Atos 9
Sola NT (SOY_SIM) vs NVT
1 Sɔɔli úu pɛɛ kusɑ kumúŋɛ́ kpɛ-i Upíimɑ pipirɛtiki nɛ kɛfɑ pɔ́ɔ́lú un wɛ́ɛ́si ukɛ́ pi kṍ. Uu yisi uu lɛ̃ nnyɑ Uléécɑɑ usinɑ lɛɛpɔ,
1 Enquanto isso, Saulo, motivado pela ânsia de matar os discípulos do Senhor, procurou o sumo sacerdote.
2 uu rɛ uyɛ̃ ukɛ́ ɑ́tɛlɛ́ u wɑ ɑkɛ́ ncée u hɛ ukɛ́ hɑ Tɑmɑɑsi-pɔ Pisuifi ɑyomɛyɑ́hɑɑlee rikɑ. Un kei píye n lɛɛpɔ pɛɛ Upíimɑ ncee n tíkilɛ̃, pitisii, pinɔ́sii, ukɛ́ fe ukɛ́ pi cɔ́pii ukɛ́ pɑhɑɑnkɛɛ ukɛ́ nɛ Yerusɑlɛm tɔ́mpɔ.
2 Pediu cartas para as sinagogas em Damasco, solicitando que cooperassem com a prisão de todos os seguidores do Caminho, homens e mulheres, que ali encontrasse, para levá-los como prisioneiros a Jerusalém.
3 Kuu ncée n kpísi un nɛ Tɑmɑɑsi nyɑhɑipɔnɛ kɛ mɛtɛ́í mɛnyinɛ ɑmɛ mɛyéne mɛsɛ kɛyómɛcɑɑ-pɔ leemɛ ɑmɛ tɑpu ɑmɛ́ nɛ u kɔ́ɔ́nú.
3 Quando se aproximava de Damasco, de repente uma luz do céu brilhou ao seu redor.
4 Uu kɛteni-i lólu, uu pɛɛ rinɔ́ɔ rinyinɛ kom tin tee rɛ: Sɔɔli, Sɔɔli, yo kɛcirɛ nnyɑ kɑɑ lɛ̃ nɛ́ wéékusɛlɛ̃?
4 Ele caiu no chão e ouviu uma voz lhe dizer: “Saulo, Saulo, por que você me persegue?”.
5 Sɔɔli uu pɛɛ pisɛ rɛ: Pɔ́ɔ úye, Upíimɑ? Upíimɑ uu rinɔ́ɔ u yɔ́su rɛ: Nɛ́ɛ Yeesu uyɛ̃ kɑɑ nní ń we pɔn wéékusɛlɛ̃. [Áɑ yɛ nkpɑ́ni fe pɔkɛ́ nɛ nkpɔ mɛlõ tɔpiriinkɛɛ. Un tɛrii lin nnɔ́ɔ u yipɑɑlɛ̃, uu pɛɛ́ mɑɑ rɛ: Upíimɑ, yo kɑɑ́ lɑ kɛ́ wɑ? Kei kɛ Upíimɑ uu pɛɛ́ mɑɑ rɛ:]
5 “Quem és tu, Senhor?”, perguntou Saulo. E a voz respondeu: “Sou Jesus, a quem você persegue!
6 A yisi ɑɑ kuyu-i lompɔ. Pɔn n lompɔ, pi yɛ́ pɛɛ pɔ́ símisi lɛ̃ kɑɑ yɛ́ ń wɑ.
6 Agora levante-se e entre na cidade, onde lhe dirão o que fazer”.
7 Sɔɔli pisencɔ ɑpi nyɛrɛ pírí, rinɔ́ɔ ɑ́ri we. Amɑ́ pi pɛɛ rinɔ́ɔ kómɛilɛ ɑ́pi pɛɛ úkɑ nyɑ́ni.
7 Os homens que estavam com Saulo ficaram calados de espanto, pois ouviam uma voz, mas não viam ninguém.
8 Sɔɔli uu yisi uu ɑnípɛɛ wii úu pɛɛ líkɑ nyɑ́ni. Api pɛɛ kunípɛ u múlú ɑpi u tɔrɔi ɑpí nɛ Tɑmɑɑsi sĩ.
8 Saulo levantou-se do chão, mas, ao abrir os olhos, estava cego. Então o conduziram pela mão até Damasco.
9 Siyɑ́ɑ sitɑɑni kuu wɑ úu yɛ líkɑ yɛ̃, úu yɛ líkɑ li úu yɛ kɔ líkɑ n ntí.
9 Lá ele permaneceu, cego, por três dias, e não comeu nem bebeu coisa alguma.
10 Kirisi upirɛtiki unyinɛ yɛ pɛɛ Tɑmɑɑsi-i welɛ, ɑpi yɛ u séi rɛ Anɑniyɑsi. Upíimɑ uu kɛyɑ́ɑ kɛnyinɛ u kpɑ́fúmɛ uu u séi rɛ: Anɑniyɑsi! Anɑniyɑsi! Uu rɛ: Nɛ́ɛ nkó, Upíimɑ!
10 Havia em Damasco um discípulo chamado Ananias. O Senhor o chamou numa visão: “Ananias!”. “Sim, Senhor!”, respondeu ele.
11 Upíimɑ uu u mɑɑ rɛ: A yisi ɑ ncée mmɛ̃ kɑpi yɛ n sée rɛ Kɛcirɛ kpísi ɑɑ́ hɑ Yutɑsi kɛyɔ-i Tɑrisi ukɔ́ uyɛ̃ kɑpi yɛ n sée rɛ Sɔɔli kɛcɑ́ɑ́ pisɛ. U welɛ un kɛyómɛ yɑ́ɑ́si.
11 O Senhor disse: “Vá à rua Direita, à casa de Judas. Ao chegar, pergunte por um homem de Tarso chamado Saulo. Ele está orando neste momento.
12 Ai u nyísɛ rɛ utisi unyinɛ kɑpi yɛ n sée rɛ Anɑniyɑsi yɛ lompɔ uu ɑnípɛ ukɛcɑ́ɑ́ lɑ́ɑ rɛ uyɛ̃ Sɔɔli inipɛɛ ikɛ́ yɛ kɔ yɛ̃.
12 Mostrei-lhe numa visão um homem chamado Ananias chegando e impondo as mãos sobre ele para que voltasse a enxergar”.
13 Anɑniyɑsi uu rɛ: Upíimɑ, nɛ konlɛ pisoi mɛyɑ̃ pin símisi rɛ utisi uyɛ̃ úu kusɑ pipɔ́soi pɛɛ Yerusɑlɛm-pɔ ń we rikpɑ́kɑ́rɑ́ wɑpisi.
13 Ananias, porém, respondeu: “Senhor, ouvi muita gente falar das coisas horríveis que esse homem vem fazendo ao teu povo santo em Jerusalém.
14 Pɛpɛɛ yɛ Uléécɑɑ inyɔ́ɔnsɛ n wɑ piwɛ́ɛ́sɛ pɛɛ ncée u hɛ rɛ ukɛ́ nté kɑm ukɛ́ pɛ̃ nnɛ́í pɛɛ pɔ́ n yɑ́ɑ́si cɔ́pii.
14 E ele tem autorização dos principais sacerdotes para prender todos que invocam o teu nome!”.
15 Amɑ́ Upíimɑ uu u pɛsɛ rɛ: A n ŋme. Nɛ usoi uyɛ̃ wɛ́ɛlɛ rɛ ukɛ́ pinɛ́kɛi wɑ. U yɛ́ tíyɛsɛ mpuri sɑnɛ pikɔ́ nɛ pipiyɔɔpi nɛ pɛɛ́ nɛ Isirɑyɛɛli pikɔ́ ɑpi rinɛ́nyíri ceru.
15 O Senhor, no entanto, disse: “Vá, pois Saulo é o instrumento que escolhi para levar minha mensagem aos gentios e aos reis, bem como ao povo de Israel.
16 Nɛ́ rinɛ́cúruu u símisi rɛ u yɛ́ kɛnɛ́cɑ́ɑ́ íwɛ ncɔpuri li.
16 E eu mostrarei a ele quanto deve sofrer por meu nome”.
17 Kei kɛ Anɑniyɑsi uu pɛɛ ncée kpísi uú hɑ Yutɑsi kɛyɔ lompɔ, uu Sɔɔli kɛcɑ́ɑ́ ɑnípɛ lɑɑ uu rɛ: Unɛ́mɑ́rɛcɔ Sɔɔli, kɑɑ́ pɛɛ ncée n tíkimɛlɛ̃ pɔn nté wémɛ kɛ Upíimɑ uu pɔ́ rikpɑ́fúmɛ. Uyɛɛ nɛ́ tummɛ rɛ ipɔ́nípɛɛ ikɛ́ yɛ kɔ nkpéni yɛ̃́, Nfɑ́ɑsɔnɛ nkɛ́ kɔ pɔ́ lõ.
17 Ananias foi e encontrou Saulo. Ao impor as mãos sobre ele, disse: “Irmão Saulo, o Senhor Jesus, que lhe apareceu no caminho para cá, me enviou para que você volte a enxergar e fique cheio do Espírito Santo”.
18 Kei nní, linyinɛ ɑi uinipɛɛ kɛcɑ́ɑ́ lɑ́pilɛ yɑrɛ ikpíntomɛ́ ɑwéé ɑi lólu, uu pɛɛ nkpéni n nyɑ́ni. Uu yisi ɑpi míni u wolɛ
18 No mesmo instante, algo semelhante a escamas caiu dos olhos de Saulo, e sua visão foi restaurada. Então ele se levantou, foi batizado
19 uu pɛɛ ilukɛ le uu ńnɑŋɛ yɛnu. Sɔɔli yɛ Tɑmɑɑsi-pɔ Nléécɑɑsimɛ́ yóólɛ̃ Sɔɔli uu Yeesu pipirɛtiki kɛ́mɛɛ Tɑmɑɑsi-i siyɑ́ɑ wɑi.
19 e, depois de comer, recuperou as forças. Saulo permaneceu alguns dias em Damasco, com os discípulos.
20 Uu pɛɛ kei nní yisi uu síyɔ sɛ-i kɛ Pisuifi ɑyomɛyɑ́hɑɑlee ɑɑ ń we kɑ uu yóó rɛ Yeesu yɛɛ Uléécɑɑ Kɛpipi.
20 Logo, começou a falar de Jesus nas sinagogas, dizendo: “Ele é o Filho de Deus!”.
21 Ai pɛ̃ nnɛ́í pɛɛ u n kómɛi nnɔ́ɔ yipu ɑpi yɛ pɛɛ rɛ: Ái nkó yɛɛ yɛ lɛ̃ Yerusɑlɛm-pɔ pɛpɛɛ rinyíri ntí n sélei n wéékusɛlɛ̃ɛ? Nɛ́ntɛ u kɔ nté kɑlɛ rɛ ukɛ́ lipite pɛ̃ cɔ́pii ukɛ́ nɛ pɛpɛɛ yɛ Uléécɑɑ inyɔ́ɔnsɛ n wɑ piwɛ́ɛ́sɛ lɛɛpɔ?
21 Todos que o ouviam ficavam admirados. “Não é esse o homem que causou tanta destruição entre os que invocavam o nome de Jesus em Jerusalém?”, perguntavam. “E não veio aqui para levá-los como prisioneiros aos principais sacerdotes?”
22 Pɛɛ́ kɛ Sɔɔli uu ńnɑŋɛ piyɛ́nɛ rikpɑ́ uu yɛ nɛ Pisuifi pɛɛ Tɑmɑɑsi-i ń we nsímɛ́ feriyɛ uu pi sɛ́ɛ́sɛ. U yɛ pi nyísɛ rɛ Yeesu yɛɛ Úyulɑlɛ kɛ Uléécɑɑ uu n wɛ́ɛ.
22 A pregação de Saulo tornou-se cada vez mais poderosa, pois ele deixava os judeus de Damasco perplexos, provando que Jesus é o Cristo.
23 Kɑi nkɑ́ripi n nɑ́ŋɑi, Pisuifi ɑpi símɑɑnɛ ɑí tonɛ rɛ pikɛ́ Sɔɔli kpu.
23 Depois de certo tempo, alguns judeus conspiraram para matá-lo.
24 Ai Sɔɔli kutu-i loni rɛ pi u wɛ́ɛ́si. Kɛtúŋɛ́ nɛ kɛsinɛ kɑpi pɛɛ kuyu sipoo mɛ̃́ pikɛ́ nɛ u ń kpu nnyɑ.
24 Dia e noite, vigiavam a porta da cidade com a intenção de assassiná-lo, mas ele foi informado desse plano.
25 Upipirɛtiki ɑpi pɛɛ kɛsinɛ mɛnɛ́rɛ mɛnyinɛ-i u wɑi ɑpí nɛ kuyu mmɛlɛ kɛpirɛ-mɛ̃ u súisɛpɔ.
25 Então, durante a noite, alguns de seus discípulos o baixaram pela muralha da cidade num grande cesto.
26 Kɛ Sɔɔli uu Yerusɑlɛm n tuipɔ, uu Yeesu pipirɛtiki picɔ pitíki peeni, ɑmɑ́ pinnɛ́í pin pɛɛ u wuru. Ápi pɑkɑrɛlɛ̃ tɛ u mɛsei Yeesu upirɛtiki.
26 Quando Saulo chegou a Jerusalém, tentou se encontrar com os discípulos, mas todos estavam com medo dele, pois não acreditavam que ele tivesse de fato se tornado discípulo.
27 Kei kɛ Pɑrinɑpɑsi uu mɛsɛ u kpísi uú nɛ pitumɛ lɛɛpɔ, uu lɛ̃ kɛ Upíimɑ uu umɛcirɛ n lésɛ uu Tɑmɑɑsi ncee-i Sɔɔli nyísɛ nɛ lɛ̃ kuú nɛ u n símisi pi kɛɛni. Uu kɔ lɛ̃ kɛ Sɔɔli uu Tɑmɑɑsi-pɔ nɛ ikɑri Nléécɑɑsimɛ́ nɛ Yeesu rinyiri rin-yóó pi símisi.
27 Então Barnabé o levou aos apóstolos e lhes contou como Saulo tinha visto o Senhor no caminho para Damasco e como ele lhe havia falado. Contou também que, em Damasco, Saulo havia pregado corajosamente em nome de Jesus.
28 Kɑí nɛ kei n kpísi, Sɔɔli nɛ pitumɛ pɛ̃ pɛɛ pɛɛ Yerusɑlɛm-i sɔ́nɛsi, un nɛ ikɑri Nléécɑɑsimɛ́ nɛ Upíimɑ rinyiri yóólɛ̃.
28 Saulo permaneceu com os apóstolos e andava com eles por Jerusalém, pregando corajosamente em nome do Senhor.
29 U nɛ Pisuifi pɛɛ Mɛ́kirɛki n símisi yɛ̀ɛ̀ pɛɛ ifɑɑci wɑlɛ. Amɑ́ pɛ̃ pin pɛɛ wɛ́ɛ́si pikɛ́ u kpu.
29 Também conversava e discutia com alguns judeus de fala grega, mas estes procuravam matá-lo.
30 Kɛ piyómɛyɑ́hɑɑ picɔ ɑpi lɛ̃ n céri, ɑpi u kpísi ɑpí nɛ Sesɑree-mɛ̃ u sĩ ɑpi Tɑrisi-mɛ̃ u tɔ́ŋsɛpɔ.
30 Quando os irmãos souberam disso, levaram Saulo a Cesareia e de lá o enviaram a Tarso.
31 Úkɑ úu pɛɛ kumúŋɛ́ kpɛ-i Yeesu pikɔ́ cɔ́ŋlɛ̃ Yutee nɛ Kɑlilee nɛ Sɑmɑrii kɛtẽ nnɛ́í kɛcɑ́ɑ́. Pi pɛɛ ikɑri kpɑriisɛnɛlɛ pin kɔ Upíimɑ riwurɛ mɑ́lɛ. Nfɑ́ɑsɔnɛ nn pi lɛ́ni pin kulúi kpɑ́lɛ̃.
31 A igreja tinha paz em toda a Judeia, Galileia e Samaria e ia se fortalecendo à medida que andava no temor do Senhor. E, encorajada pelo Espírito Santo, crescia em número.
32 Piyɛɛ yɛ pɛɛ ḿpɑ́ yei kuyu-i sɔ́nɛlɛ, uú nɛ kɛyɑ́ɑ kɛnyinɛ Yeesu pikɔ́ pɛɛ Litɑ kuyu-i ń we kɛ́mɛɛ tulu.
32 Pedro viajava por toda parte, e foi visitar o povo santo que vivia na cidade de Lida.
33 Uu kei utisi unyinɛ kɑpi yɛ n sée rɛ Enee lɛɛpɔ. U kɛ́kɑnkɑ́lɑ́kɑ́ lɛ. Li wɑ iŋmɛ̃ ipɑhɑ kuú nɛ kɛfinɛ kɛcɑ́ɑ́ n finu úu yɛ fe ukɛ́ sɔ́nɛ.
33 Ali encontrou um paralítico chamado Eneias, que permanecia de cama havia oito anos.
34 Piyɛɛ uu u mɑɑ rɛ: Yeesu Kirisi yɛ pɔ́ pɔisɛlɛ, Enee. A yisi ɑ ripɔ́cúruu kɛpɔ́finɛ riwɛ́pí. Enee uu kei nní mɛsɛ nɛ mɛsɛ yisi.
34 Pedro lhe disse: “Eneias, Jesus Cristo cura você! Levante-se e arrume sua maca!”. E, no mesmo instante, ele se levantou.
35 Litɑ pikɔ́ nɛ Sɑɑrɔɔ pikɔ́ nnɛ́í ɑpi u yɛnu ɑpi pimɛcirɛ Upíimɑ pɑ ɑpí nɛ Upíimɑ kɛfɑ tɛnɛ.
35 Todos os moradores de Lida e de Sarona viram Eneias e se converteram ao Senhor.
36 Yɑfɑ-pɔ kɛ unɔ́si unyinɛ uú pɛɛ́ we. Pi yɛ u sée rɛ Tɑpitɑ. Pi yɛ rinyíri tɛ̃ Mɛ́kirɛki kɛ́mɛɛ tuisɛ rɛ TɔrikɑɑsiUyɛ̃ nkɔ́ mɛɛ rɛ ukɛ́ ḿpɑ́ píyei lisɔnɛ n wɑi ukɛ́ kɔ pisoi n hɛkɛsi.
36 Havia em Jope uma discípula chamada Tabita (que em grego é Dorcas). Sempre fazia o bem às pessoas e ajudava os pobres.
37 Uu likumúŋɛ́ kpɛ-i kɑ́ɑ́si uu kpi. Kɑpi piwólɛ u m mɑsí, ɑpi kɛ́yɔ kɛcɑ́ɑ́-pɔ kulee kunyinɛ-i kɛléécɑɑ-pɔ u finsɛ.
37 Por esse tempo, ficou doente e morreu. Seu corpo foi lavado para o sepultamento e colocado numa sala no andar superior.
38 Yeesu pipirɛtiki pɛɛ Yɑfɑ-pɔ ń we yɛ pɛɛ kónlɛ rɛ Piyɛɛ yɛ Litɑ-pɔ we. Litɑ yɛ kɔ nɛ Yɑfɑ kɔ́lɛnlɛ. Api pɛɛ pisoi pitɛ́ lesɛ ɑpi Piyɛɛ kɛ́mɛɛ tum tɛ pikɛ́ u mɑɑ rɛ ukɛ́ mɛkɛɛ pikɛmɛɛ wurupɔ.
38 Quando os discípulos souberam que Pedro estava perto de Lida, enviaram dois homens para lhe suplicar: “Por favor, venha o mais rápido possível!”.
39 Piyɛɛ uu wɑ́kɑsi u nɛ pɛ̃ ɑpi tóoisɛnɛ ɑpi tɔ́mpɔ. Kuu n tuipɔ, ɑpí nɛ kɛ́yɔ kɛcɑ́ɑ́ kulee kpɛ-i u tɑɑ́pɔ. Pikúmɑnnɔsi nnɛ́í ɑpí nyɔsɔ́pɔ ɑpi itu nɛ u kɑ́lisi. Api sitúkɑnkɑ nɛ ɑkpɛ́lɛnku nyɛ̃ kɛ Tɔrikɑɑsi uú pɛɛ nfɑ́ɑ m mɑ́ un yóóni u nyísɛntɛ.
39 Então Pedro voltou com eles e, assim que chegou, foi levado para a sala do andar superior. O cômodo estava cheio de viúvas que choravam e lhe mostravam os vestidos e outras roupas que Dorcas havia feito para elas.
40 Kei kɛ Piyɛɛ uu pɛɛ pinnɛ́í lésɛpɔ, uu wúlɑ uu kɛyómɛ yɑ́ɑ́si. Uu pɛɛ ukpɔkpɔ-mɛ̃ pɑnsɛpɔ uu rɛ: Tɔrikɑɑsi, ɑ yisi. Tɔrikɑɑsi uu inípɛɛ wúkulɛ. Kuu Piyɛɛ n yɛ̃́, uu yisi uú tonɛ.
40 Pedro pediu que todos saíssem do quarto. Então, ajoelhou-se e orou. Voltando-se para o corpo da mulher, disse: “Tabita, levante-se”, e ela abriu os olhos. Quando ela viu Pedro, sentou-se.
41 Piyɛɛ uu kunípɛ u tini uu u lɛ́ni uu yisi. Uu pɛɛ limɛmɑ́ɑ́ piyómɛyɑ́hɑɑ nɛ pikúmɑnnɔsi pɛ̃ séi uu Tɔrikɑɑsi nɛ unfɑɑ pi nyísɛ.
41 Ele lhe deu a mão e a ajudou a levantar-se. Em seguida, chamou os discípulos e as viúvas e a apresentou viva.
42 Nsímɛ́ mmɛ̃ nn Yɑfɑ kuyu nnɛ́í kɔ́ɔ́nú, pisoi mɛyɑ̃ ɑpi Upíimɑ nɛ kɛfɑ tɛnɛ.
42 A notícia se espalhou por toda a cidade, e muitos creram no Senhor.
43 Piyɛɛ uu Yɑfɑ-i ukónɛfukɛi Simɔɔ kɛyɔ-i tonɛ ɑi siyɑ́ɑ wɑi ńsɔnɛ.
43 Pedro ficou em Jope algum tempo, hospedado na casa de Simão, um homem que trabalhava com couro.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 9, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.