Atos 22

Tewa NT (TEW_WBT) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 “Mä́ˀmä̂äˀindá tíˀûuwin páaḏéˀindá, bítꞌôeyan. Naaḏi wâytu̖hkankhâymáa naa háawên wänbo híwóhpíˀin wíḏáyˀanpíˀin.”
1 “Irmãos e pais”, disse Paulo. “Ouçam-me enquanto apresento minha defesa.”
2 Hebrew tundi ovâyhíˀmáaḏi ditꞌoe ihayḏi shánkí wänbo hânda̖ˀ dínpóe.
2 Quando o ouviram falar em aramaico, o silêncio foi ainda maior.
3 Heḏáháˀ ovâytu̖ˀan, “Naa Huḏíyo-ân omuu. Oe Tarsus búˀ Cilicia nange iwe oˀaypu̖yä̖, hewänbo nä́ä Jerusalem osôe. Gamaliel naví há̖hkandi dînmuu, heḏi iˀḏi á̖yîngiḏi nanbí thehtáy pahpáˀinbí khuu naa díhá̖ˀan. Háa Jôesi Táḏá nadaˀ waagi naa pín taˀgeḏi odaˀ dáyˀa̖míˀin, nää thaa un íkandaˀ waagibá,
3 Então Paulo disse: “Sou judeu, nascido em Tarso, cidade da Cilícia. Fui criado aqui em Jerusalém e educado por Gamaliel. Como aluno dele, fui instruído rigorosamente em nossas leis e nos costumes judaicos. Tornei-me muito zeloso de honrar a Deus em tudo que fazia, como vocês são hoje.
4 heḏânho naa osôeḏi oˀân híwó namúuníˀin hä̖ˀin Jesus-ví pꞌóegé diˀa̖hsaaˀin báyékí tꞌôephaḏe iwe dovâykáaníḏí ovâytꞌahá̖a̖nú-íḏí, heḏi naa otsonpóeḏí kwiyä̖ˀdá senäˀdá ovâywhiˀankíḏáháˀ ovâypankwꞌóḏi.
4 E fui ao encalço dos seguidores do Caminho, perseguindo alguns até a morte, prendendo homens e mulheres e lançando-os na prisão.
5 Iˀ owhaˀ pꞌóˀḏéḏîˀ-áḏí heḏá in tunjowaˀ-áḏí dínkoḏi wovâytu̖ˀâ̖a̖míḏí naaḏi in taˀgen wâytu̖máaˀin. Indá wí taˀdi naa dímä́gi nanbí Huḏíyo tꞌowa oe Damascus búˀ dovâymä̂äníḏí, heḏi naa omää in tꞌowa Jesus-víˀpiye dívíwä̖yundeˀin owáy wä̖́hä̖̂ä̖ dikwꞌóˀnin dovâypanhóeníḏí heḏá nä́ä Jerusalem-piye dovâywáymáˀíḏí ovâytuhchä̖ä̖nú-íḏí.”
5 O sumo sacerdote e todo o conselho dos líderes do povo podem confirmar isso. Recebi deles cartas para nossos irmãos judeus em Damasco que me autorizavam a trazer os seguidores do Caminho de lá para Jerusalém, em cadeias, para serem castigados.
6 “Naa pꞌóegé omändi oe Damascus búˀ opowamän dihayḏi taage púnúˀḏí naná. Tsíkhagipí wí ko makówáḏí nawá̖ heḏi díˀánkêˀ.
6 “Quando me aproximava de Damasco, por volta do meio-dia, de repente uma luz muito intensa brilhou ao meu redor.
7 Nangepiye okanu, heḏi wí toˀwíḏí naa díhíˀmáaḏí otꞌoe. Ginnân natú̖: ‘Saul, Saul, háaḏan u̖ˀḏi naa dítꞌôephaḏekandoˀ?’
7 Caí no chão e ouvi uma voz que me disse: ‘Saulo, Saulo, por que você me persegue?’.
8 Naa otsikapóe, ‘Nanbí Sedó, to-an unmuu?’. Iˀḏá dítu̖ˀan, ‘Naa Jesus Nazareth-wi omuu. Naa iˀ u̖ˀḏi dítꞌôephaḏekandoˀi-ân omuu.’
8 “‘Quem és tu, Senhor?’, perguntei. “E a voz respondeu: ‘Sou Jesus, o nazareno,
9 In toˀwên naa-áḏí dijiˀin iˀ ko dâymûˀ, hebo iˀ toˀwíḏí díhíˀmáaˀiví tun wíḏikaˀpówápí.
9 Os que me acompanhavam viram a luz, mas não entenderam a voz daquele que falava comigo.
10 Naa otú̖, ‘Nanbí Sedó, hânnan dáyˀa̖mí?’ Iˀḏi dítu̖ˀan, ‘Ówí̖núḏí oe Damascus-piye ópûn, heḏi iwe wóetu̖ˀa̖mí háa úkhâyˀä̖ˀ biˀa̖míˀin.’
10 “Então perguntei: ‘Que devo fazer, Senhor?’. “E o Senhor me disse: ‘Levante-se e entre em Damasco, onde lhe dirão tudo que você deve fazer’.
11 Iˀ ko hânho nakayḏi naa otsíˀtꞌaapóe, heḏiho in naa-áḏí dijiˀindi naa dípahtsa̖a̖kêˀ, heḏi handiḏi oe Damascus opówá.
11 “A luz intensa havia me deixado cego, e meus companheiros tiveram de levar-me pela mão a Damasco.
12 “Wí sen Ananias gin nakhá̖wä̖́ˀiˀ iwe nathaa. Nä́ˀi sendá taˀgendi Jôesi Táḏá óeˀaˀgin, heḏá in Huḏíyoví khuu-á tꞌä̖hkí ihon, heḏi tꞌä̖hkí in Huḏíyo Damascus dithaaˀin ditû̖ˀ híwóˀdi sen namuuˀin.
12 Vivia ali Ananias, um homem devoto, dedicado à lei e muito respeitado por todos os judeus da cidade.
13 Navíˀpiye naˀä̖ä̖ḏi naví núˀ iwí̖nú, heḏi dítu̖ˀan, ‘Tíˀûu páaḏéˀi Saul, uví keetan mänkeˀ.’ Wesebo naví keetan donkêˀḏi iˀ dómûˀ.
13 Ele veio, colocou-se ao meu lado e disse: ‘Irmão Saulo, volte a enxergar’. E, naquele mesmo instante, pude vê-lo.
14 Iˀḏi naa ginnân dítu̖ˀan: ‘Jôesi Táḏá nanbí thehtáy pahpáˀindi óeˀaˀginmäˀiˀḏân wóedeˀman háa nakandaˀin úhanginnáaníḏí, heḏá Jesus i toˀwí iví wówátsi taˀge ihondi namuuˀi nâamúuníḏá, heḏá iˀ tun wóetu̖hkankhâymáaˀiˀ untꞌoe-íḏá.
14 “Então ele disse: ‘O Deus de nossos antepassados escolheu você para conhecer a vontade dele e para ver o Justo e ouvi-lo falar.
15 Taˀgendân u̖ˀ iˀgîˀ bihéeˀa̖mí, heḏi u̖ˀḏi tꞌowa tꞌä̖hkí hä̖ä̖wí nâamûˀi heḏá untꞌoeˀi-á ovâytu̖ˀâ̖a̖mí.
15 Você será testemunha dele, dizendo a todos o que viu e ouviu.
16 Heḏiho nää wíyá shánkí wívitsíkhaˀa̖mípí. Ópûn, unpꞌóˀpꞌoepúuwí, heḏá Jesus nádaaˀan uví tꞌaywóˀdi wônjâaˀa̖míḏí,’ gin Ananias-di dítu̖ˀan.”
16 O que está esperando? Levante-se e seja batizado! Fique limpo de seus pecados invocando o nome do Senhor’.
17 “Jerusalem-piye owáymää ihayḏi iˀ méesate hayˀi ee otsꞌú̖ˀdi oˀä̖̂ä̖jiˀ waabá dînpóe.
17 “Depois que voltei a Jerusalém, estava orando no templo e tive uma visão,
18 Iˀ ä̖̂ä̖ iwe Nanbí Sedó Jesus dómûˀ, heḏi dítu̖ˀan, ‘Oe Jerusalem hä̖ä̖wí naví̖ˀgeḏi ovâytu̖hkankhâymáaˀi háˀto wônsígíˀa̖mí, heḏiho ówä̖́näkiˀ, iweḏi ópeeve.’
18 na qual o Senhor me dizia: ‘Depressa! Saia de Jerusalém, pois o povo daqui não aceitará seu testemunho a meu respeito’.
19 Heḏi naa otú̖, ‘Hewänbo Nanbí Sedó, indá dínhanginnân naa wéngé tꞌä̖hkí iˀ Huḏíyoví méesate eeje dáyjíyéndewän in uvíˀpiye dívíwä̖yundeˀin dovâypanhóeníḏí heḏá dovâywhä̖́ä̖níḏá.
19 “E eu respondi: ‘Senhor, sem dúvida eles sabem que em cada sinagoga eu prendia e açoitava aqueles que criam em ti.
20 Heḏi Stephen iˀ uví̖ˀgeḏi ovâytꞌôeˀandiví ûnpꞌoe ônchꞌáa ihayḏi, naa wáˀ okꞌaawin ee núˀ. In toˀwêndi óehéyi̖ˀninbí kꞌéwéˀi aa dovâyˀá̖yînmáa, heḏi híwó dívíˀoˀ gin naa oˀân.’
20 E quando Estêvão, tua testemunha, foi morto, eu estava inteiramente de acordo. Fiquei ali e guardei os mantos que eles tiraram quando foram apedrejá-lo’.
21 Hewänbo Nanbí Sedó Jesus-di dítu̖ˀan, ‘Ópûn, naaḏi kayi̖ˀ wä̖́hä̖̂ä̖piye wísankhâymáa, in Huḏíyo dimuupíˀinbíˀwepiye.’ ”
21 “Mas o Senhor me disse: ‘Vá, pois eu o enviarei para longe, para os gentios’”.
22 In tꞌowaḏi Paul ôntꞌôeyandeˀ, hewänbo nä́ˀi híˀ in Huḏíyo dimuupíˀinbí̖ˀgeḏi natú̖ ihayḏi dívítꞌehtu̖wí̖nú, “Binheˀ, wínachä̖ˀmuupí nawówáyê̖e̖níḏí.”
22 A multidão ouviu Paulo até ele dizer essa palavra. Então começaram a gritar: “Fora com esse sujeito! Ele não merece viver!”.
23 Wíḏitu̖hándepíḏí shánkí dívítu̖wí̖núndeˀ, heḏi inbí kꞌéwéˀi aa dâytha̖tha̖ˀoˀ heḏá kwꞌáyepiye dâynahchä̖nunde dâykeeya̖míḏí ditꞌayˀin.
23 Gritavam, arrancavam seus mantos e jogavam poeira para o alto.
24 Iˀ Rome sundaḏo pꞌóˀḏéḏîˀḏi in sundaḏo ovâytu̖ˀan Paul inbíˀpiye óetsꞌûuḏe-íˀin óewhä̖́hwhä̖́ˀnamíḏí heḏânho ûnhanginpúuwíḏí háaḏí in tꞌowa Paul-víˀpiye dívítꞌehtu̖wí̖núndeˀ.
24 O comandante trouxe Paulo para dentro e ordenou que ele fosse açoitado e interrogado a fim de descobrir por que a multidão tinha ficado tão furiosa.
25 Heḏiho óewhiwí̖nú púwhí̖ˀdí óewhä̖́ä̖níḏí, hebo Paul-di óetu̖ˀan in tä̖gintä̖ (100) sundaḏoví tsondi iwe tsowa nawindiˀ, “Ti iˀ tsontun natû̖ˀ úkꞌóeˀin naa díwhä̖́ä̖níḏí? Naa-á oe Rome dînkhá̖wä̖́taˀkꞌóe, heḏi waˀḏi wívînkeekꞌûˀpí háa naa híwóhpí dáyˀannin háa joe.”
25 Quando amarravam Paulo para açoitá-lo, ele disse ao oficial que estava ali: “A lei permite açoitar um cidadão romano sem que ele tenha sido julgado?”.
26 Nä́ˀin natꞌoe ihayḏi in sundaḏoví shánkí pꞌóˀḏéḏîˀvíˀpiye namää heḏi óetu̖ˀan, “Ti úhanginná háa bitsiyekhâyˀoˀin? Nä́ˀi sendá oe Rome ûnkhá̖wä̖́taˀkꞌóe.”
26 Ao ouvir isso, o oficial foi ao comandante e perguntou: “O que o senhor está fazendo? Este homem é cidadão romano!”.
27 Iˀ sundaḏoví shánkí pꞌóˀḏéḏîˀ Paul-víˀpiye namääḏi óetu̖ˀan, “Dítu̖ˀan, ti oe Rome úkhá̖wä̖́taˀkꞌóe?” “Heḏân hoi” gin Paul natú̖.
27 O comandante perguntou a Paulo: “Diga-me, você é cidadão romano?”. Ele respondeu: “Sim, eu sou”.
28 Óetu̖ˀan Paul, “Naa oe Rome dînkhá̖wä̖́taˀkꞌúwíḏí báyékí chä̖ˀ dáywáˀâa.” Paul-di óetu̖ˀan, “Naví táḏáˀin Rome-win tꞌowa damuuḏiho naa wáˀ Rome-wibá omuu.”
28 “Eu também”, disse o comandante. “E paguei caro por minha cidadania!” Paulo respondeu: “Mas eu sou cidadão de nascimento”.
29 Wesebo in toˀwên Paul óetsikakhâymáaˀin ivíˀweḏi dívíjâatä̖ä̖. Iˀ sundaḏo tsondi pꞌóˀḏéḏîˀ wänbo nakhunwôedaˀpóe ûnhanginpóeḏí Paul-á Rome-wi tꞌowabá namuuˀin, gá iˀbáho natsonpóeḏân kaḏénaḏi Paul óewhiˀa̖míˀin.
29 Quando os soldados que estavam prestes a interrogar Paulo ouviram que ele era cidadão romano, retiraram-se de imediato. Até mesmo o comandante ficou com medo ao saber que Paulo era cidadão romano, pois tinha mandado amarrá-lo.
30 Iˀ sundaḏo tsondi pꞌóˀḏéḏîˀ nahanginˀândaˀ taˀgendi háawin híwóhpíˀin in Huḏíyoḏi Paul ônchä̖nundeˀin, heḏiho wíyá tháwä́n óewhihsuu heḏi in Huḏíyo owhaˀ pꞌóˀḏéḏíˀin heḏá in wéˀgen Huḏíyo pꞌóˀḏéḏíˀindá dívíwéˀgeˀa̖míˀin ovâytu̖ˀan. Ihayḏiho Paul óetsꞌúḏe inbí páaḏépiye óewé̖e̖nú-íḏí.
30 No dia seguinte, o comandante ordenou que os principais sacerdotes se reunissem com o conselho dos líderes do povo. Queria descobrir exatamente qual era o problema, por isso soltou Paulo e mandou que o trouxessem diante deles.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.