João 20
rifa (RIFA) vs NAA
1 ذڭْ وَاسّْ أَمزْوَارُو ن سِّيمَانَا ثُوسَا-د مَارْيَامْ ن مَاجْذَالَا ذِي صّْبحْ زِيشْ غَارْ ونْضڒْ، ثُوغَا عَاذْ ذ ثَادْجسْثْ. ثژْرَا ثَاصْضَارْثْ أَقَا ثمّكْسِي خْ ونْضڒْ.
1 No primeiro dia da semana, de madrugada, quando ainda estava escuro, Maria Madalena foi ao túmulo e viu que a pedra da entrada tinha sido removida.
2 ثُوزّڒْ-د، ثُوسَا-د غَارْ شِيمْعُونْ بُوطْرُوسْ ؤُ غَارْ ؤُمحْضَارْ نّغْنِي ونِّي ؤُمِي ثُوغَا إِتّخْسْ يَاسُوع، ثنَّا أَسنْ: ”كْسِينْ سِيذِيثْنغْ زڭْ ونْضڒْ، وَارْ سِّينغْ مَانِي ث ڭِّينْ.“
2 Então correu e foi até onde estavam Simão Pedro e o outro discípulo, a quem Jesus amava, e disse-lhes: — Tiraram o Senhor do túmulo, e não sabemos onde o colocaram.
3 إِفّغْ-د شِيمْعُونْ ذ ؤُمحْضَارْ نّغْنِي ؤُشَا ؤُسِينْ-د غَارْ ونْضڒْ.
3 Com isso, Pedro e o outro discípulo saíram e foram até o túmulo.
4 نِيثْنِي ؤُزّْڒنْ س ثْنَاينْ إِذْسنْ، مَاشَا أَمحْضَارْ نّغْنِي إِزْوَارْ إِ شِيمْعُونْ ؤُشَا يِيوضْ ذ أَمزْوَارُو غَارْ ونْضڒْ.
4 Ambos corriam juntos, mas o outro discípulo correu mais depressa do que Pedro e chegou primeiro ao túmulo.
5 إِخْزَارْ، إِژْرَا ڒشْفُونْ نْ ڒقْطنْ أَزْذَاذْ مَّارْسنْ ذِينْ، مَاشَا وَارْ يُوذِيفْ شَا.
5 E, abaixando-se, viu os lençóis de linho, mas não entrou.
6 إِضْفَارْ إِ-ث شِيمْعُونْ، يُوذفْ غَارْ ونْضڒْ، إِژْرَا عَاوذْ ڒشْفُونْ ن ڒقْطنْ أَزْذَاذْ مَّارْسنْ ذِينْ.
6 Simão Pedro, seguindo-o, chegou e entrou no túmulo. Ele também viu os lençóis
7 أَمنْذِيڒْ نِّي ثُوغَا خْ ؤُزدْجِيفْ نّسْ، وَارْ إِمَّارْسْ شَا أَكْ-ذ ڒشْفُونْ ن ڒقْطنْ أَزْذَاذْ، مَاشَا ثُوغَا إِضْفصْ، إِتّْوَاڭّْ ذڭْ ومْشَانْ وحّْذسْ.
7 e o lenço que tinha estado sobre a cabeça de Jesus, e que não estava com os lençóis, mas enrolado num lugar à parte.
8 ڒخْذنِّي يُوذفْ-د ؤُڒَا ذ أَمحْضَارْ نّغْنِي نِّي د-يُوسِينْ ذ أَمزْوَارُو غَارْ ونْضڒْ، إِژْرَا ؤُشَا يُومنْ.
8 Então o outro discípulo, que havia chegado primeiro ao túmulo, também entrou. Ele viu e creu.
9 مِينْزِي نِيثْنِي ثُوغَا عَاذْ وَارْ سِّيننْ ثِيرَا إِقدّْسنْ، بلِّي إِتّْخصَّا أَسْ أَذْ إِكَّارْ جَارْ إِمتِّيننْ.
9 Pois ainda não tinham compreendido a Escritura, que era necessário que ele ressuscitasse dentre os mortos.
10 خنِّي ذوْڒنْ إِمحْضَارنْ نِّي غَارْ ثَادَّارْثْ نْسنْ.
10 E os discípulos voltaram outra vez para casa.
11 مَارْيَامْ ثقِّيمْ ثْبدّْ غَارْ ونْضڒْ بَارَّا، ثتّْرُو. ڒَامِي ثُوغَا ثتّْرُو، ثسْوضْ ذڭْ ونْضڒْ،
11 Maria, no entanto, permanecia junto à entrada do túmulo, chorando. Enquanto chorava, abaixou-se e olhou para dentro do túmulo.
12 ثژْرَا ثْنَاينْ ن لْمَالَاكَاثْ س وَارُّوضْ ذ أَشمْڒَاڒْ، قِّيمنْثْ مَانِي ثُوغَا ثمَّارْسْ أَرِّيمثْ ن يَاسُوع، إِجّنْ غَارْ ثْسُومّْثِينْ نّسْ ن ؤُزدْجِيفْ، إِجّنْ غَارْ إِضَارنْ نّسْ.
12 Ela viu dois anjos vestidos de branco, sentados onde o corpo de Jesus tinha sido colocado, um à cabeceira e outro aos pés.
13 نَّانْ أَسْ: ”أَ ثَامْغَارْثْ، مَايمِّي ثتّْرُوذْ؟“ ثنَّا أَسنْ: ”مَاغَارْ كّْسنْ سِيذِي إِنُو، وَارْ سِّينغْ مَانِي ث سَّارْسنْ.“
13 Então eles perguntaram: — Mulher, por que você está chorando? Ela respondeu: — Porque levaram o meu Senhor, e não sei onde o puseram.
14 ؤُمِي ثنَّا أَيَا، ثنّقْڒبْ غَارْ ضفَّارْ، ثژْرَا يَاسُوع إِبدّْ، مَاشَا وَارْ ثسِّينْ شَا أَقَا-ث ذ يَاسُوع.
14 Depois de dizer isso, ela se virou para trás e viu Jesus em pé, mas não reconheceu que era Jesus.
15 يَاسُوع إِنَّا أَسْ: ”أَ ثَامْغَارْثْ، مَايمِّي ثتّْرُوذْ؟ مِينْ خفْ ثَارزُّوذْ؟“ ثتّْغِيڒْ أَسْ نتَّا ذ بَابْ ن ثحْوِيشْثْ، ثنَّا أَسْ: ”أَ سِيذِي مَاڒَا شكْ إِ-ث إِكْسِينْ، إِنِي أَيِي مَانِي ث ثسَّارْسذْ، خنِّي أَذْ ث كْسِيغْ.“
15 Jesus lhe perguntou: Ela, supondo que ele fosse o jardineiro, respondeu: — Se o senhor o tirou daqui, diga-me onde o colocou, e eu o levarei.
16 يَاسُوع إِنَّا أَسْ: ”أَ مَارْيَامْ!“ نتَّاثْ ثنّقْڒبْ، ثنَّا أَسْ س ثْعِيبْرَانِيثْ: ”أَ رَابُّولِي!“، إِخْسْ أَذْ يِينِي: ’أَ أَمْسغَّارْ إِنُو‘.
16 Jesus disse: Ela, voltando-se, lhe disse, em hebraico: — Raboni! (“Raboni” quer dizer “Mestre”.)
17 يَاسُوع إِنَّا أَسْ: ”وَارْ ذ أَيِي ثتّْحِيذِي شَا، أَقَا نشّْ عَاذْ وَارْ ڭعّْذغْ شَا غَارْ بَابَا، مَاشَا رُوحْ غَارْ أَيْثْمَا، إِنِي أَسنْ: ’نشّْ أَقَا أَذْ ڭعّْذغْ غَارْ بَابَا ذ بَابَاثْومْ، غَارْ أَربِّي إِنُو ذ أَربِّي نْومْ.‘ “
17 Jesus continuou:
18 ثعْقبْ-د مَارْيَامْ ن مَاجْذَالَا ثْخبَّارْ إِمحْضَارنْ بلِّي نتَّاثْ ثژْرَا سِيذِيثْنغْ ؤُ بلِّي نتَّا إِنَّا أَسْ مَانْ أَيَا.
18 Então Maria Madalena foi e anunciou aos discípulos: — Eu vi o Senhor! E contava que Jesus lhe tinha dito essas coisas.
19 غَارْ ثْمذِّيثْ ن وَاسّْ نِّي، نتَّا ذ أَسّْ أَمزْوَارُو ن سِّيمَانَا، ؤُمِي ثُوغَا ثِيوُّورَا مَانِي ثُوغَا قِّيمنْ إِمحْضَارنْ قّْننْثْ س ثِيڭّْوُوذِي زڭْ وُوذَاينْ، يُوذفْ-د يَاسُوع، إِبدّْ ذِي ڒْوسْطْ نْسنْ، إِنَّا أَسنْ: ”سْڒَامْ خَاومْ.“
19 Ao cair da tarde daquele dia, o primeiro da semana, estando trancadas as portas da casa onde estavam os discípulos, com medo dos judeus, Jesus veio e se pôs no meio deles, dizendo:
20 أَوَارْنِي ڒَامِي إِنَّا أَيَا، إِمّڒْ أَسنْ إِفَاسّنْ نّسْ ذ ؤُغزْذِيسْ نّسْ. فَارْحنْ إِمحْضَارنْ ڒَامِي ژْرِينْ سِيذِيثْنغْ.
20 E, dizendo isso, lhes mostrou as mãos e o lado. Então os discípulos se alegraram ao ver o Senhor.
21 إِنَّا أَسنْ عَاوذْ يَاسُوع: ”سْڒَامْ خَاومْ، أَمْ مَامّشْ ذ أَيِي د-إِسّكّْ بَابَا، أَذْ كنِّيوْ د-سّكّغْ ؤُڒَا ذ نشّْ.“
21 E Jesus lhes disse outra vez:
22 أَوَارْنِي ڒَامِي إِنَّا مَانْ أَيَا، إِسُوضْ ذَايْسنْ، إِنَّا أَسنْ: ”قبْڒمْ أَرُّوحْ إِقدّْسنْ.“
22 E, havendo dito isso, soprou sobre eles e disse-lhes:
23 ونِّي ؤُمِي غَا ثغْفَارمْ دّْنُوبْ نّسْ، أَذْ أَسْ تّْوَاغْفَارنْ دّْنُوبْ نّسْ. ونِّي ؤُمِي ذ أَسْ إِ غَا ثطّْفمْ ذِي دّْنُوبْ نّسْ، أَذْ أَسْ تّْوَاطّْفنْ دّْنُوبْ نّسْ.“
23 Se de alguns vocês perdoarem os pecados, são-lhes perdoados; mas, se os retiverem, são retidos.
24 مَاشَا ثُومَا، إِجّنْ زِي ثنْعَاشْ، ونِّي ؤُمِي قَّارنْ ’أَشْنِيوْ‘، وَارْ ثُوغِي شَا أَكِيذْسنْ ڒَامِي د-يُوسَا يَاسُوع.
24 Tomé, um dos doze, chamado Dídimo, não estava com eles quando Jesus veio.
25 نَّانْ أَسْ إِمحْضَارنْ: ”أَقَا نژْرَا سِيذِيثْنغْ!“ مَاشَا نتَّا إِنَّا أَسنْ: ”مَاڒَا وَارْ ژْرِيغْ ڒِيمَاڒْثْ ن إِمسْمِيرنْ ذڭْ إِفَاسّنْ نّسْ، أَذْ سَّارْسغْ أَضَاضْ إِنُو ذڭْ ومْشَانْ ن إِمسْمِيرنْ ؤُشَا أَذْ سَّارْسغْ أَفُوسْ إِنُو ذڭْ ؤُغزْذِيسْ نّسْ، وَارْ تِّيمْنغْ.“
25 Então os outros discípulos disseram a Tomé: — Vimos o Senhor. Mas ele respondeu: — Se eu não vir o sinal dos pregos nas mãos dele, ali não puser o dedo e não puser a minha mão no lado dele, de modo nenhum acreditarei.
26 أَوَارْنِي ثْمنْيَا ن وُوسَّانْ ثُوغَا إِمحْضَارنْ نّسْ عَاوذْ غَارْ ذَاخڒْ ؤُ ثُومَا ثُوغَا أَكِيذْسنْ. يُوذفْ-د يَاسُوع، وَاخَّا ثِيوُّورَا ثُوغَا قّْننْثْ، ؤُشَا إِبدّْ-د ذِي ڒْوسْطْ نْسنْ، إِنَّا: ”سْڒَامْ خَاومْ!“
26 Passados oito dias, os discípulos de Jesus estavam outra vez reunidos, e Tomé estava com eles. Estando as portas trancadas, Jesus veio, pôs-se no meio deles e disse:
27 إِنَّا إِ ثُومَا: ”أَوِي-د أَضَاضْ نّشْ ؤُشَا خْزَارْ ذڭْ إِفَاسّنْ إِنُو، سَارْسْ أَفُوسْ نّشْ ذَانِيثَا ؤُ سِيذفْ إِ-ث ذڭْ ؤُغزْذِيسْ إِنُو. وَارْ تِّيڒِي ذ أَكَافْرِيوْ، مَاشَا ذ ڒْمُومنْ.“
27 E logo disse a Tomé:
28 يَارَّا-د ثُومَا، إِنَّا أَسْ: ”أَ سِيذِي إِنُو ذ أَربِّي إِنُو!“
28 Ao que Tomé lhe respondeu: — Senhor meu e Deus meu!
29 إِنَّا أَسْ يَاسُوع: ”ؤُمِي ثژْرِيذْ أَيِي ڒخُّو، أَقَا ثُومْنذْ، أَ ثُومَا! سّعْذْ ن يِينِّي يُومْننْ، وَاخَّا نِيثْنِي وَارْ ذ أَيِي ژْرِينْ.“
29 Jesus lhe disse:
30 يَاسُوع إِڭَّا أَطَّاسْ ن ڒعْڒَامَاثْ نّغْنِي قِيبَاتْشْ إِ إِمحْضَارنْ نّسْ، ثِينِّي وَارْ يُورِينْثْ شَا ذڭْ وذْلِيسْ-أَ،
30 Na verdade, Jesus fez diante dos seus discípulos muitos outros sinais que não estão escritos neste livro.
31 مَاشَا ثِينَا ؤُرَانْثْ حِيمَا أَذْ ثَامْنمْ بلِّي يَاسُوع نتَّا ذ لْمَاسِيحْ، مِّيسْ ن أَربِّي، ؤُشَا خْمِي غَا ثَامْنمْ، أَذْ غَارْومْ ثِيڒِي ثُوذَارْثْ س يِيسمْ نّسْ.
31 Estes, porém, foram registrados para que vocês creiam que Jesus é o Cristo, o Filho de Deus, e para que, crendo, tenham vida em seu nome.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 20, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.