2 Coríntios 12
Sola NT (SOY_SIM) vs VC
1 Li pisɛ rɛ kɛ́ rikɔ́kɔri n wɑi, ɑmɑ́ rikɔ́kɔri ɑ́ri kɔ pɛɛ nyɑḿ. Amɑ́ nɛ nkpéni lɑlɛ kɛ́ mɛnɛ́yɛnɛ nɛ silɑ́rɛ́ kɛ Upíimɑ uu nɛ́ ń nyísɛ nkɔ́ símisi.
1 Importa que me glorie? Na verdade, não convém! Passarei, entretanto, às visões e revelações do Senhor.
2 Nɛ Kirisi upirɛtiki unyinɛ nyulɛ. Iŋmɛ̃ kɛfi nɛ inɑ yɛ nnyí kɛ Uléécɑɑ uu u n kpíipɔ uú nɛ kɛyómɛcɑɑ-pɔ ripɔ́hɔ tɑ́ɑ́nũ kɛ́mɛɛ ukɛkúrí sĩ́. Ám nyu un uisoipiŋɛ nnyí kɛ́mɛɛ we nɛ́ɛ úu ikɛmɛɛ́ we, ɑmɑ́ Uléécɑɑ ŋmɑnɛ yɛɛ nyu.
2 Conheço um homem em Cristo que há catorze anos foi arrebatado até o terceiro céu. Se foi no corpo, não sei. Se fora do corpo, também não sei; Deus o sabe.
3 Nɛ pɛɛ nyulɛ ŋmɑɑ rɛ li usoi uyɛ̃ kpíipɔlɛ ɑí nɛ kɛyómɛcɑɑ-pɔ Uléécɑɑ kɛkúrí sĩ́, ɑmɑ́ nɛ kɔ kpɑ́nɛ rɛ ɑ́m nyu un uisoipiŋɛ nnyí kɛ́mɛɛ we nɛ́ɛ úu ikɛmɛɛ́ we, ɑmɑ́ Uléécɑɑ ŋmɑnɛ yɛɛ nyu. Kɛlõ kɛ-i kuú pɛɛ ɑwɑhɑnɔɔ ɑnyinɛ kõ kɑ́i usoi ncée n hɛ rɛ ukɛ́ fe ukɛ́ símisi.
3 E sei que esse homem - se no corpo ou se fora do corpo, não sei; Deus o sabe -
4 — ausente —
4 foi arrebatado ao paraíso e lá ouviu palavras inefáveis, que não é permitido a um homem repetir.
5 Nɛ́ fe ɑm liute uyɛ̃ mpuri nnyɑ rikɔ́kɔri wɑi. Amɑ́ in tinɛ́cúruu ŋmɑɑ, in n lɑ tinɛ́nɑ́rɛi kɛcɑ́ɑ́ kɑm n nyu nnyɑ kɑm yɛ́ fe ɑm tikɔ́kɔri wɑi.
5 Desse homem eu me gloriarei, mas de mim mesmo não me gloriarei, a não ser das minhas fraquezas.
6 Nɛn pɛɛ́ n lɑ kɛ́ rikɔ́kɔri wɑ, úkɑ úu yɛ́ fe ukɛ́ rɛ isɔhɔ kɑm tóri. Asei kɑḿ pɛɛ́ nɛ ri wɑinɛ. Amɑ́ nɛ mɛnɛ́círɛ múílɛnlɛ. Ám lɑ unyinɛ ukɛ́ kɛnɛ́cɑ́ɑ́ kɛmúŋɛ́ kɛnyinɛ wɑ kɛɛ lɛ̃ kɛ pisoi ɑpi kɛnɛ́cɑ́ɑ́ n nyɑ́ni nɛ́ɛ kɑpi n kómɛi n fe.
6 Pois, ainda que me quisesse gloriar, não seria insensato, porque diria a verdade. Mas abstenho-me, para que ninguém me tenha em conta de mais do que vê em mim ou ouve dizer de mim.
7 Ám kɑpɛ nɛ lipíimɑ lɛ̃ kɛ Upíimɑ uu nɛ́ n nyísɛ nnyɑ rikɔ́kɔri n wɑi nnyɑ kɛ itói inyinɛ ii inɛ́piŋɛ-i we. Setɑni utumɛ unyinɛ yɛɛ nɛ́ fɑ́pii rɛ ɑ́m kɑpɛ nɛ rikɔ́kɔri n fulɑɑlɛ̃ nnyɑ.
7 Demais, para que a grandeza das revelações não me levasse ao orgulho, foi-me dado um espinho na carne, um anjo de Satanás para me esbofetear e me livrar do perigo da vaidade.
8 Mɛpehẽ mɛtɑɑni kɑm Upíimɑ pisɛ rɛ ukɛ́ itói iyɛ̃ nɛ́ lesɛ
8 Três vezes roguei ao Senhor que o apartasse de mim.
9 uu pɛɛ nɛ́ pɛsɛ rɛ: Kɛfɑ kɑḿ nɛ pɔ́ n fénnɛlɛ̃ yɛ nɛ pɔ́ piyɛlɛ. Tipɔ́nɑ́rɛi kɛ́mɛɛ kɑm yɛ nnɛ́nɑŋɛ nyísɛ. Lɛ̃ nnyɑ, nɛ́ tinɛ́nɑ́rɛi nnyɑ rikɔ́kɔri wɑ Kirisi nnɑŋɛ nkɛ́ nɛ kɛnɛ́mɛɛ n nyísɛlɛ̃.
9 Mas ele me disse: Basta-te minha graça, porque é na fraqueza que se revela totalmente a minha força. Portanto, prefiro gloriar-me das minhas fraquezas, para que habite em mim a força de Cristo.
10 Lɛ̃ nnyɑ, tinɛ́nɑ́rɛi nɛ ɑlɛ̃́ kɛ́mɛɛ́ kɑm ń we nɛ íwɛ nɛ piwéékusɛ nɛ mpɔ́ɔcɑɑi kɑm Kirisi nnyɑ n yɛ́nɑɑlɛ̃ yɛ nɛ́ lɑ́ɑ́rúlɛ. Li we rɛ nɛ yɛ nɛn tinɑ́rɛi m mɑ́ kɑm pɛɛ mɛníŋɛ pɑ́ɑ́pú.
10 Eis por que sinto alegria nas fraquezas, nas afrontas, nas necessidades, nas perseguições, no profundo desgosto sofrido por amor de Cristo. Porque quando me sinto fraco, então é que sou forte.
11 Nɛ nkpéni símisilɛ yɑrɛ usɔhɔtorɛ, ɑmɑ́ nɔ́ɔ tíyɛsɛ kɑm lɛ̃ wɑi. Nɔ́ɔ yɛ́ pɛɛ mɛníŋɛ kɛnɛ́cɑ́ɑ́ ńsɔnɛ símisi. Ḿpɑ́ nɛnsɑ́ líkɑ n tu, pɛ̃ kɑni nní n nyɑ́ni rɛ pitumɛ píimɑ ɑ́pi líkɑ nɛ́ fe.
11 Tenho-me tornado insensato! Vós a isso me obrigastes. Vós é que deveríeis fazer o meu elogio, visto que em nada fui inferior a esses eminentes apóstolos, se bem que nada sou.
12 Kumúŋɛ́ kpɛ-i kɑḿ pɛɛ nɔ́kɛnɛ́mɛɛ pinɛ́kɛi n wɑi, nɔ pɛɛ nnɛ́niŋɛ ḿpɑ́ ncɔ́ŋ ń-ye kɛ́mɛɛ nɛ mɛwɑisɑŋɑ nɛ mɛwɑi píimɑ yɛnlɛ. Lɛlɛɛ nyísɛ rɛ nɛ utumɛ lɛ.
12 Os sinais distintivos do verdadeiro apóstolo se realizaram em vosso meio através de uma paciência a toda prova, de sinais, prodígios e milagres.
13 Yo kɛcirɛ kɛ Uléécɑɑ icɑ́pinɛ icɔ ii yɛ̃́ ɑi nɔ̃́ pɑ́rí? Insɑ́ kɑ́m líkɑ nɔ́ m pisɛ rɛ ɑni nɛ nɛ́ lɛ̃́. In lɛɛ ni, ɑni nnɛ́cɑɑi mmɛ̃ nɛ́ sɑ́rɛi!
13 Em que fostes inferiores às outras igrejas, senão no fato de que a vós não vos fui pesado? Relevai-me esta injúria!...
14 Nɛ kɔ mɛnɛ́círɛ picɑ́pinɛ mɑsilɛ kɛ́ mɛtɑ́ɑ́nũ nɔ́kɛnɛ́mɛɛ́ hɑpɔ. Nɛn kɔ n hɑpɔ ɑ́m nɔ́ pisɛnɛ rɛ ɑni nɛ́ lɛ̃́. Ái nɔ́linɛ́kɔ́ kɑḿ lɑ, ɑmɑ́ nɔ́rinɛ́cúruu kɑḿ lɑ. Asei kɛcɑ́ɑ́, ɑ́i sipipi sɛɛ yɛ cɑ́pinɛntɛ ɑsi pisɑ́ɑ nɛ píni yekei, ɑmɑ́ pisɑ́ɑ nɛ píni pɛɛ yɛ cɑ́pinɛntɛ ɑpi pisipipi yekei.
14 Eis que estou pronto a ir ter convosco pela terceira vez. Não vos serei oneroso, porque não busco os vossos bens, mas sim a vós mesmos. Com efeito, não são os filhos que devem entesourar para os pais, mas os pais para os filhos.
15 Nɛ̃́ nɛ́ rinɛ́pɔ́ɔ nɛ nɔ́kɛnɛ́cɑ́ɑ́ mɛnɛ́mɑ́ cɑɑi ɑm kɔ rinɛ́cúruu kpísi ɑm nɔ́kɛnɛ́cɑ́ɑ́ hɛ, ɑ́i yɛ́ nɛ́ ricɔ́ŋ. Lɛ̃ nnyɑ, nɔ́ nkɑ́ripi nɛ́ n lɑ rɛ nɛ mɛyɑ́nsei nɔ́ lɑ nnyɑɑ?
15 De mui boa vontade darei o que é meu, e me darei a mim mesmo pelas vossas almas, ainda que, amando-vos mais, seja menos amado por vós.
16 Nɔ́rinɛ́cúruu yɛ nkpéni yɛ̃́ tɛ ɑ́m nɔ́ úkɑ pisɛ rɛ ukɛ́ nɛ́ lɛ̃́. Unyinɛ yɛ́ kɔ fe uu rɛ nɛ uyɑɑlukɛ lɛ, mɛsɔhɔ kɑm nɔ́ pínɛi ɑḿ nɛ nɔ́ fe ɑm mɛnípɛɛ le.
16 Mas seja! Não vos fui pesado. Como, porém, sou esperto, apanhei-vos pela astúcia...
17 Nɛ́ɛ pɛ̃ kɑm nɔ́kɛnɛ́mɛɛ n tumpɔ unyinɛ kɑḿ nɛ ritiki ɑḿ nɛ nɔ́linɛ́kɔ́ yɔ́su ɑḿ n te?
17 Acaso tirei proveito de vós por meio de algum daqueles que vos enviei?
18 Nɛ Tiiti riŋmɔ́ɔ́púsɛlɛ rɛ ukɛ́ nɔ́kɛnɛ́mɛɛ́ hɑpɔ, ɑm kɔ u nɛ urɔ́mɑ́rɛcɔ ucɔ uyɛ̃ tumpɔ. Nɔ́ fe ɑni rɛ Tiiti yɛ nɔ́linɛ́kɔ́ yɔsilɛ uú n tee? Yɑrɛ ɑ́i kɛmúŋɛ́ kɛsɛ kɛ tɔ́ nɛ uyɛ̃ ɑrí nɛ kɛisi tɔn kɔ ncée nsɛ tikilɛ̃ nɛ́ɛ?
18 Roguei a Tito, e com ele enviei um irmão que conheceis. Por acaso tirou Tito de vós alguma coisa? Não andamos nós com o mesmo espírito, sobre as mesmas pegadas?
19 In n lɑ, hɑ́i mɛkɛɛ-mɛ kɑni nkpéni músu rɛ ɑlɑri kɑri nɔ́kɛnɛ́mɛɛ wɛ́ɛ́si. Ái nkpɑ́ni lɛ̃. Tɔ́ nɛ Kirisi kupɛ́nɛcɔ kɛ́mɛɛ kɑri Uléécɑɑ kɛyu-i símisi. Pimɑ́rɛcɔ, tɔ lɛ̃ nnɛ́í wɑi rɛ nɔkɛ́ nɛ Uléécɑɑ ncee kɛ́mɛɛ pɑpisi nnyɑ.
19 Já há muito pensais que nos justificamos diante de vós. Perante Deus, em Cristo, é que nós falamos; mas tudo isto, meus caríssimos, para vossa edificação.
20 Ái líkɑ nnyɑ kɑm lɛ̃ wɑi. Nɛ wuru rɛ nɛ́ hɑ nɔ́ lɛɛpɔ ɑ́ni we yɑrɛ kɑḿ pɛɛ ń lɑ, nɔ́ɔ kɔ yɛnu rɛ ɑ́m we yɑrɛ kɑní pɛɛ ń lɑ. Nɛ wuru rɛ pitele nɛ kufɑtoi nɛ kuwɔ́i nɛ íkɛŋɛnɛ nɛ ɑlɛ̃́ nɛ iwɔ́hɔ́ nɛ píyuwɛ́lɑɑ nɛ mɛ́woo mɛ́woo piwɑi yɛ́ nɔ́kɛnɛ́cɔpɛ n we.
20 Temo que, quando for, não vos ache quais eu quisera, e que vós me acheis qual não quereríeis. Receio encontrar entre vós contendas, invejas, rixas, dissensões, calúnias, murmurações, arrogâncias e desordens.
21 Nɛ kɔ wuru rɛ kɛ́ nɛ m pɛɛpɔ, Uléécɑɑ yɛ́ hɑ nɔ́inɛ́nípɛɛ-i isɛi piwɑisɛ nɛ́ rikpɑ́. Nɔ́pinɛ́kɔ́ mɛyɑ̃ pɛɛ nɛ mɛwɑi kópɛ ń nɔŋ́lɛ̃ yɑrɛ kɑpí pɛɛ n wɑi yɛ́ hɑ tíyɛsɛ ɑm téni hɑ́i. Ápi kɑhɑnɛ pimɛkpɛrinkpɛwɑi nɛ pimɛsɛicirɛwɑi kɑpí pɛɛ n wɑi kɛpirɛ rintɔ.
21 Receio que à minha chegada entre vós Deus me humilhe ainda a vosso respeito; e tenha de chorar por muitos daqueles que pecaram e não fizeram penitência da impureza, fornicação e dissolução que cometeram.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Coríntios 12, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.