Mateus 18
Sola NT (SOY_SIM) vs ARIB
1 Likumúŋɛ́ kpɛ-i, Yeesu pipirɛtiki ɑpi ukɛkúrí hɑpɔ ɑpi u pisɛ rɛ: Wóo *Uléécɑɑ iyɔɔpi kɛ́mɛɛ uwɛ́ɛ́sɛ?
1 Naquela hora chegaram-se a Jesus os discípulos e perguntaram: Quem é o maior no reino dos céus?
2 Kei kɛ Yeesu uu pɛɛ kɛwɑ̃́ síńsɑ́pi kɛnyinɛ sée uu pikɛcɔpɛ kɛ nyɛrɛsɛ
2 Jesus, chamando uma criança, colocou-a no meio deles,
3 uu rɛ: Asei kɑm nní nɔ́ símisi rɛ nɔnsɑ́ mɛfinɛ n consɛ nɔkɛ́ siwɑ̃́ síńsɑ́pi mɛcɔ n we, ɑ́ni yɛ́ Uléécɑɑ iyɔɔpi kɛ́mɛɛ lompɔ.
3 e disse: Em verdade vos digo que se não vos converterdes e não vos fizerdes como crianças, de modo algum entrareis no reino dos céus.
4 Lɛ̃ nnyɑ, uyɛɛ umɛcirɛ rincɛ́pisɛ uú n we yɑrɛ kɛwɑ̃́ síńsɑ́pi nkɛ́ mɛcɔ yɛɛ Uléécɑɑ iyɔɔpi kɛ́mɛɛ uwɛ́ɛ́sɛ.
4 Portanto, quem se tornar humilde como esta criança, esse é o maior no reino dos céus.
5 Úye un nɛ̃́ nnyɑ kɛwɑ̃́ nkɛ́ kɛcɔ kusɑ́nɛ n yɔsí, tinɛ́cúruu ŋmɑɑ kuu lɛ̃ kusɑ́nɛ yɔsí.
5 E qualquer que receber em meu nome uma criança tal como esta, a mim me recebe.
6 Yeesu uu kɔ upipirɛtiki pimɑ́ɑ kpɑ́ rɛ: Amɑ́ úye un n tíyɛsɛ un siwɑ̃́ nsí kɛnyinɛ kɛɛ nɛ kɛfɑ nɛ́ n tɛnɛlɛ̃ ɑkópɛ n wɑisɛ, li kutɔsi we in tɛ pi rinɑ́ipɑrɛ mulɛ-mulɛ risɑ́ɑ-i u lɛsi ɑpí nɛ mínimɑɑ kɛ́mɛɛ u nyikipɔ.
6 Mas qualquer que fizer tropeçar um destes pequeninos que crêem em mim, melhor lhe fora que se lhe pendurasse ao pescoço uma pedra de moinho, e se submergisse na profundeza do mar.
7 Kɛ kɛtẽ nkɛ́ pikɔ́ ɑpi pipikɔ́ ɑkópɛ n wɑisɛ nnyɑ, íwɛ kɑpi topori. Likɛi lɛ̃ ɑ́i piwée yɑ́nɛ. Amɑ́ úye un lɛ̃ n wɑ, íwɛ kɛ liute u topori.
7 Ai do mundo, por causa dos tropeços! pois é inevitável que venham; mas ai do homem por quem o tropeço vier!
8 In tɛ kupɔ́nípɛ nɛ́ɛ kupɔ́nɑ kpɛɛ yɛ ɑkópɛ pɔ́ wɑisɛ, ɑ ku riké ɑɑ kɛtɑɑ-pɔ fómni. Li kutɔsi we pɔkɛ́ unípɛ nɛ́ɛ únɑkerikɔ́ ɑɑ́ nɛ nfɑ́ɑ yɛnu nɛ kɑɑ yɛ́ ɑ́nɑ nɛ́ɛ ɑnípɛ ɑtɛ́ m mɑ́ ɑɑ́ nɛ nnɑ tɛnɛcirɛ́ kɛ́mɛɛ loni.
8 Se, pois, a tua mão ou o teu pé te fizer tropeçar, corta-o, lança-o de ti; melhor te é entrar na vida aleijado, ou coxo, do que, tendo duas mãos ou dois pés, ser lançado no fogo eterno.
9 In tɛ mɛpɔ́nípɛɛ mɛɛ yɛ ɑkópɛ pɔ́ wɑisɛ, ɑ mɛ lesɛ ɑɑ kɛtɑɑ-pɔ fómni. Li kutɔsi we pɔkɛ́ mɛnípɛɛ mɛsɛ m mɑ́ ɑɑ́ nɛ nfɑ́ɑ yɛnu nɛ kɑɑ yɛ́ inípɛɛ itɛ́ m mɑ́ ɑɑ́ nɛ íwɛ píimɑ kɛ́mɛɛ loni nnɑ tɛnɛcirɛ́ kɛlõ-pɔ.
9 E, se teu olho te fizer tropeçar, arranca-o, e lança-o de ti; melhor te é entrar na vida com um só olho, do que tendo dois olhos, ser lançado no inferno de fogo.
10 Yeesu uu kɔ pimɑ́ɑ pi kpɑ́ rɛ: Ani nɔ́mɛnɛ́círɛ tĩ nɛ siwɑ̃́ nsí kɛcɔpɛ kɛnyinɛ pilómiisɛ. Asei yɛ nyɛ rɛ *pipileecɑɑtumɛ yɛ mɛsɛ́rɛ Unɛ́sɑ́ɑ yɛɛ kɛyómɛcɑɑ-pɔ ń we lɛɛkɛɛpɔlɛ. [
10 Vede, não desprezeis a nenhum destes pequeninos; pois eu vos digo que os seus anjos nos céus sempre vêm a face de meu Pai, que está nos céus.
11 Li we rɛ pisoi pɛɛ m pɔlɑɑlɛ̃ piwɛ́lɑɑ kɛ Usoi Kɛpipi ɑkɛ́ kɑ kɛkɛ́ piɑyu lɔ.]
11 {Porque o Filho do homem veio salvar o que se havia perdido.}
12 Íye kɑni yɛ̃́? Usoi un isɑ́ŋ pílɛ m mɑ́, ikɛmɛɛ isɛ in m pɔ, úu yɛ isɛ íi we pílɛ nnyí riyɔ́pɛ kɛcɑ́ɑ́ tíyɛ uú hɑ isɛ nnyí yɛɛ nní m pɔ wɛ́ɛ́sii?
12 Que vos parece? Se alguém tiver cem ovelhas, e uma delas se extraviar, não deixará as noventa e nove nos montes para ir buscar a que se extraviou?
13 Un n fe un i n heei, ɑsei kɑm nɔ́ símisi rɛ isɛ iyɛ̃ piheei yɛɛ urikiŋ niŋukusɛlɛ ɑi tɔ́su isɛ íi we pílɛ nnyí yɛɛ íi nní m pɔ.
13 E, se acontecer achá-la, em verdade vos digo que maior prazer tem por esta do que pelas noventa e nove que não se extraviaram.
14 Lɛ̃ nnyɑ, Nɔ́unɛ́sɑ́ɑ yɛɛ kɛyómɛcɑɑ-pɔ ń we úu lɑ rɛ pɛpɛɛ nní nɛ kɛfɑ u n tɛnɛlɛ̃, úkɑ úu kɔ pɛɛ pi wɑisɛlɛ̃ kɛcɔpɛ unyinɛ ukɛ́ pɔ.
14 Assim também não é da vontade de vosso Pai que está nos céus, que venha a perecer um só destes pequeninos.
15 Yeesu uu kɔ pimɑ́ɑ pi kpɑ́ rɛ: Upɔ́cɔ un nɛ pɔ́ m púnnɛ, ɑ mɛpɔ́círɛ u lɛɛpɔ ɑɑ u nyísɛ lɛ̃ kuú nɛ pɔ́ m púnnɛ. Un n ŋmurɛi, upɔ́cɔ kɑɑ lɛ̃ ncée sɔnɛ-i pɛsɛmɛ.
15 Ora, se teu irmão pecar, vai, e repreende-o entre ti e ele só; se te ouvir, terás ganho teu irmão;
16 Amɑ́ unsɑ́ nɛ kutu pɔ́ rincɔ, ɑɑ usoi usɛ nɛ́ɛ pitɛ́ kpísi ɑɑ́ nɛ u lɛɛpɔ likɛ́ wɑ rɛ pisoi pitɛ́ nɛ́ɛ pitɑɑni yɛ itɑnsei nɔ́ li ɑní nɛ nɔ́nnɛ́símɛ́ nyɔ́ɔnsɛ.
16 mas se não te ouvir, leva ainda contigo um ou dois, para que pela boca de duas ou três testemunhas toda palavra seja confirmada.
17 Amɑ́ un pɛ̃ kutu pícɔ n yɛ̀, ɑɑ Uléécɑɑ icɑ́pinɛ pikɔ́ símisi. Un kɔ Uléécɑɑ icɑ́pinɛ pikɔ́ kutu pícɔ n yɛ̀, ɑ u kpísi rɛ usoi yɛɛ úu Uléécɑɑ n nyu nɛ́ɛ *ulɑmpooyɔɔ́ lo.
17 Se recusar ouvi-los, dize-o à igreja; e, se também recusar ouvir a igreja, considera-o como gentio e publicano.
18 Asei kɑm nní nɔ́ símisi rɛ nɔn yɛ linyinɛ kɛtẽ nkɛ́ kɛcɑ́ɑ́ n yɛ̀, Uléécɑɑ yɛ́ kɔ kɛyómɛcɑɑ-pɔ li yɛ̀. Nɔn yɛ kɔ kɛtẽ nkɛ́ kɛcɑ́ɑ́ yo n ŋmurɛi, Uléécɑɑ pɔ̃́ nɛ́ kɔ kɛyómɛcɑɑ-pɔ li ŋmurɛi.
18 Em verdade vos digo: Tudo quanto ligardes na terra será ligado no céu; e tudo quanto desligardes na terra será desligado no céu.
19 Asei kɑm kɔ nní nɔ́ símisi rɛ pisoi pitɛ́ pin nɔ́kɛnɛ́cɔpɛ n kómɛinɛ kɛtẽ nté ɑpí nɛ ḿpɑ́ yo kɑpi ń lɑ pisɛ, Unɛ́sɑ́ɑ yɛɛ kɛyómɛcɑɑ-pɔ ń we yɛ́ likɛi lɛ̃ pi pɑ.
19 Ainda vos digo mais: Se dois de vós na terra concordarem acerca de qualquer coisa que pedirem, isso lhes será feito por meu Pai, que está nos céus.
20 Li we rɛ pisoi pitɛ́ nɛ́ɛ pitɑɑni pin tinɛ́nyíri yei n sée pin nɛ n tũ, nɛ pikɛcɔpɛ welɛ.
20 Pois onde se acham dois ou três reunidos em meu nome, aí estou eu no meio deles.
21 Kei kɛ Piyɛɛ uu Yeesu kɛyúrí rinyɔsɔ́pɔ uu rɛ: Upíimɑ! Unɛ́cɔ un nɛ nɛ́ m púnnɛntɛ, mɛlɛ́ kɑm yɛ́ fe ɑm u sɑ́rɛi? Mɛsɛɛi kɛsẽ, nɛ́ɛ íye? Yeesu uu u pɛsɛ rɛ:
21 Então Pedro, aproximando-se dele, lhe perguntou: Senhor, até quantas vezes pecará meu irmão contra mim, e eu hei de perdoar? Até sete?
22 Ám pɔ́ mɑɑ rɛ mɛsɛɛi ŋmɑnɛ, ɑmɑ́ mɛsɛɛi mɛsɛɛi mɛpehẽ kuwóó nɛ ɑfɛɛrɛ́.
22 Respondeu-lhe Jesus: Não te digo que até sete; mas até setenta vezes sete.
23 Lɛ̃ nnyɑ kɛ *Uléécɑɑ iyɔɔpi ií we yɑrɛ nsímɛ́ mmú: Uyɔ́ɔpi unyinɛ yɛɛ kɛyɑ́ɑ upikɛikɔ́ pisɛ rɛ pikɛ́ ɑwómɛ kɑpí nɛ u m mɑ́ hɛ́ɛ́lɛntɛ.
23 Por isso o reino dos céus é comparado a um rei que quis tomar contas a seus servos;
24 Kuu yɛ́ pikɛ́ɛ̃ n kórɑɑnɛ, ɑpí nɛ uukɛikɔ́ unyinɛ hɑpɔ yɛɛ riwómɛ píimɑ nɛ u m mɑ́.
24 e, tendo começado a tomá-las, foi-lhe apresentado um que lhe devia dez mil talentos;
25 Kɛ ukɛikɔ́ uyɛ̃ úu nní pihɛ́ɛlɛ n fenɛ, uukɛisɑɑ uu rinɔ́ɔ hɛ rɛ pikɛ́ u nɛ unɔ́si nɛ siwɑ̃́ nɛ ulikɔ́ nnɛ́í yɑ́ɑ́ pikɛ́ nɛ riwómɛ hɛ́ɛ́lɛ.
25 mas não tendo ele com que pagar, ordenou seu senhor que fossem vendidos, ele, sua mulher, seus filhos, e tudo o que tinha, e que se pagasse a dívida.
26 Ukɛikɔ́ uyɛ̃ uu kɛteni-i ɑnui kɛcɑ́ɑ́ wúlɑ uu ukɛisɑɑ kɛyu-i kpɑrɑ́ uu rɛ: A ísuúlu li kɛlenɛ Upíimɑ, nɛ́ linnɛ́í pɔ́ hɛ́ɛ́lɛ.
26 Então aquele servo, prostrando-se, o reverenciava, dizendo: Senhor, tem paciência comigo, que tudo te pagarei.
27 Ukɛisɑɑ uu íwɛ u téni uu u yɑ́ uu tɔ́mpɔ, uu kɔ riwómɛ tɛ̃ u hɛ.
27 O senhor daquele servo, pois, movido de compaixão, soltou-o, e perdoou-lhe a dívida.
28 Kɛ ukɛikɔ́ uyɛ̃ uu kei n léepɔ, uú nɛ uukɛicɔ unyinɛ sɑ́nɛ yɛɛ riwómɛ u n lukɑɑlɛ̃ yɑrɛ siwóó nkɑ́ripi kumúŋɛ́. Uu uwómɛlukɛ uyɛ̃ kɛmuũ yéu uu rɛ: A lɛ̃ kɑɑ nɛ́ n li nɛ́ hɛ́ɛ́lɛ.
28 Saindo, porém, aquele servo, encontrou um dos seus conservos, que lhe devia cem denários; e, segurando-o, o sufocava, dizendo: Paga o que me deves.
29 Ukɛicɔ uyɛ̃ uu ɑnui u finɛ uu u kpurukɛɛ rɛ: A ísuúlu li kɛlenɛ, nɛ́ pɔ́ hɛ́ɛ́lɛ.
29 Então o seu companheiro, caindo-lhe aos pés, rogava-lhe, dizendo: Tem paciência comigo, que te pagarei.
30 Amɑ́ uu yúlu, ticuruu uu tíyɛ ɑpi kukpɑniilee u tɑni rɛ ukɛ́ kei n we uú nɛ uriwomɛ hɛ́ɛ́lɛ.
30 Ele, porém, não quis; antes foi encerrá-lo na prisão, até que pagasse a dívida.
31 Kɛ pikɛikɔ́ picɔ ɑpi n yɛ̃́ lɛlɛɛ n wɑi, mpɔ́ɔcɑɑi nn pi loni ɑpi yisi ɑpí hɑ lɛ̃ nnɛ́í lɛɛ n wɑ piukɛisɑɑ kɛɛni.
31 Vendo, pois, os seus conservos o que acontecera, contristaram-se grandemente, e foram revelar tudo isso ao seu senhor.
32 Ukɛisɑɑ uu pɛɛ tum ɑpi ukɛikɔ́ uyɛ̃ u séipɔ uu u mɑɑ rɛ: Pɔ́ ukɛikɔ́ kpɑ́ɑ́ree nkó! Tipɔ́wómɛ nnɛ́í kɑḿ pɛɛ pɔ́ hɛ rɛ pɔ rikɛcɑ́ɑ́ ísuúlu nɛ́ we nnyɑ.
32 Então o seu senhor, chamando-o á sua presença, disse-lhe: Servo malvado, perdoei-te toda aquela dívida, porque me suplicaste;
33 Pɑ́ɑ yɛ pɛɛ upɔ́kɛicɔ nkó íwɛ tẽ́ yɑrɛ kɛ nɛ́ɛ íwɛ pɔ́ n tẽ́ mɛcɔɔ?
33 não devias tu também ter compaixão do teu companheiro, assim como eu tive compaixão de ti?
34 Uukɛisɑɑ uu kuwɔ́i nɛ tíyɛ ɑpi kukpɑniilee u tɑni rɛ ukɛ́ íwɛ rilélé uú nɛ uriwomɛ nnɛ́í hɛ́ɛ́lɛ.
34 E, indignado, o seu senhor o entregou aos verdugos, até que pagasse tudo o que lhe devia.
35 Yeesu uu kɔ kpɑ́ rɛ: Nɔ́kɛnɛ́cɔpɛ úye unsɑ́ yɛ uucɔ nɛ kɛfɑ kɛsɛ n sɑ́rɛi, limɛcɔ kɛ Unɛ́sɑ́ɑ yɛɛ kɛyómɛcɑɑ-pɔ ń we uu u wɑinɛ.
35 Assim vos fará meu Pai celestial, se de coração não perdoardes, cada um a seu irmão.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 18, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.