Atos 22

Sola NT (SOY_SIM) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Pinɛ́sɑ́ɑ nɛ pinɛ́mɑ́rɛcɔ, nɛ lɑ kɛ́ nkpéni rinɛ́yu hɛɛrɛ.
1 — Meus senhores, irmãos e pais, escutem o que eu vou dizer a vocês em minha defesa!
2 Kɑpi n céri rɛ pimɛyu kɑpi yɛ n sée rɛ Mɛ́-epiree kuú nɛ pi símisi, ɑpi pisɛ́ɛ́ nyɔ́ɔnsɛ. Uu rɛ:
2 Quando o ouviram falar em hebraico , eles ficaram mais quietos ainda. Então Paulo disse:
3 Nɛ Usuifi lɛ, Silisii kɛtẽ-pɔ, Tɑrisi kuyu-i kɑpi nɛ́ mɑ́ri. Amɑ́ Yerusɑlɛm nté kɑpi nɛ́ rimúlú. Kɑmɑliyɛɛli yɛɛ pɛɛ unɛ́célɑɑ. Uyɛɛ nɛ́ céesi lɛ̃ kɑm yɛ́ pirɔ́sɑ́ɑ isé rintíki kélé-kélé. Ám yɛ pɛɛ Uléécɑɑ likɔ́ nɛ ɑkpɛ́ri wɑ, yɑrɛ kɑ́ni yɛ nní nɛ ɑkpɛ́ri li n wɑ mɛcɔ.
3 — Eu sou judeu, nascido em Tarso, na região da Cilícia, mas fui criado aqui em Jerusalém como aluno de Gamaliel. Fui educado muito rigorosamente dentro da lei dos nossos antepassados. Eu era muito dedicado a Deus, como todos vocês aqui também são.
4 Nɛ yɛ pɛpɛɛ Yeesu n tíkilɛ̃ n wéékusɛlɛnlɛ ɑḿ hɑ nɛ pi kóni. Nɛ yɛ pɛɛ pitisi nɛ pinɔ́si cɔ́piilɛ ɑm pɑhɑɑnkɛɛ ɑm kukpɑniilee wɑi.
4 Persegui os que seguiam este Caminho e fiz com que alguns fossem condenados à morte. Prendi homens e mulheres e os joguei na cadeia.
5 Uléécɑɑ usinɑ nɛ kuyu piwɛ́ɛ́sɛ yɛ́ fe ɑpí nɛ nnɛ́nɔ́ɔ símisi rɛ ɑ́m kirɑɑsɛ. Piricuruu yɛ ɑ́tɛlɛ́ nɛ Tɑmɑɑsi nɛ́ tumɑɑlɛnlɛ rɛ kɛ́ fe kɛ́ Yeesu pikɔ́ pɛɛ kei ń we cɔ́pii kɛ́ pɑhɑɑnkɛɛ kɛ́ nɛ Yerusɑlɛm hɑ kɛ́ hɑ íwɛ pi wɑ.
5 O Grande Sacerdote e todo o Conselho Superior podem provar que estou dizendo a verdade, pois eu recebi cartas deles, escritas para os irmãos judeus que moram em Damasco. E fui até lá para prender os seguidores deste Caminho e trazê-los presos com correntes a Jerusalém, a fim de serem castigados.
6 Kɑm pɛɛ kɛyɑ́ɑ kɛnyinɛ ncée kpísi, kɛ́ nɛ Tɑmɑɑsi n nyɑhɑipɔ, ituŋɛ in lɑ ikɛ́ kɛcírɛ tu. Kei kɛ mɛtɛ́í píimɑ mɛnyinɛ ɑmɛ kɛyómɛcɑɑ-pɔ mɛsɛ nɛ mɛsɛ leemɛ ɑmɛ tɑpu ɑmɛ́ nɛ nɛ́ kɔ́ɔ́nú.
6 E Paulo continuou: — Eu estava viajando, já perto de Damasco, e era mais ou menos meio-dia. De repente, uma forte luz que vinha do céu brilhou em volta de mim.
7 Am kɛteni-i lólu, ɑm kóm lin nɛ́ tee rɛ: Sɔɔli, Sɔɔli, yo kɛcirɛ nnyɑ kɑɑ lɛ̃ nɛ́ wéékusɛlɛ̃?
7 Eu caí no chão e ouvi uma voz que me dizia: “Saulo, Saulo, por que você me persegue?”
8 Am pɛɛ pisɛ rɛ: Pɔ́ɔ úye, Upíimɑ? Uu rinɔ́ɔ nɛ́ yɔ́su rɛ: Nɛ́ɛ Nɑsɑrɛti ukɔ́ Yeesu kɑɑ nní ń we pɔn wéékusɛlɛ̃.
8 — Então eu perguntei: “Quem é o senhor?”
9 Pinɛ́séncɔ ɑpi mɛtɛ́í mɛ̃ yɛnu, ɑmɑ́ ɑ́pi pɛɛ uyɛɛ nɛ nɛ́ n símisi rinɔɔ ríkɑ kõ. Kei kɑm pɛɛ rɛ:
9 — Os homens que viajavam comigo viram a luz, porém não ouviram a voz de quem falava comigo.
10 Kɛ́ íye wɑ, Upíimɑ? Upíimɑ uu nɛ́ pɛsɛ rɛ: A yisi, ɑ Tɑmɑɑsi hɑ. Pi yɛ́ hɑ kei-pɔ pɔ́ símisi lɛ̃ kɑɑ yɛ́ n wɑ.
10 Eu perguntei: “Senhor, o que devo fazer?” — E o Senhor respondeu:
11 Kɛ mɛtɛ́í píimɑ mɛ̃ ɑmɛ nɛ́ n nyíinsɛ nnyɑ, pinɛ́séncɔ ɑpi kunípɛ nɛ́ múlú ɑpi tɔ́rɔi ɑpí nɛ Tɑmɑɑsi sĩ.
11 — Aquela luz brilhante tinha me deixado cego. Por isso os meus companheiros me pegaram pela mão e me levaram até Damasco.
12 Utisi unyinɛ yɛ pɛɛ kei welɛ ɑpi yɛ u séi rɛ Anɑniyɑsi. U pɛɛ Uléécɑɑ isé tíkilɛnlɛ ńsɔnɛ. Pisuifi nnɛ́í pɛɛ Tɑmɑɑsi-i ń we yɛ pɛɛ ukɛcɑ́ɑ́ ɑnɔ́ɔ sɔnɛ símisilɛ.
12 Havia ali um homem chamado Ananias. Ele era religioso, obedecia à nossa Lei , e todos os judeus que moravam em Damasco o respeitavam.
13 Uu kɛnɛ́kúrí weri uu nɛ́ mɑɑ rɛ: Unɛ́mɑ́rɛcɔ Sɔɔli, ipɔ́nípɛɛ ikɛ́ nkpéni wúkulɛ. Kei nní kɛ inɛ́nípɛɛ ii wúkulɛ ɑm u yɛnu.
13 Esse homem veio me procurar, chegou perto de mim e disse: “Irmão Saulo, veja de novo!” — No mesmo instante comecei a ver de novo e olhei para ele.
14 Uu kɔ kpɑ́ rɛ: Pirɔ́sɑ́ɑ Uleecɑɑ yɛ tíyɛsɛlɛ rɛ ɑ umɛlɑ ceri ɑɑ kɔ ɑsei ute ceru ɑɑ liute nkɔ́ kóm,
14 Então ele disse: “Saulo, o Deus dos nossos antepassados escolheu você para conhecer a vontade dele, para ver o seu Bom Servo e para ouvir o Servo falar com você pessoalmente.
15 tɛ li we rɛ pɔ́ɔ yɛ́ mɑsí pisoi nnɛ́í inipɛɛ-i uiseérɑkɔɔ́ li ɑɑ lɛ̃ kɑɑ n yɛ̃́ nɛ kɑɑ n kṍ pi símisi.
15 Pois você será testemunha dele para dizer a todos aquilo que você tem visto e ouvido.
16 Uu pɛɛ nɛ́ pisɛ rɛ: Yo nnyɑ kɑɑ nkpéni kɔ pɛɛ nɑ́ŋɑisɛ? A yisi pikɛ́ míni pɔ́ wolɛ ɑɑ Yeesu rinyiri séi ukɛ́ ɑpɔ́kópɛ pɔ́ sɑ́rɛi.
16 E agora não espere mais. Levante-se, peça a ajuda do Senhor e seja batizado, e os seus pecados serão perdoados.”
17 Pɔɔli uu kɔ kpɑ́ rɛ: Kɑm Yerusɑlɛm m pɛlɛ, nɛ Uléécɑɑ kɛyɔ-i hɑlɛ ɑm kɛyómɛ yɑ́ɑ́si. Kɑm ń we nɛn kɛyómɛ yɑ́ɑ́si, ɑm lólu yɑrɛ kɛnípɛɛhee kɛɛ nɛ́ tĩ́.
17 E Paulo terminou, dizendo: — Então eu voltei para Jerusalém. Quando estava orando no Templo, tive uma visão.
18 Upíimɑ kɑm yɛ̃́ uu nɛ́ mɑɑ rɛ: A mɛkɛɛ Yerusɑlɛm kuyu-i le. Pisuifi ɑ́pi yɛ́ mmɛ̃ kɑɑ kɛnɛ́cɑ́ɑ́ n símisinɛ ŋmurɛi.
18 Vi o Senhor, e ele me disse: “Saia depressa de Jerusalém porque as pessoas daqui não aceitarão o que você vai dizer a meu respeito.”
19 Kei kɑm pɛɛ u pɛsɛ rɛ: Piricuruu yɛ nyulɛ, Upíimɑ rɛ nɛ pɛɛ Pisuifi ɑyomɛyɑ́hɑɑlee kɑlɛnlɛ nɛn pɛpɛɛ pɔ́ n tíkilɛ̃ cɔ́pii nɛn kukpɑniilee wɑi nɛn kɔ pi kɑiinkɛɛ.
19 — Eu respondi: “Senhor, eles sabem muito bem que eu ia às sinagogas , e prendia os que criam em ti, e batia neles.
20 Tinɛ́cúruu yɛ pɛɛ welɛ kumúŋɛ́ kpɛ-i kɑpí pɛɛ úseérɑkɔɔ́ Etiyɛɛni mɛnyɛ n kɔɔni. Pimɛwɑi mɛɛ pɛɛ́ nɛ nɛ́ risɑ́lɛ ɑm pɛpɛɛ nní u n kópu ilũ múlú.
20 Quando estavam matando Estêvão, que falava a respeito de ti, ó Senhor, eu estava ali, concordando com aquele crime. E até tomei conta das capas dos assassinos dele.”
21 Upíimɑ uu pɛɛ nɛ́ mɑɑ rɛ: A yisi, kɛtɑɑ-pɔ kɑḿ lɑ kɛ́ pɔ́ tũ, mpuri sɑnɛ pikɔ́ kɛ́mɛɛ.
21 — Aí o Senhor disse: “Vá, pois eu vou enviá-lo para bem longe; vou enviá-lo aos não judeus.”
22 Pisoi riwúí tɛ̃ ɑri Pɔɔli kutu n cɔlɛ̃ ɑí nɛ kumúŋɛ́ kpɛ-i kuu ɑnɔ́ɔ nyɛ̃ ḿ mɑ tulu. Kei kɑpi sicɑ́ɑ́ilɑ lõ tɛ: Ani kpu. Ái nɛ sɑ́ rɛ nkó ukɛ́ nfɑ́ɑ m mɑ́!
22 A multidão ficou ouvindo Paulo até que ele disse isso, mas aí eles começaram a gritar com toda a força: — Matem esse homem! — Ele não merece viver!
23 Ai kuwɔ́i pi wɑi ɑpi pɛɛ m pupukɛɛ pin piilũ mɑ́hɑni pin fóŋɛɛ pin nkoŋo yukusɛ.
23 Eles gritavam, sacudiam as capas no ar e jogavam poeira para cima.
24 Kei kɛ Rɔm pisɔ́ɔ́cɑ uwɛ́ɛ́sɛ uu pɛɛ rinɔ́ɔ hɛ rɛ pikɛ́ Pɔɔli nɛ pisɔ́ɔ́cɑ kɛkɑlɛ-i lompɔ pikɛ́ isɛ́í u súúkɛɛ ukɛ́ símisi úu lɑ. Pɛɛ́ uyɛ-i, pi yɛ́ pɛɛ céri lɛ̃ nnyɑ kɛ pisoi ɑpi n cɑ́ɑ́i pin nɛ u téni.
24 Então o comandante mandou que os seus soldados levassem Paulo para dentro da fortaleza. Mandou também que o chicoteassem para que ele contasse por que a multidão estava gritando contra ele.
25 Amɑ́ kɑpi u m pɑɑsi rɛ pikɛ́ u kɑii, uu usɔ́ɔ́cɑ kpéẽ pisɛ rɛ: Nɔ ncée mɑ́ rɛ nɔkɛ́ Rɔm kɛtẽ ukɔ́ kɛ nsímɛ́ ńn kɑhɑnɛ n kpu isɛ́í súúkɛɛ?
25 Porém, quando o estavam amarrando para chicoteá-lo, Paulo perguntou ao oficial romano que estava perto dele: — Será que vocês têm o direito de chicotear um cidadão romano, especialmente um que não foi condenado por nenhum crime?
26 Kɛ usɔ́ɔ́cɑ kpéẽ uyɛ̃ uu lɛ̃ n kṍ, uu sĩ́ uú hɑ usɔ́ɔ́cɑ wɛ́ɛ́sɛ símisi rɛ: Usoi uyɛɛ Rɔm ukɔ́ lɛ, íye kɑɑ nkpéni wɑinɛ?
26 Quando o oficial ouviu isso, foi falar com o comandante e disse: — O que é que o senhor vai fazer? Aquele homem é cidadão romano!
27 Kei kɛ usɔ́ɔ́cɑ wɛ́ɛ́sɛ uyɛ̃ uu pɛɛ Pɔɔli kɛkúrí hɑ́pɔ uu u pisɛ rɛ: A nɛ́ símisi kɛ́ kṍ tɛ pɔ Rɔm ukɔ́ lɛɛ. Pɔɔli uu rɛ: Ɛɛɛ!
27 Então o comandante foi falar com Paulo e perguntou: — Me diga uma coisa: você é mesmo cidadão romano? — Sou! — respondeu Paulo.
28 Usɔ́ɔ́cɑ wɛ́ɛ́sɛ uu kɔ kpɑ́ rɛ: Siwóó píimɑ kɛ nɛ́ɛ hɛ́ɛlɛ ɑḿ nɛ pɑnsɛ kɛyupipi. Pɔɔli uu rɛ: Nɛ̃́ nɛ hɑ́i kɛnɛ́mɑrɛ-mɛ kɛyupipi lɛ.
28 Aí o comandante disse: — Eu também sou, e isso me custou muito dinheiro. Paulo respondeu: — Pois eu sou cidadão romano de nascimento.
29 Pɛpɛɛ pɛɛ ń lɑ pikɛ́ u n kɑ́ii ukɛ́ símisi ɑpi mɛsɛ nɛ mɛsɛ ukɛkúrí yisi. Iwɑmɛ ii usɔ́ɔ́cɑ wɛ́ɛ́sɛ ricuruu loni, kuu n yɛ̃́ tɛ u tíyɛsɛ ɑpi Pɔɔli pɑɑsi ɑpi kɑ́ii un kɔ nɛ Rɔm ukɔ́ nnyɑ.
29 Imediatamente os homens que iam chicoteá-lo recuaram. E o próprio comandante ficou com medo ao saber que Paulo era cidadão romano e ele tinha mandado amarrá-lo.
30 Kɑi kóso n weesi, usɔ́ɔ́cɑ wɛ́ɛ́sɛ uú n lɑ ukɛ́ yɛ̃́ lɛ̃ kɛ Pɔɔli uu n wɑ kɛ Pisuifi ɑpí nɛ pitele u n sɛ́lɛ̃. Uu ɑkpɑnii kɛ́mɛɛ u lesɛ uu pɛɛ rinɔ́ɔ hɛ rɛ pɛpɛɛ yɛ Uléécɑɑ inyɔ́ɔnsɛ n wɑ piwɛ́ɛ́sɛ nɛ pitúhɑɑnɛ píimɑ nnɛ́í pikɛ́ cɑ́pinɛ. Uu pɛɛ tíyɛsɛ ɑpí nɛ Pɔɔli hɑpɔ uu pikɛcɔpɛ u nyɛrɛsɛ.
30 O comandante queria saber com certeza por que os judeus estavam acusando Paulo. Então, no dia seguinte, mandou que tirassem as correntes que o prendiam e ordenou que os chefes dos sacerdotes e todo o Conselho Superior se reunissem. Depois mandou que trouxessem Paulo e o colocassem em frente deles.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.