Atos 15

Tewa NT (TEW_WBT) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Wên senäˀ oe Antioch dipówá Judea nange iweḏi, heḏi indi in Jesus-víˀpiye dívíwä̖yundeˀin ovâyhá̖ˀoˀ. Gin ovâytu̖ˀan: “In Huḏíyo waaginbá íkꞌewetaamuupíḏá Moses natsonpóe waa, undá háˀtoˀ oe makówápiye ímú-í.”
1 Alguns homens foram da região da Judeia para a cidade de Antioquia e começaram a ensinar aos irmãos que eles não poderiam ser salvos se não fossem circuncidados , como manda a Lei de Moisés.
2 Paul-á Barnabas-á ívíwo wíˀovä̂nhí̖ˀanpí háa in senäˀ dipówáˀin ditû̖ˀnin, heḏi indáḏí báyékí dívítu̖hkannan. Heḏiho Paul-á Barnabas-á heḏá wây-á wên Antioch-win senäˀdá ovâydeˀman Jerusalem-piye dimú-íḏí, iwe ovâyhéeˀa̖míḏí in Jesus-ví tꞌôekhuwaˀindá in méesateˀin tsonnindáḏí nä́ˀi hä̖ä̖wí napóe i̖ˀgeḏi.
2 Paulo e Barnabé não concordaram e tiveram uma discussão muito forte com eles a respeito disso. Aí foi resolvido que Paulo e Barnabé e mais alguns irmãos fossem para Jerusalém, a fim de estudar esse assunto com os apóstolos e os presbíteros da igreja.
3 Heḏiho nä́ˀin senäˀ Antioch iweḏi ovâysandi nä́ˀin wíje nange Phoenicia-á Samaria-á i̖ˀge diphaḏe. Eeje in Jesus-víˀpiye dívíwä̖yundeˀin ovâytu̖ˀan hä̖ä̖wí tꞌä̖hkí háa in Huḏíyo dimuupíˀin dínpóeˀin, inbi khuu dâyjoeˀandi Jesus-víˀpiye dívímä́gi. Heḏi nä́ˀi híˀ ditꞌoeḏi hânho dihíhchanpóe.
3 Então a igreja de Antioquia mandou que eles fossem. Eles passaram pelas regiões da Fenícia e da Samaria, contando como os não judeus estavam se convertendo a Deus. E todos os irmãos ficaram muito alegres com essa notícia.
4 Jerusalem búˀ in senäˀ dipówá ihayḏi, in méesateˀin tꞌowa-áḏí in Jesus-ví tꞌôekhuwaˀindáḏí heḏá in méesate iweˀin tsonnindáḏí in ovâysígíhógi. Ihayḏiho Paul-áḏí Barnabas-áḏí ovâytu̖ˀan tꞌä̖hkí iˀ hä̖ä̖wí Jôesi Táḏáḏí ovâykhä̖geˀnandi dívíˀa̖míḏí i̖ˀgeḏi.
4 Quando chegaram a Jerusalém, foram recebidos pela igreja, pelos apóstolos e pelos presbíteros e lhes contaram tudo o que Deus havia feito por meio deles.
5 Hebo wên Jesus-víˀpiye dívíwä̖yundeˀindá Pharisee tꞌowa-ân dimuu, heḏi dívíwí̖núḏí ginnân ditú̖, “In Huḏíyo dimuupíˀin tꞌowa-á dínkhâyˀä̖ˀ in Huḏíyoví kꞌewe taaḏi ovâytaaˀa̖míˀin, heḏá wáˀ nakhâyˀä̖ˀ ovâytu̖ˀâ̖a̖míˀin tꞌä̖hkí iˀ tsontun Moses itaˀnandiˀ dâyˀaˀginnamí.”
5 Mas alguns membros do partido dos fariseus que também haviam crido se levantaram e disseram: — Os não judeus têm de ser circuncidados e têm de obedecer à Lei de Moisés.
6 Heḏiho indáḏí in Jesus-ví tꞌôekhuwaˀindáḏí in méesate iweˀin tsonnindáḏí dívíwéˀgeˀan nä́ˀi hä̖ä̖wí i̖ˀgeḏi dívíhéeˀa̖míḏí.
6 Então os apóstolos e os presbíteros se reuniram para estudar o assunto.
7 Híwó hayho dívíhéeˀan, ihayḏiho Peter iwí̖núḏí ovâytu̖ˀan, “Tíˀûuwin páaḏéˀin, únhanginná hä̖́yú̖ hay pa̖a̖yo phaḏe Jôesi Táḏáḏí naa dídeˀmannin in Huḏíyo dimuupíˀin dovâyhéeˀa̖míḏí iví híwóˀdi tun ditꞌoe-íḏí heḏá iˀpiye dívíwä̖ä̖yú̖-íḏí.
7 Depois de muita discussão, Pedro se levantou e disse: — Meus irmãos, vocês sabem que há muito tempo Deus me escolheu entre vocês para anunciar o
8 Jôesi Táḏá tꞌowa tꞌä̖hkíví ánshaa ûnhanginná, heḏi naˀin dînkeeyan iˀḏá in Huḏíyo dimuupíˀin wáˀ ovâysígíhógiˀin iˀ Yä̖ˀḏâaˀi Pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ ovâymä́giḏi. Naˀin dímä́gi waabá in ovâymä́gi.
8 E Deus, que conhece o coração de todos, mostrou que aceita os não judeus, pois deu o Espírito Santo também a eles, assim como tinha dado a nós.
9 Heḏá ikeeyan tꞌä̖hkí indáḏí naˀindáḏí handa̖ˀ dímáaˀin, gá indi iví híˀ ônwä̖yu̖ḏi iˀḏá inbí tꞌaywóˀdi inbí píˀnä́ḏí ovâyjâaˀandân.
9 Deus não fez nenhuma diferença entre nós e eles; ele perdoou os pecados deles porque eles creram.
10 Heháaḏanho nää un ídaˀ Jôesi Táḏá bîntꞌayjaaˀa̖míˀin? Undá ítsonpoeˀo in Huḏíyo dimuupíˀin Jesus-víˀpiye dívíwä̖yu̖ˀin wên hä̖ä̖wên kâyˀin dívíˀa̖míˀin, hewänbo háa bîntsonmáaˀindá naˀin wígínkoḏipí ívíˀa̖míḏí, nanbí thehtáy pahpáˀin wáˀ wänbo wíḏínkoḏipí. Wí hä̖ä̖wí kháaˀi inbí tꞌúˀkꞌeegi bînˀíˀkꞌúyaˀ waagibá úvíˀoˀ. Haˀwâa wíˀúvíˀa̖mípí.
10 Então por que é que vocês estão querendo pôr Deus à prova, colocando uma carga nas costas dos que agora estão crendo? E essa carga nem nós nem os nossos antepassados pudemos carregar.
11 Naˀindá ívíwä̖yunde Nanbí Sedó Jesus-ví sígísehkanä ûnmuuḏibo dînˀaywoeníḏí, heḏá in Huḏíyo dimuupíˀin wáˀ handiḏibá ovâyˀaywoení.”
11 Pelo contrário, por meio da graça do Senhor Jesus, nós, judeus, cremos e somos salvos do mesmo modo que os não judeus.
12 Ihayḏáháˀ Barnabas-áḏí Paul-áḏí ovâyhéeˀan. In tꞌowa tꞌä̖hkí diwéˀgekwꞌóˀnin hânda̖ˀ dikwoḏee ovä̂ntꞌôeyandeḏi in wíjeḏi ovâytu̖máaḏí háa Jôesi Táḏáḏí ovä̂nkhä̖geˀnannin tꞌä̖mägeˀi pínnán tꞌôe dä̂nˀa̖míḏí in Huḏíyo dimuupíˀin tꞌowa-áḏí dajiˀ ihayḏi.
12 Então todos os que estavam ali ficaram calados e escutaram Barnabé e Paulo contarem todos os milagres e maravilhas que Deus tinha feito por meio deles entre os não judeus.
13 Dänhíˀbowa, ihayḏáháˀ James-dá ginnân ihéeˀan: “Tíˀûuwin páaḏéˀin, nää-á naa-áháˀ dîntꞌôeyan.
13 Quando eles terminaram de falar, Tiago disse: — Meus irmãos, escutem!
14 Simon Peter-di naˀin dítu̖ˀan Jôesi Táḏáḏí in Huḏíyo dimuupíˀin tꞌowa wáˀ ovâyˀá̖yîngimáaˀin, heḏi handiḏi dînkeeyan wên in diweḏi ovâyhógiˀin ivíˀin ûnmúuníḏí.
14 Simão acabou de explicar como Deus primeiro mostrou o seu cuidado pelos não judeus, escolhendo do meio deles um povo que seria dele.
15 In Jôesi Táḏáví tukheˀmin hä́nˀoebo hanbá ditú̖, heḏi háa Nanbí Sedó Jôesi Táḏá natú̖ˀin ginnân dâytaˀnan:
15 As palavras dos profetas estão bem de acordo com isso, pois as Escrituras Sagradas dizem:
16 — ausente —
16 “Depois disso eu voltarei — diz o Senhor — e construirei de novo o reino de Davi, que é como uma casa que caiu. Juntarei de novo os pedaços dela e tornarei a levantá-la.
17 — ausente —
17 Assim todas as outras pessoas, todos os outros povos que eu chamei para serem meus, vão procurar conhecer o Senhor. Assim diz o Senhor,
18 — ausente —
18 que anunciou essas coisas desde os tempos antigos.”
19 Heḏá James gin wáˀ natú̖, “Nä́ˀi híˀ Jôesi Táḏá natú̖ˀi namuuḏi, ginnân naa dînchanpoeˀo: Wígínkhâyˀä̖hpí in Huḏíyo dimuupíˀin Jôesivíˀpiye dívítsꞌanwä̖yu̖ˀin âytu̖ˀâ̖a̖míˀin háawin kâyˀin dâyˀa̖míḏí.
19 E Tiago continuou: — A minha opinião é esta: eu acho que não devemos atrapalhar os não judeus que estão se convertendo a Deus.
20 Han ívíˀa̖mívíˀweḏi, âytaˀnamí ginnân âytu̖ˀâ̖a̖míḏí: Wíḏâykꞌoˀípí iˀ koegîˀ nakoekhâ̖a̖kꞌóeˀi gá in wéˀgen tꞌowa inbí jôesi dâymä́giḏân,heḏá wíyá toˀwíví kwee-áḏí háa sendáḏí wíḏívíwhoˀkwꞌôenípí, heḏá in animâa ovâykꞌéwhihá̖núˀinbí píví iˀ ûnpꞌoe napeepîˀ-á wíḏâykꞌoˀípí, heḏá iˀ ûnpꞌoe wänbo-á wíḏâykꞌoˀípí.
20 Penso que devemos escrever a eles uma carta, dizendo que não comam a carne de animais que foram oferecidos em sacrifício aos ídolos, que não pratiquem imoralidade sexual, que não comam a carne de nenhum animal que tenha sido estrangulado e que não comam sangue.
21 Gin naa otû̖ˀ gá nä́ˀi hä̖ä̖wí i̖ˀgeḏi Moses itaˀnandân, heḏi kaykhanwówá thaa waagi Huḏíyoví méesate eeje báyékí pa̖a̖yo phaḏe waabo nä́ˀin Moses itaˀnannin tꞌowa dâytundoˀ, heḏá iví híˀ-á tꞌä̖hkí búˀ nanáˀ deeje ôntꞌôeˀoˀ.”
21 Pois, desde os tempos antigos, a Lei de Moisés tem sido lida todos os sábados nas sinagogas , e as suas palavras são anunciadas em todas as cidades.
22 Heḏiho in Jesus-ví tꞌôekhuwaˀindá in méesateˀin tsonnindá heḏá tꞌä̖hkí in wéˀgen méesateˀindá ginnân ditú̖, “Wên senäˀ naˀinbíˀweḏibá dimuuˀin âydeˀmamí, heḏi Antioch-piye âysaaní Paul-á Barnabas-á indáḏí.” Heḏiho Silas-á Judas-á ovä̂nkêˀ, nä́ˀi Judas-áho Barsabbas gin wáˀ nakhá̖wä̖́. In méesateˀin tꞌowaḏi nä́ˀin senäˀ báyékí ovä̂nˀaˀgin.
22 Então os apóstolos e os presbíteros , com o apoio de toda a igreja, resolveram escolher entre eles alguns homens e mandá-los para Antioquia com Paulo e Barnabé. Os escolhidos foram Judas, chamado Barsabás, e Silas. Esses dois homens eram muito respeitados pelos membros da igreja.
23 Heḏi wên taˀnin indáḏí dâyhoˀ ginnân nataˀmuuˀin: “Un Huḏíyo ímuupíˀin hebo nanbí tíˀûuwin páaḏéˀin ímuuˀin, un oe Antioch búˀ heḏá in nange Syria-á Cilicia-á íthaaˀin, naˀin Jesus-ví tꞌôekhuwaˀindá heḏá in méesateˀin tsonnindá unbí tíˀûuwin páaḏéˀin gimuuˀindi wâysengitu̖máa.
23 E mandaram por eles a seguinte carta: “Nós, os apóstolos e os presbíteros, irmãos de vocês, mandamos saudações aos nossos irmãos não judeus que vivem em Antioquia e na
24 Naˀin gínhanginpóe wên tꞌowa nä́weḏi dimääˀindi piháawi hä̖ä̖wí wovâytu̖ˀannin, heḏiho inbí híˀ dínmuuḏi wíˀúnhanginnáhpí háa úvíˀa̖míˀin, heḏá tꞌä̖hkí únbéeḏee. Hebo naˀindá hä̖ˀin tꞌowa wíˀâytu̖ˀanpí haˀwâa dívíˀa̖míˀin.
24 “Soubemos que alguns do nosso grupo foram até aí e disseram coisas que criaram problemas para vocês. Porém não foi com a nossa autorização que eles fizeram isso.
25 Heḏânho ívíwéˀgeˀan heḏi âywéhpêeˀandi gitú̖ híwó namúuníˀin Paul-á Barnabas-á unbíˀpiye wâysaaníḏí. Indá senäˀ âysígíˀin damuu, heḏá dakhâymuu inbí wówátsi Nanbí Sedó Jesus Christ-gîˀ dänmä̂äníḏí. Heḏá wáˀ gitú̖ híwó namúuníˀin wây-á wên senäˀ âydeˀmamíḏí indáḏí damú-íḏí,
25 Portanto, nós todos resolvemos, sem nenhum voto contra, escolher alguns homens e mandá-los a vocês. Eles vão com os nossos queridos irmãos Barnabé e Paulo,
26 — ausente —
26 que têm arriscado a sua vida a serviço do nosso Senhor Jesus Cristo.
27 heḏiho Judas-á Silas-á âysan. Háa nä́ˀin taˀnin diwe âytaˀnan waa indibo hanbá wovâytu̖hkankhâymáa.
27 Estamos enviando, então, Judas e Silas para falarem pessoalmente com vocês sobre estas coisas que estamos escrevendo.
28 Iˀ Yä̖ˀḏâaˀi Pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ natú̖ híwó wínamuupíˀin wí hä̖ä̖wí kâyˀi wâytu̖ˀâ̖a̖míḏí úvíˀa̖míḏí heḏá naˀin wáˀ hanbá gicha̖a̖. Hebo nä́ˀi híˀ-áho únkhâyˀä̖ˀ bînˀaˀginnamíˀin: Wívînkꞌoˀípí iˀ koegîˀ in wéˀgen tꞌowa inbí jôesi dâymä́giˀiˀ, heḏá wívînˀûnpꞌoekꞌoˀípí, heḏá in animâa ovâykꞌéwhihá̖núˀinbí píví iˀ ûnpꞌoe napeepîˀ wívînkꞌoˀípí, heḏá wíyá toˀwíví kwee-áḏí háa sendáḏí wíˀúvíwhoˀkwꞌôenípí. Nä́ˀi hä̖ä̖wí wíˀúvíˀanpíḏí híwó únpúuwí. Sndgiḏihoˀ.”
28 Porque o Espírito Santo e nós mesmos resolvemos não pôr nenhuma carga sobre vocês, a não ser estas proibições que são, de fato, necessárias:
29 — ausente —
29 não comam a carne de nenhum animal que tenha sido oferecido em sacrifício aos ídolos; não comam o sangue nem a carne de nenhum animal que tenha sido estrangulado; e não pratiquem imoralidade sexual. Vocês agirão muito bem se não fizerem essas coisas. Saúde a todos!”
30 Heḏiho Judas-á Silas-á Barnabas-ä haḏa Paul-á Antioch-piye ovâysan. Dipówá ihayḏi in méesateˀin tꞌowa tꞌä̖hkí ovâywéˀgeˀan heḏi in taˀnin ovâymä́gi.
30 Então mandaram que os quatro partissem, e eles foram para Antioquia. Lá reuniram os cristãos e entregaram a carta.
31 In tꞌowa dâytunnan dihayḏi hânho dihíhchanpóe in híwóˀnin tumakhe ditꞌoeḏi.
31 Quando estes a leram, ficaram muito alegres com as palavras de ânimo que havia nela.
32 Judas-áḏí Silas-áḏí Jôesi Táḏáví tukheˀmin damuuḏi in Jesus-víˀpiye dívíwä̖yundeˀin báyékí ovâyhéeˀandi ovâytu̖ˀan kwee waa sen waa diˀâ̖a̖níḏí, heḏi inbí híˀḏí ovâykhä̖geˀnan shánkí kayˀindi dívíwä̖ä̖yú̖-íḏí.
32 Judas e Silas, que eram profetas , falaram muito com os irmãos, dando-lhes assim ânimo e força.
33 Ihay hä̖́yú̖ thaa iwe daˀä́n, ihayḏáháˀ datú̖ Jerusalem-piye dawáymú-íˀin, iweḏibáho páaḏé ovä̂npunjôn. In Jesus-víˀpiye dívíwä̖yundeˀin Antioch-ˀin dimuuˀindi ovä̂ntu̖ˀan, “Jôesi Táḏáḏí wovä̂nˀá̖yîngihûuwí hä̖ä̖ pꞌóegé damändi,” heḏi damää.
33 Eles passaram algum tempo ali, e depois os irmãos, fazendo votos de boa viagem, os mandaram de volta para aqueles que os tinham enviado.
34 — ausente —
34 [Porém Silas achou melhor ficar ali.]
35 Hebo Paul-á Barnabas-áḏí oe Antioch-bo dänwóyí̖ˀ. Eewân indá heḏá báyékí wây-á dikwꞌóˀnindáḏí Nanbí Sedó Jôesi Táḏáví híˀ in tꞌowa ovâytꞌôeˀoˀ.
35 Mas Paulo e Barnabé ficaram algum tempo em Antioquia. Eles e muitos outros cristãos ensinavam e anunciavam a palavra do Senhor. A segunda viagem missionária de Paulo
36 Wí hä̖́yú̖ thaa naphaḏe ihayḏi Paul-di Barnabas óetu̖ˀan, “Jaho gawáymú-í tꞌä̖hkí búˀ eeje, hä̖ä̖ Nanbí Sedó Jôesi Táḏáví tun ä́ntunphaḏe eeje, heḏá hä̖ˀin méesateˀin tíˀûuwin páaḏéˀin ä́nmúuní, gä́nhanginpúuwíḏí tigú híwóˀgí dimän.”
36 Algum tempo depois, Paulo disse a Barnabé: — Vamos voltar e visitar os irmãos em todas as cidades onde já anunciamos a palavra do Senhor. Vamos ver se eles estão bem.
37 Barnabas-á nadaˀ John Mark indáḏíbá dä̂nhúuwíˀin.
37 Barnabé queria levar João Marcos.
38 Hebo Paul-á wínahíjepí. Iheˀjiḏiḏa̖ˀ natû̖ˀ Mark-á indáḏí wíḏä̂nhûuwípí, gá oe Pamphylia nange dijiˀ ihayḏi ovä̂njoeˀandân, heḏi iwe Mark wíyá wínadaˀpí indáḏí in tꞌôe iˀa̖míˀin.
38 Porém Paulo não queria, pois Marcos não tinha ficado com eles até o fim da primeira viagem missionária, mas os havia deixado na província da Panfília.
39 Heḏi ívíwo däntu̖hkannandi dänwije. Barnabas-di Mark óekêˀ i-áḏí damú-íḏí, heḏi kophé iweḏi oe Cyprus-piye damää. Hewänbo Paul-dá Silas-á óedeˀman.
39 Por isso eles tiveram uma discussão tão forte, que se separaram. Barnabé levou João Marcos consigo e embarcou para a ilha de Chipre,
40 In Jesus-víˀpiye dívíwä̖yundeˀin dívíjûusuˀan Jôesi Táḏáḏí ovä̂nsígíˀá̖yînhûuwíˀin, heḏi damää.
40 enquanto que Paulo escolheu Silas e seguiu viagem, depois que os irmãos o entregaram aos cuidados do Senhor.
41 In nange Syria-á Cilicia-á i̖ˀge damää, heḏi in méesateˀin tꞌowa ovâykhä̖geˀnan shánkí kayˀindi dívíwä̖ä̖yú̖-íḏí.
41 E Paulo atravessou a província da Síria e a região da Cilícia, dando força às igrejas.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 15, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.