Mateus 8

Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Yěsù níitdègu àwǔ pbìrì dɔ̀ rɔ̀, nɨ́ ihé-yà adʉ̀ òwu kɔ̌wù ɔ̌.
1 Quando Jesus desceu a encosta do monte, grandes multidões o seguiram.
2 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ kɨ́kɨ́ nà atdí alɛ nɨ́ɨtɔ ndɨ̀, ndìtsì ndɔ̀kɔ̀ ɔtdyʉ̀na dɔ̌ Yěsù-ɔ̀nzɨ̌, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Ádrʉ̀ngbǎlɛ́, nyɨ nyòzè ka nɨ̌, dhu ɔ̀fɔ̀ nga nyɨgʉ̌ ma.»
2 Um leproso aproximou-se de Jesus, ajoelhou-se diante dele e disse: “Senhor, se quiser, pode me curar e me deixar limpo”.
3 Nɨ́ Yěsù agba ɔtsʉ́na ndàpbàlǎ kà-ngbɔ̀, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Ɨwà ma mòzè wɔ̀ nyɨ nyʉ̀nɔ̀ dhu. Nɨ́ ɔ́gʉ̀!» Nɨ́ ányɨ̀ rɔ̌ rɔ̀ tɨ́, wɔ̀rɨ́ alɛ-rɔ̌ kɨ́kɨ́ náadʉ̀ ɔ̀gʉ̀.
3 Jesus estendeu a mão e tocou nele. “Eu quero”, respondeu. “Seja curado e fique limpo!” No mesmo instante, o homem foi curado da lepra.
4 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù àdʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Ɨ́rɨ dhu mběyi! Àpɛ́ nyʉnɔ wɔ̀ dhu atdí alɛ tɔ̀ màtɨ́. Pbɛ́tʉ̀, árà nyɨtɛ̀ nyɨ nyɨ̀lɨ nyɨ tɨ́ dhu pbàkùhánɨ́ tɔ̀. Ndɨrɔ̀, nyádʉ̀ nyabhʉ̀ yà Músà bhà Ʉyátá nʉ́ʉnɔ pɛrɛ̀ Kàgàwà tɔ̀, ndɨ́nɨ̌ ɨwà nyɨ nyɔ̀gʉ̀ dhu navì tɨ́ kɔ́rɔ́ alɛ tɔ̀.»
4 Então Jesus disse ao homem: “Não conte isso a ninguém. Vá e apresente-se ao sacerdote para que ele o examine. Leve a oferta que a lei de Moisés exige. Isso servirá como testemunho”.
5 Kàpɛ̀rnàwumù tɔ̀ kɨgɔ̀ ɔ̀ Yěsù rǒtsù ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌, Pbàrɔ́má tɔ́ pbìrì ɔ̌, atdí mɨyà pbànówí dɔ̌ atdí ádrʉ̀ngbǎlɛ nɨ́ɨra Yěsù-tɨ’ɔ̀. Kǎdʉ̀ ndɨ̀tsɔ̀ kà-rɔ̌, ndònzì mʉ̀dzʉ̀nà fɔná,
5 Quando Jesus chegou a Cafarnaum, um oficial romano se aproximou dele e suplicou:
6 ndàtɨ: «Ádrʉ̀ngbǎlɛ́, pbàkà kasʉtálɛ rɨ̌’ɨ̀ ara dɔ̌ ndɨ̀ ndàyi ɨdzá rɔ́. Kà-ngbɔ̀ nʉ́vɛ wà, nɨ́ kà rǎndɨ atdídɔ̌ nyʉ́.»
6 “Senhor, meu jovem servo está de cama, paralisado e com dores terríveis”.
7 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Àrà ma márà pbʉ̀kʉ̀, madʉ̀ kɨ̀gʉ.»
7 Jesus disse: “Vou até lá para curá-lo”.
8 Pbɛ́tʉ̀, wɔ̀ pbànówí tɔ́ ádrʉ̀ngbǎlɛ náadʉ̀ dhu àdu Yěsù tɔ̀, ndàtɨ: «Ádrʉ̀ngbǎlɛ́, dhu-àkǎ nzá nyarà àhʉ pbàkà, ɨnzá ma mɨ̀lɨ ma nyɨ nyádʉ̀ òtsù pbɨ̀ ɨdza alɛ bhěyi nɨ́dhunɨ̌. Pbɛ́tʉ̀, órì atdí dhú-ngba kɛ̀lɛ̌, nɨ́ pbàkà kasʉtálɛ rǎdʉ̀ ɔ̀gʉ̀ atdídɔ̌.
8 O oficial, porém, respondeu: “Senhor, não mereço que entre em minha casa. Basta uma ordem sua, e meu servo será curado.
9 Ɨma nyʉ́, yà ma mɨ́’ɨ̀ ɨrɔ́ rɔ̀, ma mɨ́’ɨ̀ ìnè dùdu-tsírɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ nà, ndɨrɔ̀ ma mɨ́’ɨ̀ ìnè ma marúvǐna pbànówí nà. Ma mapɛ́ àtɨna atdí mùnowì nɨ̌: ‹Árà ndǎlʉ̀!›, nɨ́ kà rǎdʉ̀ àrà ányɨ̀. Ma mapɛ́ àtɨna ngǎtsi mùnowì nɨ̌: ‹Ɨ́rà àzú!› Nɨ́ ka rǎdʉ̀ ɨ̀rà. Ndɨrɔ̀ ma mapɛ́ àtɨna pbàkà kasʉtálɛ nɨ̌: ‹Ɔ́nzɨ yà dhu!› Nɨ́ kà rǎdʉ̀ ndɨ dhu ɔ̀nzɨ̀.»
9 Sei disso porque estou sob a autoridade de meus superiores e tenho autoridade sobre meus soldados. Só preciso dizer ‘Vão’, e eles vão, ou ‘Venham’, e eles vêm. E, se digo a meus escravos: ‘Façam isto’, eles o fazem”.
10 Nɨ́ wɔ̀ pbànówí dɔ̌ ádrʉ̀ngbǎlɛ nʉ́nɔ̀ dhu ndɨ̀ ndɨ̀rɨ̀ rɔ̀, ɨdhɔ nʉ́ʉkɔ Yěsù atdídɔ̌. Nɨ́ kǎdʉ̀ àtɨ̀nà owùna ɔ̌ rúbhi ìwu rɔ̌ alɛ nɨ̌: «Ma mɨ́ obhó dhu nʉ́nɔ̀ fʉ̌kʉ̀. Ɨnzá ma màpɛ̀ yà dhu bhěyi a’uta-tɨdɔ̀ nà alɛ nálǎ atdí màtɨ́ Pbàìsràyélí tɔ̀ pbìrì ɔ̌.
10 Quando Jesus ouviu isso, ficou admirado e disse aos que o seguiam: “Eu lhes digo a verdade: jamais vi fé como esta em Israel!
11 Nɨ́ ma mátɨna kpangba nyɨ̌ nɨ̌, ábhɔ̌ alɛ nyʉ́ níiwúya adyifɔ̀ náarɨ́ ndɨ̀tɔ ɨnǎ rɔ̀ màtɨ́ ndɨrɔ̀ adyifɔ̀ náarótsù ɨnǎ rɔ̀ màtɨ́, àdʉ̀ dhu ɔ̀nyʉ̀ atdíkpá Àbràhamʉ̀ mà, Ìsakà mà, Yàkɔbhɔ̀ mànà, ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̌ Ádrʉ̀ngbǎ kamà Kàgàwà bhà idzi ɔ̌.
11 E também lhes digo: muitos virão de toda parte, do leste e do oeste, e se sentarão com Abraão, Isaque e Jacó no banquete do reino dos céus.
12 Pbɛ́tʉ̀, wɔ̀ ndɨ̀ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̌ Ádrʉ̀ngbǎ kamà bhà idzi ɔ̌ àkǎnà ’òkò alɛ nyʉ́ nɨ́ ka kipfoya, kawà iri ɨ́nɔ̀ ɔ̀. Ányɨ̀ nɨ’ɨya ɔdzɨ mà, alɛ-kù t’átrita mànà.»
12 Mas muitos para os quais o reino foi preparado serão lançados fora, na escuridão, onde haverá choro e ranger de dentes”.
13 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù àdʉ̀ àtɨ̀nà wɔ̀ pbànówí dɔ̌ ádrʉ̀ngbǎlɛ nɨ̌: «Árà pbʉ̀kʉ̀! Wɔ̀ nyɨ nyà’ù ndɔ̀nzɨ̀ rádʉ̀ dhu tɨ́ dhu, nákǎ ndɔ̀nzɨ̀ ndɨ̀ ɨndʉ̀.» Nɨ́ wɔ̀ dhu Yěsù nʉ́nɔ̀ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌ tɨ́, wɔ̀ pbànówí dɔ̌ ádrʉ̀ngbǎlɛ bhà kasʉtálɛ náadʉ̀ ɔ̀gʉ̀ dòtsí.
13 Então Jesus disse ao oficial romano: “Volte para casa. Tal como você creu, assim acontecerá”. E o jovem servo foi curado na mesma hora.
14 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù arà Pɛ́tɛrʉ̀ bhà. Nɨ́ ɨdza ndɨ̀ ndòtsù rɔ̀, kǎtù Pɛ́tɛrʉ̀ bhà agʉna-àyi ara dɔ̌ àyi rɔ́, atdídɔ̌ andɨ àbhʉ kàzʉ rʉ̀tɔ̀ ndɨ̀ ɔ̀na nǎ nɨ́dhunɨ̌.
14 Quando Jesus chegou à casa de Pedro, viu que a sogra dele estava de cama, com febre.
15 Nɨ́ Yěsù apbálá kɔ̌tsʉ́-ngbɔ̀, kà ràdʉ̀ ɔ̀gʉ̀ atdídɔ̌. Nɨ́ kǎdʉ̀ ndɨ̀và, ndàdʉ̀ ndɔ̀pɛ̀ ndɔ̀bhɔ̀lɔ̀ ɔ̀nyʉ̀ Yěsù tɔ̀.
15 Jesus tocou em sua mão e a febre a deixou. Então ela se levantou e passou a servi-lo.
16 Pbɨ́tsɔ̀ngánǎ, ka kʉmba ábhɔ̌ alɛ yà nzɛ́rɛ-alafí nà arɨ́’ɨ̀ ɔ̀yà, kiwǔ nà Yěsù-tɨ’ɔ̀. Nɨ́ Yěsù náaránà nzɛ́rɛ-alafí nípfo rɔ̌ abádhí ɔ̀ rɔ̀ ɔ̀tɛ̌na nɨ̌ tɨ́, ndàdʉ̀ andɨ nà alɛ nɨ́gʉ kɔ́rɔ́.
16 Ao entardecer, trouxeram a Jesus muita gente possuída por demônios. Ele expulsou esses espíritos impuros com uma simples ordem e curou todos os enfermos.
17 Ndɨ dhu bhěyi nɨ́ ndɨ, yà Kàgàwà bhà nabì Ìsayà nʉ́ʉnɔ dhu náaká. Kǎtɨ:
17 Cumpriu-se, desse modo, o que foi dito pelo profeta Isaías: “Levou sobre si nossas enfermidades e removeu nossas doenças”.
18 Yěsù níitdègu ihé-yà nálǎ ngbɔ̌na nàkpɔ̀rɔ̀ rɔ́, nɨ́ kǎdʉ̀ àtɨ̀nà pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ nɨ̌: «Kàda rɛ̀rʉ̀-adzè.»
18 Quando Jesus viu a grande multidão ao seu redor, ordenou que atravessassem para o outro lado do mar.
19 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ Músà bhà Ʉyátá tɔ́ atdí màlimò náandrì Yěsù-tɨ’ɔ̀, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Màlimǒ, ma móngo ùbhi owùnʉ ɔ̌ kɔ́rɔ́ ngari ɔ̌ nyɨ nyúbhi ɨ nanǎ.»
19 Então um dos mestres da lei lhe disse: “Mestre, eu o seguirei aonde quer que vá”.
20 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀ ndàtɨ: «Ayíwě mà náarɨ́ ìnè bhǔya nà, ndɨrɔ̀ yà ɔrʉ́ arángɨlɨ àrɛ̀ mà náarɨ́’ɨ̀ ìnè ɨdzàya nà. Pbɛ́tʉ̀, Ìndrǔ t’ídhùnà rɨ̌ ndɔ̀kɔ̀, ndɨ̀lɨ dɔ̀na obvò rɔ́nga mà náarɨ́’ɨ̀ mbǎ.»
20 Jesus respondeu: “As raposas têm tocas onde morar e as aves têm ninhos, mas o Filho do Homem não tem sequer um lugar para recostar a cabeça”.
21 Ndɨrɔ̀, kàbhà ábhàlɨ̌ nzínzì ɔ̌ atdí alɛ náatɨ kà nɨ̌: «Ádrʉ̀ngbǎlɛ́, ítsè mara mɔtdʉ́ pɛ́ àbadu angyi.»
21 Outro discípulo disse: “Senhor, deixe-me primeiro sepultar meu pai”.
22 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀, ndàtɨ: «Ɨ́rà owù-du ɔ̌, ʉ́bhà kɔ̌kɔ̀ abvo rʉ̀tdʉ̌ fɨ̀yɔ́ abvo.»
22 Jesus respondeu: “Siga-me agora. Deixe que os mortos sepultem seus próprios mortos”.
23 Yěsù níitdègu ùpo ibhú ɔ̀, nɨ́ kàbhà ábhàlɨ̌ náadʉ̀ ùpo átɔ̀ kǒwù ɔ̌.
23 Em seguida, Jesus entrou no barco, e seus discípulos o acompanharam.
24 Nɨ́ kòmbómbí tɨ́, ádrʉ̀ngbǎ àpùpú náapɛ̀ ndòpìlì atdídɔ̌ rɛ̀rʉ̀ dɔ̌, mʉ̀kʉrà ràdʉ̀ ’ɔ̀pɛ̀ ’àwà ɨ̀ ibhú ɔ̀. Pbɛ́tʉ̀, Yěsù náadʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ ɔ̀dhɔ̀ ndɨ̀ ndɔ̀dhɔ̀ rɔ́.
24 De repente, veio sobre o mar uma tempestade violenta, com ondas que cobriam o barco. Jesus, no entanto, dormia.
25 Nɨ́ kàbhà ábhàlɨ̌ náandrì kà-tɨ’ɔ̀, ’ɨ̀nga ka ɨdhɔ ɔ̀ rɔ̀, ’àtɨ: «Ádrʉ̀ngbǎlɛ́, ɨ́gʉ̌ àlɛ̌! Kànɨ̌ àlɛ̌ kʉ́vɛ!»
25 Os discípulos foram acordá-lo, clamando: “Senhor, salve-nos! Vamos morrer!”.
26 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu abádhí tɔ̀, ndàtɨ: «Ádhu nyɨ̌ nyɨ́ ɔdɔ ɔ̀nzɨ nɨ̌? Nyɨ̌ nɨ́ ákɛ̌ a’uta nà alɛ!» Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ Yěsù adʉ̀ ndɨ̀và ndìdè, ndàdʉ̀ ɔ̀tɛ ɔrʉ́ tǔna nyʉ́ nà awɛ mà, rɛ̀rʉ̀ ɔ̌ ɨdha mànà nɨ̌, ɨnga ràdʉ̀ ɨ̀nɛ̀ bhìì.Yěsù rɨ̌ àpùpú nábhʉ̌ rìdè dhu|src="WA03848b.tif" size="col" copy="Graham Wade" ref="8.26"
26 “Por que vocês estão com medo?”, perguntou ele. “Como é pequena a sua fé!” Então levantou-se, repreendeu o vento e o mar, e houve grande calmaria.
27 Ɨdhɔ nʉ́ʉkɔ ábhàlɨ̌ atdídɔ̌, ràdʉ̀ ’ɔ̀pɛ̀ ’ɔ̀tɛ̀ nzínzì yà ɔ̌ ’àmbɛ àtɨ̀nà dɔ̌: «Ɨ́ngbǎgà alɛ-tɨdɔ̀ yà, awɛ mà, rɛ̀rʉ̀ ɔ̌ ɨdha mànà dhu náarɨ́ tsʉ̀ná dhu nɨ́rɨ?»
27 Os discípulos ficaram admirados. “Quem é este homem?”, diziam eles. “Até os ventos e o mar lhe obedecem!”
28 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù níitdègu àrà àhʉ rɛ̀rʉ̀-adzè, Pbàgɛ̀rasɨ̀ tɔ́ pbìrì ɔ̀, nɨ́ ɔ́yɔ̌ alɛ yà nzɛ́rɛ-alafí nà arɨ́’ɨ̀ ɔ̀yà, núuvò yà ìndrǔ ʉ̀tdʉ̌ ka karɨ́ ɔ̀ná ngari ɔ̀ rɔ̀, ’ìwǔ Yěsù-tɨ’ɔ̀. Ɨ̀ alɛ nɨ’ɨ̀ atdídɔ̌ arɨ́ ɔ̀rʉ̀ alɛ, ɨ̀nzɨ̌ atdí alɛ mà ràdʉ̀ àrà ndòzè rɔ̌ ndʉ̀dà ndɨ ngari ɔ̀nǎ.
28 Quando Jesus chegou ao outro lado do mar, à região dos gadarenos, dois homens possuídos por demônios saíram do cemitério e foram ao seu encontro. Eram tão violentos que ninguém podia passar por ali.
29 Nɨ́ abádhí adʉ̀ òkù, ’àtɨ Yěsù nɨ̌: «Ádhu nyɨ nyòzè mǎ nà Kàgàwà t’Ídhùnǎ? Nyɨ nyɨ̀rà tɨ́ ɨrɔ́ ndɨ́nɨ̌ nyavù tɨ́ rɔ̀ká angyangyɨ, àdɨ̌ ndɨ avuta-ɨdhɔ̀ nádɨ rɔ́rɔ̀?»
29 Eles começaram a gritar: “Por que vem nos importunar, Filho de Deus? Veio aqui para nos atormentar antes do tempo determinado?”.
30 Wɔ̀ ndɨ kàsʉmɨ̀ ɔ̌, àdʉ̀ tɔ́ ádrʉ̀ngbǎ màhò nɨ́ɨ’ɨ̀ ɨtsɛta abádhí tɨ́ rɔ̀, ànyʉ̌ ɨ̀ ányʉ rɔ́.
30 A certa distância deles, havia uma grande manada de porcos pastando.
31 Nɨ́ kɔ̌kɔ̀ alɛ ɔ̀ rɨ́’ɨ̀ nzɛ́rɛ-alafí nɨ́ɨtsɔ̀ ɨ̀ Yěsù rɔ̌, ’àtɨ: «Nyɨ nyapɛ́ nyozè nyipfo mǎ kǎkà alɛ ɔ̀ rɔ̀, nɨ́ óvì mǎ mǒwù òtsù ndǎkà àdʉ̀ tɔ́ màhò ɔ̀.»
31 Então os demônios suplicaram: “Se vai nos expulsar, mande-nos entrar naquela manada de porcos”.
32 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà abádhí nɨ̌: «Nyòwu ányɨ̀.» Nɨ́ nzɛ́rɛ-alafí núuvò kɔ̌kɔ̀ ɔ́yɔ̌ alɛ ɔ̀ rɔ̀, ’àdʉ̀ òwu òtsù kɔ̌kɔ̀ àdʉ̀ ɔ̀. Ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀ tɨ́, kɔ̀rɨ́ àdʉ̀ tɔ́ màhò náadrú pbìrì ɔngɔ̀ rɔ̌ rɔ̀, ɨ̀ rʉ̀pbà ɨ̀ rɛ̀rʉ̀ ɔ̀, ’àdʉ̀ ʉ̀vɛ ányɨ̀.
32 “Vão!”, ordenou Jesus. Os demônios saíram dos homens e entraram nos porcos, e toda a manada se atirou pela encosta íngreme do monte para dentro do mar e se afogou.
33 Ndɨrɔ̀, ɨ àdʉ̀ nʉ́ndà rɔ̌ rúbhi alɛ náatsè ɔyɨ nà kɨgɔ̀ ɔ̀. Ányɨ̀ abádhí náawɛ wɔ̀ ɨ nɔ̀nzɨ̀ dhu tɔ́ màkʉ̌rʉ̀, kɔ̌kɔ̀ nzɛ́rɛ-alafí nà ɔ́yɔ̌ alɛ-rɔ̌ ndɨ̀ nɔ̀nzɨ̀ dhu mànà kɔ́rɔ́.
33 Os que cuidavam dos porcos fugiram para uma cidade próxima e contaram a todos o que havia ocorrido com os homens possuídos por demônios.
34 Nɨ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ alɛ nɨ́ɨvà ɨ̀ kɔ́rɔ́, ɨ̀ rìwǔ Yěsù-tɨ’ɔ̀. Nɨ́ Yěsù ɨ̀ àla rɔ̀, abádhí náadʉ̀ Yěsù nónzì rɨ̀và ndɨ̀ ndàrà fɨ̀yɔ́ pbìrì ɔ̌ rɔ̀.
34 Os habitantes da cidade saíram ao encontro de Jesus e suplicaram que ele fosse embora da região.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 8, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.