Atos 26
Sola NT (SOY_SIM) vs NVT
1 Akiripɑ uu pɛɛ Pɔɔli mɑɑ rɛ: Pɔ nkpéni ncée mɑ́lɛ pɔkɛ́ ripɔ́yu hɛɛrɛ tɔkɛ́ kṍ. Pɔɔli uu pɛɛ kunípɛ síkɑ, uu nsímɛ́ kpísi uu rɛ:
1 Então Agripa disse a Paulo: “Você pode falar em sua defesa”. Paulo fez um sinal com a mão e começou sua defesa:
2 Uyɔ́ɔpi Akiripɑ, li nɛni kɛyɑ́ɑ nkɛ́ nɛ́ lɑ́ɑ́rú rɛ nɛ́ ncée yɛ̃ ɑm nsímɛ́ nnɛ́í kɛ Pisuifi ɑpí nɛ nɛ́ rinkpɑ́rɑ́ kɛpɔ́yu-i símisi.
2 “Rei Agripa, considero-me feliz de ter hoje a oportunidade de lhe apresentar minha defesa contra todas as acusações feitas pelos líderes judeus,
3 Li we rɛ pɔ Pisuifi inyɛkii nɛ piisímɛ́ kɛcɑ́ɑ́ kɑpi n kɛ́ŋɛnɛntɛ mɛyíkíyiki ńsɔnɛ nyulɛ. Lɛ̃ nnyɑ, nɛ rikɔ́ŋ pɔ́ wúkulɛ rɛ ɑ niŋɛsi ɑɑ kutu nɛ́ cɔ.
3 pois sei que conhece bem todos os costumes e controvérsias dos judeus. Portanto, peço que me ouça com paciência.
4 Pisuifi nnɛ́í yɛ nyulɛ lɛ̃ kɑm hɑ́i inɛ́ŋmɑ́nɛ-mɛ nnɛ́puri pikɔ́ kɛcɔpɛ nɛ Yerusɑlɛm kɛ́mɛɛ inɛ́soi n li.
4 “Como os líderes judeus sabem muito bem, recebi educação judaica completa desde a infância entre meu povo e depois em Jerusalém.
5 Hɑ́i ɑ́i nɛni-mɛ kɑpi nɛ́ nyu. Pin n lɑ, piricuruu yɛ́ nɛ pinnɔɔ símisi rɛ nɛ pɛɛ Pifɑrisi kɛ́mɛɛ welɛ. Tɔ́ɔ yɛ ɑ́ri pɛɛ pirɔ́yómɛyɑ́hɑɑ isé nɛ ɑkpɛ́ri wɑi.
5 Também sabem, e talvez estejam dispostos a confirmar, que vivi como fariseu, a seita mais rígida de nossa religião.
6 Kɑm n tɑ́lɛ̃ tɛ Uléécɑɑ yɛ́ lɛ̃ kuu pirɔ́sɑ́ɑyɑhɑ ḿ mɑ wɑ nnyɑ kɑpí nɛ nté nní nɛ́ túhɑɑnɛ.
6 Agora estou sendo julgado por causa de minha esperança no cumprimento da promessa feita por Deus a nossos antepassados.
7 Isirɑyɛɛli pikɔ́ ipuri kɛfi nɛ itɛ́ iyɛ̃ pɔ̃́ nɛ kɔ mɛsɛ́rɛ kɛsinɛ nɛ kɛtúŋɛ́ Uléécɑɑ yɑ́ɑ́silɛ in nɛ tɑ́lɛ̃ tɛ i yɛ́ lɛ̃ kuu mɛkɛɛ-mɛ pirɔ́sɑ́ɑyɑhɑ ḿ mɑ yɛ̃. Kɑm likɛcɑ́ɑ́ n tɑ́lɛ̃ nnyɑ kɛ Pisuifi ɑpi pitele nɛ́ wɑi, uyɔ́ɔpi Akiripɑ!
7 De fato, é por isso que as doze tribos de Israel adoram a Deus fervorosamente, dia e noite, e compartilham da mesma esperança que eu. E, no entanto, ó rei, acusam-me por causa dessa esperança!
8 Yo nnyɑ kɛ nɔ̃́ Pisuifi ɑ́ni pɛɛ́ lɑ nɔkɛ́ ŋmurɛi rɛ Uléécɑɑ yɛ́ fe uu mɛyíkíyiki pikpɔkpɔ yukusɛ?
8 Por que lhes parece tão incrível que Deus ressuscite os mortos?
9 Tinɛ́cúruu ŋmɑɑ yɛ pɛɛ́ musilɛ rɛ kɛ́ ńnɑŋɛ nɛ tɑ́pɑɑnkɛɛ úkɑ úu kɑpɛ Nɑsɑrɛti ukɔ́ Yeesu rinyiri nɛ kɛfɑ tɛnɛ.
9 “Eu costumava pensar que era minha obrigação empenhar-me em me opor ao nome de Jesus, o nazareno.
10 Lɛ̃ kɑm Yerusɑlɛm-pɔ n wɑ yɛ lɛ̃. Nɛ rinɛ́cúruu ŋmɑɑ Uléécɑɑ pikɔ́ mɛyɑ̃ kukpɑniilee tɑnlɛ. Pɛpɛɛ yɛ Uléécɑɑ inyɔ́ɔnsɛ n wɑ piwɛ́ɛ́sɛ pɛɛ yɛ ncée nɛ́ hɛ rɛ kɛ́ lɛ̃ wɑ. Pin kɔ n lɑ pikɛ́ pi kṍ, li yɛ pɛɛ́ nɛ nɛ́ risɑ́lɛ.
10 Foi exatamente o que fiz em Jerusalém. Com autorização dos principais sacerdotes, fui responsável pela prisão de muitos dentre o povo santo. E eu votava contra eles quando eram condenados à morte.
11 Nɛ yɛ pɛɛ ɑyómɛyɑ́hɑɑlee rikɑlɛ ɑḿ hɑ kei íwɛ pi n wɑi, nɛn nɑ́ɑ́si rɛ pikɛ́ pinfɑtɛnɛ kɛsi. Kunɛ́fɑtoi yɛ pɛɛ pikɛcɑ́ɑ́ tɔsilɛ, hɑ́i ricuruu ɑm yɛ pi n wéékusɛlɛ̃ nɛ ɑcɔ̃yu-pɔ.
11 Muitas vezes providenciei que fossem castigados nas sinagogas, a fim de obrigá-los a blasfemar. Eu me opunha a eles com tanta violência que os perseguia até em cidades estrangeiras.
12 Limɛkɔ́-i kɛ pɛpɛɛ yɛ Uléécɑɑ inyɔ́ɔnsɛ n wɑ piwɛ́ɛ́sɛ ɑpi kɛyɑ́ɑ kɛnyinɛ rítɛlɛ́ nɛ́ rimúísɛ ɑpi ncée nɛ́ hɛ ɑm yisi ɑm Tɑmɑɑsi sĩ.
12 “Certo dia, numa dessas missões, dirigia-me a Damasco, autorizado e incumbido pelos principais sacerdotes.
13 Ituŋɛ kɛcírɛ kumúŋɛ́, nɛn ncée-i we, uyɔɔpi Akiripɑ. Kei kɑm mɛtɛ́í mɛnyinɛ yɛ̃ mɛn kɛyómɛcɑɑ-pɔ leeri, mɛn tɑpɑɑlɛ̃, mɛn ituŋɛ mɛtɛ́í fe ɑmɛ́ nɛ tɔ́ nɛ pinɛ́séncɔ kɔ́ɔ́nú.
13 Por volta do meio-dia, ó rei, ainda a caminho, uma luz do céu, mais intensa que o sol, brilhou sobre mim e meus companheiros.
14 Ari ntɔ́nɛ́í kɛteni-i lólu, ɑm pɛɛ kóm, lin nɛ Mɛ-epiree nɛ́ tee rɛ: Sɔɔli, Sɔɔli, yo nnyɑ kɑɑ nɛ́ wéékusɛlɛ̃? Mɛ́woo kɑɑ́ nɛ nɛ́ tɔpiriinkɛɛ yɑrɛ kɛminɑɑ.
14 Todos nós caímos no chão, e eu ouvi uma voz que me dizia em aramaico: ‘Saulo, Saulo, por que você me persegue? Não adianta lutar contra minha vontade’.
15 Kei kɑm pɛɛ pisɛ rɛ: Pɔ́ɔ úye, Upíimɑ? Uu nɛ́ pɛsɛ rɛ: Nɛ́ɛ Yeesu kɑɑ ń we pɔn wéékusɛlɛ̃.
15 “‘Quem és tu, Senhor?’, perguntei. “E o Senhor respondeu: ‘Sou Jesus, a quem você persegue.
16 A nkpéni yisi ɑɑ nyɛrɛ. Lɛ̃ nnyɑ kɑm mɛnɛ́círɛ pɔ́ n nyísɛ yɛ nní: Nɛ lɑ rɛ ɑ pɑnsɛ unɛ́kɛikɔ́, ɑɑ yɛ kɔ́ɔ́nú ɑɑ lɛ̃ kɑɑ nɛni nní nɛ́ n yɛ̃́ nɛ lɛ̃ kɑm n sɔ́nti kɛ pɔ́ n nyísɛ picɔ símisi.
16 Agora levante-se, pois eu apareci para nomeá-lo meu servo e minha testemunha. Conte o que viu e o que eu lhe mostrarei no futuro.
17 Mpɔ́puri pikɔ́, Pisuifi kɛcɔpɛ kɑm pɔ́ lesɛnɛ kɛ́ mpuri sɑnɛ pikɔ́ kɛ́mɛɛ pɔ́ tũ.
17 E eu o livrarei tanto de seu povo como dos gentios. Sim, eu o envio aos gentios
18 Nɛ pɔ́ tum tɛ ɑ hɑ piinipɛɛ wúkulɛ ɑɑ kuŋmɑhɑ-i pi lesɛ ɑɑ́ nɛ mɛtɛ́í-i pi sĩ. A kɔ Setɑni ɑnipɛ-i pi lesɛ ɑɑ́ nɛ Uléécɑɑ kɛ́mɛɛ pi sĩ. In tɛ pi nɛ kɛfɑ nɛ́ tɛnɛlɛ̃, Uléécɑɑ yɛ́ piɑkópɛ pi sɑ́rɛi uu kɔ lisɔnɛ kuú nɛ upikɔ́ m mɛ̃́ pi hɛ.
18 para abrir os olhos deles a fim de que se voltem das trevas para a luz, e do poder de Satanás para Deus. Então receberão o perdão dos pecados e a herança entre o povo de Deus, separado pela fé em mim’.
19 Lɛ̃ kɛ́mɛɛ, ɑ́m pɛɛ lɛ̃ kɑi kɛyómɛcɑɑ-pɔ nɛ́ n nyísɛmɛ kɛsi, uyɔ́ɔpi Akiripɑ!
19 “Portanto, rei Agripa, obedeci à visão celestial.
20 Amɑ́ Tɑmɑɑsi pikɔ́ nɛ Yerusɑlɛm pikɔ́ kɑm Nléécɑɑsimɛ́ mɛfoí riyóó, ɑm pɛɛ limɛmɑ́ɑ́ Yutee kɛtẽ tɔrɔɔ pikɔ́ nnɛ́í nɛ sitẽ sicɔ pikɔ́ yóó. Nɛ pi símisi rɛ pikɛ́ mɛfinɛ consɛ pikɛ́ Uléécɑɑ-mɛ̃ pɑnsɛpɔ ɑpí n wɑi likɛ́ n nyísɛlɛ̃ tɛ pi mɛfinɛ consɛlɛ.
20 Anunciei a mensagem primeiro em Damasco, depois em Jerusalém e em toda a Judeia, e também aos gentios, dizendo que todos devem arrepender-se, voltar-se para Deus e mostrar, por meio de suas boas obras, que mudaram de rumo.
21 Nsímɛ́ mmɛ̃ nnyɑ kɛ Pisuifi ɑpi Uléécɑɑ kɛyɔ-i nɛ́ tĩ́, pin wɛ́ɛ́si pikɛ́ nɛ́ kpu.
21 Alguns judeus me prenderam no templo por anunciar essa mensagem e tentaram me matar.
22 Amɑ́ hɑ́i nɛ nɛni-mɛ, Uléécɑɑ yɛ nɛ́ nɛn nɛ we nɛn uiseérɑkɔɔ́ le, ḿpɑ́ úye, siwɑ̃́ nɛ piwɛ́ɛ́sɛ siyu-i. Ám yɛ nféé ńkɑ mɑ, lɛ̃ kɛ ɑntepuyɛ nɛ Moisi ɑpi mɛkɛɛ-mɛ n yɛ̃́ ɑpi símisi rɛ li wemɛ mɛmɑ́ɑ́.
22 Mas Deus tem me protegido até este momento, para que eu dê testemunho a todos, dos mais simples até os mais importantes. Não ensino nada além daquilo que os profetas e Moisés disseram que haveria de acontecer,
23 Nɛ yɛ mɑɑ rɛ: Uyɛ̃ kɛ Uléécɑɑ uu n wɛ́ɛ yɛ́ kɑm uu íwɛ le, uu kpi uu ufoí pikpɔkpɔ kɛ́mɛɛ yisi. Uyɛɛ yɛ́ nsímɛ́ mɛɛ mɛtɛ́í ḿ mɑ́ Pisuifi nɛ mpuri sɑnɛ pikɔ́ hɛ.
23 que o Cristo sofreria e seria o primeiro a ressuscitar dos mortos e, desse modo, anunciaria a luz de Deus tanto aos judeus como aos gentios”.
24 Pɔɔli un lɛ̃ we un uriyu hɛɛrɛ, Fɛsituusi uu cɑ́ɑ́ipɔ rɛ: Pɔ isɔhɔ torilɛ, Pɔɔli! Mɛpɔ́nyuwɛ píimɑ yɛ isɔhɔ pɔ́ tóroisɛlɛ.
24 De repente, Festo gritou: “Paulo, você está louco! O excesso de estudo o fez perder o juízo!”.
25 Kei kɛ Pɔɔli uu pɛɛ rinɔ́ɔ u yɔsí rɛ: Ám isɔhɔ tori, urɔ́sɑ́ɑ! Mmú kɑm nní n símisi yɛ mɛníŋɛ nsímɛ́ sɔnɛ lɛ nn kɔ ɑsei tikilɛ̃.
25 Mas Paulo respondeu: “Não estou louco, excelentíssimo Festo. Digo a mais sensata verdade,
26 Nɛ nyulɛ rɛ uyɔ́ɔpi Akiripɑ yɛ nní nnɛ́í lɛɛ nní ń wɑ pikómɛ mɑ́ɑ́lɛnlɛ. Lɛ̃ nnyɑ kɑḿ nɛ rinɛ́pɔ́ɔ ukɛyu-i símisi. Ái mɛpíílú mɛnyinɛ-i kɑi kɛlõ kuŋmɑhɑ-i lɛ̃ wɑ.
26 e o rei Agripa sabe dessas coisas. Expresso-me com ousadia porque tenho certeza de que esses acontecimentos são todos de conhecimento dele, pois não se passaram em algum canto escondido.
27 Pɔ ɑntepuyɛ nsímɛ́ nɛ kɛfɑ tɛnɛlɛ̃ɛ, uyɔ́ɔpi Akiripɑ? Nɛ nyulɛ rɛ pɔ nɛ kɛfɑ n tɛnɛlɛnlɛ.
27 Rei Agripa, o senhor crê nos profetas? Eu sei que sim”.
28 Akiripɑ uu pɛɛ Pɔɔli pɛsɛ rɛ: Pɔ lɑlɛ pɔkɛ́ nɛ́ feriyɛ kɛ́ nté nní pɑnsɛ Kirisi ukɔ́!
28 Então Agripa o interrompeu: “Você acredita que pode me convencer a tornar-me cristão em tão pouco tempo?”.
29 Pɔɔli uu rɛ: Lin yɛ́ nfɑ́ɑni nɛ́ɛ lin yɛ́ píyei-pɔ, li kpére lɛ̃ wɑ! Nɛ Uléécɑɑ welu rɛ ɑ́i kɑpɛ pɔ̃́ ŋmɑnɛ, ɑmɑ́ likɛ́ nɔ́nnɛ́nɛ́í mmú nɔ́ɔ nɛni nní kutu nɛ́ n cɔ́lɛ̃, nɔ́ɔ yɛ́ mɛnɛ́cɔ n we. Akpɑnii nnyɛ́ ŋmɑnɛ ɑkɛ́ nɔ́ ripɑ́rí.
29 Paulo respondeu: “Em pouco ou em muito tempo, peço a Deus que tanto o senhor como os demais aqui presentes se tornem como eu, exceto por estas correntes”.
30 Kei kɛ uyɔ́ɔpi Akiripɑ nɛ uyɔ́ɔpi píimɑ Fɛsituusi nɛ Pereniisi nɛ pɛ̃ nnɛ́í pɛɛ kei kɛsẽ́ ń we ɑpi pɛɛ yisi,
30 Então o rei, o governador, Berenice e todos os outros se levantaram e se retiraram.
31 ɑpi iyɑɑ leepɔ, ɑpi pɛɛ pimɛcɔpɛcirɛ n tee rɛ: Usoi nkó úu líkɑ cɑɑi kɑpi yɛ́ nɛ usoi ń kpu nɛ́ɛ kɑpi yɛ́ nɛ ɑkpɑnii u n wɑ.
31 Enquanto saíam, conversavam entre si e concordaram: “Esse homem não fez nada que mereça morte ou prisão”.
32 Kei kɛ Akiripɑ uu pɛɛ Fɛsituusi mɑɑ rɛ: Usoi nkó unsɑ́ pɛɛ́ m pisɛ rɛ pikɛ́ nɛ Rɔm uyɔɔpi Sesɑɑ kɛ́mɛɛ u hɑ, pi yɛ́ pɛɛ fe ɑpi u yɑ́pɔ.
32 E Agripa disse a Festo: “Ele poderia ser posto em liberdade se não tivesse apelado a César”.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 26, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.