Eclesiastes 3
CzeCSP: Czech Český studijní překlad (SM_CZECSP) vs BKJ
1 Všechno má svou chvíli, každý záměr pod nebem má svůj čas.
1 Para cada coisa há um tempo, e um tempo para todo o propósito debaixo do céu.
2 Je čas rodit a čas umírat, čas sázet a čas vytrhávat, co bylo zasazeno;
2 Um tempo para nascer, e um tempo para morrer; um tempo para plantar, e tempo para arrancar o que se plantou;
3 čas zabíjet a čas uzdravovat, čas bořit a čas stavět;
3 um tempo para matar, e um tempo para curar; um tempo para destruir, e um tempo para construir;
4 čas plakat a čas se smát, čas naříkat a čas poskakovat;
4 um tempo para chorar, e um tempo para rir; um tempo para prantear, e um tempo para dançar;
5 čas házet kameny a čas kameny shromažďovat, čas objímat a čas vzdálit se od objímání;
5 um tempo para espalhar pedras, e um tempo para ajuntar pedras; um tempo para abraçar, e um tempo para evitar de abraçar;
6 čas hledat a čas ztrácet, čas uchovávat a čas odvrhovat;
6 um tempo para adquirir, e um tempo para perder; um tempo para guardar, e um tempo para lançar fora;
7 čas trhat a čas šít, čas být zticha a čas mluvit;
7 um tempo para rasgar, e um tempo para costurar; um tempo para manter silêncio, e um tempo para falar;
8 čas milovat a čas nenávidět, čas boje a čas pokoje.
8 um tempo para amar, e um tempo para odiar; um tempo para guerrear, e um tempo para a paz.
9 Jaký užitek má ten, kdo pracuje, z toho, při čem se namáhá?
9 Que benefício tem o trabalhador naquilo em que trabalha?
10 Viděl jsem plahočení, které Bůh uložil lidským synům, aby se při něm osvědčili.
10 Tenho visto o trabalho que Deus deu aos filhos dos homens, para nele serem exercidos.
11 To všechno učinil krásné ve svůj čas. Také věčnost dal do jejich srdce, aniž by člověk ovšem postihl dílo, které Bůh vykonal, od počátku až do konce.
11 Tudo ele fez formoso em seu tempo; também pôs o mundo em seus corações, para que nenhum homem possa descobrir a obra que Deus fez desde o princípio até ao fim.
12 Poznal jsem, že ⌈pro ně není nic lepšího,⌉ než aby se radovali a aby konali ve svých životech dobro.
12 Eu sei que não há prazer nisso, a não ser que o homem se alegre e faça o bem em sua vida;
13 A také, že když kterýkoli člověk ⌈jí a pije a užívá⌉ blaho při vší své námaze, je to Boží dar.
13 e também que todo o homem coma e beba, e goze do bem de todo o seu trabalho; isto é a dádiva de Deus.
14 Poznal jsem, že všechno, co Bůh učiní, to bude pro věčnost; není možné k tomu nic přidat a není možné od toho nic ubrat. Bůh to udělal, aby lidé měli před ním bázeň.
14 Eu sei que tudo quanto Deus faz será para sempre; nada se lhe deve acrescentar, e nada se lhe deve tirar; e isto Deus faz, para que o homem tema diante dele.
15 ⌈To, co je, je odedávna, i co má být, už dávno bylo.⌉ Bůh ⌈posoudí to, co pominulo.⌉
15 O que é, já existiu; e o que está para ser, também já existiu; e Deus requer aquilo que passou.
16 Dál jsem pak viděl pod sluncem: ⌈Tam, kde mělo být právo, byla ničemnost, tam, kde měla být spravedlnost, byla ničemnost.⌉
16 E além do mais, vi debaixo do sol que no lugar do juízo havia impiedade, e no lugar da justiça havia iniquidade.
17 V duchu jsem si řekl: ⌈Spravedlivého i ničemu bude soudit Bůh,⌉ protože ⌈tam nastane čas pro každý záměr a pro každé dílo.⌉
17 Eu disse em meu coração: Deus julgará o justo e o ímpio; porquanto há um tempo para todo o propósito e para toda a obra.
18 A tu jsem si v duchu o záležitosti lidských synů řekl, že je Bůh tříbí, aby viděli, že jsou sami o sobě jako zvířata.
18 Eu disse em meu coração, a respeito da condição dos filhos dos homens, que Deus os manifestaria, para que assim pudessem ver que são em si mesmos animais.
19 Neboť pokud jde o úděl lidských synů i o úděl zvířete, mají stejný úděl: Jak umírá jeden, tak umírá i druhý, a obojí stejně dýchá. Člověk nemá před zvířetem žádnou přednost, vždyť je to všechno marnost.
19 Porque o que recai sobre os filhos dos homens, também recai sobre os animais, e lhes sucede a mesma coisa; assim como morre um, também morre o outro; porque todos têm o mesmo fôlego, de modo que o homem não tem preeminência sobre um animal; porquanto tudo é vaidade.
20 Všechno to odchází na stejné místo; vše to vzešlo z prachu a vše se to navrací v prach.
20 Todos vão para um lugar; todos são do pó, e todos voltam ao pó.
21 Kdo ví, zda duch lidských synů vystupuje vzhůru? A duch zvířat sestupuje dolů do země?
21 Quem conhece o espírito do homem que vai para cima, e o espírito do animal que vai para baixo da terra?
22 Viděl jsem tedy, že není nic lepšího, než že ⌈se člověk bude radovat ze svého díla, neboť⌉ to je jeho podíl. ⌈Vždyť kdo mu umožní, aby se podíval na to, co bude po něm?⌉
22 Assim percebo que não há coisa melhor para o homem do que alegrar-se nas suas próprias obras, porque essa é a sua porção; porque quem o fará voltar para ver o que será depois dele?
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Eclesiastes 3, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.