Lucas 15

Sola NT (SOY_SIM) vs ARIB

Sair da comparação
ARIB Almeida Revisada Imprensa Bíblica
1 Pilɑmpooyɔɔ́ nnɛ́í nɛ pikópɛkɔɔ́ ɑpí nɛ Yeesu kɔ rɛ pikɛ́ kutu u ricɔ.
1 Ora, chegavam-se a ele todos os publicanos e pecadores para o ouvir.
2 Ai Pifɑrisi nɛ isé picélɑɑ cɔ́ŋ pin mɑ́ikɛɛ rɛ: Usoi nkó yɛ kusɑ́nɛ pikópɛkɔɔ́ séelɛ pin kɛsẽ́ le!
2 E os fariseus e os escribas murmuravam, dizendo: Este recebe pecadores, e come com eles.
3 Yeesu uu pɛɛ kɛnyɑ́rũ nkɛ́ pi mɑɑ rɛ:
3 Então ele lhes propôs esta parábola:
4 In tɛ nɔ́kɛnɛ́cɔpɛ unyinɛ yɛ isɑ́ŋ pílɛ mɑ́, isɛ ii pɛɛ́ nɛ u pɔlu, liute úu yɛ isɛ íi we pílɛ nnyí tíyɛ uú hɑ isɛ nnyí yɛɛ nní ḿ pɔ piwɛ́lɑɑ sĩ hɑ́i uú hɑ nɛ i yɛnuu?
4 Qual de vós é o homem que, possuindo cem ovelhas, e perdendo uma delas, não deixa as noventa e nove no deserto, e não vai após a perdida até que a encontre?
5 Un kɔ i n yɛ̃, li yɛ u lɑrisilɛ uu i kpísi uú yɑ
5 E achando-a, põe-na sobre os ombros, cheio de júbilo;
6 uú nɛ kulu, uu pɛɛ upisɑnɛ nɛ upipɛrɛcɔ sélei uu pi mɑɑ rɛ: Ani ɑnyɑ̃́ nɛ́ lɛ̃́, nɛ inɛ́sɑ́ŋ iyɛɛ pɛɛ m pɔ heeilɛ.
6 e chegando a casa, reúne os amigos e vizinhos e lhes diz: Alegrai-vos comigo, porque achei a minha ovelha que se havia perdido.
7 Lɛ̃ cirɛ yɛ ni, nɛ nɔ́ mɑɑ rɛ ukópɛkɔɔ́ usɛ mɛfinɛ mɛconsɛ yɛ ɑnyɑ̃́ píimɑ lɛ kɛyómɛcɑɑ-pɔ ɑi tɔ́su pisɔnɛ usɛ úu we pílɛ kɑ́i m pisɛ rɛ pikɛ́ mɛfinɛ consɛ.
7 Digo-vos que assim haverá maior alegria no céu por um pecador que se arrepende, do que por noventa e nove justos que não necessitam de arrependimento.
8 Nɛ́ɛ in tɛ unɔ́si unyinɛ yɛ nwóóweni mɛpipi kɛfi mɑ́, mɛsɛ ɑmɛ pɛɛ́ nɛ u pɔlu, unɔ́si uyɛ̃ úu yɛ kɛ́firɑ́ɑ risɛ́ uu kɛ́yɔ pééi, uu ńsɔnɛ kɛ perei uú hɑ nɛ mɛpipi mɛsɛ mɛ̃ yɛnuu?
8 Ou qual é a mulher que, tendo dez dracmas e perdendo uma dracma, não acende a candeia, e não varre a casa, buscando com diligência até encontrá-la?
9 Un píyei mɛ n yɛ̃, u yɛ upisɑnɛ nɛ upipɛrɛcɔ séleilɛ uu pi mɑɑ rɛ: Ani ɑnyɑ̃́ nɛ́ lɛ̃́. Nɛ kɛwóó kɛɛ nɛ nɛ́ ḿ pɔ heeilɛ.
9 E achando-a, reúne as amigas e vizinhas, dizendo: Alegrai-vos comigo, porque achei a dracma que eu havia perdido.
10 Lɛ̃ cirɛ yɛ ni, nɛ nɔ́ mɑɑ rɛ ukópɛkɔɔ́ usɛ mɛfinɛ mɛconsɛ yɛ ɑnyɑ̃́ píimɑ lɛ piléécɑɑtumɛ kɛ́mɛɛ.
10 Assim, digo-vos, há alegria na presença dos anjos de Deus por um só pecador que se arrepende.
11 Yeesu uu pimɑ́ɑ kpɑ́ rɛ: Utisi unyinɛ yɛɛ pɛɛ piŋmɑ́nɛ pitɛ́ mɑ́.
11 Disse-lhe mais: Certo homem tinha dois filhos.
12 Usíńsɑ́ uu u mɑɑ rɛ: Unɛ́sɑ́ɑ, ɑ lɛ̃ kɑḿ mɑsí mɛpɔ́kpɔ-mɑɑ́ mɛpɔ́mɑ́ kɛ́mɛɛ n yɛ́nunɛ nɛ́ pɑ. Usɑ́ɑ uu pɛɛ umɛmɑ́ pikɛtɛ́ hɔ́ɔ́nɛ.
12 O mais moço deles disse ao pai: Pai, dá-me a parte dos bens que me toca. Repartiu-lhes, pois, os seus haveres.
13 Kɑi siyɑ́ɑ rinkɔ́ɔ́nú, uŋmɑ́nɛ síńsɑ́ uu ulikɔ́ nnɛ́í cɑ́pinɛntɛ uú nɛ kuyu tɑɑ-tɑɑ kunyinɛ sĩ, uú hɑ kei mɛfinɛ kópɛ-i loni ɑi wɑi rɛ u umɛmɑ́ cɑɑinkɛɛ.
13 Poucos dias depois, o filho mais moço ajuntando tudo, partiu para um país distante, e ali desperdiçou os seus bens, vivendo dissolutamente.
14 Kuu usiwóó nnɛ́í pilukɛ ḿ mɑsí, nkṹ píimɑ nnyinɛ nn kuyu kpɛ̃ loni, ḿpɑ́ yo ɑí pipɑ́rí u koru.
14 E, havendo ele dissipado tudo, houve naquela terra uma grande fome, e começou a passar necessidades.
15 Uu pɛɛ́ hɑ kuyu kpɛ̃ utisi unyinɛ kɛ́mɛɛ pikɛi loni. Uyɛ̃ uu usicɑrɛ-mɛ̃ u yekei rɛ ukɛ́ uɑfɔŋ kɛcɑ́ɑ́ m pɑílɛ̃.
15 Então foi encontrar-se a um dos cidadãos daquele país, o qual o mandou para os seus campos a apascentar porcos.
16 Li yɛ pɛɛ ripɔ́ɔ u wɑ rɛ ḿpɑ́ ɑ́fɔŋpomɛ́ kuu yɛ̃́ ukɛ́ li, ɑmɑ́ úkɑ úu yɛ kɔ ɑ u pɑ.
16 E desejava encher o estômago com as alfarrobas que os porcos comiam; e ninguém lhe dava nada.
17 Uu pɛɛ nfɑsimɛ́ loni, uu umɛcirɛ mɑɑ rɛ: Unɛ́sɑ́ɑ pikɛikɔ́ nnɛ́í yɛ̀ɛ̀ lilɛ ɑpi pɔɔnɛntɛ, nɛ́ɛn nɛ nté nkṹ kpinɛ.
17 Caindo, porém, em si, disse: Quantos empregados de meu pai têm abundância de pão, e eu aqui pereço de fome!
18 Nɛ unɛ́sɑ́ɑ-i pɛlɛnɛ, ɑḿ hɑ u mɑɑ rɛ: Unɛ́sɑ́ɑ, nɛ nɛ Uléécɑɑ púnnɛlɛ ɑm kɔ nɛ pɔ̃́ púnnɛ.
18 Levantar-me-ei, irei ter com meu pai e dir-lhe-ei: Pai, pequei contra o céu e diante de ti;
19 Ám tu rɛ pɔkɛ́ nɛ́ kpísi yɑrɛ kɛpɔ́pipi. A nɛ́ rimúlú yɑrɛ upɔ́kɛikɔ́.
19 já não sou digno de ser chamado teu filho; trata-me como um dos teus empregados.
20 Uu yisi ukɛ́ usɑ́ɑ-i pɛlɛ. Úu kɑhɑnɛ nkpɑ́ni kɛ́yɔ nɛ rinkɔ, usɑ́ɑ uu kɛtɑɑ-pɔ u yɛnu, ɑi íwɛ u wɑi, uu wurupɔ uú hɑ u pirɑ.
20 Levantou-se, pois, e foi para seu pai. Estando ele ainda longe, seu pai o viu, encheu-se de compaixão e, correndo, lançou-se-lhe ao pescoço e o beijou.
21 Kɛwɑ̃́ ɑkɛ pɛɛ u mɑɑ rɛ: Unɛ́sɑ́ɑ, nɛ nɛ Uléécɑɑ púnnɛlɛ ɑm kɔ nɛ pɔ̃́ púnnɛ. Ám tu rɛ pɔkɛ́ nɛ́ kpísi yɑrɛ kɛpɔ́pipi.
21 Disse-lhe o filho: Pai, pequei conta o céu e diante de ti; já não sou digno de ser chamado teu filho.
22 Amɑ́ usɑ́ɑ uu upikɛikɔ́ mɑɑ rɛ: Ani mɛkɛɛkɛɛ nɛ kukpɛ́lɛnku kɛcirɛ kɑm ɑni ku u tɑni, ɑni ukɛnipɛpi kɛpɑlɛ tɑni, ɑni ɑnɛ́ɛ́ri u tɑni.
22 Mas o pai disse aos seus servos: Trazei depressa a melhor roupa, e vesti-lha, e ponde-lhe um anel no dedo e alparcas nos pés;
23 Ani nɛ rinɑ́ɑlɑ kpɔkɔɔ́ kɑm, ɑni ri kopu tɔkɛ́ nɛ ilukɛ kɛcirɛ wɑ tɔkɛ́ li nɛ mpɔ́ɔnɑrɛ.
23 trazei também o bezerro, cevado e matai-o; comamos, e regozijemo-nos,
24 Ái líkɑ nnyɑ, unɛ́ŋmɑ́nɛ nkó yɛ pɛɛ kpulɛ, uu nɛni nfɑ́ɑ yɛnu, u pɛɛ pɔlɛ, ɑm nkpéni u heei. Api ɑnyɑ̃́ kóru nɛ mpɔ́ɔnɑrɛ.
24 porque este meu filho estava morto, e reviveu; tinha-se perdido, e foi achado. E começaram a regozijar-se.
25 Kumúŋɛ́ kpɛ-i, utisi uyɛ̃ uŋmɑ́nɛ foí un sicɑrɛ-mɛ̃ wepɔ. Kuu kɛ́yɔ n nyɑhɑipɔ, uu inyɑ́nlũ nɛ nnyɑ́ɑ nnɛ̃́ kóm
25 Ora, o seu filho mais velho estava no campo; e quando voltava, ao aproximar-se de casa, ouviu a música e as danças;
26 uu ukɛikɔ́ usɛ séi uu u pisɛ rɛ yo nnyɑ kɑi lɛ̃ wɑi.
26 e chegando um dos servos, perguntou-lhe que era aquilo.
27 Ukɛikɔ́ uu rinɔ́ɔ u yɔ́su rɛ: Upɔ́wɑ̃́ yɛɛ pɛɛmɛ. Kɛ upɔ́sɑ́ɑ uu ukɛpipi n yɛ̃́ nɛ nsɑrɛnɑrɛ nnyɑ, uu pɛɛ rinɑ́ɑlɑ kpɔkɔɔ́ kopu.
27 Respondeu-lhe este: Chegou teu irmão; e teu pai matou o bezerro cevado, porque o recebeu são e salvo.
28 Uŋmɑ́nɛ foí uu pɛɛ wɔ́ɔ́si uu kɛ́yɔ pilonɛ yulu. Usɑ́ɑ uu léépɔ ukɛ́ kɛ́yɔ u tɑmpɔ.
28 Mas ele se indignou e não queria entrar. Saiu então o pai e instava com ele.
29 Amɑ́ uŋmɑ́nɛ uu usɑ́ɑ rinɔ́ɔ yɔ́su rɛ: A kutu ricɔ, ɑŋmɛ̃ yɛ kulúi wɑlɛ kɑm pɔ́ n kɛisi, ɑ́m kɔ píkɑi pɔ́ hɑ́ikusɛ. Ḿpɑ́ nɛ lɛ̃, ɑ́ɑ píkɑi ḿpɑ́ ripoilɑ nɛ́ hɛ rɛ tɔ́ nɛ pinɛ́sɑ́nɛ tɔkɛ́ nɛ ɑnyɑ̃́ li.
29 Ele, porém, respondeu ao pai: Eis que há tantos anos te sirvo, e nunca transgredi um mandamento teu; contudo nunca me deste um cabrito para eu me regozijar com meus amigos;
30 Amɑ́ kɛ upɔ́ŋmɑ́nɛ nkó uu m pɛɛmɛ, upɔ́ŋmɑ́nɛ yɛɛ mɛpɔ́mɑ́ nnɛ́í ń cɑɑi nɛ piwɑ́sɑ́nkɑí pitóoi, uyɛ̃ kɑɑ rinɑ́ɑlɑ kpɔkɔɔ́ kpu.
30 vindo, porém, este teu filho, que desperdiçou os teus bens com as meretrizes, mataste-lhe o bezerro cevado.
31 Usɑ́ɑ uu u mɑɑ rɛ: Kɛnɛ́wɑ̃́, tɔ́ nɛ mpɔ̃́ tɔ́ɔ ḿpɑ́ píyei we, pɔ́ɔ lɛ̃ kɑm m mɑ́ nnɛ́í te.
31 Replicou-lhe o pai: Filho, tu sempre estás comigo, e tudo o que é meu é teu;
32 Amɑ́ li pisɛ rɛ tɔkɛ́ ɑnyɑ̃́ kɛcirɛ wɑ nɛ mpɔ́ɔnɑrɛ rɛ upɔ́wɑ̃́ nkó yɛ pɛɛ kpulɛ, uu nkpéni nfɑ́ɑ yɛnu, u pɛɛ pɔlɛ, ɑm nkpéni u heei.
32 era justo, porém, regozijarmo-nos e alegramo-nos, porque este teu irmão estava morto, e reviveu; tinha-se perdido, e foi achado.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 15, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.