Atos 22

Sola NT (SOY_SIM) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Pinɛ́sɑ́ɑ nɛ pinɛ́mɑ́rɛcɔ, nɛ lɑ kɛ́ nkpéni rinɛ́yu hɛɛrɛ.
1 “Irmãos e pais”, disse Paulo. “Ouçam-me enquanto apresento minha defesa.”
2 Kɑpi n céri rɛ pimɛyu kɑpi yɛ n sée rɛ Mɛ́-epiree kuú nɛ pi símisi, ɑpi pisɛ́ɛ́ nyɔ́ɔnsɛ. Uu rɛ:
2 Quando o ouviram falar em aramaico, o silêncio foi ainda maior.
3 Nɛ Usuifi lɛ, Silisii kɛtẽ-pɔ, Tɑrisi kuyu-i kɑpi nɛ́ mɑ́ri. Amɑ́ Yerusɑlɛm nté kɑpi nɛ́ rimúlú. Kɑmɑliyɛɛli yɛɛ pɛɛ unɛ́célɑɑ. Uyɛɛ nɛ́ céesi lɛ̃ kɑm yɛ́ pirɔ́sɑ́ɑ isé rintíki kélé-kélé. Ám yɛ pɛɛ Uléécɑɑ likɔ́ nɛ ɑkpɛ́ri wɑ, yɑrɛ kɑ́ni yɛ nní nɛ ɑkpɛ́ri li n wɑ mɛcɔ.
3 Então Paulo disse: “Sou judeu, nascido em Tarso, cidade da Cilícia. Fui criado aqui em Jerusalém e educado por Gamaliel. Como aluno dele, fui instruído rigorosamente em nossas leis e nos costumes judaicos. Tornei-me muito zeloso de honrar a Deus em tudo que fazia, como vocês são hoje.
4 Nɛ yɛ pɛpɛɛ Yeesu n tíkilɛ̃ n wéékusɛlɛnlɛ ɑḿ hɑ nɛ pi kóni. Nɛ yɛ pɛɛ pitisi nɛ pinɔ́si cɔ́piilɛ ɑm pɑhɑɑnkɛɛ ɑm kukpɑniilee wɑi.
4 E fui ao encalço dos seguidores do Caminho, perseguindo alguns até a morte, prendendo homens e mulheres e lançando-os na prisão.
5 Uléécɑɑ usinɑ nɛ kuyu piwɛ́ɛ́sɛ yɛ́ fe ɑpí nɛ nnɛ́nɔ́ɔ símisi rɛ ɑ́m kirɑɑsɛ. Piricuruu yɛ ɑ́tɛlɛ́ nɛ Tɑmɑɑsi nɛ́ tumɑɑlɛnlɛ rɛ kɛ́ fe kɛ́ Yeesu pikɔ́ pɛɛ kei ń we cɔ́pii kɛ́ pɑhɑɑnkɛɛ kɛ́ nɛ Yerusɑlɛm hɑ kɛ́ hɑ íwɛ pi wɑ.
5 O sumo sacerdote e todo o conselho dos líderes do povo podem confirmar isso. Recebi deles cartas para nossos irmãos judeus em Damasco que me autorizavam a trazer os seguidores do Caminho de lá para Jerusalém, em cadeias, para serem castigados.
6 Kɑm pɛɛ kɛyɑ́ɑ kɛnyinɛ ncée kpísi, kɛ́ nɛ Tɑmɑɑsi n nyɑhɑipɔ, ituŋɛ in lɑ ikɛ́ kɛcírɛ tu. Kei kɛ mɛtɛ́í píimɑ mɛnyinɛ ɑmɛ kɛyómɛcɑɑ-pɔ mɛsɛ nɛ mɛsɛ leemɛ ɑmɛ tɑpu ɑmɛ́ nɛ nɛ́ kɔ́ɔ́nú.
6 “Quando me aproximava de Damasco, por volta do meio-dia, de repente uma luz muito intensa brilhou ao meu redor.
7 Am kɛteni-i lólu, ɑm kóm lin nɛ́ tee rɛ: Sɔɔli, Sɔɔli, yo kɛcirɛ nnyɑ kɑɑ lɛ̃ nɛ́ wéékusɛlɛ̃?
7 Caí no chão e ouvi uma voz que me disse: ‘Saulo, Saulo, por que você me persegue?’.
8 Am pɛɛ pisɛ rɛ: Pɔ́ɔ úye, Upíimɑ? Uu rinɔ́ɔ nɛ́ yɔ́su rɛ: Nɛ́ɛ Nɑsɑrɛti ukɔ́ Yeesu kɑɑ nní ń we pɔn wéékusɛlɛ̃.
8 “‘Quem és tu, Senhor?’, perguntei. “E a voz respondeu: ‘Sou Jesus, o nazareno,
9 Pinɛ́séncɔ ɑpi mɛtɛ́í mɛ̃ yɛnu, ɑmɑ́ ɑ́pi pɛɛ uyɛɛ nɛ nɛ́ n símisi rinɔɔ ríkɑ kõ. Kei kɑm pɛɛ rɛ:
9 Os que me acompanhavam viram a luz, mas não entenderam a voz daquele que falava comigo.
10 Kɛ́ íye wɑ, Upíimɑ? Upíimɑ uu nɛ́ pɛsɛ rɛ: A yisi, ɑ Tɑmɑɑsi hɑ. Pi yɛ́ hɑ kei-pɔ pɔ́ símisi lɛ̃ kɑɑ yɛ́ n wɑ.
10 “Então perguntei: ‘Que devo fazer, Senhor?’. “E o Senhor me disse: ‘Levante-se e entre em Damasco, onde lhe dirão tudo que você deve fazer’.
11 Kɛ mɛtɛ́í píimɑ mɛ̃ ɑmɛ nɛ́ n nyíinsɛ nnyɑ, pinɛ́séncɔ ɑpi kunípɛ nɛ́ múlú ɑpi tɔ́rɔi ɑpí nɛ Tɑmɑɑsi sĩ.
11 “A luz intensa havia me deixado cego, e meus companheiros tiveram de levar-me pela mão a Damasco.
12 Utisi unyinɛ yɛ pɛɛ kei welɛ ɑpi yɛ u séi rɛ Anɑniyɑsi. U pɛɛ Uléécɑɑ isé tíkilɛnlɛ ńsɔnɛ. Pisuifi nnɛ́í pɛɛ Tɑmɑɑsi-i ń we yɛ pɛɛ ukɛcɑ́ɑ́ ɑnɔ́ɔ sɔnɛ símisilɛ.
12 Vivia ali Ananias, um homem devoto, dedicado à lei e muito respeitado por todos os judeus da cidade.
13 Uu kɛnɛ́kúrí weri uu nɛ́ mɑɑ rɛ: Unɛ́mɑ́rɛcɔ Sɔɔli, ipɔ́nípɛɛ ikɛ́ nkpéni wúkulɛ. Kei nní kɛ inɛ́nípɛɛ ii wúkulɛ ɑm u yɛnu.
13 Ele veio, colocou-se ao meu lado e disse: ‘Irmão Saulo, volte a enxergar’. E, naquele mesmo instante, pude vê-lo.
14 Uu kɔ kpɑ́ rɛ: Pirɔ́sɑ́ɑ Uleecɑɑ yɛ tíyɛsɛlɛ rɛ ɑ umɛlɑ ceri ɑɑ kɔ ɑsei ute ceru ɑɑ liute nkɔ́ kóm,
14 “Então ele disse: ‘O Deus de nossos antepassados escolheu você para conhecer a vontade dele e para ver o Justo e ouvi-lo falar.
15 tɛ li we rɛ pɔ́ɔ yɛ́ mɑsí pisoi nnɛ́í inipɛɛ-i uiseérɑkɔɔ́ li ɑɑ lɛ̃ kɑɑ n yɛ̃́ nɛ kɑɑ n kṍ pi símisi.
15 Você será testemunha dele, dizendo a todos o que viu e ouviu.
16 Uu pɛɛ nɛ́ pisɛ rɛ: Yo nnyɑ kɑɑ nkpéni kɔ pɛɛ nɑ́ŋɑisɛ? A yisi pikɛ́ míni pɔ́ wolɛ ɑɑ Yeesu rinyiri séi ukɛ́ ɑpɔ́kópɛ pɔ́ sɑ́rɛi.
16 O que está esperando? Levante-se e seja batizado! Fique limpo de seus pecados invocando o nome do Senhor’.
17 Pɔɔli uu kɔ kpɑ́ rɛ: Kɑm Yerusɑlɛm m pɛlɛ, nɛ Uléécɑɑ kɛyɔ-i hɑlɛ ɑm kɛyómɛ yɑ́ɑ́si. Kɑm ń we nɛn kɛyómɛ yɑ́ɑ́si, ɑm lólu yɑrɛ kɛnípɛɛhee kɛɛ nɛ́ tĩ́.
17 “Depois que voltei a Jerusalém, estava orando no templo e tive uma visão,
18 Upíimɑ kɑm yɛ̃́ uu nɛ́ mɑɑ rɛ: A mɛkɛɛ Yerusɑlɛm kuyu-i le. Pisuifi ɑ́pi yɛ́ mmɛ̃ kɑɑ kɛnɛ́cɑ́ɑ́ n símisinɛ ŋmurɛi.
18 na qual o Senhor me dizia: ‘Depressa! Saia de Jerusalém, pois o povo daqui não aceitará seu testemunho a meu respeito’.
19 Kei kɑm pɛɛ u pɛsɛ rɛ: Piricuruu yɛ nyulɛ, Upíimɑ rɛ nɛ pɛɛ Pisuifi ɑyomɛyɑ́hɑɑlee kɑlɛnlɛ nɛn pɛpɛɛ pɔ́ n tíkilɛ̃ cɔ́pii nɛn kukpɑniilee wɑi nɛn kɔ pi kɑiinkɛɛ.
19 “E eu respondi: ‘Senhor, sem dúvida eles sabem que em cada sinagoga eu prendia e açoitava aqueles que criam em ti.
20 Tinɛ́cúruu yɛ pɛɛ welɛ kumúŋɛ́ kpɛ-i kɑpí pɛɛ úseérɑkɔɔ́ Etiyɛɛni mɛnyɛ n kɔɔni. Pimɛwɑi mɛɛ pɛɛ́ nɛ nɛ́ risɑ́lɛ ɑm pɛpɛɛ nní u n kópu ilũ múlú.
20 E quando Estêvão, tua testemunha, foi morto, eu estava inteiramente de acordo. Fiquei ali e guardei os mantos que eles tiraram quando foram apedrejá-lo’.
21 Upíimɑ uu pɛɛ nɛ́ mɑɑ rɛ: A yisi, kɛtɑɑ-pɔ kɑḿ lɑ kɛ́ pɔ́ tũ, mpuri sɑnɛ pikɔ́ kɛ́mɛɛ.
21 “Mas o Senhor me disse: ‘Vá, pois eu o enviarei para longe, para os gentios’”.
22 Pisoi riwúí tɛ̃ ɑri Pɔɔli kutu n cɔlɛ̃ ɑí nɛ kumúŋɛ́ kpɛ-i kuu ɑnɔ́ɔ nyɛ̃ ḿ mɑ tulu. Kei kɑpi sicɑ́ɑ́ilɑ lõ tɛ: Ani kpu. Ái nɛ sɑ́ rɛ nkó ukɛ́ nfɑ́ɑ m mɑ́!
22 A multidão ouviu Paulo até ele dizer essa palavra. Então começaram a gritar: “Fora com esse sujeito! Ele não merece viver!”.
23 Ai kuwɔ́i pi wɑi ɑpi pɛɛ m pupukɛɛ pin piilũ mɑ́hɑni pin fóŋɛɛ pin nkoŋo yukusɛ.
23 Gritavam, arrancavam seus mantos e jogavam poeira para o alto.
24 Kei kɛ Rɔm pisɔ́ɔ́cɑ uwɛ́ɛ́sɛ uu pɛɛ rinɔ́ɔ hɛ rɛ pikɛ́ Pɔɔli nɛ pisɔ́ɔ́cɑ kɛkɑlɛ-i lompɔ pikɛ́ isɛ́í u súúkɛɛ ukɛ́ símisi úu lɑ. Pɛɛ́ uyɛ-i, pi yɛ́ pɛɛ céri lɛ̃ nnyɑ kɛ pisoi ɑpi n cɑ́ɑ́i pin nɛ u téni.
24 O comandante trouxe Paulo para dentro e ordenou que ele fosse açoitado e interrogado a fim de descobrir por que a multidão tinha ficado tão furiosa.
25 Amɑ́ kɑpi u m pɑɑsi rɛ pikɛ́ u kɑii, uu usɔ́ɔ́cɑ kpéẽ pisɛ rɛ: Nɔ ncée mɑ́ rɛ nɔkɛ́ Rɔm kɛtẽ ukɔ́ kɛ nsímɛ́ ńn kɑhɑnɛ n kpu isɛ́í súúkɛɛ?
25 Quando amarravam Paulo para açoitá-lo, ele disse ao oficial que estava ali: “A lei permite açoitar um cidadão romano sem que ele tenha sido julgado?”.
26 Kɛ usɔ́ɔ́cɑ kpéẽ uyɛ̃ uu lɛ̃ n kṍ, uu sĩ́ uú hɑ usɔ́ɔ́cɑ wɛ́ɛ́sɛ símisi rɛ: Usoi uyɛɛ Rɔm ukɔ́ lɛ, íye kɑɑ nkpéni wɑinɛ?
26 Ao ouvir isso, o oficial foi ao comandante e perguntou: “O que o senhor está fazendo? Este homem é cidadão romano!”.
27 Kei kɛ usɔ́ɔ́cɑ wɛ́ɛ́sɛ uyɛ̃ uu pɛɛ Pɔɔli kɛkúrí hɑ́pɔ uu u pisɛ rɛ: A nɛ́ símisi kɛ́ kṍ tɛ pɔ Rɔm ukɔ́ lɛɛ. Pɔɔli uu rɛ: Ɛɛɛ!
27 O comandante perguntou a Paulo: “Diga-me, você é cidadão romano?”. Ele respondeu: “Sim, eu sou”.
28 Usɔ́ɔ́cɑ wɛ́ɛ́sɛ uu kɔ kpɑ́ rɛ: Siwóó píimɑ kɛ nɛ́ɛ hɛ́ɛlɛ ɑḿ nɛ pɑnsɛ kɛyupipi. Pɔɔli uu rɛ: Nɛ̃́ nɛ hɑ́i kɛnɛ́mɑrɛ-mɛ kɛyupipi lɛ.
28 “Eu também”, disse o comandante. “E paguei caro por minha cidadania!” Paulo respondeu: “Mas eu sou cidadão de nascimento”.
29 Pɛpɛɛ pɛɛ ń lɑ pikɛ́ u n kɑ́ii ukɛ́ símisi ɑpi mɛsɛ nɛ mɛsɛ ukɛkúrí yisi. Iwɑmɛ ii usɔ́ɔ́cɑ wɛ́ɛ́sɛ ricuruu loni, kuu n yɛ̃́ tɛ u tíyɛsɛ ɑpi Pɔɔli pɑɑsi ɑpi kɑ́ii un kɔ nɛ Rɔm ukɔ́ nnyɑ.
29 Quando os soldados que estavam prestes a interrogar Paulo ouviram que ele era cidadão romano, retiraram-se de imediato. Até mesmo o comandante ficou com medo ao saber que Paulo era cidadão romano, pois tinha mandado amarrá-lo.
30 Kɑi kóso n weesi, usɔ́ɔ́cɑ wɛ́ɛ́sɛ uú n lɑ ukɛ́ yɛ̃́ lɛ̃ kɛ Pɔɔli uu n wɑ kɛ Pisuifi ɑpí nɛ pitele u n sɛ́lɛ̃. Uu ɑkpɑnii kɛ́mɛɛ u lesɛ uu pɛɛ rinɔ́ɔ hɛ rɛ pɛpɛɛ yɛ Uléécɑɑ inyɔ́ɔnsɛ n wɑ piwɛ́ɛ́sɛ nɛ pitúhɑɑnɛ píimɑ nnɛ́í pikɛ́ cɑ́pinɛ. Uu pɛɛ tíyɛsɛ ɑpí nɛ Pɔɔli hɑpɔ uu pikɛcɔpɛ u nyɛrɛsɛ.
30 No dia seguinte, o comandante ordenou que os principais sacerdotes se reunissem com o conselho dos líderes do povo. Queria descobrir exatamente qual era o problema, por isso soltou Paulo e mandou que o trouxessem diante deles.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.