Atos 19
Tewa NT (TEW_WBT) vs NTLH
1 Waˀḏi Apollos oe Corinth búˀ wáy najiˀ ihayḏi, Paul iˀ nange i̖ˀgeḏi naˀä̖ä̖ḏi Ephesus búˀ napówá, heḏi wên tꞌowa John iˀ pꞌóˀpꞌoekandiví híˀ ônwä̖yu̖ˀin ovâymûˀ.
1 Enquanto Apolo estava na cidade de Corinto, Paulo viajou pelo interior da província da Ásia e chegou a Éfeso. Ali encontrou alguns cristãos
2 Paul-di ovâytsikaˀyan, “Ti nä́ˀi Yä̖ˀḏâaˀi pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ bînkêˀ úvíwä̖yu̖ ihayḏi?” Indi óetu̖ˀan, “Naˀin wígínhanginnáhpí wí Yä̖ˀḏâaˀi Pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ wänbo najiˀin.”
2 e perguntou: — Quando vocês creram, vocês receberam o Espírito Santo? Eles responderam: — Nós nem mesmo sabíamos que existe o Espírito Santo.
3 Paul-di ovâytsikaˀyan, “Háaḏan handi wovâypꞌóˀpꞌoeˀan?” Indi óetu̖ˀan, “Gá John iˀ pꞌóˀpꞌoekandiví há̖hkan âywä̖yu̖ḏân.”
3 — Então que tipo de batismo vocês receberam? — perguntou Paulo. — O batismo de João Batista! — responderam.
4 Paul-di ovâytu̖ˀan, “John-di in tꞌowa ovâypꞌóˀpꞌoeˀan gá inbí tꞌaywóˀdi dâyjoeˀandân, heḏi ovâytu̖máa, ‘Naví tíˀúugé wí napowagíˀoˀivíˀpiye úvíwä̖ä̖yú̖-í.’ Heḏi hä̖ˀi-á Jesus-ân namuu.”
4 Então Paulo disse: — João batizava aqueles que se arrependiam dos seus pecados. E também dizia ao povo de Israel que eles deviam crer naquele que havia de vir depois dele, isto é, em Jesus.
5 Paul-ví híˀ ditꞌoe ihayḏi ovâypꞌóˀpꞌoeˀan dâykeeya̖míḏí Nanbí Sedó Jesus-víˀpiye dívíwä̖yu̖ˀin.
5 Depois de ouvirem isso, aqueles homens foram batizados em nome do Senhor Jesus.
6 Heḏi Paul ivîˀḏi imankꞌûˀḏi iˀ Yä̖ˀḏâaˀi Pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ dínwân, heḏi wíyá piˀwí tundi dívíhíˀmáa, heḏá Jôesi Táḏáví tukheˀmin waabá dívíhéeˀan.
6 Aí Paulo pôs as mãos sobre eles, e o Espírito Santo veio sobre eles. Então começaram a falar em línguas estranhas e a anunciar também a mensagem de Deus.
7 Maḏi tä̖ˀḏi wíje senäˀ iwe dijiˀ.
7 Esses homens eram mais ou menos doze.
8 Poje pꞌóe tꞌä̖hkí Paul in Huḏíyoví méesate eepiye namääˀä̖, heḏi khunwôedaˀginpíḏíboˀ in tꞌowa ovâyhíˀmáa. Ovâythayjoˀ Jesus-ân namuu iˀ toˀwí Jôesi Táḏáḏí óesógeˀiˀ tꞌowa ovâyˀaywoeníḏí, heḏi ikhä̖ä̖ḏeˀ iví híˀ ônsígíˀa̖míḏí.
8 Durante três meses Paulo foi à sinagoga e falou com coragem ao povo. Ele conversava com eles e tentava convencê-los a respeito do Reino de Deus .
9 Hebo wáy wên dívípꞌóhkâyˀandi wíḏívíwä̖yu̖pí, heḏá Jesus-ví pꞌôe i̖ˀgeḏá híwóhpí-á in iwe dikwꞌóˀnin ovâyhéeˀan. Heḏânho Paul-di nä́ˀin ovâyjoeˀandi in Jesus-víˀpiye dívíwä̖yundeˀin i-áḏí ovâyhoˀ, heḏi wí tewhá eepiye dimää, wí sen Tyrannus gin nakhá̖wä̖́ˀiˀḏi tꞌowa ovâyhá̖ˀoˀ iwe. Iwá Paul-di thamuwaagi Jôesi Táḏáví híˀ ovâythayjoˀ.
9 Mas alguns eram teimosos, não acreditavam e, em frente de todos, ainda falavam mal do Caminho do Senhor . Então Paulo abandonou a sinagoga, levando os cristãos consigo, e começou a falar diariamente na escola de um homem chamado Tirano.
10 Wíje pa̖a̖yo tꞌä̖hkí Paul gin iˀan, heḏi handiḏi in tꞌowa Asia iwéngé dithaaˀin Naˀinbí Sedó Jesus-ví̖ˀgeḏi ditꞌoe, Huḏíyo dimuuˀindáḏí Huḏíyo dimuupíˀindáḏí.
10 Ele fez isso durante dois anos, até que todos os moradores da província da Ásia, tanto os judeus como os não judeus, ouviram a mensagem do Senhor.
11 Jôesi Táḏáḏí Paul óekhä̖geˀnan pínnán tꞌôe iˀa̖mídí, giˀbi hä̖ä̖wí in tꞌowa wémûu wänbo dâymûˀpîˀ, heḏiho aaˀây hä̖ä̖wí deḏantâa hä̖ä̖wí itä̖geˀiˀ in dihaykwꞌóˀninbíˀpiye ovâyhoˀ, heḏi dihehkháapóe, heḏá yä̖ˀḏâapíˀin pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖-á in tꞌowa ovâymáaˀin dínpee.
11 Deus fazia milagres extraordinários por meio de Paulo,
12 — ausente —
12 tanto que as pessoas pegavam lenços e aventais que ele usava e os levavam para os doentes tocarem. E, quando estes tocavam neles, ficavam curados; e de outras pessoas saíam os espíritos maus.
13 Ihayhä̖̂ä̖bá wên Huḏíyo wáˀ wéngé tꞌä̖hkí dívíjíyénde nä́ˀin yä̖ˀḏâapíˀin pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ tꞌowavíˀweḏi ovâykhehpeeyé-íḏí. Nää-á indá dívíkhä̖ä̖ḏe hanbá dívíˀa̖míḏí Jesus-ví khá̖wä̖́ ônkhá̖yä̖́ˀdeḏi. Ginnân ovâytu̖máa in pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖: “Nä́ˀi Jesus-ví khá̖wä̖́ dônkhá̖yä̖́ˀdeˀ, iví̖ˀgeḏi Paul-di in tꞌowa ovâytꞌôeˀoˀ, heḏiho naaḏi wítsonmáa nääbo ópeeve nä́ˀi tꞌowavíˀweḏi.”
13 Alguns judeus que andavam de um lugar para outro, expulsando espíritos maus, quiseram usar também o nome do Senhor Jesus para expulsar os espíritos maus, dizendo a eles: — Pelo poder do nome de Jesus, o mesmo que Paulo anuncia, eu mando que vocês saiam!
14 Wí Huḏíyo owhaˀ pꞌóˀḏéḏîˀ Sceva gin nakhá̖wä̖́ˀi tsé ihay eˀnûn gin dívíˀoˀin ûnkwꞌó.
14 Os homens que faziam isso eram os sete filhos de um judeu chamado Ceva, que era Grande Sacerdote .
15 Hewänbo han ditú̖ ihayḏi, iˀ yä̖ˀḏâapîˀ pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ḏi ovâytu̖ˀan, “Jesus dótaa, heḏá toˀwí Paul namuuˀindá dînhanginná. Hebo undá — toˀinnan ímuu?”
15 Mas certa vez um espírito mau disse a eles: — Eu conheço Jesus e sei quem é Paulo. Mas vocês, quem são?
16 Heḏi iˀ sen iˀ yä̖ˀḏâapîˀ pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ḏi óemáaˀiˀḏi ovâytsa̖a̖chä̖nuḏi hânho ovâymahpúu ovâytꞌan píhay, heḏi aawhée buugiˀnin diwa̖hkanmuuˀin iˀ tewhá iweḏi dishavepee.
16 Então o homem que estava dominado pelo espírito mau os atacou e bateu neles com tanta violência, que eles fugiram daquela casa feridos e com as roupas rasgadas.
17 In Ephesus búˀ dithaaˀin Huḏíyo-á Huḏíyo dimuupíˀindá dínhanginpóe háa dínpóeˀin, heḏiho dikhunwôedaˀpóe, heḏi ditû̖ˀ Nanbí Sedó Jesus hânho hayˀi namuuˀin.
17 E todos os que moravam em Éfeso, judeus e não judeus, souberam disso. Eles ficaram com muito medo, e o nome do Senhor Jesus se tornou mais respeitado ainda.
18 Heḏi báyékí in Jesus-víˀpiye dívíwä̖yu̖ˀin Paul-víˀwe dipówá, heḏi dívítꞌaywóˀdihä̖ä̖tsiˀandá dâykeekwꞌóḏi háa dívítsiyekanhonnin.
18 Então muitos dos que creram vinham e confessavam publicamente as coisas más que haviam feito.
19 Wáy wên dichugekanhá̖ˀindá inbí chuge há̖hkan taˀdi dâykán, heḏi dâyphahá̖nú in tꞌowa tꞌä̖hkí dâymúuníḏí. Iˀ taˀdi hä̖́yú̖ nachä̖ˀmuuˀin dâymaapaa ihayḏi pꞌánä́ntä̖ maapaasôn (50,000) kwä̖́kꞌu tsꞌä̖ˀi chä̖ˀ napóe.
19 E muitos daqueles que praticavam feitiçaria ajuntaram os seus livros e os trouxeram para queimar diante de todos. Quando calcularam o preço dos livros queimados, o total chegou a cinquenta mil moedas de prata .
20 Handiḏiho shánkí wänbo tꞌowa Nanbí Sedó Jôesi Táḏáví híˀ ditꞌoeˀo heḏá iˀpiyá dívíwä̖yundeˀ.
20 Assim, de maneira poderosa, a mensagem do Senhor era anunciada e se espalhava cada vez mais.
21 Nä́ˀi hä̖ä̖wí napóeˀi naphaḏe ihayḏi, Paul iˀánshaamä́gi namú-íḏí oe Macedonia nangepiye heḏá Achaia nangepiyá heḏáháˀ oe Jerusalem búˀpiyá. Natú̖, “Owáy eepiye omää ihayḏáháˀ dînkhâyˀä̖ˀ oe Rome-piye wáˀ omú-íˀin.”
21 Depois desses acontecimentos, Paulo resolveu passar pelas províncias da Macedônia e da Acaia e ir até Jerusalém. Ele dizia: — Depois que eu visitar Jerusalém, preciso ir a Roma.
22 Oe Macedonia-piye wíje iví khä̖geˀnin isan, Timothy-á Erastus-á damuu, hebo i-á shánkí hây tä̖hkí oe Asia nangebo iwóyí̖ˀ.
22 Então Paulo enviou para a Macedônia dois dos seus ajudantes, Timóteo e Erasto, mas ele ficou mais algum tempo na província da Ásia.
23 Ihayhä̖̂ä̖ḏi oe Ephesus báyékí tꞌowa ditꞌayyaapóe in Jesus-ví pꞌôe i̖ˀge dimänninbíˀwepiye.
23 Foi nessa ocasião que houve na cidade de Éfeso uma grande desordem por causa do Caminho do Senhor .
24 Wí sen Demetrius gin nakhá̖wä̖́ˀiˀ iwe naˀä́n, i-á kwä̖́kꞌu tsꞌä̖ˀiˀḏi ihä̖ä̖wípaˀi namuu, heḏi méesate hí̖ˀíndi ipaˀ, nä́ˀi méesate-á iˀ kwee Diana dâyˀaˀginmäˀ iweˀi méesate hayˀi waagibá nakeetꞌóeˀiˀ. Demetrius-á heḏá in wéˀgen i-áḏí dívítꞌôemáaˀindá híwó hay chä̖ˀ díntsꞌúyaˀ inbí tꞌôe iweḏi.
24 Um ourives chamado Demétrio fazia pequenos modelos de prata do templo da deusa Diana, e o seu negócio dava muito lucro aos que trabalhavam com ele.
25 Heḏiho Demetrius-di iví tꞌôeˀin heḏá wây-á wêndá ha̖ˀbi tꞌôebá dívíˀoˀindá ovâywéˀgeˀan, heḏi ovâytu̖ˀan, “Kꞌemaˀin, únhanginná báyékí chä̖ˀ nanbí tꞌôe iweḏi gíntsꞌúyaˀnin.
25 Então ele chamou estes e outros da mesma profissão e disse: — Meus amigos, vocês sabem que a nossa riqueza vem deste nosso ofício.
26 Unbo bînmûˀ heḏá ítꞌoe háa nä́ˀi sen Paul ikanhonnin. Iˀ natû̖ˀ in jôesi tꞌowa dâypaˀin dâyˀaˀginmä̂äníḏí taˀgennin jôesi wíḏimuupí, heḏi wíˀgíngí nä́ä Ephesus-á heḏá nä́ˀi Asia nange tꞌä̖hká tꞌowa iví híˀ ovâywä̖yu̖kannan, heḏá iví híˀ ûnmuuḏi báyékí tꞌowa Diana-víˀweḏi dívíjâaˀan.
26 Vocês mesmos podem ver e ouvir o que esse tal de Paulo está fazendo. Ele afirma que os deuses feitos por mãos humanas não são deuses de verdade. E está conseguindo convencer muita gente, tanto daqui como de quase toda a província da Ásia.
27 Háḏée nanbí tꞌôe i̖ˀgeḏi tꞌowa híwóhpí dívíˀánshaaˀa̖míˀin napúuwí. Heḏá iweḏá maḏi wáˀ napúuwí tꞌowa diˀâ̖a̖níˀin iˀ hayˀi kwee Diana iˀ toˀwí naˀindi âyˀaˀginmäˀiví méesate wíˀûnchä̖ˀmuupíˀin. Heḏá tobáháa tꞌä̖hkí tꞌowa nä́ä Asia-windáḏí heḏá in wéˀgen hä̖wéngé tꞌä̖hkí dithaaˀindáḏí nää óeˀaˀginmäˀ wänboˀ, maḏi nää iweḏi páaḏépiye diˀâ̖a̖ní hayˀi wínamuupíˀin.”
27 Assim nós estamos correndo o perigo de ver o povo rejeitar o nosso negócio. E não é só isso. Existe o perigo de o templo da grande deusa Diana não ficar valendo mais nada e também de ser destruída a grandeza dessa deusa adorada por todos na Ásia e no mundo inteiro.
28 In tꞌowa háa Demetrius natú̖ˀin ditꞌoe ihayḏi hânho ditꞌayyaapóe, heḏi dívítu̖wí̖núnde gin, “Diana nä́ä Ephesus-wi namuuˀi báyékí hayˀi namuu.”
28 Quando a multidão ouviu isso, ficou furiosa e começou a gritar: — Viva a grande Diana de Éfeso!
29 Heḏi shánkí báyékí tꞌowa diwéˀgepóe, heḏi dívítꞌehtu̖wí̖núndeˀ, heḏi wên wíje senäˀ ovä̂nyâ̖ˀḏi ovä̂nkhóhkayˀan oe búˀ pinge tꞌowa dívíwéˀgeˀoˀ iwepiye. In senäˀdá Gaius-á Aristarchus-á gin dakhá̖wä̖́, indá Macedonia nangewin damuu, heḏi Paul-áḏí wéngé tꞌä̖hkí dänjíyéndeˀ.
29 E a confusão se espalhou por toda a cidade. A multidão agarrou Gaio e Aristarco, dois macedônios que viajavam com Paulo, e os arrastou até o teatro.
30 Paul in tꞌowa dikwꞌóˀ diwepiye natsuḏedaˀ ovâyhéeˀa̖míḏí, hewänbo in Jesus-víˀpiye dívíwä̖yundeˀindi óekhâ̖a̖ˀan.
30 Paulo queria falar ao povo, mas os irmãos não deixaram.
31 Heḏá wên Asia-win pꞌóˀḏéḏíˀin senäˀ Paul-ví kꞌemaˀin ûnmuuˀindi Paul ôntꞌôesan óetu̖ˀâ̖a̖míḏí in tꞌowaví páaḏépiye wíˀikeehûuwípíˀin.
31 Alguns altos funcionários daquela província, que eram amigos de Paulo, mandaram a ele um recado, pedindo que não fosse ao teatro.
32 In tꞌowa tꞌä̖hkí wéˀge shánkí díntu̖hkwíntû̖ˀ. Wênho wên háawên dívítu̖wí̖núndeˀ, heḏá wây-á shánkí piháa wänbo-á. Wên hä̖́yú̖hayḏiḏa̖ˀ tꞌowa dínhanginná háaḏí diwéˀgepóeˀin.
32 Naquela altura dos acontecimentos a multidão que se achava no teatro estava em completa desordem: uns gritavam uma coisa, e outros gritavam outra, pois a maioria nem sabia por que estava ali.
33 Heḏi in Huḏíyoḏi wí sen Alexander gin nakhá̖wä̖́ˀiˀ oe páaḏépiye óewí̖núḏí óetu̖ˀan háa natú̖u̖níˀin. Heḏiho Alexander imannan in tꞌowa dívítꞌôeyaaníḏí. Nadaˀ in tꞌowa ovâytu̖ˀâ̖a̖míˀin in Huḏíyo wíˀovâyhíwóhpíchä̖ä̖nú-ípíḏí nä́ˀi napuwamän niˀgeḏi.
33 Algumas pessoas ficaram pensando que Alexandre era o culpado, pois os judeus o obrigaram a ir e ficar lá na frente. Aí Alexandre fez um sinal com a mão e tentou falar para se defender diante do povo.
34 Hebo Alexander-á Huḏíyo namuuˀin in tꞌowa dínhanginpóe ihayḏi tꞌä̖hkíḏíbo maḏi wíje ôeḏa tꞌä̖hkí shánkí kaygi wänbo dívítu̖wí̖núndeˀ, “Nä́ˀi Ephesus-winbí Diana hânho hayˀi namuu” gin.
34 Mas, quando perceberam que ele era judeu, ficaram gritando todos juntos a mesma coisa durante duas horas: — Viva a grande Diana de Éfeso!
35 Tꞌôeḏiwän iˀ búˀwi taˀkandiḏi hânda̖ˀ ovâykannan in tꞌowa, heḏi ovâytu̖ˀan, “Un Ephesus-win ímuuˀin, tꞌä̖hkí tꞌowa wéngé tꞌä̖hkí dikwꞌóˀnin dínhanginnáhpíˀan naˀin Ephesus búˀwin tꞌowa nä́ˀi hayˀi Diana-ví méesate ûnmuuˀiˀ âyˀá̖yîngimáaˀin, heḏá iˀ kꞌuu Diana waagibá ûncha̖a̖ˀiˀ oe makówáḏí ûnkeˀtꞌá̖ˀdi-á wáˀ âyˀaˀgindoˀ.
35 Finalmente o secretário da prefeitura da cidade conseguiu acalmar o povo. Ele disse o seguinte: — Cidadãos de Éfeso! Todos sabem que a nossa cidade é a guardadora do templo da grande Diana e da pedra sagrada que caiu do céu.
36 Tóebo wûnkoḏipí natú̖u̖níḏí nä́ˀi hä̖ä̖wí taˀgen wínamuupíˀin. Heḏânho ánpí íkwoˀní, heḏi wíyá háawên wíˀúvíˀa̖mípí híwó úvíˀánshaapíḏíboˀ.
36 Ninguém pode negar isso. Assim fiquem calmos e não façam nada sem pensar bem.
37 Undi nä́ˀin wíje senäˀ nä́äpiye bînmaa tobá hä̖ä̖wí wänbo méesate iweḏi wíḏä̂nsä̖ˀmanpí wänboˀ, heḏiháa nanbí Diana âyˀaˀginmäˀiví̖ˀgeḏi háawin tꞌaywóˀnin wíḏatú̖hpí wänboˀ.
37 Vocês trouxeram aqui estes homens, mas eles não assaltaram o templo, nem ofenderam a nossa deusa.
38 Heḏiho Demetrius-áḏí in i-áḏí dívítꞌôemáaˀindáḏí wí toˀwí ôntꞌeˀpꞌêeḏe-íˀin didaˀḏá, dínkhâyˀä̖ˀ óetsondiwekáaníˀin. In tsonnin dívíwéˀgekwꞌóeˀó tꞌowa ovâytunjóˀnamíḏí, heḏi in tꞌowaví tꞌehpiḏe tun ovâytꞌôeyandeˀ.
38 Se Demétrio e os seus ajudantes têm alguma acusação contra alguém, eles podem apresentar suas acusações no tribunal, pois para isso há dias certos de reunião, e também existem os governadores.
39 Hebo wíyá hä̖ä̖wí i̖ˀgeḏi íhéedaˀḏá, heḏân úntsíkhakanpoeˀo in búˀwin pꞌóˀḏéḏíˀindi in tꞌowa tꞌä̖hkí ovâywéˀgeˀan píhay.
39 Porém, se vocês querem mais alguma coisa, isso será tratado na reunião do povo, convocada de acordo com a lei .
40 Nä́ˀi gin otú̖, gá maḏi in Rome-win tsonnin ditú̖u̖níḏân un nä́wewin tꞌowa unbí pꞌóˀḏéḏíˀindáḏíbo úvípihä́nmáaˀin. Háa nää thaa napóe waa wínakhâyˀä̖hpí napúuwíˀin, heḏi tóebo wíˀûnkoḏipí ovâytu̖ˀâ̖a̖míḏí háaḏí un tꞌowa úvítꞌaywéˀgeˀandi.”
40 Pois corremos o risco de sermos acusados de revolta, por causa do que está acontecendo hoje. Não há motivo para toda esta confusão. E nós não poderíamos justificar tudo isso.
41 Heḏi han natú̖ ihayḏi ovâytu̖ˀan tꞌä̖hkíḏíboˀ inbíˀpiye dimú-íˀin.
41 Depois de dizer essas palavras, ele terminou a reunião.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 19, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.