Mateus 21
Sola NT (SOY_SIM) vs ARA
1 Kɛ Yeesu nɛ upisencɔ ɑpi Yerusɑlɛm n nyɑhɑipɔ, ɑpi Olifiyee rikúú mɛtene Pɛtifɑsee kuyu-i lompɔ. Yeesu uu upipirɛtiki pitɛ́ tum
1 Quando se aproximaram de Jerusalém e chegaram a Betfagé, ao monte das Oliveiras, enviou Jesus dois discípulos, dizendo-lhes:
2 uu pi mɑɑ rɛ: Ani kuyu nkú kpɛɛ nní nɔ́kɛnɛ́yu-pɔ ń we kɛ́mɛɛ hɑpɔ. Nɔ́ mɛsɛ nɛ mɛsɛ kɛminɑɑyɑhɑ kɛnyinɛ lɛɛpɔ, kɛ nɛ kɛkɛpipi sin torɑɑlɛ̃. Ani si fénnɛ ɑní nɛ nɛ́ si weri.
2 Ide à aldeia que aí está diante de vós e logo achareis presa uma jumenta e, com ela, um jumentinho. Desprendei-a e trazei-mos.
3 Úye un ń-ye nɔ́ m pisɛ, ɑni u pɛsɛ rɛ: Upíimɑ yɛ si lɑlɛ. Liute yɛ́ kei nní nɔ́ riyɑ́ ɑni tɔ́mpɔ.
3 E, se alguém vos disser alguma coisa, respondei-lhe que o Senhor precisa deles. E logo os enviará.
4 Lɛ̃ kɛ ɑntepu uú pɛɛ ḿ mɑ likɛ́ nɛ n wɑ nnyɑ kɑi lɛ̃ wɑ. U pɛɛ́ mɑɑ rɛ:
4 Ora, isto aconteceu para se cumprir o que foi dito por intermédio do profeta:
5 Ani Siyɔɔ kuyu pikɔ́ mɑɑ rɛ:
5 Dizei à filha de Sião: Eis aí te vem o teu Rei, humilde, montado em jumento, num jumentinho, cria de animal de carga.
6 Upipirɛtiki ɑpi yisi ɑpi tɔ́mpɔ, ɑpí hɑ wɑi yɑrɛ kuu pi n forii.
6 Indo os discípulos e tendo feito como Jesus lhes ordenara,
7 Apí nɛ kɛminɑɑ nɛ kɛkɛpipi weri ɑpi pimɛlɑpɛ sikɛcɑ́ɑ́ lɑ́ɑi ɑpi mɛkɛcɑ́ɑ́ u tonsɛ.
7 trouxeram a jumenta e o jumentinho. Então, puseram em cima deles as suas vestes, e sobre elas Jesus montou.
8 Pisoi kulúi ɑpi pisitukɑnkɑ lesɛ ɑpi ncée-i tɑ́ŋɛntɛ, picɔ ɑpi ɑpɛ́i hɛ́piri ɑpi tɑ́ŋɛntɛ rɛ pikɛ́ nɛ ríyu u wɑisɛ.
8 E a maior parte da multidão estendeu as suas vestes pelo caminho, e outros cortavam ramos de árvores, espalhando-os pela estrada.
9 Pisoi pɛɛ ukɛyu n sɔ́nɛ nɛ pɛpɛɛ ukɛpirɛ n tíkilɛ̃ ɑpi pɛɛ́ n cɑ́ɑ́i rɛ: Tɑfiti Kɛpipi, ɑni uyɛɛ n sɔ́nti nɛ Upíimɑ rinyiri ritɑɑ́sɛ! Osɑnnɑ, ɑni urinyiri kɛyómɛcɑɑ-pɔ ritɑɑ́sɛ!
9 E as multidões, tanto as que o precediam como as que o seguiam, clamavam: Hosana ao Filho de Davi! Bendito o que vem em nome do Senhor! Hosana nas maiores alturas!
10 Kɛ Yeesu uu Yerusɑlɛm kuyu-i n lompɔ, ɑi pisoi nnɛ́í lémesi ɑpi pɛɛ́ m písɛinɛ rɛ: Usoi úye kɛcirɛ yɛ nkó?
10 E, entrando ele em Jerusalém, toda a cidade se alvoroçou, e perguntavam: Quem é este?
11 Pisoi pɛɛ u n tíkilɛ̃ ɑpi rɛ: Uyɛɛ ɑntepu Yeesu, Kɑlilee kɛtẽ-pɔ Nɑsɑrɛti ukɔ́ lo.
11 E as multidões clamavam: Este é o profeta Jesus, de Nazaré da Galileia!
12 Yeesu uu Uléécɑɑ kɛyɔ kɛ́mɛɛ lompɔ uu pɛpɛɛ kei n yɑ́lisi nɛ pɛpɛɛ n lɛ́ɛ́ri nnɛ́í lɑ́kɑsɛ. Uu pɛpɛɛ siwóó n cɔhɔnɛ ɑtɑɑpili nɛ pilɔ́ɔlɑ̃yɑ́i situmpi lɑ́uli.
12 Tendo Jesus entrado no templo, expulsou todos os que ali vendiam e compravam; também derribou as mesas dos cambistas e as cadeiras dos que vendiam pombas.
13 Uu pɛɛ pi mɑɑ rɛ: Li wɔlɑɑlɛ̃ tɛ: Pi yɛ́ Kɛnɛ́yɔ sée rɛ kɛyómɛyɑ́hɑɑyɔ. Amɑ́ nɔ̃́ nɛ kɛ ripɔ́lɔ́sɛlɛ piyɑɑlukɛ kuhorɛ.
13 E disse-lhes: Está escrito:
14 Kɛ Yeesu uu kei lɛ̃ ń we, pinyíyɛ nɛ síkɑnkɑ́lɑ́kɑ́ ɑsí hɑpɔ ɑsí nɛ Uléécɑɑ kɛyɔ kɛ́mɛɛ u kɔ uu si pɔisɛntɛ.
14 Vieram a ele, no templo, cegos e coxos, e ele os curou.
15 Amɑ́ kɛ pɛpɛɛ yɛ Uléécɑɑ inyɔ́ɔnsɛ n wɑ nɛ isé picélɑɑ ɑpi mɛwɑi píimɑ kɛ Yeesu uu n wɑpisi n yɛ̃́ nɛ siwɑ̃́ sɛɛ Uléécɑɑ kɛyɔ kɛ́mɛɛ n cɑ́ɑ́i rɛ: Osɑnnɑ, Tɑfiti Kɛpipi, ɑi pi tóósi.
15 Mas, vendo os principais sacerdotes e os escribas as maravilhas que Jesus fazia e os meninos clamando: Hosana ao Filho de Davi!, indignaram-se e perguntaram-lhe:
16 Kei kɑpi pɛɛ u pisɛ rɛ: Pɔ kómɛi lɛ̃ kɑpi nní n cɑ́ɑ́ii? Yeesu uu rɛ: Ɛɛɛ. Uu pɛɛ pi pisɛ rɛ: Lɛ̃ nnyɑ, ɑ́ni kɑhɑnɛ Uléécɑɑ ritɛlɛ́ kɛ́mɛɛ nsímɛ́ mmú n kɛɛ̃ tɛ: Pɔ tíyɛsɛ ɑí nɛ siwɑ̃́ síńsɑ́pi nɛ siwɑ̃́ fɛnfɛ̃í pɛ́nɛ ɑsi pɔ́ m pɑkɑrɛntɛɛ?
16 Ouves o que estes estão dizendo? Respondeu-lhes Jesus: Sim; nunca lestes:
17 Yeesu uu pɛɛ limɛmɑ́ɑ́ kei pi yɑ́ uu kuyu lelu uú hɑ Petɑnii-pɔ finɛ.
17 E, deixando-os, saiu da cidade para Betânia, onde pernoitou.
18 Kɑi n weesi, Yeesu uu yisi un Yerusɑlɛm tɔ́su, nkṹ nn u wɑi.
18 Cedo de manhã, ao voltar para a cidade, teve fome;
19 Uu kúfikiyee ricéetimɛ yɛnupɔ, uu sɔ́nɛpɔ uú nɛ ku kɔ, ɑmɑ́ mɛpɛ́i ŋmɑnɛ kuu lɛɛpɔ. Uu pɛɛ kuléé kpɛ̃ mɑɑ rɛ: Pɑ́ɑ nkpéni kɔ píkɑi mɑ́runɛ! Kei nní, kúfikiyee kpɛ̃ ɑku kóósi.
19 e, vendo uma figueira à beira do caminho, aproximou-se dela; e, não tendo achado senão folhas, disse-lhe: Nunca mais nasça fruto de ti! E a figueira secou imediatamente.
20 Kɛ upipirɛtiki ɑpi lɛ̃ n yɛ̃́, ɑi nnɔ́ɔ pi yipu ɑpi pɛɛ rɛ: Íye kɛ kúfikiyee nkú ɑku nní mɛsɛ nɛ mɛsɛ kólɑɑpɔ?
20 Vendo isto os discípulos, admiraram-se e exclamaram: Como secou depressa a figueira!
21 Yeesu uu pɛɛ pi mɑɑ rɛ: Kɛ́ ɑsei kɛcɑ́ɑ́ nɔ́ símisi rɛ nɔn Uléécɑɑ nɛ kɛfɑ n tɛnɛlɛ̃ nɔnsɑ́ kɔ n tíru, nɔ́ fe ɑni lɛ̃ kɑm nní kuléé nkú n wɑ mɛcɔ wɑi. Ái kɔ lɛ̃ ŋmɑnɛ, ticuruu, nɔ́ fe ɑni riyɔ́pɛ ntí mɑɑ rɛ: A kei yisi ɑ hɑ mínimɑɑ-i ripɔlɔ, ɑi kɔ mɛsei lɛ̃ wɑi.
21 Jesus, porém, lhes respondeu: Em verdade vos digo que, se tiverdes fé e não duvidardes, não somente fareis o que foi feito à figueira, mas até mesmo, se a este monte disserdes: Ergue-te e lança-te no mar, tal sucederá;
22 Nɔn Uléécɑɑ nɛ kɛfɑ n tɛnɛlɛ̃, nɔ́ yɛ lɛ̃ nnɛ́í kɑni yɛ kɛyómɛyɑ́hɑɑ-i m pisɛ yɛ̃.
22 e tudo quanto pedirdes em oração, crendo, recebereis.
23 Lɛ̃ mɛmɑ́ɑ́, Yeesu uu pɛɛ Uléécɑɑ kɛyɔ-i lompɔ un we un pisoi céési, pɛpɛɛ yɛ Uléécɑɑ inyɔ́ɔnsɛ n wɑ piwɛ́ɛ́sɛ nɛ kuyu piwɛ́ɛ́sɛ ɑpí hɑpɔ ɑpí nɛ u kɔ ɑpi u pisɛ rɛ: Ńnɑŋɛ ń-ye kɑɑ́ nɛ nní wɑi? Úye yɛɛ ńnɑŋɛ pɔ́ hɛ pɔkɛ́ nɛ nní n wɑi?
23 Tendo Jesus chegado ao templo, estando já ensinando, acercaram-se dele os principais sacerdotes e os anciãos do povo, perguntando: Com que autoridade fazes estas coisas? E quem te deu essa autoridade?
24 Yeesu uu pɛɛ pi pɛsɛ rɛ: Nɛ lɑ kɛ́ nsɛ nɔ́ pisɛ. Nɔn tinɔ́ɔ nɛ́ m pɛsɛ, nɛ́ pɛɛ nɔ́ símisi ńnɑŋɛ mmɛ̃ kɑḿ nɛ lɛ̃ n wɑi.
24 E Jesus lhes respondeu: Eu também vos farei uma pergunta; se me responderdes, também eu vos direi com que autoridade faço estas coisas.
25 Nɛ lɑ kɛ́ nɔ́ pisɛ rɛ wóo Yohɑni tummɛ rɛ ukɛ́ pisoi míni wolɛ? Uléécɑɑ nɛ́ɛ pisoi pɛɛ u tummɛ? Api pɛɛ símɑɑnɛ rɛ: Tɔn nkpéni m mɑɑ rɛ Uléécɑɑ yɛɛ u tummɛ, u yɛ́ rɔ́ pisɛ rɛ: Kɑi pɛɛ íye wɑ kɑ́ni nɛ Yohɑni nsímɛ́ ŋmurɛi?
25 Donde era o batismo de João, do céu ou dos homens? E discorriam entre si: Se dissermos: do céu, ele nos dirá: Então, por que não acreditastes nele?
26 Tɔn kɔ m mɑɑ rɛ pisoi pɛɛ u tummɛ, ɑ́i yɛ́ wɑ. Tɔ pɛɛ risoiwuí wurulɛ. Li we rɛ pisoi nnɛ́í yɛ Yohɑni nyɑ́nilɛ rɛ ɑntepu lo.
26 E, se dissermos: dos homens, é para temer o povo, porque todos consideram João como profeta.
27 Api pɛɛ mɛsɛ Yeesu rinɔ́ɔ pɛsɛ rɛ: Ári nyu. Uyɛ̃ uu kɔ pi pɛsɛ rɛ: Nɛ̃́ ɑ́m kɔ nɔ́ símisinɛ ńnɑŋɛ mmɛ̃ kɑḿ nɛ lɛ̃ n wɑi.
27 Então, responderam a Jesus: Não sabemos. E ele, por sua vez: Nem eu vos digo com que autoridade faço estas coisas.
28 Yeesu uu kɔ pipisɛ pi kpɑ́ rɛ: Ń-ye kɑni kɛnyɑ́rũ nkɛ́-i yɛ̃́? Pi rɛ utisi unyinɛ yɛɛ pɛɛ piŋmɑ́nɛ pitɛ́ mɑ́, uu kɛyɑ́ɑ uŋmɑ́nɛ wɛ́ɛ́sɛ mɑɑ rɛ: Unɛ́ŋmɑ́nɛ, ɑ nɛni wɑɑsi ɑ hɑ ɑnɛ́léé nyɛ̃ kɑpi yɛ n sée rɛ fiinyi kɛcɑrɛ kɛ́mɛɛ kɛisi.
28 E que vos parece? Um homem tinha dois filhos. Chegando-se ao primeiro, disse: Filho, vai hoje trabalhar na vinha.
29 Uŋmɑ́nɛ uu u pɛsɛ rɛ: Ám sĩ! Kɑi rinkpɑ́sɛ, uu kɛmúŋɛ́ consɛ, uu yisi uu wɑɑsi.
29 Ele respondeu: Sim, senhor; porém não foi.
30 Utisi uyɛ̃ uu kɔ uŋmɑ́nɛ tɔrɔɔ limɛcɔ mɑlɛ. Uyɛ̃ uu rɛ: Ɛɛɛ, nɛ kõ, Sɑ́ɑ. Amɑ́ úu pɛɛ nkpɑ́ni wɑɑsi.
30 Dirigindo-se ao segundo, disse-lhe a mesma coisa. Mas este respondeu: Não quero; depois, arrependido, foi.
31 Yeesu uu pɛɛ pi pisɛ rɛ: Nɔ músu rɛ wóo pikɛtɛ́ kɛcɔpɛ usɑ́ɑ mɛlɑ wɑ? Api rɛ ufoí lo. Yeesu uu pɛɛ pi mɑɑ rɛ: Asei kɑm nní nɔ́ símisi rɛ pilɑmpooyɔɔ́ nɛ piwɑ́sɑ́nkɑí yɛ́ nɛ kɛkpéẽ nɔ́ wɑ ɑpi Uléécɑɑ iyɔɔpi kɛ́mɛɛ lompɔ.
31 Qual dos dois fez a vontade do pai? Disseram: O segundo. Declarou-lhes Jesus: Em verdade vos digo que publicanos e meretrizes vos precedem no reino de Deus.
32 Li we rɛ Yohɑni Úniwolɛ yɛ nɔ́kɛnɛ́mɛɛ kɑlɛ uu ɑsei ncee nɔ́ nyísɛ, ɑ́ni nɛ kutu u ricɔ. Amɑ́ pilɑmpooyɔɔ́ nɛ piwɑ́sɑ́nkɑí ɑpi unsímɛ́ ŋmurɛi. Ani kɔ lɛ̃ nnɛ́í yɛ́nu, ɑmɑ́ ɑ́ni mɛfinɛ consɛ nɔkɛ́ unsímɛ́ ŋmurɛi.
32 Porque João veio a vós outros no caminho da justiça, e não acreditastes nele; ao passo que publicanos e meretrizes creram. Vós, porém, mesmo vendo isto, não vos arrependestes, afinal, para acreditardes nele.
33 Yeesu uu pimɑ́ɑ pi kpɑ́ rɛ: Ani kɔ kɛnyɑ́rũ kɛcɔ kutu ricɔ: Ucɑrɛte unyinɛ yɛɛ we, uu ɑléé nyɛ̃ kɑpi yɛ n sée rɛ fiinyi kɛcɑrɛ tɑmɛsi, uu mmɛlɛ wɑi uú nɛ kɛ kɔ́ɔ́nú. Uu kɔ kɛcɑrɛ kɛ-i kuhórɛ túni uu kɛ́tɑcɛrii mɔm kei kɑpi yɛ́ pítɑ n cɛ́rii. Uu kɔ limɛmɑ́ɑ́ kɛmɛ́rɛ́ cɑ́cɑ́ kɛnyinɛ mɔm uu pɛɛ pikɛikɔ́ wɛ́ɛ́si rɛ pikɛ́ kɛcɑrɛ kɛ̃ kɛcɑ́ɑ́ u m pɑílɛ̃ ukɛ́ ncée hɑ ukɛ́ kɑm.
33 Atentai noutra parábola. Havia um homem, dono de casa, que plantou uma vinha. Cercou-a de uma sebe, construiu nela um lagar, edificou-lhe uma torre e arrendou-a a uns lavradores. Depois, se ausentou do país.
34 Kɑi ɑléépipi nyɛ̃ kutúũ n tu, uu upilɑsi yukusɛ rɛ pikɛ́ hɑ upikɛikɔ́ pɛ-i uɑléépipi u yɔ́ɔmɛ.
34 Ao tempo da colheita, enviou os seus servos aos lavradores, para receber os frutos que lhe tocavam.
35 Pikɛikɔ́ pɛ̃ ɑpi pilɑ́si mpí cɔ́pii. Api usɛ kɑii ɑpi ucɔ kopu, ɑpi utɑ́ɑ́nũ ɑpɑrɛ tɑpisi uu kpi.
35 E os lavradores, agarrando os servos, espancaram a um, mataram a outro e a outro apedrejaram.
36 Ucɑrɛte uu kɔ pilɑ́si picɔ piyukusɛ kpɑ́, pɛ̃ pin kulúi we nɛ pifoí. Pikɛikɔ́ pɛ̃ ɑpi kɔ pɛ̃ wɑi yɑrɛ lɛ̃ kɑpi pilɑ́si foí n wɑ mɛcɔ.
36 Enviou ainda outros servos em maior número; e trataram-nos da mesma sorte.
37 Uu picérei pɔɔnɛ uu uuŋmɑ́nɛ yukusɛ uu pikɛmɛɛ tum, un músu rɛ: Ḿpɑ́ likɛ́ íye wɑ, pi yɛ́ unɛ́ŋmɑ́nɛ wuri.
37 E, por último, enviou-lhes o seu próprio filho, dizendo: A meu filho respeitarão.
38 Amɑ́ kɛ pikɛikɔ́ ɑpi uuŋmɑ́nɛ uyɛ̃ n yɛ̃́, ɑpi pimɛcɔpɛcirɛ n tee rɛ: Nkó yɛɛ mɑsí usɑ́ɑ mɛmɑ́ nnɛ́í te. Ani kɑm tɔkɛ́ u kpu tɔkɛ́ pɛɛ umɛmɑ́ n te.
38 Mas os lavradores, vendo o filho, disseram entre si: Este é o herdeiro; ora, vamos, matemo-lo e apoderemo-nos da sua herança.
39 Kuu n tuipɔ, ɑpi u tini ɑpi kɛcɑrɛ ilúkɛ́ u sɑ́ ɑpi u kopu.
39 E, agarrando-o, lançaram-no fora da vinha e o mataram.
40 Kɛ Yeesu uu pinyɑ́rũ ḿ mɑsí, uu pi pisɛ rɛ: Ucɑrɛte uyɛ̃ un hɑ n kɑ, yo kuu yɛ́ pikɛikɔ́ pɛ̃ wɑ?
40 Quando, pois, vier o senhor da vinha, que fará àqueles lavradores?
41 Api rinɔ́ɔ u yɔ́su rɛ: U pikɛikɔ́ kpɑ́kɑ́rɑ́ pɛ̃ mɛkópɛ kóninɛ. Pilicɔ ɑ́i yɛ́ nkpɑ́ni íwɛ u wɑ. Uu pɛɛ́ hɑ pikɛikɔ́ féé forii rɛ pikɛ́ kɛcɑrɛ kɛcɑ́ɑ́ u m pɑílɛ̃, ɑpipi ɑn m pi, ɑpi yɛ u túúni.
41 Responderam-lhe: Fará perecer horrivelmente a estes malvados e arrendará a vinha a outros lavradores que lhe remetam os frutos nos seus devidos tempos.
42 Kei kɛ Yeesu uu pi pisɛ rɛ: Áni nsímɛ́ mmú píkɑi Uléécɑɑ Nsímɛ́ ritɛlɛ́ kɛ́mɛɛ kɛ́ɛ́nlɛ̃ tɛ:
42 Perguntou-lhes Jesus: Nunca lestes nas Escrituras:
43 Yeesu uu kɔ pimɑ́ɑ pi kpɑ́ rɛ: Lɛ̃ nnyɑ, nɔ́ mpí, nɔ́ɔ nní Uléécɑɑ iyɔɔpi kɛ́mɛɛ ń we, pi yɛ́ ikɛmɛɛ nɔ́ lesɛ ɑpi mpuri féé mɛɛ Uléécɑɑ mɛlɑ n wɑi tonsɛ.
43 Portanto, vos digo que o reino de Deus vos será tirado e será entregue a um povo que lhe produza os respectivos frutos.
44 [Lin úye n fóm un tipɑrɛ tɛ̃ tinkpɔu, u yɛ́ selesi. Lin úye n fóm tin ukɛcɑ́ɑ́ n loó, ti yɛ́ u nɑ̃].
44 Todo o que cair sobre esta pedra ficará em pedaços; e aquele sobre quem ela cair ficará reduzido a pó.
45 Kɛ pɛpɛɛ yɛ Uléécɑɑ inyɔ́ɔnsɛ n wɑ piwɛ́ɛ́sɛ nɛ Pifɑrisi ɑpi Yeesu sinyɑ́rũ sɛ̃ n kṍ, ɑpi céru rɛ pɛ̃ kuú nɛ mɑ́nɛ.
45 Os principais sacerdotes e os fariseus, ouvindo estas parábolas, entenderam que era a respeito deles que Jesus falava;
46 Api pɛɛ icée n wɛ́ɛ́si pikɛ́ nɛ u tĩ, pin kɔ pɛɛ risoiwuí wuru rɛ pisoi yɛ u nyɑ́ni rɛ u ɑntepu lɛ nnyɑ.
46 e, conquanto buscassem prendê-lo, temeram as multidões, porque estas o consideravam como profeta.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 21, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.