Mateus 18

Sola NT (SOY_SIM) vs NAA

Sair da comparação
NAA Nova Almeida Atualizada 2017
1 Likumúŋɛ́ kpɛ-i, Yeesu pipirɛtiki ɑpi ukɛkúrí hɑpɔ ɑpi u pisɛ rɛ: Wóo *Uléécɑɑ iyɔɔpi kɛ́mɛɛ uwɛ́ɛ́sɛ?
1 Naquela hora, os discípulos se aproximaram de Jesus e perguntaram: — Quem é o maior no Reino dos Céus?
2 Kei kɛ Yeesu uu pɛɛ kɛwɑ̃́ síńsɑ́pi kɛnyinɛ sée uu pikɛcɔpɛ kɛ nyɛrɛsɛ
2 E Jesus, chamando uma criança, colocou-a no meio deles
3 uu rɛ: Asei kɑm nní nɔ́ símisi rɛ nɔnsɑ́ mɛfinɛ n consɛ nɔkɛ́ siwɑ̃́ síńsɑ́pi mɛcɔ n we, ɑ́ni yɛ́ Uléécɑɑ iyɔɔpi kɛ́mɛɛ lompɔ.
3 e disse:
4 Lɛ̃ nnyɑ, uyɛɛ umɛcirɛ rincɛ́pisɛ uú n we yɑrɛ kɛwɑ̃́ síńsɑ́pi nkɛ́ mɛcɔ yɛɛ Uléécɑɑ iyɔɔpi kɛ́mɛɛ uwɛ́ɛ́sɛ.
4 Portanto, aquele que se humilhar como esta criança, esse é o maior no Reino dos Céus.
5 Úye un nɛ̃́ nnyɑ kɛwɑ̃́ nkɛ́ kɛcɔ kusɑ́nɛ n yɔsí, tinɛ́cúruu ŋmɑɑ kuu lɛ̃ kusɑ́nɛ yɔsí.
5 E quem receber uma criança, tal como esta, em meu nome, é a mim que recebe.
6 Yeesu uu kɔ upipirɛtiki pimɑ́ɑ kpɑ́ rɛ: Amɑ́ úye un n tíyɛsɛ un siwɑ̃́ nsí kɛnyinɛ kɛɛ nɛ kɛfɑ nɛ́ n tɛnɛlɛ̃ ɑkópɛ n wɑisɛ, li kutɔsi we in tɛ pi rinɑ́ipɑrɛ mulɛ-mulɛ risɑ́ɑ-i u lɛsi ɑpí nɛ mínimɑɑ kɛ́mɛɛ u nyikipɔ.
6 — E, se alguém fizer tropeçar um destes pequeninos que creem em mim, seria melhor para esse que uma grande pedra de moinho fosse pendurada ao seu pescoço e fosse afogado na profundeza do mar.
7 Kɛ kɛtẽ nkɛ́ pikɔ́ ɑpi pipikɔ́ ɑkópɛ n wɑisɛ nnyɑ, íwɛ kɑpi topori. Likɛi lɛ̃ ɑ́i piwée yɑ́nɛ. Amɑ́ úye un lɛ̃ n wɑ, íwɛ kɛ liute u topori.
7 — Ai do mundo por causa das pedras de tropeço! Porque é inevitável que elas existam, mas ai de quem é responsável por elas!
8 In tɛ kupɔ́nípɛ nɛ́ɛ kupɔ́nɑ kpɛɛ yɛ ɑkópɛ pɔ́ wɑisɛ, ɑ ku riké ɑɑ kɛtɑɑ-pɔ fómni. Li kutɔsi we pɔkɛ́ unípɛ nɛ́ɛ únɑkerikɔ́ ɑɑ́ nɛ nfɑ́ɑ yɛnu nɛ kɑɑ yɛ́ ɑ́nɑ nɛ́ɛ ɑnípɛ ɑtɛ́ m mɑ́ ɑɑ́ nɛ nnɑ tɛnɛcirɛ́ kɛ́mɛɛ loni.
8 — Se a sua mão ou o seu pé leva você a tropeçar, corte-o e jogue fora; pois é melhor você entrar na vida manco ou aleijado do que, tendo duas mãos ou dois pés, ser lançado no fogo eterno.
9 In tɛ mɛpɔ́nípɛɛ mɛɛ yɛ ɑkópɛ pɔ́ wɑisɛ, ɑ mɛ lesɛ ɑɑ kɛtɑɑ-pɔ fómni. Li kutɔsi we pɔkɛ́ mɛnípɛɛ mɛsɛ m mɑ́ ɑɑ́ nɛ nfɑ́ɑ yɛnu nɛ kɑɑ yɛ́ inípɛɛ itɛ́ m mɑ́ ɑɑ́ nɛ íwɛ píimɑ kɛ́mɛɛ loni nnɑ tɛnɛcirɛ́ kɛlõ-pɔ.
9 E, se um dos seus olhos leva você a tropeçar, arranque-o e jogue fora; pois é melhor você entrar na vida com um só dos seus olhos do que, tendo os dois, ser lançado no inferno de fogo.
10 Yeesu uu kɔ pimɑ́ɑ pi kpɑ́ rɛ: Ani nɔ́mɛnɛ́círɛ tĩ nɛ siwɑ̃́ nsí kɛcɔpɛ kɛnyinɛ pilómiisɛ. Asei yɛ nyɛ rɛ *pipileecɑɑtumɛ yɛ mɛsɛ́rɛ Unɛ́sɑ́ɑ yɛɛ kɛyómɛcɑɑ-pɔ ń we lɛɛkɛɛpɔlɛ. [
10 — Fiquem atentos, para não desprezarem nenhum destes pequeninos! Porque eu afirmo a vocês que os anjos deles, lá nos céus, veem incessantemente a face de meu Pai celeste.
11 Li we rɛ pisoi pɛɛ m pɔlɑɑlɛ̃ piwɛ́lɑɑ kɛ Usoi Kɛpipi ɑkɛ́ kɑ kɛkɛ́ piɑyu lɔ.]
11 Porque o Filho do Homem veio salvar o que estava perdido.
12 Íye kɑni yɛ̃́? Usoi un isɑ́ŋ pílɛ m mɑ́, ikɛmɛɛ isɛ in m pɔ, úu yɛ isɛ íi we pílɛ nnyí riyɔ́pɛ kɛcɑ́ɑ́ tíyɛ uú hɑ isɛ nnyí yɛɛ nní m pɔ wɛ́ɛ́sii?
12 — O que vocês acham? Se um homem tiver cem ovelhas, e uma delas se desgarrar, não deixará ele nos montes as noventa e nove, indo procurar a que se desgarrou?
13 Un n fe un i n heei, ɑsei kɑm nɔ́ símisi rɛ isɛ iyɛ̃ piheei yɛɛ urikiŋ niŋukusɛlɛ ɑi tɔ́su isɛ íi we pílɛ nnyí yɛɛ íi nní m pɔ.
13 E, se consegue encontrá-la, em verdade lhes digo que ficará mais alegre por causa desta do que pelas noventa e nove que não se desgarraram.
14 Lɛ̃ nnyɑ, Nɔ́unɛ́sɑ́ɑ yɛɛ kɛyómɛcɑɑ-pɔ ń we úu lɑ rɛ pɛpɛɛ nní nɛ kɛfɑ u n tɛnɛlɛ̃, úkɑ úu kɔ pɛɛ pi wɑisɛlɛ̃ kɛcɔpɛ unyinɛ ukɛ́ pɔ.
14 Assim, não é da vontade do Pai de vocês, que está nos céus, que se perca um só destes pequeninos.
15 Yeesu uu kɔ pimɑ́ɑ pi kpɑ́ rɛ: Upɔ́cɔ un nɛ pɔ́ m púnnɛ, ɑ mɛpɔ́círɛ u lɛɛpɔ ɑɑ u nyísɛ lɛ̃ kuú nɛ pɔ́ m púnnɛ. Un n ŋmurɛi, upɔ́cɔ kɑɑ lɛ̃ ncée sɔnɛ-i pɛsɛmɛ.
15 — Se o seu irmão pecar contra você, vá e repreenda-o em particular. Se ele ouvir, você ganhou o seu irmão.
16 Amɑ́ unsɑ́ nɛ kutu pɔ́ rincɔ, ɑɑ usoi usɛ nɛ́ɛ pitɛ́ kpísi ɑɑ́ nɛ u lɛɛpɔ likɛ́ wɑ rɛ pisoi pitɛ́ nɛ́ɛ pitɑɑni yɛ itɑnsei nɔ́ li ɑní nɛ nɔ́nnɛ́símɛ́ nyɔ́ɔnsɛ.
16 Mas, se não ouvir, leve ainda com você uma ou duas pessoas, para que, pelo depoimento de duas ou três testemunhas, toda questão seja decidida.
17 Amɑ́ un pɛ̃ kutu pícɔ n yɛ̀, ɑɑ Uléécɑɑ icɑ́pinɛ pikɔ́ símisi. Un kɔ Uléécɑɑ icɑ́pinɛ pikɔ́ kutu pícɔ n yɛ̀, ɑ u kpísi rɛ usoi yɛɛ úu Uléécɑɑ n nyu nɛ́ɛ *ulɑmpooyɔɔ́ lo.
17 E, se ele se recusar a ouvir essas pessoas, exponha o assunto à igreja; e, se ele se recusar a ouvir também a igreja, considere-o como gentio e publicano.
18 Asei kɑm nní nɔ́ símisi rɛ nɔn yɛ linyinɛ kɛtẽ nkɛ́ kɛcɑ́ɑ́ n yɛ̀, Uléécɑɑ yɛ́ kɔ kɛyómɛcɑɑ-pɔ li yɛ̀. Nɔn yɛ kɔ kɛtẽ nkɛ́ kɛcɑ́ɑ́ yo n ŋmurɛi, Uléécɑɑ pɔ̃́ nɛ́ kɔ kɛyómɛcɑɑ-pɔ li ŋmurɛi.
18 — Em verdade lhes digo que tudo o que ligarem na terra terá sido ligado nos céus, e tudo o que desligarem na terra terá sido desligado nos céus.
19 Asei kɑm kɔ nní nɔ́ símisi rɛ pisoi pitɛ́ pin nɔ́kɛnɛ́cɔpɛ n kómɛinɛ kɛtẽ nté ɑpí nɛ ḿpɑ́ yo kɑpi ń lɑ pisɛ, Unɛ́sɑ́ɑ yɛɛ kɛyómɛcɑɑ-pɔ ń we yɛ́ likɛi lɛ̃ pi pɑ.
19 Em verdade também lhes digo que, se dois de vocês, sobre a terra, concordarem a respeito de qualquer coisa que vierem a pedir, isso lhes será concedido por meu Pai, que está nos céus.
20 Li we rɛ pisoi pitɛ́ nɛ́ɛ pitɑɑni pin tinɛ́nyíri yei n sée pin nɛ n tũ, nɛ pikɛcɔpɛ welɛ.
20 Porque, onde estiverem dois ou três reunidos em meu nome, ali estou no meio deles.
21 Kei kɛ Piyɛɛ uu Yeesu kɛyúrí rinyɔsɔ́pɔ uu rɛ: Upíimɑ! Unɛ́cɔ un nɛ nɛ́ m púnnɛntɛ, mɛlɛ́ kɑm yɛ́ fe ɑm u sɑ́rɛi? Mɛsɛɛi kɛsẽ, nɛ́ɛ íye? Yeesu uu u pɛsɛ rɛ:
21 Então Pedro, aproximando-se, perguntou a Jesus: — Senhor, até quantas vezes meu irmão pecará contra mim, que eu lhe perdoe? Até sete vezes?
22 Ám pɔ́ mɑɑ rɛ mɛsɛɛi ŋmɑnɛ, ɑmɑ́ mɛsɛɛi mɛsɛɛi mɛpehẽ kuwóó nɛ ɑfɛɛrɛ́.
22 Jesus respondeu:
23 Lɛ̃ nnyɑ kɛ *Uléécɑɑ iyɔɔpi ií we yɑrɛ nsímɛ́ mmú: Uyɔ́ɔpi unyinɛ yɛɛ kɛyɑ́ɑ upikɛikɔ́ pisɛ rɛ pikɛ́ ɑwómɛ kɑpí nɛ u m mɑ́ hɛ́ɛ́lɛntɛ.
23 — Por isso, o Reino dos Céus é semelhante a um rei que resolveu ajustar contas com os seus servos.
24 Kuu yɛ́ pikɛ́ɛ̃ n kórɑɑnɛ, ɑpí nɛ uukɛikɔ́ unyinɛ hɑpɔ yɛɛ riwómɛ píimɑ nɛ u m mɑ́.
24 E, passando a fazê-lo, trouxeram-lhe um que lhe devia dez mil talentos.
25 Kɛ ukɛikɔ́ uyɛ̃ úu nní pihɛ́ɛlɛ n fenɛ, uukɛisɑɑ uu rinɔ́ɔ hɛ rɛ pikɛ́ u nɛ unɔ́si nɛ siwɑ̃́ nɛ ulikɔ́ nnɛ́í yɑ́ɑ́ pikɛ́ nɛ riwómɛ hɛ́ɛ́lɛ.
25 Não tendo ele, porém, com que pagar, o senhor desse servo ordenou que fossem vendidos ele, a mulher, os filhos e tudo o que possuía e que, assim, a dívida fosse paga.
26 Ukɛikɔ́ uyɛ̃ uu kɛteni-i ɑnui kɛcɑ́ɑ́ wúlɑ uu ukɛisɑɑ kɛyu-i kpɑrɑ́ uu rɛ: A ísuúlu li kɛlenɛ Upíimɑ, nɛ́ linnɛ́í pɔ́ hɛ́ɛ́lɛ.
26 Então o servo, caindo aos pés dele, implorava: “Tenha paciência comigo, e pagarei tudo ao senhor.”
27 Ukɛisɑɑ uu íwɛ u téni uu u yɑ́ uu tɔ́mpɔ, uu kɔ riwómɛ tɛ̃ u hɛ.
27 E o senhor daquele servo, compadecendo-se, mandou-o embora e perdoou-lhe a dívida.
28 Kɛ ukɛikɔ́ uyɛ̃ uu kei n léepɔ, uú nɛ uukɛicɔ unyinɛ sɑ́nɛ yɛɛ riwómɛ u n lukɑɑlɛ̃ yɑrɛ siwóó nkɑ́ripi kumúŋɛ́. Uu uwómɛlukɛ uyɛ̃ kɛmuũ yéu uu rɛ: A lɛ̃ kɑɑ nɛ́ n li nɛ́ hɛ́ɛ́lɛ.
28 — Saindo, porém, aquele servo, encontrou um dos seus conservos que lhe devia cem denários. Agarrando-o, começou a sufocá-lo, dizendo: “Pague-me o que você me deve.”
29 Ukɛicɔ uyɛ̃ uu ɑnui u finɛ uu u kpurukɛɛ rɛ: A ísuúlu li kɛlenɛ, nɛ́ pɔ́ hɛ́ɛ́lɛ.
29 Então o seu conservo, caindo aos pés dele, pedia: “Tenha paciência comigo, e pagarei tudo a você.”
30 Amɑ́ uu yúlu, ticuruu uu tíyɛ ɑpi kukpɑniilee u tɑni rɛ ukɛ́ kei n we uú nɛ uriwomɛ hɛ́ɛ́lɛ.
30 Ele, porém, não quis. Pelo contrário, foi e o lançou na prisão, até que saldasse a dívida.
31 Kɛ pikɛikɔ́ picɔ ɑpi n yɛ̃́ lɛlɛɛ n wɑi, mpɔ́ɔcɑɑi nn pi loni ɑpi yisi ɑpí hɑ lɛ̃ nnɛ́í lɛɛ n wɑ piukɛisɑɑ kɛɛni.
31 — Vendo os seus companheiros o que havia acontecido, ficaram muito tristes e foram relatar ao seu senhor tudo o que havia acontecido.
32 Ukɛisɑɑ uu pɛɛ tum ɑpi ukɛikɔ́ uyɛ̃ u séipɔ uu u mɑɑ rɛ: Pɔ́ ukɛikɔ́ kpɑ́ɑ́ree nkó! Tipɔ́wómɛ nnɛ́í kɑḿ pɛɛ pɔ́ hɛ rɛ pɔ rikɛcɑ́ɑ́ ísuúlu nɛ́ we nnyɑ.
32 Então o senhor, chamando aquele servo, lhe disse: “Servo malvado, eu lhe perdoei aquela dívida toda porque você me implorou.
33 Pɑ́ɑ yɛ pɛɛ upɔ́kɛicɔ nkó íwɛ tẽ́ yɑrɛ kɛ nɛ́ɛ íwɛ pɔ́ n tẽ́ mɛcɔɔ?
33 Será que você também não devia ter compaixão do seu conservo, assim como eu tive compaixão de você?”
34 Uukɛisɑɑ uu kuwɔ́i nɛ tíyɛ ɑpi kukpɑniilee u tɑni rɛ ukɛ́ íwɛ rilélé uú nɛ uriwomɛ nnɛ́í hɛ́ɛ́lɛ.
34 E, indignando-se, o senhor entregou aquele servo aos carrascos, até que lhe pagasse toda a dívida.
35 Yeesu uu kɔ kpɑ́ rɛ: Nɔ́kɛnɛ́cɔpɛ úye unsɑ́ yɛ uucɔ nɛ kɛfɑ kɛsɛ n sɑ́rɛi, limɛcɔ kɛ Unɛ́sɑ́ɑ yɛɛ kɛyómɛcɑɑ-pɔ ń we uu u wɑinɛ.
35 Assim também o meu Pai, que está no céu, fará com vocês, se do íntimo não perdoarem cada um a seu irmão.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 18, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.