Atos 9
Sola NT (SOY_SIM) vs ARC
1 Sɔɔli úu pɛɛ kusɑ kumúŋɛ́ kpɛ-i Upíimɑ pipirɛtiki nɛ kɛfɑ pɔ́ɔ́lú un wɛ́ɛ́si ukɛ́ pi kṍ. Uu yisi uu lɛ̃ nnyɑ Uléécɑɑ usinɑ lɛɛpɔ,
1 E Saulo, respirando ainda ameaças e mortes contra os discípulos do Senhor, dirigiu-se ao sumo sacerdote
2 uu rɛ uyɛ̃ ukɛ́ ɑ́tɛlɛ́ u wɑ ɑkɛ́ ncée u hɛ ukɛ́ hɑ Tɑmɑɑsi-pɔ Pisuifi ɑyomɛyɑ́hɑɑlee rikɑ. Un kei píye n lɛɛpɔ pɛɛ Upíimɑ ncee n tíkilɛ̃, pitisii, pinɔ́sii, ukɛ́ fe ukɛ́ pi cɔ́pii ukɛ́ pɑhɑɑnkɛɛ ukɛ́ nɛ Yerusɑlɛm tɔ́mpɔ.
2 e pediu-lhe cartas para Damasco, para as sinagogas, a fim de que, se encontrasse alguns daquela seita, quer homens, quer mulheres, os conduzisse presos a Jerusalém.
3 Kuu ncée n kpísi un nɛ Tɑmɑɑsi nyɑhɑipɔnɛ kɛ mɛtɛ́í mɛnyinɛ ɑmɛ mɛyéne mɛsɛ kɛyómɛcɑɑ-pɔ leemɛ ɑmɛ tɑpu ɑmɛ́ nɛ u kɔ́ɔ́nú.
3 E, indo no caminho, aconteceu que, chegando perto de Damasco, subitamente o cercou um resplendor de luz do céu.
4 Uu kɛteni-i lólu, uu pɛɛ rinɔ́ɔ rinyinɛ kom tin tee rɛ: Sɔɔli, Sɔɔli, yo kɛcirɛ nnyɑ kɑɑ lɛ̃ nɛ́ wéékusɛlɛ̃?
4 E, caindo em terra, ouviu uma voz que lhe dizia: Saulo, Saulo, por que me persegues?
5 Sɔɔli uu pɛɛ pisɛ rɛ: Pɔ́ɔ úye, Upíimɑ? Upíimɑ uu rinɔ́ɔ u yɔ́su rɛ: Nɛ́ɛ Yeesu uyɛ̃ kɑɑ nní ń we pɔn wéékusɛlɛ̃. [Áɑ yɛ nkpɑ́ni fe pɔkɛ́ nɛ nkpɔ mɛlõ tɔpiriinkɛɛ. Un tɛrii lin nnɔ́ɔ u yipɑɑlɛ̃, uu pɛɛ́ mɑɑ rɛ: Upíimɑ, yo kɑɑ́ lɑ kɛ́ wɑ? Kei kɛ Upíimɑ uu pɛɛ́ mɑɑ rɛ:]
5 E ele disse: Quem és, Senhor? E disse o Senhor: Eu sou Jesus, a quem tu persegues. Duro é para ti recalcitrar contra os aguilhões.
6 A yisi ɑɑ kuyu-i lompɔ. Pɔn n lompɔ, pi yɛ́ pɛɛ pɔ́ símisi lɛ̃ kɑɑ yɛ́ ń wɑ.
6 E ele, tremendo e atônito, disse: Senhor, que queres que faça? E disse- lhe o Senhor: Levanta-te e entra na cidade, e lá te será dito o que te convém fazer.
7 Sɔɔli pisencɔ ɑpi nyɛrɛ pírí, rinɔ́ɔ ɑ́ri we. Amɑ́ pi pɛɛ rinɔ́ɔ kómɛilɛ ɑ́pi pɛɛ úkɑ nyɑ́ni.
7 E os varões, que iam com ele, pararam espantados, ouvindo a voz, mas não vendo ninguém.
8 Sɔɔli uu yisi uu ɑnípɛɛ wii úu pɛɛ líkɑ nyɑ́ni. Api pɛɛ kunípɛ u múlú ɑpi u tɔrɔi ɑpí nɛ Tɑmɑɑsi sĩ.
8 E Saulo levantou-se da terra e, abrindo os olhos, não via a ninguém. E, guiando-o pela mão, o conduziram a Damasco.
9 Siyɑ́ɑ sitɑɑni kuu wɑ úu yɛ líkɑ yɛ̃, úu yɛ líkɑ li úu yɛ kɔ líkɑ n ntí.
9 E esteve três dias sem ver, e não comeu, nem bebeu.
10 Kirisi upirɛtiki unyinɛ yɛ pɛɛ Tɑmɑɑsi-i welɛ, ɑpi yɛ u séi rɛ Anɑniyɑsi. Upíimɑ uu kɛyɑ́ɑ kɛnyinɛ u kpɑ́fúmɛ uu u séi rɛ: Anɑniyɑsi! Anɑniyɑsi! Uu rɛ: Nɛ́ɛ nkó, Upíimɑ!
10 E havia em Damasco um certo discípulo chamado Ananias. E disse-lhe o Senhor em visão: Ananias! E ele respondeu: Eis-me aqui, Senhor!
11 Upíimɑ uu u mɑɑ rɛ: A yisi ɑ ncée mmɛ̃ kɑpi yɛ n sée rɛ Kɛcirɛ kpísi ɑɑ́ hɑ Yutɑsi kɛyɔ-i Tɑrisi ukɔ́ uyɛ̃ kɑpi yɛ n sée rɛ Sɔɔli kɛcɑ́ɑ́ pisɛ. U welɛ un kɛyómɛ yɑ́ɑ́si.
11 E disse- lhe o Senhor: Levanta-te, e vai à rua chamada Direita, e pergunta em casa de Judas por um homem de Tarso chamado Saulo; pois eis que ele está orando;
12 Ai u nyísɛ rɛ utisi unyinɛ kɑpi yɛ n sée rɛ Anɑniyɑsi yɛ lompɔ uu ɑnípɛ ukɛcɑ́ɑ́ lɑ́ɑ rɛ uyɛ̃ Sɔɔli inipɛɛ ikɛ́ yɛ kɔ yɛ̃.
12 e numa visão ele viu que entrava um homem chamado Ananias e punha sobre ele a mão, para que tornasse a ver.
13 Anɑniyɑsi uu rɛ: Upíimɑ, nɛ konlɛ pisoi mɛyɑ̃ pin símisi rɛ utisi uyɛ̃ úu kusɑ pipɔ́soi pɛɛ Yerusɑlɛm-pɔ ń we rikpɑ́kɑ́rɑ́ wɑpisi.
13 E respondeu Ananias: Senhor, de muitos ouvi acerca deste homem, quantos males tem feito aos teus santos em Jerusalém;
14 Pɛpɛɛ yɛ Uléécɑɑ inyɔ́ɔnsɛ n wɑ piwɛ́ɛ́sɛ pɛɛ ncée u hɛ rɛ ukɛ́ nté kɑm ukɛ́ pɛ̃ nnɛ́í pɛɛ pɔ́ n yɑ́ɑ́si cɔ́pii.
14 e aqui tem poder dos principais dos sacerdotes para prender a todos os que invocam o teu nome.
15 Amɑ́ Upíimɑ uu u pɛsɛ rɛ: A n ŋme. Nɛ usoi uyɛ̃ wɛ́ɛlɛ rɛ ukɛ́ pinɛ́kɛi wɑ. U yɛ́ tíyɛsɛ mpuri sɑnɛ pikɔ́ nɛ pipiyɔɔpi nɛ pɛɛ́ nɛ Isirɑyɛɛli pikɔ́ ɑpi rinɛ́nyíri ceru.
15 Disse-lhe, porém, o Senhor: Vai, porque este é para mim um vaso escolhido para levar o meu nome diante dos gentios, e dos reis, e dos filhos de Israel.
16 Nɛ́ rinɛ́cúruu u símisi rɛ u yɛ́ kɛnɛ́cɑ́ɑ́ íwɛ ncɔpuri li.
16 E eu lhe mostrarei quanto deve padecer pelo meu nome.
17 Kei kɛ Anɑniyɑsi uu pɛɛ ncée kpísi uú hɑ Yutɑsi kɛyɔ lompɔ, uu Sɔɔli kɛcɑ́ɑ́ ɑnípɛ lɑɑ uu rɛ: Unɛ́mɑ́rɛcɔ Sɔɔli, kɑɑ́ pɛɛ ncée n tíkimɛlɛ̃ pɔn nté wémɛ kɛ Upíimɑ uu pɔ́ rikpɑ́fúmɛ. Uyɛɛ nɛ́ tummɛ rɛ ipɔ́nípɛɛ ikɛ́ yɛ kɔ nkpéni yɛ̃́, Nfɑ́ɑsɔnɛ nkɛ́ kɔ pɔ́ lõ.
17 E Ananias foi, e entrou na casa, e, impondo-lhe as mãos, disse: Irmão Saulo, o Senhor Jesus, que te apareceu no caminho por onde vinhas, me enviou, para que tornes a ver e sejas cheio do Espírito Santo.
18 Kei nní, linyinɛ ɑi uinipɛɛ kɛcɑ́ɑ́ lɑ́pilɛ yɑrɛ ikpíntomɛ́ ɑwéé ɑi lólu, uu pɛɛ nkpéni n nyɑ́ni. Uu yisi ɑpi míni u wolɛ
18 E logo lhe caíram dos olhos como que umas escamas, e recuperou a vista; e, levantando-se, foi batizado.
19 uu pɛɛ ilukɛ le uu ńnɑŋɛ yɛnu. Sɔɔli yɛ Tɑmɑɑsi-pɔ Nléécɑɑsimɛ́ yóólɛ̃ Sɔɔli uu Yeesu pipirɛtiki kɛ́mɛɛ Tɑmɑɑsi-i siyɑ́ɑ wɑi.
19 E, tendo comido, ficou confortado. E esteve Saulo alguns dias com os discípulos que estavam em Damasco.
20 Uu pɛɛ kei nní yisi uu síyɔ sɛ-i kɛ Pisuifi ɑyomɛyɑ́hɑɑlee ɑɑ ń we kɑ uu yóó rɛ Yeesu yɛɛ Uléécɑɑ Kɛpipi.
20 E logo, nas sinagogas, pregava a Jesus, que este era o Filho de Deus.
21 Ai pɛ̃ nnɛ́í pɛɛ u n kómɛi nnɔ́ɔ yipu ɑpi yɛ pɛɛ rɛ: Ái nkó yɛɛ yɛ lɛ̃ Yerusɑlɛm-pɔ pɛpɛɛ rinyíri ntí n sélei n wéékusɛlɛ̃ɛ? Nɛ́ntɛ u kɔ nté kɑlɛ rɛ ukɛ́ lipite pɛ̃ cɔ́pii ukɛ́ nɛ pɛpɛɛ yɛ Uléécɑɑ inyɔ́ɔnsɛ n wɑ piwɛ́ɛ́sɛ lɛɛpɔ?
21 Todos os que o ouviam estavam atônitos e diziam: Não é este o que em Jerusalém perseguia os que invocavam este nome e para isso veio aqui, para os levar presos aos principais dos sacerdotes?
22 Pɛɛ́ kɛ Sɔɔli uu ńnɑŋɛ piyɛ́nɛ rikpɑ́ uu yɛ nɛ Pisuifi pɛɛ Tɑmɑɑsi-i ń we nsímɛ́ feriyɛ uu pi sɛ́ɛ́sɛ. U yɛ pi nyísɛ rɛ Yeesu yɛɛ Úyulɑlɛ kɛ Uléécɑɑ uu n wɛ́ɛ.
22 Saulo, porém, se esforçava muito mais e confundia os judeus que habitavam em Damasco, provando que aquele era o Cristo.
23 Kɑi nkɑ́ripi n nɑ́ŋɑi, Pisuifi ɑpi símɑɑnɛ ɑí tonɛ rɛ pikɛ́ Sɔɔli kpu.
23 E, tendo passado muitos dias, os judeus tomaram conselho entre si para o matar.
24 Ai Sɔɔli kutu-i loni rɛ pi u wɛ́ɛ́si. Kɛtúŋɛ́ nɛ kɛsinɛ kɑpi pɛɛ kuyu sipoo mɛ̃́ pikɛ́ nɛ u ń kpu nnyɑ.
24 Mas as suas ciladas vieram ao conhecimento de Saulo; e, como eles guardavam as portas, tanto de dia como de noite, para poderem tirar-lhe a vida,
25 Upipirɛtiki ɑpi pɛɛ kɛsinɛ mɛnɛ́rɛ mɛnyinɛ-i u wɑi ɑpí nɛ kuyu mmɛlɛ kɛpirɛ-mɛ̃ u súisɛpɔ.
25 tomando-o de noite os discípulos, o desceram, dentro de um cesto, pelo muro.
26 Kɛ Sɔɔli uu Yerusɑlɛm n tuipɔ, uu Yeesu pipirɛtiki picɔ pitíki peeni, ɑmɑ́ pinnɛ́í pin pɛɛ u wuru. Ápi pɑkɑrɛlɛ̃ tɛ u mɛsei Yeesu upirɛtiki.
26 E, quando Saulo chegou a Jerusalém, procurava ajuntar-se aos discípulos, mas todos o temiam, não crendo que fosse discípulo.
27 Kei kɛ Pɑrinɑpɑsi uu mɛsɛ u kpísi uú nɛ pitumɛ lɛɛpɔ, uu lɛ̃ kɛ Upíimɑ uu umɛcirɛ n lésɛ uu Tɑmɑɑsi ncee-i Sɔɔli nyísɛ nɛ lɛ̃ kuú nɛ u n símisi pi kɛɛni. Uu kɔ lɛ̃ kɛ Sɔɔli uu Tɑmɑɑsi-pɔ nɛ ikɑri Nléécɑɑsimɛ́ nɛ Yeesu rinyiri rin-yóó pi símisi.
27 Então, Barnabé, tomando-o consigo, o trouxe aos apóstolos e lhes contou como no caminho ele vira ao Senhor, e este lhe falara, e como em Damasco falara ousadamente no nome de Jesus.
28 Kɑí nɛ kei n kpísi, Sɔɔli nɛ pitumɛ pɛ̃ pɛɛ pɛɛ Yerusɑlɛm-i sɔ́nɛsi, un nɛ ikɑri Nléécɑɑsimɛ́ nɛ Upíimɑ rinyiri yóólɛ̃.
28 E andava com eles em Jerusalém, entrando e saindo.
29 U nɛ Pisuifi pɛɛ Mɛ́kirɛki n símisi yɛ̀ɛ̀ pɛɛ ifɑɑci wɑlɛ. Amɑ́ pɛ̃ pin pɛɛ wɛ́ɛ́si pikɛ́ u kpu.
29 E falava ousadamente no nome de Jesus. Falava e disputava também contra os gregos, mas eles procuravam matá-lo.
30 Kɛ piyómɛyɑ́hɑɑ picɔ ɑpi lɛ̃ n céri, ɑpi u kpísi ɑpí nɛ Sesɑree-mɛ̃ u sĩ ɑpi Tɑrisi-mɛ̃ u tɔ́ŋsɛpɔ.
30 Sabendo- o, porém, os irmãos, o acompanharam até Cesareia e o enviaram a Tarso.
31 Úkɑ úu pɛɛ kumúŋɛ́ kpɛ-i Yeesu pikɔ́ cɔ́ŋlɛ̃ Yutee nɛ Kɑlilee nɛ Sɑmɑrii kɛtẽ nnɛ́í kɛcɑ́ɑ́. Pi pɛɛ ikɑri kpɑriisɛnɛlɛ pin kɔ Upíimɑ riwurɛ mɑ́lɛ. Nfɑ́ɑsɔnɛ nn pi lɛ́ni pin kulúi kpɑ́lɛ̃.
31 Assim, pois, as igrejas em toda a Judeia, e Galileia, e Samaria tinham paz e eram edificadas; e se multiplicavam, andando no temor do Senhor e na consolação do Espírito Santo.
32 Piyɛɛ yɛ pɛɛ ḿpɑ́ yei kuyu-i sɔ́nɛlɛ, uú nɛ kɛyɑ́ɑ kɛnyinɛ Yeesu pikɔ́ pɛɛ Litɑ kuyu-i ń we kɛ́mɛɛ tulu.
32 E aconteceu que, passando Pedro por toda parte, veio também aos santos que habitavam em Lida.
33 Uu kei utisi unyinɛ kɑpi yɛ n sée rɛ Enee lɛɛpɔ. U kɛ́kɑnkɑ́lɑ́kɑ́ lɛ. Li wɑ iŋmɛ̃ ipɑhɑ kuú nɛ kɛfinɛ kɛcɑ́ɑ́ n finu úu yɛ fe ukɛ́ sɔ́nɛ.
33 E achou ali certo homem chamado Eneias, jazendo numa cama havia oito anos, o qual era paralítico.
34 Piyɛɛ uu u mɑɑ rɛ: Yeesu Kirisi yɛ pɔ́ pɔisɛlɛ, Enee. A yisi ɑ ripɔ́cúruu kɛpɔ́finɛ riwɛ́pí. Enee uu kei nní mɛsɛ nɛ mɛsɛ yisi.
34 E disse-lhe Pedro: Eneias, Jesus Cristo te dá saúde; levanta-te e faze a tua cama. E logo se levantou.
35 Litɑ pikɔ́ nɛ Sɑɑrɔɔ pikɔ́ nnɛ́í ɑpi u yɛnu ɑpi pimɛcirɛ Upíimɑ pɑ ɑpí nɛ Upíimɑ kɛfɑ tɛnɛ.
35 E viram-no todos os que habitavam em Lida e Sarona, os quais se converteram ao Senhor.
36 Yɑfɑ-pɔ kɛ unɔ́si unyinɛ uú pɛɛ́ we. Pi yɛ u sée rɛ Tɑpitɑ. Pi yɛ rinyíri tɛ̃ Mɛ́kirɛki kɛ́mɛɛ tuisɛ rɛ TɔrikɑɑsiUyɛ̃ nkɔ́ mɛɛ rɛ ukɛ́ ḿpɑ́ píyei lisɔnɛ n wɑi ukɛ́ kɔ pisoi n hɛkɛsi.
36 E havia em Jope uma discípula chamada Tabita, que, traduzido, se diz Dorcas. Esta estava cheia de boas obras e esmolas que fazia.
37 Uu likumúŋɛ́ kpɛ-i kɑ́ɑ́si uu kpi. Kɑpi piwólɛ u m mɑsí, ɑpi kɛ́yɔ kɛcɑ́ɑ́-pɔ kulee kunyinɛ-i kɛléécɑɑ-pɔ u finsɛ.
37 E aconteceu, naqueles dias, que, enfermando ela, morreu; e, tendo-a lavado, a depositaram num quarto alto.
38 Yeesu pipirɛtiki pɛɛ Yɑfɑ-pɔ ń we yɛ pɛɛ kónlɛ rɛ Piyɛɛ yɛ Litɑ-pɔ we. Litɑ yɛ kɔ nɛ Yɑfɑ kɔ́lɛnlɛ. Api pɛɛ pisoi pitɛ́ lesɛ ɑpi Piyɛɛ kɛ́mɛɛ tum tɛ pikɛ́ u mɑɑ rɛ ukɛ́ mɛkɛɛ pikɛmɛɛ wurupɔ.
38 E, como Lida era perto de Jope, ouvindo os discípulos que Pedro estava ali, lhe mandaram dois varões, rogando-lhe que não se demorasse em vir ter com eles.
39 Piyɛɛ uu wɑ́kɑsi u nɛ pɛ̃ ɑpi tóoisɛnɛ ɑpi tɔ́mpɔ. Kuu n tuipɔ, ɑpí nɛ kɛ́yɔ kɛcɑ́ɑ́ kulee kpɛ-i u tɑɑ́pɔ. Pikúmɑnnɔsi nnɛ́í ɑpí nyɔsɔ́pɔ ɑpi itu nɛ u kɑ́lisi. Api sitúkɑnkɑ nɛ ɑkpɛ́lɛnku nyɛ̃ kɛ Tɔrikɑɑsi uú pɛɛ nfɑ́ɑ m mɑ́ un yóóni u nyísɛntɛ.
39 E, levantando-se Pedro, foi com eles. Quando chegou, o levaram ao quarto alto, e todas as viúvas o rodearam, chorando e mostrando as túnicas e vestes que Dorcas fizera quando estava com elas.
40 Kei kɛ Piyɛɛ uu pɛɛ pinnɛ́í lésɛpɔ, uu wúlɑ uu kɛyómɛ yɑ́ɑ́si. Uu pɛɛ ukpɔkpɔ-mɛ̃ pɑnsɛpɔ uu rɛ: Tɔrikɑɑsi, ɑ yisi. Tɔrikɑɑsi uu inípɛɛ wúkulɛ. Kuu Piyɛɛ n yɛ̃́, uu yisi uú tonɛ.
40 Mas Pedro, fazendo- as sair a todas, pôs-se de joelhos e orou; e, voltando-se para o corpo, disse: Tabita, levanta-te. E ela abriu os olhos e, vendo a Pedro, assentou-se.
41 Piyɛɛ uu kunípɛ u tini uu u lɛ́ni uu yisi. Uu pɛɛ limɛmɑ́ɑ́ piyómɛyɑ́hɑɑ nɛ pikúmɑnnɔsi pɛ̃ séi uu Tɔrikɑɑsi nɛ unfɑɑ pi nyísɛ.
41 E ele, dando-lhe a mão, a levantou e, chamando os santos e as viúvas, apresentou-lha viva.
42 Nsímɛ́ mmɛ̃ nn Yɑfɑ kuyu nnɛ́í kɔ́ɔ́nú, pisoi mɛyɑ̃ ɑpi Upíimɑ nɛ kɛfɑ tɛnɛ.
42 E foi isto notório por toda a Jope, e muitos creram no Senhor.
43 Piyɛɛ uu Yɑfɑ-i ukónɛfukɛi Simɔɔ kɛyɔ-i tonɛ ɑi siyɑ́ɑ wɑi ńsɔnɛ.
43 E ficou muitos dias em Jope, com um certo Simão, curtidor.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 9, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.