Lucas 5

Sola NT (SOY_SIM) vs NAA

Sair da comparação
NAA Nova Almeida Atualizada 2017
1 Kɛyɑ́ɑ kɛnyinɛ kɛ Yeesu uu Kenesɑrɛti kupiyɛ ritimɛ nyɛnu, pisoi pin u kɑ́lɑɑpɔ rɛ pikɛ́ Nléécɑɑsimɛ́ kutu ricɔ.
1 Aconteceu que Jesus estava junto ao lago de Genesaré, e a multidão o apertava para ouvir a palavra de Deus.
2 Uu ɑ́ninɔi ɑtɛ́ kuritimɛ yɛnu, pikpíntomɛ́cɔ́pii pin ɑkɛmɛɛ léemɛ ɑpi piɑnyɛŋ́ n hɛɛrɛ.
2 Então ele viu dois barcos junto à praia do lago. Os pescadores tinham desembarcado e estavam lavando as redes.
3 Yeesu uu kúninɔi kusɛ-i loni ɑí nɛ sɑ́ Simɔɔ kukɔ́. Uu u mɑɑ rɛ ukɛ́ nɛ nkɑ́ripi ritímɛ kɛtɑɑ wɑ. Yeesu uu kúninɔi kɛ́mɛɛ tonɛ uu risoiwuí icélɑɑ koru.
3 Entrando num dos barcos, que era o de Simão, Jesus pediu-lhe que o afastasse um pouco da praia; e, assentando-se, do barco ensinava as multidões.
4 Kuu nsímɛ́ m mɑsí, uu Simɔɔ mɑɑ rɛ: A nɛ kúninɔi kɛcímɛ́-cimɛ́-mɛ̃ hɑ, nɔ́ nɛ pipɔ́séncɔ ɑni pɛɛ nɔ́ɑnɛ́nyɛŋ́ fóm ɑni ikpíntomɛ́ cɔ́pii.
4 Quando acabou de falar, Jesus disse a Simão:
5 Simɔɔ uu rinɔ́ɔ u yɔ́su rɛ: Sɑ́ɑ, kɛsinɛ nkɛ́ nnɛ́í kɑri kɛisi ɑ́ri kɔ pɛɛ líkɑ yɛ̃. Amɑ́ kɑi nní pɔ́ɔ rɛ kɛ́ ɑnyɛŋ́ fṍ, nɛ́ fṍ.
5 Em resposta, Simão disse: — Mestre, havendo trabalhado toda a noite, nada apanhamos; mas, sob esta sua palavra, lançarei as redes.
6 Api ɑnyɛŋ́ fóm ɑpi ikpíntomɛ́ pɑɑ́lɑ íi kumúŋɛ́ mɑ́, ɑnyɛŋ́ ticuruu ɑɑ́ n cɛ́ɛ́rii.
6 Fazendo isso, apanharam grande quantidade de peixes; e as redes deles começaram a se romper.
7 Api pipisencɔ pɛɛ kúninɔi kucɔ-i ń we séiri rɛ pikɛ́ pi lɛ̃́. Pɛ̃ ɑpí hɑpɔ ɑpi ɑ́ninɔi kɛtɛ́ ikpíntomɛ́ yipu, ɑ́ninɔi ricuruu ɑn lɑ ɑkɛ́ mirii.
7 Então fizeram sinais aos companheiros do outro barco, para que fossem ajudá-los. E foram e encheram ambos os barcos, a ponto de quase afundarem.
8 Kɛ Simɔɔ Piyɛɛ uu lɛ̃ n yɛ̃́, uu Yeesu kɛyu-i wúlɑ uu rɛ: Upíimɑ, ɑ nɛ kɛtɑɑ nɛ́ wɑ, nɛ ukópɛkɔɔ́ lɛ!
8 Vendo isto, Simão Pedro prostrou-se aos pés de Jesus, dizendo: — Senhor, afaste-se de mim, porque sou pecador.
9 Iwɑmɛ yɛ Simɔɔ nɛ pɛ̃ ticuruu pɛɛ ukɛkúrí ń we wɑlɛ, ikpíntomɛ́ píimɑ iyɛ̃ kɑpi kɛyɑ́ɑ kɛ̃ n cɔ́pii nnyɑ.
9 Pois, à vista da pesca que fizeram, a admiração se apoderou dele e de todos os seus companheiros,
10 Lɛ̃ cirɛ kɑi kɔ Simɔɔ pisencɔ Yɑkupu nɛ Yohɑni nɛ Sepetee sipipi wɑ. Amɑ́ Yeesu uu Simɔɔ mɑɑ rɛ: Iwɑmɛ íi kɑpɛ pɔ́ wɑ. Kɑí nɛ nɛni rimpɑ́, nɛ́ tíyɛsɛ ɑɑ pisoi pɛɛ yɛ́ nɛ́ rintíki wɛ́ɛ́si.
10 bem como de Tiago e João, filhos de Zebedeu, que eram seus sócios. Então Jesus disse a Simão:
11 Api pɛɛ piɑninɔi nɛ kɛtẽ-mɛ̃ sĩ, ɑpi ḿpɑ́ yo yɑ́ ɑpi Yeesu tiki.
11 E, arrastando eles os barcos para a praia, deixando tudo, o seguiram.
12 Kɛ Yeesu uu kuyu kunyinɛ-i ń we, utisi unyinɛ yɛɛ kɛyɔ̃́ m pɔ́ɔ́lú uú hɑpɔ. Kuu Yeesu n yɛ̃́, uu kɛteni-i pɑ uu kɛ́yu kɛtẽ tuhu uú nɛ u téni rɛ: Upíimɑ, pɔn n lɑ, pɔ́ nɛ́ wolɛ ɑm funi.
12 Aconteceu que, estando Jesus numa das cidades, um homem coberto de lepra veio à sua presença. Quando ele viu Jesus, prostrou-se com o rosto em terra e pediu: — Senhor, se quiser, pode purificar-me.
13 Yeesu uu kunípɛ sɑɑpɔ uu u cɑ uu rɛ: Nɛ lɑlɛ, ɑ peí! Kɛyɔ̃́ ɑkɛ mɛsɛ nɛ mɛsɛ tɛnɛ.
13 E Jesus, estendendo a mão, tocou nele, dizendo: E, no mesmo instante, a lepra daquele homem desapareceu.
14 Yeesu uu rinɔ́ɔ u hɛ rɛ: Kɑpɛ úkɑ nsímɛ́ mmú símisi. Amɑ́ ɑ hɑ mɛpɔ́círɛ uyɛɛ yɛ Uléécɑɑ inyɔ́ɔnsɛ n wɑ nyísɛ ukɛ́ yɛ̃́ lɛ̃ kɑɑ ń we, ɑɑ limɛmɑ́ɑ́ ihɛɛ hɛ ɑɑ́ nɛ mɛpɔ́círɛ nyɔ́ɔnsɛ yɑrɛ kɑi Moisi isé kɛ́mɛɛ m pisɛ, ḿpɑ́ úye ukɛ́ yɛ̃́ tɛ pɔ peí.
14 Jesus ordenou-lhe que não contasse isso a ninguém. E acrescentou:
15 Yeesu rinyiri ɑri pɛɛ kumúŋɛ́ kpɛ-i kuyu n kɔ́ɔ́núlɛ̃ hɑ́i, ɑsoiwuí ɑɑ yɛ u kɑ́lisi ɑkɛ́ unsímɛ́ kutu ricɔ ukɛ́ kɔ nɛ ɑitoi ɑ pɔisɛ.
15 Porém o que se dizia a respeito de Jesus se espalhava cada vez mais, e grandes multidões afluíam para o ouvir e para serem curadas de suas enfermidades.
16 Amɑ́ Yeesu uu yɛ kei kɛ pisoi ɑ́pi ń we sĩ uú hɑ kɛyómɛ yɑ́ɑ́si.
16 Jesus, porém, se retirava para lugares solitários e orava.
17 Kɛyɑ́ɑ kɛnyinɛ kɛ Yeesu uú we un pisoi céési. Pifɑrisi nɛ pɛpɛɛ isé n nyu pin ukɛkúrí tṹ. Kɑlilee nɛ Yutee sitẽ ɑyu-i nɛ Yerusɑlɛm kɑpi léenti. Upíimɑ nnɑŋɛ yɛ pɛɛ Yeesu kɛcɑ́ɑ́ welɛ, un nɛ pisoi pɔisɛntɛ.
17 E aconteceu que, num daqueles dias, Jesus estava ensinando, e achavam-se ali assentados fariseus e mestres da Lei, vindos de todas as aldeias da Galileia, da Judeia e de Jerusalém. E o poder do Senhor estava com ele para curar.
18 Pisoi pinyinɛ ɑpí hɑpɔ pin kɛ́kɑnkɑ́lɑ́kɑ́ risɑ́ŋɑ́ɑ́pɔrɛ́ wɑilɛ̃. Api wɛ́ɛ́si lɛ̃ kɑpi yɛ́ nɛ kɛ́yɔ kɛ-i n lompɔ pikɛ́ Yeesu kɛyu-i kɛ yekei.
18 Vieram, então, alguns homens trazendo um paralítico deitado num leito. Eles procuravam levá-lo para dentro e colocá-lo diante de Jesus.
19 Amɑ́ ɑ́pi ceri mɛ̃ kɑpi yɛ́ nɛ kɛ n lompɔ, kɛ pisoi ɑpi kulúi n tɔsí nnyɑ. Apí nɛ itúhɑɑ kɛcɑ́ɑ́ kɛ tɑɑ́, ɑpi itúhɑɑ péré, ɑpí nɛ risɑ́ŋɑ́ɑ́pɔrɛ́ tɛ̃ pisoi pɛɛ n cɑ́pinɛlɛ̃ kɛcɔpɛ Yeesu kɛyu-i cɛ́pisɛpɔ.
19 E, não encontrando uma forma de fazer isso por causa da multidão, subiram ao telhado e, por entre as telhas, desceram o paralítico no seu leito, deixando-o no meio das pessoas, diante de Jesus.
20 Kɛ Yeesu uu pinfɑtɛnɛ n yɛ̃́, uu utóikɔ́ mɑɑ rɛ: Nɛ ɑpɔ́kópɛ pɔ́ sɑ́rɛi.
20 Vendo-lhes a fé, Jesus disse ao paralítico:
21 Isé picélɑɑ nɛ Pifɑrisi ɑpi kɛmúŋɛ́ loni, pin tee rɛ: Usoi úye kɛcirɛ yɛ nkó un Uléécɑɑ lɑ́misi? Wóo yɛ́ fe ukɛ́ ɑkópɛ sɑ́rɛi? Uléécɑɑ mɛcirɛ yɛɛ yɛ́ fe.
21 E os escribas e fariseus começaram a pensar: — Quem é este que diz blasfêmias? Quem pode perdoar pecados, a não ser um, que é Deus?
22 Yeesu uu pinfɑsimɛ́ cérupɔ uu pi mɑɑ rɛ: Yo nnyɑ kɑni nfɑsimɛ́ mmú mpuri mɑ́?
22 Jesus, porém, conhecendo os pensamentos deles, disse-lhes:
23 Anɔ́ɔ nnyɛ́ kɛtɛ́ kɛcɔpɛ, ríye tɛɛ fɑ́kú nɛ ricɔ. Kɛ usoi uu yɛ́ kɛ́kɑnkɑ́lɑ́kɑ́ ḿ mɑɑ rɛ: Nɛ ɑpɔ́kópɛ pɔ́ sɑ́rɛi nɛ́ɛ kuu yɛ́ kɛ ḿ mɑɑ rɛ: A yisi ɑ sɔ́nɛ?
23 O que é mais fácil? Dizer: “Os seus pecados estão perdoados”, ou dizer: “Levante-se e ande”?
24 Nɛ lɑ pɔkɛ́ céri rɛ Usoi Kɛpipi yɛ kɛtẽ kɛcɑ́ɑ́ ńnɑŋɛ mɑ́lɛ kɛkɛ́ nɛ pisoi ɑkópɛ pi sɑ́rɛi. Uu pɛɛ kɛ́kɑnkɑ́lɑ́kɑ́ rinɔ́ɔ hɛ rɛ: A yisi ɑ ripɔ́sɑ́ŋɑ́ɑ́pɔrɛ́ pílɛsi ɑɑ́ kulu.
24 Mas isto é para que vocês saibam que o Filho do Homem tem autoridade sobre a terra para perdoar pecados. E disse ao paralítico:
25 Mɛsɛ nɛ mɛsɛ, usoi uu ḿpɑ́ úye kɛyu-i yisi uu risɑ́ŋɑ́ɑ́pɔrɛ́ tɛ̃ kɛ́mɛɛ kɑpí pɛɛ u n finsɛlɛ̃ sɑkɑɑ, uu nkúlɛcee pɔlɔ un Uléécɑɑ rinyiri tɑɑ́sɛlɛ̃.
25 E imediatamente ele se levantou diante de todos e, pegando o leito em que até então estava deitado, voltou para casa, glorificando a Deus.
26 Ai ḿpɑ́ úye nnɔ́ɔ yipu. Api Uléécɑɑ rinyiri tɑɑ́sɛ, iwɑmɛ ii pi súúni pin tee rɛ: Tɔ nɛni mɛwɑi kɛcirɛ yɛ̃!
26 Todos ficaram muito admirados, davam glória a Deus e, cheios de temor, diziam: — Hoje vimos coisas extraordinárias!
27 Lɛ̃ mɛmɑ́ɑ́, Yeesu uu léeri, uu ulɑmpooyɔɔ́ unyinɛ kɑpi yɛ n sée rɛ Lefi yɛnu un lɑmpoo kɛyɔ́ɔ-i tṹ. Yeesu uu u mɑɑ rɛ: A nɛ́ ritiki.
27 Depois disso, Jesus saiu e viu um publicano, chamado Levi, sentado na coletoria. E lhe disse:
28 Lefi uu yisi uu linnɛ́í yɑ́ uu u tiki.
28 Ele se levantou e, deixando tudo, o seguiu.
29 Lefi uu limɛmɑ́ɑ́ ilukɛ kɛcirɛ ukɛyɔ-i u wɑi. Pilɑmpooyɔɔ́ mɛyɑ̃ nɛ pisoi picɔ pin kɛsẽ́ kɛlukɛ kɛ-i we.
29 Então Levi lhe ofereceu um grande banquete em sua casa; e era grande o número de publicanos e outras pessoas que estavam com eles à mesa.
30 Ái nɛ Pifɑrisi nɛ isé picélɑɑ risɑ́, ɑpi Yeesu pipirɛtiki mɑɑ rɛ: Yo nnyɑ kɛ nɔ́ nɛ pilɑmpooyɔɔ́ nɛ pikópɛkɔɔ́ ɑni kɛsẽ́ le?
30 Os fariseus e seus escribas murmuravam contra os discípulos de Jesus, perguntando: — Por que vocês comem e bebem com os publicanos e pecadores?
31 Yeesu uu rinɔ́ɔ pi yɔ́su rɛ: Pisoi pɛɛ isɑrɛ n lɑ́ɑ́rú ɑ́pi upɔisɛ pisɛ, ɑmɑ́ pitóikɔ́ pɛɛ upɔisɛ pisɛ.
31 Jesus tomou a palavra e disse:
32 Ám kɑ rɛ kɛ́ pisoi pɛɛ ɑsei n tíkilɛ̃ sée, ɑmɑ́ pikópɛkɔɔ́ nnyɑ kɑḿ kɑ rɛ pikɛ́ pimɛfinɛ consɛ.
32 Não vim chamar justos, e sim pecadores, ao arrependimento.
33 Pisoi pinyinɛ ɑpi Yeesu mɑɑ rɛ: Yo nnyɑ kɛ Yohɑni pipirɛtiki nɛ Pifɑrisi ɑpi yɛ ɑnɔ́ɔ pɑɑsi ɑpi yɛ kɔ kɛyómɛ yɑ́ɑ́si ḿpɑ́ píyei. Amɑ́ pɔ̃́ pipirɛtiki pin le pin kɔ níru?
33 Então eles disseram a Jesus: — Os discípulos de João frequentemente jejuam e fazem orações, e os discípulos dos fariseus fazem o mesmo; mas os seus discípulos comem e bebem.
34 Yeesu uu rinɔ́ɔ pi yɔ́su rɛ: Nɔ músu rɛ usoi yɛ́ unɔ́si kpísi un we, upisɑnɛ ɑpi pɛɛ ɑnɔ́ɔ pɑɑsii? Aɑi, mmɛ̃ ńn we.
34 Jesus, porém, lhes disse:
35 Li yɛ́ kɑm ɑpi kumúŋɛ́ kunyinɛ-i unɔ́sikɔ́ uyɛ̃ pikɛcɔpɛ lesɛ ɑpí nɛ tɔ́mpɔ. Pɛɛ́ uyɛ-i kɑpi yɛ́ pɛɛ ɑnɔ́ɔ pɑɑsi.
35 No entanto, virão dias em que o noivo lhes será tirado, e então, naqueles dias, eles vão jejuar.
36 Yeesu uu kɛnyɑ́rũ pimɑ́ɑ pi kpɑ́ rɛ: Úkɑ úu yɛ kusɑ́ŋɑ́ɑ́ fɑlɛ kɛpɑmpi nɛ kusɑ́ŋɑ́ɑ́ kpurɛ tɑ́pisi. Lin lɛ̃ n wɑ, kusɑ́ŋɑ́ɑ́ fɑlɛ kuu lɛ̃ ticɛɛ́ri, kɛpɑ́mpi kɛ̃ kuu n lésɛ ɑ́kɛ kɔ kukpurɛ kɛ́mɛɛ wɑinɛ.
36 Também lhes contou uma parábola:
37 Úkɑ úu yɛ pítɑ pelẽ kukónɛnuŋ́ kpurɛ-i súũ. Lin lɛ̃ n wɑ, pítɑ pɛ̃ nɛ yɛ ɑnúŋ́ tikpɑ́fúsɛlɛ, ɑi wɑi pítɑ nɛ liɑnúŋ́ yɛ mɛ́woo wɑ.
37 E ninguém põe vinho novo em odres velhos, porque, se fizer isso, o vinho novo romperá os odres, o vinho se derramará, e os odres se estragarão.
38 Amɑ́ ɑnúŋ́ fɑlɛ-i kɑpi yɛ pítɑ pelẽ súũ.
38 Pelo contrário, vinho novo deve ser posto em odres novos.
39 Úkɑ úu yɛ kɔ pítɑ fɑlɛ kɑ́ipi un pipelẽ pinírɛ́ m mɑsí. Pi yɛ rɛ pipelẽ pɛɛ pikɛcirɛ.
39 E ninguém, tendo bebido o vinho velho, prefere o novo, porque diz: “O velho é excelente.”

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 5, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.