Lucas 10

Bulu ntam pɔpwɛ; Nkonya (NKONT) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Ɩ́nɩ ɔma a, Yesu lɛ́lɛ mʋ akasɩ́pʋ́ aduesienɔ́-nyɔ (72) akʋ ɛ́, ɔlɔwa amʋ́ abanyɔ́-abanyɔ́ ɔbɛ́ɛ bʋgyánkpa yɔ́ wúlugyíwúluá mʋ onutó mɔ́yɔ mʋ́sʋ́.
1 Depois disso o Senhor escolheu mais setenta e dois dos seus seguidores e os enviou de dois em dois a fim de que fossem adiante dele para cada cidade e lugar aonde ele tinha de ir.
2 Ɔlɛbláa amʋ́ ɔbɛ́ɛ, “Atɔ kpɔtɩ́hɛ́ amʋ ɩtsɔ, támɛ mʋ́ akpɔtɩ́pʋ́ bʋmɔtsɔ́. Mʋ́ sʋ mlɩkokoli ndɔ mʋ wie, ɔwa akpɔtɩ́pʋ́ tsɔtsɔ abʋba bɔkpɔtɩ́ mʋ atɔ́ ámʋ.
2 Antes de os enviar, ele disse:
3 Mlɩnatɩ, mlɩbɩ ánɩ́ ndɛ mlɩ wa fɛ́ akúfabi ɔyɔ́ adúndutɔ.
3 Vão! Eu estou mandando vocês como ovelhas para o meio de lobos.
4 Mlɩmátsu sika kɛntɛ, akpankogyo ntɛ́ɛ ntʋkʋta kɩ́tá. Nɩ́ mlɩná ɔkpatɔ á, mlɩmálɩɩ́ tʋ́ntʋn ahá.
4 Não levem bolsa, nem sacola, nem sandálias. E não parem no caminho para cumprimentar ninguém.
5 Nɩ́ mlowíé wóyígyíwóyítɔ́á a, mlɩgyankpa bla amʋ́ mlɩaa, ‘Bulu ɔhá mlɩ iwilwii.’
5 Quando entrarem numa casa, façam primeiro esta saudação: “Que a paz esteja nesta casa!”
6 Nɩ́ wóyí mʋ wie amʋ tekle iwilwii a, mlɩ iwilwii bésin wóyí ámʋsʋ. Támɛ nɩ́ ɔtamakle iwilwii a, ɩbɛ́sankí bá mlɩ wá.
6 Se um homem de paz morar ali, deixem a saudação com ele; mas, se o homem não for de paz, retirem a saudação.
7 Mlɩtsia wóyí ámʋ́ʋ́ bɔhɔ mlɩ mʋ́tɔ́ ámʋtɔ. Mlɩgyi atɔ́, amlɩnu tógyítɔ́á bɛ́ha mlɩ, tsúfɛ́ agyʋ́má ɔyɔpʋ́ bʋtɛká ɩkɔ. Mlɩmátu láyétsiá wóyí bámbátɔ́.
7 Fiquem na mesma casa e comam e bebam o que lhes oferecerem, pois o trabalhador merece o seu salário. Não fiquem mudando de uma casa para outra.
8 Nɩ́ mlowíe wúlu kʋsʋ, bɔhɔ mlɩ á, mlɩgyi tɔ́á bɛ́ha mlɩ.
8 — Quando entrarem numa cidade e forem bem-recebidos, comam a comida que derem a vocês.
9 Mlɩtsa alɔpʋ ánɩ́ bʋbʋ wúlu amʋtɔ, amlɩbla wúlu amʋtɔ ahá mlɩaa, ‘Bulu iwíegyí lawíé wóyí tá.’
9 Curem os doentes daquela cidade e digam ao povo dali: “O
10 Támɛ nɩ́ mlowíé wúlu kʋsʋ, bʋmɔhɔ mlɩ á, mlɩdalɩ yɛlɩɩ́ brɔnʋsʋ, amlɩblɩ mlɩaa,
10 Porém, quando entrarem numa cidade e não forem bem-recebidos, vão pelas ruas, dizendo:
11 ‘Anɩdɛ́ mlɩ wúlutɔ otútúu amʋ́ʋ́ ɩlawʋ́lɩ́ anɩ ayabiasɩ amʋ kʋ́ráá kpakpáa wʋlɩ́. Támɛ mlɩbɩ ánɩ́ Bulu iwíegyí ámʋ lawíé wóyí tá.’
11 “Até a poeira desta cidade que grudou nos nossos pés nós sacudimos contra vocês! Mas lembrem disto: o Reino de Deus chegou até vocês.”
12 Ndɛ mlɩ bláa mbɛ́ɛ, Bulu ɔbɛ́bɩtɩ́ wúlu amʋtɔ ahá ɩsʋ dʋn Sodomfɔ mʋ asʋ́n ogyíkɛ́ amʋ.
12 E Jesus disse mais isto:
13 “Korasinfɔ, mlɩgyɔwɩ. Betsaidafɔ, mlɩgyɔwɩ nɩ́. Nɩ́ Tiro pʋ́ Sidon awúlu laláhɛ amʋtɔ nɔbwɛ ofúla akpɔnkpɔntɩ ánfɩ nɔbwɛ mlɩtɔ ánfɩ á, tɛkɩ bʋda akpekpetɔ, bakpá nsúó wá nwuntɔ pʋ́súná ánɩ́ badámlí klʋntɔ.
13 Jesus continuou:
14 Támɛ mlɩbɩ ánɩ́ Bulu ɔbɛ́bɩtɩ́ mlɩ ɩsʋ mʋ asʋ́n ogyíkɛ́ dʋn Tiro mʋ́a Sidonfɔ.
14 No Dia do Juízo, Deus terá mais pena de Tiro e de Sidom do que de vocês, Corazim e Betsaida!
15 Mlɩ Kapernaumfɔ, mlɩdéklé mlɩaa mlótsu ɩwɩ fʋ́á alɩɩ yɔ́wɔ ɔsʋ́sʋ́? Ɛkɛkɛɛkɛ! Bulu ɔbɛ́ba mlɩ asɩ yówie afúlitɔ.”
15 E você, cidade de Cafarnaum, acha que vai subir até o céu? Pois será jogada no
16 Yesu lɛ́bláa mʋ akasɩ́pʋ́ amʋ ɔbɛ́ɛ, “Ɔhá ánɩ́ ɔhɔ mlɩ asʋ́n lahɔ mɩ. Ɔhá ánɩ́ olekiná mlɩ asʋ́n hɔ lakíná mɩ́ asʋ́n hɔ. Ɔhá ánɩ́ olekiná mɩ́ asʋ́n hɔ ɛ́ lakíná mɩ́ Sɩ́ ámʋ́ʋ́ ɔlɔwa mɩ́ ámʋ asʋ́n hɔ.”
16 Então disse aos discípulos:
17 Akasɩ́pʋ́ aduesienɔ́-nyɔ ámʋ beyinkí ba ansigyísʋ́. Bɛbláa Yesu bɛɛ, “Anɩ Wíé, nɩ́ akplʋ́n wa ɔŋɛ laláhɛ kʋ́ráá fʋ́ dátɔ́ a, bʋtobú anɩ.”
17 Os setenta e dois voltaram muito alegres e disseram a Jesus: — Até os demônios nos obedeciam quando, pelo poder do nome do senhor, nós mandávamos que saíssem das pessoas!
18 Yesu lɛ́bláa amʋ́ ɔbɛ́ɛ, “Nowun ánɩ́ Satan lɛ́kpa tsú ɔsʋ́sʋ́ fɛ́ alɩá nsaɩntɔ tɔfwɩ́ ɩbɩ bɛda ɔsʋlʋ́tɔ pɔ.
18 Jesus respondeu:
19 Mlɩnu! Nahá mlɩ túmi ánɩ́ mlɩtsatsa awɔ pʋ́ nyankpʋkpíesʋ tsʋn, amlɩgyi Ɔbʋnsám túmi fɛ́ɛ́sʋ́. Tɔtɔɔtɔ mɔ́ɔbwɛ mlɩ.
19 Escutem! Eu dei a vocês poder para pisar cobras e escorpiões e para, sem sofrer nenhum mal, vencer a força do inimigo.
20 Támɛ ansɩ́ mágyi mlɩ ánɩ́ ɔŋɛ laláhɛ labú mlɩ. Mboún ansɩ́ igyi mlɩ ánɩ́ Bulu lawánlɩ́n mlɩ adá tswɩ ɔsʋ́sʋ́.”
20 Porém não fiquem alegres porque os espíritos maus lhes obedecem, mas sim porque o nome de cada um de vocês está escrito no céu.
21 Alɩ brɛ́ ámʋtɔ á, Ɔŋɛ Wankɩ́hɛ́ lɛ́ha ansɩ́ lɛhɩɛ gyi Yesu. Mʋ́ʋ́ ɔlɛblɩ́ ɔbɛ́ɛ, “Mɩ́ Sɩ́, ɔsʋ́ mʋa asɩ Owíé! Nɛdá fʋ́ ɩpán ánɩ́ falɛ́ tɔ́á fɔpʋŋáín anyansapʋ pʋ́ asʋ́n abɩpʋ́ ɔwan súná ahá ánɩ́ bʋmeyín ɔlala, bʋgyi fɛ́ nyebí. Ee, Mɩ́ Sɩ́! Alɩ́ fʋdeklé fɛɛ ɩbá mʋ́tɔ́ nɩ́.”
21 Naquele momento, pelo poder do Espírito Santo, Jesus ficou muito alegre e disse:
22 Mʋ́ʋ́ ɔlɛbláa mʋ akasɩ́pʋ́ amʋ ɔbɛ́ɛ, “Mɩ́ Sɩ́ lapʋ́ tógyítɔ́ wá mɩ́ ɩbɩtɔ. Ɔhaa méyín ɔhá ánɩ́ Obí ámʋ gyí, nkɛ́tɩ Ɔsɩ́ ámʋ nkʋlɛ. Ɔhaa méyín Ɔsɩ́ ámʋ ɛ́, nkɛ́tɩ Obí ámʋ, pʋ́ ɔhá ánɩ́ Obí ámʋ latsúlá ánɩ́ ɔbɛ́lɛ mʋ súná mʋ.”
22 — O meu Pai me deu todas as coisas. Ninguém sabe quem é o Filho, a não ser o Pai; e ninguém sabe quem é o Pai, a não ser o Filho e também aqueles a quem o Filho quiser mostrar quem o Pai é.
23 Brɛ́á ɔhaa má amʋ́ wá á, ɔlɛdamlí kɩ amʋ́, bláa amʋ́ ɔbɛ́ɛ, “Mlɩ mʋ́ á, Bulu layúlá mlɩ, mlɩdɛ́ atɔ́ ánfɩ wúun.
23 Então Jesus virou-se para os discípulos e disse só para eles:
24 Ndɛ mlɩ bláa mbɛ́ɛ, Bulu ɔnɔ́sʋ́ atɔɩ́pʋ́ pʋ́ awíe tsɔtsɔɔtsɔ bekle ánɩ́ bówun atɔ́ ánfɩ, abʋnu asʋ́n ánfɩ mlɩdénu, támɛ bʋmenya mʋ́ alɩ.”
24 Eu afirmo a vocês que muitos
25 Mose mbla osunápʋ́ ɔkʋ lɔ́kʋsʋ́ lɩ́ɩ́ fɩ́tɛ́ Yesu asʋ́n ánfɩ pʋ́sɔ mʋ kɩ. Ɔlɛfɩtɛ́ mʋ ɔbɛ́ɛ, “Osunápʋ́, ntɔ mbwɛ́ɛ asa anya nkpa ánɩ́ ɩtamatá?”
25 Um mestre da Lei se levantou e, querendo encontrar alguma prova contra Jesus, perguntou: — Mestre, o que devo fazer para conseguir a vida eterna?
26 Yesu lɛ́bláa mʋ ɔbɛ́ɛ, “Nkálɩ Mose Mbla lɛ́blɩ́? Nkálɩ fonu mʋ́ asɩ?”
26 Jesus respondeu:
27 Oyin ámʋ lɛ́bláa mʋ ɔbɛ́ɛ, “Pʋ fʋ́ klʋn, fʋ́ ɔkláa, fʋ́ ɔwʋnlɩ́n pʋ́ fʋ́ agywɩɩn fɛ́ɛ́ dwɛ fʋ́ Wíe Bulu, afʋdwɛ fʋ́ bá fɛ́ fʋ́ ɩwɩ.”
27 O homem respondeu: — “Ame o Senhor, seu Deus, com todo o coração, com toda a alma, com todas as forças e com toda a mente. E ame o seu próximo como você ama a você mesmo.”
28 Yesu lɛ́bláa mʋ ɔbɛ́ɛ, “Mʋ́ fablɩ́ á. Bwɛ mʋ́, fénya nkpa ánɩ́ ɩtamatá.”
28 — A sua resposta está certa! — disse Jesus. — Faça isso e você viverá.
29 Támɛ oyin ámʋ lékléá obósuná ánɩ́ mʋ́ asʋ́n da ɔkpa. Mʋ́ sʋ ɔlɛfɩtɛ́ Yesu ɔbɛ́ɛ, “Ma gyí mɩ́ bá?”
29 Porém o mestre da Lei, querendo se desculpar, perguntou: — Mas quem é o meu próximo?
30 Yesu lɛ́bláa mʋ ɔbɛ́ɛ, “Brɛ́ kʋsʋ oyin ɔkʋ lɛ́kplɩ́ tsú Yerusalem ɔyɔ́ Yeriko. Brɛ́á ɔna ɔkpatɔ á, oleyéfia ogyo atswapʋ́ akʋ. Ahá ánfɩ bɛkpa mʋ tati, swɩ́ɩ́ mʋ atɔ́ fɛ́ɛ́, dá mʋ sian mʋ mɔ, nátɩ́ sí mʋ tswɩ.
30 Jesus respondeu assim:
31 Bulu igyí ɔhapʋ́ ɔkʋ ná ɔkpa ámʋ kɛ́nsʋ́. Brɛ́á olowun mʋ sɩ́sɩ́ á, ɔlɛbaɩ́ tsʋn ɩfʋ́ntɔ́ nátɩ́ sí mʋ.
31 Acontece que um sacerdote estava descendo por aquele mesmo caminho. Quando viu o homem, tratou de passar pelo outro lado da estrada.
32 Alɩ kɛ́n Lewiyin ɔkʋ ɛ́ lɔ́bɔtʋ mʋ, báɩ́ tsʋn ɩfʋ́ntɔ́ nátɩ́ nɩ́.
32 Também um
33 Támɛ Samariayin ɔkʋá ɔná ɔkpa ámʋsʋ mʋ́ lɛ́ba bowotií mʋsʋ. Brɛ́á olowun oyin ámʋ a, ɔlɔwa mʋ nwɛ.
33 Mas um
34 Ɔlɛnatɩ́ yɔ́tʋ mʋ. Ɔlɛtsɛɩ́ nta kpekplé wʋ́lɩ́ mʋ nlɔsʋ, yí ofobí wá mʋ́, klɩ́ mʋ́, tsú mʋ dɩ́nká mʋ afrímúsʋ́, pʋ́ mʋ ya afɔɔ́ ɔswɩɩ́kpá yɛ́kɩ mʋsʋ.
34 Então chegou perto dele, limpou os seus ferimentos com azeite e vinho e em seguida os enfaixou. Depois disso, o samaritano colocou-o no seu próprio animal e o levou para uma pensão, onde cuidou dele.
35 Mʋ́ ɔyɩ kɛhɛ a, Samariayin amʋ lɛ́lɛ sika futútú anyɔ há afɔɔ́ ɔswɩɩ́kpá ɩnʋsʋ ɔkɩ́pʋ ɔbɛ́ɛ, ‘Kɩ mʋsʋ ha mɩ. Nɩ́ feyintá tɔkʋ tsɩ́a a, neyínkí nɛ́ka fʋ́.’ ”
35 No dia seguinte, entregou duas moedas de prata ao dono da pensão, dizendo:
36 Yesu lɔ́mɔ mʋ́ ɔnɔ́ ɔbɛ́ɛ, “Fʋ́ atɔ kɩhɛtɔ á, ahá abasá ánfɩtɔ ɔmɔmʋ gyí oyin ámʋ́ʋ́ olefia ogyo atswapʋ́ ámʋ mʋ ba?”
36 Então Jesus perguntou ao mestre da Lei:
37 Mose mbla osunápʋ́ amʋ lɛ́bláa mʋ ɔbɛ́ɛ, “Oyin ámʋ́ʋ́ olowun mʋ nwɛ ámʋ.” Yesu lɛ́bláa mʋ ɔbɛ́ɛ, “Mʋ́mʋ́ yɔ afʋyɔbwɛ mʋ́ odu.”
37 — Aquele que o socorreu! — respondeu o mestre da Lei. E Jesus disse:
38 Brɛ́á Yesu mʋa mʋ akasɩ́pʋ́ bʋna ɔkpatɔ bɔyɔ́ Yerusalem a, bowie wúlu kʋsʋ. Ɔtsɩ ɔkʋá bʋtɛtɩ́ mʋ Marta lɔ́hɔ mʋ ɔfɔɔ́, ɔlɛkpa mʋ ya mʋ wóyítɔ́.
38 Jesus e os seus discípulos continuaram a sua viagem e chegaram a um povoado. Ali uma mulher chamada Marta o recebeu na casa dela.
39 Mʋ pio tsɩhɛ́ gyí Maria. Maria anfɩ lébetsiá Yesu ayabiasɩ, ɔdɛ mʋ atosunáhɛ́ nu.
39 Maria, a sua irmã, sentou-se aos pés do Senhor e ficou ouvindo o que ele ensinava.
40 Marta nkʋlɛ dɛ́damlí tsʋn mʋ́tɔ́, alɩá ɩbɔ́bwɛ ɔbɔ́bwɛ amʋ́ afɔɔ́tɔ. Ɩlɔdʋn mʋ. Mʋ́ʋ́ ɔlɛnatɩ́ yɔ́ Yesu wá, yɛ́fɩtɛ́ mʋ ɔbɛ́ɛ, “Mɩ́ Wíé, fawun ánɩ́ mɩ́ píó lasí agyʋ́má ámʋ fɛ́ɛ́ tswɩ mɩ nkʋlɛsʋ? Bla mʋ ɔbɛtsa mɩ́.”
40 Marta estava ocupada com todo o trabalho da casa. Então chegou perto de Jesus e perguntou: — O senhor não se importa que a minha irmã me deixe sozinha com todo este trabalho? Mande que ela venha me ajudar.
41 Yesu lɛ́bláa mʋ ɔbɛ́ɛ, “Óo Marta, Marta! Fʋdɛ fʋ́ ɩwɩ háan ntobí tsɔtsɔɔtsɔ ɩwɩ.
41 Aí o Senhor respondeu:
42 Toku kʋlɛ pɛ́ déhián, Maria lalɛ́ mʋ́á ɩbʋ alɛ́ dʋn. Ɔhaa mɛ́ɛtalɩ́ swɩ́ɩ́ mʋ.”
42 mas apenas uma é necessária! Maria escolheu a melhor de todas, e esta ninguém vai tomar dela.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 10, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.