Atos 9

Sola NT (SOY_SIM) vs VC

Sair da comparação
VC Versão Católica
1 Sɔɔli úu pɛɛ kusɑ kumúŋɛ́ kpɛ-i Upíimɑ pipirɛtiki nɛ kɛfɑ pɔ́ɔ́lú un wɛ́ɛ́si ukɛ́ pi kṍ. Uu yisi uu lɛ̃ nnyɑ Uléécɑɑ usinɑ lɛɛpɔ,
1 Enquanto isso, Saulo só respirava ameaças e morte contra os discípulos do Senhor. Apresentou-se ao príncipe dos sacerdotes,
2 uu rɛ uyɛ̃ ukɛ́ ɑ́tɛlɛ́ u wɑ ɑkɛ́ ncée u hɛ ukɛ́ hɑ Tɑmɑɑsi-pɔ Pisuifi ɑyomɛyɑ́hɑɑlee rikɑ. Un kei píye n lɛɛpɔ pɛɛ Upíimɑ ncee n tíkilɛ̃, pitisii, pinɔ́sii, ukɛ́ fe ukɛ́ pi cɔ́pii ukɛ́ pɑhɑɑnkɛɛ ukɛ́ nɛ Yerusɑlɛm tɔ́mpɔ.
2 e pediu-lhe cartas para as sinagogas de Damasco, com o fim de levar presos a Jerusalém todos os homens e mulheres que achasse seguindo essa doutrina.
3 Kuu ncée n kpísi un nɛ Tɑmɑɑsi nyɑhɑipɔnɛ kɛ mɛtɛ́í mɛnyinɛ ɑmɛ mɛyéne mɛsɛ kɛyómɛcɑɑ-pɔ leemɛ ɑmɛ tɑpu ɑmɛ́ nɛ u kɔ́ɔ́nú.
3 Durante a viagem, estando já perto de Damasco, subitamente o cercou uma luz resplandecente vinda do céu.
4 Uu kɛteni-i lólu, uu pɛɛ rinɔ́ɔ rinyinɛ kom tin tee rɛ: Sɔɔli, Sɔɔli, yo kɛcirɛ nnyɑ kɑɑ lɛ̃ nɛ́ wéékusɛlɛ̃?
4 Caindo por terra, ouviu uma voz que lhe dizia: Saulo, Saulo, por que me persegues?
5 Sɔɔli uu pɛɛ pisɛ rɛ: Pɔ́ɔ úye, Upíimɑ? Upíimɑ uu rinɔ́ɔ u yɔ́su rɛ: Nɛ́ɛ Yeesu uyɛ̃ kɑɑ nní ń we pɔn wéékusɛlɛ̃. [Áɑ yɛ nkpɑ́ni fe pɔkɛ́ nɛ nkpɔ mɛlõ tɔpiriinkɛɛ. Un tɛrii lin nnɔ́ɔ u yipɑɑlɛ̃, uu pɛɛ́ mɑɑ rɛ: Upíimɑ, yo kɑɑ́ lɑ kɛ́ wɑ? Kei kɛ Upíimɑ uu pɛɛ́ mɑɑ rɛ:]
5 Saulo disse: Quem és, Senhor? Respondeu ele: Eu sou Jesus, a quem tu persegues. {Duro te é recalcitrar contra o aguilhão.
6 A yisi ɑɑ kuyu-i lompɔ. Pɔn n lompɔ, pi yɛ́ pɛɛ pɔ́ símisi lɛ̃ kɑɑ yɛ́ ń wɑ.
6 Então, trêmulo e atônito, disse ele: Senhor, que queres que eu faça? Respondeu-lhe o Senhor:} Levanta-te, entra na cidade. Aí te será dito o que deves fazer.
7 Sɔɔli pisencɔ ɑpi nyɛrɛ pírí, rinɔ́ɔ ɑ́ri we. Amɑ́ pi pɛɛ rinɔ́ɔ kómɛilɛ ɑ́pi pɛɛ úkɑ nyɑ́ni.
7 Os homens que o acompanhavam enchiam-se de espanto, pois ouviam perfeitamente a voz, mas não viam ninguém.
8 Sɔɔli uu yisi uu ɑnípɛɛ wii úu pɛɛ líkɑ nyɑ́ni. Api pɛɛ kunípɛ u múlú ɑpi u tɔrɔi ɑpí nɛ Tɑmɑɑsi sĩ.
8 Saulo levantou-se do chão. Abrindo, porém, os olhos, não via nada. Tomaram-no pela mão e o introduziram em Damasco,
9 Siyɑ́ɑ sitɑɑni kuu wɑ úu yɛ líkɑ yɛ̃, úu yɛ líkɑ li úu yɛ kɔ líkɑ n ntí.
9 onde esteve três dias sem ver, sem comer nem beber.
10 Kirisi upirɛtiki unyinɛ yɛ pɛɛ Tɑmɑɑsi-i welɛ, ɑpi yɛ u séi rɛ Anɑniyɑsi. Upíimɑ uu kɛyɑ́ɑ kɛnyinɛ u kpɑ́fúmɛ uu u séi rɛ: Anɑniyɑsi! Anɑniyɑsi! Uu rɛ: Nɛ́ɛ nkó, Upíimɑ!
10 Havia em Damasco um discípulo chamado Ananias. O Senhor, numa visão, lhe disse: Ananias! Eis-me aqui, Senhor, respondeu ele.
11 Upíimɑ uu u mɑɑ rɛ: A yisi ɑ ncée mmɛ̃ kɑpi yɛ n sée rɛ Kɛcirɛ kpísi ɑɑ́ hɑ Yutɑsi kɛyɔ-i Tɑrisi ukɔ́ uyɛ̃ kɑpi yɛ n sée rɛ Sɔɔli kɛcɑ́ɑ́ pisɛ. U welɛ un kɛyómɛ yɑ́ɑ́si.
11 O Senhor lhe ordenou: Levanta-te e vai à rua Direita, e pergunta em casa de Judas por um homem de Tarso, chamado Saulo; ele está orando.
12 Ai u nyísɛ rɛ utisi unyinɛ kɑpi yɛ n sée rɛ Anɑniyɑsi yɛ lompɔ uu ɑnípɛ ukɛcɑ́ɑ́ lɑ́ɑ rɛ uyɛ̃ Sɔɔli inipɛɛ ikɛ́ yɛ kɔ yɛ̃.
12 {Este via numa visão um homem, chamado Ananias, entrar e impor-lhe as mãos para recobrar a vista.}
13 Anɑniyɑsi uu rɛ: Upíimɑ, nɛ konlɛ pisoi mɛyɑ̃ pin símisi rɛ utisi uyɛ̃ úu kusɑ pipɔ́soi pɛɛ Yerusɑlɛm-pɔ ń we rikpɑ́kɑ́rɑ́ wɑpisi.
13 Ananias respondeu: Senhor, muitos já me falaram deste homem, quantos males fez aos teus fiéis em Jerusalém.
14 Pɛpɛɛ yɛ Uléécɑɑ inyɔ́ɔnsɛ n wɑ piwɛ́ɛ́sɛ pɛɛ ncée u hɛ rɛ ukɛ́ nté kɑm ukɛ́ pɛ̃ nnɛ́í pɛɛ pɔ́ n yɑ́ɑ́si cɔ́pii.
14 E aqui ele tem poder dos príncipes dos sacerdotes para prender a todos aqueles que invocam o teu nome.
15 Amɑ́ Upíimɑ uu u pɛsɛ rɛ: A n ŋme. Nɛ usoi uyɛ̃ wɛ́ɛlɛ rɛ ukɛ́ pinɛ́kɛi wɑ. U yɛ́ tíyɛsɛ mpuri sɑnɛ pikɔ́ nɛ pipiyɔɔpi nɛ pɛɛ́ nɛ Isirɑyɛɛli pikɔ́ ɑpi rinɛ́nyíri ceru.
15 Mas o Senhor lhe disse: Vai, porque este homem é para mim um instrumento escolhido, que levará o meu nome diante das nações, dos reis e dos filhos de Israel.
16 Nɛ́ rinɛ́cúruu u símisi rɛ u yɛ́ kɛnɛ́cɑ́ɑ́ íwɛ ncɔpuri li.
16 Eu lhe mostrarei tudo o que terá de padecer pelo meu nome.
17 Kei kɛ Anɑniyɑsi uu pɛɛ ncée kpísi uú hɑ Yutɑsi kɛyɔ lompɔ, uu Sɔɔli kɛcɑ́ɑ́ ɑnípɛ lɑɑ uu rɛ: Unɛ́mɑ́rɛcɔ Sɔɔli, kɑɑ́ pɛɛ ncée n tíkimɛlɛ̃ pɔn nté wémɛ kɛ Upíimɑ uu pɔ́ rikpɑ́fúmɛ. Uyɛɛ nɛ́ tummɛ rɛ ipɔ́nípɛɛ ikɛ́ yɛ kɔ nkpéni yɛ̃́, Nfɑ́ɑsɔnɛ nkɛ́ kɔ pɔ́ lõ.
17 Ananias foi. Entrou na casa e, impondo-lhe as mãos, disse: Saulo, meu irmão, o Senhor, esse Jesus que te apareceu no caminho, enviou-me para que recobres a vista e fiques cheio do Espírito Santo.
18 Kei nní, linyinɛ ɑi uinipɛɛ kɛcɑ́ɑ́ lɑ́pilɛ yɑrɛ ikpíntomɛ́ ɑwéé ɑi lólu, uu pɛɛ nkpéni n nyɑ́ni. Uu yisi ɑpi míni u wolɛ
18 No mesmo instante caíram dos olhos de Saulo umas como escamas, e recuperou a vista. Levantou-se e foi batizado.
19 uu pɛɛ ilukɛ le uu ńnɑŋɛ yɛnu. Sɔɔli yɛ Tɑmɑɑsi-pɔ Nléécɑɑsimɛ́ yóólɛ̃ Sɔɔli uu Yeesu pipirɛtiki kɛ́mɛɛ Tɑmɑɑsi-i siyɑ́ɑ wɑi.
19 Depois tomou alimento e sentiu-se fortalecido. Demorou-se por alguns dias com os discípulos que se achavam em Damasco.
20 Uu pɛɛ kei nní yisi uu síyɔ sɛ-i kɛ Pisuifi ɑyomɛyɑ́hɑɑlee ɑɑ ń we kɑ uu yóó rɛ Yeesu yɛɛ Uléécɑɑ Kɛpipi.
20 Imediatamente começou a proclamar pelas sinagogas que Jesus é o Filho de Deus.
21 Ai pɛ̃ nnɛ́í pɛɛ u n kómɛi nnɔ́ɔ yipu ɑpi yɛ pɛɛ rɛ: Ái nkó yɛɛ yɛ lɛ̃ Yerusɑlɛm-pɔ pɛpɛɛ rinyíri ntí n sélei n wéékusɛlɛ̃ɛ? Nɛ́ntɛ u kɔ nté kɑlɛ rɛ ukɛ́ lipite pɛ̃ cɔ́pii ukɛ́ nɛ pɛpɛɛ yɛ Uléécɑɑ inyɔ́ɔnsɛ n wɑ piwɛ́ɛ́sɛ lɛɛpɔ?
21 Todos os seus ouvintes pasmavam e diziam: Este não é aquele que perseguia em Jerusalém os que invocam o nome de Jesus? Não veio cá só para levá-los presos aos sumos sacerdotes?
22 Pɛɛ́ kɛ Sɔɔli uu ńnɑŋɛ piyɛ́nɛ rikpɑ́ uu yɛ nɛ Pisuifi pɛɛ Tɑmɑɑsi-i ń we nsímɛ́ feriyɛ uu pi sɛ́ɛ́sɛ. U yɛ pi nyísɛ rɛ Yeesu yɛɛ Úyulɑlɛ kɛ Uléécɑɑ uu n wɛ́ɛ.
22 Saulo, porém, sentia crescer o seu poder e confundia os judeus de Damasco, demonstrando que Jesus é o Cristo.
23 Kɑi nkɑ́ripi n nɑ́ŋɑi, Pisuifi ɑpi símɑɑnɛ ɑí tonɛ rɛ pikɛ́ Sɔɔli kpu.
23 Decorridos alguns dias, os judeus deliberaram, em conselho, matá-lo.
24 Ai Sɔɔli kutu-i loni rɛ pi u wɛ́ɛ́si. Kɛtúŋɛ́ nɛ kɛsinɛ kɑpi pɛɛ kuyu sipoo mɛ̃́ pikɛ́ nɛ u ń kpu nnyɑ.
24 Estas intenções chegaram ao conhecimento de Saulo. Guardavam eles as portas de dia e de noite, para matá-lo.
25 Upipirɛtiki ɑpi pɛɛ kɛsinɛ mɛnɛ́rɛ mɛnyinɛ-i u wɑi ɑpí nɛ kuyu mmɛlɛ kɛpirɛ-mɛ̃ u súisɛpɔ.
25 Mas os discípulos, tomando-o de noite, fizeram-no descer pela muralha dentro de um cesto.
26 Kɛ Sɔɔli uu Yerusɑlɛm n tuipɔ, uu Yeesu pipirɛtiki picɔ pitíki peeni, ɑmɑ́ pinnɛ́í pin pɛɛ u wuru. Ápi pɑkɑrɛlɛ̃ tɛ u mɛsei Yeesu upirɛtiki.
26 Chegando a Jerusalém, tentava ajuntar-se aos discípulos, mas todos o temiam, não querendo crer que se tivesse tornado discípulo.
27 Kei kɛ Pɑrinɑpɑsi uu mɛsɛ u kpísi uú nɛ pitumɛ lɛɛpɔ, uu lɛ̃ kɛ Upíimɑ uu umɛcirɛ n lésɛ uu Tɑmɑɑsi ncee-i Sɔɔli nyísɛ nɛ lɛ̃ kuú nɛ u n símisi pi kɛɛni. Uu kɔ lɛ̃ kɛ Sɔɔli uu Tɑmɑɑsi-pɔ nɛ ikɑri Nléécɑɑsimɛ́ nɛ Yeesu rinyiri rin-yóó pi símisi.
27 Então Barnabé, levando-o consigo, apresentou-o aos apóstolos e contou-lhes como Saulo vira o Senhor no caminho, e que lhe havia falado, e como em Damasco pregara, com desassombro, o nome de Jesus.
28 Kɑí nɛ kei n kpísi, Sɔɔli nɛ pitumɛ pɛ̃ pɛɛ pɛɛ Yerusɑlɛm-i sɔ́nɛsi, un nɛ ikɑri Nléécɑɑsimɛ́ nɛ Upíimɑ rinyiri yóólɛ̃.
28 Daí por diante permaneceu com eles, saindo e entrando em Jerusalém, e pregando, destemidamente, o nome do Senhor.
29 U nɛ Pisuifi pɛɛ Mɛ́kirɛki n símisi yɛ̀ɛ̀ pɛɛ ifɑɑci wɑlɛ. Amɑ́ pɛ̃ pin pɛɛ wɛ́ɛ́si pikɛ́ u kpu.
29 Falava também e discutia com os helenistas. Mas estes procuravam matá-lo.
30 Kɛ piyómɛyɑ́hɑɑ picɔ ɑpi lɛ̃ n céri, ɑpi u kpísi ɑpí nɛ Sesɑree-mɛ̃ u sĩ ɑpi Tɑrisi-mɛ̃ u tɔ́ŋsɛpɔ.
30 Os irmãos, informados disso, acompanharam-no até Cesaréia e dali o fizeram partir para Tarso.
31 Úkɑ úu pɛɛ kumúŋɛ́ kpɛ-i Yeesu pikɔ́ cɔ́ŋlɛ̃ Yutee nɛ Kɑlilee nɛ Sɑmɑrii kɛtẽ nnɛ́í kɛcɑ́ɑ́. Pi pɛɛ ikɑri kpɑriisɛnɛlɛ pin kɔ Upíimɑ riwurɛ mɑ́lɛ. Nfɑ́ɑsɔnɛ nn pi lɛ́ni pin kulúi kpɑ́lɛ̃.
31 A Igreja gozava então de paz por toda a Judéia, Galiléia e Samaria. Estabelecia-se ela caminhando no temor do Senhor, e a assistência do Espírito Santo a fazia crescer em número.
32 Piyɛɛ yɛ pɛɛ ḿpɑ́ yei kuyu-i sɔ́nɛlɛ, uú nɛ kɛyɑ́ɑ kɛnyinɛ Yeesu pikɔ́ pɛɛ Litɑ kuyu-i ń we kɛ́mɛɛ tulu.
32 Pedro, que caminhava por toda parte, de cidade em cidade, desceu também aos fiéis que habitavam em Lida.
33 Uu kei utisi unyinɛ kɑpi yɛ n sée rɛ Enee lɛɛpɔ. U kɛ́kɑnkɑ́lɑ́kɑ́ lɛ. Li wɑ iŋmɛ̃ ipɑhɑ kuú nɛ kɛfinɛ kɛcɑ́ɑ́ n finu úu yɛ fe ukɛ́ sɔ́nɛ.
33 Ali achou um homem chamado Enéias, que havia oito anos jazia paralítico num leito.
34 Piyɛɛ uu u mɑɑ rɛ: Yeesu Kirisi yɛ pɔ́ pɔisɛlɛ, Enee. A yisi ɑ ripɔ́cúruu kɛpɔ́finɛ riwɛ́pí. Enee uu kei nní mɛsɛ nɛ mɛsɛ yisi.
34 Disse-lhe Pedro: Enéias, Jesus Cristo te cura: levanta-te e faze tua cama. E levantou-se imediatamente.
35 Litɑ pikɔ́ nɛ Sɑɑrɔɔ pikɔ́ nnɛ́í ɑpi u yɛnu ɑpi pimɛcirɛ Upíimɑ pɑ ɑpí nɛ Upíimɑ kɛfɑ tɛnɛ.
35 Viram-no todos os que habitavam em Lida e em Sarona, e converteram-se ao Senhor.
36 Yɑfɑ-pɔ kɛ unɔ́si unyinɛ uú pɛɛ́ we. Pi yɛ u sée rɛ Tɑpitɑ. Pi yɛ rinyíri tɛ̃ Mɛ́kirɛki kɛ́mɛɛ tuisɛ rɛ TɔrikɑɑsiUyɛ̃ nkɔ́ mɛɛ rɛ ukɛ́ ḿpɑ́ píyei lisɔnɛ n wɑi ukɛ́ kɔ pisoi n hɛkɛsi.
36 Em Jope havia uma discípula chamada Tabita - em grego, Dorcas. Esta era rica em boas obras e esmolas que dava.
37 Uu likumúŋɛ́ kpɛ-i kɑ́ɑ́si uu kpi. Kɑpi piwólɛ u m mɑsí, ɑpi kɛ́yɔ kɛcɑ́ɑ́-pɔ kulee kunyinɛ-i kɛléécɑɑ-pɔ u finsɛ.
37 Aconteceu que adoecera naqueles dias e veio a falecer. Depois de a terem lavado, levaram-na para o quarto de cima.
38 Yeesu pipirɛtiki pɛɛ Yɑfɑ-pɔ ń we yɛ pɛɛ kónlɛ rɛ Piyɛɛ yɛ Litɑ-pɔ we. Litɑ yɛ kɔ nɛ Yɑfɑ kɔ́lɛnlɛ. Api pɛɛ pisoi pitɛ́ lesɛ ɑpi Piyɛɛ kɛ́mɛɛ tum tɛ pikɛ́ u mɑɑ rɛ ukɛ́ mɛkɛɛ pikɛmɛɛ wurupɔ.
38 Ora, como Lida fica perto de Jope, os discípulos, ouvindo dizer que Pedro aí se encontrava, enviaram-lhe dois homens, rogando-lhe: Não te demores em vir ter conosco.
39 Piyɛɛ uu wɑ́kɑsi u nɛ pɛ̃ ɑpi tóoisɛnɛ ɑpi tɔ́mpɔ. Kuu n tuipɔ, ɑpí nɛ kɛ́yɔ kɛcɑ́ɑ́ kulee kpɛ-i u tɑɑ́pɔ. Pikúmɑnnɔsi nnɛ́í ɑpí nyɔsɔ́pɔ ɑpi itu nɛ u kɑ́lisi. Api sitúkɑnkɑ nɛ ɑkpɛ́lɛnku nyɛ̃ kɛ Tɔrikɑɑsi uú pɛɛ nfɑ́ɑ m mɑ́ un yóóni u nyísɛntɛ.
39 Pedro levantou-se imediatamente e foi com eles. Logo que chegou, conduziram-no ao quarto de cima. Cercavam-no todas as viúvas, chorando e mostrando-lhe as túnicas e os vestidos que Dorcas lhes fazia quando viva.
40 Kei kɛ Piyɛɛ uu pɛɛ pinnɛ́í lésɛpɔ, uu wúlɑ uu kɛyómɛ yɑ́ɑ́si. Uu pɛɛ ukpɔkpɔ-mɛ̃ pɑnsɛpɔ uu rɛ: Tɔrikɑɑsi, ɑ yisi. Tɔrikɑɑsi uu inípɛɛ wúkulɛ. Kuu Piyɛɛ n yɛ̃́, uu yisi uú tonɛ.
40 Pedro então, tendo feito todos sair, pôs-se de joelhos e orou. Voltando-se para o corpo, disse: Tabita, levanta-te! Ela abriu os olhos e, vendo Pedro, sentou-se.
41 Piyɛɛ uu kunípɛ u tini uu u lɛ́ni uu yisi. Uu pɛɛ limɛmɑ́ɑ́ piyómɛyɑ́hɑɑ nɛ pikúmɑnnɔsi pɛ̃ séi uu Tɔrikɑɑsi nɛ unfɑɑ pi nyísɛ.
41 Ele a fez levantar-se, estendendo-lhe a mão. Chamando os irmãos e as viúvas, entregou-lha viva.
42 Nsímɛ́ mmɛ̃ nn Yɑfɑ kuyu nnɛ́í kɔ́ɔ́nú, pisoi mɛyɑ̃ ɑpi Upíimɑ nɛ kɛfɑ tɛnɛ.
42 Este fato espalhou-se por toda Jope e muitos creram no Senhor.
43 Piyɛɛ uu Yɑfɑ-i ukónɛfukɛi Simɔɔ kɛyɔ-i tonɛ ɑi siyɑ́ɑ wɑi ńsɔnɛ.
43 Pedro permaneceu ainda muitos dias em Jope, em casa dum curtidor, chamado Simão.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 9, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.