Mateus 18
Sola NT (SOY_SIM) vs NTLH
1 Likumúŋɛ́ kpɛ-i, Yeesu pipirɛtiki ɑpi ukɛkúrí hɑpɔ ɑpi u pisɛ rɛ: Wóo *Uléécɑɑ iyɔɔpi kɛ́mɛɛ uwɛ́ɛ́sɛ?
1 Naquele momento os discípulos chegaram perto de Jesus e perguntaram: — Quem é o mais importante no
2 Kei kɛ Yeesu uu pɛɛ kɛwɑ̃́ síńsɑ́pi kɛnyinɛ sée uu pikɛcɔpɛ kɛ nyɛrɛsɛ
2 Jesus chamou uma criança, colocou-a na frente deles
3 uu rɛ: Asei kɑm nní nɔ́ símisi rɛ nɔnsɑ́ mɛfinɛ n consɛ nɔkɛ́ siwɑ̃́ síńsɑ́pi mɛcɔ n we, ɑ́ni yɛ́ Uléécɑɑ iyɔɔpi kɛ́mɛɛ lompɔ.
3 e disse:
4 Lɛ̃ nnyɑ, uyɛɛ umɛcirɛ rincɛ́pisɛ uú n we yɑrɛ kɛwɑ̃́ síńsɑ́pi nkɛ́ mɛcɔ yɛɛ Uléécɑɑ iyɔɔpi kɛ́mɛɛ uwɛ́ɛ́sɛ.
4 A pessoa mais importante no Reino do Céu é aquela que se humilha e fica igual a esta criança.
5 Úye un nɛ̃́ nnyɑ kɛwɑ̃́ nkɛ́ kɛcɔ kusɑ́nɛ n yɔsí, tinɛ́cúruu ŋmɑɑ kuu lɛ̃ kusɑ́nɛ yɔsí.
5 E aquele que, por ser meu seguidor, receber uma criança como esta estará recebendo a mim.
6 Yeesu uu kɔ upipirɛtiki pimɑ́ɑ kpɑ́ rɛ: Amɑ́ úye un n tíyɛsɛ un siwɑ̃́ nsí kɛnyinɛ kɛɛ nɛ kɛfɑ nɛ́ n tɛnɛlɛ̃ ɑkópɛ n wɑisɛ, li kutɔsi we in tɛ pi rinɑ́ipɑrɛ mulɛ-mulɛ risɑ́ɑ-i u lɛsi ɑpí nɛ mínimɑɑ kɛ́mɛɛ u nyikipɔ.
6 — Quanto a estes pequeninos que creem em mim , se alguém for culpado de um deles me abandonar, seria melhor para essa pessoa que ela fosse jogada no lugar mais fundo do mar, com uma pedra grande amarrada no pescoço.
7 Kɛ kɛtẽ nkɛ́ pikɔ́ ɑpi pipikɔ́ ɑkópɛ n wɑisɛ nnyɑ, íwɛ kɑpi topori. Likɛi lɛ̃ ɑ́i piwée yɑ́nɛ. Amɑ́ úye un lɛ̃ n wɑ, íwɛ kɛ liute u topori.
7 Ai do mundo por causa das coisas que fazem com que as pessoas me abandonem! Essas coisas têm de acontecer, mas ai do culpado!
8 In tɛ kupɔ́nípɛ nɛ́ɛ kupɔ́nɑ kpɛɛ yɛ ɑkópɛ pɔ́ wɑisɛ, ɑ ku riké ɑɑ kɛtɑɑ-pɔ fómni. Li kutɔsi we pɔkɛ́ unípɛ nɛ́ɛ únɑkerikɔ́ ɑɑ́ nɛ nfɑ́ɑ yɛnu nɛ kɑɑ yɛ́ ɑ́nɑ nɛ́ɛ ɑnípɛ ɑtɛ́ m mɑ́ ɑɑ́ nɛ nnɑ tɛnɛcirɛ́ kɛ́mɛɛ loni.
8 — Se uma das suas mãos ou um dos seus pés faz com que você peque, corte-o e jogue fora! Pois é melhor você entrar na vida eterna sem uma das mãos ou sem um dos pés do que ter as duas mãos e os dois pés e ser jogado no fogo eterno.
9 In tɛ mɛpɔ́nípɛɛ mɛɛ yɛ ɑkópɛ pɔ́ wɑisɛ, ɑ mɛ lesɛ ɑɑ kɛtɑɑ-pɔ fómni. Li kutɔsi we pɔkɛ́ mɛnípɛɛ mɛsɛ m mɑ́ ɑɑ́ nɛ nfɑ́ɑ yɛnu nɛ kɑɑ yɛ́ inípɛɛ itɛ́ m mɑ́ ɑɑ́ nɛ íwɛ píimɑ kɛ́mɛɛ loni nnɑ tɛnɛcirɛ́ kɛlõ-pɔ.
9 Se um dos seus olhos faz com que você peque, arranque-o e jogue fora! Pois é melhor você entrar na vida eterna com um olho só do que ter os dois e ser jogado no fogo do inferno.
10 Yeesu uu kɔ pimɑ́ɑ pi kpɑ́ rɛ: Ani nɔ́mɛnɛ́círɛ tĩ nɛ siwɑ̃́ nsí kɛcɔpɛ kɛnyinɛ pilómiisɛ. Asei yɛ nyɛ rɛ *pipileecɑɑtumɛ yɛ mɛsɛ́rɛ Unɛ́sɑ́ɑ yɛɛ kɛyómɛcɑɑ-pɔ ń we lɛɛkɛɛpɔlɛ. [
10 — Cuidado, não desprezem nenhum destes pequeninos! Eu afirmo a vocês que os anjos deles estão sempre na presença do meu Pai, que está no céu.
11 Li we rɛ pisoi pɛɛ m pɔlɑɑlɛ̃ piwɛ́lɑɑ kɛ Usoi Kɛpipi ɑkɛ́ kɑ kɛkɛ́ piɑyu lɔ.]
11 [Porque o
12 Íye kɑni yɛ̃́? Usoi un isɑ́ŋ pílɛ m mɑ́, ikɛmɛɛ isɛ in m pɔ, úu yɛ isɛ íi we pílɛ nnyí riyɔ́pɛ kɛcɑ́ɑ́ tíyɛ uú hɑ isɛ nnyí yɛɛ nní m pɔ wɛ́ɛ́sii?
12 — O que é que vocês acham que faz um homem que tem cem ovelhas, e uma delas se perde? Será que não deixa as noventa e nove pastando no monte e vai procurar a ovelha perdida?
13 Un n fe un i n heei, ɑsei kɑm nɔ́ símisi rɛ isɛ iyɛ̃ piheei yɛɛ urikiŋ niŋukusɛlɛ ɑi tɔ́su isɛ íi we pílɛ nnyí yɛɛ íi nní m pɔ.
13 Eu afirmo a vocês que isto é verdade: quando ele a encontrar, ficará muito mais contente por causa dessa ovelha do que pelas noventa e nove que não se perderam.
14 Lɛ̃ nnyɑ, Nɔ́unɛ́sɑ́ɑ yɛɛ kɛyómɛcɑɑ-pɔ ń we úu lɑ rɛ pɛpɛɛ nní nɛ kɛfɑ u n tɛnɛlɛ̃, úkɑ úu kɔ pɛɛ pi wɑisɛlɛ̃ kɛcɔpɛ unyinɛ ukɛ́ pɔ.
14 Assim também o Pai de vocês, que está no céu, não quer que nenhum destes pequeninos se perca.
15 Yeesu uu kɔ pimɑ́ɑ pi kpɑ́ rɛ: Upɔ́cɔ un nɛ pɔ́ m púnnɛ, ɑ mɛpɔ́círɛ u lɛɛpɔ ɑɑ u nyísɛ lɛ̃ kuú nɛ pɔ́ m púnnɛ. Un n ŋmurɛi, upɔ́cɔ kɑɑ lɛ̃ ncée sɔnɛ-i pɛsɛmɛ.
15 — Se o seu irmão pecar contra você, vá e mostre-lhe o seu erro. Mas faça isso em particular, só entre vocês dois. Se essa pessoa ouvir o seu conselho, então você ganhou de volta o seu irmão.
16 Amɑ́ unsɑ́ nɛ kutu pɔ́ rincɔ, ɑɑ usoi usɛ nɛ́ɛ pitɛ́ kpísi ɑɑ́ nɛ u lɛɛpɔ likɛ́ wɑ rɛ pisoi pitɛ́ nɛ́ɛ pitɑɑni yɛ itɑnsei nɔ́ li ɑní nɛ nɔ́nnɛ́símɛ́ nyɔ́ɔnsɛ.
16 Mas, se não ouvir, leve com você uma ou duas pessoas, para fazer o que mandam as
17 Amɑ́ un pɛ̃ kutu pícɔ n yɛ̀, ɑɑ Uléécɑɑ icɑ́pinɛ pikɔ́ símisi. Un kɔ Uléécɑɑ icɑ́pinɛ pikɔ́ kutu pícɔ n yɛ̀, ɑ u kpísi rɛ usoi yɛɛ úu Uléécɑɑ n nyu nɛ́ɛ *ulɑmpooyɔɔ́ lo.
17 Mas, se a pessoa que pecou não ouvir essas pessoas, então conte tudo à igreja. E, se ela não ouvir a igreja, trate-a como um pagão ou como um cobrador de impostos.
18 Asei kɑm nní nɔ́ símisi rɛ nɔn yɛ linyinɛ kɛtẽ nkɛ́ kɛcɑ́ɑ́ n yɛ̀, Uléécɑɑ yɛ́ kɔ kɛyómɛcɑɑ-pɔ li yɛ̀. Nɔn yɛ kɔ kɛtẽ nkɛ́ kɛcɑ́ɑ́ yo n ŋmurɛi, Uléécɑɑ pɔ̃́ nɛ́ kɔ kɛyómɛcɑɑ-pɔ li ŋmurɛi.
18 — Eu afirmo a vocês que isto é verdade: o que vocês proibirem na terra será proibido no céu, e o que permitirem na terra será permitido no céu.
19 Asei kɑm kɔ nní nɔ́ símisi rɛ pisoi pitɛ́ pin nɔ́kɛnɛ́cɔpɛ n kómɛinɛ kɛtẽ nté ɑpí nɛ ḿpɑ́ yo kɑpi ń lɑ pisɛ, Unɛ́sɑ́ɑ yɛɛ kɛyómɛcɑɑ-pɔ ń we yɛ́ likɛi lɛ̃ pi pɑ.
19 — E afirmo a vocês que isto também é verdade: todas as vezes que dois de vocês que estão na terra pedirem a mesma coisa em oração, isso será feito pelo meu Pai, que está no céu.
20 Li we rɛ pisoi pitɛ́ nɛ́ɛ pitɑɑni pin tinɛ́nyíri yei n sée pin nɛ n tũ, nɛ pikɛcɔpɛ welɛ.
20 Porque, onde dois ou três estão juntos em meu nome, eu estou ali com eles.
21 Kei kɛ Piyɛɛ uu Yeesu kɛyúrí rinyɔsɔ́pɔ uu rɛ: Upíimɑ! Unɛ́cɔ un nɛ nɛ́ m púnnɛntɛ, mɛlɛ́ kɑm yɛ́ fe ɑm u sɑ́rɛi? Mɛsɛɛi kɛsẽ, nɛ́ɛ íye? Yeesu uu u pɛsɛ rɛ:
21 Então Pedro chegou perto de Jesus e perguntou: — Senhor, quantas vezes devo perdoar o meu irmão que peca contra mim? Sete vezes?
22 Ám pɔ́ mɑɑ rɛ mɛsɛɛi ŋmɑnɛ, ɑmɑ́ mɛsɛɛi mɛsɛɛi mɛpehẽ kuwóó nɛ ɑfɛɛrɛ́.
22 — Não! — respondeu Jesus. — Você não deve perdoar sete vezes, mas setenta e sete vezes.
23 Lɛ̃ nnyɑ kɛ *Uléécɑɑ iyɔɔpi ií we yɑrɛ nsímɛ́ mmú: Uyɔ́ɔpi unyinɛ yɛɛ kɛyɑ́ɑ upikɛikɔ́ pisɛ rɛ pikɛ́ ɑwómɛ kɑpí nɛ u m mɑ́ hɛ́ɛ́lɛntɛ.
23 Porque o
24 Kuu yɛ́ pikɛ́ɛ̃ n kórɑɑnɛ, ɑpí nɛ uukɛikɔ́ unyinɛ hɑpɔ yɛɛ riwómɛ píimɑ nɛ u m mɑ́.
24 Logo no começo trouxeram um que lhe devia milhões de moedas de prata.
25 Kɛ ukɛikɔ́ uyɛ̃ úu nní pihɛ́ɛlɛ n fenɛ, uukɛisɑɑ uu rinɔ́ɔ hɛ rɛ pikɛ́ u nɛ unɔ́si nɛ siwɑ̃́ nɛ ulikɔ́ nnɛ́í yɑ́ɑ́ pikɛ́ nɛ riwómɛ hɛ́ɛ́lɛ.
25 Mas o empregado não tinha dinheiro para pagar. Então, para pagar a dívida, o seu patrão, o rei, ordenou que fossem vendidos como escravos o empregado, a sua esposa e os seus filhos e que fosse vendido também tudo o que ele possuía.
26 Ukɛikɔ́ uyɛ̃ uu kɛteni-i ɑnui kɛcɑ́ɑ́ wúlɑ uu ukɛisɑɑ kɛyu-i kpɑrɑ́ uu rɛ: A ísuúlu li kɛlenɛ Upíimɑ, nɛ́ linnɛ́í pɔ́ hɛ́ɛ́lɛ.
26 Mas o empregado se ajoelhou diante do patrão e pediu: “Tenha paciência comigo, e eu pagarei tudo ao senhor.”
27 Ukɛisɑɑ uu íwɛ u téni uu u yɑ́ uu tɔ́mpɔ, uu kɔ riwómɛ tɛ̃ u hɛ.
27 — O patrão teve pena dele, perdoou a dívida e deixou que ele fosse embora.
28 Kɛ ukɛikɔ́ uyɛ̃ uu kei n léepɔ, uú nɛ uukɛicɔ unyinɛ sɑ́nɛ yɛɛ riwómɛ u n lukɑɑlɛ̃ yɑrɛ siwóó nkɑ́ripi kumúŋɛ́. Uu uwómɛlukɛ uyɛ̃ kɛmuũ yéu uu rɛ: A lɛ̃ kɑɑ nɛ́ n li nɛ́ hɛ́ɛ́lɛ.
28 O empregado saiu e encontrou um dos seus companheiros de trabalho que lhe devia cem moedas de prata. Ele pegou esse companheiro pelo pescoço e começou a sacudi-lo, dizendo: “Pague o que me deve!”
29 Ukɛicɔ uyɛ̃ uu ɑnui u finɛ uu u kpurukɛɛ rɛ: A ísuúlu li kɛlenɛ, nɛ́ pɔ́ hɛ́ɛ́lɛ.
29 — Então o seu companheiro se ajoelhou e pediu: “Tenha paciência comigo, e eu lhe pagarei tudo.”
30 Amɑ́ uu yúlu, ticuruu uu tíyɛ ɑpi kukpɑniilee u tɑni rɛ ukɛ́ kei n we uú nɛ uriwomɛ hɛ́ɛ́lɛ.
30 — Mas ele não concordou. Pelo contrário, mandou pôr o outro na cadeia até que pagasse a dívida.
31 Kɛ pikɛikɔ́ picɔ ɑpi n yɛ̃́ lɛlɛɛ n wɑi, mpɔ́ɔcɑɑi nn pi loni ɑpi yisi ɑpí hɑ lɛ̃ nnɛ́í lɛɛ n wɑ piukɛisɑɑ kɛɛni.
31 Quando os outros empregados viram o que havia acontecido, ficaram revoltados e foram contar tudo ao patrão.
32 Ukɛisɑɑ uu pɛɛ tum ɑpi ukɛikɔ́ uyɛ̃ u séipɔ uu u mɑɑ rɛ: Pɔ́ ukɛikɔ́ kpɑ́ɑ́ree nkó! Tipɔ́wómɛ nnɛ́í kɑḿ pɛɛ pɔ́ hɛ rɛ pɔ rikɛcɑ́ɑ́ ísuúlu nɛ́ we nnyɑ.
32 Aí o patrão chamou aquele empregado e disse: “Empregado miserável! Você me pediu, e por isso eu perdoei tudo o que você me devia.
33 Pɑ́ɑ yɛ pɛɛ upɔ́kɛicɔ nkó íwɛ tẽ́ yɑrɛ kɛ nɛ́ɛ íwɛ pɔ́ n tẽ́ mɛcɔɔ?
33 Portanto, você deveria ter pena do seu companheiro, como eu tive pena de você.”
34 Uukɛisɑɑ uu kuwɔ́i nɛ tíyɛ ɑpi kukpɑniilee u tɑni rɛ ukɛ́ íwɛ rilélé uú nɛ uriwomɛ nnɛ́í hɛ́ɛ́lɛ.
34 — O patrão ficou com muita raiva e mandou o empregado para a cadeia a fim de ser castigado até que pagasse toda a dívida.
35 Yeesu uu kɔ kpɑ́ rɛ: Nɔ́kɛnɛ́cɔpɛ úye unsɑ́ yɛ uucɔ nɛ kɛfɑ kɛsɛ n sɑ́rɛi, limɛcɔ kɛ Unɛ́sɑ́ɑ yɛɛ kɛyómɛcɑɑ-pɔ ń we uu u wɑinɛ.
35 E Jesus terminou, dizendo:
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 18, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.