Lucas 5

Bulu ntam pɔpwɛ; Nkonya (NKONT) vs NAA

Sair da comparação
NAA Nova Almeida Atualizada 2017
1 Ɛkɛ ɔkʋ Yesu lɩ́ɩ́ Genesaret paatɩ ɔnɔ́, ahá tsɔtsɔɔtsɔ bɛba boputá mʋ ánɩ́ bónu Bulu asʋ́n.
1 Aconteceu que Jesus estava junto ao lago de Genesaré, e a multidão o apertava para ouvir a palavra de Deus.
2 Olowun nklʋn anyɔ paatɩ ámʋ ɔnɔ́. Aye alɛpʋ́ ámʋ bakplɩ́ yɔ́ bʋdɛ amʋ́ asawutɔ da. Aye alɛpʋ́ ámʋ bʋdɛ amʋ́ asawutɔ da.|src="lb00211b.tif" size="span" loc="LUK5:1-11" copy="Louise Bass, The Bible Society, London" ref="Luka 5:2"
2 Então ele viu dois barcos junto à praia do lago. Os pescadores tinham desembarcado e estavam lavando as redes.
3 Yesu lɔ́dʋ wíé kʋlɛá igyi Simon klɛ́tɔ. Mʋ́ʋ́ ɔlɛbláa Simon ɔbɛ́ɛ, osún mʋ́ kpalobí dɩnka ntsusʋ. Ɩnʋ oletsiá mʋ́tɔ́ súná ahá ámʋ atɔ́.
3 Entrando num dos barcos, que era o de Simão, Jesus pediu-lhe que o afastasse um pouco da praia; e, assentando-se, do barco ensinava as multidões.
4 Brɛ́á ɔlɔtɔɩ́ tá á, ɔlɛbláa Simon ɔbɛ́ɛ, “Mlɩpla ɔklʋn amʋ ya okluklúkpá, amlɩyɔtswɩ asawu lɛ aye.”
4 Quando acabou de falar, Jesus disse a Simão:
5 Mʋ́ʋ́ Simon lɛ́bláa mʋ ɔbɛ́ɛ, “Owíé, anɩlɔ́bwɛ kásíán ígye onyé fɛ́ɛ́, anɩménya tɔtɔ. Támɛ ɩ́nɩá fɛɛ ayɔ́, sʋ nɔ́yɔtswɩ asawu amʋ.”
5 Em resposta, Simão disse: — Mestre, havendo trabalhado toda a noite, nada apanhamos; mas, sob esta sua palavra, lançarei as redes.
6 Brɛ́á bɔyɔ́tswɩ asawu amʋ a, bɛlɛ aye tsɔtsɔɔtsɔ. Mʋ́ sʋ asawu amʋ lɔ́wa tɩtɩ́ɩ bɩ.
6 Fazendo isso, apanharam grande quantidade de peixes; e as redes deles começaram a se romper.
7 Ɩnʋ bɔbwɛ ɩbɩ tɩ́ amʋ́ agyʋ́má ayɔbá ámʋ́ʋ́ bʋbʋ ɔklʋn nyɔɔsɩtɔ ámʋ bɛɛ bʋbɛ́tsa amʋ́. Bɛba bɛtsa amʋ́, bɛlɛ aye amʋ bʋ́lá nklʋn anyɔ ámʋ dɛ́dɛ́ɛ́dɛ́, ideklé ɩmɛ.
7 Então fizeram sinais aos companheiros do outro barco, para que fossem ajudá-los. E foram e encheram ambos os barcos, a ponto de quase afundarem.
8 Brɛ́á Simon Petro lówun mʋ́ alɩ á, ɔlɛda akpawunu Yesu ayabitɔ, bláa mʋ ɔbɛ́ɛ, “Mɩ́ Wíé, mákpʋkpɛ́ mantáa mɩ! Lakpan ɔbwɛpʋ́ ngyi.”
8 Vendo isto, Simão Pedro prostrou-se aos pés de Jesus, dizendo: — Senhor, afaste-se de mim, porque sou pecador.
9 Tsúfɛ́ aye amʋ́ʋ́ balɛ́ ámʋ lɔwa mʋa mʋ aba ámʋ wánwan.
9 Pois, à vista da pesca que fizeram, a admiração se apoderou dele e de todos os seus companheiros,
10 Alɩ kɛ́n ɩlɔwa Sebedeo abí Yakobo mʋa Yohane, bʋgyi Simon agyʋ́má ayɔbá ámʋ ɛ́ wánwan nɩ́.
10 bem como de Tiago e João, filhos de Zebedeu, que eram seus sócios. Então Jesus disse a Simão:
11 Simon mʋa mʋ aba ámʋ benya plá nklʋn amʋ besi otsubúnɔ alɩ, besi tógyítɔ́ tswɩ, kplá buo Yesu.
11 E, arrastando eles os barcos para a praia, deixando tudo, o seguiram.
12 Ɛkɛ ɔkʋ Yesu bʋ wúlu kʋsʋ, ɩlɔ pɛpɛ ɔlɔpʋ́ ɔkʋ lówun mʋ. Ɩnʋ ɔlɛbɛda akpawunu, pʋ́ ɔsʋkpɩ yi ɔsʋlʋ́tɔ, kókóli mʋ ɔbɛ́ɛ, “Owíé, nɩ́ fótsulá á, fɛ́talɩ́ há mɩ́ ɩwɩ bɛ́plɩ.”
12 Aconteceu que, estando Jesus numa das cidades, um homem coberto de lepra veio à sua presença. Quando ele viu Jesus, prostrou-se com o rosto em terra e pediu: — Senhor, se quiser, pode purificar-me.
13 Yesu lɛ́tɩnkɩ́ ɩbɩ da mʋ, bláa mʋ ɔbɛ́ɛ, “Natsúlá, fʋ́ ɩwɩ ɩplɩ́ɩ.” Ɩnʋnʋ ɩlɔ ámʋ lɛ́ŋa lɛ mʋ ɩwɩ.
13 E Jesus, estendendo a mão, tocou nele, dizendo: E, no mesmo instante, a lepra daquele homem desapareceu.
14 Ɩnʋ Yesu lɛ́da mʋ ɔlá ɔbɛ́ɛ, “Mábla ɔhaa. Natɩ laa afʋpʋ fʋ́ ɩwɩ yosuná Bulu igyí ɔhapʋ́, afʋha mʋ ɩwɩgyʋrátɔ amʋ́ʋ́ Mose mbla losuná tsú ɩlɔ pɛpɛtsa ɩwɩ ámʋ. Igyi adánsɩɛ suna ahá ánɩ́ fʋ́ ɩwɩ laplɩ́ɩ.”
14 Jesus ordenou-lhe que não contasse isso a ninguém. E acrescentou:
15 Támɛ Yesu ɩwɩ asʋ́n lɛ́trá klɛɩ́ yɔ́ ntɩ́nɛ́ dɩ́nká mʋ́sʋ́. Ɔdɔm bɛba mʋ atosunáhɛ́ onukpá, ɔtsa amʋ́tɔ́ alɔpʋ ɛ́ ɩlɔ.
15 Porém o que se dizia a respeito de Jesus se espalhava cada vez mais, e grandes multidões afluíam para o ouvir e para serem curadas de suas enfermidades.
16 Támɛ oletsiá dálɩ amʋ́tɔ́ brɛ́ kʋ yɔ́ dimbísʋ́ ɔtɩnɛkʋ mʋ nkʋlɛ yɔ́bɔ mpáɩ.
16 Jesus, porém, se retirava para lugares solitários e orava.
17 Ɛkɛ ɔkʋ Yesu dɛ́ atɔ́ suná. Farisifɔ, Mose mbla asunápʋ́ akʋá botsú Galilea pʋ́ Yudea ɔmátɔ́ pʋ́ Yerusalem bɛba betsiá asɩ ɩnʋ. Bulu túmi bʋ Yesutɔ há ɩlɔtsa.
17 E aconteceu que, num daqueles dias, Jesus estava ensinando, e achavam-se ali assentados fariseus e mestres da Lei, vindos de todas as aldeias da Galileia, da Judeia e de Jerusalém. E o poder do Senhor estava com ele para curar.
18 Ɩnʋ á, ayin akʋ bɔsʋrá tsukʋlɛ osínpʋ akpasʋ ba. Bekleá bɔ́pʋ mʋ wíé wóyítɔ́, pʋ́ mʋ tswɩ Yesu ansɩ́tɔ́.
18 Vieram, então, alguns homens trazendo um paralítico deitado num leito. Eles procuravam levá-lo para dentro e colocá-lo diante de Jesus.
19 Ɔdɔm amʋ sʋ bʋmenya ɔkpa. Ɩ́nɩ sʋ bɔyɔ́dʋ obu ámʋ awunso, dá mʋ́ ɔtɩnɛkʋ tíí, bɛkplɩ́a akpa amʋ tswɩ ahá ámʋtɔ Yesu ansɩ́tɔ́ ɩnʋ.
19 E, não encontrando uma forma de fazer isso por causa da multidão, subiram ao telhado e, por entre as telhas, desceram o paralítico no seu leito, deixando-o no meio das pessoas, diante de Jesus.
20 Brɛ́á Yesu lówun ánɩ́ bahɔ mʋ gyi a, ɔlɛbláa tsukʋlɛ osínpʋ amʋ ɔbɛ́ɛ, “Opíó, nasí fʋ́ lakpan kíé fʋ́.”
20 Vendo-lhes a fé, Jesus disse ao paralítico:
21 Mose mbla asunápʋ́ pʋ́ Farisifɔ ámʋ bɛblɩ́ wá nwuntɔ bɛɛ, “Ma gyí oyin ánfɩ ɔdɛ abususʋ blɩ́ ánfɩ? Ma ɔbɛ́talɩ́ sí lakpan kíé ahá dʋn Bulu nkʋlɛ?”
21 E os escribas e fariseus começaram a pensar: — Quem é este que diz blasfêmias? Quem pode perdoar pecados, a não ser um, que é Deus?
22 Yesu lɛ́bɩ amʋ́ agywɩɩn. Mʋ́ sʋ ɔlɛfɩtɛ́ amʋ́ ɔbɛ́ɛ, “Ntogyi sʋ́ mlɩdɛ́ ɩ́nɩ odu gywɩɩ́n?
22 Jesus, porém, conhecendo os pensamentos deles, disse-lhes:
23 Mɔmʋ lɔ́pɔn ha blɩ́? ‘Nasí fʋ́ lakpan kíé fʋ́.’ lóó, ntɛ́ɛ ‘Kʋsʋ tsu fʋ́ akpa afʋnatɩ?’
23 O que é mais fácil? Dizer: “Os seus pecados estão perdoados”, ou dizer: “Levante-se e ande”?
24 Támɛ ndekléá mlɩbɩ́ɩ ánɩ́ mɩ́, Nyankpʋsa-Mʋ-Bi ánfɩ mbʋ túmi ɔyɩ́ ánfɩtɔ sí ahá lakpan kíé amʋ́.” Ɩnʋ ɔlɛbláa tsukʋlɛ osínpʋ amʋ ɔbɛ́ɛ, “Ndɛ fʋ́ bláa mbɛ́ɛ, kʋsʋ. Tsu fʋ́ akpa afʋnatɩ yɔ wóyí!”
24 Mas isto é para que vocês saibam que o Filho do Homem tem autoridade sobre a terra para perdoar pecados. E disse ao paralítico:
25 Ɩnʋnʋʋnʋ tsukʋlɛ osínpʋ amʋ lɔ́kʋsʋ́ lɩ́ɩ́ amʋ́ fɛ́ɛ́ ansɩ́tɔ́, tsú mʋ akpa, ɔlɔpʋ ɔkpa ɔyɔ́ wóyí ɔdɛ Bulu kanfʋ́.
25 E imediatamente ele se levantou diante de todos e, pegando o leito em que até então estava deitado, voltou para casa, glorificando a Deus.
26 Ɔnɔ́ lobwie ahá ámʋ fɛ́ɛ́. Ifú lowie amʋ́ fɛ́ɛ́tɔ́, bɛkanfʋ́ Bulu bɛɛ, “Ndɛ anɩlawun ofúla!”
26 Todos ficaram muito admirados, davam glória a Deus e, cheios de temor, diziam: — Hoje vimos coisas extraordinárias!
27 Mʋ́ ɔma brɛ́á Yesu lɛ́dalɩ ɩnʋ á, olowun lampóo ɔhɔ́pʋ ɔkʋá bʋtɛtɩ́ mʋ Lewi, tsie mʋ lampóo ɔhɔ́kpa. Yesu lɛ́bláa mʋ ɔbɛ́ɛ, “Bobuo mɩ.”
27 Depois disso, Jesus saiu e viu um publicano, chamado Levi, sentado na coletoria. E lhe disse:
28 Ɩnʋ Lewi lɔ́kʋsʋ́, sí mʋ tógyítɔ́ ɔmagyáa, yóbuo mʋ.
28 Ele se levantou e, deixando tudo, o seguiu.
29 Mʋ́ ɔma a, Lewi lɔ́tswɩ ɔpʋ́nʋ́ mʋ wóyítɔ́ há Yesu. Lampóo ahɔ́pʋ tsɔtsɔɔtsɔ pʋ́ aha bambá ɛ́ bɛba atɔ́ ámʋ ogyíkpá.
29 Então Levi lhe ofereceu um grande banquete em sua casa; e era grande o número de publicanos e outras pessoas que estavam com eles à mesa.
30 Farisifɔ pʋ́ Mose mbla asunápʋ́ ánɩ́ bʋbʋ Farisifɔ ámʋtɔ bɛfɩtɛ́ Yesu akasɩ́pʋ́ amʋ bɛɛ, “Ntogyi sʋ́ mlɩa lampóo ahɔ́pʋ pʋ́ lakpan abwɛpʋ́ mlɩdɛ́ ɩbɩ wa gyi atɔ́, mlɩdɛ́ ntá nú?”
30 Os fariseus e seus escribas murmuravam contra os discípulos de Jesus, perguntando: — Por que vocês comem e bebem com os publicanos e pecadores?
31 Yesu lɛ́lɛ mʋ́ ɔnɔ́ ɔbɛ́ɛ, “Alɔpʋ léhián ɩlɔ ɔtsapʋ́, megyí ahá ánɩ́ ɩwɩ bʋ amʋ́ ɔnlɩn.
31 Jesus tomou a palavra e disse:
32 Mmɛba aha wankláán ɔtɩkpá. Mboún lakpan abwɛpʋ́ ɔtɩkpá nɛba, mɛ́nɩ bɛ́damlí klʋntɔ.”
32 Não vim chamar justos, e sim pecadores, ao arrependimento.
33 Aha akʋ bɛbláa Yesu bɛɛ, “Asú Ɔbɔpʋ́ Yohane akasɩ́pʋ́ bʋtetsíá klɩ́ ɔnɔ́ bɔ́ mpáɩ. Farisifɔ akasɩ́pʋ́ ɛ́ bʋtɔbwɛ́ alɩ, támɛ fʋ́ akasɩ́pʋ́ mʋ́ bʋdegyí, bʋdenúu.”
33 Então eles disseram a Jesus: — Os discípulos de João frequentemente jejuam e fazem orações, e os discípulos dos fariseus fazem o mesmo; mas os seus discípulos comem e bebem.
34 Yesu lɛ́fɩtɛ́ amʋ́ ɔbɛ́ɛ, “Ɔtsɩ ɔkpaɩ́npʋ́ anyawíe bɛ́klɩ́ ɔnɔ́ brɛ́á ɔbʋ amʋ́ wá? Ɛkɛkɛɛkɛ!
34 Jesus, porém, lhes disse:
35 Támɛ ɛkɛ ɔkʋ bɛ́ba ánɩ́ bɛ́kpa mʋ nátɩ́ sí amʋ́. Alɩ nkɛ ámʋtɔ bɛ́klɩ́ ɔnɔ́ nɩ́.”
35 No entanto, virão dias em que o noivo lhes será tirado, e então, naqueles dias, eles vão jejuar.
36 Ɩnʋ ɔlɛha amʋ́ yébi ɔbɛ́ɛ, “Ɔhaa tamapʋ́ tati pɔpwɛ tan tati dada. Nɩ́ ɔbwɛ́ mʋ́ alɩ á, alayíntá pɔpwɛ amʋ, pɔpwɛ amʋ pʋ́ dada amʋ ansɩ́ ɛ́ ɩmɛ́ɛkanáa aba.
36 Também lhes contou uma parábola:
37 Alɩ kɛ́n bʋtamapʋ́ nta pɔpwɛ wá ɔwʋlʋ́-kpákpá kɛntɛ wuhɛ́tɔ́ nɩ́. Nta pɔpwɛ amʋ ibófu fá kɛntɛ amʋ tsítsá, yíntá kɛntɛ amʋ ɛ́.
37 E ninguém põe vinho novo em odres velhos, porque, se fizer isso, o vinho novo romperá os odres, o vinho se derramará, e os odres se estragarão.
38 Ɩ́nɩ sʋ ɔwʋlʋ́-kpákpá kɛntɛ pɔpwɛtɔ bʋ́tɔpʋ́ nta pɔpwɛ wá.
38 Pelo contrário, vinho novo deve ser posto em odres novos.
39 Ɔhaa tamafɩ́tɛ́ nta pɔpwɛsʋ brɛ́á alanu dánhɛ. Tsúfɛ́ ɔtɛblɩ́ ɔbɛ́ɛ, ‘Ɩdánhɛ amʋ bʋ alɛ́ dʋn.’ ”
39 E ninguém, tendo bebido o vinho velho, prefere o novo, porque diz: “O velho é excelente.”

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 5, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.