Romanos 9
Bulu ntam pɔpwɛ; Nkonya (NKONT) vs ARC
1 Mɩ́a Kristonyɔ anɩlabwɛ́ kʋlɛ. Mʋ́ sʋ ɔnɔkwalɩ asʋ́n ndɛblɩ́ séi. Ɔŋɛ Wankɩ́hɛ́ dɛ́ mɩ́ kpa. Mʋ́ sʋ mɩ́ klʋn ɛ́ dɛ mɩ́ bláa ánɩ́ mmɛdɛ́ afunu wa.
1 Em Cristo digo a verdade, não minto (dando-me testemunho a minha consciência no Espírito Santo):
2 Mɩ́ pɩ Israelfɔ sʋ asʋ́n ɩhɩ́ɛ́ dɛ mɩ́ háan, ahʋmɩtɩá ɩmɛká itin dɛ mɩ́.
2 tenho grande tristeza e contínua dor no meu coração.
3 Nɩ́ ɩbɔ́wa alɛ́á nénya ɩlwɩɩ́, mɩ́a Kristonyɔ nsɩnɛ́ béyintá, mɛ́nɩ bénya nkpa ánɩ́ ɩtamatá kʋ́ráá á, tɛkɩ nɔ́pʋ ɩwɩ há.
3 Porque eu mesmo poderia desejar ser separado de Cristo, por amor de meus irmãos, que são meus parentes segundo a carne;
4 Mɩ́ pɩ Israelfɔ gyí ahá ánɩ́ Bulu lɛ́lɛ pʋ́bwɛ́ mʋ abí. Amʋ́ ɔlɛlɛ mʋ numnyam súná. Ɔlɛka ntam há amʋ́, pʋ́ mʋ mbla wá amʋ́ ɩbɩtɔ. Olosuná amʋ́ ɔkpa ánɩ́ bɔ́pʋtswɛ mʋ. Ɔlɛbláa amʋ́ tɔ́á alahɩ́ɛ́ ánɩ́ ɔbɔ́pʋhá amʋ́ fɛ́ɛ́.
4 que são israelitas, dos quais é a adoção de filhos, e a glória, e os concertos, e a lei, e o culto, e as promessas;
5 Amʋ́ lɛ́lɩn tsu Israelfɔ anáin akpɔnkpɔntɩ ámʋtɔ. Mʋ́á ɩdʋn kʋ́ráá á, amʋ́tɔ́ Kristo amʋ lɛ́bɛlɩn ɔsʋlʋ́ʋ anfɩsʋ. Kanfʋ́ letsiá Kristo, (ɔhá ámʋ́ʋ́ Bulu ladá mʋ ofúli amʋ), ogyi Bulu, atɔ́ fɛ́ɛ́sʋ́ ogyípʋ́ amʋ brɛ́ fɛ́ɛ́tɔ́! Amen!
5 dos quais são os pais, e dos quais é Cristo, segundo a carne, o qual é sobre todos, Deus bendito eternamente. Amém!
6 Ɩ́nɩ imosuná ánɩ́ Bulu asʋ́n ámʋ́ʋ́ ɔlɛblɩ́ tswɩ amʋ ɩmɛ́ɛba mʋ́tɔ́. Tsúfɛ́ megyí Israelfɔ ámʋ fɛ́ɛ́ gyí Israelfɔ onutónutó.
6 Não que a palavra de Deus haja faltado, porque nem todos os que são de Israel são israelitas;
7 Megyí Abraham abí fɛ́ɛ́ gyí mʋ abí onutó. Tsúfɛ́ Bulu lɛ́bláa Abraham ɔbɛ́ɛ, “Isaktɔ fʋ́ abí-aná bɛ́dalɩ tsu.”
7 nem por serem descendência de Abraão são todos filhos; mas: Em Isaque será chamada a tua descendência.
8 Ɩ́nɩ lósuná ánɩ́ megyí ahá ánɩ́ botsú Abraham abí fɛ́ɛ́tɔ́ gyí Bulu ahá. Abraham abí-aná ámʋ́ʋ́ Bulu lɛ́hɩɛ há mʋ amʋ nkʋlɛ gyí Bulu ahá.
8 Isto é, não são os filhos da carne que são filhos de Deus, mas os filhos da promessa são contados como descendência.
9 Tsúfɛ́ tɔ́á Bulu lɛ́hɩɛ Abraham gyí, “Néyinkí bá ofíébá sɛsɛbrɛ. Nɛ́ba a, fʋ́ ká Sara lakwɩ́ɩ́ obiyímbi.”
9 Porque a palavra da promessa é esta: Por este tempo virei, e Sara terá um filho.
10 Megyí ɩ́nɩ wʋlɛ. Rebeka lɔ́kwɩɩ́ atabí há anɩ náin Isak.
10 E não somente esta, mas também Rebeca, quando concebeu de um, de Isaque, nosso pai;
11 Támɛ brɛ́á ɔmɔkʋ́nyá kwɩ́ɩ́ amʋ́, abʋdan bɩ yilé ntɛ́ɛ lalahɛbwɛ á, Bulu lɛ́bláa Rebeka amʋ́ ɩwɩ asʋ́n. Bulu lɔ́bwɛ mʋ́ alɩ, mɛ́nɩ ibósuná anɩ ánɩ́ ɔkpa ámʋ́ʋ́ ɔtɔtsʋn mʋ́sʋ́ hɔ ahá ámʋ ɩmɛná anɩ bwɛhɛ́sʋ́. Mboún ɩna mʋ nkʋlɛ pɛ́ apɛ́ pʋ́ alɩá ɔtɛlɛ́ mʋ ahásʋ.
11 porque, não tendo eles ainda nascido, nem tendo feito bem ou mal (para que o propósito de Deus, segundo a eleição, ficasse firme, não por causa das obras, mas por aquele que chama),
12 Asa Rebeka ɔbɔ́kwɩɩ́ nyebí ámʋ a, Bulu lɛ́bláa mʋ ɔbɛ́ɛ, “Ɔdɛ́hɛn obósum ɔkʋsʋ.”
12 foi-lhe dito a ela: O maior servirá o menor.
13 Fɛ́ alɩá bɔwanlɩ́n wá Bulu asʋn wanlɩ́nhɛ́ amʋtɔ bɛɛ, “Ntɔdwɛ́ Yakob dʋn Esau.”
13 Como está escrito: Amei Jacó e aborreci Esaú.
14 Séi á, nkálɩ abɛ́blɩ́? Abɛ́blɩ́ anɩaa, Bulu asʋ́n mɛda ɔkpa lóó? Ɛkɛkɛɛkɛ!
14 Que diremos, pois? Que há injustiça da parte de Deus? De maneira nenhuma!
15 Tsúfɛ́ Bulu lɛ́bláa Mose ɔbɛ́ɛ, “Ahá ánɩ́ nówun amʋ́ nwɛ á, amʋ́ nówun nwɛ. Amʋ́á nahɩ́ɛ́á négyi bʋalɛ a, amʋ́ négyi bʋalɛ.”
15 Pois diz a Moisés: Compadecer-me-ei de quem me compadecer e terei misericórdia de quem eu tiver misericórdia.
16 Mʋ́ sʋ megyí ɔha apɛ́ ntɛ́ɛ mʋ nsiwa Bulu tɛkɩ. Mboún mʋ onutó nwewúun igyi.
16 Assim, pois, isto não depende do que quer, nem do que corre, mas de Deus, que se compadece.
17 Bɔwanlɩ́n wá Bulu asʋn wanlɩ́nhɛ́ amʋtɔ bɛɛ, Bulu lɛ́bláa Egyipte owíe Farao ɔbɛ́ɛ, “Atoku anyɔ ánfɩ sʋ nɛyaɩ́ fʋ́ iwíe, alɩá nɔ́tsʋn fʋsʋ lɛ́ mɩ́ túmi súná, pʋ́ alɩá ɔyɩ́tɔ́ ahá fɛ́ɛ́ bónu mɩ́ dá, kanfʋ́ mɩ́.”
17 Porque diz a Escritura a Faraó: Para isto mesmo te levantei, para em ti mostrar o meu poder e para que o meu nome seja anunciado em toda a terra.
18 Ɩ́nɩ sʋ nɩ́ Bulu ɔhɩ́ɛ́ ánɩ́ obówun ɔkʋ nwɛ á, otowun mʋ nwɛ. Nɩ́ ɔhɩ́ɛ́ ánɩ́ ɔbɛ́ha ɔkʋ ɔbɔ́wa klʋntɔ odwin ɛ́ á, ɔtɛhá mʋ ɔtɔwá klʋntɔ odwin.
18 Logo, pois, compadece-se de quem quer e endurece a quem quer.
19 Mlɩtɔ ɔkʋ ɔbɛ́fɩtɛ́ ɔbɛ́ɛ, “Nɩ́ alɩ igyi nɩ́ mʋ́ á, ntogyi sʋ́ Bulu dɛ́ nyankpʋsa ɩpɔ́n ha? Ma ɔbɛ́talɩ́ tin Bulu ɔkpa?”
19 Dir-me-ás, então: Por que se queixa ele ainda? Porquanto, quem resiste à sua vontade?
20 Támɛ ndɛ mlɩ fɩtɛ́ mbɛ́ɛ, fʋ́gyi ma ánɩ́ fɛ́lɛ Bulu ɩlá? Ɔlɔ́ ɔbɛ́talɩ́ fɩtɛ́ mʋ ɔpwɛpʋ́ ɔbɛ́ɛ, “Ntogyi sʋ fapwɛ́ mɩ́ alɩ?”
20 Mas, ó homem, quem és tu, que a Deus replicas? Porventura, a coisa formada dirá ao que a formou: Por que me fizeste assim?
21 Alɩágyíalɩ́á igyi á, atɔ́ ɔpwɛpʋ́ tɔ́pʋ́ obón pwɛ́ tɔ́á odeklé. Ɔbɛ́talɩ́ pʋ́ obón ipin kʋlɛ pwɛ́ nlonyɔ. Ɔbɔ́pʋ kʋlɛ bwɛ́ ɔlɔ́ nu ntsu, kpá nsúó wá kʋlɛtɔ.
21 Ou não tem o oleiro poder sobre o barro, para da mesma massa fazer um vaso para honra e outro para desonra?
22 Alɩ kɛ́n igyi há Bulu nɩ́. Ɔbʋ ɔkpa lɛ́ mʋ ɔblɔ́ súná, mɛ́nɩ ahá bówun mʋ túmi. Támɛ ɔlɛhɩɛ nyá klʋn há ahá ámʋ́ʋ́ olenya ɔblɔ́ amʋ́sʋ́ amʋ. Tɛkɩ ɩlɔfʋn ánɩ́ ɔbɛ́hɩ amʋ́.
22 E que direis se Deus, querendo mostrar a sua ira e dar a conhecer o seu poder, suportou com muita paciência os vasos da ira, preparados para perdição,
23 Bulu bʋ ɔkpa lɛ́ mʋ numnyam kpɔnkpɔntɩ ámʋ ɔwan ahá ámʋ́ʋ́ ɔlɛlɛ yáɩ́ ánɩ́ obówun amʋ́ nwɛ, ɔwa amʋ́ numnyam amʋsʋ.
23 para que também desse a conhecer as riquezas da sua glória nos vasos de misericórdia, que para glória já dantes preparou,
24 Anɩgyí ahá ámʋ́ʋ́ ɔlɛlɛ yáɩ́ ámʋ nɩ. Megyí Yudafɔ nkʋlɛtɔ ɔlɛlɛ ahá. Ɔlɛlɛ ahá ánɩ́ bʋmegyí Yudafɔ akʋ ɛ́.
24 os quais somos nós, a quem também chamou, não só dentre os judeus, mas também dentre os gentios?
25 Bulu lɛ́blɩ́ mʋ ɔnɔ́sʋ́ ɔtɔɩ́pʋ́ Hosea ɔwʋlʋ́tɔ́ ɔbɛ́ɛ,
25 Como também diz em Oseias: Chamarei meu povo ao que não era meu povo; e amada, à que não era amada.
26 Ɔtɩ́nɛ́ ámʋ́ʋ́ tɛkɩ nɛbláa amʋ́ mbɛ́ɛ, ‘Megyí mɩ́ ahá mlɩgyí’ ámʋ a,
26 E sucederá que no lugar em que lhes foi dito: Vós não sois meu povo, aí serão chamados filhos do Deus vivo.
27 Bulu ɔnɔ́sʋ́ ɔtɔɩ́pʋ́ Yesaia lɔ́kplʋn bláa Israelfɔ ɔbɛ́ɛ, “Nɩ́ Israelfɔ bɛklɛ́ɩ́ fɛ́ ɔpʋ ɔnɔ́ ɩsɩ kʋ́ráá á, amʋ́tɔ́ ahá kpalobí pɛ́ nɔ́hɔ nkpa.
27 Também Isaías clamava acerca de Israel: Ainda que o número dos filhos de Israel seja como a areia do mar, o remanescente é que será salvo.
28 Tsúfɛ́ ɔbɩsasʋ anɩ Wíe obégyi ɔyɩ́tɔ́ ahá fɛ́ɛ́ asʋ́n, búa mʋ́ wankláán.”
28 Porque o Senhor executará a sua palavra sobre a terra, completando-a e abreviando-a.
29 Tsúfɛ́ Bulu ɔnɔ́sʋ́ ɔtɔɩ́pʋ́ Yesaia légyankpá wanlɩ́n wá Bulu asʋn wanlɩ́nhɛ́ amʋtɔ ɔbɛ́ɛ, “Nɩ́ mɩ́ Wíe Bulu, túmi fɛ́ɛ́ Owíe mési anɩ abí-aná akʋ yáɩ́ á, tɛkɩ anɩ fɛ́ɛ́ abɛ́hɩ fɛ́ Sodom mʋ́a Gomorafɔ.”
29 E como antes disse Isaías: Se o Senhor dos Exércitos nos não deixara descendência, teríamos sido feitos como Sodoma e seríamos semelhantes a Gomorra.
30 Nkálɩ anɩdɛ́blɩ́ ngya? Anɩdɛ́blɩ́ anɩaa, ahá ámʋ́ʋ́ bʋmegyí Yudafɔ ámʋ bʋmɔbɔ mbɔ́dɩ́ kʋkʋ, asa Bulu lɛ́ha amʋ́ asʋ! Hógyi sʋ́ benya mʋ́.
30 Que diremos, pois? Que os gentios, que não buscavam a justiça, alcançaram a justiça? Sim, mas a justiça que é pela fé.
31 Támɛ Israelfɔ ámʋ́ʋ́ amʋ́ ansɩ́ lɛpɛ, bʋdɛ mbla ámʋsʋ gyí, Bulu ɔha amʋ́ asʋ ámʋ bʋmɛtalɩ́.
31 Mas Israel, que buscava a lei da justiça, não chegou à lei da justiça.
32 Ntogyi sʋ? Tsúfɛ́ bʋmɛpɛ ansɩ́ pʋ́ hógyi dúnká mʋ́. Ɩlɔbwɛ amʋ́ fɛ́ mbla ámʋsʋ gyísʋ Bulu ɔbɔ́tsʋn ha amʋ́ asʋ. Ɩ́nɩ sʋ bosutíin “Ibwi ámʋ́ʋ́ ɩtɛlɛ́ ahá dá” ámʋsʋ dɩda kpla.
32 Por quê? Porque não foi pela fé, mas como que pelas obras da lei. Tropeçaram na pedra de tropeço,
33 Ibwi ánfɩ ɩwɩ asʋ́n bɔwanlɩ́n wá Bulu asʋn wanlɩ́nhɛ́ amʋtɔ bɛɛ,
33 como está escrito: Eis que eu ponho em Sião uma pedra de tropeço e uma rocha de escândalo; e todo aquele que crer nela não será confundido.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Romanos 9, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.