Atos 23
Tewa NT (TEW_WBT) vs NTLH
1 Paul-di in tunjowaˀ taˀge ovâymúndeḏi ovâytu̖ˀan, “Tíˀûuwin páaḏéˀin, Jôesi Táḏáví páaḏépiye nä́ˀin naaḏi wâytu̖ˀâ̖a̖mí: Naví píˀnä́ khóˀjé dînhanginná naví wówátsi thaa tꞌä̖hkí híwóˀnin wówátsi donhonnin.”
1 Então Paulo olhou firmemente para os membros do Conselho e disse: — Meus irmãos, tenho vivido até hoje com a consciência limpa diante de Deus.
2 Nä́ˀin natꞌoeḏi Ananias iˀ owhaˀ pꞌóˀḏéḏîˀ namuuˀiˀḏi in Paul-ví núˀ diwinnin ovâytu̖ˀan sóe eeḏi óemaphâave-íˀin.
2 Mas Ananias, o Grande Sacerdote , mandou que os homens que estavam perto de Paulo dessem um tapa na boca dele.
3 Paul-di óetu̖ˀan, “U̖-ân Jôesi Táḏáḏí wóemaphavekhâymáa. Wí paa ijánúmáaˀi waagiˀbá unmuu. Úkhâyˀä̖ˀ úhanginpúuwíˀin háa wên tꞌaywóˀnin dáyˀannin háa joe, nä́ˀi tsontun namuuˀi natû̖ˀ waagi, hewänbo u̖ wíˀbo hä̖ˀi tsontunbá wínâaˀaˀginpí, nä́ˀin tꞌowa dísómaphâave-íˀin ovâytu̖ˀandi.”
3 Aí Paulo disse a Ananias: — Hipócrita, Deus o castigará por isso! Você está sentado aí para me julgar de acordo com a
4 In iwe diwinnindi Paul óetu̖ˀan, “Háaḏan Jôesi Táḏáví owhaˀ pꞌóˀḏéḏîˀ uví híˀḏí mânˀaˀginhá̖núndeˀ?”
4 Os homens que estavam perto de Paulo perguntaram: — Você está insultando o Grande Sacerdote, o
5 Paul-di ovâytu̖ˀan, “Tíˀûuwin páaḏéˀin, naa wíḏînhanginnáhpí owhaˀ pꞌóˀḏéḏîˀ namuuˀin. Dînhanginnândáho háˀto han otú̖u̖níwän, gá Jôesi Táḏáví taˀnin diwe ginnân nataˀmuuḏân: Wígínkhâyˀä̖hpí wên háawên tꞌaywóˀnin nanbí tꞌowaví tsonninbí̖ˀgeḏi gitú̖u̖níˀin.”
5 Paulo respondeu: — Meus irmãos, eu não sabia que ele é o Grande Sacerdote. Pois as
6 Heḏi Paul-di ovâymûˀ wáy wên in iwe dijiˀin Sadducee tꞌowa dimuuˀin heḏá wêndá Pharisee tꞌowa-á. Heḏiho kaygi in tunjowaˀ ovâytu̖ˀan, “Tíˀûuwin páaḏéˀin, naa Pharisee tꞌowa-ân omuu, naví táḏá Pharisee-bá dînmuu. Nä́we dítsondiwekán gá in dichuuˀin diwáywówápúuwíˀin dáywä̖yundeḏân.”
6 Quando Paulo percebeu que alguns do Conselho eram do partido dos saduceus e outros do partido dos fariseus , disse bem alto: — Meus irmãos, eu sou fariseu e filho de fariseus. Estou aqui sendo julgado porque creio que os mortos vão ressuscitar.
7 Han ovâytu̖ˀan dihayḏi in Pharisees-áḏí in Sadducees-áḏí dívítu̖hkannan, heḏi diwijeḏeeḏi wêegeˀin dipóe.
7 Assim que ele disse isso, os fariseus e os saduceus começaram a discutir, e o Conselho se dividiu.
8 Gin dívíˀan gá in Sadducee tꞌowa wíḏívíwä̖yundepíḏân in dichuuˀin wíyá diwáywówápúuwíˀin, heḏá pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖-á makówáwin tꞌôepa̖ˀa̖a̖ˀindá dijiˀin wíḏívíwä̖yundepí; hewänbo in Pharisee tꞌowa-á dívíwä̖yunde diji-ákun.
8 É que os saduceus não creem que os mortos vão ressuscitar, nem que existem anjos ou espíritos; mas os fariseus creem nessas coisas.
9 In tꞌowa tꞌä̖hkí shánkí kaygi dívítu̖wí̖núndeˀ, heḏi wên Huḏíyoví khuu dâyhá̖ˀoˀin, Pharisee tꞌowabá dimuuˀin, dívíwí̖núḏí kayˀindi ditú̖, “Nä́ˀi sendá wên háawin tꞌaywóˀnin iˀannin wänbo wíˀâyshaaḏepí. Maḏi háḏéewáy wí pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ḏi háa wí makówáwi tꞌôepa̖ˀa̖a̖ˀiˀḏi taˀgendi óehéeˀan.”
9 E assim a gritaria aumentou ainda mais. Então alguns mestres da Lei que pertenciam ao partido dos fariseus se levantaram e protestaram. Eles disseram: — Não vemos nenhum mal neste homem. Pode ser mesmo que um anjo ou um espírito tenha falado com ele.
10 Hânho dívítu̖hkandoḏi dívítsa̖a̖khâyˀoˀ, heḏiho iˀ sundaḏo tsondi pꞌóˀḏéḏîˀ nakhunwôedaˀpóe. Naˀánde Paul hânho óewa̖ˀa̖míˀin, heḏiho in sundaḏo ovâyjôn, “Jaˀ bípûn, Paul bînkêˀḏi hä̖ˀin Huḏíyovíˀweḏi bînjâaˀa̖mí, heḏi unbíˀpiyebo bintsꞌuḏe.”
10 A briga chegou a tal ponto, que o comandante ficou com medo de que Paulo fosse despedaçado por eles. Por isso mandou os guardas descerem para tirar Paulo do meio deles e o levar de volta para a fortaleza.
11 Iˀ khun Paul-ví hânge Nanbí Sedó Jesus nakwi̖nuḏeeḏi óetu̖ˀan, “Wíˀunkhunwôedaˀípí. U̖ˀ oe Jerusalem naví̖ˀgeḏi ho bihéeˀan, heḏá oe Rome hanbá bikhâymáa.”
11 Na noite seguinte o Senhor Jesus apareceu a Paulo e disse:
12 Wíyá tháwä́n héḏéndí wên Huḏíyo dívíwéˀgeˀan dívíhéeˀa̖míḏí wên ánshaa dâykꞌúuwíḏí. Ditú̖, “Ívíha̖a̖ḏä́khâymáa, heḏi wíˀívíhúukankhâymáapí Paul âyhay píhay. Han ívíˀanpíḏá, tobá Jôesi Táḏáḏí dítuhchä̖ä̖nú-í.” Nä́ˀin gin ditú̖ˀin jónä́ntä̖ˀḏiví (40) shánkí dijiˀ.
12 Na manhã seguinte alguns judeus se ajuntaram e juraram que não iam comer nem beber nada enquanto não matassem Paulo.
13 — ausente —
13 Os homens que combinaram fazer isso eram mais de quarenta.
14 Heḏi dimää in owhaˀ pꞌóˀḏéḏíˀindá heḏá in Huḏíyo tsonnindá inbíˀwepiye, heḏi háa dâywéhpêeˀannin ovâytu̖ˀan. Háa dikandaˀ i̖ˀgeḏi ovâythayyan dihayḏiho ovâytu̖ˀan,
14 Eles foram falar com os chefes dos sacerdotes e com os líderes do povo e disseram: — Nós fizemos o seguinte juramento: “Que Deus nos amaldiçoe se comermos ou bebermos qualquer coisa enquanto não matarmos Paulo.”
15 “Nää undáḏí heḏá in tunjowaˀdáḏá iˀ sundaḏoví tsondi pꞌóˀḏéḏîˀ bintꞌôesân. Bintu̖ˀan Paul nä́ä unbíˀpiye óemáˀíˀin. Bintu̖ˀan shánkí íhanginˀândaˀ háa Paul iˀannin. Naˀindáho gikhâymúuní âyháyjíḏí nä́ä tsowa napówápíḏíboˀ.”
15 Agora vocês e o Conselho Superior , mandem pedir ao comandante que traga Paulo aqui. Digam que estão querendo examinar melhor o caso dele. Então, antes que ele chegue, nós estaremos prontos para matá-lo.
16 Hebo Paul-ví mä́ämäˀay natꞌoe dívíkhakwogíˀoˀin óeháyjíḏí, heḏiho in sundaḏovíˀpiye natsꞌûndi i̖ˀgeḏi Paul óetu̖ˀan.
16 Mas o filho da irmã de Paulo ficou sabendo do plano; ele entrou na fortaleza e contou tudo a Paulo.
17 Paul-di wí tä̖gintä̖ (100) sundaḏoví tsondi óetu̖hkánnandi óetu̖ˀan, “Nä́ˀi eˀnú iˀ sundaḏo tsondi pꞌóˀḏéḏîˀvíˀpiye náhûu. Iˀ eˀnúḏí wên háawên óetu̖ˀa̖míˀin nadaˀ.”
17 Então Paulo chamou um dos oficiais e disse: — Leve este moço ao comandante. Ele tem uma coisa para contar a ele.
18 Heḏiho iˀ eˀnú iˀ sundaḏoví tsondi pꞌóˀḏéḏîˀvíˀpiye óehoˀ, heḏi óetu̖ˀan, “Paul iˀ to gínpannä́ndiˀḏi naa dítu̖hkánnandi dítu̖ˀan nä́ˀi eˀnú uvíˀpiye dómáˀí gin, wên háawên wóetu̖ˀâ̖a̖míˀin nadaˀḏi.”
18 O oficial levou o moço ao comandante e disse: — Aquele preso que se chama Paulo mandou me chamar e pediu que eu trouxesse este moço porque ele tem uma informação para o senhor.
19 Iˀ sundaḏoví tsondi pꞌóˀḏéḏîˀḏi iˀ eˀnú oe hângepiye óepahtsa̖a̖kêˀ wíˀbo dayê̖e̖níḏí, heḏi óetsikaˀyan, “Hä̖ä̖-an naa dítꞌôeˀa̖míˀin undaˀ?”
19 O comandante pegou o moço pela mão, levou-o para um lado e perguntou: — O que é que você tem para me contar?
20 Iˀ eˀnúḏí óetu̖ˀan, “In Huḏíyo dâywéhpêeˀan wóedaaˀa̖míḏí thaˀdi Paul tunjówháagépiye óehûuwíḏí, háa iˀannin shánkí dihanginˀândaˀ waagibá.
20 Ele respondeu: — Alguns judeus combinaram pedir ao senhor que leve Paulo amanhã ao Conselho Superior, com a desculpa de quererem examinar melhor o caso dele.
21 Hebo wíwóewä̖yu̖kannamípí. Jónä́ntä̖ˀḏiví (40) shánkí senäˀ dívíkhakwꞌó óeháyjíḏí. Jôesi Táḏáví páaḏépiye dívítunmä́gi wíḏívíhú̖u̖ya̖mípíˀin wíḏâypꞌoesu̖u̖wä̖́-ípíˀin Paul óehay píhay. Nää dikhâymuu heḏi ditsíkha u̖ˀ untú̖u̖níḏí iˀ nâasaaníˀin.”
21 Mas não acredite nisso, pois mais de quarenta deles vão ficar escondidos esperando Paulo para o matar. Todos eles fizeram este juramento: “Que Deus nos amaldiçoe se comermos ou bebermos qualquer coisa antes de termos matado Paulo.” Eles estão prontos para cumprir o juramento e esperam apenas saber o que o senhor vai resolver.
22 Óetu̖ˀan iˀ eˀnú, “Toˀwí wänbo wínâatu̖ˀâ̖a̖mípí nä́ˀi dítꞌôeˀandiˀ.” Heḏi iwáygéḏí óesan.
22 Então o comandante respondeu: — Não diga a ninguém que você me contou isso. E mandou que o moço fosse embora.
23 Heḏi iˀ sundaḏoví tsondi pꞌóˀḏéḏîˀḏi wây-á wíje senäˀ ovä̂ntu̖hkánnan, indá tä̖gintä̖ (100) sundaḏo dä̂ntsonmáaˀin damuu, heḏi ovä̂ntu̖ˀan, “Wíje tä̖gintä̖ (200) sundaḏo nangeḏiˀindá, heḏá tségíntä̖ (70) kwä̖́ä̖jêe kꞌéwéḏíˀin sundaḏo-á, heḏá wây-á wíje tä̖gintä̖ (200) júnphé wóegéˀin sundaḏo-á ovâytu̖ˀan dívíkhâyˀa̖míˀin, nää khun whä̖nu iwáypiye oe Caesarea-piye dimú-íḏí.
23 Então o comandante chamou dois oficiais e disse: — Arranjem duzentos soldados, e mais setenta cavaleiros, e duzentos lanceiros para ir até a cidade de Cesareia. Estejam prontos para sair daqui às nove horas da noite.
24 Heḏá wíje wên kwä̖́ä̖jêe Paul iˀíhsôege-ígîˀ binpútesoge, heḏi oe Felix iˀ tunjóvíˀwepiye binˀá̖yînhûu.”
24 Preparem também cavalos para Paulo montar e o levem com toda a segurança para o governador Félix.
25 Heḏi wên taˀnin itaˀnandi gin natú̖:
25 Depois o comandante escreveu uma carta que dizia o seguinte:
26 “Naví tunjó Felix hânho wíˀaˀgindiˀ, naa Claudius Lysias-di wísengitu̖ˀan.
26 “Excelentíssimo Governador Félix, “Saudações.
27 Wên Huḏíyoḏi wí sen Paul gin nakhá̖wä̖́ˀiˀ óeyâ̖ˀḏi óekheˀkhâymáawän, hewänbo naa dînhanginpóe i-á oe Rome ûnkhá̖wä̖́taˀkꞌoeˀin, heḏiho in sundaḏo-áḏí omää inbí mangeḏi dójâaˀa̖míḏí.
27 “Alguns judeus agarraram este homem e quase o mataram. Quando soube que ele era cidadão romano, eu fui com os meus soldados e não deixei que ele fosse morto.
28 Háawin híwóhpíˀin ônchä̖nundeˀin naa ohanginˀândaˀ, heḏiho inbí tunjówháagépiye naaḏi dóhoˀ.
28 Eu queria saber por que o estavam acusando e por isso resolvi levá-lo diante do Conselho Superior dos judeus.
29 Naa dînhanginpóe in híwóhpíˀin ôntꞌeˀpꞌíḏéndeˀindá wên háawin kâyˀin wänbo óepansôege-íḏí háa óeháyjíḏí wínamuupíˀin. In Huḏíyo wên háawên inbí khuu i̖ˀgeḏiḏa̖ˀ dívíwänpihíˀmáa.
29 Então descobri que ele não tinha feito nada para merecer a prisão ou a morte. A acusação contra ele era a respeito da própria lei deles.
30 Ihayḏáháˀ toˀwíḏí naa dítꞌôeˀan dâywéhpêeˀannin nä́ˀi sen óekhegíˀoˀin, heḏiho wesebo uvíˀpiye iˀ dósan, heḏi in toˀwên in híwóhpíˀin ôntꞌeˀpꞌíḏéndeˀin dovâytu̖ˀan uvíˀpiyân dimú-íˀin wóetu̖ˀâ̖a̖míḏí háaḏí ivíˀpiye ditꞌayˀin” gin itaˀnan.
30 Quando fui informado de que havia um plano para matá-lo, resolvi mandá-lo ao senhor. E disse para aqueles judeus que fizessem as acusações na sua presença. “Saúde. “Cláudio Lísias.”
31 Heḏiho in sundaḏo háa ovâyjôn waagi dívíˀan. Khu̖ˀḏéeḏí oe Antipatris búˀpiye Paul óehoˀ.
31 Então os soldados cumpriram as ordens. Pegaram Paulo e o levaram durante a noite até a cidade de Antipátride.
32 Wíyá tháwä́n in sundaḏo kwä̖́ä̖jêe kꞌéwéḏíˀindiḏa̖ˀ Paul óehon, heḏi in wéˀgen sundaḏo inbíˀwepiye dívíweehoˀ.
32 No dia seguinte os soldados voltaram para a fortaleza, deixando que os cavaleiros continuassem a viagem com Paulo.
33 Oe Caesarea búˀ in Paul-ˀin dipówá ihayḏi iˀ tunjó in taˀnin ônˀan heḏi Paul iwebo óejoeˀan.
33 Eles o levaram para a cidade de Cesareia, deram a carta ao Governador e lhe entregaram Paulo.
34 In taˀnin iˀ tunjó itunkanbowa ihayḏi Paul óetsikaˀyan, “Wéˀi nangewi-an unmuu?” “Oe Cilicia-wi-ân” gin Paul-di óetu̖ˀan.
34 O Governador leu a carta e perguntou a Paulo de onde ele era. Quando soube que era da região da Cilícia,
35 Iˀ tunjó nä́ˀin natꞌoeḏi Paul óetu̖ˀan, “Owáy in toˀwên wôntꞌeˀpꞌíḏéndeˀin dipówá ihayḏânho naaḏi wîntunjóˀnamí.” Ihayḏá in á̖yí̖ˀnin ovâyjôn Paul híwó óeˀá̖yîngiˀa̖míˀin iˀ tewhá hayˀi Herod ikꞌûˀ iwe.
35 disse: — Quando os seus acusadores chegarem, eu ouvirei o que você tem para dizer. Em seguida mandou que ele ficasse preso no palácio do Governador .
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 23, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.