Hebreus 6

Sola NT (SOY_SIM) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Lɛ̃ nnyɑ, tɔkɛ́ Kirisi kɛcɑ́ɑ́ icélɑɑ nɛ kɛ́yu n sĩ, ɑ́ri kɑpɛ ikɛkorɑɑnɛ kɛ-i ŋmɑnɛ n we. Tɔkɛ́ icélɑɑ yɔsí yɑrɛ pɛpɛɛ nfɑtɛnɛ kɛ́mɛɛ m pelɑɑlɛ̃. Ári lɑ tɔkɛ́ kɔ kɛ́korɑɑnɛ icélɑɑ kɛ́mɛɛ́ n we yɑrɛ nní mɛwɑi mɛɛ ɑ́mɛ líkɑ n yóriyɛ piyɑ́ nɛ Uléécɑɑ kɛfɑ pitɛnɛ nsímɛ́
1 Portanto, deixemos de lado os ensinamentos básicos a respeito de Cristo e sigamos em frente, alcançando a maturidade em nosso entendimento. Certamente não precisamos lançar novamente os alicerces, ou seja, o arrependimento das obras mortas, a fé em Deus,
2 nɛ píniwolɛ mpehẽ mpehẽ kulúi nsímɛ́ nɛ pisoi kɛcɑ́ɑ́ ɑnípɛ pilɑɑ nɛ pikpɔkpɔ mɛyisɛ nɛ kɛtúhɑɑnɛyɑɑ tɔrɔɔ kɛcɑ́ɑ́ nsímɛ́.
2 o batismo, a imposição de mãos, a ressurreição dos mortos e o julgamento eterno.
3 Tɔkɛ́ nɛ kɛ́yu n sĩ. Uléécɑɑ un ncée n hɛ, lɛ̃ kɑri sɔ́nti tɔkɛ́ wɑ.
3 Se Deus permitir, avançaremos para um maior entendimento.
4 Pinyinɛ yɛ welɛ kɛ Uléécɑɑ mɛtɛ́í ɑmɛ rinkpɑ̃́ii, ɑpi ihɛɛ yɛɛ kɛyómɛcɑɑ-pɔ n léeri lélé, Nfɑ́ɑsɔnɛ nn kɔ pikɛmɛɛ́ we ɑpi kɔ nɛ piisoi kpurɛ kɛ́mɛɛ pɛɛpɔ.
4 Pois é impossível trazer de volta ao arrependimento aqueles que já foram iluminados, que já experimentaram as dádivas celestiais e se tornaram participantes do Espírito Santo,
5 Pi kɔ pɛɛ picére mɑsilɛ rɛ Uléécɑɑ nsímɛ́ yɛ lɑ́ɑ́rúlɛ, ɑpi kɔ kom tɛ kɛtẽ fɑlɛ kɛɛ n wemɛ yɛ ńnɑŋɛ mɑ́lɛ.
5 que provaram a bondade da palavra de Deus e os poderes do mundo por vir,
6 Ḿpɑ́ nɛ lɛ̃, ɑpi pɛɛ kɔ Uléécɑɑ fómni. Lipite pɛ̃ ɑ́pi yɛ fe pikɛ́ piɑkópɛ kɛpirɛ pítɔ rikpɑ́ pikɛ́ isoi consɛ. Liriyíkí rɛ pi Uléécɑɑ Kɛpipi kunɑpɛ́ɛ́kɔɔ́ kɛcɑ́ɑ́ pikɑrii kpɑ́lɛnlɛ pin kɔ pisoi kɛyu-i kɛriyu kopu.
6 e que depois se desviaram. Sim, é impossível trazê-los de volta ao arrependimento, pois, ao rejeitar o Filho de Deus, eles voltaram a pregá-lo na cruz, expondo-o à vergonha pública.
7 Asei kɛcɑ́ɑ́, ikónɛ in kɛcɑrɛ kɛnyinɛ kɛ́mɛɛ́ n cuunkɛɛ, ilukɛ in ńsɔnɛ n wɑ, li yɛ pɛ̃ nnyɑ kɑpi kɛ n lum kulɑ́ɑ wɑlɛ. Uléécɑɑ yɛ̀ɛ̀ kɛ rikpɑ́lɛ.
7 Quando a terra absorve a chuva que cai e produz uma boa colheita para o lavrador, recebe a bênção de Deus.
8 Amɑ́ in tɛ sinípɛleépi nɛ mɛwéé mɛɛ kei lɛ, ɑ́kɛ pɛɛ líkɑ yoriyɛ, Uléécɑɑ yɛ́ ɑnɔ́ɔ kɛ wɑ, ɑpi pɛɛ mɛsɛ nnɑ kɛ sɛ́.
8 Mas, se a terra produz espinhos e ervas daninhas, para nada serve, sendo logo amaldiçoada e, por fim, queimada.
9 Pinɛ́sɑ́nɛ lɑlɑ kɛcirɛ, ḿpɑ́ kɑri nní n símisi, tɔ tɑ́lɛ̃ tɛ ncée sɔnɛ mmɛ-i kɛ Uléécɑɑ uu yɛ́ nɔ́ɑnɛ́yu n lɔ kɑni tíkilɛ̃.
9 Amados, embora estejamos falando dessa forma, na realidade não cremos que se aplique a vocês. Temos certeza de que estão destinados às coisas melhores que pertencem à salvação.
10 Uléécɑɑ yɛ ɑsei tikilɛnlɛ un nɛ túhɑɑnɛ. Úu nɔ́mɛnɛ́wɑi sɔnɛ pɑlɛinɛ. Úu kɔ pɑlɛinɛ rɛ nɔ ńlɑ u nyísɛ ɑni ńlɑ mmɛ̃ nɛ tiki ɑní nɛ upikɔ́ lɛ́ni. Nɔ kɔ nɛ welɛ nɔn pi lɛ́ni.
10 Pois Deus não é injusto; não se esquecerá de como trabalharam arduamente para ele e lhe demonstraram seu amor ao cuidar do povo santo, como ainda fazem.
11 Tɔ lɑ rɛ ḿpɑ́ nɔ́ úye ukɛ́ lɛ̃ n ŋmɔ́ɔ́púlɛ̃ hɑ́i nɛ kɛ́tɔ-pɔ, nɔkɛ́ nɛ lɛ̃ nnɛ́í kɑni m mɛ̃́ n yɛ̃́ nnyɑ.
11 Nosso desejo é que vocês continuem a mostrar essa mesma dedicação até o fim, para que tenham plena certeza de sua esperança.
12 Ári lɑ nɔkɛ́ sikɑ̃́ m mɑ́, ɑmɑ́ ɑni pɛpɛɛ Uléécɑɑ nɛ kɛfɑ n tɛnɛ pin nɛ piripɔɔ we mɛcɔ n we. Pɛpɛɛ yɛ lɛ̃ kɛ Uléécɑɑ uú nɛ pi m mɛ̃́ ukɛ́ pi hɛ yɛ̃.
12 Assim, não se tornarão displicentes, mas seguirão o exemplo daqueles que, por causa de sua fé e perseverança, herdarão as promessas.
13 Kɛ Uléécɑɑ uu Apirɑhɑm tinɔ́ɔ n yekei, u pɛɛ wéerilɛ. Líkɑ ɑ́i we lɛɛ u n fe kuu yɛ́ rɛ u yɛ́ lirinyiri sée uú nɛ wééri. Lɛ̃ nnyɑ kuú pɛɛ mɛsɛ urinyiri cirɛ sée uú nɛ wééri.
13 Considerem a promessa de Deus a Abraão. Uma vez que não havia ninguém superior por quem jurar, Deus jurou por si mesmo. Disse ele:
14 U pɛɛ rɛ: Asei kɛcɑ́ɑ́, nɛ́ mɛyɑ̃́ kunípɛ pɔ́ múlukusɛ, ɑm kɔ pipɔ́pírɛ̃ kulúi wɑisɛ.
14 “Certamente o abençoarei e multiplicarei grandemente seus descendentes”.
15 Apirɑhɑm uu mɛsei nɛ uripɔɔ n we un lɛ̃ kɛ Uléécɑɑ uu n yekei rɛ u yɛ́ u wɑ mɛ̃́ uú hɑ nɛ li yɛnu.
15 Então Abraão esperou com paciência, e recebeu o que lhe fora prometido.
16 Usoi yɛ̀ɛ̀ lɛlɛɛ u n fe rinyiri séelɛ uú nɛ wééri ɑi nyísɛ rɛ ɑsei kuu símisi, ncée ńn we rɛ pikɛ́ u kɛsi.
16 Quando a pessoa faz um juramento, invoca alguém maior que ela. E, sem dúvida, o juramento implica uma obrigação.
17 Uléécɑɑ yɛ pɛɛ lɑlɛ ukɛ́ pɛpɛɛ urinɔɔ kuu n yekei m mɛ̃́ ńsɔnɛ nyísɛ rɛ urinɔɔ kuu ḿ mɑ ɑ́ri kuconsɛ we. Lɛ̃ nnyɑ kuu rinɔ́ɔ yekei uu kɔ wééri uu rikɛcɑ́ɑ́ kpɑ́pɔ.
17 Deus também se comprometeu por meio de um juramento, para que os herdeiros da promessa tivessem plena convicção de que ele jamais mudaria de ideia.
18 Mɛwɑi mɛ̃ kɛtɛ́ ɑ́mɛ kuconsɛ we. Uléécɑɑ úu yɛ́ fe ukɛ́ mɛkɛmɛɛ nnɔ́ɔmɛ wɑ. Lɛ̃ nɛ tɔ́ mpí tɔ́ɔ nní ukɛmɛɛ kɛpéké ń yɛ̃́ mɛyɑ̃́ ikɑri kpɑ́sɛlɛnlɛ tɔn nɛ rinɔ́ɔ kuu n yekei mɛ̃́.
18 A promessa e o juramento não podem ser mudados, pois é impossível que Deus minta. Portanto, nós que nele nos refugiamos estamos firmemente seguros ao nos apegarmos à esperança posta diante de nós.
19 Lɛ̃ kɑri n tɑ́lɛ̃ tɔn nɛ mɛ̃́ kɛ ntɔ́fɑ́ɑ nń nɛ sɑulɛ̃ tɔn nɛ we. Kɛsɑ́u kɛɛ pɑ́ɑ́púlɛ yɑrɛ kúninɔi kɛsɑu kɛɛ ku m múílɛ̃ kun nɛ ńsɔnɛ nyɛnu. Kɛsɑ́u kɛɛ kɛnírípi kɑpi kɛlõ sɔnɛ nɛ kɛlõ sɔnɛ riyíkí kɛcɔpɛ rinkénɛ lurilɛ ɑkɛ léepɔ.
19 Essa esperança é uma âncora firme e confiável para nossa alma. Ela nos conduz até o outro lado da cortina, para o santuário interior.
20 Kei kɛ Yeesu uú nɛ kɛkpéẽ tɔ́ wɑ uu tɔ̃́ nnyɑ mɛfoí lompɔ uu pɛɛ Mɛlikisetɛɛki mɛcɔ pɑnsɛ ḿpɑ́ píyei Uléécɑɑ usinɑ.
20 Jesus já entrou ali por nós. Ele se tornou nosso eterno Sumo Sacerdote, segundo a ordem de Melquisedeque.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Hebreus 6, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.