Atos 5

Tewa NT (TEW_WBT) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Wí sen Ananias gin nakhá̖wä̖́ˀi-á iví kwee Sapphira-áḏí inbí nava dä̂nku̖ˀpꞌégi,
1 Mas um homem chamado Ananias, casado com uma mulher que se chamava Safira, vendeu um terreno
2 heḏi iˀ chä̖ˀ dä̂nhógi iweḏi wí hä̖́yú̖ Ananias ikaakwꞌóḏi ingîˀ, heḏi iˀ naphaḏeˀi chä̖ˀ in Jesus-ví tꞌôekhuwaˀinbíˀpiye ihoˀ ovâyˀa̖a̖níḏí. Iví kwee ûnhanginná háa iˀannin tꞌä̖hkí.
2 e só entregou uma parte do dinheiro aos apóstolos , ficando com o resto. E Safira sabia disso.
3 Peter-di óetu̖ˀan, “Ananias, Satan iˀ Penísendi uví píˀnä́ khóˀjépiye nâatsuḏemä́gipíˀan. Iˀḏá wóetu̖ˀan iˀ Yä̖ˀḏâaˀi Pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖víˀpiye bihójoˀa̖míˀin, heḏiho tꞌä̖hkí iˀ chä̖ˀ iˀ nava dä̂nku̖ˀpꞌégi iweḏiˀiˀ wínâamaapí.
3 Então Pedro disse a Ananias: — Por que você deixou Satanás dominar o seu coração? Por que mentiu para o Espírito Santo? Por que você ficou com uma parte do dinheiro que recebeu pela venda daquele terreno?
4 Iˀ nava mänku̖ˀpꞌégipíḏíboˀ, ti uvîˀ wíˀúmuupíˀan? Heḏá mänku̖ˀpꞌégi ihayḏá, ti háa undaˀ waagi iˀ chä̖ˀdi biˀa̖míˀin wíˀúkoḏipíˀan? Hebo nä́ˀin yä̖ˀḏâapíˀin ánshaaḏi wóekêˀḏi Jôesi Táḏávíˀpiye bihójoˀan, tꞌowavíˀpiyeḏa̖ˀbá joe.”
4 Antes de você vendê-lo, ele era seu; e, depois de vender, o dinheiro também era seu. Então por que resolveu fazer isso? Você não mentiu para seres humanos — mentiu para Deus!
5 Ananias nä́ˀin híˀ natꞌoe ihayḏi nachuhkanu, heḏi in tꞌowa háa napóeˀin dínhanginpóe ihayḏi báyékí dikhunwôedaˀpóe.
5 Assim que ouviu isso, Ananias caiu morto; e todos os que souberam do que havia acontecido ficaram com muito medo.
6 In eˀnûn iwe dijiˀin iˀ pení wên aa iwe dâyˀánkꞌûˀ, heḏi iweḏi óepiyeḏi óekhä̖ˀkꞌûˀ.
6 Então vieram alguns moços, cobriram o corpo de Ananias, levaram para fora e o sepultaram.
7 Maḏi poje óḏa naphaḏe ihayḏi Ananias-ví kwee ûnpówá, hewänbo waˀḏi wíˀûnhanginnáhpí háa iví sen ûnpóeˀin.
7 A mulher de Ananias chegou umas três horas depois, sem saber do que havia acontecido com o marido.
8 Peter-di óetu̖ˀan, “Dítu̖ˀan, ti nä́hayḏa̖ˀmân iˀ chä̖ˀ wovä̂nwáˀâa iˀ nava dä̂nku̖ˀpꞌégi ihayḏi?” I-á natú̖, “Heḏi ha̖a̖, hä̖hayḏa̖ˀmânkun.”
8 Aí Pedro perguntou a ela: — Me diga! Foi por este preço que você e o seu marido venderam o terreno? — Foi! — respondeu ela.
9 Peter-di óetsikaˀyan, “Háaḏan wíˀgíndíbo dä̂nwéhpêeˀan Nanbí Sedóví Pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ dä̂ntayi̖ˀníḏí dä̂nshaa-íḏí tigúba wovä̂ntuhchä̖ä̖nú-í ivíˀpiye dänhójoˀandi? Ótꞌôeyan, hä̖ä̖ phóḏi jáˀwé in uví sen óetsꞌankhä̖ˀkꞌûˀin dínˀa̖hsaatû̖ˀ, heḏi indibá chuˀi wóepiyegíˀo.”
9 Então Pedro disse: — Por que você e o seu marido resolveram pôr à prova o Espírito do Senhor? Os moços que acabaram de sepultar o seu marido já estão lá na porta e agora vão levar você também.
10 Wesebo iˀ kwee Peter-ví ân núˀ nachuhkanu. In eˀnûn ditsꞌûndi óechuhshaaḏá iweḏi óepiye, heḏi iví senbí núˀbá óekhä̖ˀkꞌûˀ.
10 No mesmo instante ela caiu morta aos pés de Pedro. Os moços entraram e, vendo que ela estava morta, levaram o corpo dela e o sepultaram ao lado do marido.
11 Tꞌä̖hkí in méesateˀin tꞌowa heḏá tꞌä̖hká in wéˀgen tꞌowa nä́ˀin háa napóeˀin dínhanginpóeḏí khunwôedaˀḏi ovâyhógi.
11 E toda a igreja e todos aqueles que souberam disso ficaram apavorados.
12 In Jesus-ví tꞌôekhuwaˀin báyékí tꞌä̖mägeˀi pínnán tꞌôe dâyˀoˀ in tꞌowa dâymúuníḏí. Tꞌä̖hkí in Jesus-víˀpiye dívíwä̖yundeˀin dívíwéˀgeˀoˀ iˀ méesate hayˀiwi pohtâa iwe, “Solomon-bí pohtâa” gin dâytu̖ˀoˀiˀ.
12 Os apóstolos faziam muitos milagres e maravilhas entre o povo, e os seguidores de Jesus se reuniam no Alpendre de Salomão .
13 In wéˀgen tꞌowa híwó dívíhéeˀan in Jesus-víˀin dimuuˀinbí̖ˀgeḏi, tobá indáḏí dívíwéˀgeˀa̖míḏí dikhunwôedaˀ wänboˀ.
13 Ninguém de fora tinha coragem de se juntar ao grupo deles, mas o povo falava muito bem deles.
14 Hewänbo shánkí wänbo tꞌowa Nanbí Sedó Jesus-víˀpiye dívíwä̖yu̖, senäˀdáḏí kwiyä̖ˀdáḏí, heḏi in wéˀgen ho dívíwä̖yu̖ˀindáḏí dívíwón.
14 Uma multidão de homens e mulheres também creu no Senhor e veio aumentar ainda mais o grupo.
15 Háa napoeˀoˀin in tꞌowa dâymûˀḏi báyékí in dihayˀin oe pꞌóegépiye ovâyhoˀ, heḏi inbí whohpa̖ˀ eeje ahkhây eejá ovâykwꞌóḏi, heḏânho maḏân Peter naphaḏemändi iví óhkhundi wänbo ovâynáaní, heḏi handiḏi wáy wên ovâyhehkháaˀa̖mí.
15 Por causa dos milagres que os apóstolos faziam, as pessoas punham os doentes nas ruas, em camas e esteiras. Faziam isso para que, quando Pedro passasse, pelo menos a sua sombra cobrisse alguns deles.
16 Heḏá in tꞌowaḏá i búˀây oe Jerusalem tsowa iwéngé nakwꞌóˀ deejeḏá in dihayˀin ovâymáyä̖ˀ, heḏá in toˀwên in yä̖ˀḏâapíˀin pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ḏi ovâytꞌôephaḏekandoˀin wáˀ ovâymáyä̖ˀ, heḏi tꞌä̖hkí ovâyhehkháaˀan.
16 Multidões vinham das cidades vizinhas de Jerusalém trazendo os seus doentes e os que eram dominados por espíritos maus, e todos eram curados.
17 Heḏihoˀ iˀ Huḏíyo owhaˀ pꞌóˀḏéḏîˀ heḏá in i-áḏí dijiˀindá, Sadducee tꞌowa dimuuˀin, hânho dithúupóe.
17 Então o Grande Sacerdote e todos os seus companheiros, que eram do partido dos saduceus , ficaram com inveja dos apóstolos e resolveram fazer alguma coisa.
18 Heḏiho in Jesus-ví tꞌôekhuwaˀinbíˀpiye dikhenmääḏi in yä̖ˀḏâapí tsiyekannin dipankwꞌóˀ diwebá ovâypankwꞌóḏi.
18 Prenderam os apóstolos e os puseram na cadeia.
19 Hewänbo iˀ khun Nanbí Sedó Jôesi Táḏáḏí wí makówáwi tꞌôepa̖ˀa̖a̖ˀiˀ óesan iˀ pan tewhá phóḏi ihuu-íḏí, heḏi iˀ makówáwi tꞌôepa̖ˀa̖a̖ˀiˀḏi ovâypiyeḏi ovâytu̖ˀan,
19 Mas naquela noite um anjo do Senhor abriu os portões da cadeia, levou os apóstolos para fora e disse:
20 “Jaho bípûn oe méesate hayˀi eepiye, heḏi owe úvíwé̖e̖nú-í, heḏi in tꞌowa nä́ˀin wówátsi tsꞌa̖a̖min niˀgeḏi bîntꞌôeˀa̖mí.” Heḏiho háa ovâytu̖ˀan waa dívíˀan.
20 — Vão para o Templo e anunciem ao povo tudo a respeito desta nova vida.
21 Nathayˀä̖ˀ ihayḏi iˀ méesate hayˀi eepiye ditsꞌú̖, heḏi in tꞌowa ovâyhá̖hkanhon. Waˀ han dívíˀoḏiboˀ iˀ owhaˀ pꞌóˀḏéḏîˀ heḏá in i-áḏí dijiˀindá inbíˀwe dívíwéˀgeˀandi in seˀdaa in Israel tunjowaˀ dimuuˀin ovâytu̖hkánnan, heḏi wên sundaḏo oe pan tewhá eepiye dâysan in Jesus-ví tꞌôekhuwaˀin ovâymáˀíḏí.
21 Os apóstolos obedeceram e no dia seguinte, bem cedo, entraram no pátio do Templo e começaram a ensinar. Então o Grande Sacerdote e os seus companheiros chamaram os líderes do povo para uma reunião do
22 Hewänbo iˀ pan tewhá iwe dipówá ihayḏi wíˀovâyshaapí, heḏiho dívíwáybundi inbí tsonnin ovâytꞌôeˀan i̖ˀgeḏi.
22 Porém, quando os guardas chegaram lá, não encontraram os apóstolos. Então voltaram para o lugar onde o Conselho estava reunido
23 Ovâytu̖ˀan, “Naˀin âymûˀ iˀ pan tewhá phóḏi té̖e̖gítꞌaa natiˀḏinnin, heḏá in pan á̖yí̖ˀnin ee phóḏi núˀ-á diwinnindá. Hebo in phóḏi âyhuuḏi gitsꞌú̖ˀ dihayḏi wénä wí wänbo in senäˀ wíˀâyshaapí.”
23 e disseram: — Nós fomos até lá e encontramos a cadeia bem-fechada, e os guardas vigiando os portões; mas, quando os abrimos, não achamos ninguém lá dentro.
24 Iˀ méesate á̖yí̖ˀdi pꞌóˀḏéḏîˀ heḏá in owhaˀ pꞌóˀḏéḏíˀindá nä́ˀin ditꞌoe ihayḏi wíḏínhanginnáhpí háa dívíˀa̖míˀin. Wíˀnä́ táye dívíwänpitsikaˀmáa, “Hânnangú dínpóe? Hânnan wíyá napuwagíˀo?”
24 Quando os chefes dos sacerdotes e o chefe da guarda do Templo ouviram isso, ficaram sem saber o que pensar sobre o que havia acontecido com os apóstolos.
25 Ihayḏi wí toˀwí natsꞌûndi ovâytu̖ˀan, “Bítꞌôeyan, in senäˀ bînpankwꞌóḏiˀin oe méesate hayˀiˀ íve diwindi in tꞌowa ovâyhá̖ˀoˀ.”
25 Nesse momento chegou alguém, dizendo: — Escutem! Os homens que vocês prenderam estão lá no pátio do Templo ensinando o povo!
26 Heḏiho iˀ méesatewin sundaḏoví pꞌóˀḏéḏîˀ iví khä̖geˀnin wóegé iˀ méesate hayˀiˀ iwepiye dimää, heḏi in Jesus-ví tꞌôekhuwaˀin ovâywáymaa, hewänbo wíˀovâywa̖ˀanpí, gá han dívíˀandá dikhunwôedaˀḏân in tꞌowaḏi ovâykꞌuhsä̖ä̖yú̖-íˀin.
26 Então o chefe da guarda do Templo e os seus homens saíram e trouxeram os apóstolos. Mas não os maltrataram porque tinham medo de serem apedrejados pelo povo.
27 Heḏi in tunjowaˀ diwéˀgekwꞌóˀ diwepiye nä́ˀin Jesus-ví tꞌôekhuwaˀin ovâytsꞌúḏeḏi in tunjowaˀví páaḏépiye ovâywí̖nú, heḏi iˀ owhaˀ pꞌóˀḏéḏîˀḏi ovâytꞌeˀpꞌíḏe gin:
27 Depois puseram os apóstolos em frente do Conselho. E o Grande Sacerdote disse:
28 “Naˀindi kayˀindi ho wâytu̖ˀan in tꞌowa wívînhá̖ˀâ̖a̖mípí nä́ˀi Jesus gin nakhá̖wä̖́ˀiví̖ˀgeḏi, hebo nää-á undá nä́ä Jerusalem i̖ˀge tꞌä̖hkí in tꞌowa shánkí wänbo bînhá̖ˀoˀ, heḏá wáˀ Jesus-ví chuwa ûnmuuḏi naˀin dînchä̖ä̖nú-íˀin ídaˀ.”
28 — Nós ordenamos que vocês não ensinassem nada a respeito daquele homem. E o que foi que vocês fizeram? Espalharam esse ensinamento por toda a cidade de Jerusalém e ainda querem nos culpar pela morte dele!
29 Peter-áḏí in wéˀgen Jesus-ví tꞌôekhuwaˀindáḏí óetu̖ˀan, “Shánkí gínkhâyˀä̖ˀ Jôesi Táḏá háa dítu̖ˀan waa âyˀaˀginnâamíˀin tꞌowaví tun âyˀaˀginnamívíˀweḏi.
29 Então Pedro e os outros apóstolos responderam: — Nós devemos obedecer a Deus e não às pessoas.
30 Undi Jesus phéˀwin deeḏi bîntꞌóhtä̖geḏi bînhay, hewänbo Jôesi Táḏá, iˀ toˀwí nanbí páaḏé kä̖ˀä̖ä̖ˀindi óeˀaˀginmäˀiˀḏibá óewáywówápaa.
30 Os senhores crucificaram Jesus, mas o Deus dos nossos antepassados o ressuscitou.
31 Jesus-ân Jôesi Táaḏí iví koˀḏíngéḏí óesóge, tsondi-á aywondi-á namúuníḏí, nä́ˀin Israel tꞌowa ovâykhä̖geˀnamíḏí inbí tꞌaywóˀdi dâyjoeˀa̖míḏí heḏânho ovâyˀowóejé-íḏí.
31 E Deus o colocou à sua direita como Líder e Salvador, para dar ao povo de Israel oportunidade de se arrepender e receber o perdão dos seus pecados.
32 Naˀin gínhanginná nä́ˀi tꞌä̖hkí napóeˀin, heḏânho i̖ˀgeḏi wâytu̖máa, heḏá iˀ Yä̖ˀḏâaˀi Pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ḏá hanbá wovâytu̖máa, nä́ˀi Pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖-á Jôesi Táḏáḏí in toˀwên óeˀaˀginmäˀin ovâymä́gi.”
32 Nós somos testemunhas de tudo isso — nós e o Espírito Santo, que Deus dá aos que lhe obedecem.
33 In Huḏíyo pꞌóˀḏéḏíˀin nä́ˀi híˀ ditꞌoe ihayḏi hânho ditꞌayyaapóe, heḏi in Jesus-ví tꞌôekhuwaˀin ovâytꞌahá̖a̖nú-íˀin didaˀ.
33 Quando os membros do Conselho ouviram isso, ficaram com tanta raiva, que resolveram matar os apóstolos.
34 Hewänbo wí Pharisee sen Gamaliel gin nakhá̖wä̖́ˀiˀ iwí̖nú in tunjowaˀ ovâyhéeˀa̖míḏí. I-á Huḏíyoví khuu há̖hkandi namuu, heḏi tꞌä̖hkí in tꞌowaḏi óeˀaˀgin. Iˀḏá wên senäˀ ovâytu̖ˀan in Jesus-ví tꞌôekhuwaˀin oe jáˀwépiye ovâypeeyé-íˀin, iwe wí hây tä̖hkí dívítsíkhaˀa̖míḏí.
34 Mas levantou-se um dos membros do Conselho, um fariseu chamado Gamaliel, que era um mestre da Lei respeitado por todos. Ele mandou que levassem os apóstolos para fora e os deixassem ali um pouco.
35 Heḏi Gamaliel-di in tunjowaˀ ovâytu̖ˀan, “Naví tꞌowa Israel-win, híwó bíˀánshaaˀan waˀḏi nä́ˀin senäˀ háawên bînˀanpíḏíboˀ.
35 Então disse ao Conselho: — Homens de Israel, cuidado com o que vão fazer com estes homens.
36 Ti wíˀúnˀánshaapíˀan wí sen Theudas gin nakhá̖wä̖́ˀi wí hä̖́yú̖ pa̖a̖yo phaḏe nä́ngé najiˀ, heḏi nä́ˀi Theudas-á natú̖, ‘Naa-ân hayˀi omuu,’ heḏi maḏi jónä́n tä̖gintä̖ (400) senäˀ i-áḏí dívíwón. Hewänbo wên sundaḏoḏi óehay, heḏáháˀ in óeyu̖u̖máaˀin tꞌä̖mäpiye diwijeḏee, heḏi hä̖ä̖wí tꞌä̖hkí dâyˀandiˀ háagîˀ wänbo wíḏínchä̖ˀpóepí.
36 Há pouco tempo apareceu um homem chamado Teudas, que se dizia muito importante e que com isso conseguiu reunir quatrocentos seguidores. Mas ele foi morto, todos os seus seguidores foram espalhados, e a revolta dele fracassou.
37 Heḏáháˀ wíyá hä̖́yú̖ pa̖a̖yo naphaḏe ihayḏi, tꞌowa ovâykhá̖wä̖́hóndeˀi pa̖a̖yo nanáˀ dihayḏi, Judas iˀ Galilee-wi sen naˀä̖ä̖, heḏi báyékí tꞌowa ovâyhéeˀandi i-áḏí dívíwón. Heḏi háa Theudas ûnpóe waabá Judas wáˀ ûnpóe. I-á óehayḏá tꞌä̖hkí in óeyu̖u̖máaˀin diwijeḏee.
37 Depois disso apareceu Judas, o Galileu, na época do recenseamento. Este também conseguiu juntar muita gente, mas foi morto, e todos os seus seguidores foram espalhados.
38 “Heḏânho nää wâytu̖máa, háa nä́ˀin senäˀ bînˀoˀin úvíwóyí̖ˀní. Ánpí binˀan. Háa dikandaˀin heḏá inbí tꞌôe-á inbí ánshaaḏa̖ˀ dínpimuuḏáhoˀ, háa Theudas-á Judas-á dä́npóe waagibá dínpúuwí, heḏiho háˀto háa dívíˀo waa dínkâypúuwí.
38 Portanto, neste caso de agora, não façam nada contra estes homens. Deixem que vão embora porque, se este plano ou este trabalho vem de seres humanos, ele desaparecerá.
39 Hewänbo Jôesi Táḏáḏânho inbí tꞌôe iwe ovâykhä̖geˀmáaḏáhoˀ, nä́ˀin senäˀdá háˀto bîntꞌaaní, heḏá wáˀ maḏi Jôesi Táḏávíˀpiyeḏa̖ˀ úvíwänpihä́nsaˀí.”
39 Mas, se vem de Deus, vocês não poderão destruí-lo, pois neste caso estariam lutando contra Deus. E o Conselho aceitou a opinião de Gamaliel.
40 Heḏiho in Huḏíyo pꞌóˀḏéḏíˀindi Gamaliel-ví tumakhe ôntꞌôeyan. In Jesus-ví tꞌôekhuwaˀin ovâywáytsuḏejôn, heḏi ditsonpóe in sundaḏoḏi púwhí̖ˀdí ovâywhä̖́ä̖níˀin, heḏi Jesus-ví̖ˀgeḏi wíyá wíḏívíhéeˀa̖mípí gin ovâytu̖ˀandiho ovâymaˀpꞌä̖́ḏi.
40 Então chamaram os apóstolos e os chicotearam; e aí mandaram que nunca mais falassem nada a respeito de Jesus. Depois os soltaram.
41 Heḏiho tunjówháagéḏí dipee. Hânho dihíhchanpóe, gá Jôesi Táḏá indáḏí báyékí nahíhchandi iˀḏi ovâymä́giḏân nä́ˀin wôedaˀ iwehay ovâykáaníḏí Jesus namuuḏi.
41 Os apóstolos saíram do Conselho muito alegres porque Deus havia achado que eles eram dignos de serem insultados por serem seguidores de Jesus.
42 Heḏi thamuwaagi iˀ méesate hayˀi ee heḏá tewhá i̖ˀge tꞌä̖hká dívíjíyéndeḏá tꞌowa Jesus-ví̖ˀgeḏi ovâytꞌôekanhon, heḏi ovâyhá̖ˀoˀ Jesus-ân namuu iˀ toˀwí Jôesi Táḏáḏí óesógeˀiˀ tꞌowa ovâyˀaywoeníḏí.
42 E, todos os dias, no pátio do Templo e de casa em casa, eles continuavam a ensinar e a anunciar a boa notícia a respeito de Jesus, o Messias .

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 5, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.