Mateus 14
Sola NT (SOY_SIM) vs ARA
1 Uyɔ́ɔpi Erooti yɛɛ pɛɛ likumúŋɛ́ kpɛ-i Kɑlilee kɛtẽ kɛcɑ́ɑ́ pɑílɛ̃. Uu pɛɛ kóm pin Yeesu nsímɛ́ símisi.
1 Por aquele tempo, ouviu o tetrarca Herodes a fama de Jesus
2 Uu upikɛikɔ́ mɑɑ rɛ: Yohɑni Úniwolɛ yɛɛ n kpu nsímɛ́ kɑpi símisi. U pikpɔkpɔ kɛ́mɛɛ yisilɛ. Lɛ̃ nnyɑ kuu nní ńnɑŋɛ yɛ̃ un nɛ mɛwɑisɑŋɑ wɑpisi.
2 e disse aos que o serviam: Este é João Batista; ele ressuscitou dos mortos, e, por isso, nele operam forças miraculosas.
3 Asei kɛcɑ́ɑ́, Erooti yɛ pɛɛ tíyɛsɛlɛ ɑpi Yohɑni Úniwolɛ tini ɑpi pɑɑsi ɑpi kukpɑniilee tɑni. Umɑ́ɑ Filipu unɔsi kɑpi yɛ n sée rɛ Erootiyɑti nnyɑ kuú pɛɛ́ lɛ̃ wɑ.
3 Porque Herodes, havendo prendido e atado a João, o metera no cárcere, por causa de Herodias, mulher de Filipe, seu irmão;
4 Yohɑni yɛ pɛɛ Erooti mɑɑ rɛ: Áɑ ncée mɑ́ pɔkɛ́ upɔ́mɑ́ɑ unɔsi kpísi.
4 pois João lhe dizia: Não te é lícito possuí-la.
5 Lɛ̃ nnyɑ kɛ Erooti uú pɛɛ́ lɑ ukɛ́ Yohɑni kpu, ɑmɑ́ un pɛɛ pisoi pɛɛ n cɑ́pinɛlɛ̃ wuru. Pɛ̃ nɛ pɛɛ nyɑ́nilɛ rɛ Yohɑni yɛ ɑntepu lɛ.
5 E, querendo matá-lo, temia o povo, porque o tinham como profeta.
6 Api pɛɛ kɛyɑ́ɑ kɛnyinɛ Erooti kɛmɑrɛyɑɑ ɑnyɑ̃́ n wɑi, Erootiyɑti ukpére uu léépɔ uu pisɑ́nɛ pɛɛ n cɑ́pinɛlɛ̃ kɛcɔpɛ yesu ɑi Erooti yúkúlú
6 Ora, tendo chegado o dia natalício de Herodes, dançou a filha de Herodias diante de todos e agradou a Herodes.
7 uu pisoi inipɛɛ iyɛ-i símisi uu wééri rɛ ukpére uyɛ̃ un yo mpuri n lɑ, un li u m pisɛ, u yɛ́ li u pɑ.
7 Pelo que prometeu, com juramento, dar-lhe o que pedisse.
8 Kei kɛ Erootiyɑti uu ukpére tɑ́lɑɑnkɛɛ, uyɛ̃ uu pɛɛ Erooti mɑɑ rɛ: A nté nní Yohɑni Úniwolɛ riyu kɛcɑ́ripi tɑ́í-tɑ́í kɛ́mɛɛ wɑ ɑɑ nɛ́ pɑ.
8 Então, ela, instigada por sua mãe, disse: Dá-me, aqui, num prato, a cabeça de João Batista.
9 Kɛ Erooti uu lɛ̃ n kṍ, uripɔɔ ɑri cɑɑi. Amɑ́ uɑwééri nɛ pisɑnɛ isɛi nnyɑ, uu rinɔ́ɔ hɛ rɛ pikɛ́ lɛ̃ kuu m pisɛ u pɑ.
9 Entristeceu-se o rei, mas, por causa do juramento e dos que estavam com ele à mesa, determinou que lha dessem;
10 Uu unyinɛ tum tɛ pikɛ́ hɑ kukpɑniilee-i Yohɑni riyu tɔ.
10 e deu ordens e decapitou a João no cárcere.
11 Apí hɑ ríyu tɔlu ɑpí nɛ weri ɑpi ukpére uyɛ̃ pɑ, uyɛ̃ uu ri kpísi uu úni pɑ.
11 Foi trazida a cabeça num prato e dada à jovem, que a levou a sua mãe.
12 Kei kɛ Yohɑni pipirɛtiki ɑpi pɛɛ́ hɑ ɑpi u kpísi ɑpi kúlɛsi, ɑpi limɛmɑ́ɑ́ pɛɛ sĩ́ ɑpí hɑ lɛlɛɛ n wɑ nnɛ́í Yeesu kɛɛni.
12 Então, vieram os seus discípulos, levaram o corpo e o sepultaram; depois, foram e o anunciaram a Jesus.
13 Kɛ Yeesu uu nsímɛ́ mmɛ̃ n kṍ, uu yisi uu kúninɔi loni rɛ ukɛ́ tɔ́mpɔ ukɛ́ hɑ umɛcirɛ kei kɛ úkɑ úu ń we n tũ. Pisoi ɑpi kóm ɑpi ɑyu nyɛɛ nɛ kei n kɔ́lɛ̃ kɛ́mɛɛ nɛ ɑ́nɑ yisi ɑpi lɛ̃ kupiyɛ n kɑnɛi ɑpí hɑ nɛ u lɛɛpɔ.
13 Jesus, ouvindo isto, retirou-se dali num barco, para um lugar deserto, à parte; sabendo-o as multidões, vieram das cidades seguindo-o por terra.
14 Kuu kúninɔi-i ń suí, uu risoiwuí yɛ́nu, tiicɔ ii íwɛ u wɑi uu pitóikɔ́ pɛɛ n hɑ́pɔ pipɔisɛntɛ loni.
14 Desembarcando, viu Jesus uma grande multidão, compadeceu-se dela e curou os seus enfermos.
15 Kɑi nnyɔ́ɔ́ n wɑ, upipirɛtiki ɑpi ukɛkúrí hɑpɔ ɑpi rɛ: Ituŋɛ yɛ nkpéni pitɛnɛ mɑsilɛ, ɑ́ri kɔ nté nɛ kuyu kúkɑ kɔlɛ̃. A pisoi kulúi mpí riyɑ́ pikɛ́ siyupi-i pilukɛlɑlɛ hɑ pikɛ́ li.
15 Ao cair da tarde, vieram os discípulos a Jesus e lhe disseram: O lugar é deserto, e vai adiantada a hora; despede, pois, as multidões para que, indo pelas aldeias, comprem para si o que comer.
16 Yeesu uu pi pɛsɛ rɛ: Ái tílɑsi rɛ pikɛ́ tɔ́mpɔ. Ani nɔ́rinɛ́cúruu ilukɛ pi hɛ pikɛ́ li.
16 Jesus, porém, lhes disse: Não precisam retirar-se; dai-lhes, vós mesmos, de comer.
17 Api pɛɛ u mɑɑ rɛ: Akpɔ́nɔ́ ɑnupũ nɛ ikpíntomɛ́ itɛ́ ŋmɑnɛ kɑri nté mɑ́.
17 Mas eles responderam: Não temos aqui senão cinco pães e dois peixes.
18 Yeesu uu pi pɛsɛ rɛ: Ani nɛ nté nɛ́ kɑm.
18 Então, ele disse: Trazei-mos.
19 Kɑpí nɛ n hɑ́pɔ, uu pɛɛ pisoi riwúí tɛ̃ mɑɑ rɛ pikɛ́ mɛyúi kɛcɑ́ɑ́ tonɛ. Uu ɑkpɔ́nɔ́ ɑnupũ nyɛ̃ nɛ ikpíntomɛ́ itɛ́ iyɛ̃ kpísi uu kɛléécɑɑ weríí uu Uléécɑɑ pɔɔnɛsɛ, uu ɑkpɔ́nɔ́ kpɔ́kɔrinɛ uu upipirɛtiki pɑ ɑpi pisoi riwúí hɔ́ɔ́nɛ.
19 E, tendo mandado que a multidão se assentasse sobre a relva, tomando os cinco pães e os dois peixes, erguendo os olhos ao céu, os abençoou. Depois, tendo partido os pães, deu-os aos discípulos, e estes, às multidões.
20 Pinnɛ́í ɑpi le ɑpi lɛpu. Upipirɛtiki ɑpi ɑkéri nyɛɛ m pɔɔnɛ cɑ́pinɛ ɑi ɑnɛ́rɛ kɛfi nɛ ɑtɛ́ yipu.
20 Todos comeram e se fartaram; e dos pedaços que sobejaram recolheram ainda doze cestos cheios.
21 Pɛpɛɛ ilukɛ iyɛ̃ n li yɛ tu pitisi ŋmɑnɛ ɑ́kotokú ɑnupũ (5.000). Ápi pinɔ́si nɛ siwɑ̃́ kɛɛ̃.
21 E os que comeram foram cerca de cinco mil homens, além de mulheres e crianças.
22 Kɑpi pilukɛ ḿ mɑsí, Yeesu uu upipirɛtiki rinɔ́ɔ hɛ rɛ pikɛ́ kúninɔi lõ pikɛ́ hɑ kupiyɛ ritimɛ ricɔ-pɔ u fɔsí, uyɛ̃ ukɛ́ pɛɛ kei pisoi riwúí tɛ̃ n kpiisɛlɛ̃ kɛlenɛ.
22 Logo a seguir, compeliu Jesus os discípulos a embarcar e passar adiante dele para o outro lado, enquanto ele despedia as multidões.
23 Kɛ pisoi ɑpi pikúũ ḿ mɑsí, uu yisi uu riyɔ́pɛ tɑɑ́ rɛ ukɛ́ kei umɛcirɛ n we un kɛyómɛ yɑ́ɑ́si. Uu pɛɛ kei lɛ̃ umɛcirɛ n we ɑí nɛ nnyɔ́ɔ́ wɑi.
23 E, despedidas as multidões, subiu ao monte, a fim de orar sozinho. Em caindo a tarde, lá estava ele, só.
24 Kúninɔi yɛ pɛɛ likumúŋɛ́ kpɛ-i míni ritimɛ nɛ kɛtɑɑ piwɑi mɑsilɛ. Kɛ kuyɔ ɑku nní kukɛyu-mɛ̃ m pépuri nnyɑ, ɑ́niwɑlɛ́ ɑɑ pɛɛ ku n tɑ́ŋɑisɛ.
24 Entretanto, o barco já estava longe, a muitos estádios da terra, açoitado pelas ondas; porque o vento era contrário.
25 Yeesu uu riweeki kumúŋɛ́ míni kɛcɑ́ɑ́ n sɔ́nɛ un nɛ upipirɛtiki kɛ́mɛɛ sĩ́.
25 Na quarta vigília da noite, foi Jesus ter com eles, andando por sobre o mar.
26 Kɑpi lɛ̃ u n yɛ̃́ un míni kɛcɑ́ɑ́ sɔ́nɛ, piipiŋɛ ii kpi nɛ iwɑmɛ mɛpehẽ, ɑpi pɛɛ pimɛcɔpɛcirɛ n tee rɛ: Kunírilɑ̃ yɛ ku. Api pɛɛ iwɑmɛ nɛ m pupukɛɛ.
26 E os discípulos, ao verem-no andando sobre as águas, ficaram aterrados e exclamaram: É um fantasma! E, tomados de medo, gritaram.
27 Yeesu uu pɛɛ mɛsɛ nɛ mɛsɛ pi mɑɑ rɛ: Áni kɑpɛ pírí tónɛ. Nɛ́ɛ lo, iwɑmɛ íi kɑpɛ nɔ́ wɑ!
27 Mas Jesus imediatamente lhes disse: Tende bom ânimo! Sou eu. Não temais!
28 Piyɛɛ uu u mɑɑ rɛ: In tɛ mɛsei pɔ́ɔ lo, ɑ tíyɛsɛ kɛ́ míni kɛcɑ́ɑ́ sɔ́nɛ kɛ́ nɛ pɔ́ lɛɛpɔ, Upíimɑ!
28 Respondendo-lhe Pedro, disse: Se és tu, Senhor, manda-me ir ter contigo, por sobre as águas.
29 Uu rɛ: A kɑm! Piyɛɛ uu kúninɔi-i léepɔ uu míni kɛcɑ́ɑ́ sɔ́nɛ rɛ ukɛ́ Yeesu lɛɛpɔ.
29 E ele disse: Vem! E Pedro, descendo do barco, andou por sobre as águas e foi ter com Jesus.
30 Amɑ́ kuu n yɛ̃́ tɛ kuyɔ yɛ pɑ́ɑ́púlɛ, iwɑmɛ ii u loni, míni ɑmɛ pɛɛ u m muuni. Uu cɑ́ɑ́i rɛ: Upíimɑ, ɑ nɛ́ yóriyɛ!
30 Reparando, porém, na força do vento, teve medo; e, começando a submergir, gritou: Salva-me, Senhor!
31 Yeesu uu mɛsɛ nɛ mɛsɛ kunípɛ sɑɑpɔ uu u tini uu u pisɛ rɛ: Mpɔ́fɑtɛnɛ ńn piyɛ. Yo nnyɑ kɑɑ́ tirí?
31 E, prontamente, Jesus, estendendo a mão, tomou-o e lhe disse: Homem de pequena fé, por que duvidaste?
32 Kei kɛ pikɛtɛ́ ɑpi pɛɛ kúninɔi kɛ́mɛɛ lompɔ, kuyɔ ɑku sɛ́ɛ́.
32 Subindo ambos para o barco, cessou o vento.
33 Yeesu pipirɛtiki picɔ pɛɛ kúninɔi kɛ́mɛɛ ń we ɑpi pɛɛ́ hɑ Yeesu mɛtene wulɑ ɑpi rɛ: Pɔ mɛsei Uléécɑɑ Kɛpipi lɛ.
33 E os que estavam no barco o adoraram, dizendo: Verdadeiramente és Filho de Deus!
34 Kɑpi kupiyɛ pitɛ́ŋ́ ḿ mɑsí ɑpi Kenesɑrɛti kɛtẽ tulu,
34 Então, estando já no outro lado, chegaram a terra, em Genesaré.
35 kei pikɔ́ ɑpi Yeesu ceru, ɑpi pitumɛ ḿpɑ́ yei yɛ́kɑ́ɑ́sɛ rɛ pikɛ́ pisoi símisi rɛ u kɑ. Pisoi ɑpi pɛɛ pitóikɔ́ nnɛ́í nɛ u sɔ́nɑɑpɔ.
35 Reconhecendo-o os homens daquela terra, mandaram avisar a toda a circunvizinhança e trouxeram-lhe todos os enfermos;
36 Api u welu rɛ ukɛ́ ŋmurɛi pitóikɔ́ pɛ̃ pikɛ́ ḿpɑ́ ukutukɑnkɑ ritimɛ ŋmɑnɛ ricɑ. Pɛ̃ nnɛ́í pɛɛ rińcɑ ɑpi pélu cɑ́kɑ́-cɑ́kɑ́.
36 e lhe rogavam que ao menos pudessem tocar na orla da sua veste. E todos os que tocaram ficaram sãos.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 14, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.