2 Pedro 2

Sola NT (SOY_SIM) vs ACF

Sair da comparação
ACF Almeida Corrigida Fiel
1 Antepuyɛ nɔɔmɛ yɛ pɛɛ mɛkɛɛ Isirɑyɛɛli pikɔ́ kɛcɔpɛ leemɛlɛ. Limɛcɔ kɛ picélɑɑ nɔɔmɛ pɔ́ɔ kɔ mɛyɑɑ nɔ́kɛnɛ́cɔpɛ lontinɛ. Inɔ́ɔmɛcélɑɑ yɛɛ yɛ nɛ ncɑɑi ń kɑ kɑpi tɑntinɛ ɑpi kɔ Ucélɑɑ yɛɛ piriyu n lɔ fómni ɑi pɛɛ ɑ́sɑ́lɑ́ú kɑikɑi ɑnyinɛ pi wɑi.
1 E também houve entre o povo falsos profetas, como entre vós haverá também falsos doutores, que introduzirão encobertamente heresias de perdição, e negarão o Senhor que os resgatou, trazendo sobre si mesmos repentina perdição.
2 Pisoi mɛyɑ̃ yɛ́ mɛ́woo mɛ́woo piwɑi kɛ́mɛɛ pi ritiki, pɛ̃ nnyɑ ɑsei ncee riyu ɑri kpi.
2 E muitos seguirão as suas dissoluções, pelos quais será blasfemado o caminho da verdade.
3 Pi yɛ́ nwóónɑɑpí nnyɑ nnɔ́ɔlɑri kɛ́mɛɛ nnɔ́ɔmɛ wɑ ɑpí nɛ nɔ́ fe ɑpi le. Amɑ́ hɑ́i mɛkɛɛ-mɛ kɛ Uléécɑɑ uú nɛ pi túhɑɑnɛ ɑpi ɑkópɛ yɛnu. Pikɛlólɛ́ ɑ́kɛ nɛni kɛtɑɑ wepɔ.
3 E por avareza farão de vós negócio com palavras fingidas; sobre os quais já de largo tempo não será tardia a sentença, e a sua perdição não dormita.
4 Uléécɑɑ úu piléécɑɑtumɛ pɛɛ nɛ u m púnnɛ kɑŋnɛ. Amɑ́ kuŋmɑhɑ kuhorɛ-i kuu pi rilɑ́upɔ rɛ pikɛ́ kei m pɑhɑɑlɛ̃ likɛ́ hɑ nɛ kɛtúhɑɑnɛyɑɑ tu.
4 Porque, se Deus não perdoou aos anjos que pecaram, mas, havendo-os lançado no inferno, os entregou às cadeias da escuridão, ficando reservados para o juízo;
5 Úu kɔ pɛɛ kɛkpurɛtẽ pisoi kɑŋnɛ. Amɑ́ u pɛɛ tíyɛsɛlɛ míni ɑmɛ yipu ɑmɛ pikópɛkɔɔ́ nnɛ́í kɔ́ɔ́i. Pisoi pipɑhɑ ŋmɑnɛ kuú pɛɛ kɑŋnɛ. Nowee yɛɛ pɛɛ n yóólɛ̃ tɛ pisoi pikɛ́ ɑsei ritiki yɛ pikɛcɔpɛ welɛ.
5 E não perdoou ao mundo antigo, mas guardou a Noé, a oitava pessoa, o pregoeiro da justiça, ao trazer o dilúvio sobre o mundo dos ímpios;
6 Uu kɔ Sotɔm nɛ Komɔɔri ɑyu nɛ túhɑɑnɛ uu ɑ tɛ́kɛ́ɛ́ ɑɑ pɑnsɛ nfúrɔ̃. Lɛ̃ kuú nɛ pɛpɛɛ ɑ́pi u m pɑkɑrɛlɛ̃ nyísɛ rɛ limɛcɔ kɑi kɔ pɛ̃ wɑinɛ.
6 E condenou à destruição as cidades de Sodoma e Gomorra, reduzindo-as a cinza, e pondo-as para exemplo aos que vivessem impiamente;
7 Amɑ́ usoi usɛ riyu kuu lɔ. Uyɛɛ nní Lɔti yɛɛ ɑsei m mɑ́. Unfɑɑ kɛ́mɛɛ pikɔ́ yɛ pɛɛ mɛ́woo mɛ́woo wɑpisilɛ lin mɛyíkíyiki mpɔ́ɔcɑɑi u tɑnɑɑlɛ̃ hɑ́i.
7 E livrou o justo Ló, enfadado da vida dissoluta dos homens abomináveis
8 Uyɛɛ pɛɛ ɑsei tikilɛnlɛ un nɛ pikɛcɔpɛ we. Ḿpɑ́ kɛyɑ́ɑ kɛ́ye kuú pɛɛ pimɛwɑi kópɛ nyɑ́ni un kɔ kómɛi, lin pɛɛ ukumííri yóókusɛlɛ̃.
8 (Porque este justo, habitando entre eles, afligia todos os dias a sua alma justa, por isso via e ouvia sobre as suas obras injustas);
9 Li nyísɛlɛ rɛ Upíimɑ yɛ nyulɛ lɛ̃ kuu yɛ́ pipeikɛɛ kɛ́mɛɛ pɛpɛɛ u m pɑkɑrɛlɛ̃ ń lesɛ nɛ lɛ̃ kuu yɛ́ kɔ pipɑkɑrɛcirɛ́ pɔ̃́ kɔ kɛtúhɑɑnɛyɑɑ kutu rimpɑ́sɑ.
9 Assim, sabe o Senhor livrar da tentação os piedosos, e reservar os injustos para o dia do juízo, para serem castigados;
10 Pɛpɛɛ mɛ́kpɛrinkpɛwɑi nɛ piripɔɔ n wɑi ɑ́pi kɔ Upíimɑ nnɑŋɛ wɑisɛlɛ̃ kuu mɛyɑ̃́ kutu pɑsɑnɛ. Picélɑɑ nɔɔmɛ pɛ̃ yɛ ɑkíŋ kópɛ nɛ píyuwɛ́lɑɑ mɑ́lɛ. Ápi yɛ pimɛcirɛ tĩ nɛ kɛyómɛcɑɑ-pɔ linɑ́ŋɛ-nɑŋɛ pihɑ́ikusɛ.
10 Mas principalmente aqueles que segundo a carne andam em concupiscências de imundícia, e desprezam as autoridades; atrevidos, obstinados, não receando blasfemar das dignidades;
11 Piléécɑɑtumɛ ricuruu pɛɛ ńnɑŋɛ m mɑ́ pin lɛ̃ fe ɑ́pi yɛ Upíimɑ kɛyu-i kɛyómɛcɑɑ-pɔ linɑ́ŋɛ-nɑŋɛ lɛ̃ nkópɛ ńkɑ símisi.
11 Enquanto os anjos, sendo maiores em força e poder, não pronunciam contra eles juízo blasfemo diante do Senhor.
12 Amɑ́ picélɑɑ nɔɔmɛ pɛ̃ ɑ́pi yɛ musí, pi we yɑrɛ isɛɛ kɛ pisoi ɑpi n cɔ́pii pikɛ́ kɛyɑ́ɑ kṍ. Lɛ̃ kɑ́pi n nyu kɑpi yɛ lɑ́mɑɑnkɛɛ. Isɛɛ mɛcɔ kɑi kɔ pi kóninɛ.
12 Mas estes, como animais irracionais, que seguem a natureza, feitos para serem presos e mortos, blasfemando do que não entendem, perecerão na sua corrupção,
13 Pi kɔ pɛ̃ tikpɑ́kɑ́rɑ́ wɑinɛ likɛ́ nɛ pirikpɑ́kɑ́rɑ́ kɑpi picɔ n wɑi pi cɛɛi. Pimɛlɑ mɛɛ rɛ pikɛ́ yɛ mɛtuŋɛtɛí nɛ mɛwɑi kópɛ kɑpi n kɑ́ipinkɛɛ n wɑi. Mɛ́kpɛrinkpɛ nɛ nsɛicirɛ́ yɛ pi pɔ́riilɛnlɛ. Nɔ́ nɛ pɛ̃ nɔn n tũ nɔn kɛsẽ́ n le, ɑi pi n lɑ́ɑ́rú rɛ pi yɛ nnɔ́ɔmɛ nɔ́ wɑ.
13 Recebendo o galardão da injustiça; pois que tais homens têm prazer nos deleites quotidianos; nódoas são eles e máculas, deleitando-se em seus enganos, quando se banqueteiam convosco;
14 Iwɑ́sɑ́nkɑí yɛ piinipɛɛ-i welɛ, ɑ́pi yɛ kɔ ɑkópɛ piwɑi kɛcɑ́ɑ́ kṍ. Pɛpɛɛ ɑ́pi Uléécɑɑ ncee kɛ́mɛɛ iníŋí m mɑ́ kɑpi yɛ kɛ́yu rikérɑɑsɛ. Mɛmɑ́ nnɑ́ɑ́pí yɛ nɛ pi mɑinulɛ. Uléécɑɑ yɛ ɑnɔ́ɔ pi wɑlɛ.
14 Tendo os olhos cheios de adultério, e não cessando de pecar, engodando as almas inconstantes, tendo o coração exercitado na avareza, filhos de maldição;
15 Pi ncée sɔnɛ tíyɛlɛ ɑpi ncée kópɛ tiki ɑpi pɔlu. Ncée mmɛ̃ kɛ Peyɔɔ uŋmɑ́nɛ Pɑlɑm uú pɛɛ rintíki kɑpi tíkilɛ̃. U yɛ pɛɛ mɛwɑi kópɛ wɑlɛ ɑpi u hɛ́ɛ́lɛ.
15 Os quais, deixando o caminho direito, erraram seguindo o caminho de Balaão, filho de Beor, que amou o prêmio da injustiça;
16 Amɑ́ Uléécɑɑ yɛ pɛɛ́ nɛ umɛwɑi kópɛ kɛcɑ́ɑ́ u cɛ́silɛ. Isɛɛ íi yɛ símisi, ɑmɑ́ kɛminɑɑyɑhɑ yɛ pɛɛ́ nɛ mɛsoitẽ símisilɛ ɑkɛ tíyɛsɛ ɑntepu Pɑlɑm úu pɛɛ pinírikɛi rikpɑ́.
16 Mas teve a repreensão da sua transgressão; o mudo jumento, falando com voz humana, impediu a loucura do profeta.
17 Pisoi pɛɛ welɛ yɑrɛ ńnihɔi mɛɛ ńn míni m mɑ́ nɛ́ɛ ɑhopɛ kɛ kuyɔ ɑku yɛ rinkpíisɛ. Kɛsinɛ píimɑ kuŋmɑhɑ-i kɛ Uléécɑɑ uu kɛtónɛ pi hɛ.
17 Estes são fontes sem água, nuvens levadas pela força do vento, para os quais a escuridão das trevas eternamente se reserva.
18 Pi nsímɛ́ nyulɛ hɑ́i, ɑmɑ́ ɑ́pi pɛɛ ɑsei mɑ́. Pisoi pinyinɛ yɛ pɛpɛɛ nní ncée kópɛ n tíkilɛ̃ ɑnipɛ-i ŋmɛ́hɛrɛɛlɛ ɑ́i kɑhɑnɛ n nɑ́ŋɑi. Pinɔ́ɔmɛ pɛ̃ nɛ yɛ felɛ ɑpi mɛ́woo mɛ́woo isoi kɑpi n le nɛ lipite pɛ̃ kɛ́yu kérɑɑsɛ.
18 Porque, falando coisas mui arrogantes de vaidades, engodam com as concupiscências da carne, e com dissoluções, aqueles que se estavam afastando dos que andam em erro,
19 Pi yɛ pi mɑɑ rɛ pi yɛ́ tíyɛsɛ ɑpi ilɑ́si kɛ́mɛɛ́ lelu, ɑmɑ́ pɛ̃ ŋmɑɑ ricuruu pin pɛɛ kɔ mɛwɑi mɛɛ yɛ nɛ nkpɔ ń kɑ ilɑsi le. Lɛlɛɛ rɛ ḿpɑ́ úye yɛ lɛlɛɛ u n feriyɛ ilɑsi tunlɛ.
19 Prometendo-lhes liberdade, sendo eles mesmos servos da corrupção. Porque de quem alguém é vencido, do tal faz-se também servo.
20 Upíimɑ Yeesu Kirisi yɛɛ Urɔ́yulɑlɛ. Asei kɛcɑ́ɑ́, in tɛ pinyinɛ yɛ u ceri ɑpi kɛtẽ nté mɛ́kpɛrinkpɛ piwɑi nɛ pimɛcirɛ tɔlu, ɑpi kɔ limɛmɑ́ɑ́ mɛkɛmɛɛ pɛɛpɔ, lipite pɛ̃ mɛwee fɑlɛ mɛɛ cɑɑilɛnlɛ ɑmɛ mɛfoí tɔ́su.
20 Porquanto se, depois de terem escapado das corrupções do mundo, pelo conhecimento do Senhor e Salvador Jesus Cristo, forem outra vez envolvidos nelas e vencidos, tornou-se-lhes o último estado pior do que o primeiro.
21 Li pɛɛ kutɔsi we rɛ ɑ́pi kɑpɛ píkɑi nsímɛ́sei n cerɑɑlɛ̃ nɛ kɑpi yɛ́ n n céri ɑpi pɛɛ kɔ isé kɛ Uléécɑɑ uú pɛɛ pi ḿ pɑ pitíki yɑ́.
21 Porque melhor lhes fora não conhecerem o caminho da justiça, do que, conhecendo-o, desviarem-se do santo mandamento que lhes fora dado;
22 Lɛ̃ kɑi nní pi n wɑ yɛ nyísɛ rɛ mɛyu mmɛ́ kɑpi ḿ mɑ yɛ ɑsei lɛ rɛ: Kɛpɔpi yɛ kúukɛɛ ɑkɛ pɑnsɛ ɑkɛ le nɛ́ɛ kúfɔŋ yɛ mɛwólɛ-mɑɑ́ ɑpɛ́rɛ́-i píŋiri.
22 Deste modo sobreveio-lhes o que por um verdadeiro provérbio se diz: O cão voltou ao seu próprio vômito, e a porca lavada ao espojadouro de lama.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Pedro 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.