Atos 24
Sola NT (SOY_SIM) vs ACF
1 Ai wɑi siyɑ́ɑ sinupũ, Uléécɑɑ usinɑ Anɑniyɑsi nɛ kuyu piwɛ́ɛ́sɛ pinyinɛ nɛ usímɛ́yɔɔ́ unyinɛ kɑpi yɛ n sée rɛ Tɛrituluusi ɑpi Sesɑree-i hɑpɔ. Api uyɔ́ɔpi píimɑ Felikisi-i sĩ́ tɛ pikɛ́ hɑ Pɔɔli kɛtɑhɑi sée.
1 E, cinco dias depois, o sumo sacerdote Ananias desceu com os anciãos, e um certo Tértulo, orador, os quais compareceram perante o presidente contra Paulo.
2 Uyɔ́ɔpi uu Pɔɔli séipɔ, Tɛrituluusi uu yisi uu picɛ́ u kɑ́pɑ́ɑ́, uu uyɔ́ɔpi mɑɑ rɛ: Urɔ́sɑ́ɑ, uyɔ́ɔpi píimɑ! Pɔ́ɔ tíyɛsɛ kɑri nkíŋniŋɛ-i we hɑ́i ɑ́i nɛni-mɛ. Kɛtẽ kɑɑ ńsɔnɛ m múílɛ̃ nnyɑ kɛ nconsɛ mɛyɑ̃ nn kɛrɔ́tẽ nkɛ́ kɛcɑ́ɑ́ wɑ rɛ likɛ́ nɛ kɛ sɔnɛsi.
2 E, sendo chamado, Tértulo começou a acusá-lo, dizendo: Visto como por ti temos tanta paz e por tua prudência se fazem a este povo muitos e louváveis serviços,
3 Tɔ pɑkɑrɛ! Nɛ pipɔ́kɛi nɛ lɛ̃ kɑɑ mɛsɛ́rɛ nɛ ḿpɑ́ yei rɔ́ n wɑi.
3 Sempre e em todo o lugar, ó potentíssimo Félix, com todo o agradecimento o queremos reconhecer.
4 Ám lɑ kɛ́ kɔ picɔ́ŋ pɔ́ rikpɑ́. Amɑ́ nɛ rikɔ́ŋ pɔ́ wúkulɛ rɛ ɑ kɔ nɛ kɛfɑ rɔ́ fénnɛ, ɑɑ nkɑ́ripi kutu rɔ́ cɔ.
4 Mas, para que não te detenha muito, rogo-te que, conforme a tua eqüidade, nos ouças por pouco tempo.
5 Tɔ yɛ̃ tɛ utisi nkó yɛ likpɑ́ɑ́ree linyinɛ lɛ. Uyɛɛ Nɑsɑrɛti pikɔ́ mɛkóólɛ icɑ́pinɛ uyukɔɔ́. Kɛtẽ nnɛ́í Pisuifi kɛcɔpɛ kuu ńcɔkɔi tɑnɑɑlɛ̃.
5 Temos achado que este homem é uma peste, e promotor de sedições entre todos os judeus, por todo o mundo; e o principal defensor da seita dos nazarenos;
6 Ticuruu u pɛɛ nɑ́ɑ́silɛ ukɛ́ Uléécɑɑ kɛyɔ mɛ́kpɛrinkpɛ wɑisɛ, kɑri pɛɛ́ nɛ u tĩ. [Tɔ pɛɛ́ lɑlɛ tɔkɛ́ nɛ u túhɑɑnɛ yɑrɛ kɛ irɔ́sé ii m pisɛ.
6 O qual intentou também profanar o templo; e nós o prendemos, e conforme a nossa lei o quisemos julgar.
7 Amɑ́ usɔ́ɔ́cɑ wɛ́ɛ́sɛ Lisiyɑɑsi uú weri uú nɛ ńnɑŋɛ ɑrɔ́nípɛ-i u yɔ́su.
7 Mas, sobrevindo o tribuno Lísias, no-lo tirou de entre as mãos com grande violência,
8 Uu pɛɛ Pɔɔli piteecɔ pɛ̃ mɑɑ rɛ pikɛ́ nɛ nsímɛ́ pɔ́ lɛɛmɛ.] Pɔn tipɔ́cúruu Pɔɔli m písɛisɛ, pɔ́ yɛ̃́ tɛ mmɛ̃ kɑrí nɛ u n cɛ́si yɛ ɑsei lɛ.
8 Mandando aos seus acusadores que viessem a ti; e dele tu mesmo, examinando-o, poderás entender tudo o de que o acusamos.
9 Pisuifi tɔrɔɔ ɑpi yisi ɑpi Tɛrituluusi kɛcɑ́ɑ́ kpɑ́ ɑpi rɛ mɛsei, lɛ̃ kɑi li.
9 E também os judeus consentiam, dizendo serem estas coisas assim.
10 Kei kɛ uyɔ́ɔpi píimɑ Felikisi uu pɛɛ́ nɛ kunípɛ Pɔɔli rinɔ́ɔ hɛ rɛ ukɛ́ unkɔ́ símisi. Pɔɔli uu rɛ: Urɔ́sɑ́ɑ uyɔ́ɔpi, nɛ nyulɛ rɛ hɑ́i ɑ́i nɛni-mɛ kɑɑ kɛrɔ́tẽ nkɛ́ kɛcɑ́ɑ́ itúhɑɑnɛ le. Lɛ̃ nnyɑ kɑḿ nɛ kɛfɑ kɛsɛ kɛpɔ́yu-i rinɛ́yu hɛɛrɛnɛ.
10 Paulo, porém, fazendo-lhe o presidente sinal que falasse, respondeu: Porque sei que já vai para muitos anos que desta nação és juiz, com tanto melhor ânimo respondo por mim.
11 Pɔ́ fe ɑɑ ripɔ́cúruu pisɛ ɑɑ kóm tɛ kɑḿ nɛ Yerusɑlɛm-i ń kɑ, siyɑ́ɑ kɛfi nɛ sitɛ́ yɛ nsí. Uléécɑɑ kɑm piyɑ́hɑɑ kɑ.
11 Pois bem podes saber que não há mais de doze dias que subi a Jerusalém a adorar;
12 Úkɑ úu kɛyɑ́ɑ kɛnyinɛ nɛ́ lɛɛpɔ, tɔ́ nɛ unyinɛ tɔn Uléécɑɑ kɛyɔ-i nɛ́ɛ kuyómɛyɑ́hɑɑlee-i nɛ́ɛ kuyu-i we tɔn yɔ́i nɛ́ɛ tɔn pisoi kupɑkɑrɛcirɛ́ tɑ́lɑɑnkɛɛ.
12 E não me acharam no templo falando com alguém, nem amotinando o povo nas sinagogas, nem na cidade.
13 Pisoi mpí ɑ́pi yɛ́ ńkɑ yɛ̃ pikɛ́ rɛ mmɛ̃ kɑpí nɛ nkpéni nté nɛ́ cɛ́si.
13 Nem tampouco podem provar as coisas de que agora me acusam.
14 Amɑ́ nɛ́ kɛpɔ́yu-i ɑsei símisi rɛ nɛ ncée fɑlɛ mmɛ̃ kɑpi nní n kpíilɛ̃ tɛ mɛkóólɛ icɑ́pinɛ ukɔ́ lɛ. Amɑ́ pirɔ́sɑ́ɑ Uleecɑɑ kɑm pɛɛ yɑ́ɑ́si nɛn kɔ lɛ̃ nnɛ́í lɛɛ isé nɛ ɑntepuyɛ ɑtɛlɛ́ kɛ́mɛɛ n wɔ́lɑɑlɛ̃ nɛ kɛfɑ tɛnɛlɛ̃.
14 Mas confesso-te isto que, conforme aquele caminho que chamam seita, assim sirvo ao Deus de nossos pais, crendo tudo quanto está escrito na lei e nos profetas.
15 Lɛ̃ kɑm n tɑ́lɛ̃ kɛ pɛ̃ ticuruu pɔ́ɔ kɔ tɑ́lɛ̃ tɛ Uléécɑɑ yɛ pisoi sɔnɛ nɛ pikópɛ pɛɛ n kpí nkpɔ kɛ́mɛɛ yukusɛ.
15 Tendo esperança em Deus, como estes mesmos também esperam, de que há de haver ressurreição de mortos, assim dos justos como dos injustos.
16 Lɛ̃ nnyɑ kɑm mɛsɛ́rɛ ŋmɔ́ɔ́púlɛ̃ tɛ kɛ́ Uléécɑɑ n tikilɛ̃ nɛ kɛfɑ kɛsɛ.
16 E por isso procuro sempre ter uma consciência sem ofensa, tanto para com Deus como para com os homens.
17 Kɑḿ nɛ nté n yisi, li iŋmɛ̃ kulúi wɑlɛ. Nɛ nɛni pɛɛmɛ rɛ kɛ́ nnɛ́puri pikɔ́ linyinɛ hɛ, kɛ́ kɔ nyɔ́ɔnsɛ kɛ́ nɛ Uléécɑɑ yɑ́ɑ́si.
17 Ora, muitos anos depois, vim trazer à minha nação esmolas e ofertas.
18 Lɛ̃ kɑḿ pɛɛ́ nɛ Uléécɑɑ kɛyɔ-i kpɑrɑ́lɛ̃ kɑpí nɛ nɛ́ lɛɛpɔ, nɛn ɑkópɛ pihɛɛrɛ inyɛkii piwɑi mɑ́ɑmɛ. Tisoiwuí ríkɑ ɑ́ri pɛɛ kɛnɛ́kúrí cɑ́pinɛlɛ̃. Ám kɔ pɛɛ ńcɔkɔi ńkɑ wɑi.
18 Nisto me acharam já santificado no templo, não em ajuntamentos, nem com alvoroços, uns certos judeus da Ásia,
19 Pisuifi pinyinɛ pɛɛ Asii kɛtẽ-pɔ leemɛ ɑpi kei nɛ́ lɛɛri. In pɛpɛɛ pɛɛ nnyinɛ mɑ́ pikɛ́ nɛ nɛ́ cɛ́si, pɛ̃ kɑi pɛɛ́ nɛ sɑ́ rɛ pikɛ́ kɛpɔ́mɛɛ kɑm.
19 Os quais convinha que estivessem presentes perante ti, e me acusassem, se alguma coisa contra mim tivessem.
20 Nɛ́ɛ pɛpɛɛ nté nní ń we pikɛ́ símisi nkɛ̃́ tɛ kɑri kɛtúhɑɑnɛ píimɑ-i pitúhɑɑnɛ ń hɑ, nkópɛ ń-ye kɑpi kɛnɛ́cɑ́ɑ́ yɛ̃́?
20 Ou digam estes mesmos, se acharam em mim alguma iniqüidade, quando compareci perante o conselho,
21 Nɛ́ɛ nnɛ́kópɛ kɑm nɛni n wɑ mɛɛ lɛ̃ kɑm kɛtúhɑɑnɛ kɛcɔpɛ rin-yóó rɛ: Kɑm n ŋmurɛi rɛ pikpɔkpɔ yɛ̀ɛ̀ nkpɔ kɛ́mɛɛ yisilɛ nnyɑ kɑpi nkpéni nɛ nɔ́kɛnɛ́yu-i nɛ́ túhɑɑnɛ.
21 A não ser estas palavras que, estando entre eles, clamei: Hoje sou julgado por vós acerca da ressurreição dos mortos.
22 Felikisi yɛ pɛɛ Kirisi ncee kɛcɑ́ɑ́ nyulɛ. Uu nsímɛ́ piké nɛ yɑ́ uu pitúhɑɑnɛ kɛyɑ́ɑ tɛ́ŋ́sɛ, uu pɛpɛɛ Pɔɔli kɛtɑhɑi n sée mɑɑ rɛ: Usɔ́ɔ́cɑ wɛ́ɛ́sɛ Lisiyɑɑsi un píyei n kɑ, nɛ́ pɛɛ nɔ́nnɛ́símɛ́ ripérésɛ ńsɔnɛ.
22 Então Félix, havendo ouvido estas coisas, lhes pôs dilação, dizendo: Havendo-me informado melhor deste Caminho, quando o tribuno Lísias tiver descido, então tomarei inteiro conhecimento dos vossos negócios.
23 Uu pɛɛ usɔ́ɔ́cɑ kpéẽ tinɔ́ɔ hɛ rɛ ukɛ́ Pɔɔli kukpɑniilee-i wɑ ukɛ́ ukɛcɑ́ɑ́ m pɑílɛ̃, ɑmɑ́ ukɛ́ nɛ kɛ́yu u m purú, úu kɑpɛ yɛ yɛ̀ rɛ upikɔ́ ɑ́pi kɑpɛ u lɛ̃́.
23 E mandou ao centurião que o guardasse em prisão, tratando-o com brandura, e que a ninguém dos seus proibisse servi-lo ou vir ter com ele.
24 Pɔɔli uu kei lɛ̃ n we ɑí nɛ siyɑ́ɑ sinyinɛ kɔ́ɔ́nú. Uyɔ́ɔpi píimɑ Felikisi nɛ unɔ́si Turisii ɑpí hɑpɔ. Unɔ́si uyɛɛ Usuifi lɛ. Uyɔ́ɔpi Felikisi uu tum ɑpi Pɔɔli u séipɔ, uu u pisɛ rɛ ukɛ́ u símisi, yo kɑpi yɛ rɛ usoi yɛ Kirisi Yeesu nɛ kɛfɑ tɛnɛ?
24 E alguns dias depois, vindo Félix com sua mulher Drusila, que era judia, mandou chamar a Paulo, e ouviu-o acerca da fé em Cristo.
25 Kɛ Pɔɔli uu ɑsei pitiki nɛ lɛ̃ kɛ usoi uu yɛ́ umɛcirɛ rimmúlú nɛ lɛ̃ kɛ Uléécɑɑ uu pisoi n túhɑɑnɛnɛ nsímɛ́ ń lõ, ɑi Felikisi cɔ́ŋ. Kei kuu pɛɛ Pɔɔli mɑɑ rɛ: Pɔ́ fe ɑɑ nkpéni lɛ̃ tɔ́mpɔ. Nɛn píyei kɛ́yu n yɛ̃, nɛ́ kɔ pɔ́ sée.
25 E, tratando ele da justiça, e da temperança, e do juízo vindouro, Félix, espavorido, respondeu: Por agora vai-te, e em tendo oportunidade te chamarei.
26 U pɛɛ́ lɛ̃ tɑ́lɛ̃ tɛ Pɔɔli ukɛ́ siwóó u hɛ. Lɛ̃ nnyɑ kuu mɛsɛ́rɛ u séleipɔ pin yɔ́i.
26 Esperando ao mesmo tempo que Paulo lhe desse dinheiro, para que o soltasse; pelo que também muitas vezes o mandava chamar, e falava com ele.
27 Ai lɛ̃ n we iŋmɛ̃ itɛ́ ií nɛ tɔ́mpɔ. Pɔrisuusi Fɛsituusi uu Felikisi ripɔhɔ iyɔ́ɔpi tonɛ. Felikisi uu Pisuifi mpɔɔnɑrɛ n lɑ, uu lɛ̃ nnyɑ Pɔɔli kukpɑniilee-i n yɑ́lɛ̃.
27 Mas, passados dois anos, Félix teve por sucessor a Pórcio Festo; e, querendo Félix comprazer aos judeus, deixou a Paulo preso.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 24, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.