Mateus 20
Sola NT (SOY_SIM) vs NTLH
1 Yeesu uu kɔ kpɑ́ rɛ: Lɛ̃ nnyɑ, Uléécɑɑ iyɔɔpi yɛ kɔ we yɑrɛ nsímɛ́ mmú: Ukɛisɑɑ unyinɛ yɛɛ kɛmɑrɛsinɛ leepɔ rɛ ukɛ́ pikɛikɔ́ wɛ́ɛ́si pikɛ́ uɑléé kɑpi yɛ n sée rɛ fiinyi kɛcɑrɛ kɛ́mɛɛ u kɛisi.
1 Jesus disse:
2 U nɛ pɛ̃ ɑpi kómɛinɛ rɛ ukɛ́ pi hɛ́ɛ́lɛ nnɛ́í mmɛ̃ kɑpi yɛ kɛyɑ́ɑ kɛsɛ ukɛikɔ́ n hɛ́ɛlɛ. Kei kuu pɛɛ kɛcɑrɛ-i pi tɔ́ŋsɛpɔ.
2 Ele combinou com eles o salário de costume, isto é, uma moeda de prata por dia, e mandou que fossem trabalhar na sua plantação.
3 Kɑi ḿ pi yɑrɛ ituŋɛ mɛsɛ ɑ́mɛ we kɛfi kumúŋɛ́, uu kɔ leepɔ uu pikɛikɔ́ picɔ yɛnu, pɛ̃ pin kɛ́yɑɑ́lɑ-i mɛ́woo nyɛnu.
3 Às nove horas, saiu outra vez, foi até a praça do mercado e viu ali alguns homens que não estavam fazendo nada.
4 Uu pi mɑɑ rɛ: Nɔ́ɔkɛ́ hɑ kɔ kɛnɛ́cɑrɛ-i kɛisi kɛ́ nnɛ́í mmɛ̃ kɑi m pisɛ nɔ́ hɛ́ɛ́lɛ.
4 Então disse: “Vão vocês também trabalhar na minha plantação de uvas, e eu pagarei o que for justo.”
5 Api yisi ɑpi sĩ́. Uu kɔ ituŋɛ kɛcírɛ kumúŋɛ́ nɛ nnyɔ́ɔ́ mɛtɑɑni kumúŋɛ́ piléepɔ kpɑ́, uu kɔ pikɛikɔ́ picɔ kpísi.
5 — E eles foram. Ao meio-dia e às três horas da tarde o dono da plantação fez a mesma coisa com outros trabalhadores.
6 Kɑi nnyɔ́ɔ́ mɛnupũ ḿ pi, uu kɔ piléepɔ kpɑ́ uu pinyinɛ yɛnu pin kei nyɛnu, uu pi mɑɑ rɛ: Yo nnyɑ kɑni nté mɛ́woo nyɛnu ituŋɛ nɛ imɛlólɛ́?
6 Eram quase cinco horas da tarde quando ele voltou à praça. Viu outros homens que ainda estavam ali e perguntou: “Por que vocês estão o dia todo aqui sem fazer nada?”
7 Api u pɛsɛ rɛ: Lɛlɛɛ rɛ úkɑ úu pikɛi rɔ́ kpísi. Uu pi mɑɑ rɛ: Nɔ́ɔkɛ́ kɔ n ŋme ɑni hɑ kɛnɛ́cɑrɛ-i kɛisi.
7 — “É porque ninguém nos contratou!” — responderam eles.
8 Kɑi nnyɔ́ɔ́ n wɑ, ucɑrɛte uyɛ̃ uu uyɛɛ ulikɔ́ kɛcɑ́ɑ́ m pɑílɛ̃ mɑɑ rɛ: A pikɛikɔ́ pɛ̃ sée ɑɑ pɛpɛɛ mɛtɔ́rɔɔ ń kɑ nɛ pihɛ́ɛ́lɛ korɑɑnɛ ɑɑ́ nɛ pifoí kɛ́tɔ pɑ́ɑ́lɑ́.
8 — No fim do dia, ele disse ao administrador: “Chame os trabalhadores e faça o pagamento, começando com os que foram contratados por último e terminando pelos primeiros.”
9 Pɛpɛɛ nnyɔ́ɔ́ mɛnupũ kumúŋɛ́ pikɛi n kórɑɑnɛ ɑpí weri, ḿpɑ́ úye uu nnɛ́í mmɛ̃ kɑpi yɛ kɛyɑ́ɑ kɛsɛ ukɛikɔ́ n hɛ́ɛlɛ yɔ́su.
9 — Os homens que começaram a trabalhar às cinco horas da tarde receberam uma moeda de prata cada um.
10 Kɛ pikɛikɔ́ foí pɛ̃ ɑpi ń kɑ, ɑpí m músu rɛ piihɛ́ɛ́ yɛ́ picɔ ikɔ́ rifɑɑu. Amɑ́ ḿpɑ́ úye uu nnɛ́í nsɛ mmɛ̃ kɑpi yɛ kɛyɑ́ɑ kɛsɛ ukɛikɔ́ n hɛ́ɛlɛ yɔ́su.
10 Então os primeiros que tinham sido contratados pensaram que iam receber mais; porém eles também receberam uma moeda de prata cada um.
11 Api kɛwóóyɔɔ́ kɛ-i iŋmúlɑɑ nɛ ukɛisɑɑ uyɛ̃ iwɔ́hɔ́ loni.
11 Pegaram o dinheiro e começaram a resmungar contra o patrão,
12 Api rɛ: Mpí pɛɛ nní pikɛi mɛtɔ́rɔɔ mmɛ́ ń kɑ yɛ wɑlɛ ituŋɛ mɛkɔ́ɔ́nú mɛsɛ. Aɑ pɛɛ tɔ́ nɛ pɛ̃ nnɛ́í nsɛ hɛ́ɛlɛ, in kɔ nɛ tɔ́ɔ mɛyɑ̃́ ntuŋɛ nɛ mpɔɔnɛ kõ.
12 dizendo: “Estes homens que foram contratados por último trabalharam somente uma hora, mas nós aguentamos o dia todo debaixo deste sol quente. No entanto, o pagamento deles foi igual ao nosso!”
13 Ukɛisɑɑ uyɛ̃ uu piusɛ rinɔ́ɔ yɔ́su rɛ: Ám inípɛɛ pɔ́ li, unɛ́sɑ́nɛ! Ái rɔ kómɛinɛlɛ rɛ nnɛ́í mmɛ̃ kɑpi yɛ kɛyɑ́ɑ kɛsɛ ukɛikɔ́ n hɛ́ɛlɛ kɑɑ yɛ́ yɔsíi?
13 — Aí o dono disse a um deles: “Escute, amigo! Eu não fui injusto com você. Você não concordou em trabalhar o dia todo por uma moeda de prata?
14 A lipɔ́kɔ́ kpísi ɑɑ tɔ́mpɔ! Nɛ lɑlɛ kɛ́ nɔ́ nɛ uyɛɛ pikɛi mɛtɔ́rɔɔ mmɛ́ ń kɑ nnɛ́í nsɛ hɛ́ɛ́lɛ.
14 Pegue o seu pagamento e vá embora. Pois eu quero dar a este homem, que foi contratado por último, o mesmo que dei a você.
15 Yɑrɛ ɑ́m ncée mɑ́ kɛ́ linɛ́kɔ́ nɛ mɛnɛ́lɑ wɑ, nɛ́ɛ íye? Nɛ́ɛ pɔ inípɛɛ wɔŋnɛ rɛ nɛ kɛfɑ lɑ́ɑ́rú nnyɑ?
15 Por acaso não tenho o direito de fazer o que quero com o meu próprio dinheiro? Ou você está com inveja somente porque fui bom para ele?”
16 Kei kɛ Yeesu uu rikpɑ́ rɛ limɛcɔ kɛ pitɔ́rɔɔ ɑpi yɛ́ pɑnsɛ pifoí, pifoí ɑpi pitɔ́rɔɔ.
16 E Jesus terminou, dizendo:
17 Yeesu nɛ upipirɛtiki ɑpi kɛyɑ́ɑ kɛnyinɛ Yerusɑlɛm n tɔ́su, uu upipirɛtiki kɛfi nɛ pitɛ́ pɛ̃ iyɑɑ séi uu pi mɑɑ rɛ:
17 Quando Jesus estava subindo para Jerusalém, chamou os discípulos para um lado e falou com eles em particular, enquanto caminhavam. Ele disse:
18 Nɔ nyɑ́nii, Yerusɑlɛm kɑri nní símpɔ pikɛ́ hɑ kei Usoi Kɛpipi tĩ pikɛ́ pɛpɛɛ yɛ Uléécɑɑ inyɔ́ɔnsɛ n wɑ piwɛ́ɛ́sɛ nɛ isé picélɑɑ ɑnipɛ-i wɑ, pɛ̃ pikɛ́ nɛ u túhɑɑnɛ ɑpi yekei rɛ pikɛ́ u kpu.
18 — Escutem! Nós estamos indo para Jerusalém, onde o
19 Pi yɛ́ pɛpɛɛ ɑ́pi Uléécɑɑ m pɑkɑrɛlɛ̃ ɑnipɛ-i u wɑ, ɑpi mɛ́woo u nyɑ́nɛi ɑpi isɛ́í u fopii ɑpi kunɑpɛ́ɛ́kɔɔ́ kɛcɑ́ɑ́ u kɑrii, uu pɛɛ kɛyɑ́ɑ tɑ́ɑ́nũ tuŋɛ́ nkpɔ kɛ́mɛɛ yisi.
19 e o entregarão aos não judeus. Estes vão zombar dele, bater nele e crucificá-lo; mas no terceiro dia ele será ressuscitado.
20 Kei kɛ unɔsi uu upiŋmɑ́nɛ kɛtɛ́, Yɑkupu nɛ Yohɑni kpísi uú nɛ Yeesu lɛɛpɔ, uu ukɛyu-i wúlɑ uú nɛ u téni.
20 Então a mãe dos filhos de Zebedeu chegou com os seus filhos perto de Jesus, curvou-se e pediu a ele um favor.
21 Yeesu uu pɛɛ u pisɛ rɛ: Yo kɑɑ́ lɑ kɛ́ pɔ́ wɑ? Uu rinɔ́ɔ u yɔ́su rɛ: Nɛ lɑ rɛ ɑ ŋmurɛi rɛ pɔ́ tíyɛsɛ pinɛ́ŋmɑ́nɛ mpí kɛtɛ́ ɑpí mɑsí ipɔ́yɔ́ɔpi kɛ́mɛɛ tonɛ, ucɔ kupɔ́lukɛ-lukɛ, ucɔ kupɔ́míi-mɛ̃.
21 — O que é que você quer? — perguntou Jesus. Ela respondeu: — Prometa que, quando o senhor se tornar Rei, estes meus dois filhos sentarão à sua direita e à sua esquerda.
22 Yeesu uu pɛɛ pi pɛsɛ rɛ: Áni nyu lɛ̃ kɑni kei nní n welu. Nɔ́ fe ɑni ntóósi kɛporipi kɑm n nírunɛ níruu? Api rɛ: Ɛɛɛ, tɔ́ fe.
22 Jesus disse aos dois filhos dela: — Podemos! — responderam eles.
23 Yeesu uu pi mɑɑ rɛ: Nɔ́ mɛsei ntóósi kɛporipi mɛnɛ́cɔ n ntí. Amɑ́ in kunɛ́lukɛ-lukɛ nɛ́ɛ kunɛ́míi mɛtonɛ nkɔ́ mmú, ɑ́i nɛ́ɛ yɛ́ tíyɛsɛ likɛ́ nɛ lɛ̃. Pɛ̃ nnyɑ kɛ Unɛ́sɑ́ɑ uu sitónɛ sɛ̃ n nyɔ́ɔnsɛlɛ̃ kuu si pɑnɛ.
23 Então Jesus disse:
24 Kɛ upipirɛtiki kɛfi tɔrɔɔ mpí pɔ́ɔ lɛ̃ n kṍ, piripɔɔ ɑrí nɛ pimɑ́rɛcɔ pitɛ́ mpí cɑɑi.
24 Quando os outros dez discípulos ouviram isso, ficaram zangados com os dois irmãos.
25 Yeesu uu pinnɛ́í séi uu pi mɑɑ rɛ: Nɔ nyulɛ rɛ pɛ̃ kɑpi n kpíilɛ̃ tɛ ɑyu piwɛ́ɛ́sɛ yɛ pinnɑŋɛ nɛ ɑ wéékusɛlɛnlɛ, pisoi kɛcirɛ pin pinnɑŋɛ ɑ nyísɛlɛ̃.
25 Então Jesus chamou todos para perto de si e disse:
26 Amɑ́ ɑ́i limɛcɔ kɑi nɔ̃́ kɛ́mɛɛ we. Úye un n lɑ ukɛ́ nɔ́kɛnɛ́cɔpɛ uwɛ́ɛ́sɛ, ukɛ́ pɑnsɛ nɔ́unɛ́kɛikɔ́.
26 Mas entre vocês não pode ser assim. Pelo contrário, quem quiser ser importante, que sirva os outros,
27 Úye un kɔ nɔ́kɛnɛ́cɔpɛ ikpéẽ n lɑ, liute ukɛ́ nɔ́unɛ́lɑ́si.
27 e quem quiser ser o primeiro, que seja o escravo de vocês.
28 Limɛcɔ kɛ Usoi Kɛpipi ɑ́kɛ kɑ rɛ pikɛ́ kɛ n kɛisi. Amɑ́ kɛ kɑlɛ rɛ kɛkɛ́ picɔ kɛisi kɛkɛ́ kɔ kɛnfɑɑ kpísi kɛkɛ́ piɑkópɛ nnyɑ hɛ likɛ́ nɛ pisoi mɛyɑ̃ ɑyu lɔ.
28 Porque até o
29 Lɛ̃ mɛmɑ́ɑ́, Yeesu nɛ upipirɛtiki ɑpi Yeriko kuyu tulu. Kɑpi kei n yisi pin tɔ́su, tisoiwuí píimɑ rinyinɛ ɑri un n tikilɛ̃.
29 Quando Jesus e os discípulos estavam saindo de Jericó, uma grande multidão seguia Jesus.
30 Kei kɛ pinyíyɛ pitɛ́ pinyinɛ pɛɛ ricéetimɛ n tṹ ɑpi kṍ tɛ Yeesu yɛɛ tɔ́su. Api pɛɛ sicɑ́ɑ́ilɑ kɑ́pɑ́ɑ́ rɛ: Upíimɑ, Tɑfiti Kɛpipi, ɑ irɔ́wɛ ripɑí!
30 Dois cegos, sentados na beira do caminho, ouviram alguém dizer que ele estava passando e começaram a gritar: — Senhor,
31 Pisoi pɛɛ n cɑ́pinɛlɛ̃ ɑpi pi cɛ́si rɛ pikɛ́ risɛ́ɛ́, ɑmɑ́ ɑpi pɛɛ mɛyɑ̃́ n cɑ́ɑ́i ŋmɑɑ nɛ ńnɑŋɛ rɛ: Upíimɑ, Tɑfiti Kɛpipi, ɑ irɔ́wɛ ripɑí!
31 A multidão os repreendeu e mandou que calassem a boca, mas eles gritaram ainda mais: — Senhor, Filho de Davi, tenha pena de nós!
32 Yeesu uu pɛɛ nyɛrɛ, uu pi séi uu pi pisɛ rɛ: Yo kɑní lɑ kɛ́ nɔ́ wɑ?
32 Então Jesus parou, chamou os cegos e perguntou:
33 Api u pɛsɛ rɛ: Upíimɑ, tɔ lɑ rɛ ɑ wɑ irɔ́nípɛɛ ikɛ́ wúkulɛ.
33 — Senhor, queremos poder enxergar! — responderam eles.
34 Yeesu uu piiwɛ pɑí uu piinipɛɛ cɑ, mɛsɛ nɛ mɛsɛ, inípɛɛ ii wúkulɛ, pikɛtɛ́ ɑpi pɛɛ u tiki.
34 Jesus teve pena dos cegos e tocou nos olhos deles. No mesmo instante eles puderam ver e então seguiram Jesus.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 20, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.