Atos 25
Tewa NT (TEW_WBT) vs NVT
1 Festus iˀ tunjó tsꞌa̖a̖bi namuuˀiˀ oe Caesarea búˀ napówá, heḏi poje thaa naphaḏe ihayḏá iweḏá oe Jerusalem búˀpiyá namää.
1 Três dias depois que Festo chegou a Cesareia para assumir suas novas responsabilidades no governo da província, partiu para Jerusalém,
2 Oe Jerusalem napówá ihayḏi in owhaˀ pꞌóˀḏéḏíˀindáḏí heḏá in wéˀgen Huḏíyo senäˀ heˀennindáḏí Paul wíyá ôntꞌeˀpꞌíḏe, heḏi kayˀindi Festus didaˀpóe wên hä̖ä̖wên ovâyˀa̖míḏí. Didaˀ Paul oe Jerusalem-piye óemáˀíˀin, gá dínwéhpêemuuḏân dívíkhakwꞌôeníˀin óeháyjíḏí waˀ pꞌóegé namändiboˀ.
2 onde os principais sacerdotes e outros líderes judeus se reuniram com ele e lhe apresentaram as acusações contra Paulo.
3 — ausente —
3 Pediram a Festo, como favor, que transferisse Paulo para Jerusalém, pois planejavam armar uma emboscada para matá-lo no caminho.
4 Felix-di ovâytu̖ˀan, “Paul-á oe Caesarea napannä́n. Naa wí hä̖́yú̖ thaa iwe oepiye owáymän. Heḏáho wên unbí senäˀ heˀennin bîntu̖ˀâ̖a̖mí naa-áḏí dimú-í, heḏi wên híwóhpíˀin Paul iˀandáhoˀ, indi óetunjóˀdiwekáaní.”
4 Festo respondeu que Paulo estava em Cesareia e que ele próprio voltaria para lá em breve.
5 — ausente —
5 “Alguns de vocês que têm autoridade voltem comigo”, disse ele. “Se Paulo tiver feito algo de errado, vocês poderão apresentar suas acusações.”
6 Festus maḏi wíyá kháve háa tä̖ thaa iwebo iwóyí̖ˀ, heḏáháˀ Caesarea-piye nawáymää. Wíyá tháwä́n ovâytsonnamíḏí isóge, heḏi in sundaḏo ovâytu̖ˀan Paul dikenmú-íˀin.
6 Oito ou dez dias depois, Festo voltou a Cesareia e, no dia seguinte, convocou o tribunal e mandou que trouxessem Paulo.
7 Paul óekán, heḏi natsꞌú̖ˀ dihayḏi in Huḏíyo oe Jerusalem-di diˀä̖ä̖ˀin iví núˀ iwéngé diwindi ôntꞌeˀpꞌíḏéndeḏi ditû̖ˀ báyékí kâyˀi hä̖ä̖wí híwóhpîˀ iˀandi, hewänbo wíḏínkoḏipí taˀgendi dâythayya̖míḏí nä́ˀi ditû̖ˀdi taˀgen namuuˀin.
7 Quando Paulo chegou, os líderes judeus vindos de Jerusalém se juntaram ao seu redor e fizeram várias acusações graves que não podiam provar.
8 Paul wíˀbo iˀaywoeníḏí ihéeˀandi gin natú̖: “Naaḏi in Huḏíyoví khuu wíḏovâyˀaˀginhá̖núpí, heḏá nä́ˀi Huḏíyoví méesate hayˀi ee aˀginkha̖nugîˀ wóˀtsꞌú̖hpí, heḏá wên háawin tꞌaywóˀnin wänbo in Rome-ˀinbí tsondi Caesar-víˀpiye wíḏáyˀanpí.”
8 Paulo se defendeu: “Não sou culpado de nenhum crime contra as leis judaicas, nem contra o templo, nem contra o governo romano”.
9 Hebo Festus in Huḏíyo ovâyhíwóˀnamíˀin nadaˀ, heḏiho Paul óetsikaˀyan, “Ti oe Jerusalem-piye unpundaˀ iwe naví páaḏépiye wîntsonnamíḏí nä́ˀi wôntꞌeˀpꞌíḏéndeˀ i̖ˀgeḏi?”
9 Então Festo, querendo agradar aos judeus, perguntou: “Você está disposto a ir a Jerusalém e ali ser julgado diante de mim?”.
10 Paul-di óetu̖ˀan, “Joe, nä́webânkun dîntsonnamíˀin odaˀ. Nä́ä uví páaḏépiye owindi iˀ tsondi Caesar-ví páaḏépiye owin dîntsonnamíḏí waagibá namuu. Heḏá wáˀ u̖-á wíˀbo híwó úhanginná wên háawên tꞌaywóˀnin wänbo in Huḏíyovíˀpiye wíḏáyˀanpíˀin.
10 Paulo respondeu: “Este é um tribunal oficial romano, portanto devo ser julgado aqui mesmo. O senhor sabe muito bem que não fiz nenhum mal aos judeus.
11 Wáy wên háawên tꞌaywóˀnin dáyˀandáhoˀ, heḏi nä́ˀin tꞌaywóˀnin namuuḏi ochuu-íˀin dînkhâyˀä̖ḏáhoˀ, háˀto otú̖u̖ní wíḏíháyjípíˀin. Hebo nää hä̖ä̖wí nä́ˀin tꞌowaḏi dîntꞌeˀpꞌíḏéndeˀi taˀgen namuupíḏá, toˀwí wänbo wíˀûnkꞌóepí inbí mangepiye díkáaníˀin. Heḏiho oe Rome diwe Caesar-ví tunjówháagé iwe dîntunjóˀnamíˀin odaˀ” gin Paul-di óetu̖ˀan.
11 Se fiz algo para merecer a pena de morte, não me recuso a morrer. Mas, se sou inocente, ninguém tem o direito de me entregar a estes homens. Eu apelo para César”.
12 Festus-di in óetumakhemáaˀin ovâyhéeˀan, ihayḏáháˀ Paul-víˀpiyá ibéeḏí óetu̖ˀan, “Caesar-ví tunjówháagé iwe wôntunjóˀnamíˀin undaˀḏiho ivíˀpiye wísaaní.”
12 Festo consultou seus conselheiros e, por fim, respondeu: “Muito bem, você apelou para César, então irá para César”.
13 Hä̖́yú̖ thaa naphaḏe ihayḏi iˀ tsondi Agrippa iví kwee Bernice-áḏí oe Caesarea dapówá Festus óesengitu̖ˀa̖míḏí.
13 Alguns dias depois, o rei Agripa chegou com sua irmã, Berenice, para visitar Festo.
14 Wí hä̖́yú̖ thaa daˀä́n dihayḏi Festus-di Paul-ví̖ˀgeḏi Agrippa óetꞌôeˀan. Ginnân óetu̖ˀan: “Nä́ä pan diwe wí sen naˀä́n Felix iˀ tunjó phaḏeˀiˀḏi óejoeˀandiˀ.
14 Durante a estada deles, que durou vários dias, Festo discutiu o caso de Paulo com o rei. “Tenho aqui um prisioneiro que Félix deixou para mim”, disse ele.
15 Naa oe Jerusalem ojiˀ ihayḏi in Huḏíyo owhaˀ pꞌóˀḏéḏíˀindi heḏá in tsonnindá hä̖ˀiví̖ˀgeḏi dítꞌeˀpꞌíḏe, heḏi in didaˀ otú̖u̖níˀin hä̖ˀi tꞌehpiḏe tun taˀgen namuuˀin.
15 “Quando estive em Jerusalém, os principais sacerdotes e líderes judeus apresentaram acusações contra ele e pediram que eu o condenasse.
16 Hewänbo dovâytu̖ˀan, ‘In Rome-windi hä̂nhay wänbo wí toˀwí wíˀóekándepí in toˀwên ôntꞌeˀpꞌíḏéndeˀinbí mange. Páaḏé nakhâyˀä̖ˀ in toˀwên ôntꞌeˀpꞌíḏéndeˀinbí páaḏépiye iwé̖e̖nú-íˀin, heḏân wíˀbo iˀaywoeníḏí ihéeˀa̖mí nä́ˀi hä̖ä̖wí ôntꞌeˀpꞌíḏéndeˀ i̖ˀgeḏi.’
16 Eu lhes disse que a lei romana não condena ninguém sem julgamento. O acusado deve ter a oportunidade de confrontar seus acusadores e se defender.
17 “Heḏiho nä́we diwéˀgepóe ihayḏi wíḏáytsíkhaˀanpí. Wíyá tháwä́nho dovâytsonnamíḏí dáysóge, heḏi in sundaḏo dovâytu̖ˀan iˀ sen óetsꞌûuḏe-íˀin.
17 “Quando eles vieram aqui para o julgamento, não me demorei. Convoquei o tribunal logo no dia seguinte e mandei chamar Paulo.
18 Iví̖ˀgeḏi dítꞌeˀpꞌêeḏe-íḏí dívíwí̖nú ihayḏi, naa oˀân wên háawin kâyˀin iˀannin dítu̖hkankhâymáaˀin, hebo han wíḏívíˀanpí.
18 Os judeus, porém, não o acusaram de nenhum dos crimes que eu esperava.
19 Nä́ˀi sen Paul gin nakhá̖wä̖́ˀi-áḏí dívíwänpitu̖hkandoˀ inbí wä̖yu̖ dínmuu i̖ˀgeḏi heḏá wí sen Jesus gin nakhá̖wä̖́ˀiví̖ˀgeḏá, i-á nachuu wänbo Paul natú̖ nawówájiˀ gin.
19 Ao contrário, era algo relacionado à sua religião e a um morto chamado Jesus, que Paulo insiste que está vivo.
20 Naa wíḏînhanginnáhpí háḏíḏí dóshaa-íˀin nä́ˀi hä̖ä̖wí háawin namuuˀin, heḏiho dótsikaˀyan, ‘Ti oe Jerusalem-piye unpundaˀ, iwe nä́ˀi hä̖ä̖wí wôntꞌeˀpꞌíḏéndeˀ i̖ˀgeḏi wîntunjóˀnamíḏí?’
20 Sem saber como investigar essas questões, perguntei a Paulo se estava disposto a ir a Jerusalém e ali ser julgado por essas acusações,
21 Hebo Paul nadaˀpóe nää pan diwebo nachaníˀin heḏá iweḏá Caesar-ví tunjówháagépiye namú-í Caesar-di ôntunjóˀnamíḏí. Heḏiho in sundaḏo dovâytu̖ˀan óeˀá̖yí̖ˀnamíˀin Caesar-víˀpiye dósan píhay” gin Festus-di Agrippa óetu̖ˀan.
21 mas ele apelou ao imperador para que julgue seu caso. Por isso, ordenei que fosse mantido sob custódia até eu tomar as providências necessárias para enviá-lo a César.”
22 Heḏi Agrippa natú̖, “Naa wáˀ nä́ˀi sen háa natû̖ˀnin otꞌoe-íˀin odaˀ.” Festus-di óetu̖ˀan, “Thaˀdibo untꞌoe-í-áhay.”
22 Então Agripa disse a Festo: “Gostaria de ouvir esse homem pessoalmente”. E Festo respondeu: “Amanhã poderá ouvi-lo!”.
23 Wíyá tháwä́n Agrippa-áḏí Bernice-áḏí nä́ˀi íve hayˀi datsꞌú̖, wên sundaḏo tsonnin heˀennin wóegé heḏá wây-á búˀwin tsonnin wóegá. Saˀwó daˀaamuu, heḏá hä̖ä̖wí tꞌä̖hkí hânho saˀwó nakeetꞌóe. Festus natsonpóe Paul óetsꞌûuḏe-íˀin.
23 No dia seguinte, Agripa e Berenice chegaram à sala de audiência com grande pompa, acompanhados de oficiais militares e homens importantes da cidade. Festo mandou trazer Paulo e,
24 Heḏi Festus-di ovâytu̖ˀan, “Tsondi Agrippa heḏá un tꞌowa nä́we íjiˀin tꞌä̖hkí, binmúˀḏí nä́ˀi sen. Iví̖ˀgeḏi tꞌä̖hkí in Huḏíyoḏi oe Jerusalem-windáḏí heḏá nä́we dijiˀindáḏí naa díhéeˀan. Dívítu̖wí̖núndeḏi naa dítu̖ˀan nä́ˀi sen óeháyjíˀin ûnkhâyˀä̖ˀ.
24 em seguida, disse: “Rei Agripa e demais presentes, este é o homem cuja morte é exigida pelos judeus tanto daqui como de Jerusalém.
25 Naaḏi wên háawin wänbo wíḏônshaapí óeháyjíḏí. Hebo i-á wíˀbo nadaˀpóe Caesar-di ôntunjóˀnamíˀin, heḏiho naa dáyˀánshaamä́gi Caesar-víˀpiye dósaaníˀin.
25 Em minha opinião, ele não fez coisa alguma para merecer a morte. Contudo, uma vez que apelou ao imperador para que julgue seu caso, decidi enviá-lo a Roma.
26 Hebo hä̖ä̖wí wänbo wíḏînhanginnáhpí nä́ˀi senbí̖ˀgeḏi naví tsondi pꞌóˀḏéḏîˀ Caesar dôntaˀnamíˀin. Heḏânho un tꞌä̖hkíví páaḏépiye dómaa bînhéeˀa̖míḏí, heḏi shánkíḏí uví páaḏépiye, naví tsondi Agrippa. Heḏi bîntsikabowa ihayḏi shánkí dînhanginpúuwí hä̖ä̖wí i̖ˀgeḏi Caesar dôntaˀnamíˀin.
26 “Não sei, porém, o que escrever ao imperador, pois não há nenhuma acusação clara contra ele. Por isso eu o trouxe hoje diante dos senhores, especialmente do rei Agripa, para que, depois de o interrogarmos, eu tenha algo para escrever.
27 Han dáyˀan, gá dînchanpóeḏân bondoeˀi namúuníˀin wí pan dósaaníḏí páaḏé wídovâythayyanpíḏí hä̖ä̖ i̖ˀgeḏi ôntꞌeˀpꞌíḏéndeˀin.”
27 Pois não faz sentido enviar um prisioneiro ao imperador sem especificar as acusações contra ele”.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 25, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.