Atos 10
Sola NT (SOY_SIM) vs VC
1 Utisi unyinɛ yɛɛ pɛɛ Sesɑree-pɔ we, ɑpi yɛ u séi rɛ Kɔrinɛɛ. U pɛɛ Rɔm usɔ́ɔ́cɑ kpéẽ unyinɛ lɛ. U pɛɛ pisoi pílɛ kutɔpilee uwɛ́ɛ́sɛ lɛ.
1 Havia em Cesaréia um homem, por nome Cornélio, centurião da coorte que se chamava Itálica.
2 U nɛ ukɛyɔ nnɛ́í yɛ pɛɛ Uléécɑɑ likɔ́ lɑlɛ. U yɛ pɛɛ píwɛkɔɔ́ ulikɔ́ mɛyɑ̃́ hɛkɛsilɛ un kɔ mɛsɛ́rɛ Uléécɑɑ yɑ́ɑ́si.
2 Era religioso; ele e todos os de sua casa eram tementes a Deus. Dava muitas esmolas ao povo e orava constantemente.
3 Kɛyɑ́ɑ kɛnyinɛ kuu kɛtúŋɛ́cɔ mɛtɑɑni kumúŋɛ́ Uléécɑɑtumɛ unyinɛ mɛ́yɛnɛ mɛnyinɛ-i yɛ̃́ cɑ́kɑ́-cɑ́kɑ́. Uléécɑɑtumɛ uyɛ̃ uu ukɛyɔ-i lompɔ uu u séi rɛ Kɔrinɛɛ!
3 Este homem viu claramente numa visão, pela hora nona do dia, aproximar-se dele um anjo de Deus e o chamar: Cornélio!
4 Kɔrinɛɛ uu pɛɛ iwɑmɛ nɛ uléécɑɑtumɛ uyɛ̃ n nyɑ́nɛi uú nɛ u pisɛ rɛ: Nɛ mɛyo-mɛ, Upíimɑ? Uléécɑɑtumɛ uu u pɛsɛ rɛ: Uléécɑɑ yɛ ipɔ́welɛ konlɛ uu kɔ lɛ̃ kɑɑ píwɛkɔɔ́ n lɛ́ni yɛnu. Úu yɛ́ pɔ́ pɑlɛi.
4 Cornélio fixou nele os olhos e, possuído de temor, perguntou: Que há, Senhor? O anjo replicou: As tuas orações e as tuas esmolas subiram à presença de Deus como uma oferta de lembrança.
5 A nkpéni pisoi tũ pikɛ́ hɑ Yɑfɑ-pɔ utisi uyɛ̃ kɑpi yɛ n sée rɛ Simɔɔ ɑpi kɔ rinyiri u hɛ rɛ Piyɛɛ séemɛ.
5 Agora envia homens a Jope e faze vir aqui um certo Simão, que tem por sobrenome Pedro.
6 Ukónɛfukɛi uyɛ̃ kɑpi yɛ n sée rɛ Simɔɔ kɛyɔ-i kuú we mínimɑɑ ritimɛ-pɔ.
6 Ele se acha hospedado em casa de Simão, um curtidor, cuja casa fica junto ao mar.
7 Kɛ uléécɑɑtumɛ uyɛ̃ uu lɛ̃ n símisi uu tɔ́mpɔ, Kɔrinɛɛ uu upikɛikɔ́ pitɛ́ pinyinɛ séi. Ukutɔpilee kɛ́mɛɛ usɔ́ɔ́cɑ unyinɛ yɛ pɛɛ Uléécɑɑ likɔ́ lɑlɛ ńsɔnɛ. Uu kɔ uyɛ̃ séi.
7 Quando se retirou o anjo que lhe falara, chamou dois dos seus criados e um soldado temente ao Senhor, daqueles que estavam às suas ordens.
8 Uu lɛlɛɛ n wɑ nnɛ́í pi kɛɛni uu pɛɛ Yɑfɑ-pɔ pi tum.
8 Contou-lhes tudo e enviou-os a Jope.
9 Ai ncée pi weesi pin Yɑfɑ lɑpɔ. Piyɛɛ uu ituŋɛ kɛcírɛ kumúŋɛ́ kɛ́yɔ cɑ́cɑ́ ipirɑɑ yopoi rɛ ukɛ́ kɛyómɛ yɑ́ɑ́si.
9 No dia seguinte, enquanto estavam em viagem e se aproximavam da cidade - pelo meio-dia -, Pedro subiu ao terraço da casa para fazer oração.
10 Nkṹ nn u wɑi uu rɛ u yɛ́ ilukɛ li. Kɑpi ń we pin ilukɛ iyɛ̃ wɑi, ɑi u wɑi yɑrɛ kɛnípɛɛhee.
10 Então, como sentisse fome, quis comer. Mas, enquanto lho preparavam, caiu em êxtase.
11 Uu yɛ́nu kɛyómɛ kɛn wúkulɛlɛ̃, linyinɛ lin cɛpimɛlɛ ɑí nɛ kɛteni-i tuiri yɑrɛ kusɑ́ŋɑ́ɑ́ mɑɑmɑɑ kunyinɛ kɑpi n tɑ́ŋɛ pin kuɑtimɛ kɛnɑ mulɛilɛ̃.
11 Viu o céu aberto e descer uma coisa parecida com uma grande toalha que baixava do céu à terra, segura pelas quatro pontas.
12 Ánɑ ɑnɑ likɔ́ nní ncɔpuri nɛ lɛlɛɛ m múŋui ncɔpuri nɛ sinúipi ncɔpuri yɛɛ pɛɛ kɛmɛ́ɛ we.
12 Nela havia de todos os quadrúpedes, dos répteis da terra e das aves do céu.
13 Ai rinɔ́ɔ u mɑɑri rɛ: Piyɛɛ, ɑ yisi, ɑ kṍ ɑɑ le.
13 Uma voz lhe falou: Levanta-te, Pedro! Mata e come.
14 Piyɛɛ uu rinɔ́ɔ pɛsɛ rɛ: Kɑ́sɑ, ɑ́m píkɑi irɔ́sé kɛ́mɛɛ icírí inyinɛ lukɑɑlɛ̃, Upíimɑ!
14 Disse Pedro: De modo algum, Senhor, porque nunca comi coisa alguma profana e impura.
15 Ai kɔ mɛlírũ pimɑ́ɑ u kpɑ́ rɛ: Lɛ̃ kɛ Uléécɑɑ uú ḿ mɑɑ rɛ lilukɛ-lukɛ, pɑ́ɑ kɑpɛ li mɑɑ rɛ icírí.
15 Esta voz lhe falou pela segunda vez: O que Deus purificou não chames tu de impuro.
16 Mɛpehẽ mɛtɑɑni kɑi lɛ̃ wɑ, ɑi pɛɛ limɛmɑ́ɑ́ kusɑ́ŋɑ́ɑ́ kpɛ̃ kɛyómɛcɑɑ-mɛ̃ kpíípɔ.
16 Isto se repetiu três vezes e logo a toalha foi recolhida ao céu.
17 Piyɛɛ uú n we un umɛcirɛ písɛi rɛ mɛ́yɛnɛ mɛ̃ ɑsei yɛ nkpéni ɑ́ye. Likumúŋɛ́ kpɛ-i, pisoi pɛ̃ kɛ Kɔrinɛɛ uu n tumpɔ pɔ́ɔn Simɔɔ kɛyɔ wɛ́lɑɑpɔ ɑpí nɛ kɛripoo tuipɔ mɛsɛ nɛ mɛsɛ.
17 Desconcertado, Pedro refletia consigo mesmo sobre o que significava a visão que tivera, quando os homens, enviados por Cornélio, se apresentaram à porta, perguntando pela casa de Simão.
18 Api séi ɑpi pisɛ rɛ kei kɛ Simɔɔ kɑpi rinyíri n hɛ rɛ Piyɛɛ uú wee?
18 Eles chamaram e indagaram se ali estava hospedado Simão, com o sobrenome Pedro.
19 Piyɛɛ un we un mɛyɛ́nɛ mɛ̃ kɛcɑ́ɑ́ músu, Nfɑ́ɑsɔnɛ nn u mɑɑ rɛ: Pitisi pitɑɑni pinyinɛ yɛ mpí pin pɔ́ wɛ́ɛ́si.
19 Enquanto Pedro refletia na visão, disse o Espírito: Eis aí três homens que te procuram.
20 A yisi ɑ ricɛpipɔ, nɔ́ nɛ pɛ̃ ɑni mɛsɛ nɛ mɛsɛ tɔ́mpɔ. Nɛ́ɛ pi tumpɔ.
20 Levanta-te! Desce e vai com eles sem hesitar, porque sou eu quem os enviou.
21 Kei kɛ Piyɛɛ uu pɛɛ súipɔ uu pitisi pɛ̃ mɑɑ rɛ: Nɛ́ɛ Piyɛɛ uyɛ̃ kɑni n wɛ́ɛ́si. Nɛ́ɛ usoi uyɛ̃ kɑni n wɛ́ɛ́si. Nɛ mɛyo-mɛ?
21 Pedro desceu ao encontro dos homens e disse-lhes: Aqui me tendes, sou eu a quem buscais. Qual é o motivo por que viestes aqui?
22 Api rɛ: Rɔm usɔ́ɔ́cɑ kpéẽ Kɔrinɛɛ yɛɛ rɔ́ tummɛ. U usoi kɛcirɛ lɛ, un kɔ Uléécɑɑ pɑkɑrɛlɛ̃. Pisuifi nnɛ́í yɛ ukɛcɑ́ɑ́ ńsɔnɛ símisilɛ. Uléécɑɑtumɛ unyinɛ yɛɛ u símisi rɛ ukɛ́ pɔ́ sée ɑɑ́ hɑ ukɛyɔ-i nfɑsimɛ́ kɑɑ m mɑ́mɛ u símisi.
22 Responderam: O centurião Cornélio, homem justo e temente a Deus, o qual goza de excelente reputação entre todos os judeus, recebeu dum santo anjo o aviso de te mandar chamar à sua casa e de ouvir as tuas palavras.
23 Piyɛɛ u kɛ́yɔ pi tɑni uu kulee pi hɛ ɑpi finɛ. Kɑi kóso n weesi, uu yisi uu pi tiki ɑpi kɛsẽ́ tɔ́mpɔ. Pimɑ́rɛcɔ pinyinɛ pɛɛ Yɑfɑ-i ń we pɔ́ɔ kɔ yisi ɑpi u sɑruni.
23 Então Pedro os mandou entrar e hospedou-os. No dia seguinte, levantou-se e partiu com eles, e alguns dos irmãos de Jope o acompanharam.
24 Liukóso kɑpi Sesɑree tu, Kɔrinɛɛ un ukɛyɔ-i upikɔ́ nɛ upisɑnɛ cɑ́pinɛlɛ̃ un nɛ pi mɛ̃́.
24 No outro dia chegaram a Cesaréia. Cornélio os estava esperando, tendo convidado os seus parentes e amigos mais íntimos.
25 Kɛ Piyɛɛ uu n tuipɔ, Kɔrinɛɛ uu u tɛ́pɛi, uu wúlɑ nɛ kɛtẽ-pɔ uú nɛ ipɑkɑrɛ u yɑ́ɑ́si.
25 Quando Pedro estava para entrar, Cornélio saiu a recebê-lo e prostrou-se aos seus pés para adorá-lo.
26 Piyɛɛ uu u yukusɛ uu nyɛrɛsɛ uu rɛ: A yisi ɑ nyɛrɛ! Nɛ̃́ nɛ kɔ kɛsoipipi lɛ.
26 Pedro, porém, o ergueu, dizendo: Levanta-te! Também eu sou um homem!
27 U nɛ Kɔrinɛɛ pin lɛ̃ ifɑɑci wɑi uú hɑ nɛ kɛ́yɔ lompɔ, uu lɛɛpɔ pisoi pin cɑ́pinɛlɛ̃ kulúi
27 E, falando com ele, entrou e achou ali muitas pessoas que se tinham reunido e disse:
28 uu pi mɑɑ rɛ: Nɔ́rinɛ́cúruu yɛ nyulɛ rɛ Usuifi úu ncée mɑ́ upiyomɛyɑ́hɑɑ nnyɑ, u nɛ mpuri sɑnɛ ukɔ́ unyinɛ pikɛ́ n sɔ́nɛ, nɛ́ɛ ukɛ́ yɛ ukɛyɔ rilóólú. Amɑ́ Uléécɑɑ yɛ nɛ̃́ símisilɛ rɛ ɑ́i nyɑḿ tɛ kɛ́ m músu rɛ unyinɛ yɛ icírí nɛ́ɛ úkpɛrinkpɛkɔɔ́.
28 Vós sabeis que é proibido a um judeu aproximar-se dum estrangeiro ou ir à sua casa. Todavia, Deus me mostrou que nenhum homem deve ser considerado profano ou impuro.
29 Lɛlɛɛ tíyɛsɛ, kɑni kɛnɛ́mɛɛ n tumpɔ rɛ pikɛ́ nɛ́ sée, ɑ́m nkpɑ́ni pipɑ́kɑ́-pɑ́kɑ́ peẽ. Nɛ lɑ kɛ́ nkpéni nɔ́ pisɛ rɛ ń-ye kɑní nɛ nɛ́ séi?
29 Por isso vim sem hesitar, logo que fui chamado. Pergunto, pois, por que motivo me chamastes.
30 Kɔrinɛɛ uu pɛɛ rinɔ́ɔ u yɔ́su rɛ: Siyɑ́ɑ sinɑ yɛ nsí kɑm ituŋɛ nnyí icɔ-i, kɛtúŋɛ́cɔ mɛtɑɑni kumúŋɛ́ nkú-i kɛnɛ́yɔ-i we nɛn kɛyómɛ yɑ́ɑ́si. Mɛsɛ nɛ mɛsɛ, ɑḿ pɑí utisi unyinɛ un ilũ tɑnɑɑlɛ̃ in tɛ́lu un nɛ kɛnɛ́kúrí nyɛnu.
30 Disse Cornélio: Faz hoje quatro dias que estava eu a orar em minha casa, à hora nona, quando se pôs diante de mim um homem com vestes resplandecentes, que disse:
31 Uu nɛ́ mɑɑ rɛ: Uléécɑɑ yɛ ipɔ́welɛ yɔsilɛ, Kɔrinɛɛ. U lɛ̃ kɑɑ lipɔ́kɔ́ pisoi n hɛkɛsi yɛnlɛ.
31 Cornélio, a tua oração foi atendida e Deus se lembrou de tuas esmolas.
32 Lɛ̃ nnyɑ, ɑ pisoi tũ pikɛ́ hɑ Yɑfɑ-pɔ Simɔɔ kɑpi rinyíri n hɛ rɛ Piyɛɛ séemɛ. Ukónɛfukɛi uyɛ̃ kɑpi yɛ n sée rɛ Simɔɔ kɛyɔ-i kuú we mínimɑɑ ritimɛ-pɔ!
32 Envia alguém a Jope e manda vir Simão, que tem por sobrenome Pedro. Está hospedado perto do mar em casa do curtidor Simão.
33 Am pɛɛ mɛsɛ nɛ mɛsɛ pisoi tumpɔ rɛ pikɛ́ pɔ́ séemɛ. Li nɛ́ lɑrisilɛ hɑ́i rɛ pɔ́ kɑ. Ntɔ́nɛ́í mmú, Uléécɑɑ inipɛɛ-i kɑri nkpéni nní we, tɔn kutu cɔlɛ̃ tɔkɛ́ kṍ tɛ ń-ye kɛ Upíimɑ uu pɔ́ mɑ́ɑmɛ rɛ ɑ rɔ́ símisi.
33 Por isso mandei chamar-te logo e felicito-te por teres vindo. Agora, pois, eis-nos todos reunidos na presença de Deus para ouvir tudo o que Deus te ordenou de nos dizer.
34 Kei kɛ Piyɛɛ uu pɛɛ rinɔ́ɔ yɔsí uu rɛ: Nkpéni kɑm mɛyíkíyiki kṍ tɛ Uléécɑɑ úu pisoi nɛ picɔ kóólɛnɛ.
34 Então Pedro tomou a palavra e disse: Em verdade, reconheço que Deus não faz distinção de pessoas,
35 Ḿpɑ́ mpuri ń-ye ukɔ́ yɛ kpére u pɑkɑrɛlɛ̃ un ɑsei tikilɛ̃, u yɛ liute n lɑlɛ.
35 mas em toda nação lhe é agradável aquele que o temer e fizer o que é justo.
36 Yeesu Kirisi kuu tummɛ rɛ ukɛ́ Isirɑyɛɛli pikɔ́ Nsímɛ́ Kɛcirɛ símisi rɛ u nɛ nkíŋniŋɛ pi kɑ. Yeesu Kirisi uyɛɛ pisoi nnɛ́í Upíimɑ.
36 Deus enviou a sua palavra aos filhos de Israel, anunciando-lhes a boa nova da paz, por meio de Jesus Cristo. Este é o Senhor de todos.
37 Kɛ Yohɑni uu Nléécɑɑsimɛ́ piyóó nɛ pisoi píniwolɛ ḿ mɑsí, nɔ yɛnlɛ lɛlɛɛ Kɑlilee kɛteni-i n wɑ ɑí hɑ nɛ Yutee kɛtẽ nnɛ́í yɔ́su.
37 Vós sabeis como tudo isso aconteceu na Judéia, depois de ter começado na Galiléia, após o batismo que João pregou.
38 Uléécɑɑ yɛ pɛɛ Nɑsɑrɛti ukɔ́ Yeesu kɛpirɛ welɛ. U pɛɛ Nfɑ́ɑsɔnɛ ukɛmɛɛ wɑlɛ nn ńnɑŋɛ u hɛ, un nɛ ḿpɑ́ yei sɔ́nɛ un lisɔnɛ wɑi, un pisoi nnɛ́í kɛ kuníri ɑku m múílɛ̃ pɔisɛntɛ.
38 Vós sabeis como Deus ungiu a Jesus de Nazaré com o Espírito Santo e com o poder, como ele andou fazendo o bem e curando todos os oprimidos do demônio, porque Deus estava com ele.
39 Tɔ́ɔ lɛ̃ nnɛ́í kuu Pisuifi kuyu-i nɛ Yerusɑlɛm-i n wɑ piseérɑkɔɔ́. Pi kunɑpɛ́ɛ́kɔɔ́ kɛcɑ́ɑ́ u kɑriilɛ ɑpí nɛ u kopu.
39 E nós somos testemunhas de tudo o que fez na terra dos judeus e em Jerusalém. Eles o mataram, suspendendo-o num madeiro.
40 Amɑ́ Uléécɑɑ uu kɛyɑ́ɑ tɑ́ɑ́nũ tuŋɛ́ nkpɔ kɛ́mɛɛ u yukusɛ, uu fe uu umɛcirɛ lesɛ uu kɛrɔ́cɔpɛ pinyinɛ nyísɛ ɑpi yɛ́nu rɛ u nkpɔ kɛ́mɛɛ yisilɛ.
40 Mas Deus o ressuscitou ao terceiro dia e permitiu que aparecesse,
41 Ái pɛɛ rɛ pisoi nnɛ́í kuu umɛcirɛ nyísɛ, ɑmɑ́ tɔ̃́ kɛ Uléécɑɑ uu mɛkɛɛ-mɛ n lésɛ rɛ tɔkɛ́ piseérɑkɔɔ́ kuu umɛcirɛ nyísɛ ɑri u yɛnu. Umɛyisɛ-mɑɑ́, tɔ kɛsẽ́ tonɛlɛ ɑri le ɑri níru nɛ uyɛ̃.
41 não a todo o povo, mas às testemunhas que Deus havia predestinado, a nós que comemos e bebemos com ele, depois que ressuscitou.
42 Uu kɔ rɔ́ forii rɛ tɔkɛ́ Nsímɛ́ Kɛcirɛ Pisuifi símisi pikɛ́ céri rɛ uyɛ̃ kɛ Uléécɑɑ uu lésɛ rɛ ukɛ́ pinyɑ́nnyɑ̃́ nɛ pikpɔkpɔ túhɑɑnɛ.
42 Ele nos mandou pregar ao povo e testemunhar que é ele quem foi constituído por Deus juiz dos vivos e dos mortos.
43 Antepuyɛ nnɛ́í yɛ unsímɛ́ símisilɛ ɑpi péhelɛ rɛ úye un nɛ kɛfɑ u n tɛnɛ, uyɛ̃ nnyɑ, Uléécɑɑ yɛ liute ɑkópɛ sɑ́rɛi.
43 Dele todos os profetas dão testemunho, anunciando que todos os que nele crêem recebem o perdão dos pecados por meio de seu nome.
44 Kumúŋɛ́ kpɛ-i kɛ Piyɛɛ uu lɛ̃ n símisi, Nfɑ́ɑsɔnɛ nn pɛ̃ nnɛ́í pɛɛ uɑnɔɔ nyɛ̃ kutu n cɔ́lɛ̃ kɛcɑ́ɑ́ súiri.
44 Estando Pedro ainda a falar, o Espírito Santo desceu sobre todos os que ouviam a {santa} palavra.
45 Pisuifi pɛɛ Yeesu nɛ kɛfɑ n tɛnɛ yɛ pɛɛ Piyɛɛ sɑrunlɛ. Ai nnɔ́ɔ pi yipu rɛ Uléécɑɑ yɛ kɔ mpuri sɑnɛ pikɔ́ Nfɑ́ɑsɔnɛ hɛ.
45 Os fiéis da circuncisão, que tinham vindo com Pedro, profundamente se admiraram, vendo que o dom do Espírito Santo era derramado também sobre os pagãos;
46 Mɛsei kɛ Pisuifi pɛ̃ ɑpí pɛɛ kómɛi mpuri sɑnɛ pikɔ́ mpí pin mɛyu sɑŋɑ mɛnyinɛ símɑɑnkɛɛ pin kɔ siyómɛ nɛ Uléécɑɑ pɑkɑrɛntɛ. Kei kɛ Piyɛɛ uu pɛɛ rɛ:
46 pois eles os ouviam falar em outras línguas e glorificar a Deus.
47 Mɛrɔ́cɔ kɛ Uléécɑɑ uu pisoi mpí Nfɑ́ɑsɔnɛ hɛ. Tɔ́ pɛɛ nkpéni fe ɑrí nɛ pi yulu rɛ ɑ́pi kɑpɛ míni wolɛɛ?
47 Então Pedro tomou a palavra: Porventura pode-se negar a água do batismo a estes que receberam o Espírito Santo como nós?
48 Kei kɛ Piyɛɛ uu rinɔ́ɔ hɛ rɛ pikɛ́ Yeesu Kirisi rinyiri nɛ míni pi wolɛ. Lɛ̃ mɛmɑ́ɑ́, ɑpi pɛɛ u pisɛ rɛ ukɛ́ pikɛmɛɛ siyɑ́ɑ sinyinɛ wɑ.
48 E mandou que fossem batizados em nome de Jesus Cristo. Rogaram-lhe então que ficasse com eles por alguns dias.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 10, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.