2 Coríntios 12
Sola NT (SOY_SIM) vs NVT
1 Li pisɛ rɛ kɛ́ rikɔ́kɔri n wɑi, ɑmɑ́ rikɔ́kɔri ɑ́ri kɔ pɛɛ nyɑḿ. Amɑ́ nɛ nkpéni lɑlɛ kɛ́ mɛnɛ́yɛnɛ nɛ silɑ́rɛ́ kɛ Upíimɑ uu nɛ́ ń nyísɛ nkɔ́ símisi.
1 É necessário prosseguir com meus motivos de orgulho. Mesmo que isso não me sirva de nada, vou lhes falar agora das visões e revelações que recebi do Senhor.
2 Nɛ Kirisi upirɛtiki unyinɛ nyulɛ. Iŋmɛ̃ kɛfi nɛ inɑ yɛ nnyí kɛ Uléécɑɑ uu u n kpíipɔ uú nɛ kɛyómɛcɑɑ-pɔ ripɔ́hɔ tɑ́ɑ́nũ kɛ́mɛɛ ukɛkúrí sĩ́. Ám nyu un uisoipiŋɛ nnyí kɛ́mɛɛ we nɛ́ɛ úu ikɛmɛɛ́ we, ɑmɑ́ Uléécɑɑ ŋmɑnɛ yɛɛ nyu.
2 Conheço um homem em Cristo que, há catorze anos, foi arrebatado ao terceiro céu. Se foi no corpo ou fora do corpo, não sei; só Deus o sabe.
3 Nɛ pɛɛ nyulɛ ŋmɑɑ rɛ li usoi uyɛ̃ kpíipɔlɛ ɑí nɛ kɛyómɛcɑɑ-pɔ Uléécɑɑ kɛkúrí sĩ́, ɑmɑ́ nɛ kɔ kpɑ́nɛ rɛ ɑ́m nyu un uisoipiŋɛ nnyí kɛ́mɛɛ we nɛ́ɛ úu ikɛmɛɛ́ we, ɑmɑ́ Uléécɑɑ ŋmɑnɛ yɛɛ nyu. Kɛlõ kɛ-i kuú pɛɛ ɑwɑhɑnɔɔ ɑnyinɛ kõ kɑ́i usoi ncée n hɛ rɛ ukɛ́ fe ukɛ́ símisi.
3 Sim, somente Deus sabe se foi no corpo ou fora do corpo. Mas eu sei
4 — ausente —
4 que tal homem foi arrebatado ao paraíso e ouviu coisas tão maravilhosas que não podem ser expressas em palavras, coisas que a nenhum homem é permitido relatar.
5 Nɛ́ fe ɑm liute uyɛ̃ mpuri nnyɑ rikɔ́kɔri wɑi. Amɑ́ in tinɛ́cúruu ŋmɑɑ, in n lɑ tinɛ́nɑ́rɛi kɛcɑ́ɑ́ kɑm n nyu nnyɑ kɑm yɛ́ fe ɑm tikɔ́kɔri wɑi.
5 Da experiência desse homem eu teria razão de me orgulhar, mas não o farei; na verdade, minhas fraquezas são minha única razão de orgulho.
6 Nɛn pɛɛ́ n lɑ kɛ́ rikɔ́kɔri wɑ, úkɑ úu yɛ́ fe ukɛ́ rɛ isɔhɔ kɑm tóri. Asei kɑḿ pɛɛ́ nɛ ri wɑinɛ. Amɑ́ nɛ mɛnɛ́círɛ múílɛnlɛ. Ám lɑ unyinɛ ukɛ́ kɛnɛ́cɑ́ɑ́ kɛmúŋɛ́ kɛnyinɛ wɑ kɛɛ lɛ̃ kɛ pisoi ɑpi kɛnɛ́cɑ́ɑ́ n nyɑ́ni nɛ́ɛ kɑpi n kómɛi n fe.
6 Se quisesse me orgulhar, não seria insensato de fazê-lo, pois estaria dizendo a verdade. Mas não o farei, pois não quero que ninguém me dê crédito além do que pode ver em minha vida ou ouvir em minha mensagem,
7 Ám kɑpɛ nɛ lipíimɑ lɛ̃ kɛ Upíimɑ uu nɛ́ n nyísɛ nnyɑ rikɔ́kɔri n wɑi nnyɑ kɛ itói inyinɛ ii inɛ́piŋɛ-i we. Setɑni utumɛ unyinɛ yɛɛ nɛ́ fɑ́pii rɛ ɑ́m kɑpɛ nɛ rikɔ́kɔri n fulɑɑlɛ̃ nnyɑ.
7 ainda que eu tenha recebido revelações tão maravilhosas. Portanto, para evitar que eu me tornasse arrogante, foi-me dado um espinho na carne, um mensageiro de Satanás para me atormentar e impedir qualquer arrogância.
8 Mɛpehẽ mɛtɑɑni kɑm Upíimɑ pisɛ rɛ ukɛ́ itói iyɛ̃ nɛ́ lesɛ
8 Em três ocasiões, supliquei ao Senhor que o removesse,
9 uu pɛɛ nɛ́ pɛsɛ rɛ: Kɛfɑ kɑḿ nɛ pɔ́ n fénnɛlɛ̃ yɛ nɛ pɔ́ piyɛlɛ. Tipɔ́nɑ́rɛi kɛ́mɛɛ kɑm yɛ nnɛ́nɑŋɛ nyísɛ. Lɛ̃ nnyɑ, nɛ́ tinɛ́nɑ́rɛi nnyɑ rikɔ́kɔri wɑ Kirisi nnɑŋɛ nkɛ́ nɛ kɛnɛ́mɛɛ n nyísɛlɛ̃.
9 mas ele disse: “Minha graça é tudo de que você precisa. Meu poder opera melhor na fraqueza”. Portanto, agora fico feliz de me orgulhar de minhas fraquezas, para que o poder de Deus opere por meu intermédio.
10 Lɛ̃ nnyɑ, tinɛ́nɑ́rɛi nɛ ɑlɛ̃́ kɛ́mɛɛ́ kɑm ń we nɛ íwɛ nɛ piwéékusɛ nɛ mpɔ́ɔcɑɑi kɑm Kirisi nnyɑ n yɛ́nɑɑlɛ̃ yɛ nɛ́ lɑ́ɑ́rúlɛ. Li we rɛ nɛ yɛ nɛn tinɑ́rɛi m mɑ́ kɑm pɛɛ mɛníŋɛ pɑ́ɑ́pú.
10 Por isso aceito com prazer fraquezas e insultos, privações, perseguições e aflições que sofro por Cristo. Pois, quando sou fraco, então é que sou forte.
11 Nɛ nkpéni símisilɛ yɑrɛ usɔhɔtorɛ, ɑmɑ́ nɔ́ɔ tíyɛsɛ kɑm lɛ̃ wɑi. Nɔ́ɔ yɛ́ pɛɛ mɛníŋɛ kɛnɛ́cɑ́ɑ́ ńsɔnɛ símisi. Ḿpɑ́ nɛnsɑ́ líkɑ n tu, pɛ̃ kɑni nní n nyɑ́ni rɛ pitumɛ píimɑ ɑ́pi líkɑ nɛ́ fe.
11 Vocês me obrigaram a agir como insensato. Vocês é que deveriam me elogiar, pois, embora eu nada seja, não sou inferior a esses “superapóstolos”.
12 Kumúŋɛ́ kpɛ-i kɑḿ pɛɛ nɔ́kɛnɛ́mɛɛ pinɛ́kɛi n wɑi, nɔ pɛɛ nnɛ́niŋɛ ḿpɑ́ ncɔ́ŋ ń-ye kɛ́mɛɛ nɛ mɛwɑisɑŋɑ nɛ mɛwɑi píimɑ yɛnlɛ. Lɛlɛɛ nyísɛ rɛ nɛ utumɛ lɛ.
12 Quando estive com vocês, certamente dei provas de que sou apóstolo, pois com grande paciência realizei sinais, maravilhas e milagres entre vocês.
13 Yo kɛcirɛ kɛ Uléécɑɑ icɑ́pinɛ icɔ ii yɛ̃́ ɑi nɔ̃́ pɑ́rí? Insɑ́ kɑ́m líkɑ nɔ́ m pisɛ rɛ ɑni nɛ nɛ́ lɛ̃́. In lɛɛ ni, ɑni nnɛ́cɑɑi mmɛ̃ nɛ́ sɑ́rɛi!
13 A única coisa que não fiz, e que faço nas outras igrejas, foi me tornar um peso para vocês. Perdoem-me por essa injustiça!
14 Nɛ kɔ mɛnɛ́círɛ picɑ́pinɛ mɑsilɛ kɛ́ mɛtɑ́ɑ́nũ nɔ́kɛnɛ́mɛɛ́ hɑpɔ. Nɛn kɔ n hɑpɔ ɑ́m nɔ́ pisɛnɛ rɛ ɑni nɛ́ lɛ̃́. Ái nɔ́linɛ́kɔ́ kɑḿ lɑ, ɑmɑ́ nɔ́rinɛ́cúruu kɑḿ lɑ. Asei kɛcɑ́ɑ́, ɑ́i sipipi sɛɛ yɛ cɑ́pinɛntɛ ɑsi pisɑ́ɑ nɛ píni yekei, ɑmɑ́ pisɑ́ɑ nɛ píni pɛɛ yɛ cɑ́pinɛntɛ ɑpi pisipipi yekei.
14 Agora irei visitá-los pela terceira vez e não serei um peso para vocês. Não quero seus bens; quero vocês. Afinal, os filhos não ajuntam riquezas para os pais. Ao contrário, são os pais que ajuntam riquezas para os filhos.
15 Nɛ̃́ nɛ́ rinɛ́pɔ́ɔ nɛ nɔ́kɛnɛ́cɑ́ɑ́ mɛnɛ́mɑ́ cɑɑi ɑm kɔ rinɛ́cúruu kpísi ɑm nɔ́kɛnɛ́cɑ́ɑ́ hɛ, ɑ́i yɛ́ nɛ́ ricɔ́ŋ. Lɛ̃ nnyɑ, nɔ́ nkɑ́ripi nɛ́ n lɑ rɛ nɛ mɛyɑ́nsei nɔ́ lɑ nnyɑɑ?
15 Por vocês, de boa vontade me desgastarei e gastarei tudo que tenho, embora pareça que, quanto mais eu os ame, menos vocês me amam.
16 Nɔ́rinɛ́cúruu yɛ nkpéni yɛ̃́ tɛ ɑ́m nɔ́ úkɑ pisɛ rɛ ukɛ́ nɛ́ lɛ̃́. Unyinɛ yɛ́ kɔ fe uu rɛ nɛ uyɑɑlukɛ lɛ, mɛsɔhɔ kɑm nɔ́ pínɛi ɑḿ nɛ nɔ́ fe ɑm mɛnípɛɛ le.
16 Talvez reconheçam que não fui um peso para vocês, mas pensem que, mesmo assim, fui astuto e usei de artimanhas para tirar proveito de vocês.
17 Nɛ́ɛ pɛ̃ kɑm nɔ́kɛnɛ́mɛɛ n tumpɔ unyinɛ kɑḿ nɛ ritiki ɑḿ nɛ nɔ́linɛ́kɔ́ yɔ́su ɑḿ n te?
17 Mas como? Algum dos homens que lhes enviei se aproveitou de vocês?
18 Nɛ Tiiti riŋmɔ́ɔ́púsɛlɛ rɛ ukɛ́ nɔ́kɛnɛ́mɛɛ́ hɑpɔ, ɑm kɔ u nɛ urɔ́mɑ́rɛcɔ ucɔ uyɛ̃ tumpɔ. Nɔ́ fe ɑni rɛ Tiiti yɛ nɔ́linɛ́kɔ́ yɔsilɛ uú n tee? Yɑrɛ ɑ́i kɛmúŋɛ́ kɛsɛ kɛ tɔ́ nɛ uyɛ̃ ɑrí nɛ kɛisi tɔn kɔ ncée nsɛ tikilɛ̃ nɛ́ɛ?
18 Quando insisti com Tito para que fosse visitá-los e enviei com ele outro irmão, por acaso Tito os explorou? Não temos nós o mesmo espírito e andamos nos passos um do outro, agindo do mesmo modo?
19 In n lɑ, hɑ́i mɛkɛɛ-mɛ kɑni nkpéni músu rɛ ɑlɑri kɑri nɔ́kɛnɛ́mɛɛ wɛ́ɛ́si. Ái nkpɑ́ni lɛ̃. Tɔ́ nɛ Kirisi kupɛ́nɛcɔ kɛ́mɛɛ kɑri Uléécɑɑ kɛyu-i símisi. Pimɑ́rɛcɔ, tɔ lɛ̃ nnɛ́í wɑi rɛ nɔkɛ́ nɛ Uléécɑɑ ncee kɛ́mɛɛ pɑpisi nnyɑ.
19 Talvez vocês pensem que estamos apresentando desculpas. Não é verdade. Dizemos tais coisas como servos de Cristo, tendo Deus como testemunha. Tudo que fazemos, amados, é para fortalecê-los.
20 Ái líkɑ nnyɑ kɑm lɛ̃ wɑi. Nɛ wuru rɛ nɛ́ hɑ nɔ́ lɛɛpɔ ɑ́ni we yɑrɛ kɑḿ pɛɛ ń lɑ, nɔ́ɔ kɔ yɛnu rɛ ɑ́m we yɑrɛ kɑní pɛɛ ń lɑ. Nɛ wuru rɛ pitele nɛ kufɑtoi nɛ kuwɔ́i nɛ íkɛŋɛnɛ nɛ ɑlɛ̃́ nɛ iwɔ́hɔ́ nɛ píyuwɛ́lɑɑ nɛ mɛ́woo mɛ́woo piwɑi yɛ́ nɔ́kɛnɛ́cɔpɛ n we.
20 Pois temo que, ao visitá-los, não goste daquilo que encontrarei e vocês não gostem de minha reação. Temo que encontre brigas, inveja, ira, egoísmo, calúnia, intrigas, arrogância e desordem.
21 Nɛ kɔ wuru rɛ kɛ́ nɛ m pɛɛpɔ, Uléécɑɑ yɛ́ hɑ nɔ́inɛ́nípɛɛ-i isɛi piwɑisɛ nɛ́ rikpɑ́. Nɔ́pinɛ́kɔ́ mɛyɑ̃ pɛɛ nɛ mɛwɑi kópɛ ń nɔŋ́lɛ̃ yɑrɛ kɑpí pɛɛ n wɑi yɛ́ hɑ tíyɛsɛ ɑm téni hɑ́i. Ápi kɑhɑnɛ pimɛkpɛrinkpɛwɑi nɛ pimɛsɛicirɛwɑi kɑpí pɛɛ n wɑi kɛpirɛ rintɔ.
21 Sim, temo que, ao visitá-los outra vez, Deus me humilhe diante de vocês e eu venha a me entristecer porque muitos de vocês não abandonaram os pecados que cometiam no passado e não se arrependeram de sua impureza, sua imoralidade sexual e seu anseio por prazeres sensuais.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Coríntios 12, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.