Atos 22
rifa (RIFA) vs NVT
1 ... ”أَ ثَاوْمَاثْ ذ إِبَابَاثنْ، سْڒمْ إِ مِينْ ذ أَومْ غَا إِنِيغْ خْ ؤُذَافعْ إِنُو.“
1 “Irmãos e pais”, disse Paulo. “Ouçam-me enquanto apresento minha defesa.”
2 ؤُمِي سْڒِينْ، أَقَا إِسَّاوَاڒْ أَكِيذْسنْ س يِيڒسْ ن ثْعِيبْرَانِيثْ، قِّيمنْ سْقَارنْ عَاذْ كْثَارْ. إِنَّا أَسنْ:
2 Quando o ouviram falar em aramaico, o silêncio foi ainda maior.
3 ”نشّْ ذ إِجّْ ن بْنَاذمْ ذ ؤُذَايْ، خڒْقغْ-د ذِي ثَارْسُوسْ ذِي كِيلِيكِييَا، مَاشَا أَربِّيغْ ذِي ثنْذِينْثْ-أَ غَارْ إِضَارنْ ن ڭَامَالِييَالْ ؤُ تّْوَاسّْڒمْذغْ عْلَاحْسَابْ ثِيذتّْ نِيشَانْ ن شَّارِيعَا ن ڒجْذُوذْ نّغْ. شطَّارغْ خْ مِينْ إِدْجَانْ ن أَربِّي أَمْ مَامّشْ ؤُڒَا ذ كنِّيوْ مَارَّا.
3 Então Paulo disse: “Sou judeu, nascido em Tarso, cidade da Cilícia. Fui criado aqui em Jerusalém e educado por Gamaliel. Como aluno dele, fui instruído rigorosamente em nossas leis e nos costumes judaicos. Tornei-me muito zeloso de honrar a Deus em tudo que fazia, como vocês são hoje.
4 نشّْ ثُوغَا ضفَّارغْ أَبْرِيذْ-أَ س ڒْموْثْ أَمْ شَارّْفغْ إِرْيَازنْ ذ ثمْغَارِينْ، تّْسلَّامغْ ثنْ غَارْ ڒحْبسْ.
4 E fui ao encalço dos seguidores do Caminho, perseguindo alguns até a morte, prendendo homens e mulheres e lançando-os na prisão.
5 أَرَّايْسْ ن إِكهَّاننْ ذ مَارَّا إِمْغَارنْ ن ڒْڭنْسْ زمَّارنْ أَذْ شهْذنْ بلِّي كْسِيغْ ثِيبْرَاثِينْ إِ ثَاوْمَاثْ، مَاحنْذْ أَذْ رُوحغْ غَارْ ذِيمَاشْقْ حِيمَا أَذْ أَوْيغْ إِنِّي ذِينْ إِدْجَانْ عَاوذْ س ثْشَارْفِينْ غَارْ ؤُرْشَالِيمْ، حِيمَا أَذْ طّْفنْ لْعِيقَابْ.
5 O sumo sacerdote e todo o conselho dos líderes do povo podem confirmar isso. Recebi deles cartas para nossos irmãos judeus em Damasco que me autorizavam a trazer os seguidores do Caminho de lá para Jerusalém, em cadeias, para serem castigados.
6 ؤُمِي ذ أَيِي ثُوغَا ذڭْ وبْرِيذْ ؤُشَا إِوْضغْ غَارْ ذِيمَاشْقْ غَارْ وزْينْ ن وَاسّْ، ثَاڒْغَا خَافِي س ڒْغفْڒثْ إِشْثْ ن ثْفَاوْثْ ثمْغَارْ زڭْ ؤُجنَّا.
6 “Quando me aproximava de Damasco, por volta do meio-dia, de repente uma luz muito intensa brilhou ao meu redor.
7 وْضِيغْ خْ ثمُّورْثْ، سْڒِيغْ إِشْثْ ن ثْمِيجَّا، ثقَّارْ أَيِي: ’شَاوُولْ، شَاوُولْ، مَايمِّي ذ أَيِي ثْذَارّْشذْ؟‘
7 Caí no chão e ouvi uma voz que me disse: ‘Saulo, Saulo, por que você me persegue?’.
8 أَرِّيغْ-د خَاسْ: ’مِينْ ثعْنِيذْ شكْ، أَ سِيذِي؟‘ إِنَّا أَيِي: ’نشّْ ذ يَاسُوع، نَّاصِيرِي، ونِّي ثتّْذَارَّاشذْ!‘
8 “‘Quem és tu, Senhor?’, perguntei. “E a voz respondeu: ‘Sou Jesus, o nazareno,
9 إِرْيَازنْ نِّي ثُوغَا إِدْجَانْ أَكِيذِي، ژْرِينْ ثَافَاوْثْ، مَاشَا وَارْ سْڒِينْ شَا إِ ثْمِيجَّا ن ونِّي أَكِيذِي إِسَّاوَاڒنْ.
9 Os que me acompanhavam viram a luz, mas não entenderam a voz daquele que falava comigo.
10 نِّيغْ: ’مِينْ غَا ڭّغْ، أَ سِيذِي؟‘ إِنَّا أَيِي سِيذِيثْنغْ: ’كَّارْ، ثْرَاحذْ غَارْ ذِيمَاشْقْ، ذِينْ أَذْ أَشْ إِتّْوَانَّا خْ مَارَّا مِينْ ذ أَشْ يُورَانْ أَذْ ثڭّذْ!‘
10 “Então perguntei: ‘Que devo fazer, Senhor?’. “E o Senhor me disse: ‘Levante-se e entre em Damasco, onde lhe dirão tudo que você deve fazer’.
11 ؤُمِي ذوْڒغْ وَارْ تّْوِيڒِيغْ زِي ثِيسِّيقْثْ ن ثْفَاوْثْ نِّي، ڭوّْذنْ أَيِي إِنِّي إِ ثُوغَا أَكِيذِي إِدْجَانْ زڭْ ؤُفُوسْ، ؤُشَا أَمُّو إِ د-إِوْضغْ غَارْ ذِيمَاشْقْ.
11 “A luz intensa havia me deixado cego, e meus companheiros tiveram de levar-me pela mão a Damasco.
12 ثُوغَا ذِينْ إِجّْ ورْيَازْ، قَّارنْ أَسْ أَنَانِييَاسْ. نتَّا ذ أَمْسڭّذْ عْلَاحْسَابْ شَّارِيعَا، أَمْ مَامّشْ ثُوغَا خَاسْ شهّْذنْ مَارَّا ؤُذَاينْ.
12 Vivia ali Ananias, um homem devoto, dedicado à lei e muito respeitado por todos os judeus da cidade.
13 نتَّا يُوسَا-د غَارِي، إِنَّا أَيِي: ’أَ ؤُمَا شَاوُولْ، أَرْزمْ ثِيطَّاوِينْ نّشْ!‘ ڒخْذنِّي ذِي ثْسَاعّثْ نِّي تّْوَارْزْمنْثْ ثِيطَّاوِينْ إِنُو، ؤُشَا ژْرِيغْ ث.
13 Ele veio, colocou-se ao meu lado e disse: ‘Irmão Saulo, volte a enxergar’. E, naquele mesmo instante, pude vê-lo.
14 نتَّا إِنَّا أَيِي: ’أَقَا أَربِّي ن ڒجْذُوذْ نّغْ إِخْضَارْ إِ شكْ، حِيمَا أَذْ ثسّْنذْ مِينْ إِخْسْ نتَّا، ؤُ حِيمَا أَذْ ثْژَارذْ أَمْسڭَّاذْ، أَذْ ثسْڒذْ ثْمِيجَّا نّسْ زڭْ ؤُقمُّومْ نّسْ.
14 “Então ele disse: ‘O Deus de nossos antepassados escolheu você para conhecer a vontade dele e para ver o Justo e ouvi-lo falar.
15 شكْ أَذْ أَسْ ثِيڒِيذْ ذ أَشهَّاذْ غَارْ مَارَّا إِوْذَانْ س مَارَّا مِينْ ثژْرِيذْ ؤُ س مِينْ ثسْڒِيذْ.
15 Você será testemunha dele, dizendo a todos o que viu e ouviu.
16 إِوَا ڒخُّو، مَايمِّي وَارْ ثزْعِيمذْ عَاذْ؟ كَّارْ، أجّْ أَذْ شكْ سّْغضْصنْ، أَذْ ثتّْوَاسِيزذْڭذْ زِي دّْنُوبْ نّشْ أَمْ ثتّْڒَاغِيذْ خْ يِيسمْ نّسْ!‘
16 O que está esperando? Levante-se e seja batizado! Fique limpo de seus pecados invocando o nome do Senhor’.
17 أَوَارْنِي ڒَامِي د -عقْبغْ، إِوْضغْ ذَا غَارْ ؤُرْشَالِيمْ، ؤُشَا أَمْ ثُوغَا تّْژَادْجِيغْ ذِي زَّاوشْثْ ثَامقّْرَانْثْ،
17 “Depois que voltei a Jerusalém, estava orando no templo e tive uma visão,
18 ژْرِيغْ ث ذڭْ إِجّْ ن ڒوْحِييْ، إِنَّا أَيِي: ’أَزّڒْ، ثفّْغذْ ذغْيَا زِي ؤُرْشَالِيمْ مِينْزِي وَارْ قبّْڒنْ شَا شّْهَاذثْ نّشْ خَافِي!‘
18 na qual o Senhor me dizia: ‘Depressa! Saia de Jerusalém, pois o povo daqui não aceitará seu testemunho a meu respeito’.
19 نِّيغْ نشّْ: ’أَ سِيذِي، أَقَا نِيثْنِي سّْننْ بلِّي ثُوغَا تّْحبّْسغْ إِنِّي يُومْننْ زَّايكْ، هتّْكغْ ثنْ س ؤُركُّوضْ ذِي ثمْزِيذَاوِينْ،
19 “E eu respondi: ‘Senhor, sem dúvida eles sabem que em cada sinagoga eu prendia e açoitava aqueles que criam em ti.
20 ؤُ ڒَامِي تّْوَاسِيزّْڒنْ إِذَامّنْ ن ؤُشهَّاذْ نّشْ سْثِيفَانُوسْ، ثُوغَا بدّغْ أَكِيذْسنْ، أَرْضِيغْ خْ يِينِّي ث نْغِينْ ؤُ حْضِيغْ أَرُّوضْ ن يِينِّي ث يَارجْمنْ.‘
20 E quando Estêvão, tua testemunha, foi morto, eu estava inteiramente de acordo. Fiquei ali e guardei os mantos que eles tiraram quando foram apedrejá-lo’.
21 خنِّي إِنَّا أَيِي: ’رُوحْ، مِينْزِي أَذْ شكْ سّكّغْ غَارْ ڒَاڭّْوَاجْ حِيمَا أَذْ ثْبَارّْحذْ لْ-إِنْجِيلْ إِ ڒڭْنُوسْ!‘ “
21 “Mas o Senhor me disse: ‘Vá, pois eu o enviarei para longe, para os gentios’”.
22 ثُوغَا تّسْڒَانْ أَسْ أَڒْ أَوَاڒْ-أَ، خنِّي كَّارنْ سّْڭعّْذنْ ثْمِيجَّا نْسنْ، قَّارنْ: ”كّْسمْ ث زِي ثمُّورْثْ، مِينْزِي أَمْ وَانِيثَا وَارْ إِسْذِيهدْجْ أَذْ إِدَّارْ.“
22 A multidão ouviu Paulo até ele dizer essa palavra. Então começaram a gritar: “Fora com esse sujeito! Ele não merece viver!”.
23 أَمْ ثُوغَا سْغُويُّونْ، نطَّارنْ أَرُّوضْ نْسنْ ؤُشَا زُوزَّارَانْ ؤُشَاڒْ غَارْ ؤُجنَّا.
23 Gritavam, arrancavam seus mantos e jogavam poeira para o alto.
24 يُومُورْ ؤُكُومَانْذَارْ مَاحنْذْ أَذْ ث سِّيذْفنْ غَارْ لْقشْلَا، أَذْ ث سّقْسَانْ أَمْ ث تّْهتَّاكنْ س ؤُركُّوضْ حِيمَا أَذْ زَّايسْ إِفْهمْ مَايمِّي خَاسْ سْغُوينْ أَمُّو.
24 O comandante trouxe Paulo para dentro e ordenou que ele fosse açoitado e interrogado a fim de descobrir por que a multidão tinha ficado tão furiosa.
25 ؤُمِي ث جبْذنْ س ثْحزَّامِينْ إِ ؤُهتّكْ س ؤُركُّوضْ، إِنَّا بُولُوسْ إِ ڒْقبْطَانْ خْ مْيَا إِ ذِينْ إِبدّنْ: ”مَا إِحدْجڒْ أَومْ عْلَاحْسَابْ شَّارِيعَا نْومْ أَذْ ثْهتّْكمْ إِجّْ ن بْنَاذمْ ذ أَرُومَانِي س ؤُركُّوضْ أَمْ وَارْ خَاسْ ثحْكِيممْ عَاذْ؟“
25 Quando amarravam Paulo para açoitá-lo, ele disse ao oficial que estava ali: “A lei permite açoitar um cidadão romano sem que ele tenha sido julgado?”.
26 ؤُمِي إِسْڒَا ڒْقبْطَانْ خْ مْيَا مَانْ أَيَا، إِرُوحْ غَارْ ؤُكُومَانْذَارْ، إِنَّا أَسْ: ”مِينْ غَا ثڭّذْ؟ أَقَا أَرْيَازْ-أَ ذ أَرُومَانِي!“
26 Ao ouvir isso, o oficial foi ao comandante e perguntou: “O que o senhor está fazendo? Este homem é cidadão romano!”.
27 إِقَارّبْ-د غَارسْ ؤُكُومَانْذَارْ، إِنَّا أَسْ: ”إِنِي أَيِي، مَا شكْ ذ أَرُومَانِي؟“ يَارَّا-د خَاسْ بُولُوسْ: ”وَاهْ!“
27 O comandante perguntou a Paulo: “Diga-me, você é cidadão romano?”. Ele respondeu: “Sim, eu sou”.
28 يَارَّا-د خَاسْ ؤُكُومَانْذَارْ، إِنَّا: ”نشّْ طّْفغْ ڒْحقّْ-أَ ن ؤُمزْذَاغْ أَرُومَانِي س إِجّْ نْ ڒْقدّْ ذ أَمقّْرَانْ ن ثْمنْيَاثْ!“ بُولُوسْ إِنَّا: ”مَاشَا نشّْ خڒْقغْ-د زَّايسْ!“
28 “Eu também”, disse o comandante. “E paguei caro por minha cidadania!” Paulo respondeu: “Mas eu sou cidadão de nascimento”.
29 ڒخْذنِّي، إِنِّي ثُوغَا نْوَانْ أَذْ ث هتّْكنْ س ؤُركُّوذْ، جِّينْ ث. أَكُومَانْذَارْ إِذْوڒْ إِڭّْوذْ، مِينْزِي إِفْهمْ أَقَا-ث ذ أَرُومَانِي ؤُ مِينْزِي إِجَّا إِ-ث أَذْ ث شَارْفنْ.
29 Quando os soldados que estavam prestes a interrogar Paulo ouviram que ele era cidadão romano, retiraram-se de imediato. Até mesmo o comandante ficou com medo ao saber que Paulo era cidadão romano, pois tinha mandado amarrá-lo.
30 ثِيوشَّا نّسْ أَمْ ثُوغَا إِخْسْ أَذْ إِسّنْ ثِيذتّْ مِينْ خفْ ث ضڒْمنْ وُوذَاينْ، إِڭَّا أَذْ فسْينْ إِشذِّييّنْ نّسْ ؤُشَا يُومُورْ أَذْ سّْمُوننْ إِزدْجِيفنْ ن إِكهَّاننْ ذ مَارَّا جْمَاعثْ ثَامقّْرَانْثْ ن إِمقّْرَاننْ نْسنْ ؤُشَا إِسّهْوَا-د بُولُوسْ غَارْ ذِينْ، إِسّْبدّْ إِ-ث ذِي ڒْوسْطْ نْسنْ.
30 No dia seguinte, o comandante ordenou que os principais sacerdotes se reunissem com o conselho dos líderes do povo. Queria descobrir exatamente qual era o problema, por isso soltou Paulo e mandou que o trouxessem diante deles.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.