Atos 10

Sola NT (SOY_SIM) vs ARA

Sair da comparação
ARA Almeida Revista e Atualizada 1993
1 Utisi unyinɛ yɛɛ pɛɛ Sesɑree-pɔ we, ɑpi yɛ u séi rɛ Kɔrinɛɛ. U pɛɛ Rɔm usɔ́ɔ́cɑ kpéẽ unyinɛ lɛ. U pɛɛ pisoi pílɛ kutɔpilee uwɛ́ɛ́sɛ lɛ.
1 Morava em Cesareia um homem de nome Cornélio, centurião da coorte chamada Italiana,
2 U nɛ ukɛyɔ nnɛ́í yɛ pɛɛ Uléécɑɑ likɔ́ lɑlɛ. U yɛ pɛɛ píwɛkɔɔ́ ulikɔ́ mɛyɑ̃́ hɛkɛsilɛ un kɔ mɛsɛ́rɛ Uléécɑɑ yɑ́ɑ́si.
2 piedoso e temente a Deus com toda a sua casa e que fazia muitas esmolas ao povo e, de contínuo, orava a Deus.
3 Kɛyɑ́ɑ kɛnyinɛ kuu kɛtúŋɛ́cɔ mɛtɑɑni kumúŋɛ́ Uléécɑɑtumɛ unyinɛ mɛ́yɛnɛ mɛnyinɛ-i yɛ̃́ cɑ́kɑ́-cɑ́kɑ́. Uléécɑɑtumɛ uyɛ̃ uu ukɛyɔ-i lompɔ uu u séi rɛ Kɔrinɛɛ!
3 Esse homem observou claramente durante uma visão, cerca da hora nona do dia, um anjo de Deus que se aproximou dele e lhe disse:
4 Kɔrinɛɛ uu pɛɛ iwɑmɛ nɛ uléécɑɑtumɛ uyɛ̃ n nyɑ́nɛi uú nɛ u pisɛ rɛ: Nɛ mɛyo-mɛ, Upíimɑ? Uléécɑɑtumɛ uu u pɛsɛ rɛ: Uléécɑɑ yɛ ipɔ́welɛ konlɛ uu kɔ lɛ̃ kɑɑ píwɛkɔɔ́ n lɛ́ni yɛnu. Úu yɛ́ pɔ́ pɑlɛi.
4 Cornélio! Este, fixando nele os olhos e possuído de temor, perguntou: Que é, Senhor? E o anjo lhe disse: As tuas orações e as tuas esmolas subiram para memória diante de Deus.
5 A nkpéni pisoi tũ pikɛ́ hɑ Yɑfɑ-pɔ utisi uyɛ̃ kɑpi yɛ n sée rɛ Simɔɔ ɑpi kɔ rinyiri u hɛ rɛ Piyɛɛ séemɛ.
5 Agora, envia mensageiros a Jope e manda chamar Simão, que tem por sobrenome Pedro.
6 Ukónɛfukɛi uyɛ̃ kɑpi yɛ n sée rɛ Simɔɔ kɛyɔ-i kuú we mínimɑɑ ritimɛ-pɔ.
6 Ele está hospedado com Simão, curtidor, cuja residência está situada à beira-mar.
7 Kɛ uléécɑɑtumɛ uyɛ̃ uu lɛ̃ n símisi uu tɔ́mpɔ, Kɔrinɛɛ uu upikɛikɔ́ pitɛ́ pinyinɛ séi. Ukutɔpilee kɛ́mɛɛ usɔ́ɔ́cɑ unyinɛ yɛ pɛɛ Uléécɑɑ likɔ́ lɑlɛ ńsɔnɛ. Uu kɔ uyɛ̃ séi.
7 Logo que se retirou o anjo que lhe falava, chamou dois dos seus domésticos e um soldado piedoso dos que estavam a seu serviço
8 Uu lɛlɛɛ n wɑ nnɛ́í pi kɛɛni uu pɛɛ Yɑfɑ-pɔ pi tum.
8 e, havendo-lhes contado tudo, enviou-os a Jope.
9 Ai ncée pi weesi pin Yɑfɑ lɑpɔ. Piyɛɛ uu ituŋɛ kɛcírɛ kumúŋɛ́ kɛ́yɔ cɑ́cɑ́ ipirɑɑ yopoi rɛ ukɛ́ kɛyómɛ yɑ́ɑ́si.
9 No dia seguinte, indo eles de caminho e estando já perto da cidade, subiu Pedro ao eirado, por volta da hora sexta, a fim de orar.
10 Nkṹ nn u wɑi uu rɛ u yɛ́ ilukɛ li. Kɑpi ń we pin ilukɛ iyɛ̃ wɑi, ɑi u wɑi yɑrɛ kɛnípɛɛhee.
10 Estando com fome, quis comer; mas, enquanto lhe preparavam a comida, sobreveio-lhe um êxtase;
11 Uu yɛ́nu kɛyómɛ kɛn wúkulɛlɛ̃, linyinɛ lin cɛpimɛlɛ ɑí nɛ kɛteni-i tuiri yɑrɛ kusɑ́ŋɑ́ɑ́ mɑɑmɑɑ kunyinɛ kɑpi n tɑ́ŋɛ pin kuɑtimɛ kɛnɑ mulɛilɛ̃.
11 então, viu o céu aberto e descendo um objeto como se fosse um grande lençol, o qual era baixado à terra pelas quatro pontas,
12 Ánɑ ɑnɑ likɔ́ nní ncɔpuri nɛ lɛlɛɛ m múŋui ncɔpuri nɛ sinúipi ncɔpuri yɛɛ pɛɛ kɛmɛ́ɛ we.
12 contendo toda sorte de quadrúpedes, répteis da terra e aves do céu.
13 Ai rinɔ́ɔ u mɑɑri rɛ: Piyɛɛ, ɑ yisi, ɑ kṍ ɑɑ le.
13 E ouviu-se uma voz que se dirigia a ele: Levanta-te, Pedro! Mata e come.
14 Piyɛɛ uu rinɔ́ɔ pɛsɛ rɛ: Kɑ́sɑ, ɑ́m píkɑi irɔ́sé kɛ́mɛɛ icírí inyinɛ lukɑɑlɛ̃, Upíimɑ!
14 Mas Pedro replicou: De modo nenhum, Senhor! Porque jamais comi coisa alguma comum e imunda.
15 Ai kɔ mɛlírũ pimɑ́ɑ u kpɑ́ rɛ: Lɛ̃ kɛ Uléécɑɑ uú ḿ mɑɑ rɛ lilukɛ-lukɛ, pɑ́ɑ kɑpɛ li mɑɑ rɛ icírí.
15 Segunda vez, a voz lhe falou: Ao que Deus purificou não consideres comum.
16 Mɛpehẽ mɛtɑɑni kɑi lɛ̃ wɑ, ɑi pɛɛ limɛmɑ́ɑ́ kusɑ́ŋɑ́ɑ́ kpɛ̃ kɛyómɛcɑɑ-mɛ̃ kpíípɔ.
16 Sucedeu isto por três vezes, e, logo, aquele objeto foi recolhido ao céu.
17 Piyɛɛ uú n we un umɛcirɛ písɛi rɛ mɛ́yɛnɛ mɛ̃ ɑsei yɛ nkpéni ɑ́ye. Likumúŋɛ́ kpɛ-i, pisoi pɛ̃ kɛ Kɔrinɛɛ uu n tumpɔ pɔ́ɔn Simɔɔ kɛyɔ wɛ́lɑɑpɔ ɑpí nɛ kɛripoo tuipɔ mɛsɛ nɛ mɛsɛ.
17 Enquanto Pedro estava perplexo sobre qual seria o significado da visão, eis que os homens enviados da parte de Cornélio, tendo perguntado pela casa de Simão, pararam junto à porta;
18 Api séi ɑpi pisɛ rɛ kei kɛ Simɔɔ kɑpi rinyíri n hɛ rɛ Piyɛɛ uú wee?
18 e, chamando, indagavam se estava ali hospedado Simão, por sobrenome Pedro.
19 Piyɛɛ un we un mɛyɛ́nɛ mɛ̃ kɛcɑ́ɑ́ músu, Nfɑ́ɑsɔnɛ nn u mɑɑ rɛ: Pitisi pitɑɑni pinyinɛ yɛ mpí pin pɔ́ wɛ́ɛ́si.
19 Enquanto meditava Pedro acerca da visão, disse-lhe o Espírito: Estão aí dois homens que te procuram;
20 A yisi ɑ ricɛpipɔ, nɔ́ nɛ pɛ̃ ɑni mɛsɛ nɛ mɛsɛ tɔ́mpɔ. Nɛ́ɛ pi tumpɔ.
20 levanta-te, pois, desce e vai com eles, nada duvidando; porque eu os enviei.
21 Kei kɛ Piyɛɛ uu pɛɛ súipɔ uu pitisi pɛ̃ mɑɑ rɛ: Nɛ́ɛ Piyɛɛ uyɛ̃ kɑni n wɛ́ɛ́si. Nɛ́ɛ usoi uyɛ̃ kɑni n wɛ́ɛ́si. Nɛ mɛyo-mɛ?
21 E, descendo Pedro para junto dos homens, disse: Aqui me tendes; sou eu a quem buscais? A que viestes?
22 Api rɛ: Rɔm usɔ́ɔ́cɑ kpéẽ Kɔrinɛɛ yɛɛ rɔ́ tummɛ. U usoi kɛcirɛ lɛ, un kɔ Uléécɑɑ pɑkɑrɛlɛ̃. Pisuifi nnɛ́í yɛ ukɛcɑ́ɑ́ ńsɔnɛ símisilɛ. Uléécɑɑtumɛ unyinɛ yɛɛ u símisi rɛ ukɛ́ pɔ́ sée ɑɑ́ hɑ ukɛyɔ-i nfɑsimɛ́ kɑɑ m mɑ́mɛ u símisi.
22 Então, disseram: O centurião Cornélio, homem reto e temente a Deus e tendo bom testemunho de toda a nação judaica, foi instruído por um santo anjo para chamar-te a sua casa e ouvir as tuas palavras.
23 Piyɛɛ u kɛ́yɔ pi tɑni uu kulee pi hɛ ɑpi finɛ. Kɑi kóso n weesi, uu yisi uu pi tiki ɑpi kɛsẽ́ tɔ́mpɔ. Pimɑ́rɛcɔ pinyinɛ pɛɛ Yɑfɑ-i ń we pɔ́ɔ kɔ yisi ɑpi u sɑruni.
23 Pedro, pois, convidando-os a entrar, hospedou-os. No dia seguinte, levantou-se e partiu com eles; também alguns irmãos dos que habitavam em Jope foram em sua companhia.
24 Liukóso kɑpi Sesɑree tu, Kɔrinɛɛ un ukɛyɔ-i upikɔ́ nɛ upisɑnɛ cɑ́pinɛlɛ̃ un nɛ pi mɛ̃́.
24 No dia imediato, entrou em Cesareia. Cornélio estava esperando por eles, tendo reunido seus parentes e amigos íntimos.
25 Kɛ Piyɛɛ uu n tuipɔ, Kɔrinɛɛ uu u tɛ́pɛi, uu wúlɑ nɛ kɛtẽ-pɔ uú nɛ ipɑkɑrɛ u yɑ́ɑ́si.
25 Aconteceu que, indo Pedro a entrar, lhe saiu Cornélio ao encontro e, prostrando-se-lhe aos pés, o adorou.
26 Piyɛɛ uu u yukusɛ uu nyɛrɛsɛ uu rɛ: A yisi ɑ nyɛrɛ! Nɛ̃́ nɛ kɔ kɛsoipipi lɛ.
26 Mas Pedro o levantou, dizendo: Ergue-te, que eu também sou homem.
27 U nɛ Kɔrinɛɛ pin lɛ̃ ifɑɑci wɑi uú hɑ nɛ kɛ́yɔ lompɔ, uu lɛɛpɔ pisoi pin cɑ́pinɛlɛ̃ kulúi
27 Falando com ele, entrou, encontrando muitos reunidos ali,
28 uu pi mɑɑ rɛ: Nɔ́rinɛ́cúruu yɛ nyulɛ rɛ Usuifi úu ncée mɑ́ upiyomɛyɑ́hɑɑ nnyɑ, u nɛ mpuri sɑnɛ ukɔ́ unyinɛ pikɛ́ n sɔ́nɛ, nɛ́ɛ ukɛ́ yɛ ukɛyɔ rilóólú. Amɑ́ Uléécɑɑ yɛ nɛ̃́ símisilɛ rɛ ɑ́i nyɑḿ tɛ kɛ́ m músu rɛ unyinɛ yɛ icírí nɛ́ɛ úkpɛrinkpɛkɔɔ́.
28 a quem se dirigiu, dizendo: Vós bem sabeis que é proibido a um judeu ajuntar-se ou mesmo aproximar-se a alguém de outra raça; mas Deus me demonstrou que a nenhum homem considerasse comum ou imundo;
29 Lɛlɛɛ tíyɛsɛ, kɑni kɛnɛ́mɛɛ n tumpɔ rɛ pikɛ́ nɛ́ sée, ɑ́m nkpɑ́ni pipɑ́kɑ́-pɑ́kɑ́ peẽ. Nɛ lɑ kɛ́ nkpéni nɔ́ pisɛ rɛ ń-ye kɑní nɛ nɛ́ séi?
29 por isso, uma vez chamado, vim sem vacilar. Pergunto, pois: por que razão me mandastes chamar?
30 Kɔrinɛɛ uu pɛɛ rinɔ́ɔ u yɔ́su rɛ: Siyɑ́ɑ sinɑ yɛ nsí kɑm ituŋɛ nnyí icɔ-i, kɛtúŋɛ́cɔ mɛtɑɑni kumúŋɛ́ nkú-i kɛnɛ́yɔ-i we nɛn kɛyómɛ yɑ́ɑ́si. Mɛsɛ nɛ mɛsɛ, ɑḿ pɑí utisi unyinɛ un ilũ tɑnɑɑlɛ̃ in tɛ́lu un nɛ kɛnɛ́kúrí nyɛnu.
30 Respondeu-lhe Cornélio: Faz, hoje, quatro dias que, por volta desta hora, estava eu observando em minha casa a hora nona de oração, e eis que se apresentou diante de mim um varão de vestes resplandecentes
31 Uu nɛ́ mɑɑ rɛ: Uléécɑɑ yɛ ipɔ́welɛ yɔsilɛ, Kɔrinɛɛ. U lɛ̃ kɑɑ lipɔ́kɔ́ pisoi n hɛkɛsi yɛnlɛ.
31 e disse: Cornélio, a tua oração foi ouvida, e as tuas esmolas, lembradas na presença de Deus.
32 Lɛ̃ nnyɑ, ɑ pisoi tũ pikɛ́ hɑ Yɑfɑ-pɔ Simɔɔ kɑpi rinyíri n hɛ rɛ Piyɛɛ séemɛ. Ukónɛfukɛi uyɛ̃ kɑpi yɛ n sée rɛ Simɔɔ kɛyɔ-i kuú we mínimɑɑ ritimɛ-pɔ!
32 Manda, pois, alguém a Jope a chamar Simão, por sobrenome Pedro; acha-se este hospedado em casa de Simão, curtidor, à beira-mar.
33 Am pɛɛ mɛsɛ nɛ mɛsɛ pisoi tumpɔ rɛ pikɛ́ pɔ́ séemɛ. Li nɛ́ lɑrisilɛ hɑ́i rɛ pɔ́ kɑ. Ntɔ́nɛ́í mmú, Uléécɑɑ inipɛɛ-i kɑri nkpéni nní we, tɔn kutu cɔlɛ̃ tɔkɛ́ kṍ tɛ ń-ye kɛ Upíimɑ uu pɔ́ mɑ́ɑmɛ rɛ ɑ rɔ́ símisi.
33 Portanto, sem demora, mandei chamar-te, e fizeste bem em vir. Agora, pois, estamos todos aqui, na presença de Deus, prontos para ouvir tudo o que te foi ordenado da parte do Senhor.
34 Kei kɛ Piyɛɛ uu pɛɛ rinɔ́ɔ yɔsí uu rɛ: Nkpéni kɑm mɛyíkíyiki kṍ tɛ Uléécɑɑ úu pisoi nɛ picɔ kóólɛnɛ.
34 Então, falou Pedro, dizendo: Reconheço, por verdade, que Deus não faz acepção de pessoas;
35 Ḿpɑ́ mpuri ń-ye ukɔ́ yɛ kpére u pɑkɑrɛlɛ̃ un ɑsei tikilɛ̃, u yɛ liute n lɑlɛ.
35 pelo contrário, em qualquer nação, aquele que o teme e faz o que é justo lhe é aceitável.
36 Yeesu Kirisi kuu tummɛ rɛ ukɛ́ Isirɑyɛɛli pikɔ́ Nsímɛ́ Kɛcirɛ símisi rɛ u nɛ nkíŋniŋɛ pi kɑ. Yeesu Kirisi uyɛɛ pisoi nnɛ́í Upíimɑ.
36 Esta é a palavra que Deus enviou aos filhos de Israel, anunciando-lhes o evangelho da paz, por meio de Jesus Cristo. Este é o Senhor de todos.
37 Kɛ Yohɑni uu Nléécɑɑsimɛ́ piyóó nɛ pisoi píniwolɛ ḿ mɑsí, nɔ yɛnlɛ lɛlɛɛ Kɑlilee kɛteni-i n wɑ ɑí hɑ nɛ Yutee kɛtẽ nnɛ́í yɔ́su.
37 Vós conheceis a palavra que se divulgou por toda a Judeia, tendo começado desde a Galileia, depois do batismo que João pregou,
38 Uléécɑɑ yɛ pɛɛ Nɑsɑrɛti ukɔ́ Yeesu kɛpirɛ welɛ. U pɛɛ Nfɑ́ɑsɔnɛ ukɛmɛɛ wɑlɛ nn ńnɑŋɛ u hɛ, un nɛ ḿpɑ́ yei sɔ́nɛ un lisɔnɛ wɑi, un pisoi nnɛ́í kɛ kuníri ɑku m múílɛ̃ pɔisɛntɛ.
38 como Deus ungiu a Jesus de Nazaré com o Espírito Santo e com poder, o qual andou por toda parte, fazendo o bem e curando a todos os oprimidos do diabo, porque Deus era com ele;
39 Tɔ́ɔ lɛ̃ nnɛ́í kuu Pisuifi kuyu-i nɛ Yerusɑlɛm-i n wɑ piseérɑkɔɔ́. Pi kunɑpɛ́ɛ́kɔɔ́ kɛcɑ́ɑ́ u kɑriilɛ ɑpí nɛ u kopu.
39 e nós somos testemunhas de tudo o que ele fez na terra dos judeus e em Jerusalém; ao qual também tiraram a vida, pendurando-o no madeiro.
40 Amɑ́ Uléécɑɑ uu kɛyɑ́ɑ tɑ́ɑ́nũ tuŋɛ́ nkpɔ kɛ́mɛɛ u yukusɛ, uu fe uu umɛcirɛ lesɛ uu kɛrɔ́cɔpɛ pinyinɛ nyísɛ ɑpi yɛ́nu rɛ u nkpɔ kɛ́mɛɛ yisilɛ.
40 A este ressuscitou Deus no terceiro dia e concedeu que fosse manifesto,
41 Ái pɛɛ rɛ pisoi nnɛ́í kuu umɛcirɛ nyísɛ, ɑmɑ́ tɔ̃́ kɛ Uléécɑɑ uu mɛkɛɛ-mɛ n lésɛ rɛ tɔkɛ́ piseérɑkɔɔ́ kuu umɛcirɛ nyísɛ ɑri u yɛnu. Umɛyisɛ-mɑɑ́, tɔ kɛsẽ́ tonɛlɛ ɑri le ɑri níru nɛ uyɛ̃.
41 não a todo o povo, mas às testemunhas que foram anteriormente escolhidas por Deus, isto é, a nós que comemos e bebemos com ele, depois que ressurgiu dentre os mortos;
42 Uu kɔ rɔ́ forii rɛ tɔkɛ́ Nsímɛ́ Kɛcirɛ Pisuifi símisi pikɛ́ céri rɛ uyɛ̃ kɛ Uléécɑɑ uu lésɛ rɛ ukɛ́ pinyɑ́nnyɑ̃́ nɛ pikpɔkpɔ túhɑɑnɛ.
42 e nos mandou pregar ao povo e testificar que ele é quem foi constituído por Deus Juiz de vivos e de mortos.
43 Antepuyɛ nnɛ́í yɛ unsímɛ́ símisilɛ ɑpi péhelɛ rɛ úye un nɛ kɛfɑ u n tɛnɛ, uyɛ̃ nnyɑ, Uléécɑɑ yɛ liute ɑkópɛ sɑ́rɛi.
43 Dele todos os profetas dão testemunho de que, por meio de seu nome, todo aquele que nele crê recebe remissão de pecados.
44 Kumúŋɛ́ kpɛ-i kɛ Piyɛɛ uu lɛ̃ n símisi, Nfɑ́ɑsɔnɛ nn pɛ̃ nnɛ́í pɛɛ uɑnɔɔ nyɛ̃ kutu n cɔ́lɛ̃ kɛcɑ́ɑ́ súiri.
44 Ainda Pedro falava estas coisas quando caiu o Espírito Santo sobre todos os que ouviam a palavra.
45 Pisuifi pɛɛ Yeesu nɛ kɛfɑ n tɛnɛ yɛ pɛɛ Piyɛɛ sɑrunlɛ. Ai nnɔ́ɔ pi yipu rɛ Uléécɑɑ yɛ kɔ mpuri sɑnɛ pikɔ́ Nfɑ́ɑsɔnɛ hɛ.
45 E os fiéis que eram da circuncisão, que vieram com Pedro, admiraram-se, porque também sobre os gentios foi derramado o dom do Espírito Santo;
46 Mɛsei kɛ Pisuifi pɛ̃ ɑpí pɛɛ kómɛi mpuri sɑnɛ pikɔ́ mpí pin mɛyu sɑŋɑ mɛnyinɛ símɑɑnkɛɛ pin kɔ siyómɛ nɛ Uléécɑɑ pɑkɑrɛntɛ. Kei kɛ Piyɛɛ uu pɛɛ rɛ:
46 pois os ouviam falando em línguas e engrandecendo a Deus. Então, perguntou Pedro:
47 Mɛrɔ́cɔ kɛ Uléécɑɑ uu pisoi mpí Nfɑ́ɑsɔnɛ hɛ. Tɔ́ pɛɛ nkpéni fe ɑrí nɛ pi yulu rɛ ɑ́pi kɑpɛ míni wolɛɛ?
47 Porventura, pode alguém recusar a água, para que não sejam batizados estes que, assim como nós, receberam o Espírito Santo?
48 Kei kɛ Piyɛɛ uu rinɔ́ɔ hɛ rɛ pikɛ́ Yeesu Kirisi rinyiri nɛ míni pi wolɛ. Lɛ̃ mɛmɑ́ɑ́, ɑpi pɛɛ u pisɛ rɛ ukɛ́ pikɛmɛɛ siyɑ́ɑ sinyinɛ wɑ.
48 E ordenou que fossem batizados em nome de Jesus Cristo. Então, lhe pediram que permanecesse com eles por alguns dias.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 10, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.