Marcos 14
Sola NT (SOY_SIM) vs ARC
1 Li riyɑ́lɛ siyɑ́ɑ sitɛ́ Isirɑyɛɛli pikɔ́ pikɛ́ nɛ nkpɔ mɛlɔ́ɔ́ nɛ ɑkpɔ́nɔ́ nyɛɛ ɑ́ɑ pitɛ m mɑ́ ɑnyɑ̃́ li. Pɛpɛɛ yɛ Uléécɑɑ inyɔ́ɔnsɛ n wɑ piwɛ́ɛ́sɛ nɛ isé picélɑɑ ɑpi ncée n wɛ́ɛ́si kɑpi yɛ́ nɛ Yeesu n tĩ́ nɛ mɛsɔhɔ pikɛ́ u kpu.
1 E, dali a dois dias, era a Páscoa e a Festa dos Pães Asmos; e os principais dos sacerdotes e os escribas buscavam como o prenderiam com dolo e o matariam.
2 Api símɑɑnɛ rɛ: Ái kɑpɛ ɑnyɑ̃́ kumúŋɛ́-i rɛ pisoi yɛ́ yisi ɑpi pitele wɑi nnyɑ.
2 Mas eles diziam: Não na festa, para que, porventura, se não faça alvoroço entre o povo.
3 Kɛ Yeesu uu Petɑnii kuyu-i uyɔ̃́ Simɔɔ kɛyɔ kɛ́mɛɛ ń we un ilukɛ le, unɔ́si unyinɛ uu lompɔ. Unɔ́si uyɛ̃ un kɛnúḿpi sɔnɛ kɛɛ tulɑɑli pɑpɛ-pɑpɛ yɛɛ nnɛ́í píimɑ m mɑ́ múílɛ̃. Uu kɛnúḿpi kɛ̃ foru uu tulɑɑli Yeesu riyu kɛcɑ́ɑ́ kɔɔni.
3 E, estando ele em Betânia assentado à mesa, em casa de Simão, o leproso, veio uma mulher que trazia um vaso de alabastro, com unguento de nardo puro, de muito preço, e, quebrando o vaso, lho derramou sobre a cabeça.
4 Mɛwɑi mɛ̃ ɑ́mɛ nɛ picɔ risɑ́, ɑpi pɛɛ pimɛcɔpɛcirɛ m mɑ́ikɛɛ rɛ: Linsɔnɛ yɛ ń-ye kuu nní tulɑɑli nkó n cɑɑi?
4 E alguns houve que em si mesmos se indignaram e disseram: Para que se fez este desperdício de unguento?
5 Tɔ́ pɛɛ fe ɑri u yɑ́i nɛ nnɛ́í píimɑ ɑri siwóó sɛ̃ píwɛkɔɔ́ hɛ. Apí nɛ unɔ́si uyɛ̃ wɔ́ɔ́si.
5 Porque podia vender-se por mais de trezentos dinheiros e dá-lo aos pobres. E bramavam contra ela.
6 Amɑ́ Yeesu uu pi mɑɑ rɛ: Ani u riyɑ́. Yo nnyɑ kɑni u cɔ́ŋlɛ̃? Mɛwɑi sɔnɛ kuu nɛ́ wɑ.
6 Jesus, porém, disse: Deixai-a, para que a molestais? Ela fez-me boa obra.
7 Likumúŋɛ́ rɛ ḿpɑ́ píyei kɛ nɔ́ nɛ píwɛkɔɔ́ ɑní we, nɔ́ fe ɑni lisɔnɛ pi wɑi pɛɛ́ uyɛ-i kɑni ń lɑ, ɑmɑ́ nɛ̃́, ɑ́i ḿpɑ́ píyei kɑm yɛ́ nɛ nɔ́ n we.
7 Porque sempre tendes os pobres convosco e podeis fazer-lhes bem, quando quiserdes; mas a mim nem sempre me tendes.
8 Lɛ̃ kɛ unɔ́si nkó uu n fenɛ kuu wɑ. Inɛ́piŋɛ kuu mɛncirɛ tulɑɑli fṍ pikɛ́ kɛlenɛ nhórɛ i tɑ̃.
8 Esta fez o que podia; antecipou-se a ungir o meu corpo para a sepultura.
9 Asei kɛcɑ́ɑ́, kɛ́ nɔ́ símisi rɛ ḿpɑ́ yei kɑpi kɛtẽ nnɛ́í kɛcɑ́ɑ́ Nsímɛ́ Kɛcirɛ yóólɛ̃, pi yɛ́ɛ́ unɔ́si nkó mɛwɑi mmɛ́ símisi ɑpí nɛ u n léisɛlɛ̃.
9 Em verdade vos digo que, em todas as partes do mundo onde este evangelho for pregado, também o que ela fez será contado para sua memória.
10 Yeesu pipirɛtiki kɛfi nɛ pitɛ́ kɛcɔpɛ usɛ kɑpi yɛ n sée rɛ Yutɑsi Isikɑriyɔɔti uú hɑ pɛpɛɛ yɛ Uléécɑɑ inyɔ́ɔnsɛ n wɑ piwɛ́ɛ́sɛ lɛɛpɔ rɛ ukɛ́ Yeesu tĩ ukɛ́ pi rimúísɛ.
10 E Judas Iscariotes, um dos doze, foi ter com os principais dos sacerdotes para lho entregar.
11 Nkíŋniŋɛ kɑpí nɛ kutu u ricɔ ɑpi rinɔ́ɔ yekei rɛ pi yɛ́ siwóó u hɛ. Yutɑsi uu icée sɔnɛ wɛ́ɛ́si ukɛ́ nɛ Yeesu piɑnipɛ-i n wɑ.
11 E eles, ouvindo- o, alegraram-se e prometeram dar-lhe dinheiro; e buscava como o entregaria em ocasião oportuna.
12 Kɛnyɑ̃́yɑɑ foí kɛ̃ kɑpi yɛ ɑkpɔ́nɔ́ nyɛɛ ɑ́ɑ pitɛ m mɑ́ n li, kɛyɑ́ɑ kɛ̃ kɑpi yɛ kɔ nkpɔ mɛlɔ́ɔ́ ɑnyɑ̃́ isɑŋ n kṍ, Yeesu pipirɛtiki ɑpi u pisɛ rɛ: Yei kɑɑ́ lɑ tɔkɛ́ hɑ ɑnyɑ̃́ ilukɛ pɔ́ wɑ?
12 E, no primeiro dia da Festa dos Pães Asmos, quando sacrificavam a Páscoa, disseram-lhe os discípulos: Aonde queres que vamos fazer os preparativos para comer a Páscoa?
13 Uu upipirɛtiki pitɛ́ tum uu pi mɑɑ rɛ: Ani kuyu-i hɑ, utisi unyinɛ yɛɛ kɛcɔ́rípi nɛ míni n topori yɛ́ nɛ nɔ́ risɑ́nɛ, ɑni u ritiki.
13 E enviou dois dos seus discípulos e disse-lhes: Ide à cidade, e um homem que leva um cântaro de água vos encontrará; segui-o.
14 Un yei n lõ ɑni úyɔte mɑɑ rɛ: Urɔ́sɑ́ɑ yɛ pisɛ rɛ yei yɛ kulee kpɛ-i kɛ u nɛ upipirɛtiki ɑpi nkpɔ mɛlɔ́ɔ́ ɑnyɑ̃́ ilukɛ n lenɛ?
14 E, onde quer que entrar, dizei ao senhor da casa: O Mestre diz: Onde está o aposento em que hei de comer a Páscoa com os meus discípulos?
15 U yɛ́ kɛ́yɔ kɛcɑ́ɑ́ kulee mɑɑ kunyinɛ kɑpi ńsɔnɛ n nyɔ́ɔnsɛ nɔ́ nyísɛ. Ilũ kɑpi yɛ nɛ ɑnyɑ̃́ n li nnɛ́í yɛ kukɛmɛɛ́ welɛ. Kei kɑni yɛ́ ɑnyɑ̃́ ilukɛ wɑ.
15 E ele vos mostrará um grande cenáculo mobilado
16 Yeesu pipirɛtiki ɑpi tɔ́su ɑpi kuyu tulu, ɑpi ḿpɑ́ yo lɛɛpɔ yɑrɛ kɛ Yeesu uú pɛɛ pi ḿ mɑ, ɑpi nkpɔ mɛlɔ́ɔ́ ɑnyɑ̃́ ilukɛ wɑi.
16 E, saindo os seus discípulos, foram à cidade, e acharam como lhes tinha dito, e prepararam a Páscoa.
17 Kɑi nnyɔ́ɔ́ n wɑ, Yeesu nɛ upipirɛtiki kɛfi nɛ pitɛ́ ɑpí weri.
17 E, chegada a tarde, foi com os doze.
18 Kumúŋɛ́ kpɛ-i kɑpi ilukɛ n le, Yeesu uú mɑɑ rɛ: Asei kɑm nɔ́ símisi, nɔ́kɛnɛ́cɔpɛ unyinɛ yɛɛ nɛ ilukɛ nɛ́ n le yɛ́ nɛ́ yɑ́ɑ́.
18 E, quando estavam assentados a comer, disse Jesus: Em verdade vos digo que um de vós, que comigo come, há de trair-me.
19 Piɑpɔɔ ɑɑ cɑɑi ɑpi pɛɛ usɛ usɛ u m písɛi rɛ: Yɑrɛ nɛ̃́ nɛ́ɛ?
19 E eles começaram a entristecer-se e a dizer-lhe um após outro: Porventura, sou eu, Senhor? E outro: Porventura, sou eu, Senhor?
20 Uu rinɔ́ɔ pi yɔ́su rɛ: Nɔ́ kɛfi nɛ pitɛ́ pɛ̃ usɛ lo, tɔ́ nɛ uyɛ̃ tɔɔ ricɑ́ripi risɛ-i n le.
20 Mas ele, respondendo, disse-lhes: É um dos doze, que mete comigo a mão no prato.
21 Usoi Kɛpipi yɛ tɔ́sulɛ yɑrɛ lɛ̃ kɑi kɛkɛcɑ́ɑ́ n wɔ́lɑɑmɛlɛ̃. Amɑ́ usoi nkó yɛɛ yɛ́ Usoi Kɛpipi n yɑ́ɑ́, íwɛ kɛ liute uu topori. Li kutɔsi we ɑ́pi kɑpɛ pɛɛ liute m mɑri.
21 Na verdade o Filho do Homem vai, como dele está escrito, mas ai daquele homem por quem o Filho do Homem é traído! Bom seria para o tal homem não haver nascido.
22 Kɑpi n le, Yeesu uu kukpɔ́nɔ́ kpísi, uu kukɛcɑ́ɑ́ Uléécɑɑ pɔɔnɛsɛ uu limɛmɑ́ɑ́ ku kpɔkɔ́ri uu pi ku pɑ uu rɛ: Ani yɔsí, inɛ́piŋɛ yɛ nnyí.
22 E, comendo eles, tomou Jesus pão, e, abençoando-o, o partiu, e deu-lh o, e disse: Tomai, comei, isto é o meu corpo.
23 Uu lɛ̃ mɛmɑ́ɑ́ kɛpóripi kpísi uu kɛkɛcɑ́ɑ́ Uléécɑɑ pɔɔnɛsɛ. Uu pi kɛ pɑ ɑpi pinnɛ́í níru.
23 E, tomando o cálice e dando graças, deu-lh o; e todos beberam dele.
24 Uu pi mɑɑ rɛ: Mɛnɛ́nyɛ yɛ mmɛ́, mɛ́nyɛ mɛmɛɛ pisoi mɛyɑ̃ nnyɑ kɔɔnu, Uléécɑɑ uú nɛ pi séi rɛ u nɛ pɛ̃ pikɛ́ kómɛinɛ.
24 E disse-lhes: Isto é o meu sangue, o
25 Asei kɑm nɔ́ símisi, ɑ́m píkɑi ɑléépipi pitɑ mpí pinírɛ́ kpɑ́nɛ hɑ́i nɛ kɛyɑ́ɑ kɛ̃ kɑm yɛ́ pifɑ́lɛ ń ntí Uléécɑɑ iyɔɔpi kɛ́mɛɛ.
25 Em verdade vos digo que não beberei mais do fruto da vide, até àquele Dia em que o beber novo, no Reino de Deus.
26 Kuu lɛ̃ pisímɛ́ pi ḿ mɑsí, ɑpi pɛɛ ipɑkɑrɛ siyomɛ n yom pin pɑkɑrɛntɛ ɑpi wɑi ɑpi Olifiyee rikúú sĩ́.
26 E, tendo cantado o hino, saíram para o monte das Oliveiras.
27 Yeesu uu pi mɑɑ rɛ: Nɔ́ nɔ́nnɛ́nɛ́í kɛpirɛ nɛ́ ritɔ, likumúŋɛ́ rɛ li Nléécɑɑsimɛ́ ritɛlɛ́-i wɔ́lɑɑlɛ̃ tɛ:
27 E disse-lhes Jesus: Todos vós esta noite vos escandalizareis em mim, porque escrito está: Ferirei o pastor, e as ovelhas se dispersarão.
28 — ausente —
28 Mas, depois que eu houver ressuscitado, irei adiante de vós para a Galileia.
29 — ausente —
29 E disse-lhe Pedro: Ainda que todos se escandalizem, nunca, porém, eu.
30 — ausente —
30 E disse-lhe Jesus: Em verdade te digo que hoje, nesta noite, antes que o galo cante duas vezes, três vezes me negarás.
31 — ausente —
31 Mas ele disse com mais veemência: Ainda que me seja necessário morrer contigo, de modo nenhum te negarei. E da mesma maneira diziam todos também.
32 Yeesu nɛ upipirɛtiki ɑpi lɛ̃ mɛmɑ́ɑ́ kɛlõ kɛnyinɛ kɑpi yɛ n sée rɛ Kɛtisemɑnee sĩ. Uu upipirɛtiki mɑɑ rɛ: Ani nté n tũ, nɛ́ɛkɛ́ hɑ kɛyómɛ n yɑ́hɑɑpɔ.
32 E foram a um lugar chamado Getsêmani, e disse aos seus discípulos: Assentai-vos aqui, enquanto eu oro.
33 Uú nɛ Piyɛɛ nɛ Yɑkupu nɛ Yohɑni pɛ́nɛ. Kei kɛ iwɑmɛ nɛ mpɔ́ɔcɑɑi yíkíyiki nn u tĩ.
33 E tomou consigo a Pedro, e a Tiago, e a João e começou a ter pavor e a angustiar-se.
34 Uu pi mɑɑ rɛ: Tinɛ́pɔ́ɔ yɛ cɑɑilɛnlɛ hɑ́i lin nɛ nkpɔ mɛnyínɛ we. Ani nté tonɛ ɑ́ni kɑpɛ lɔpilɛ.
34 E disse-lhes: A minha alma está profundamente triste até a morte; ficai aqui e vigiai.
35 Uu lɛ̃ mɛmɑ́ɑ́ kɛyu-mɛ̃ nyɔsɔ́pɔ nkɑ́ripi, uu wúlɑ uu Uléécɑɑ yɑ́ɑ́si rɛ lin íye n we, ɑ tíyɛsɛ ḿpɔlɛ ituŋɛ iyɛ̃ íi kɑpɛ kɑ.
35 E, tendo ido um pouco mais adiante, prostrou-se em terra; e orou para que, se fosse possível, passasse dele aquela hora.
36 Uu kɛyómɛ yɑ́ɑ́si rɛ: Unɛ́sɑ́ɑ, pɔ́ fe ɑɑ ḿpɑ́ yo wɑi, ɑ nɛ ntóósi kɛporipi nkɛ́ kɛtɑɑ nɛ́ wɑ. Ḿpɑ́ nɛ lɛ̃, kɑpɛ mɛnɛ́pɔ́ɔlɑ wɑ, ɑmɑ́ ɑ mɛpɔ́kɔ́ wɑ.
36 E disse: Aba, Pai, todas
37 Uu lɛ̃ mɛmɑ́ɑ́ upipirɛtiki-mɛ̃ pɛlɛ, uu pi lɛɛpɔ pin lɔni. Uu Piyɛɛ mɑɑ rɛ: Simɔɔ, pɔ lɔnilɛɛ? Áɑ nkpɑ́ni fe pɔkɛ́ n nyɑ́ni kɛnɑmpi kɛsɛɛ?
37 E, chegando, achou-os dormindo e disse a Pedro: Simão, dormes? Não podes vigiar uma hora?
38 Ani n tũ nɔn nyɑ́ni nɔn kɛyómɛ yɑ́ɑ́si, ɑ́ni kɑpɛ nɛ pipeikɛɛ kɛ́mɛɛ ń loó nnyɑ. Li kɛsoipipi ripɔ́ɔ we rɛ kɛkɛ́ yɛ lisɔnɛ wɑ, ɑmɑ́ kɛ pɛɛ rinɑ́rɛi mɑ́lɛ.
38 Vigiai e orai, para que não entreis em tentação; o espírito, na verdade,
39 Uú nɛ kɛtɑɑ piwɑi pi kpɑ́, uú hɑ kɛyómɛ yɑ́ɑ́si, uu umɛwelɛ foí mɛ̃ mɛcɔ welu.
39 E foi outra vez e orou, dizendo as mesmas palavras.
40 Uu pɛɛri uu kɔ pi lɛɛri pin lɔni, likumúŋɛ́ rɛ piinipɛɛ yɛ mulɛsilɛ. Ápi ceri mmɛ̃ kɑpi yɛ́ rinɔ́ɔ u n yɔsí.
40 E, voltando, achou-os outra vez dormindo, porque os seus olhos estavam carregados, e não sabiam o que responder-lhe.
41 Uu mɛtɑ́ɑ́nũ pɛɛri uu pi mɑɑ rɛ: Nɛ́ntɛ nɔ nkpéni lɔnilɛ nɔn wéntɛlɛ̃? Li lɛ̃ tulɛ, ituŋɛ yɛ tulɛ, lɛɛ nní, pi Usoi Kɛpipi pikópɛkɔɔ́ ɑnipɛ-i wɑlɛ.
41 E voltou terceira vez e disse-lhes: Dormi agora e descansai. Basta; é chegada a hora. Eis que o Filho do Homem vai ser entregue nas mãos dos pecadores.
42 Ani yisi tɔkɛ́ tɔsí, uyɛɛ nɛ́ n yɑ́inɛ yɛ nyɑhɑimɛlɛ.
42 Levantai-vos, vamos; eis que está perto o que me trai.
43 Yeesu úu kɑhɑnɛ nsímɛ́ n tɛnɛ kɛ upipirɛtiki kɛfi nɛ pitɛ́ pɛ̃ usɛ kɑpi yɛ n sée rɛ Yutɑsi nɛ risoiwuí ɑpi mɛsɛ nɛ mɛsɛ rikpɑ́fúmɛ, pin ɑtɛ́hɛ nɛ ɑpúnípi mulɛilɛ̃. Pɛpɛɛ yɛ Uléécɑɑ inyɔ́ɔnsɛ n wɑ piwɛ́ɛ́sɛ nɛ isé picélɑɑ nɛ Pisuifi piwɛ́ɛ́sɛ yɛɛ pi tumpɔ.
43 E logo, falando ele ainda, veio Judas, que era um dos doze, da parte dos principais dos sacerdotes, e dos escribas, e dos anciãos, e, com ele, uma grande multidão com espadas e porretes.
44 Yutɑsi yɛɛ pɛɛ piɑnipɛ-i Yeesu n wɑinɛ, yɛ pɛɛ risoiwuí mɛsɔhɔ mɛ̃ kuú nɛ u ń tininɛ céesilɛ. U pɛɛ pi céesi rɛ: Nɛn hɑ úye rimpirɑ ɑm u yɑ́ɑ́si, uyɛɛ lo, ɑni u tĩ, ɑni u múlú ńsɔnɛ ɑní nɛ tɔ́su.
44 Ora, o que o traía tinha-lhes dado um sinal, dizendo: Aquele que eu beijar, esse é; prendei-o e levai- o com segurança.
45 Kuu n tuipɔ uú nɛ mɛsɛ nɛ mɛsɛ Yeesu kɔ, uu rɛ: Sɑ́ɑ! Uu pɛɛ u pirɑ uu u yɑ́ɑ́si.
45 E, logo que chegou, aproximou-se dele e disse-lhe: Rabi, Rabi. E beijou-o.
46 Pisoi pɛ̃ ɑpi Yeesu kɛcɑ́ɑ́ kunípɛ wɑi ɑpi u tini.
46 E lançaram-lhe as mãos e o prenderam.
47 Kei kɛ Yeesu upirɛtiki usɛ uu risɑɑpɔ uu uritɛ́hɛ kpeéu, uu Uléécɑɑ usinɑ ukɛikɔ́ kutu seḿ.
47 E um dos que ali estavam presentes, puxando da espada, feriu o servo do sumo sacerdote e cortou-lhe uma orelha.
48 Yeesu uu rinɔ́ɔ yɔ́su uu pi mɑɑ rɛ: Yo nnyɑ kɑni pitínɛ nɛ́ kɑ nɛ ɑtɛ́hɛ nɛ ɑpúnípi yɑrɛ usoi kpɑ́ɑ́ree?
48 E, respondendo Jesus, disse-lhes: Saístes com espadas e porretes a prender-me, como a um salteador?
49 Ḿpɑ́ kɛyɑ́ɑ kɛ́ye kɑm yɛ nɔ́kɛnɛ́cɔpɛ n we, nɛn Uléécɑɑ kɛyɔ-i céési, ɑ́ni nɛ́ tĩ́. Amɑ́ lɛ̃ kɑi Nléécɑɑsimɛ́ ritɛlɛ́-i n wɔ́lɑɑmɛlɛ̃ likɛ́ nɛ n wɑ nnyɑ kɑi lɛ̃ wɑi.
49 Todos os dias estava convosco ensinando no templo, e não me prendestes; mas isto é para que as Escrituras se cumpram.
50 Yeesu pipirɛtiki nnɛ́í ɑpi u ŋmɛriyɛ ɑpi wuru.
50 Então, deixando-o, todos fugiram.
51 Uŋmɑ́nɛ unyinɛ yɛ̀ɛ̀ pɛɛ Yeesu n tikilɛnlɛ un kusɑ́ŋɑ́ɑ́ ŋmɑnɛ yɑriilɛ̃. Api rɛ pikɛ́ u tĩ,
51 E um jovem o seguia, envolto em um lençol sobre o corpo nu. E lançaram-lhe as mãos,
52 uu kusɑ́ŋɑ́ɑ́ tɔpíri uu mɛŋmɑnɛ wuru.
52 mas ele, largando o lençol, fugiu nu.
53 Apí nɛ Yeesu Uléécɑɑ usinɑ kɛ́mɛɛ sĩ́. Kei kɛ pɛpɛɛ yɛ Uléécɑɑ inyɔ́ɔnsɛ n wɑ piwɛ́ɛ́sɛ nɛ Pisuifi piwɛ́ɛ́sɛ nɛ isé picélɑɑ ɑpi pinnɛ́í cɑ́pinɛlɛ̃.
53 E levaram Jesus ao sumo sacerdote, e ajuntaram-se todos os principais dos sacerdotes, e os anciãos, e os escribas.
54 Piyɛɛ uu kɛtɑɑ-pɔ Yeesu n tikilɛ̃ hɑ́i nɛ Uléécɑɑ usinɑ kɛyɔcɔpɛ-pɔ. U nɛ pimɛ́rɛ́ ɑpi kei kɛsẽ́ n tũ un nnɑ wéni.
54 E Pedro o seguiu de longe até dentro do pátio do sumo sacerdote e estava assentado com os servidores, aquentando-se ao lume.
55 Pɛpɛɛ yɛ Uléécɑɑ inyɔ́ɔnsɛ n wɑ piwɛ́ɛ́sɛ nɛ pitúhɑɑnɛ píimɑ nnɛ́í ɑpi pisoi wɛ́ɛ́si pɛɛ yɛ́ Yeesu nɛ nsímɛ́ rinkpɑ́rɑ́. Pitúhɑɑnɛ pɛ̃ ɑ́pi nkópɛ ńkɑ yɛ̃ kɑpi yɛ́ nɛ u n kpu.
55 E os principais dos sacerdotes e todo o concílio buscavam algum testemunho contra Jesus, para o matar, e não o achavam.
56 Likumúŋɛ́ rɛ mɛyɑ̃́ mɛɛ nɛ nsímɛ́ u kpɑrɑi, ɑmɑ́ mmɛ̃ kɑpi n símisi ńn ncée nsɛ ritiki.
56 Porque muitos testificavam falsamente contra ele, mas os testemunhos não eram coerentes.
57 Picɔ ɑpi yɛ yisi ɑpí nɛ u wɑ́ɑ́nɑ́ rɛ:
57 E, levantando-se alguns, testificavam falsamente contra ele, dizendo:
58 Tɔ kõ un tee rɛ: Nɛ̃́ nɛ́ Uléécɑɑ kɛyɔ nkɛ́ kɛ usoi kunipɛ ɑku n wɑ fori, ɑm siyɑ́ɑ sitɑɑni kɛcɔpɛ kɛféé mɔm kɛ usoi kunipɛ ɑ́ku yɛ́ n wɑ.
58 Nós ouvimos-lhe dizer: Eu derribarei este templo, construído por mãos de homens, e em três dias edificarei outro, não feito por mãos de homens.
59 Ḿpɑ́ nɛ kei ricuruu, pinsímɛ́ ńn ncée nsɛ ritiki.
59 E nem assim o testemunho deles era coerente.
60 Uléécɑɑ usinɑ uu icɑ́pinɛ iyɛ̃ kɛcɔpɛ yisi uu Yeesu pisɛ rɛ: Áɑ rinɔ́ɔ ríkɑ yɔ́sunɛɛ? Mpɔ́kópɛ ń-ye kɛ pisoi mpí ɑpi nní símisi?
60 E, levantando-se o sumo sacerdote no Sinédrio, perguntou a Jesus, dizendo: Nada respondes? Que testificam estes contra ti?
61 Yeesu uu sɛ́ɛ́, úu rinɔ́ɔ ríkɑ yɔsí. Uléécɑɑ usinɑ uu pipisɛ u kpɑ́ rɛ: Pɔ́ɔ uyɛ̃ kɛ Uléécɑɑ uu n wɛ́ɛ? Uléécɑɑ yɛɛ ipɑkɑrɛ n te Kɛpipii?
61 Mas ele calou-se e nada respondeu. O sumo sacerdote lhe tornou a perguntar e disse-lhe: És tu o Cristo, Filho do Deus Bendito?
62 Yeesu uu rinɔ́ɔ yɔ́su rɛ: Nɛ́ɛ lo. Nɔ́ Usoi Kɛpipi yɛ̃ kɛn Uléécɑɑ, ńnɑŋɛ nnɛ́í ute kulukɛ-lukɛ-mɛ̃ kɛ́yukɔɔ́tonɛ-i tṹ. Nɔ́ kɔ kɛyómɛcɑɑ-pɔ ɑhopɛ kɛ́mɛɛ u yɛ̃ un nɛ wemɛ.
62 E Jesus disse-lhe: Eu o sou, e vereis o Filho do Homem assentado à direita do Todo-Poderoso e vindo sobre as nuvens do céu.
63 Kei kɛ Uléécɑɑ usinɑ uu pɛɛ uricuruu ilũ kuu n tɑnɑɑlɛ̃ cɛ́ɛ́rii ɑi nyísɛ rɛ li u tóósilɛ hɑ́i uu rɛ: Píseérɑkɔɔ́ píye picɔ kɑri nkpéni wɛ́ɛ́si?
63 E o sumo sacerdote, rasgando as suas vestes, disse: Para que necessitamos de mais testemunhas?
64 Nɔ konlɛ kuu Uléécɑɑ kɛcɑ́ɑ́ ɑnɔ́ɔ kópɛ n símisi. Íye kɑni músu? Pinnɛ́í ɑpí mɑɑ rɛ li nɛ sɑ́ rɛ pikɛ́ u kpu.
64 Vós ouvistes a blasfêmia; que vos parece? E todos o consideraram culpado de morte.
65 Picɔ ɑpi ukɛcɑ́ɑ́ mɛtɑ pitúkɛntɛ loni, ɑpi ukɛyu pɑɑsi ɑpi ɑkpini pinɛ́i u kɑ́pɑ́ɑ́ pin u tee rɛ: A uyɛɛ lɛ̃ pɔ́ n wɑi ŋmɔinu! Pimɛ́rɛ́ ɑpi u tini ɑpí nɛ sipɛsɛ u tɛ́pɛi.
65 E alguns começaram a cuspir nele, e a cobrir-lhe o rosto, e a dar-lhe punhadas, e a dizer-lhe: Profetiza. E os servidores davam-lhe bofetadas.
66 Kumúŋɛ́ kpɛ-i kɛ Piyɛɛ uu mɛtene ripoo-i ń we, unɔ́si unyinɛ yɛɛ Uléécɑɑ usinɑ n kɛisi uú weri.
66 E, estando Pedro embaixo, no átrio, chegou uma das criadas do sumo sacerdote;
67 Uu Piyɛɛ yɛnu un nnɑ wéni, uu ukɛyu-i nyɑ́nɛi uu u mɑɑ rɛ: Pɔ̃́ nɛ kɔ pɛɛ Nɑsɑrɛti ukɔ́ Yeesu uyɛ̃ tikilɛnlɛ.
67 e, vendo a Pedro, que estava se aquentando, olhou para ele e disse: Tu também estavas com Jesus, o Nazareno.
68 Uu kɛ́su rɛ: Ám nyu, ɑ́m mmɛ̃ kɑɑ ń lɑ pɔkɛ́ símisi kómɛi. Uu pɛɛ kei yisi uu kupookpɑŋɑ́-i sĩ́.
68 Mas ele negou-o, dizendo: Não o conheço, nem sei o que dizes. E saiu fora ao alpendre, e o galo cantou.
69 Unɔ́si uyɛ̃ uu piyɛ́nɛ u kpɑ́ uu pɛpɛɛ kei ń we mɑɑ rɛ: U pisoi pɛ̃ usɛ lɛ.
69 E a criada, vendo-o outra vez, começou a dizer aos que ali estavam: Este é um dos tais.
70 Piyɛɛ uu kɔ pikɛ́ŋɛ kpɑ́. Kɑi nkɑ́ripi rinkpɑ́sɛ, pɛpɛɛ kei ń we ɑpi pimɑ́ɑ u kpɑ́ rɛ: Mɛsei yɛ mɛ, pɔ pisoi pɛ̃ usɛ lɛ. Likumúŋɛ́ rɛ pɔ Kɑlilee ukɔ́ lɛ.
70 Mas ele o negou outra vez. E, pouco depois, os que ali estavam disseram outra vez a Pedro: Verdadeiramente, tu és um deles, porque és também galileu.
71 Uu kɛ́su ŋmɑɑ uú nɛ kɛtẽ kpɛɛni uu wééri rɛ: Nɛ Uléécɑɑ, ɑ́m usoi nkó nyu.
71 E ele começou a imprecar e a jurar: Não conheço esse homem de quem falais.
72 Icɑ̃́ ii mɛsɛ nɛ mɛsɛ mɛlírũ kooi, Piyɛɛ uu léisɛ rɛ Yeesu yɛ u mɑɑ rɛ: Icɑ̃́ ikɛ́ kɛlenɛ mɛtɛ́ n kooi, pɔ́ kɛ́si mɛtɑɑni rɛ ɑ́ɑ nɛ́ nyu. Kei kuu pɛɛ mɛsɛ nɛ mɛsɛ itu ripɛ.
72 E o galo cantou segunda vez. E Pedro lembrou-se da palavra que Jesus lhe tinha dito: Antes que o galo cante duas vezes, três vezes me negarás tu. E, retirando-se dali, chorou.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 14, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.