Lucas 7
Bulu ntam pɔpwɛ; Nkonya (NKONT) vs NTLH
1 Brɛ́á Yesu lɛ́bláa ahá ámʋ asʋ́n ánfɩ fɛ́ɛ́ tá á, ɔlɔyɔ Kapernaum wúlutɔ.
1 Quando Jesus acabou de dizer essas coisas ao povo, foi para a cidade de Cafarnaum.
2 Romafɔ ɩsá akɔpʋ́ ɔhandɛ ɔkʋ bʋ ɩnʋ. Ɔbʋ osúmpʋ́ ɔkʋá ɔtɛhɩ́ɛ́ kle mʋ asʋ́n. Osúmpʋ́ amʋ dɛ́lɔ, odeklé owu.
2 Havia ali um oficial romano que tinha um empregado a quem estimava muito. O empregado estava gravemente doente, quase morto.
3 Brɛ́á ɩsá akɔpʋ́ ɔhandɛ amʋ lónu Yesu nka á, ɔlɔwa Yudafɔ ahandɛ akʋ sɩ́sɩ́ Yesu ɔbɛ́ɛ, bʋyókokóli mʋ ɔbɛtsa mʋ osúmpʋ́ amʋ ɩlɔ ha mʋ.
3 Quando o oficial ouviu falar de Jesus, enviou alguns líderes judeus para pedirem a ele que viesse curar o seu empregado.
4 Ahandɛ amʋ bɛhɩɛ kókóli Yesu bɛɛ, “Abwíí ɩpa, nɩ́ ɔkʋ léhián fʋ́ mbʋa á, mʋ́mʋ́ oyin ánfɩ nɩ́!
4 Eles foram falar com Jesus e lhe pediram com insistência: — Esse homem merece, de fato, a sua ajuda,
5 Tsúfɛ́ ɔtɔdwɛ́ anɩ pɩ. Mʋléyi anɩ ofíakpa kʋ́ráá há anɩ nɩ́.”
5 pois estima muito o nosso povo e até construiu uma sinagoga para nós.
6 Mʋ́ sʋ Yesu mʋa amʋ́nyɔ bɔpʋ ɔkpa. Brɛ́á bɛta wóyí ámʋtɔ wie tá á, ɩsá akɔpʋ́ ɔhandɛ amʋ lɔ́wa mʋ anyawíe ɔbɛ́ɛ bʋyéfia Yesu, abʋbla mʋ bɛɛ, mbɛ́ɛ, “Owíé! Máhan fʋ́ ɩwɩ, tsúfɛ́ mmɔfʋn ánɩ́ fɛ́ba mɩ́ wóyítɔ́.
6 Então Jesus foi com eles. Porém, quando já estava perto da casa, o oficial romano mandou alguns amigos dizerem a Jesus: — Senhor, não se incomode, pois eu não mereço que entre na minha casa.
7 Nawun ánɩ́ mɩ́ ɛ́ mmɔfʋn ánɩ́ nɛ́ba fʋ́ wá. Fʋ́ mʋ́ blɩ asʋankʋ, ɩwɩ bɔ́wa mɩ́ osúmpʋ́ amʋ ɔnlɩn.
7 E acho também que não mereço a honra de falar pessoalmente com o senhor. Dê somente uma ordem, e o meu empregado ficará bom.
8 Tsúfɛ́ mɩ́ ɛ́ mbʋ ahandɛ akʋ asɩ. Ɩsá akɔpʋ́ akʋ ɛ́ bʋbʋ mɩ́ asɩ. Nɛlɛ́ ɔnɔ́ mbɛ́ɛ amʋ́tɔ́ ɔkʋ ɔnátɩ á, ɔtɛnátɩ́. Nɩ́ mbɛ́ɛ ɔbá ɛ́ á, ɔtɛba. Tógyítɔ́á nɛbláa mɩ́ osúmpʋ́ mbɛ́ɛ ɔbwɛ́ɛ á, ɔtɔbwɛ́.”
8 Eu também estou debaixo da autoridade de oficiais superiores e tenho soldados que obedecem às minhas ordens. Digo para um: “Vá lá”, e ele vai. Digo para outro: “Venha cá”, e ele vem. E digo também para o meu empregado: “Faça isto”, e ele faz.
9 Brɛ́á Yesu lónu asʋ́n ánfɩ á, ɔnɔ́ lobwie mʋ, ɔlɛdamlí bláa ɔdɔm amʋ́ʋ́ bʋbuo mʋ amʋ ɔbɛ́ɛ, “Ɔnɔkwalɩ asʋ́n, ndɛ mlɩ bláa, mmɔkʋ́wun ɔhá ánɩ́ ɔbʋ hógyi kpɔnkpɔntɩ ánfɩ odu Israelfɔtɔ kʋ́ráá kɩ!”
9 Jesus ficou muito admirado quando ouviu isso. Então virou-se e disse para a multidão que o seguia:
10 Brɛ́á abɔpʋ amʋ́ʋ́ ɩsá akɔpʋ́ ɔhandɛ amʋ lɔ́wa ámʋ beyinkí yɔ́ wóyítɔ́ a, bowun ánɩ́ osúmpʋ́ amʋ ɩwɩ lawá mʋ ɔnlɩn.
10 Aí os amigos do oficial voltaram para a casa dele e encontraram o empregado curado.
11 Ɩmɔwa ɔpá kʋkʋ Yesu lɔ́yɔ Nain wúlutɔ. Ɔdɔm bʋbuo mʋa mʋ akasɩ́pʋ́.
11 Pouco tempo depois Jesus foi para uma cidade chamada Naim. Os seus discípulos e uma grande multidão foram com ele.
12 Brɛ́á olowie wúlu ɔnɔ́ á, ɔlɔtʋ akʋ, bʋsʋn fúli akpasʋ bɛbá. Obi yinhɛ́ ɔkʋlɛ pɛ́ ogyi há ɔsʋrapʋ ɔkʋ. Ɔdɔm kpɔnkpɔɔnkpɔntɩá botsú wúlu amʋtɔ ɛ́ bʋbuo ɔtsɩ ámʋ.
12 Quando ele estava chegando perto do portão da cidade, ia saindo um enterro. O defunto era filho único de uma viúva, e muita gente da cidade ia com ela.
13 Brɛ́á anɩ Wíe lówun ɔtsɩ ámʋ a, mʋ asʋ́n lɔwa mʋ nwɛ, ɔlɛbláa mʋ ɔbɛ́ɛ, “Másu!”
13 Quando o Senhor a viu, ficou com muita pena dela e disse:
14 Mʋ́ʋ́ ɔlɔyɔ́pʋ ɩbɩ da akpa amʋ, asʋrápʋ́ amʋ besi lɩɩ́. Ɩnʋ ɔlɛbláa fúli amʋ ɔbɛ́ɛ, “Ɔyasubi, ndɛ fʋ́ bláa mbɛ́ɛ, kʋsʋ!”
14 Então ele chegou mais perto e tocou no caixão. E os que o estavam carregando pararam. Então Jesus disse:
15 Ɩnʋ fúli amʋ lɔ́kʋsʋ́ tsíá, wá tɔɩ́ bɩ. Yesu lɔ́pʋ mʋ wá mʋ yin ɩbɩtɔ.
15 O moço sentou-se no caixão e começou a falar, e Jesus o entregou à mãe.
16 Ifú lɛkɩtá ahá ámʋ fɛ́ɛ́, bɛkanfʋ́ Bulu bɛɛ, “Bulu labɔbʋá mʋ ahá! Mʋ ɔnɔ́sʋ́ ɔtɔɩ́pʋ́ kpɔnkpɔntɩ ɔkʋ lalɩn anɩtɔ!”
16 Todos ficaram com muito medo e louvavam a Deus, dizendo: — Que grande
17 Yesu ɩwɩ asʋ́n ánfɩ lɛklɛɩ́ wá Yudea ɔmá pʋ́ awúlu ánɩ́ ɩbʋ nsɩnɛ́ ɩnʋ fɛ́ɛ́tɔ́.
17 Essas notícias a respeito de Jesus se espalharam por todo o país e pelas regiões vizinhas.
18 Asú Ɔbɔpʋ́ Yohane akasɩ́pʋ́ bɛyɛ́bláa mʋ asʋ́n ánfɩ fɛ́ɛ́. Mʋ́ sʋ ɔlɔwa amʋ́tɔ́ abanyɔ́ sɩ́sɩ́ Yesu ɔbɛ́ɛ,
18 Os discípulos de João Batista contaram tudo isso a ele. Aí João chamou dois deles
19 bʋyɛ́fɩtɛ́ mʋ bɛɛ, “Fʋ́gyí ɔhá ámʋ́ʋ́ ɔbɛ́ba amʋ nɩ, ntɛ́ɛ akɩ́ɩ ɔha bambá ɔkpa?”
19 e os enviou ao Senhor Jesus para perguntarem: “O senhor é aquele que ia chegar ou devemos esperar outro?”
20 Brɛ́á ahá ámʋ bɛba bowie Yesu wá á, bɛbláa mʋ bɛɛ, “Asú Ɔbɔpʋ́ Yohane ɔbɛ́ɛ abɛ́fɩtɛ́ fʋ́ anɩaa, ‘Fʋ́gyí ɔhá ámʋ́ʋ́ ɔbɛ́ba amʋ nɩ, ntɛ́ɛ akɩ́ɩ ɔha bambá ɔkpa?’ ”
20 Então eles foram até o lugar onde Jesus estava e disseram: — João Batista nos mandou perguntar o seguinte: o senhor é aquele que ia chegar ou devemos esperar outro?
21 Yesu lɛ́tsa alɔpʋ pʋ́ ahá ánɩ́ ɩwɩ dɛ́ amʋ́ ɔsɩn tsɔtsɔɔtsɔ alɩ brɛ́ ámʋtɔ. Olegya ɔŋɛ laláhɛ lɛ́ ahátɔ, bwíí ansibi abwiepʋ́ tsɔtsɔɔtsɔ ɛ́ ansíbi.
21 Naquele momento Jesus curou muitas pessoas das suas doenças e dos seus sofrimentos, expulsou espíritos maus e também curou muitos cegos.
22 Ɩnʋ ɔlɛlɛ Yohane akasɩ́pʋ́ asʋ́n ámʋ ɔnɔ́ ɔbɛ́ɛ, “Mlɩyinki yɛbláa Yohane tɔ́á mlɩlabowun pʋ́ mʋ́a mlɩlabonu. Mlɩlabowun ánɩ́ ansibi abwiepʋ́ bʋdɛ atɔ́ wúun, abɔ bʋna. Ɩlɔ pɛpɛ alɔpʋ́ ɩwɩ dɛplɩ́ɩ, ɩsʋ atínpʋ bʋdɛ asʋ́n nu. Afúli bʋdetsinkí, ahiánfɔ ɛ́ bʋdɛ asʋn wankláán ámʋ nu.
22 Depois respondeu aos discípulos de João:
23 Bulu obóyulá ɔhá ánɩ́ mɩ́ bwɛhɛ́ mɔkʋsʋ́ lɩ́ɩ́ mʋsʋ.”
23 E felizes são as pessoas que não duvidam de mim!
24 Brɛ́á abí ámʋ́ʋ́ Yohane lɔ́wa sumbí ámʋ beyinkí bɔyɔ́ á, Yesu lɔ́wa tɔɩ́ tsú Yohane ɩwɩ súná ɔdɔm amʋ bɩ. Ɔbɛ́ɛ, “Brɛ́á mlɩlɛ́dalɩ yɔ dimbísʋ́ ɩnʋ á, ntɔ ɔkɩ́kpa mlɩlɔ́yɔ? Fɩtáa ánɩ́ afú dɛ mʋ́ tsʋ́ʋn lóó? Ɛkɛkɛɛkɛ!
24 Quando os discípulos de João foram embora, Jesus começou a dizer ao povo o seguinte a respeito de João:
25 Nɩ́ megyí mʋ́ á, ntɔ kóún ɔkɩ́kpa mlɩlɔ́yɔ? Ɔhá ánɩ́ ɔdɩdɩ́ ntsrim. Ɛkɛkɛɛkɛ! Ahá ánɩ́ bʋtɛdɩ́dá tati ámʋ odu gyi ɔdwɛ á, awíe wóyí bʋtetsíá.
25 O que foram ver? Um homem bem-vestido? Ora, os que se vestem bem e vivem no luxo moram nos palácios!
26 Mlɩbla mɩ! Bulu ɔnɔ́sʋ́ ɔtɔɩ́pʋ́ mlɩlɛ́dalɩ yɛ́kɩ? Ee, Yohane nɩ. Ɔdʋn Bulu ɔnɔ́sʋ́ ɔtɔɩ́pʋ́.
26 Então me digam: o que foram ver? Um
27 Mʋ ɩwɩ asʋ́n Bulu lɛ́blɩ́ bɔwanlɩ́n mʋ́ tswɩ bɛɛ, ‘Kɩ, ndɛ obí wa gya fʋ nkpá. Mʋ ɔbɛ́la ɔkpa há fʋ́ nɩ́.’ ”
27 Porque João é aquele a respeito de quem as
28 Yesu lɔ́yɔ mʋ asʋ́nsʋ́ ɔbɛ́ɛ, “Ndɛ mlɩ bláa mbɛ́ɛ, ɔhagyíɔha ánɩ́ ɔha tsɩhɛ́ lakɛn kwɩɩ́ mɔ́fʋn mʋ, támɛ mʋ ɛ́ ɔmɔfʋn Bulu iwíegyí ámʋtɔ ɔkʋsʋ kʋ́ráá.”
28 — Eu digo a vocês que de todos os homens que já nasceram João é o maior. Porém quem é o menor no
29 Aha ánɩ́ bonu Yesu asʋ́n ánfɩ pʋ́ lampóo ahɔ́pʋ kʋ́ráá bowun ánɩ́ Bulu asʋ́n da ɔkpa. Botsulá há Asú Ɔbɔpʋ́ Yohane lɔ́bɔ amʋ́ asú.
29 Os cobradores de impostos e todo o povo ouviram isso. Eles eram aqueles que haviam obedecido às ordens justas de Deus e tinham sido batizados por João.
30 Támɛ Farisifɔ pʋ́ Mose mbla asunápʋ́ amʋ mʋ́ bʋmɛha Yohane ɔbɔ amʋ́ asú. Bekiná tɔ́á Bulu lɛ́hɩhɩ́ɛ ha amʋ́ bwɛ.
30 Mas os fariseus e os mestres da Lei não quiseram ser batizados por João e assim rejeitaram o plano de Deus para eles.
31 Yesu lɔ́yɔ mʋ asʋ́nsʋ́ ɔbɛ́ɛ, “Séi ánfɩ á, amɛndɩ nɔ́pʋkápʋ́ ndɛmba-abí ánfɩ? Ntɔ bɛlɩan?
31 E Jesus terminou, dizendo:
32 Bʋgyi fɛ́ nyebíá bʋtsie dɩnsʋ bʋdɛ aba kpolí, blɩ́ bɛɛ, ‘Anɩlapléí ansigyísʋ́, mlɩmɛ́tsa. Mʋ́ sʋ anɩlawá awɩrɛhɔ ɩlʋ, támɛ mlɩmósú.’
32 Elas são como crianças sentadas na praça. Um grupo grita para o outro:
33 Mlɩgyí fɛ́ nyebí ánfɩ, tsúfɛ́ Yohane lɛ́ba á, oletsiá klɩ́ ɔnɔ́, omonu ntá, támɛ mlɩaa, ‘Ɔŋɛ laláhɛ bʋ mʋtɔ!’
33 João Batista jejua e não bebe vinho, e vocês dizem: “Ele está dominado por um demônio.”
34 Mɩ́, Nyankpʋsa-Mʋ-Bi ánfɩ mʋ́ naba ndɛ atɔ́ gyí, ndɛ ntá núu. Mʋ́ ɛ́ mlɩaa, ‘Mlɩkɩ opotsuapʋ pʋ́ nta ɔbʋpʋ́. Lakpan abwɛpʋ́ pʋ́ lampóo ahɔ́pʋ onyawíe.’
34 O
35 Támɛ ɔhá ánɩ́ ɔbʋ Bulu nyánsa á, mʋ tsíátɔ́ tɛlɛ́ mʋ́ ɔwan.”
35 Mas aqueles que aceitam a sabedoria de Deus mostram que ela é verdadeira.
36 Farisiyin ɔkʋ lɛ́tɩ Yesu atɔ́ ogyíkpá mʋ wóyítɔ́. Brɛ́á Yesu tsie ɔpʋ́nʋ́ ámʋ asɩ á,
36 Um fariseu convidou Jesus para jantar. Jesus foi até a casa dele e sentou-se para comer.
37 ɔtsɩ ɔkʋá ɔbʋ wúlu amʋtɔ, ogyi lakpan ɔbwɛpʋ́ lónu Yesu nka ánɩ́ batswɩ ɔpʋ́nʋ́ há mʋ Farisiyin amʋ wóyítɔ́. Ɩnʋ olotsu mʋ ofobí fánfán ánɩ́ ɩbʋ bíá prɛntʋa wankláán ɔbɔ ba ɩnʋ.
37 Naquela cidade morava uma mulher de má fama. Ela soube que Jesus estava jantando na casa do fariseu. Então pegou um frasco feito de alabastro , cheio de perfume,
38 Ɔlɛbɛda akpawunu Yesu ayabiasɩ, ɔlɛkpa isú yi woo. Ɔlɔpʋ mʋ ntsú fwɩ́ Yesu ayabiasɩ, pʋ́ mʋ nwunsʋ-imi tsítsi mʋ́. Ɔlɔkʋlá Yesu ayabi pútá, tsɛ́ɩ́ ofobí fánfán ámʋ wʋ́lɩ́ mʋ ayabisʋ.
38 e ficou aos pés de Jesus, por trás. Ela chorava e as suas lágrimas molhavam os pés dele. Então ela os enxugou com os seus próprios cabelos. Ela beijava os pés de Jesus e derramava o perfume neles.
39 Brɛ́á Farisiyin amʋ́ʋ́ ɔlɛtɩ Yesu amʋ lówun ɩ́nɩ á, ɔlɛblɩ́ wá nwuntɔ ɔbɛ́ɛ, “Nɩ́ Bulu ɔnɔ́sʋ́ ɔtɔɩ́pʋ́ oyin ánfɩ gyí lɛ́lɛ́ á, tɛkɩ alawun ɔhá oduá ɔtsɩ ánfɩ gyí asa ɔdɛpʋ ɩbɩ da mʋ, tsúfɛ́ lakpan ɔbwɛpʋ́ ogyi.”
39 Quando o fariseu viu isso, pensou assim: “Se este homem fosse, de fato, um profeta , saberia quem é esta mulher que está tocando nele e a vida de pecado que ela leva.”
40 Yesu lɛ́bláa oyin ámʋ ɔbɛ́ɛ, “Simon, mbʋ asʋankʋ bláa fʋ.”
40 Jesus então disse ao fariseu: — Fale, Mestre! — respondeu Simão.
41 Yesu lɛ́bláa mʋ ɔbɛ́ɛ, “Ahá abanyɔ́ akʋ bɛpan sika oyin ɔkʋ wá. Ɔkʋlɛ lɛ́pan blɩba-anu (5,000,000), ɔkʋlɛ ɛ́ lɛ́pan mpɩ́m lafanu (500,000).
41 Jesus disse:
42 Bʋmenyá kɔ́ba amʋ ká. Mʋ́ sʋ oyin ámʋ lésikíé amʋ́ abanyɔ́ fɛ́ɛ́. Bla mɩ, amʋ́tɔ́ ɔmɔmʋ ɔbɔ́dwɛ oyin ámʋ dʋn?”
42 mas nenhum dos dois podia pagar ao homem que havia emprestado. Então ele perdoou a dívida de cada um. Qual deles vai estimá-lo mais?
43 Simon lɛ́bláa mʋ ɔbɛ́ɛ, “Nahogyiá ɔmʋamʋ́ʋ́ mʋ ɩkɔ tsɔ dʋn amʋ.”
43 — Eu acho que é aquele que foi mais perdoado! — respondeu Simão.
44 Ɩnʋ Yesu léyinkí kɩ ɔtsɩ ámʋ, ɔlɛbláa Simon ɔbɛ́ɛ, “Fawun ɔtsɩ ánfɩ? Nɛba fʋ́ wóyítɔ́ a, fʋmɛha mɩ́ ntsu anfwɩ ayabiasɩ. Támɛ ɔtsɩ ánfɩ mʋ́ lapʋ́ mʋ ntsú fwɩ́ mɩ́ ayabiasɩ, pʋ́ mʋ nwunsʋ-imi tsítsi mʋ́.
44 Então virou-se para a mulher e disse a Simão:
45 Fʋmɛlatá mɩ́ pútá, támɛ tsú brɛ́á nɛba nfɩ ɔpá á, ɔtsɩ ánfɩ mɔ́kʋ́sí mɩ́ ayabi kʋlá pútá.
45 Você não me beijou quando cheguei; ela, porém, não para de beijar os meus pés desde que entrei.
46 Fʋmɛtsɛɩ́ ofobí wʋ́lɩ́ mɩ́ nwuntɔ, támɛ mʋ mʋ́ alatsɛ́ɩ́ ofobí fánfán wʋ́lɩ́ mɩ́ ayabisʋ.
46 Você não pôs azeite perfumado na minha cabeça , porém ela derramou perfume nos meus pés.
47 Mʋ́ sʋ ndɛ fʋ́ bláa mbɛ́ɛ, ɔdwɛ tsɔtsɔɔtsɔ ánfɩ alalɛ́ súná mɩ́ ánfɩ idesuná ánɩ́ Bulu lasí mʋ lakpan tsɔtsɔɔtsɔ ámʋ fɛ́ɛ́ kíé mʋ. Támɛ ɔhá ánɩ́ Bulu osíi lakpan kpalobí kíé á, ɔdwɛ kpalobí ɔtɛlɛ́ súná.”
47 Eu afirmo a você, então, que o grande amor que ela mostrou prova que os seus muitos pecados já foram perdoados. Mas onde pouco é perdoado, pouco amor é mostrado.
48 Ɩnʋ Yesu lɛ́bláa ɔtsɩ ámʋ ɔbɛ́ɛ, “Nasí fʋ́ lakpan fɛ́ɛ́ kíé fʋ́.”
48 Então Jesus disse à mulher:
49 Ahá ámʋ́ʋ́ amʋ́a Yesu bʋtsie ɔpʋ́nʋ́asɩ ámʋ, bɛblɩ́ wá nwuntɔ bɛɛ, “Ma gyí oyin ánfɩ ɔbɛ́ɛ mʋna mʋdɛ ahá lakpan sikíé amʋ́.”
49 Os que estavam sentados à mesa começaram a perguntar: — Que homem é esse que até perdoa pecados?
50 Mʋ́ʋ́ Yesu lɛ́bláa ɔtsɩ ámʋ ɔbɛ́ɛ, “Fʋ́ hógyi lahɔ fʋ nkpa. Natɩ iwilwiitɔ.”
50 Mas Jesus disse à mulher:
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 7, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.