Romanos 7
Sola NT (SOY_SIM) vs ARA
1 Pinɛ́mɑ́rɛcɔ, nɔ pisoi lɛ pɛɛ isé n nyu. Nɔ̃́ kɑḿ nɛ símisi. Nɔ pɑlɛilɛ rɛ kumúŋɛ́ kpɛ-i kɛ usoi uu nfɑ́ɑ m mɑ́ kɛ́mɛɛ́ kɛ isé ii ukɛcɑ́ɑ́ ńnɑŋɛ mɑ́ɑ?
1 Porventura, ignorais, irmãos (pois falo aos que conhecem a lei), que a lei tem domínio sobre o homem toda a sua vida?
2 Isé kɛ́mɛɛ, unɔ́si nkó yɛɛ n sɔ́ɔ̃ úu ncée mɑ́ u nɛ ulɑ pikɛ́ túúnnɛ ulɑ uyɛ̃ un nɛ nfɑ́ɑ mɑ́. Amɑ́ ulɑ un n kpu, isé iyɛɛ pɛɛ u nɛ ulɑ kɛcɔpɛ ń we íi pɛɛ kɔ unɔ́si kɛcɑ́ɑ́ ńnɑŋɛ mɑ́nɛ.
2 Ora, a mulher casada está ligada pela lei ao marido, enquanto ele vive; mas, se o mesmo morrer, desobrigada ficará da lei conjugal.
3 Amɑ́ in tɛ ulɑ yɛ nfɑ́ɑ mɑ́lɛ unɔ́si uú nɛ utisi féé sɔ́ɔ́ni, pi yɛ́ u sée rɛ unɔ́si wɑ́sɑ́nkɑí. Amɑ́ ulɑ un n kpu, isé yɛɛ u nɛ ulɑ kɛcɔpɛ ń we íi pɛɛ ukɛcɑ́ɑ́ ńnɑŋɛ ńkɑ mɑ́nɛ, un pɛɛ́ uyɛ-i utisi féé n sɔ́ɔ̃, úu uwɑ́sɑ́nkɑí.
3 De sorte que será considerada adúltera se, vivendo ainda o marido, unir-se com outro homem; porém, se morrer o marido, estará livre da lei e não será adúltera se contrair novas núpcias.
4 Pinɛ́mɑ́rɛcɔ, limɛcɔ kɑi kɔ nɔ̃́ kɛ́mɛɛ́ we. Isé íi kɔ nkpéni nɔ́kɛnɛ́cɑ́ɑ́ ńnɑŋɛ ńkɑ mɑ́, nɔ pikpɔkpɔ lɛ. Nɔ́ nɛ Kirisi yɛɛ kɛrɔ́cɑ́ɑ́ ń kpu yɛ ripɛ́nɛlɛ ɑni kɛsẽ́ kpi. Usoi féé yɛɛ nkpéni nɔ́ te. Uyɛɛ kpu Uléécɑɑ uu u yukusɛ, tɔkɛ́ nɛ Uléécɑɑ pikɛi n wɑi lin kulɑ́ɑ mɑ́ nnyɑ.
4 Assim, meus irmãos, também vós morrestes relativamente à lei, por meio do corpo de Cristo, para pertencerdes a outro, a saber, aquele que ressuscitou dentre os mortos, a fim de que frutifiquemos para Deus.
5 Asei kɛcɑ́ɑ́, kumúŋɛ́ kpɛ-i kɑrí pɛɛ kɛrɔ́múŋɛ́ cirɛ nɛ irɔ́soi n le, isé yɛ pɛɛ tíyɛsɛlɛ tɔn ɑkópɛ kɑ́ipinkɛɛ, ɑn irɔ́soi kɛ́mɛɛ rɔ́ terii tɔn pɛɛ́ nɛ lɛlɛɛ yɛ nɛ nkpɔ ń kɑ wɑi.
5 Porque, quando vivíamos segundo a carne, as paixões pecaminosas postas em realce pela lei operavam em nossos membros, a fim de frutificarem para a morte.
6 Tɔ nkpéni isé nnɑŋɛ kɛ́mɛɛ lelɛ. Tɔ nkpéni lɛlɛɛ pɛɛ ilɑ́si rɔ́ n tónsɛlɛ̃ ɑnipɛ-i lelɛ. Nfɑ́ɑsɔnɛ nnɑŋɛ kɛ́mɛɛ kɑri nkpéni isoi fɑlɛ le. Ái nkpéni isé yɛɛ pɛɛ mɛkɛɛ kɛrɔ́cɑ́ɑ́ ńnɑŋɛ m mɑ́ ɑnipɛ-i.
6 Agora, porém, libertados da lei, estamos mortos para aquilo a que estávamos sujeitos, de modo que servimos em novidade de espírito e não na caducidade da letra.
7 Lɛ̃ nnyɑ, tɔkɛ́ nkpéni rɛ íye? Tɛ isé yɛ ɑkópɛ lɛ nɛ́ɛ? Ái nkpɑ́ni lɛ̃. Amɑ́ isé yɛɛ tíyɛsɛ kɑḿ nɛ ɑkópɛ ceri. Likumúŋɛ́ rɛ isé insɑ́ pɛɛ́ m mɑɑ rɛ: Kɑpɛ yɛ ucɔ likɔ́ kɑ́ipinkɛɛ, ɑ́m yɛ́ pɛɛ céri yo kɑpi yɛ sée rɛ ucɔ likɔ́ pikɑ́ipi.
7 Que diremos, pois? É a lei pecado? De modo nenhum! Mas eu não teria conhecido o pecado, senão por intermédio da lei; pois não teria eu conhecido a cobiça, se a lei não dissera: Não cobiçarás.
8 Tinɔ́ɔ tɛɛ tíyɛsɛlɛ ɑkópɛ ɑɑ kɛnɛ́mɛɛ ńnɑŋɛ yɛnu, nɛn pɛɛ ḿpɑ́ yo mpuri kɛ́mɛɛ picɔ likɔ́ kɑ́ipinkɛɛ. Isé insɑ́ n we, ɑkópɛ yɛ kpuwɑɑlɛnlɛ.
8 Mas o pecado, tomando ocasião pelo mandamento, despertou em mim toda sorte de concupiscência; porque, sem lei, está morto o pecado.
9 Nɛ pɛɛ mɛkɛɛ welɛ ɑ́m isé nyu, nɛn nfɑ́ɑ mɑ́. Kɑm nkpéni i n céri, iyɛ̃ ii pɛɛ kɛnɛ́mɛɛ ńnɑŋɛ yɛnu, nɛ́ɛ pɛɛ kpi.
9 Outrora, sem a lei, eu vivia; mas, sobrevindo o preceito, reviveu o pecado, e eu morri.
10 Ai pɛɛ nkpéni wɑi rɛ isé yɛɛ yɛ́ pɛɛ nfɑ́ɑ nɛ́ n hɛ yɛ nɛ nkpɔ kɛ́mɛɛ nɛ́ hɑ.
10 E o mandamento que me fora para vida, verifiquei que este mesmo se me tornou para morte.
11 Isé yɛɛ tíyɛsɛ kɛ ɑkópɛ ɑɑ lɛ̃ kii ḿ mɑ nnyɑ ńnɑŋɛ yɛ̃ ɑɑ́ nɛ kuyúi nɛ́ tɑni ɑɑ kɔ nɛ nɛ́ kópu.
11 Porque o pecado, prevalecendo-se do mandamento, pelo mesmo mandamento, me enganou e me matou.
12 Isé yɛ Uléécɑɑ likɔ́ lɛ, lɛ̃ kii ḿ mɑ yɛ kɔ Uléécɑɑ kɛ́mɛɛ léerilɛ, lin ɑsei tikilɛ̃ lin kɔ nyɑḿ.
12 Por conseguinte, a lei é santa; e o mandamento, santo, e justo, e bom.
13 Yɑrɛ lɛlɛɛ ń nyɑḿ yɛ nkpéni pɑnsɛlɛ lin nɛ̃́ kopu, nɛ́ɛ íye? Ái nkpɑ́ni lɛ̃! Akópɛ ɑkɛ́ nɛ mɛyíkíyiki n nyísɛ rɛ ɑ mɛsei ɑkópɛ lɛ, ɑ isé yɛɛ ń nyɑḿ kpísilɛ ɑɑ pɑnsɛsɛ nkpɔ, ɑkópɛ ɑɑ pɛɛ lɛ̃ kɛ isé ii ḿ mɑ nnyɑ n we lin nyɑ́ni rɛ ɑkópɛ yɛ mɛsei likópɛ lɛ.
13 Acaso o bom se me tornou em morte? De modo nenhum! Pelo contrário, o pecado, para revelar-se como pecado, por meio de uma coisa boa, causou-me a morte, a fim de que, pelo mandamento, se mostrasse sobremaneira maligno.
14 Asei kɛcɑ́ɑ́, tɔ nyulɛ rɛ Nfɑ́ɑsɔnɛ mɛɛ isé te. Amɑ́ inɛ́piŋɛ mɛlɑ kɛ nɛ́ɛ tíkilɛ̃. Nɛ we yɑrɛ pi nɛ́ kpísilɛ ɑpí nɛ ɑkópɛ yɑ́i.
14 Porque bem sabemos que a lei é espiritual; eu, todavia, sou carnal, vendido à escravidão do pecado.
15 Likumúŋɛ́ rɛ ɑ́m mɛnɛ́wɑi cirɛ ɑsei kómɛi. Ám yɛ fe kɛ́ yɛ lɛ̃ kɑm ń lɑ wɑ, ɑmɑ́ lɛ̃ kɑm n kɔ́hɔ kɑm yɛ wɑ.
15 Porque nem mesmo compreendo o meu próprio modo de agir, pois não faço o que prefiro, e sim o que detesto.
16 In tɛ ɑ́m likópɛ kɑm n wɑi piwɑi lɑ, nɛ mɑ ɑm ŋmurɛi rɛ isé yɛ nyɑmlɛ.
16 Ora, se faço o que não quero, consinto com a lei, que é boa.
17 Li pɛɛ nyísɛlɛ rɛ ɑ́i rinɛ́cúruu nɛ́ɛ lɛ̃ wɑi, ɑmɑ́ ɑkópɛ nyɛɛ kɛnɛ́mɛɛ ń we nyɛɛ lɛ̃ wɑi.
17 Neste caso, quem faz isto já não sou eu, mas o pecado que habita em mim.
18 Nɛ nyulɛ ŋmɑɑ rɛ lisɔnɛ ɑ́i kɛnɛ́mɛɛ we, nɛ lɑ kɛ́ rɛ mɛnɛ́wee kɛ́mɛɛ, lisɔnɛ piwɑi yɛ̀ɛ̀ ripɔ́ɔ nɛ́ wɑlɛ, ɑmɑ́ ɑ́m yɛ pɛɛ lipiwɑi fe.
18 Porque eu sei que em mim, isto é, na minha carne, não habita bem nenhum, pois o querer o bem está em mim; não, porém, o efetuá-lo.
19 Ám yɛ lisɔnɛ kɑm piwɑi ń lɑ wɑ, ɑmɑ́ likópɛ kɑ́m piwɑi ń lɑ kɑm yɛ wɑ.
19 Porque não faço o bem que prefiro, mas o mal que não quero, esse faço.
20 In tɛ lɛ̃ kɑ́m ń lɑ kɑm yɛ wɑ, li nyísɛ rɛ ɑ́i nɛ́ɛ li wɑi, ɑmɑ́ ɑkópɛ nyɛɛ kɛnɛ́mɛɛ ń we yɛ nyɛ.
20 Mas, se eu faço o que não quero, já não sou eu quem o faz, e sim o pecado que habita em mim.
21 Nɛ yɛ̃ tɛ nní kɛ isé ii sɔ́nɛ. I lɑ ikɛ́ lisɔnɛ wɑ, ɑmɑ́ likópɛ lin pɛɛ mɛsɛ́rɛ kɛnyɑ́lɛ-i we.
21 Então, ao querer fazer o bem, encontro a lei de que o mal reside em mim.
22 Li kɛnɛ́fɑ kɛ́mɛɛ nɛ́ lɑ́ɑ́rúlɛ rɛ kɛ́ Uléécɑɑ isé m múílɛ̃,
22 Porque, no tocante ao homem interior, tenho prazer na lei de Deus;
23 ɑmɑ́ nɛn pɛɛ kɔ inɛ́piŋɛ kɛ́mɛɛ isé féé icɔ nyɑ́ni. Isé iyɛ̃ nɛ iyɛɛ nɛ kɛnɛ́múŋɛ́ n sɑ́ íi kómɛinɛ. I ɑkópɛ ilɑsi nɛ́ simrilɛ in tíyɛsɛlɛ̃ nɛn ɑkópɛ nyɛɛ kɛnɛ́mɛɛ ń we isé tíkilɛ̃.
23 mas vejo, nos meus membros, outra lei que, guerreando contra a lei da minha mente, me faz prisioneiro da lei do pecado que está nos meus membros.
24 Linɛ́cɔ yɛ íwɛ welɛ! Wóo yɛ́ inɛ́piŋɛ yɛɛ nɛ nkpɔ nɛ́ n wɛ́ɛ́si kɛ́mɛɛ nɛ́ lesɛ?
24 Desventurado homem que sou! Quem me livrará do corpo desta morte?
25 Nɛ Urɔ́píimɑ Yeesu Kirisi nɛ ritiki ɑḿ nɛ Uléécɑɑ pɔɔnɛsɛ! Lɛ̃ nnyɑ, nɛ kɛnɛ́múŋɛ́ kɛ́mɛɛ Uléécɑɑ isé ilɑsi tunlɛ, ɑmɑ́ nɛn pɛɛ inɛ́piŋɛ kɛ́mɛɛ ɑkópɛ ilɑsi le.
25 Graças a Deus por Jesus Cristo, nosso Senhor. De maneira que eu, de mim mesmo, com a mente, sou escravo da lei de Deus, mas, segundo a carne, da lei do pecado.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Romanos 7, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.