Atos 16

Tewa NT (TEW_WBT) vs VC

Sair da comparação
VC Versão Católica
1 Cilicia nange iweḏi Paul-á Silas-á nä́ˀi búˀ Derbe-piye damää, heḏá wíyá búˀ Lystra-á. Iwe wí sen Timothy gin nakhá̖wä̖́ˀiˀ nathaa, i-á Jesus-víˀpiye iwä̖yundeˀi namuu. Iví jíyá Huḏíyo-ân ûnmuu, heḏi iˀ wáˀ Jesus-víˀpiye iwä̖yu̖, hebo iví táḏá-á Greek-ân ûnmuu.
1 Chegou a Derbe e depois a Listra. Havia ali um discípulo, chamado Timóteo, filho de uma judia cristã, mas de pai grego,
2 In Jesus-víˀpiye dívíwä̖yundeˀin oe Lystra-á Iconium-dá dithaaˀin ditû̖ˀ Timothy-á híwóˀdi sen namuuˀin.
2 que gozava de ótima reputação junto dos irmãos de Listra e de Icônio.
3 Paul nadaˀ Timothy-ḏi ovä̂nyu̖u̖hûuwíˀin, hewänbo páaḏé óehoˀ iˀ Huḏíyoví kꞌewe taaḏi óetaaˀa̖míḏí, gá ee dimän niˀge báyékí Huḏíyo dithaaḏân, heḏi indá tꞌä̖hkí dínhanginná Timothy-ví táḏá Greek ûnmuuˀin.
3 Paulo quis que ele fosse em sua companhia. Ao tomá-lo consigo, circuncidou-o, por causa dos judeus daqueles lugares, pois todos sabiam que o seu pai era grego.
4 Iwáy búˀ iwéngé dimän dihayḏi in méesateˀin tꞌowa ovâyhanginˀânnan háa in Jesus-ví tꞌôekhuwaˀindá heḏá in méesateˀin tsonnindá oe Jerusalem ditú̖ˀin, heḏá ovâytu̖ˀan nä́ˀi híˀ dâyˀaˀginnamíˀin.
4 Nas cidades pelas quais passavam, ensinavam que observassem as decisões que haviam sido tomadas pelos apóstolos e anciãos em Jerusalém.
5 Heḏi in méesateˀin tꞌowa shánkí kayˀindi dívíwä̖yu̖, heḏá shánkí wänbo tꞌowa-á dívíwä̖yu̖hon.
5 Assim as igrejas eram confirmadas na fé, e cresciam em número dia a dia.
6 Oe Asia iˀ Yä̖ˀḏâaˀi Pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ḏi Jôesi Táḏáví híˀ i̖ˀgeḏi wíˀovâyhíˀmä́gipí, heḏiho in nange Phrygia-á Galatia-á i̖ˀge diphaḏe.
6 Atravessando em seguida a Frígia e a província da Galácia, foram impedidos pelo Espírito Santo de anunciar a palavra de Deus na {província da} Ásia.
7 Oe Mysia nange nantaa dipówá ihayḏi nä́ˀi nange Bythinia ditsuḏedaˀ, hewänbo iˀ Yä̖ˀḏâaˀi Pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ḏi ovâykhâ̖a̖ˀan.
7 Ao chegarem aos confins da Mísia, tencionavam seguir para a Bitínia, mas o Espírito de Jesus não o permitiu.
8 Heḏiho Mysia nange i̖ˀge wáˀ daphaḏe, heḏi Troas búˀ iwá dapówá.
8 Depois de haverem atravessado rapidamente a Mísia, desceram a Trôade.
9 Iˀ khun Paul wí hä̖ä̖wí ûnkeepóeḏí imûˀ waagibá ûnpóe. Wí sen Macedonia-wi iví páaḏépiye nawindi kayˀindi óedaˀmáa, “Nä́ä Macedonia-piye ókäˀve naˀin díkhä̖geˀnamíḏí.”
9 De noite, Paulo teve uma visão: um macedônio, em pé, diante dele, lhe rogava: Passa à Macedônia, e vem em nosso auxílio!
10 Heḏi Paul nä́ˀi ûnkeepóe i̖ˀgeḏi dítu̖ˀan dihayḏi wesebo naˀin ívíkhâyˀan Macedonia-piye gimú-íḏí, gínhanginnândi taˀgendi Jôesi Táḏá nadaˀ iví híwó̖ˀdi tun in tꞌowa iweˀin âytꞌôeˀa̖míˀin.
10 Assim que teve essa visão, procuramos partir para a Macedônia, certos de que Deus nos chamava a pregar-lhes o Evangelho.
11 Troas-di kophé iweḏi gimääḏi iˀ pꞌojâaḏi Samothrace-piye gipówá, heḏá wíyá tháwä́ndá iweḏáháˀ nä́ˀi búˀ Neapolis-piyá gimää.
11 Embarcados em Trôade, fomos diretamente à Samotrácia e no outro dia a Neápolis;
12 Iwe iˀ kophé iweḏi giwá̖, heḏi nangeḏibo oe Philippi-piye gimää. Philippi-á hayˀi búˀ namuu Macedonia nange iwe, heḏi báyékí Rome-ˀin tꞌowa iwe dithaa. Hä̖́yú̖ thaa iwebo ívíwóyí̖ˀ.
12 e dali a Filipos, que é a cidade principal daquele distrito da Macedônia, uma colônia {romana}. Nesta cidade nos detivemos por alguns dias.
13 Iˀ kaykhanwówá thaa-á iˀ búˀ tehpaa phóḏi jáˀwépiye gipee, ihayḏáháˀ pꞌoˀkꞌáygépiyá gimää, gá gichanpóeḏân in Huḏíyo tꞌowa iwepiye dimääˀä̖ dívíjûusuˀa̖míḏí. Iwá wên kwiyä̖ˀ diwéˀgekwꞌó, heḏi nange ívíkwꞌóḏiḏi âyhéeˀan.
13 No sábado, saímos fora da porta para junto do rio, onde pensávamos haver lugar de oração. Aí nos assentamos e falávamos às mulheres que se haviam reunido.
14 Wí kwee in diweḏi nakhá̖wä̖́ Lydia gin. I-á Thyatira búˀwi-ân namuu, heḏi iˀ aa pꞌí tsá̖a̖wä̖́ˀiˀ ívíwo nachä̖ˀmuuˀi ku̖hchaˀi namuu. Iˀḏá Jôesi Táḏá óeˀaˀginmäˀ, heḏi Paul-ví híˀ ôntꞌôeyandeḏi Nanbí Sedó Jôesiḏi óekhä̖geˀnan háa natú̖ˀin isígíkáyjíḏí.
14 Uma mulher, chamada Lídia, da cidade dos tiatirenos, vendedora de púrpura, temente a Deus, nos escutava. O Senhor abriu-lhe o coração, para atender às coisas que Paulo dizia.
15 Lydia-á heḏá iví kꞌaygiˀindá dívíwä̖yu̖ḏi ovâypꞌóˀpꞌoeˀan. Ihayḏiho iˀḏi naˀin dítu̖ˀan, “Nää-á únhanginpóe naa taˀgendi Nanbí Sedóvíˀpiye dáywä̖yundeˀin. Heḏáho naví tewhá eepiye bíkä̖ˀve, heḏi iwebo úvíwóyí̖ˀní.” Hânho kayˀindi dítu̖máaḏího gimää.
15 Foi batizada juntamente com a sua família e fez-nos este pedido: Se julgais que tenho fé no Senhor, entrai em minha casa e ficai comigo. E obrigou-nos a isso.
16 Wí thaa ee dívíjûusuˀoˀ ipiye gimän dihayḏi, wí aˀyú̖ḏí díjay. Nä́ˀi aˀyú̖-á wên tꞌowaḏi óekumä, heḏi wí yä̖ˀḏâapîˀ pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ḏi óemáa. Nä́ˀi pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ḏi hä̖ä̖ tꞌä̖hkí híˀ óetu̖ˀoˀ natú̖u̖níḏí háa tꞌowa dínpuwagíˀoˀin. Iví tsonnin hä̖́yú̖-anho dâychä̖ˀhóndeˀ iˀ iˀoˀiˀḏi.
16 Certo dia, quando íamos à oração, eis que nos veio ao encontro uma moça escrava que tinha o espírito de Pitão, a qual com as suas adivinhações dava muito lucro a seus senhores.
17 Heḏi Paul-á naˀindá iˀ aˀyú̖ gínwóejiˀḏi itu̖wí̖núndeˀ ginnân: “Nä́ˀin senäˀdá Jôesigîˀ dívítꞌôemáa, i-á iˀ shánkí kwꞌáyewi namuu. Indá wovâytu̖ˀâ̖a̖mí háḏíḏí wovâyˀaywoeníˀin.”
17 Pondo-se a seguir a Paulo e a nós, gritava: Estes homens são servos do Deus Altíssimo, que vos anunciam o caminho da salvação.
18 Hä̖́yú̖ thaa ginho iˀoˀ Paul natꞌayjaapóe píhay, heḏiho ibéeḏí iˀ yä̖ˀḏâapîˀ pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ óetu̖ˀan, “Jesus Christ-di naa dînkꞌûˀ wíjôeníḏí, hä̖ˀi aˀyú̖víˀweḏi ópeeve.” Heḏi iˀ pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ wesebo ûnpee.
18 Repetiu isto por muitos dias. Por fim, Paulo enfadou-se. Voltou-se para ela e disse ao espírito: Ordeno-te em nome de Jesus Cristo que saias dela. E na mesma hora ele saiu.
19 Iˀ aˀyú̖ví tsonnin dínhanginná iˀ aˀyú̖ḏí wíyá wíˀovâychä̖ˀtꞌankhâymáapíˀin, heḏiho indi Paul-á Silas-á ovä̂nyâ̖ˀḏi ovä̂nkhóhkayˀan iˀ búˀwin pꞌóˀḏéḏíˀin dikwꞌóˀ diwepiye iˀ búˀ pinge,
19 Vendo seus amos que se lhes esvaecera a esperança do lucro, pegaram Paulo e Silas e levaram-nos ao foro, à presença das autoridades.
20 heḏá ovâytu̖ˀan, “Nä́ˀin Huḏíyo senäˀdá nanbí búˀ iwe in tꞌowa ovâytꞌeˀyaˀdoˀ.
20 Em seguida, apresentaram-nos aos magistrados, acusando: Estes homens são judeus; amotinam a nossa cidade.
21 Indá inbí khuu nanbí tꞌowa ovâyhá̖ˀoˀ, heḏi naˀin gínkhâ̖a̖kꞌóe nä́ˀin khuu âykáyjíˀin háa âyˀaˀginnamíˀin, naˀindá Rome tꞌowa gimuuḏi.”
21 E pregam um modo de vida que nós, romanos, não podemos admitir nem seguir.
22 Heḏiho in wéˀgen tꞌowa iwe dijiˀindi Paul-á Silas-á ovä̂nyâ̖ˀ, heḏi in búˀwin tsonnindi inbí aa ovä̂nwhéeˀan, heḏi ditsonpóe ovä̂nwhä̖́ä̖níˀin.
22 O povo insurgiu-se contra eles. Os magistrados mandaram arrancar-lhes as vestes para açoitá-los com varas.
23 Báyékí ovä̂nwhä̖́ḏi ihayḏáháˀ ovä̂npansóge, heḏi iˀ pan tewhá á̖yí̖ˀdi óetu̖ˀan híwó ovä̂nˀá̖yîngiˀa̖míˀin.
23 Depois de lhes terem feito muitas chagas, meteram-nos na prisão, mandando ao carcereiro que os guardasse com segurança.
24 Gin óetu̖ˀan dihayḏi iˀḏá pan tewhá pinge ovä̂nsóge, heḏi ovä̂npóˀtꞌä̖́ä̖kꞌûˀ.
24 Este, conforme a ordem recebida, meteu-os na prisão inferior e prendeu-lhes os pés ao cepo.
25 Khun pinuḏi hä̖̂ä̖ḏi Paul-á Silas-á dänjûusuˀoˀ heḏá dä̂nkhaˀwoˀ Jôesi Táḏá óekú̖ˀdaaˀa̖míḏí. In wéˀgen pan dikwꞌóˀnindi ovä̂ntꞌôeyandeˀ.
25 Pela meia-noite, Paulo e Silas rezavam e cantavam um hino a Deus, e os prisioneiros os escutavam.
26 Ihayḏi tsíkhagipí iˀ nan hânho naˀa̖ˀyä̖póe, heḏi iˀ pan tewhá tepú wänbo naˀa̖ˀyä̖póe. Wesebo iˀ pan tewhá phóḏi nakhuuḏee, heḏi iˀ kaḏéna in pan ovâywhiˀkwꞌóḏiˀi dínwhisuuḏee.
26 Subitamente, sentiu-se um terremoto tão grande que se abalaram até os fundamentos do cárcere. Abriram-se logo todas as portas e soltaram-se as algemas de todos.
27 Iˀ pan tewhá á̖yí̖ˀdi najósaˀwo heḏi iˀ pan tewhá phóḏi nakhuˀundi imûˀ, heḏiho naˀân tꞌä̖hkí in pan dishavepeeˀin, heḏiho iví tsijó pháˀ iwhahkêˀ heḏi ipikheˀkhâymáawän.
27 Acordou o carcereiro e, vendo abertas as portas do cárcere, supôs que os presos haviam fugido. Tirou da espada e queria matar-se.
28 Hebo Paul itu̖wí̖nú, “Wíˀbo wíviwa̖ˀa̖mípí. Naˀindá tꞌä̖hkí waˀḏi nä́äbo gikwꞌôn.”
28 Mas Paulo bradou em alta voz: Não te faças nenhum mal, pois estamos todos aqui.
29 Iˀ pan tewhá á̖yí̖ˀdiḏi wí toˀwí óetu̖ˀan, “Wên phakó dînmáˀ,” heḏi ônmaaḏi iˀ pan tewhá ee iwä̖́nätsꞌúḏe. Hânho natha̖tha̖poeˀo nakhunwôedaˀḏi, heḏi wesebo Paul-áḏí Silas-áḏí inbí páaḏépiye idégeˀdisóge.
29 Então o carcereiro pediu luz, entrou e lançou-se trêmulo aos pés de Paulo e Silas.
30 Heḏi iwí̖núḏí oe jáˀwépiye ovä̂npiye heḏi ovä̂ntu̖ˀan, “Naví sedóˀin, hânnan dáyˀa̖mí naa dînˀaywoeníḏí?”
30 Depois os conduziu para fora e perguntou-lhes: Senhores, que devo fazer para me salvar?
31 Indi óetu̖ˀan, “Nanbí Sedó Jesus-víˀpiye bíwä̖́yú̖, u̖-áḏí uví kꞌaygiˀindáḏí, handiḏânho wovâyˀaywoení.”
31 Disseram-lhe: Crê no Senhor Jesus e serás salvo, tu e tua família.
32 Heḏi Paul-áḏí Silas-áḏí Nanbí Sedó Jôesi Táḏáví híˀ iˀ pan á̖yí̖ˀdi-á heḏá tꞌä̖hkí iví kꞌaygiˀindá ovâytu̖ˀan,
32 Anunciaram-lhe a palavra de Deus, a ele e a todos os que estavam em sua casa.
33 heḏi wese iˀ khun iˀ pan á̖yí̖ˀdiḏi ovä̂nhoˀ ovä̂nˀowêeḏi-íḏí ee datsaˀan deeje, heḏá wesebo-á i-á heḏá in wéˀgen iví kꞌaygiˀindá ovâypꞌóˀpꞌoeˀan.
33 Então, naquela mesma hora da noite, ele cuidou deles e lavou-lhes as chagas. Imediatamente foi batizado, ele e toda a sua família.
34 Heḏáháˀ Paul-á Silas-áḏí iví tewhá eepiye ovä̂npiye heḏá ovä̂nhúujôn. I-á iví kꞌaygiˀindá tꞌä̖hkí ívíwo dihíhchanpóe, nää-áho Jôesi Táḏávíˀpiye dívíwä̖yu̖ḏi.
34 Em seguida, ele os fez subir para sua casa, pôs-lhes a mesa e alegrou-se com toda a sua casa por haver crido em Deus.
35 Wíyá tháwä́n héḏéndí in búˀwin tsonnindi wên á̖yí̖ˀnin senäˀ ovâysan iˀ pan á̖yí̖ˀdi óetu̖ˀâ̖a̖míḏí Paul-á Silas-á ovä̂nmaˀpꞌä̖̂ä̖ḏi-íˀin.
35 Quando amanheceu, os magistrados mandaram os lictores dizer: Solta esses homens.
36 Iˀ pan á̖yí̖ˀdiḏi Paul óetu̖ˀan, “In búˀwin tsonnindi naa dítu̖ˀan wä̂nmaˀpꞌä̖̂ä̖ḏi-íˀin. Nää-áho damú-í. Jôesi Táaḏáho wovä̂nˀá̖yîngihûuwí.”
36 O carcereiro transmitiu essa mensagem a Paulo: Os magistrados mandaram-me dizer que vos ponha em liberdade. Saí, pois, e ide em paz.
37 Hebo Paul-dá in á̖yí̖ˀnin senäˀ dipówáˀin ovâytu̖ˀan, “Tobá wí tꞌaywóˀdi wíḏînshaapí wänboˀ, heḏá tobá oe Rome gä́nkhá̖wä̖́taˀkꞌóe wänboˀ, in búˀwin tsonnin ditsonpóe naˀin díwhä̖́ä̖níˀin in tꞌowa tꞌä̖hkí dímúuní iwe, heḏáháˀ dípansóge. Heḏá nää-á kaaḏibo wáypiye dísaaníˀin didaˀ. Hebo háˀto han díˀa̖mí. Jaˀ ovâytu̖ˀan nä́we wíˀbo diˀä̖ä̖-í heḏi indân dípeemä̂äní.”
37 Mas Paulo replicou: Sem nenhum julgamento nos açoitaram publicamente, a nós que somos cidadãos romanos, e meteram-nos no cárcere, e agora nos lançam fora ocultamente... Não há de ser assim! Mas venham e soltem-nos pessoalmente!
38 Heḏiho in á̖yí̖ˀnin senäˀdi in búˀwin tsonnin ovâytꞌôeˀan háa Paul natú̖ˀin. In wíje Rome-ˀin damuuˀin in tsonnin dínhanginpóe ihayḏi hânho dikhunwôedaˀpóe,
38 Os lictores deram parte dessas palavras aos magistrados. Estes temeram, ao ouvir dizer que eram romanos.
39 heḏiho iˀ pan tewhá eepiye dimää heḏi kayˀindi ovä̂ntu̖ˀan, “Dînˀowójé undi.” Heḏáháˀ iweḏi ovä̂npiye heḏi ovä̂ndaaˀan iˀ búˀḏí dapee-íˀin.
39 Foram e lhes falaram brandamente. Pedindo desculpas, rogavam-lhes que se retirassem da cidade.
40 Heḏiho pan tewhá eeḏi dapeeḏi Lydia-víˀpiye damää. Iwe in Jesus-víˀpiye dívíwä̖yundeˀin ovâykweewaasenwaatu̖ˀandi ee búˀḏí dapee.
40 Saindo do cárcere, entraram em casa de Lídia, onde reviram e consolaram os irmãos. Depois partiram.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 16, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.