Atos 10

Sola NT (SOY_SIM) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Utisi unyinɛ yɛɛ pɛɛ Sesɑree-pɔ we, ɑpi yɛ u séi rɛ Kɔrinɛɛ. U pɛɛ Rɔm usɔ́ɔ́cɑ kpéẽ unyinɛ lɛ. U pɛɛ pisoi pílɛ kutɔpilee uwɛ́ɛ́sɛ lɛ.
1 Na cidade de Cesareia havia um homem chamado Cornélio, que era comandante de um batalhão romano chamado “Batalhão Italiano”.
2 U nɛ ukɛyɔ nnɛ́í yɛ pɛɛ Uléécɑɑ likɔ́ lɑlɛ. U yɛ pɛɛ píwɛkɔɔ́ ulikɔ́ mɛyɑ̃́ hɛkɛsilɛ un kɔ mɛsɛ́rɛ Uléécɑɑ yɑ́ɑ́si.
2 Ele era um homem religioso; ele e todas as pessoas da sua casa adoravam a Deus. Cornélio ajudava muito os judeus pobres e orava sempre a Deus.
3 Kɛyɑ́ɑ kɛnyinɛ kuu kɛtúŋɛ́cɔ mɛtɑɑni kumúŋɛ́ Uléécɑɑtumɛ unyinɛ mɛ́yɛnɛ mɛnyinɛ-i yɛ̃́ cɑ́kɑ́-cɑ́kɑ́. Uléécɑɑtumɛ uyɛ̃ uu ukɛyɔ-i lompɔ uu u séi rɛ Kɔrinɛɛ!
3 Um dia, ali pelas três horas da tarde , Cornélio teve uma visão. Ele viu claramente um anjo de Deus, que chegou perto dele e disse: — Cornélio!
4 Kɔrinɛɛ uu pɛɛ iwɑmɛ nɛ uléécɑɑtumɛ uyɛ̃ n nyɑ́nɛi uú nɛ u pisɛ rɛ: Nɛ mɛyo-mɛ, Upíimɑ? Uléécɑɑtumɛ uu u pɛsɛ rɛ: Uléécɑɑ yɛ ipɔ́welɛ konlɛ uu kɔ lɛ̃ kɑɑ píwɛkɔɔ́ n lɛ́ni yɛnu. Úu yɛ́ pɔ́ pɑlɛi.
4 Ele ficou olhando para o anjo e, com muito medo, perguntou: — O que é, senhor? O anjo respondeu: — Deus aceitou as suas orações e a ajuda que você tem dado aos pobres e ele não esqueceu você.
5 A nkpéni pisoi tũ pikɛ́ hɑ Yɑfɑ-pɔ utisi uyɛ̃ kɑpi yɛ n sée rɛ Simɔɔ ɑpi kɔ rinyiri u hɛ rɛ Piyɛɛ séemɛ.
5 Agora mande alguns homens até a cidade de Jope para buscarem o homem chamado Simão Pedro.
6 Ukónɛfukɛi uyɛ̃ kɑpi yɛ n sée rɛ Simɔɔ kɛyɔ-i kuú we mínimɑɑ ritimɛ-pɔ.
6 Ele está hospedado na casa de outro Simão, um curtidor de couros que mora na beira do mar.
7 Kɛ uléécɑɑtumɛ uyɛ̃ uu lɛ̃ n símisi uu tɔ́mpɔ, Kɔrinɛɛ uu upikɛikɔ́ pitɛ́ pinyinɛ séi. Ukutɔpilee kɛ́mɛɛ usɔ́ɔ́cɑ unyinɛ yɛ pɛɛ Uléécɑɑ likɔ́ lɑlɛ ńsɔnɛ. Uu kɔ uyɛ̃ séi.
7 Quando o anjo foi embora, Cornélio imediatamente chamou dois empregados e um soldado que estava a seu serviço e que era um homem religioso.
8 Uu lɛlɛɛ n wɑ nnɛ́í pi kɛɛni uu pɛɛ Yɑfɑ-pɔ pi tum.
8 Cornélio contou a eles tudo o que havia acontecido e mandou que fossem a Jope.
9 Ai ncée pi weesi pin Yɑfɑ lɑpɔ. Piyɛɛ uu ituŋɛ kɛcírɛ kumúŋɛ́ kɛ́yɔ cɑ́cɑ́ ipirɑɑ yopoi rɛ ukɛ́ kɛyómɛ yɑ́ɑ́si.
9 No dia seguinte, ao meio-dia, Pedro subiu ao terraço para orar. Enquanto isso, os homens vinham pelo caminho, já perto de Jope.
10 Nkṹ nn u wɑi uu rɛ u yɛ́ ilukɛ li. Kɑpi ń we pin ilukɛ iyɛ̃ wɑi, ɑi u wɑi yɑrɛ kɛnípɛɛhee.
10 Pedro ficou com fome e quis comer alguma coisa. Enquanto o almoço estava sendo feito, ele teve uma visão.
11 Uu yɛ́nu kɛyómɛ kɛn wúkulɛlɛ̃, linyinɛ lin cɛpimɛlɛ ɑí nɛ kɛteni-i tuiri yɑrɛ kusɑ́ŋɑ́ɑ́ mɑɑmɑɑ kunyinɛ kɑpi n tɑ́ŋɛ pin kuɑtimɛ kɛnɑ mulɛilɛ̃.
11 Viu o céu aberto e uma coisa parecida com um grande lençol amarrado pelas quatro pontas, que descia até o chão.
12 Ánɑ ɑnɑ likɔ́ nní ncɔpuri nɛ lɛlɛɛ m múŋui ncɔpuri nɛ sinúipi ncɔpuri yɛɛ pɛɛ kɛmɛ́ɛ we.
12 Dentro daquilo havia todos os tipos de animais de quatro patas, de animais que se arrastam pelo chão e de aves.
13 Ai rinɔ́ɔ u mɑɑri rɛ: Piyɛɛ, ɑ yisi, ɑ kṍ ɑɑ le.
13 Então Pedro ouviu uma voz, que dizia:
14 Piyɛɛ uu rinɔ́ɔ pɛsɛ rɛ: Kɑ́sɑ, ɑ́m píkɑi irɔ́sé kɛ́mɛɛ icírí inyinɛ lukɑɑlɛ̃, Upíimɑ!
14 Pedro respondeu: — De jeito nenhum, Senhor! Eu nunca comi nenhuma coisa que a
15 Ai kɔ mɛlírũ pimɑ́ɑ u kpɑ́ rɛ: Lɛ̃ kɛ Uléécɑɑ uú ḿ mɑɑ rɛ lilukɛ-lukɛ, pɑ́ɑ kɑpɛ li mɑɑ rɛ icírí.
15 A voz falou de novo com ele:
16 Mɛpehẽ mɛtɑɑni kɑi lɛ̃ wɑ, ɑi pɛɛ limɛmɑ́ɑ́ kusɑ́ŋɑ́ɑ́ kpɛ̃ kɛyómɛcɑɑ-mɛ̃ kpíípɔ.
16 Isso aconteceu três vezes. Em seguida a coisa que parecia um lençol foi levada de volta para o céu.
17 Piyɛɛ uú n we un umɛcirɛ písɛi rɛ mɛ́yɛnɛ mɛ̃ ɑsei yɛ nkpéni ɑ́ye. Likumúŋɛ́ kpɛ-i, pisoi pɛ̃ kɛ Kɔrinɛɛ uu n tumpɔ pɔ́ɔn Simɔɔ kɛyɔ wɛ́lɑɑpɔ ɑpí nɛ kɛripoo tuipɔ mɛsɛ nɛ mɛsɛ.
17 Pedro começou a perguntar a si mesmo o que aquela visão queria dizer. E naquele momento os homens que Cornélio havia mandado já tinham se informado sobre onde ficava a casa de Simão e estavam na porta.
18 Api séi ɑpi pisɛ rɛ kei kɛ Simɔɔ kɑpi rinyíri n hɛ rɛ Piyɛɛ uú wee?
18 Eles chamaram alguém da casa e perguntaram: — Por acaso um homem chamado Simão Pedro está hospedado aqui?
19 Piyɛɛ un we un mɛyɛ́nɛ mɛ̃ kɛcɑ́ɑ́ músu, Nfɑ́ɑsɔnɛ nn u mɑɑ rɛ: Pitisi pitɑɑni pinyinɛ yɛ mpí pin pɔ́ wɛ́ɛ́si.
19 Pedro ainda estava pensando na visão, quando o Espírito Santo disse: — Escute! Estão aí três homens procurando você.
20 A yisi ɑ ricɛpipɔ, nɔ́ nɛ pɛ̃ ɑni mɛsɛ nɛ mɛsɛ tɔ́mpɔ. Nɛ́ɛ pi tumpɔ.
20 Agora apronte-se, desça e vá com eles. Vá tranquilo porque fui eu que mandei que eles viessem aqui.
21 Kei kɛ Piyɛɛ uu pɛɛ súipɔ uu pitisi pɛ̃ mɑɑ rɛ: Nɛ́ɛ Piyɛɛ uyɛ̃ kɑni n wɛ́ɛ́si. Nɛ́ɛ usoi uyɛ̃ kɑni n wɛ́ɛ́si. Nɛ mɛyo-mɛ?
21 Então Pedro desceu e disse aos homens: — Eu sou a pessoa que vocês estão procurando. Por que vieram aqui?
22 Api rɛ: Rɔm usɔ́ɔ́cɑ kpéẽ Kɔrinɛɛ yɛɛ rɔ́ tummɛ. U usoi kɛcirɛ lɛ, un kɔ Uléécɑɑ pɑkɑrɛlɛ̃. Pisuifi nnɛ́í yɛ ukɛcɑ́ɑ́ ńsɔnɛ símisilɛ. Uléécɑɑtumɛ unyinɛ yɛɛ u símisi rɛ ukɛ́ pɔ́ sée ɑɑ́ hɑ ukɛyɔ-i nfɑsimɛ́ kɑɑ m mɑ́mɛ u símisi.
22 Eles responderam: — Nós fomos mandados pelo comandante Cornélio. Ele é um homem bom,
23 Piyɛɛ u kɛ́yɔ pi tɑni uu kulee pi hɛ ɑpi finɛ. Kɑi kóso n weesi, uu yisi uu pi tiki ɑpi kɛsẽ́ tɔ́mpɔ. Pimɑ́rɛcɔ pinyinɛ pɛɛ Yɑfɑ-i ń we pɔ́ɔ kɔ yisi ɑpi u sɑruni.
23 Então Pedro convidou os homens para entrarem, e os hospedou ali naquela noite. No dia seguinte Pedro se aprontou e foi com eles, e alguns irmãos que moravam em Jope também foram.
24 Liukóso kɑpi Sesɑree tu, Kɔrinɛɛ un ukɛyɔ-i upikɔ́ nɛ upisɑnɛ cɑ́pinɛlɛ̃ un nɛ pi mɛ̃́.
24 No outro dia chegaram à cidade de Cesareia. Cornélio e os parentes e amigos mais íntimos que ele tinha convidado já estavam esperando Pedro.
25 Kɛ Piyɛɛ uu n tuipɔ, Kɔrinɛɛ uu u tɛ́pɛi, uu wúlɑ nɛ kɛtẽ-pɔ uú nɛ ipɑkɑrɛ u yɑ́ɑ́si.
25 Quando Pedro ia entrando, Cornélio veio ao seu encontro, ajoelhou-se e curvou a cabeça diante dele.
26 Piyɛɛ uu u yukusɛ uu nyɛrɛsɛ uu rɛ: A yisi ɑ nyɛrɛ! Nɛ̃́ nɛ kɔ kɛsoipipi lɛ.
26 Mas Pedro fez com que ele se levantasse e disse: — Fique de pé, pois eu sou apenas um homem como você.
27 U nɛ Kɔrinɛɛ pin lɛ̃ ifɑɑci wɑi uú hɑ nɛ kɛ́yɔ lompɔ, uu lɛɛpɔ pisoi pin cɑ́pinɛlɛ̃ kulúi
27 Enquanto conversava com Cornélio, Pedro entrou na casa e encontrou muita gente reunida ali.
28 uu pi mɑɑ rɛ: Nɔ́rinɛ́cúruu yɛ nyulɛ rɛ Usuifi úu ncée mɑ́ upiyomɛyɑ́hɑɑ nnyɑ, u nɛ mpuri sɑnɛ ukɔ́ unyinɛ pikɛ́ n sɔ́nɛ, nɛ́ɛ ukɛ́ yɛ ukɛyɔ rilóólú. Amɑ́ Uléécɑɑ yɛ nɛ̃́ símisilɛ rɛ ɑ́i nyɑḿ tɛ kɛ́ m músu rɛ unyinɛ yɛ icírí nɛ́ɛ úkpɛrinkpɛkɔɔ́.
28 Então disse a todos: — Vocês sabem muito bem que a religião dos judeus não permite que eles façam amizade com não judeus ou entrem nas casas deles. Mas Deus me mostrou que eu não devo chamar ninguém de impuro ou de sujo.
29 Lɛlɛɛ tíyɛsɛ, kɑni kɛnɛ́mɛɛ n tumpɔ rɛ pikɛ́ nɛ́ sée, ɑ́m nkpɑ́ni pipɑ́kɑ́-pɑ́kɑ́ peẽ. Nɛ lɑ kɛ́ nkpéni nɔ́ pisɛ rɛ ń-ye kɑní nɛ nɛ́ séi?
29 Por isso, quando vocês me chamaram, eu vim de boa vontade. Agora quero saber por que foi que vocês mandaram me chamar.
30 Kɔrinɛɛ uu pɛɛ rinɔ́ɔ u yɔ́su rɛ: Siyɑ́ɑ sinɑ yɛ nsí kɑm ituŋɛ nnyí icɔ-i, kɛtúŋɛ́cɔ mɛtɑɑni kumúŋɛ́ nkú-i kɛnɛ́yɔ-i we nɛn kɛyómɛ yɑ́ɑ́si. Mɛsɛ nɛ mɛsɛ, ɑḿ pɑí utisi unyinɛ un ilũ tɑnɑɑlɛ̃ in tɛ́lu un nɛ kɛnɛ́kúrí nyɛnu.
30 Cornélio respondeu: — Três dias atrás, às três horas da tarde, eu estava orando aqui em casa. De repente, um homem vestido com roupas brancas apareceu na minha frente
31 Uu nɛ́ mɑɑ rɛ: Uléécɑɑ yɛ ipɔ́welɛ yɔsilɛ, Kɔrinɛɛ. U lɛ̃ kɑɑ lipɔ́kɔ́ pisoi n hɛkɛsi yɛnlɛ.
31 e disse: “Cornélio, Deus ouviu as suas orações e lembrou do que você tem feito para ajudar os pobres.
32 Lɛ̃ nnyɑ, ɑ pisoi tũ pikɛ́ hɑ Yɑfɑ-pɔ Simɔɔ kɑpi rinyíri n hɛ rɛ Piyɛɛ séemɛ. Ukónɛfukɛi uyɛ̃ kɑpi yɛ n sée rɛ Simɔɔ kɛyɔ-i kuú we mínimɑɑ ritimɛ-pɔ!
32 Mande alguém até Jope a fim de buscar Simão, que também é chamado de Pedro. Ele está hospedado na casa de Simão, o curtidor, que mora na beira do mar.”
33 Am pɛɛ mɛsɛ nɛ mɛsɛ pisoi tumpɔ rɛ pikɛ́ pɔ́ séemɛ. Li nɛ́ lɑrisilɛ hɑ́i rɛ pɔ́ kɑ. Ntɔ́nɛ́í mmú, Uléécɑɑ inipɛɛ-i kɑri nkpéni nní we, tɔn kutu cɔlɛ̃ tɔkɛ́ kṍ tɛ ń-ye kɛ Upíimɑ uu pɔ́ mɑ́ɑmɛ rɛ ɑ rɔ́ símisi.
33 Então eu mandei chamar você logo, e você fez muito bem em vir. Agora estamos todos reunidos aqui na presença de Deus, prontos para ouvir o que o Senhor mandou você dizer.
34 Kei kɛ Piyɛɛ uu pɛɛ rinɔ́ɔ yɔsí uu rɛ: Nkpéni kɑm mɛyíkíyiki kṍ tɛ Uléécɑɑ úu pisoi nɛ picɔ kóólɛnɛ.
34 Então Pedro começou a falar. Ele disse: — Agora eu sei que, de fato, Deus trata a todos de modo igual,
35 Ḿpɑ́ mpuri ń-ye ukɔ́ yɛ kpére u pɑkɑrɛlɛ̃ un ɑsei tikilɛ̃, u yɛ liute n lɑlɛ.
35 pois ele aceita todos os que o temem e fazem o que é direito, seja qual for a sua raça.
36 Yeesu Kirisi kuu tummɛ rɛ ukɛ́ Isirɑyɛɛli pikɔ́ Nsímɛ́ Kɛcirɛ símisi rɛ u nɛ nkíŋniŋɛ pi kɑ. Yeesu Kirisi uyɛɛ pisoi nnɛ́í Upíimɑ.
36 Vocês conhecem a mensagem que Deus mandou ao povo de Israel, anunciando a boa notícia de paz por meio de Jesus Cristo, que é o Senhor de todos.
37 Kɛ Yohɑni uu Nléécɑɑsimɛ́ piyóó nɛ pisoi píniwolɛ ḿ mɑsí, nɔ yɛnlɛ lɛlɛɛ Kɑlilee kɛteni-i n wɑ ɑí hɑ nɛ Yutee kɛtẽ nnɛ́í yɔ́su.
37 Vocês sabem o que aconteceu em toda a terra de Israel, começando na Galileia, depois que João pregou a sua mensagem a respeito do batismo.
38 Uléécɑɑ yɛ pɛɛ Nɑsɑrɛti ukɔ́ Yeesu kɛpirɛ welɛ. U pɛɛ Nfɑ́ɑsɔnɛ ukɛmɛɛ wɑlɛ nn ńnɑŋɛ u hɛ, un nɛ ḿpɑ́ yei sɔ́nɛ un lisɔnɛ wɑi, un pisoi nnɛ́í kɛ kuníri ɑku m múílɛ̃ pɔisɛntɛ.
38 Sabem também como Deus derramou o Espírito Santo sobre Jesus de Nazaré e lhe deu poder. Jesus andou por toda parte fazendo o bem e curando todos os que eram dominados pelo Diabo, porque Deus estava com ele.
39 Tɔ́ɔ lɛ̃ nnɛ́í kuu Pisuifi kuyu-i nɛ Yerusɑlɛm-i n wɑ piseérɑkɔɔ́. Pi kunɑpɛ́ɛ́kɔɔ́ kɛcɑ́ɑ́ u kɑriilɛ ɑpí nɛ u kopu.
39 Nós somos testemunhas de tudo o que ele fez na terra de Israel, inclusive em Jerusalém. E depois o mataram, pregando-o numa cruz.
40 Amɑ́ Uléécɑɑ uu kɛyɑ́ɑ tɑ́ɑ́nũ tuŋɛ́ nkpɔ kɛ́mɛɛ u yukusɛ, uu fe uu umɛcirɛ lesɛ uu kɛrɔ́cɔpɛ pinyinɛ nyísɛ ɑpi yɛ́nu rɛ u nkpɔ kɛ́mɛɛ yisilɛ.
40 Pedro continuou: — Porém Deus ressuscitou Jesus no terceiro dia e também fez com que ele aparecesse a nós.
41 Ái pɛɛ rɛ pisoi nnɛ́í kuu umɛcirɛ nyísɛ, ɑmɑ́ tɔ̃́ kɛ Uléécɑɑ uu mɛkɛɛ-mɛ n lésɛ rɛ tɔkɛ́ piseérɑkɔɔ́ kuu umɛcirɛ nyísɛ ɑri u yɛnu. Umɛyisɛ-mɑɑ́, tɔ kɛsẽ́ tonɛlɛ ɑri le ɑri níru nɛ uyɛ̃.
41 Ele não foi visto por todo o povo, mas somente por nós, que somos as testemunhas que Deus já havia escolhido. Nós comemos e bebemos com ele depois que Deus o ressuscitou.
42 Uu kɔ rɔ́ forii rɛ tɔkɛ́ Nsímɛ́ Kɛcirɛ Pisuifi símisi pikɛ́ céri rɛ uyɛ̃ kɛ Uléécɑɑ uu lésɛ rɛ ukɛ́ pinyɑ́nnyɑ̃́ nɛ pikpɔkpɔ túhɑɑnɛ.
42 Jesus nos mandou anunciar o evangelho ao povo e testemunhar que ele foi posto por Deus como Juiz dos vivos e dos mortos.
43 Antepuyɛ nnɛ́í yɛ unsímɛ́ símisilɛ ɑpi péhelɛ rɛ úye un nɛ kɛfɑ u n tɛnɛ, uyɛ̃ nnyɑ, Uléécɑɑ yɛ liute ɑkópɛ sɑ́rɛi.
43 Todos os profetas falaram a respeito de Jesus, dizendo que os que creem nele recebem, por meio dele, o perdão dos pecados.
44 Kumúŋɛ́ kpɛ-i kɛ Piyɛɛ uu lɛ̃ n símisi, Nfɑ́ɑsɔnɛ nn pɛ̃ nnɛ́í pɛɛ uɑnɔɔ nyɛ̃ kutu n cɔ́lɛ̃ kɛcɑ́ɑ́ súiri.
44 Quando Pedro ainda estava falando, o Espírito Santo desceu sobre todos os que estavam ouvindo a mensagem.
45 Pisuifi pɛɛ Yeesu nɛ kɛfɑ n tɛnɛ yɛ pɛɛ Piyɛɛ sɑrunlɛ. Ai nnɔ́ɔ pi yipu rɛ Uléécɑɑ yɛ kɔ mpuri sɑnɛ pikɔ́ Nfɑ́ɑsɔnɛ hɛ.
45 Os judeus seguidores de Jesus que tinham vindo de Jope com Pedro ficaram admirados por Deus ter derramado o dom do Espírito Santo sobre os não judeus.
46 Mɛsei kɛ Pisuifi pɛ̃ ɑpí pɛɛ kómɛi mpuri sɑnɛ pikɔ́ mpí pin mɛyu sɑŋɑ mɛnyinɛ símɑɑnkɛɛ pin kɔ siyómɛ nɛ Uléécɑɑ pɑkɑrɛntɛ. Kei kɛ Piyɛɛ uu pɛɛ rɛ:
46 Pois eles ouviam os não judeus falarem em línguas estranhas e louvarem a grandeza de Deus. Então Pedro disse:
47 Mɛrɔ́cɔ kɛ Uléécɑɑ uu pisoi mpí Nfɑ́ɑsɔnɛ hɛ. Tɔ́ pɛɛ nkpéni fe ɑrí nɛ pi yulu rɛ ɑ́pi kɑpɛ míni wolɛɛ?
47 — Estas pessoas receberam o Espírito Santo como nós também recebemos. Será que alguém vai proibir que sejam batizadas com água?
48 Kei kɛ Piyɛɛ uu rinɔ́ɔ hɛ rɛ pikɛ́ Yeesu Kirisi rinyiri nɛ míni pi wolɛ. Lɛ̃ mɛmɑ́ɑ́, ɑpi pɛɛ u pisɛ rɛ ukɛ́ pikɛmɛɛ siyɑ́ɑ sinyinɛ wɑ.
48 Então mandou que aquelas pessoas fossem batizadas em nome de Jesus Cristo. E elas pediram a Pedro que ficasse ali alguns dias.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 10, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.