Lucas 19
Sola NT (SOY_SIM) vs NAA
1 Yeesu uu Yeriko-i lompɔ uu uncee n tɔ́su.
1 Entrando em Jericó, Jesus atravessava a cidade.
2 Utisi unyinɛ kɑpi yɛ n sée rɛ Sɑsee un kuyu kpɛ-i we. U pɛɛ pilɑmpooyɔɔ́ uwɛ́ɛ́sɛ lɛ un kɔ umɑ́mɑ́.
2 Eis que um homem rico, chamado Zaqueu, chefe dos publicanos,
3 Uu nɑ́ɑ́si ukɛ́ uyɛ̃ kɑpi yɛ n sée rɛ Yeesu yɛ̃, ɑmɑ́ úu fe. Pisoi yɛ pɛɛ riwúí cɑ́pinɛlɛnlɛ, uyɛ̃ úu kɔ pɛɛ mɛcɑ́ɑ we.
3 procurava ver quem era Jesus, mas não podia, por causa da multidão, por ser ele de pequena estatura.
4 Uu pɛɛ kɛ́yu-mɛ̃ wuru uú hɑ kuléé kunyinɛ kɑpi yɛ n sée rɛ Sikomɔɔ yopoi ukɛ́ Yeesu yɛɛ kei n tíkinɛ yɛ̃.
4 Então, correndo adiante, subiu num sicômoro a fim de ver Jesus, porque ele havia de passar por ali.
5 Kɛ Yeesu uu kɛlõ kɛ-i n tu, uu uinipɛɛ síkɑ uu Sɑsee mɑɑ rɛ: A mɛkɛɛkɛɛ súimɛ Sɑsee, li pisɛ rɛ kɛ́ nɛni kɛpɔ́yɔ-i tonɛ.
5 Quando Jesus chegou àquele lugar, olhando para cima, disse:
6 Sɑsee uu mɛkɛɛkɛɛ súiri uú hɑ kusɑ́nɛ u yɔ́su nɛ mpɔ́ɔnɑrɛ.
6 Zaqueu desceu depressa e o recebeu com alegria.
7 Ai pɛ̃ nnɛ́í pɛɛ lɛ̃ n yɛ̃́ pírí wɑi, ɑpi pɛɛ́ n tee rɛ: Ukópɛkɔɔ́ kɛyɔ kɛ usoi nkó uu nní lõ.
7 Todos os que viram isto murmuravam, dizendo que Jesus tinha se hospedado com um homem pecador.
8 Sɑsee un Upíimɑ kɛyúrí nyɛnu uu rɛ: A kutu ricɔ, Sɑ́ɑ nɛ́ mɛnɛ́mɑ́ rikénɛ ɑm kuwɛ́lɛ́ píwɛkɔɔ́ pɑ. Nɛn kɔ úye mɛnípɛɛ n li ɑm usiwóó yɔ́su, nɛ́ liute si hɛ́ɛ́lɛ mɛpehẽ mɛnɑ.
8 Zaqueu, por sua vez, se levantou e disse ao Senhor: — Senhor, vou dar a metade dos meus bens aos pobres. E, se roubei alguma coisa de alguém, vou restituir quatro vezes mais.
9 Yeesu uu u mɑɑ rɛ: Píyulɑlɛ yɛ nɛni kɛyɑɑ nkɛ́ kɛ́yɔ nkɛ́-i lommɛlɛ, ɑ́i líkɑ nnyɑ, Sɑsee ricuruu yɛ kɔ Apirɑhɑm kɛpirɛ ukɔ́ lɛ.
9 Então Jesus lhe disse:
10 Likumúŋɛ́ rɛ Usoi Kɛpipi yɛ kɑlɛ kɛkɛ́ pɛpɛɛ m pɔlɑɑlɛ̃ tiyu lɔ.
10 Porque o Filho do Homem veio buscar e salvar o perdido.
11 Pisoi pɛɛ Yeesu kutu rińcɔ yɛ pɛɛ́ musí rɛ kuu nní nɛ Yerusɑlɛm tińkɔ nnyɑ, Uléécɑɑ yɛ lɛ̃ tuimɛlɛ ukɛ́ iyɔ́ɔpi n le pin u nyɑ́ni. Lɛ̃ nnyɑ kuu kɛnyɑ́rũ pi mɑɑ rɛ:
11 Ouvindo eles estas coisas, Jesus contou uma parábola, visto estar perto de Jerusalém e lhes parecer que o Reino de Deus havia de manifestar-se imediatamente.
12 Kɛ́yɔ kɛcirɛ usoi unyinɛ yɛɛ kuyu tɑɑ-tɑɑ kunyinɛ-i hɑ rɛ pikɛ́ iyɔ́ɔpi u tĩ ukɛ́ pɛɛ limɛmɑ́ɑ́ pɛɛmɛ.
12 Por isso, Jesus disse:
13 Ukɛ́ kɛlenɛ ń tɔsí, uu upikɛikɔ́ kɛfi pinyinɛ séi uu ḿpɑ́ úye wurɑ kɛwóó múísɛ uu pi mɑɑ rɛ: Ani siwóó nsí nɛ kpéénsɛ hɑ́i nɛ mɛnɛ́pɛɛmɛ.
13 Chamou dez dos seus servos, confiou-lhes dez minas e disse-lhes: “Negociem até que eu volte.”
14 Amɑ́ ukuyu pisoi ɑpi uipuri yulu, ɑpi pitumɛ yukusɛ pikɛ́ ukɛpirɛ ritikipɔ pikɛ́ rɛ: Ári lɑ rɛ usoi nkó ukɛ́ urɔ́yɔ́ɔpi.
14 Mas os seus concidadãos o odiavam e enviaram após ele uma embaixada, dizendo: “Não queremos que este reine sobre nós.”
15 Api iyɔ́ɔpi u tini uu ukuyu pɛlɛ. Uu pɛɛ pikɛikɔ́ pɛ̃ kuú pɛɛ siwóó m mulɛisɛ séi rɛ ukɛ́ yɛ̃́ kulɑ́ɑ kpɛ̃ kɑpi n yɛ̃́.
15 — Quando ele voltou, depois de ter tomado posse do reino, mandou chamar os servos a quem tinha dado o dinheiro, a fim de saber quanto tinham conseguido ganhar em seus negócios.
16 Ufoí uú hɑpɔ uú mɑɑ rɛ: Sɑ́ɑ, wurɑ kɛwóó kɑɑ nɛ́ rimmúísɛ kulɑɑ yɛ wɑlɛ wurɑ siwóó kɛfi.
16 — O primeiro se apresentou e disse: “Senhor, a sua mina rendeu dez.”
17 Uyɔ́ɔpi uu u mɑɑ rɛ: Li nyɑmlɛ, ukɛikɔ́ sɔnɛ. Kɑɑ nní likɛi síńsɑ́ pimúlɛ́ ń céri ńsɔnɛ nnyɑ, nɛ́ ɑyu kɛfi pɔ́ pɑ ɑɑ ɑkɛcɑ́ɑ́ m pɑílɛ̃.
17 O senhor lhe disse: “Muito bem, servo bom! E porque você foi fiel no pouco, terá autoridade sobre dez cidades.”
18 Ukɛikɔ́ lírũ uú hɑpɔ uu rɛ: Sɑ́ɑ, wurɑ kɛwóó kɑɑ nɛ́ rimmúísɛ kulɑɑ yɛ wɑlɛ wurɑ siwóó sinupũ.
18 — O segundo servo veio e disse: “Senhor, a sua mina rendeu cinco.”
19 Uyɔ́ɔpi uú uyɛ̃ mɑɑ rɛ: Nɛ́ pɔ̃́ ɑyu ɑnupũ pɑ ɑɑ ɑkɛcɑ́ɑ́ m pɑílɛ̃.
19 A este o senhor disse: “Você terá autoridade sobre cinco cidades.”
20 Ukɛikɔ́ ucɔ uú hɑpɔ uu rɛ: Sɑ́ɑ, upɔ́wurɑ kɛwóó yɛ nkɛ́. Kɛnírípi-i kɑm kɛ pɑɑsi ɑm pésu.
20 — Então veio outro servo, dizendo: “Senhor, aqui está a sua mina, que eu guardei embrulhada num lenço.
21 Ipɔ́wɑmɛ yɛ nɛ́ wɑlɛ, kɑm mɛpɔ́kɔ́ n nyu rɛ ɑ́ɑ yɛ nkɑ̃́ usoi wɑ nnyɑ. Lɛ̃ kɑ́ɑ n yekei kɑɑ yɛ kpísi, lɛ̃ kɑ́ɑ n lukɛsi kɑɑ yɛ kpɑsi.
21 Porque tive medo do senhor, que é homem rigoroso. O senhor retira o que não depositou e colhe o que não semeou.”
22 Uyɔ́ɔpi uu u mɑɑ rɛ: Pɔ́ ukɛikɔ́ kópɛ nkó, ɑpɔ́nɔ́ɔ cirɛ kɑḿ nɛ kɛtɑhɑi pɔ́ pɛpirɛnɛ. Pɔ nyu rɛ ɑ́m yɛ usoi nkɑ̃́ wɑ, tɛ nɛ yɛ lɛ̃ kɑ́m n yekei kpísilɛ, ɑm lɛ̃ kɑ́m n lukɛsi kpɑsi.
22 Mas o senhor respondeu: “Servo mau, eu o julgarei usando as suas próprias palavras. Você sabia que eu sou homem rigoroso, que retiro o que não depositei e colho o que não semeei.
23 Yo nnyɑ kɑ́ɑ pɛɛ siwóó kɛyekei-i yekei? Nɛ́ pɛɛ fe ɑm mɛnɛ́pɛɛmɛ mmɛ́-i si yɔ́su nɛ kulɑ́ɑ.
23 Por que você não pôs o meu dinheiro no banco? E, então, na minha vinda, eu o receberia com juros.”
24 Uu pɛɛ pɛpɛɛ kei ń we mɑɑ rɛ: Ani wurɑ kɛwóó kɛ̃ yɔsí ɑni uyɛɛ mɛwóópipi kɛfi m mɑ́ múísɛ.
24 — E disse aos que estavam ali: “Tirem dele a mina e deem ao que tem as dez.”
25 Api u mɑɑ rɛ: Uyɛ̃ nɛ mɛwóópipi kɛfi mɑ́lɛ.
25 Eles ponderaram: “Senhor, ele já tem dez.”
26 Asei kɑm nɔ́ símisi, uyɛɛ m mɑ́ kɑpi yɛ pípɑ rikpɑ́, ɑmɑ́ úye unsɑ́ m mɑ́, nkɑ́ripi kuu m mɑ́ kɑpi u yɔ́sunɛ.
26 Ao que o senhor respondeu: “Pois eu declaro a vocês que a todo o que tem será dado ainda mais; mas ao que não tem, até o que tem lhe será tirado.
27 Amɑ́ pinɛ́lɑ́ɑrɔ pɛɛ ɑ́pi nɛ iyɔ́ɔpi nɛ́ n lɑ pɔ̃́ nkɔ́ yɛ mmú: Ani nɛ nté pi kɑm ɑni kɛnɛ́yu-i pi kóni.
27 Mas quanto a esses meus inimigos, que não quiseram que eu reinasse sobre eles, tragam-nos aqui e os matem na minha presença.”
28 Kɛ Yeesu uu lɛ̃ pisímɛ́ ḿ mɑsí, uu risoiwuí kɛkpeẽ wɑi un Yerusɑlɛm simpɔ.
28 E, depois de dizer isto, Jesus prosseguia a sua viagem para Jerusalém.
29 Kumúŋɛ́ kpɛ-i kuu Pɛtifɑsee nɛ Petɑnii ɑyu kuwɛ́lɛ́-mɛ̃ tikúú tɛ̃ kɑpi yɛ n sée rɛ Olifiyee rikúú kɛyúrí ń we, uu upipirɛtiki pitɛ́ tum
29 E aconteceu que, ao aproximar-se de Betfagé e de Betânia, junto ao monte das Oliveiras, Jesus enviou dois dos seus discípulos,
30 un pi tee rɛ: Ani kuyupi kpɛɛ nní kɛrɔ́yu ń wepɔ kɛ́mɛɛ hɑ. Nɔn kei n tuipɔ, nɔ́ kɛminɑɑpipi kɛnyinɛ lɛɛpɔ kɛn torɑɑlɛ̃. Usoi úkɑ úu kɛ tonɛlɛ̃. Ani kɛ fénnɛ ɑní nɛ nɛ́ kɛ weri.
30 dizendo-lhes:
31 Úye un nɔ́ m pisɛ rɛ yo nnyɑ kɑni kɛ fénnɛ, ɑni liute mɑɑ rɛ Upíimɑ yɛɛ kɛ lɑ.
31 Se alguém perguntar: “Por que o estão desprendendo?”, respondam assim: “Porque o Senhor precisa dele.”
32 Pitumɛ ɑpi sĩ́ ɑpí hɑ lɛɛpɔ yɑrɛ lɛ̃ kɛ Yeesu uu pi n símisi.
32 E, indo os que foram mandados, acharam tudo conforme Jesus lhes tinha dito.
33 Kumúŋɛ́ kpɛ-i kɑpi kɛminɑɑpipi n fénnɛ, kɛpite ɑpi pi mɑɑ rɛ: Yo nnyɑ kɑni kɛminɑɑpipi kɛ̃ toriyɛ?
33 Quando eles estavam soltando o jumentinho, os donos do animal disseram: — Por que estão desprendendo o jumentinho?
34 Api rinɔ́ɔ yɔ́su rɛ: Upíimɑ yɛɛ kɛ lɑ.
34 Eles responderam: — Porque o Senhor precisa dele.
35 Api kɛminɑɑpipi kɛ̃ nɛ sĩ, ɑpi kɛkɛcɑ́ɑ́ piilũ lɑɑi ɑpi Yeesu kɛkɛcɑ́ɑ́ tónsɛ.
35 Então trouxeram o jumentinho até Jesus e, pondo as suas capas sobre o animal, ajudaram Jesus a montar.
36 Kɑpi kɛ́yu-mɛ̃ n sĩ́, pisoi ɑpi piilũ ncée kɛcɑ́ɑ́ n tɑ́ŋɛntɛ.
36 À medida que Jesus avançava, as pessoas estendiam as suas capas no caminho.
37 Kɑpi Yerusɑlɛm n nyɑhɑipɔ pin ncée mmɛɛ Olifiyee rikúú ń cɛ́pilɛ̃ tikilɛ̃ pipirɛtiki kulúi pɛɛ u n tíkilɛ̃, ɑpi Uléécɑɑ mɛyɔɔpi n yom lin cɑ́lɛ̃, mɛwɑisɑŋɑ mɛ̃ nnɛ́í kɑpi n yɛ́nti nnyɑ.
37 E, quando Jesus se aproximava da descida do monte das Oliveiras, toda a multidão dos discípulos começou, com muita alegria, a louvar a Deus em alta voz, por todos os milagres que tinham visto.
38 Pi pɛɛ mɑ́ikɛɛ rɛ:
38 Diziam: “Bendito é o Rei que vem em nome do Senhor! Paz no céu e glória nas maiores alturas!”
39 Pifɑrisi pinyinɛ pɛɛ risoiwuí tɛ-i ń we ɑpi Yeesu mɑɑ rɛ: A pipɔ́pirɛtiki rinɔ́ɔ hɛ rɛ pikɛ́ risɛ́ɛ́.
39 Alguns dos fariseus lhe disseram em meio à multidão: — Mestre, repreenda os seus discípulos!
40 Yeesu uu rinɔ́ɔ pi yɔ́su rɛ ḿpɑ́ pin tinsɛ́ɛ́, ɑpɑrɛ yɛ́ ricɑ́ɑ́i.
40 Mas Jesus respondeu:
41 Kɛ Yeesu uu Yerusɑlɛm kuyu n nyɑhɑipɔ, uu ku yɛnu, uu kpɛ̃ nnyɑ téni
41 Quando Jesus ia chegando a Jerusalém, vendo a cidade, chorou por ela,
42 un tee rɛ: Yerusɑlɛm, pɔn pɛɛ nɛni kɛyɑɑ nkɛ́ n ceri lɛlɛɛ yɛ́ nɛ nkíŋniŋɛ pɔ́ n kɑm! Amɑ́ li nkpéni pékɑɑlɛnlɛ, ɑ́ɑ yɛ́ fe pɔkɛ́ li yɛ̃.
42 dizendo:
43 Siyɑ́ɑ sɛ-i kɛ pipɔ́lɑ́ɑrɔ ɑpi itɔpilũ kɛcirɛ nɛ kɛkɑ́ípi pɔ́ n wɑinɛ yɛ sɔ́ntilɛ, ɑpi ɑwɛ́lɛ́ nnɛ́í pɔ́ n cɔ́ŋlɛ̃.
43 Pois virão dias em que os seus inimigos cercarão você de trincheiras e apertarão o cerco por todos os lados;
44 Pi yɛ́ nɔ́ nɛ pipɔ́kɔ́ nnɛ́í nɑ̃́ kpɑ́tɑ́-kpɑ́tɑ́, ɑ́pi ripɔ́pɑrɛ ríkɑ pɔ́ yɑ́nɛ tikɛ́ ricɔ kɛcɑ́ɑ́ n tɔsilɛ̃. Kɑ́ɑ kumúŋɛ́ kpɛ-i kɛ Uléécɑɑ uu picomɛ pɔ́ ń kɑ n ceri nnyɑ kɑi lɛ̃ pɔ́ wɑinɛ.
44 e vão arrasar você e matar todos os seus moradores. Não deixarão pedra sobre pedra, porque você não reconheceu o tempo em que Deus veio visitá-la.
45 Yeesu uu Uléécɑɑ kɛyɔ loni uu pikpéensɛ pilɑ́kɑsɛ kɑ́pɑ́ɑ́
45 Depois, entrando no templo, Jesus começou a expulsar os que ali vendiam,
46 un pi tee rɛ:
46 dizendo-lhes:
47 Ḿpɑ́ kɛyɑ́ɑ kɛ́ye kɛ Yeesu uu yɛ Uléécɑɑ kɛyɔ-i n céési. Pɛpɛɛ yɛ Uléécɑɑ inyɔ́ɔnsɛ n wɑ piwɛ́ɛ́sɛ nɛ isé picélɑɑ nɛ kuyu pisoi kɛcirɛ ɑpí n wɛ́ɛ́si pikɛ́ Yeesu kpu.
47 Diariamente, Jesus ensinava no templo. Os principais sacerdotes, os escribas e os maiorais do povo procuravam tirar-lhe a vida,
48 Amɑ́ ɑ́pi ceri lɛ̃ kɑpi yɛ́ n wɑ likɛ́ nɛ lɛ̃, likumúŋɛ́ rɛ kuyu nnɛ́í yɛ pɛɛ kutu u cɔlɛnlɛ ńsɔnɛ.
48 mas não achavam uma forma de fazer isso, porque todo o povo, ao ouvi-lo, era cativado por ele.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 19, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.