Romanos 7

Sola NT (SOY_SIM) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Pinɛ́mɑ́rɛcɔ, nɔ pisoi lɛ pɛɛ isé n nyu. Nɔ̃́ kɑḿ nɛ símisi. Nɔ pɑlɛilɛ rɛ kumúŋɛ́ kpɛ-i kɛ usoi uu nfɑ́ɑ m mɑ́ kɛ́mɛɛ́ kɛ isé ii ukɛcɑ́ɑ́ ńnɑŋɛ mɑ́ɑ?
1 Agora, irmãos, vocês que conhecem a lei, não sabem que ela se aplica apenas enquanto a pessoa vive?
2 Isé kɛ́mɛɛ, unɔ́si nkó yɛɛ n sɔ́ɔ̃ úu ncée mɑ́ u nɛ ulɑ pikɛ́ túúnnɛ ulɑ uyɛ̃ un nɛ nfɑ́ɑ mɑ́. Amɑ́ ulɑ un n kpu, isé iyɛɛ pɛɛ u nɛ ulɑ kɛcɔpɛ ń we íi pɛɛ kɔ unɔ́si kɛcɑ́ɑ́ ńnɑŋɛ mɑ́nɛ.
2 Por exemplo, quando uma mulher se casa, a lei a une a seu marido enquanto ele estiver vivo. No entanto, se ele morrer, as leis do casamento já não se aplicarão à mulher.
3 Amɑ́ in tɛ ulɑ yɛ nfɑ́ɑ mɑ́lɛ unɔ́si uú nɛ utisi féé sɔ́ɔ́ni, pi yɛ́ u sée rɛ unɔ́si wɑ́sɑ́nkɑí. Amɑ́ ulɑ un n kpu, isé yɛɛ u nɛ ulɑ kɛcɔpɛ ń we íi pɛɛ ukɛcɑ́ɑ́ ńnɑŋɛ ńkɑ mɑ́nɛ, un pɛɛ́ uyɛ-i utisi féé n sɔ́ɔ̃, úu uwɑ́sɑ́nkɑí.
3 Portanto, enquanto o marido estiver vivo, se ela se casar com outro homem, cometerá adultério. Mas, se o marido morrer, ela ficará livre dessa lei e não cometerá adultério ao se casar novamente.
4 Pinɛ́mɑ́rɛcɔ, limɛcɔ kɑi kɔ nɔ̃́ kɛ́mɛɛ́ we. Isé íi kɔ nkpéni nɔ́kɛnɛ́cɑ́ɑ́ ńnɑŋɛ ńkɑ mɑ́, nɔ pikpɔkpɔ lɛ. Nɔ́ nɛ Kirisi yɛɛ kɛrɔ́cɑ́ɑ́ ń kpu yɛ ripɛ́nɛlɛ ɑni kɛsẽ́ kpi. Usoi féé yɛɛ nkpéni nɔ́ te. Uyɛɛ kpu Uléécɑɑ uu u yukusɛ, tɔkɛ́ nɛ Uléécɑɑ pikɛi n wɑi lin kulɑ́ɑ mɑ́ nnyɑ.
4 Assim, meus irmãos, vocês morreram para o poder da lei quando morreram com Cristo, e agora estão unidos com aquele que foi ressuscitado dos mortos. Como resultado, podemos produzir uma colheita de boas obras para Deus.
5 Asei kɛcɑ́ɑ́, kumúŋɛ́ kpɛ-i kɑrí pɛɛ kɛrɔ́múŋɛ́ cirɛ nɛ irɔ́soi n le, isé yɛ pɛɛ tíyɛsɛlɛ tɔn ɑkópɛ kɑ́ipinkɛɛ, ɑn irɔ́soi kɛ́mɛɛ rɔ́ terii tɔn pɛɛ́ nɛ lɛlɛɛ yɛ nɛ nkpɔ ń kɑ wɑi.
5 Quando éramos controlados pela natureza humana, desejos pecaminosos atuavam dentro de nós, e a lei despertava esses desejos maus, que produziam uma colheita de obras pecaminosas cujo resultado era a morte.
6 Tɔ nkpéni isé nnɑŋɛ kɛ́mɛɛ lelɛ. Tɔ nkpéni lɛlɛɛ pɛɛ ilɑ́si rɔ́ n tónsɛlɛ̃ ɑnipɛ-i lelɛ. Nfɑ́ɑsɔnɛ nnɑŋɛ kɛ́mɛɛ kɑri nkpéni isoi fɑlɛ le. Ái nkpéni isé yɛɛ pɛɛ mɛkɛɛ kɛrɔ́cɑ́ɑ́ ńnɑŋɛ m mɑ́ ɑnipɛ-i.
6 Agora, porém, fomos libertos da lei, pois morremos para ela e já não estamos presos a seu poder. Podemos servir a Deus não da maneira antiga, obedecendo à letra da lei, mas da maneira nova, vivendo no Espírito.
7 Lɛ̃ nnyɑ, tɔkɛ́ nkpéni rɛ íye? Tɛ isé yɛ ɑkópɛ lɛ nɛ́ɛ? Ái nkpɑ́ni lɛ̃. Amɑ́ isé yɛɛ tíyɛsɛ kɑḿ nɛ ɑkópɛ ceri. Likumúŋɛ́ rɛ isé insɑ́ pɛɛ́ m mɑɑ rɛ: Kɑpɛ yɛ ucɔ likɔ́ kɑ́ipinkɛɛ, ɑ́m yɛ́ pɛɛ céri yo kɑpi yɛ sée rɛ ucɔ likɔ́ pikɑ́ipi.
7 Por acaso estou dizendo que a lei de Deus é pecaminosa? Claro que não! Na verdade, foi a lei que me mostrou meu pecado. Eu jamais saberia que cobiçar é errado se a lei não dissesse: “Não cobice”.
8 Tinɔ́ɔ tɛɛ tíyɛsɛlɛ ɑkópɛ ɑɑ kɛnɛ́mɛɛ ńnɑŋɛ yɛnu, nɛn pɛɛ ḿpɑ́ yo mpuri kɛ́mɛɛ picɔ likɔ́ kɑ́ipinkɛɛ. Isé insɑ́ n we, ɑkópɛ yɛ kpuwɑɑlɛnlɛ.
8 Mas o pecado usou esse mandamento para despertar dentro de mim todo tipo de desejo cobiçoso. Se não houvesse lei, o pecado não teria esse poder.
9 Nɛ pɛɛ mɛkɛɛ welɛ ɑ́m isé nyu, nɛn nfɑ́ɑ mɑ́. Kɑm nkpéni i n céri, iyɛ̃ ii pɛɛ kɛnɛ́mɛɛ ńnɑŋɛ yɛnu, nɛ́ɛ pɛɛ kpi.
9 Houve um tempo em que eu vivia sem a lei. No entanto, quando tomei conhecimento do mandamento, o pecado ganhou vida,
10 Ai pɛɛ nkpéni wɑi rɛ isé yɛɛ yɛ́ pɛɛ nfɑ́ɑ nɛ́ n hɛ yɛ nɛ nkpɔ kɛ́mɛɛ nɛ́ hɑ.
10 e eu morri. Assim, descobri que os mandamentos da lei, que deveriam trazer vida, trouxeram, em vez disso, morte.
11 Isé yɛɛ tíyɛsɛ kɛ ɑkópɛ ɑɑ lɛ̃ kii ḿ mɑ nnyɑ ńnɑŋɛ yɛ̃ ɑɑ́ nɛ kuyúi nɛ́ tɑni ɑɑ kɔ nɛ nɛ́ kópu.
11 O pecado se aproveitou desses mandamentos e me enganou, e fez uso deles para me matar.
12 Isé yɛ Uléécɑɑ likɔ́ lɛ, lɛ̃ kii ḿ mɑ yɛ kɔ Uléécɑɑ kɛ́mɛɛ léerilɛ, lin ɑsei tikilɛ̃ lin kɔ nyɑḿ.
12 Isso, porém, só demonstra que a lei em si é santa, e santos, justos e bons são seus mandamentos.
13 Yɑrɛ lɛlɛɛ ń nyɑḿ yɛ nkpéni pɑnsɛlɛ lin nɛ̃́ kopu, nɛ́ɛ íye? Ái nkpɑ́ni lɛ̃! Akópɛ ɑkɛ́ nɛ mɛyíkíyiki n nyísɛ rɛ ɑ mɛsei ɑkópɛ lɛ, ɑ isé yɛɛ ń nyɑḿ kpísilɛ ɑɑ pɑnsɛsɛ nkpɔ, ɑkópɛ ɑɑ pɛɛ lɛ̃ kɛ isé ii ḿ mɑ nnyɑ n we lin nyɑ́ni rɛ ɑkópɛ yɛ mɛsei likópɛ lɛ.
13 Mas, então, a lei, que é boa, foi responsável por minha morte? Claro que não! O pecado usou o que era bom para me condenar à morte. Vemos, com isso, como o pecado é terrível, usando os bons mandamentos de Deus para seus próprios fins perversos.
14 Asei kɛcɑ́ɑ́, tɔ nyulɛ rɛ Nfɑ́ɑsɔnɛ mɛɛ isé te. Amɑ́ inɛ́piŋɛ mɛlɑ kɛ nɛ́ɛ tíkilɛ̃. Nɛ we yɑrɛ pi nɛ́ kpísilɛ ɑpí nɛ ɑkópɛ yɑ́i.
14 O problema não está na lei, pois ela é espiritual e boa. O problema está em mim, pois sou humano, escravo do pecado.
15 Likumúŋɛ́ rɛ ɑ́m mɛnɛ́wɑi cirɛ ɑsei kómɛi. Ám yɛ fe kɛ́ yɛ lɛ̃ kɑm ń lɑ wɑ, ɑmɑ́ lɛ̃ kɑm n kɔ́hɔ kɑm yɛ wɑ.
15 Não entendo a mim mesmo, pois quero fazer o que é certo, mas não o faço. Em vez disso, faço aquilo que odeio.
16 In tɛ ɑ́m likópɛ kɑm n wɑi piwɑi lɑ, nɛ mɑ ɑm ŋmurɛi rɛ isé yɛ nyɑmlɛ.
16 Mas, se eu sei que o que faço é errado, isso mostra que concordo que a lei é boa.
17 Li pɛɛ nyísɛlɛ rɛ ɑ́i rinɛ́cúruu nɛ́ɛ lɛ̃ wɑi, ɑmɑ́ ɑkópɛ nyɛɛ kɛnɛ́mɛɛ ń we nyɛɛ lɛ̃ wɑi.
17 Portanto, não sou eu quem faz o que é errado, mas o pecado que habita em mim.
18 Nɛ nyulɛ ŋmɑɑ rɛ lisɔnɛ ɑ́i kɛnɛ́mɛɛ we, nɛ lɑ kɛ́ rɛ mɛnɛ́wee kɛ́mɛɛ, lisɔnɛ piwɑi yɛ̀ɛ̀ ripɔ́ɔ nɛ́ wɑlɛ, ɑmɑ́ ɑ́m yɛ pɛɛ lipiwɑi fe.
18 E eu sei que em mim, isto é, em minha natureza humana, não há nada de bom, pois quero fazer o que é certo, mas não consigo.
19 Ám yɛ lisɔnɛ kɑm piwɑi ń lɑ wɑ, ɑmɑ́ likópɛ kɑ́m piwɑi ń lɑ kɑm yɛ wɑ.
19 Quero fazer o bem, mas não o faço. Não quero fazer o que é errado, mas, ainda assim, o faço.
20 In tɛ lɛ̃ kɑ́m ń lɑ kɑm yɛ wɑ, li nyísɛ rɛ ɑ́i nɛ́ɛ li wɑi, ɑmɑ́ ɑkópɛ nyɛɛ kɛnɛ́mɛɛ ń we yɛ nyɛ.
20 Então, se faço o que não quero, na verdade não sou eu quem o faz, mas o pecado que habita em mim.
21 Nɛ yɛ̃ tɛ nní kɛ isé ii sɔ́nɛ. I lɑ ikɛ́ lisɔnɛ wɑ, ɑmɑ́ likópɛ lin pɛɛ mɛsɛ́rɛ kɛnyɑ́lɛ-i we.
21 Assim, descobri esta lei em minha vida: quando quero fazer o que é certo, percebo que o mal está presente em mim.
22 Li kɛnɛ́fɑ kɛ́mɛɛ nɛ́ lɑ́ɑ́rúlɛ rɛ kɛ́ Uléécɑɑ isé m múílɛ̃,
22 Amo a lei de Deus de todo o coração.
23 ɑmɑ́ nɛn pɛɛ kɔ inɛ́piŋɛ kɛ́mɛɛ isé féé icɔ nyɑ́ni. Isé iyɛ̃ nɛ iyɛɛ nɛ kɛnɛ́múŋɛ́ n sɑ́ íi kómɛinɛ. I ɑkópɛ ilɑsi nɛ́ simrilɛ in tíyɛsɛlɛ̃ nɛn ɑkópɛ nyɛɛ kɛnɛ́mɛɛ ń we isé tíkilɛ̃.
23 Contudo, há outra lei dentro de mim que está em guerra com minha mente e me torna escravo do pecado que permanece dentro de mim.
24 Linɛ́cɔ yɛ íwɛ welɛ! Wóo yɛ́ inɛ́piŋɛ yɛɛ nɛ nkpɔ nɛ́ n wɛ́ɛ́si kɛ́mɛɛ nɛ́ lesɛ?
24 Como sou miserável! Quem me libertará deste corpo mortal dominado pelo pecado?
25 Nɛ Urɔ́píimɑ Yeesu Kirisi nɛ ritiki ɑḿ nɛ Uléécɑɑ pɔɔnɛsɛ! Lɛ̃ nnyɑ, nɛ kɛnɛ́múŋɛ́ kɛ́mɛɛ Uléécɑɑ isé ilɑsi tunlɛ, ɑmɑ́ nɛn pɛɛ inɛ́piŋɛ kɛ́mɛɛ ɑkópɛ ilɑsi le.
25 Graças a Deus, a resposta está em Jesus Cristo, nosso Senhor. Na mente, quero, de fato, obedecer à lei de Deus, mas, por causa de minha natureza humana, sou escravo do pecado.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Romanos 7, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.