Atos 13
Tewa NT (TEW_WBT) vs NTLH
1 Oe Antioch búˀ iwe in wéˀgen méesateˀindáḏí wên Jôesi Táḏáví tukheˀmindá heḏá wên iví híˀ ovâyhá̖ˀoˀindá dijiˀ. Ginnân dikhá̖wä̖́: Barnabas-á, Saul-á, Simeon-dá (i-á “Phéndi Sen” gin óetu̖ˀoˀ), Lucius-á (i-á Cyrene nangeˀi namuu), Manaen-dá (i-áḏí heḏá iˀ tsondi Herod-áḏí wéˀge dasôe).
1 Na igreja de Antioquia havia os seguintes profetas e mestres: Barnabé; Simeão, chamado “o Negro”; Lúcio, de Cirene; Manaém, que havia sido criado junto com o governador Herodes ; e Saulo.
2 Wí thaa diwéˀgekwꞌó Nanbí Sedó Jôesi Táḏá óeˀaˀginmä̂äníḏí heḏá dívíha̖a̖ḏä́ˀa̖míḏá, heḏi iˀ Yä̖ˀḏâaˀi Pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ḏi ovâytu̖ˀan, “Naaḏi Barnabas-á Saul-áḏí dovä̂ndeˀman wí tꞌôe hä̖ä̖wí dînˀa̖míḏí. Nää-á undá in wíjebá bînsôege-í han dänˀa̖míḏí.”
2 Certa vez, quando eles estavam adorando o Senhor e jejuando, o Espírito Santo disse: — Separem para mim Barnabé e Saulo a fim de fazerem o trabalho para o qual eu os tenho chamado.
3 Heḏiho wíyá dívíha̖a̖ḏä́ˀan, heḏi in wíjevîˀḏi dívímankwˀóḏiḏi ovä̂njûusuˀan, heḏi ovä̂nsan.
3 Então eles jejuaram, e oraram, e puseram as mãos sobre Barnabé e Saulo. E os enviaram na sua missão.
4 Heḏiho Barnabas-á Saul-áḏí damää, iˀ Yä̖ˀḏâaˀi Pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ḏi ovä̂ntu̖ˀan waa. John Mark wáˀ indáḏí najiˀ ovä̂nkhä̖geˀnamíḏí. Oe Seleucia búˀpiye dimää, iweḏáháˀ kophé iweḏi wí pꞌojâaḏi Cyprus gin dâytu̖ˀoˀ iwepiye dimää. Heḏi Salamis búˀ-á dipówá, heḏi iwe Jôesi Táḏáví tun in Huḏíyoví méesate eeje ovâytꞌôeˀoˀ.
4 Barnabé e Saulo, tendo sido enviados pelo Espírito Santo, foram até a cidade de Selêucia e dali embarcaram para a ilha de Chipre.
5 — ausente —
5 Quando chegaram à cidade de Salamina, começaram a anunciar a palavra de Deus nas sinagogas . E eles tinham João Marcos para ajudá-los no trabalho missionário.
6 In poje senäˀ nä́ˀi pꞌojâaḏi i̖ˀge tꞌä̖hkí dijiˀ, ihayḏáháˀ oe Paphos búˀ dipówá. Iwe wí Huḏíyo sen óemûˀ, Bar-Jesus gin nakhá̖wä̖́ˀiˀ (Greek tundi “Elymas” gin nakhá̖wä̖́). I-á pínnándi namuu heḏi natû̖ˀ i-á Jôesi Táḏáví tukheˀbi-ân namuu, hewänbo ihójomáa.
6 Eles atravessaram toda a ilha, chegando até a cidade de Pafos. Ali encontraram um judeu que era mágico e falso
7 Nä́ˀi sendá iˀ nangewi tsondi Sergius Paulus-ví kꞌema ûnmuu. Sergius Paulus-á hânho há̖ˀi sen namuu, heḏi Jôesi Táḏáví híˀ natꞌôeyandaˀḏi Barnabas-á Saul-á ovä̂ntu̖hkánnan.
7 Ele era amigo de Sérgio Paulo, o governador da ilha, que era um homem muito inteligente. O Governador mandou chamar Barnabé e Saulo, pois queria ouvir a palavra de Deus.
8 Hebo nä́ˀi pínnándi nadaˀ ovä̂nkhâ̖a̖ˀa̖míḏí, heḏânho iˀ tsondiˀ óetu̖máa, “Wíviwä̖ä̖yú̖-ípí háa wóetu̖máaˀin.”
8 Mas o mágico Elimas (este é o nome dele em grego ) era contra os apóstolos . Ele não queria que o Governador aceitasse a fé cristã.
9 Heḏi Saul (nää Paul gin wáˀ óekhá̖yä̖́ˀdeˀ) iˀ Yä̖ˀḏâaˀi Pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ pín taˀgeḏi imáa, heḏi tsíhtáye Elymas óeḏamúndeˀ,
9 Então Saulo, também conhecido como Paulo , cheio do Espírito Santo, olhou firmemente para Elimas
10 heḏi óetu̖ˀan, “U̖-á Penísendiví ay-ân kavêe unmuu, u̖-á wí hójoˀiḏa̖ˀ unmuu, hä̖ä̖wí biˀoˀi-á yä̖ˀḏâapîˀḏa̖ˀ namuu, hä̖ä̖wí híwóˀdi namuuˀi-á nâatꞌay, u̖-á Jôesi Táḏáví taˀgeˀin pꞌôe mânmäägiˀa̖míˀin undaˀ.
10 e disse: — Filho do Diabo! Inimigo de tudo o que é bom! Homem mau e mentiroso! Por que é que você não para de torcer o verdadeiro ensinamento do Senhor?
11 Nää-á ótꞌôeyanbe, Nanbí Sedó Jôesi Táḏáḏá wóetuhchä̖nukhâymáa, heḏânho untsíˀtꞌaapúuwí, heḏá ívíwo hay thaa iˀ than wänbo wí hí̖yä̖̂ä̖ wänbo wínâamúunípí.” Paul ihíˀbowa ihayḏi wesebo Elymas-ví tsée iwe ûnkhaaḏeeḏi tꞌä̖hkí ûnkhunpóe, heḏi oepiyá nä́äpiyá najiḏi wí toˀwí óetu̖wä̖máa óepaamáˀve-íḏí.
11 Agora escute! O Senhor vai castigá-lo. Você ficará cego e não verá a luz do sol por algum tempo. No mesmo instante Elimas sentiu uma nuvem escura cobrir os seus olhos e ele começou a se virar para todos os lados, procurando alguém que o guiasse pela mão.
12 Háa Elymas ûnpóeˀin iˀ tsondiḏi óemûˀ ihayḏi Jôesi Táḏáví tun iwä̖yu̖. Iˀ hä̖ä̖wí Nanbí Sedó Jôesi Táḏáví̖ˀgeḏi nahá̖hpóeˀiˀḏi óeháaˀan.
12 Quando o Governador viu isso, creu e ficou muito admirado com os ensinamentos a respeito do Senhor Jesus.
13 Paul-áḏí iví kꞌemaˀindáḏí Paphos-di kophé iweḏi dimää, heḏi oe Pamphylia nange iwe Perga búˀ dipówá. Iwe John Mark-di Paul-á Barnabas-á ovä̂njoeˀan heḏáháˀ i-á Jerusalem-piye nawáymää.
13 Paulo e os seus companheiros navegaram da cidade de Pafos até Perge, uma cidade da província da Panfília. Porém João Marcos os deixou e voltou para Jerusalém.
14 Perga iweḏi in wíje damää, heḏáháˀ Antioch búˀ oe Pisidia nange dapówá. Heḏi kaykhanwówá thaa in Huḏíyoví méesateˀay ee datsꞌú̖ Jôesi dä̂nˀaˀginmä̂äníḏí.
14 Eles continuaram a viagem, indo de Perge até a cidade de Antioquia, no distrito da Pisídia. No sábado entraram na sinagoga e sentaram-se.
15 Wí toˀwí wí hä̖́yú̖ háa Moses itaˀnan diweḏi itunnan, heḏá wíyá toˀwí-á hä̖́yú̖-á in Jôesi Táḏáví hä́nˀoeˀin tukheˀmin dâytaˀnan diweḏá itunnan. Dä̂ntunkanbowa ihayḏi in méesate pꞌóˀḏéḏíˀindi toˀwí óetu̖ˀan Barnabas-á Saul-áḏí ovä̂ntu̖ˀa̖míḏí, “Tíˀûuwin páaḏéˀin, ti wên tumakhe wänbo nä́ˀin tꞌowa ovâymä̂äní? Dadaˀḏáho nää ovâyhéeˀa̖mí.”
15 Depois da leitura da Lei de Moisés e dos livros dos Profetas , os chefes da sinagoga mandaram dizer a eles: — Irmãos, se vocês têm alguma palavra para animar o povo, podem falar agora.
16 Heḏiho Paul iwí̖núḏí imannan dívítꞌôeyaaníḏí, heḏi ginnân ovâytu̖ˀan: “Un Israel tꞌowa, heḏá un wéˀgen tꞌowa Jôesi bînˀaˀginmäˀindá, bítꞌôeyanbe.
16 Então Paulo se levantou, fez um sinal com a mão, pedindo silêncio, e começou a dizer: — Homens de Israel e todos vocês não judeus que
17 Naˀin Israel tꞌowa Jôesi Táḏávíˀpiye ívíwä̖yundeˀ, heḏi hä́nˀoeboˀ iˀḏân nanbí thehtáy pahpáˀin dîndeˀman, heḏá oe Egypt nange dithaa ihayḏi ovâykhä̖geˀnan dívíˀâytꞌowasôewé-íḏí, tobá iwewin wíḏimuupí wänboˀ, heḏáháˀ iví kayḏi hä̖ˀi nange iweḏi ovâypiye.
17 O Deus do povo de Israel escolheu os nossos antepassados quando moravam na terra do Egito e fez deles um grande povo. Ele os tirou de lá com grande poder
18 Heḏi jónä́ntä̖ pa̖a̖yo ahkon niˀge dijiˀ ihayḏi ovâyˀá̖yîngiˀan.
18 e, no deserto, aguentou aquela gente durante quarenta anos.
19 Heḏi Jôesi Táḏáḏí ovâykhä̖geˀnan tsé ihay hä̖̂ä̖geˀin tꞌowa nä́ˀi nange Canaan gin dâytu̖ˀan diwe ovâyhá̖a̖nú-íḏí, heḏáháˀ iˀḏi in Israel tꞌowa Canaan ovâywije.
19 Ele destruiu sete povos na terra de Canaã, e o povo de Israel se tornou dono das terras deles.
20 Jónä́n tä̖gintä̖ḏáháˀ pꞌánä́ntä̖ (450) pa̖a̖yo óehoˀ nä́ˀi tꞌä̖hkí napúuwíḏí. “Iweḏáho Jôesi Táḏáḏí ovâytsonninkwꞌóeˀó, iví tukheˀbi Samuel óesóge puwahay.
20 Tudo isso levou uns quatrocentos e cinquenta anos. — Depois disso Deus lhes deu juízes, até o tempo de Samuel.
21 Heḏi in tꞌowaḏi Samuel óedaaˀan wí kwꞌáyeˀi tsondi ovâysôege-íḏí, iˀ wéˀgeˀi nangeˀin tꞌowa dínˀä́n waagibá, heḏiho Jôesi Táḏáḏí Saul ovâymä́gi, i-á Kish-ví ay ûnmuu, heḏi in Benjamin-bí ây iweḏiˀiˀbáho namuu. Saul-á jónä́ntä̖ (40) pa̖a̖yo inbí kwꞌáyeˀi tsondi dínmuu.
21 Quando o povo pediu um rei, ele lhes deu Saul, filho de Quis, da tribo de Benjamim, para ser rei deles durante quarenta anos.
22 Ihayḏiho híwóhpí iˀandi Jôesi Táḏáḏí óejâaˀan, heḏi David óesóge inbí kwꞌáyeˀi tsondi dínmúuníḏí, i-á Jesse-ví ay ûnmuu. Jôesi Táḏá natú̖, ‘Naa dînhanginná David-ví ánshaa-á navîˀ waagibá ûnmuuˀin, heḏá i-á hä̖ä̖wí tꞌä̖hkí háa naa otú̖ waa ikanhûuwí.’
22 Depois que tirou Saul, Deus pôs Davi como rei e disse isto a respeito dele: “Encontrei em Davi, filho de Jessé, o tipo de pessoa que eu quero e que vai fazer tudo o que eu desejo.”
23 Jôesi Táḏá iví tun imä́gi David-ví thehtáy pahpáˀây iweḏi wí naˀä̖ˀin nä́ˀin Israel-win tꞌowa ovâyˀaywoeníḏí, heḏi i-áho nää napówá, i-á Jesus-ânho namuu.
23 Um dos descendentes de Davi foi Jesus, a quem Deus pôs como Salvador de Israel, como havia prometido.
24 “Hewänbo waˀḏi Jesus iví tꞌôe itsꞌanˀanpíḏíboˀ, John iˀ pꞌóˀpꞌoekandiˀḏi in Israel-win tꞌowa tꞌä̖hkí ovâytu̖máa, ‘Unbí tꞌaywóˀdi binjoeˀan, ihayḏânho wâypꞌóˀpꞌoeˀa̖mí.’
24 Antes da vinda de Jesus, João Batista anunciou a sua mensagem a todo o povo de Israel, dizendo que eles deviam se arrepender e ser batizados.
25 Heḏi John iví tꞌôe ibowakhâyˀoˀ ihayḏi, ihayḏa̖ˀ ovâytu̖máa, ‘Ti naa-ân iˀ bîntsíkhaˀmáaˀiˀ omuu gin íˀándeˀ? Naa-á joe. Bítꞌôeyanbe, naví shánkí tíˀúugá wíyá toˀwí napowagíˀo, i-á naví shánkí itsonmáaˀiˀ namuu. Naa ihay híwóˀdi wóˀmuupí iví anto wänbo dônpꞌä̖̂ä̖ḏi-íḏí,’ ginnânho John natú̖.
25 Mas, quando João estava terminando a sua missão, disse ao povo: “Quem é que vocês pensam que eu sou? Eu não sou aquele que vocês estão esperando. Mas escutem! Ele vem depois de mim, porém eu não mereço a honra de tirar as sandálias dos pés dele.”
26 “Tíˀûuwin páaḏéˀin, un Abraham-bí ây iweḏiˀin ímuuˀindá heḏá un wéˀgen tꞌowa Jôesi Táḏá bînˀaˀginmäˀindá, undáḏí naˀindáḏí Jôesi Táḏáḏí dítu̖ˀan háḏíḏí in tꞌowa ovâyˀaywondeˀin.
26 Paulo continuou: — Meus irmãos, descendentes de Abraão, e também vocês não judeus que temem a Deus, escutem! Essa mensagem de salvação foi mandada para todos nós.
27 Hewänbo in tꞌowa Jerusalem dithaaˀin heḏá inbí tsonnindá taˀgendi wíḏínhanginnáhpí toˀ Jesus namuuˀin, heḏá iˀ híˀ Jôesi Táḏáví tukheˀmin Jesus-ví̖ˀgeḏi dâytaˀnandi wíḏikaˀpóyaˀpí. Tobá inbí méesate eeje kaykhanwówá thaa waa nä́ˀi híˀ dâytundo wänboˀ, híwó wíḏikaˀpóyaˀpí. Heḏânho ditú̖ Jesus óeháyjíˀin ûnkhâyˀäˀ, heḏiho háa in Jôesi Táḏáví hä́nˀoeˀin tukheˀmin dâytaˀnan waa taˀgendi napóe.
27 De fato, os moradores de Jerusalém e os seus líderes não entenderam que Jesus é o Salvador. E também não compreenderam as palavras dos livros dos Profetas, que são lidos todos os sábados. Mesmo assim, ao condenarem Jesus, eles estavam cumprindo essas profecias .
28 Hä̖ä̖wí tꞌä̖hkí Jesus óeˀandi Jôesi Táḏáví taˀnin diwe ho nataˀmuu. Nä́ˀin tꞌowaḏi Pilate óedaaˀan natsonpúuwíḏí Jesus óeháyjíḏí, tobá wên tꞌaywóˀnin wíˀônshaapí wänboˀ. Heḏi han óeˀandá nachuuḏá in phéˀwin diweḏi óewá̖ve, heḏá wí tꞌowápho ee óekꞌûˀ.
28 E, embora não encontrassem nenhuma razão para condená-lo à morte, pediram a Pilatos que mandasse matá-lo.
29 — ausente —
29 Depois de fazerem tudo o que as Escrituras Sagradas falam a respeito dele, eles o tiraram da cruz e o puseram num túmulo.
30 “Hewänbo Jôesi Táḏáḏí óewáywówápaa. Hä̖́yä́n wänbo wên tꞌowavíˀpiye Jesus ipikeeyan, indá dimuu in toˀwên óeyu̖u̖honnin Galilee iweḏi Jerusalem iwehay waˀ nachuupíḏíboˀ. Heḏi nä́ˀin tꞌowaḏá wéˀgen tꞌowa ovâytu̖máa nawáywówápóeˀin dâymûˀ.
30 Mas Deus o ressuscitou,
31 — ausente —
31 e durante muitos dias ele apareceu às pessoas que o tinham acompanhado da Galileia até Jerusalém. Agora essas pessoas são testemunhas que falam a respeito de Jesus ao povo de Israel.
32 “Heḏi nää-á naˀindá wáˀ nä́ˀiˀ híwóˀdi tun wâytꞌôeˀoˀ: Jôesi Táḏá nanbí hehä̖̂ä̖wi thehtáy pahpáˀin iví tun imä́gi Jesus óewáywówápakhâymáaˀin, heḏi háa ovâytu̖ˀan waa naˀin inbí ây iweḏiˀin gimuuˀingîˀ iˀan. In eeḏiˀin Psalm diwebo háa Jôesi Táḏáḏí Jesus óetu̖ˀan waa ginnân nataˀmuu:
32 — E nós estamos aqui para trazer o evangelho a vocês.
33 — ausente —
33 Deus fez agora para nós o que havia prometido aos nossos antepassados: ele ressuscitou Jesus, como está escrito no Salmo número dois: “Você é o meu Filho; hoje eu me tornei o seu Pai.”
34 Wíyá wáygé Jôesi Táḏá gin wáˀ natú̖:Heḏi nä́ˀi híˀ-á ginnân natundaˀ: Jesus-ví túˀ-á wíˀûnseejé-ípí gá óewáywówápakhâymáaḏân, heḏi háˀto wíyá nachuu-í.
34 — E foi isto o que Deus disse a respeito da ressurreição de Jesus, afirmando que ele nunca seria destruído pela morte: “Eu vou dar a vocês as bênçãos sagradas e certas que prometi a Davi.”
35 Heḏânho David-di wây-á wéhpêe Psalm itaˀnan diwe Jôesi Táḏá gin óetu̖ˀan:
35 E em outra parte das Escrituras lemos também: “Tu não deixarás que o teu dedicado servo apodreça na sepultura.”
36 David-á wíˀbo iví̖ˀgeḏi wíˀihíˀmáapí. Iví thaa waˀ nawówájiˀ ihayḏi háa Jôesi Táḏáḏí óetu̖ˀan waa iví tꞌowagîˀ iˀan, ihayḏáháˀ nachuu, heḏi iví páaḏé kä̖ˀä̖ä̖ˀin ovâykhä̖ˀkwꞌóḏi iwebá óekhä̖ˀkꞌûˀ, heḏiho iví túˀho ûnsije.
36 E Paulo disse ainda: — Na verdade, Davi, no seu tempo, cumpriu os planos de Deus. Depois morreu, foi sepultado ao lado dos seus antepassados e apodreceu na sepultura.
37 Hewänbo Jesus-ví túˀ-á wíˀûnsijepí, i-á iˀ Jôesi Táḏáḏí óewáywówápaaˀi namuu.
37 Mas isso não aconteceu com aquele que Deus ressuscitou. Meus irmãos, todos vocês precisam saber com certeza que é por meio de Jesus que a mensagem do perdão de pecados é anunciada a vocês. Precisam saber também que quem crê é libertado de todos os pecados dos quais a Lei de Moisés não pode livrar.
38 “Tíˀûuwin páaḏéˀin, naa odaˀ íkapóewíˀin nä́ˀin nää wâytu̖hkankhâymáaˀin: Háa Jesus iˀannin namuuḏi unbí tꞌaywóˀdi wovâyˀowóejé-í. Tobá iˀ tsontun Moses itaˀnandi bînˀaˀginnamíḏí úvíkhä̖ä̖ḏe wänboˀ, háˀto unbí tꞌaywóˀdi wovâyjâaˀa̖mí, hewänbo Jesus-víˀpiye úvíwä̖yundeḏáho wovâyjâaˀa̖mí-ákun.
38 — ausente —
40 Nää undá bíˀá̖yîngiˀan heḏânho nä́ˀin Jôesi Táḏáví híˀ iví tukheˀmin dâytaˀnannin wíˀúnpúuwípíḏí:
40 Portanto, tenham cuidado para que não aconteça o que os profetas disseram:
41 — ausente —
41 “Prestem atenção, vocês que zombam de Deus! Fiquem espantados e morram. Pois o que vou fazer agora é uma coisa em que vocês não acreditariam, mesmo que alguém explicasse.”
42 Paul ihíˀbowa, heḏi i-áḏí Barnabas-áḏí iˀ Huḏíyoví méesate iweḏi dapeemän dihayḏi in tꞌowa didaˀjiˀ owáy wíyá kaykhanwówá thaa nä́ˀi hä̖ä̖wí ditꞌoe i̖ˀgeḏibá shánkí ovâyhéeˀa̖míˀin,
42 Quando Paulo e Barnabé estavam saindo da reunião, as pessoas pediram com insistência que eles voltassem no sábado seguinte a fim de falarem sobre o mesmo assunto.
43 heḏi dínwéˀgekꞌeweˀ dihayḏi, báyékí in tꞌowa Paul-áḏí Barnabas-áḏí dimää, heḏi in wíjeḏi ovâytumakheˀan Jôesi Táḏáví sígísehkanä iwe dívíwä̖yu̖hûuwíḏí. Wáy wên nä́ˀin tꞌowa-á Huḏíyo dimuu, wây-á wêndá Huḏíyo dimuupí wänbo in Huḏíyoví khuubá dâyhon.
43 Depois da reunião, muitos judeus e outras pessoas convertidas ao Judaísmo acompanharam Paulo e Barnabé, que falavam com eles e animavam todos para que continuassem firmes na graça de Deus.
44 Wíyá jâaḏi iˀ kaykhanwówá thaa nanáˀ diwe, tꞌä̖hkí waa in búˀwin tꞌowa dívíwéˀgeˀan nä́ˀi Jôesi Táḏáví tun Paul-áḏí Barnabas-áḏí dä̂ntꞌôeˀoḏi ditꞌoe-íḏí.
44 No sábado seguinte quase todos os moradores da cidade foram ouvir a palavra do Senhor.
45 In Huḏíyoví pꞌóˀḏéḏíˀindi nä́ˀin báyékí tꞌowa in wíjevíˀpiye dimändi ovâymûˀ ihayḏi, ívíwo dithúupóe, heḏi ovâytu̖máa Paul-ví híˀ-á taˀgen wíˀûnmuupí, heḏá iví̖ˀgeḏá híwóhpí dívíhéeˀan.
45 Quando os judeus viram aquela multidão, ficaram com muita inveja. Então começaram a dizer o contrário do que Paulo dizia e o insultaram.
46 Hebo Paul-áḏí Barnabas-áḏí khunwôedaˀginpíḏíboˀ ovâyhéeˀan. Ginnân datú̖: “Nakhâyˀä̖ˀ Jôesi Táḏáví híˀ un Huḏíyo páaḏé wâytꞌôeˀa̖míˀin, heḏiho han änˀan. Hebo bînjoegiˀandi úvíkeejoˀ undá in wówátsi nahándepíˀin bînkáyjíˀin wíˀímuupíˀin, heḏânho nää naˀindi wâyjoekankhâymáa, heḏá in Huḏíyo dimuupíˀinbíˀpiye gamän,
46 Porém Paulo e Barnabé falaram com mais coragem ainda. Eles disseram: — Era necessário que a palavra de Deus fosse anunciada primeiro a vocês que são judeus. Mas, como vocês não querem aceitá-la e acham que não merecem receber a vida eterna, então agora nós vamos anunciar a palavra aos não judeus.
47 gá Nanbí Sedó Jôesi Táḏáḏí iví taˀnin diwe naˀin ginnân dítu̖ˀandân:
47 Pois esta é a ordem que o Senhor Deus deu a nós, o seu povo: “Eu coloquei você como luz para os outros povos, a fim de que você leve a salvação ao mundo inteiro.”
48 In Huḏíyo dimuupíˀin iwebá dijiˀin nä́ˀi híˀ ditꞌoeḏi hânho dihíhchanpóe, heḏi ditú̖, “Nanbí Sedó Jôesi Táḏáví híˀ híwóˀdi ûnmuu.” Heḏi tꞌä̖hkí in toˀwên Jôesi Táḏáḏí ovâydeˀmannin nä́ˀin wówátsi nahándepíˀin dâykáyjíḏí ivíˀpiye dívíwä̖yu̖.
48 Quando os não judeus ouviram isso, ficaram muito alegres e começaram a dizer que a palavra do Senhor era boa. E creram todos os que tinham sido escolhidos para ter a vida eterna.
49 Heḏi shánkí wänbo tꞌowa iˀ nange tꞌä̖hkí dikwꞌóˀnin Nanbí Sedó Jôesi Táḏáví tun ditꞌoemän.
49 A palavra do Senhor se espalhou por toda aquela região.
50 Hewänbo in Huḏíyoḏi in búˀwin kwiyä̖ˀ koḏitꞌowa dimuuˀin Jôesi Táḏá óeˀaˀginnin ovâytꞌeˀyaˀnan, heḏá in senäˀ kwꞌáyeˀin dimuuˀin wáˀ, heḏiho nä́ˀindá Paul-á Barnabas-á ovä̂njänäkíˀan heḏá inbí nan diweḏi ovä̂nkhehpiye.
50 Mas os judeus atiçaram as mulheres não judias da alta sociedade convertidas ao Judaísmo e também os homens mais importantes da cidade. E começaram a perseguir Paulo e Barnabé e os expulsaram daquela região.
51 Heḏiho inbí anto iweḏi dä̂nnaˀjeepíḏi in tꞌowa ovâykeeya̖míḏí koḏi wíḏívíˀanpíˀin, heḏáháˀ nä́ˀi wêe búˀ Iconium eepiye damää.
51 Então os apóstolos sacudiram a poeira das suas sandálias, em sinal de protesto contra eles, e foram para a cidade de Icônio.
52 Heḏi in Antioch búˀ dithaaˀin Jesus-víˀpiye dívíwä̖yundeˀin hânho dihíhchanpóe, heḏá pín taˀgeḏá iˀ Yä̖ˀḏâaˀi Pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖-á dâymáa.
52 E os cristãos de Antioquia continuaram muito alegres e cheios do Espírito Santo.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 13, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.