Mateus 27

Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Kútsingánǎ nyʉ́, pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mà, Pbàyàhúdí ɔ̌ pbàkʉ̀rʉ̌ mànà kɔ́rɔ́, nɨ́ɨrɨ ɨ̀ atdíkpá, ndɨ́nɨ̌ ɨ̀ abhʉ̀ tɨ́ Yěsù kohò.
1 De manhã cedo, os principais sacerdotes e líderes do povo se reuniram outra vez para planejar uma maneira de levar Jesus à morte.
2 Nɨ́ abádhí náabhʉ̀ ka kʉtsɨ̀, ’àdʉ̀ òwu àbhʉnà Pìlatɔ̀-fɔ́. Ndɨ Pìlatɔ̀ nɨ’ɨ̀ Pbàrɔ́má tɔ́ pbìrì ɔ̌ lɨ̀walɨ̀.
2 Então o amarraram, o levaram e o entregaram a Pilatos, o governador romano.
3 Yudhà, yà Yěsù nípfo ndàbhʉ òmvǔ-fɔ́ alɛ, níitdègu kà-dɔ̌ ka kɔ̀tdɨ̀ anya ndɨ́nɨ̌ ka koho tɨ́ dhu nɨ́rɨ, nɨ́ kǎpɛ̀ ndɨ̀rɛ̀ nga yà ndɨ̀ ndɔ̀nzɨ̀ dhu dɔ̌, ɨzʉ ràdʉ̀ ndʉ̀ka atdídɔ̌. Nɨ́ kǐdyi yà ndɨ̀ ndàkɔ ɨ̀bhʉ kumì fʉ̀rangà-kpɔ̌, ndàrà àdunà pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mà, Pbàyàhúdí ɔ̌ pbàkʉ̀rʉ̌ mànà fɔ’ɔ̀.
3 Quando Judas, que o havia traído, viu que Jesus tinha sido condenado à morte, encheu-se de remorso e devolveu as trinta moedas de prata aos principais sacerdotes e líderes do povo,
4 Kǎdʉ̀ àtɨ̀nà abádhí nɨ̌: «Ma máfǎ dhu nzɛ́rɛ nyʉ́, ɨ̀mbǎ afátá nà alɛ ma mípfo ɔvɛ tɔ̀ nɨ́dhunɨ̌.» Pbɛ́tʉ̀, abádhí adʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀ ’àtɨ: «Ɨnzá wɔ̀ dhu àndà mǎ. Ɔ̀tɛ̌nʉ nɨ́ ndɨ!»
4 dizendo: “Pequei, pois traí um homem inocente”. “Que nos importa?”, retrucaram eles. “Isso é problema seu.”
5 Nɨ́ Yudhà adʉ̀ wɔ̀ fʉ̀rangà nɨ́vɔ̀ Kàgàwà bhà ɨdzá, ndàdʉ̀ àhʉ, ndàrà ndʉ̀tsɨ̀.
5 Então Judas jogou as moedas de prata no templo, saiu e se enforcou.
6 Pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ nʉ́ʉwá wɔ̀ fʉ̀rangà-kpɔ̌, ’àdʉ̀ àtɨ̀nà: «Àlɛ̌ tɔ́ Ʉyátá návi nzá àlɛ̌ rʉ̀lɨ yàrɨ́ fʉ̀rangà pɛrɛ̀ tɨ́ ka kùbho Kàgàwà bhà ɨdzá fʉ̀rangà nʉ́lɨ̌ ka karɨ́ ɔ̀nà sàndukù ɔ̀. Obhó tɨ́, ndɨ fʉ̀rangà nɨ́ ìndrǔ-azù ka kòdzì rɔ̀ná fʉ̀rangà.»
6 Os principais sacerdotes juntaram as moedas e disseram: “Não seria certo colocar este dinheiro no tesouro do templo, pois é dinheiro manchado de sangue”.
7 Abádhí níitdègu ’ɨ̀rɨ ndɨ fʉ̀rangà dɔ̌, nɨ́ abádhí adʉ̀ òwu ɨ̀tǎ ɔ̀rʉ arɨ́ alɛ bhà ɨnga nódzì kà-rɔ̌, ndɨ́nɨ̌ ka kongó tɨ́ ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Pbàyàhúdí nʉ́tdʉ ɔ̀ná.
7 Então resolveram comprar o campo do oleiro e transformá-lo num cemitério para estrangeiros.
8 Ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ nɨ́ ndɨ, ndɨ ɨnga nánzi ka kárɨ́ indo màtɨ́ «azu tɔ́ ɨnga» tɨ́.
8 Por isso, até hoje ele se chama Campo de Sangue.
9 Ndɨ dhu bhěyi nɨ́ ndɨ, yà Kàgàwà bhà nabì Yɛ̀rɛ̀mɨyà nʉ́ʉnɔ dhu náaká. Kǎtɨ: «Abádhí níidyi ɨ̀bhʉ kumì fʉ̀rangà-kpɔ̌ yà Pbàìsràyélí nɨ́ɨrɨ ɨ̀ dɔ̀ná ka ka kodzi tɨ́ rɔ̀ná.
9 Cumpriu-se, assim, a profecia de Jeremias que diz: “Tomaram as trinta peças de prata, preço pelo qual ele foi avaliado pelo povo de Israel,
10 Abádhí adʉ̀ ndɨ fʉ̀rangà nídyì, ’àbhʉ ɨ̀tǎ nɔ́rʉ arɨ́ alɛ bhà ɨnga rɔ̌, yà Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà nʉ́ʉyá idù dhu bhěyi.»
10 e compraram o campo do oleiro, conforme o Senhor ordenou”.
11 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù níidè lɨ̀walɨ̀-ɔ̀nzɨ̌. Nɨ́ lɨ̀walɨ̀ níivú dhu kà-tsʉ̌ ndàtɨ: «Nyɨ tɨ́ Pbàyàhúdí tɔ́ Ádrʉ̀ngbǎ kamà?» Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀ ndàtɨ: «Ɨnyɨ nɨ́ ndɨ ka nyɨ nyʉ̀nɔ̀.»
11 Agora Jesus estava diante de Pilatos, o governador romano, que lhe perguntou: “Você é o rei dos judeus?”. Jesus respondeu: “É como você diz”.
12 Tdɨ́tdɔ̌ pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mà, pbàkʉ̀rʉ̌ mànà náadʉ̀ kɔ̀bhʉ̀, pbɛ́tʉ̀ kǎdʉ̀ nzá atdí dhu mà nádu.
12 No entanto, quando os principais sacerdotes e os líderes do povo fizeram acusações contra ele, Jesus permaneceu calado.
13 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ Pìlatɔ̀ adʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Nyɨ nyɨ̀rɨ̀ tɨ́ nzá wɔ̀ kɔ́rɔ́ ka kʉ̀nɔ̀ dʉ̀nʉ́ dhu?»
13 Então Pilatos perguntou: “Você não ouve essas acusações que fazem contra você?”.
14 Pbɛ́tʉ̀, Yěsù adʉ̀ nzá atdí dhu mà nádu kà tɔ̀, ɨdhɔ ràdʉ̀ lɨ̀walɨ̀ nʉ́kɔ atdídɔ̌.
14 Mas, para surpresa do governador, Jesus nada disse.
15 Bìlǐ, yà Pásɨ̀ka tɔ́ mʉ̀hɛndʉ̀-ɨdhɔ̀ náarɨ́rà dhu bhěyi, lɨ̀walɨ̀ bhà màndʉ nɨ’ɨ̀ ndɨ̀kɔ̀lɔ̀ atdí alɛ, yà ihé-yà nózè kɨkɔ̀lɔ̀ imbi ɔ̀ rɨ́’ɨ̀ alɛ nzínzì ɔ̌ rɔ̀.
15 A cada ano, durante a festa da Páscoa, era costume do governador libertar um prisioneiro, qualquer um que a multidão escolhesse.
16 Nɨ́ ndɨ nɨ́nganɨ́, yà atdídɔ̌ ɔvɔ̀na ɔ́tɔ̀ ndɨ̀ Bàrabà tɨ́ kátɨna atdí alɛ, nɨ́ɨ’ɨ̀ imbi ɔ̀ ka kósò rɔ́.
16 Nesse ano, havia um prisioneiro, famoso por sua maldade, chamado Barrabás.
17 Nɨ́ ihé-yà níitdègu ’àndǔ, nɨ́ Pìlatɔ̀ ivú dhu abádhí-tsʉ̌, ndàtɨ: «Ádhɨ nyɨ̌ nyòzè mɨkɔ̀lɔ̀ fʉ̌kʉ̀? Tɨ́ Yěsù Bàrabà? Ndɨrɔ̀ tɨ́ Yěsù, yà Krɨ́stɔ̀ tɨ́ kátɨna alɛ?»
17 Quando a multidão se reuniu diante de Pilatos naquela manhã, ele perguntou: “Quem vocês querem que eu solte: Barrabás ou Jesus, chamado Cristo?”.
18 Pìlatɔ̀ nʉ́ʉnɨ dhu mběyi nyʉ́ abádhí rìwǔ kà nà fɔna ɔ̀ kǎdhà nɔ́nzɨ ɨ̀ ɨ́ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀.
18 Pois ele sabia muito bem que os líderes religiosos judeus tinham prendido Jesus por inveja.
19 Nɨ́ Pìlatɔ̀ àdɨ anya t’ɨ́tdɨ̀ta tɔ́ tombi dɔ̌ rɔ́rɔ̀, kà-ve níivi tǔna kà tɔ̀, ndàtɨ: «Nzǐtsǔ nyɨ wɔ̀ ɨ̀mbǎ rɨ́’ɨ̀ afátá nà alɛ bhà dhu ɔ̀. Obhó tɨ́, indo kúbhingá, ma màbà àpbɛ̀ abhɔ nyʉ́ ɔnyʉ-bvʉ̀ kǒkú dɔ̀ rɔ̀.»
19 Nesse momento, enquanto Pilatos estava sentado no tribunal, sua esposa lhe mandou o seguinte recado: “Deixe esse homem inocente em paz. Na noite passada, tive um sonho a respeito dele e fiquei muito perturbada”.
20 Pbɛ́tʉ̀, pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mà, pbàkʉ̀rʉ̌ mànà níitsu dhu ihé-yà-dɔ ɔ̀, ndɨ́nɨ̌ Bàrabà nonzi tɨ́ kɨkɔ̀lɔ̀, kadʉ̀ Yěsù nóhò.
20 Enquanto isso, os principais sacerdotes e os líderes do povo convenceram a multidão a pedir que Barrabás fosse solto e Jesus executado.
21 Nɨ́ lɨ̀walɨ̀ náakɔ̀ ɔtɛ tdɨ́tdɔ̌, ndìvǔ dhu abádhí-tsʉ̌ ndàtɨ: «Ádhɨ ndɨ kǎkà ɔ́yɔ̌ alɛ nzínzì ɔ̌ nyɨ̌ nyòzè mɨkɔ̀lɔ̀ fʉ̌kʉ̀?» Nɨ́ abádhí adʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀ ’àtɨ: «Bàrabà!»
21 Então o governador perguntou outra vez: “Qual dos dois vocês querem que eu lhes solte?”. A multidão gritou em resposta: “Barrabás!”.
22 Nɨ́ lɨ̀walɨ̀ adʉ̀ dhu ìvu tdɨ́tdɔ̌ abádhí-tsʉ̌, ndàtɨ: «Olu, ádhu ndɨ Yěsù Krɨ́stɔ̀ tɨ́ ka kátɨna alɛ nɨ̌ ma mɔ́nzɨna?» Nɨ́ kɔ́rɔ́ alɛ náadʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀, ’àtɨ: «Ʉ́tɔ̌ ka mʉ̀sàlabhà dɔ̌!»
22 Pilatos perguntou: “E o que farei com Jesus, chamado Cristo?”. “Crucifique-o!”, gritou a multidão.
23 Nɨ́ Pìlatɔ̀ níivú dhu tdɨ́tdɔ̌ ndàtɨ: «Ádhu nyʉ́ ndɨ kǎfǎ?» Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ abádhí adʉ̀ ɨ̀dʉ̀ àrǐ nyʉ́ tɨ́, ’àtɨ: «Ʉ́tɔ̌ ka mʉ̀sàlabhà dɔ̌ dhé!»
23 “Por quê?”, quis saber Pilatos. “Que crime ele cometeu?” Mas a multidão gritou ainda mais alto: “Crucifique-o!”.
24 Dhu ɔ̀nzɨ̀ lɛ̀màna dhu mà, ìndrǔ-tsì àva ndɨ̀ tɨ́ dhu mànà dhu ndɨ̀ ndàla rɔ̀, Pìlatɔ̀ níidyi ɨdha, ndù’o ɔtsʉ́na nɨ̌ ihé-yà-ɔ̀nzɨ̌ rɔ̀, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà abádhí nɨ́: «Wɔ̀ alɛ-azù àbhʉ̌ ka kɨ́ rʉ̀fʉ̀ ndɨ̀ dhu ɔ̀ ma mɨ́ mbǎ ɨ̀’ɨ̀! Ɔ̀tɛ̌kʉ nɨ́ ndɨ.»
24 Pilatos viu que de nada adiantava insistir e que um tumulto se iniciava. Assim, mandou buscar uma bacia com água, lavou as mãos diante da multidão e disse: “Estou inocente do sangue deste homem. A responsabilidade é de vocês”.
25 Nɨ́ kɔ́rɔ́ ihé-yà adʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀ ’àtɨ: «Kǎzù àkǎ ndàdɨ dɔ̀ka-tsírɔ́ fàká nzónzo mànà.»
25 Todo o povo gritou em resposta: “Que nós e nossos descendentes sejamos responsabilizados pela morte dele!”.
26 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ Pìlatɔ̀ adʉ̀ Bàrabà nɨ́kɔ̀lɔ̀ abádhí tɔ̀. Kǎdʉ̀ Yěsù àbhʉ kʉvɨ asé nɨ̌, ndàdʉ̀ àbhʉnà kowù ʉ̀tɔnà mʉ̀sàlabhà dɔ̌.
26 Então Pilatos lhes soltou Barrabás. E, depois de mandar açoitar Jesus, entregou-o para ser crucificado.
27 Pìlatɔ̀ bhà pbànówí náawù Yěsù nà lɨ̀walɨ̀ bhà ádrʉ̀ngbǎ ɨdzá-yà-ba ɔ̀, kɔ́rɔ́ pbànówí tɔ́ pɨ̀kɔ̀ ràdʉ̀ ’àndu rɔ̀ná.
27 Alguns dos soldados do governador levaram Jesus ao quartel e chamaram todo o regimento.
28 Nɨ́ abádhí nʉ́ʉwa kà-rɔ̌ mʉ̀dzarʉ̀, ’àdʉ̀ òlǒlù kanzʉ̀ náfɔ kà-rɔ̌.
28 Tiraram as roupas de Jesus e puseram nele um manto vermelho.
29 Tdɨ́tdɔ̌ abádhí akpɔrɔ okpèna nà itsukpó-nzo tɔ́ mʉ̀kàkʉ́, ’àdʉ̀ àfɔnà kà-dɔ rɔ̌. Abádhí adʉ̀ ízò nábhʉ kà ràlʉ̌ fangà tɔ́ ɔtsʉ́na nɨ̌. Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, abádhí nóowúnà ’ʉ̀kɔ rɔ̌ ɔtdyʉ̀ya dɔ̌ kɔ̀nzɨ̌, ’àdʉ̀ òwu kɨ̀wa rɔ̌, ’ɔ̀pbɨ̀ sàlutì fɨ̌ndà, ’àdʉ̀ àtɨ̀nà kànɨ̌: «Yǎmbʉ̀ Pbàyàhúdí tɔ́ Ádrʉ̀ngbǎ kamà!»
29 Teceram uma coroa de espinhos e a colocaram em sua cabeça. Em sua mão direita, puseram um caniço, como se fosse um cetro. Ajoelhavam-se diante dele e zombavam: “Salve, rei dos judeus!”.
30 Abádhí nóowúnà ɨsɔ núso rɔ̌ kà-dɔ̀, ’àdʉ̀ òwu ízò nɨ́dha rɔ̌ kà-fɔ́ rɔ̀, ’ʉ̀tɨ̀ kà-dɔ̀tsirɔ̀ nɨ̌.
30 Cuspiam nele, tomavam-lhe o caniço da mão e com ele batiam em sua cabeça.
31 Wɔ̀ dhu bhěyi ɨ̀ àvu kà-rɔ̌ dhu-dzidɔ̌, abádhí nɨ́ɨwa òlǒlù kanzʉ̀ kà-rɔ̌ rɔ̀, ’àdʉ̀ kà-rɔ̌ mʉ̀dzarʉ̀ nyʉ́ nʉ́fɔ kà-rɔ̌ tdɨ́tdɔ̌. Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, abádhí adʉ̀ òwu kà nà, ’òwu ʉ̀tɔnà mʉ̀sàlabhà dɔ̌.
31 Quando se cansaram de zombar dele, tiraram o manto e o vestiram novamente com suas roupas. Então o levaram para ser crucificado.
32 Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀ rɔ̀ ɨ̀ úvò rɔ́rɔ̀, abádhí náatù ɨ̀ Kùrenì tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ atdí alɛ nà. Ndɨ alɛ-ɔvɔ̀ nɨ’ɨ̀ Sìmonì. Nɨ́ pbànówí adʉ̀ kʉ̀tʉ rànɔ̀ Yěsù bhà mʉ̀sàlabhà.
32 No caminho, encontraram um homem chamado Simão, de Cirene, e os soldados o obrigaram a carregar a cruz.
33 Nɨ́ abádhí awù ùvò atdí ngari Gɔ̀lɔ̀gɔtà tɨ́ kátɨna ɔ̀. Gɔ̀lɔ̀gɔtà-tɨ̀ nɨ́ alɛ dɔ̀-kpa tɔ́ ngari.
33 Então saíram para um lugar chamado Gólgota (que quer dizer “Lugar da Caveira”).
34 Ányɨ̀ abádhí náabhʉ̀ tdyɔkpɔ́ nà ka kàngbǒ dɨ̀vayì ndɨ́nɨ̌ Yěsù ɔmvʉ́ tɨ́. Nɨ́ ka ndɨ̀ ndìnè rɔ̀, Yěsù adʉ̀ nzá kòzè ndɔ̀mvʉ̀.
34 Os soldados lhe deram para beber vinho misturado com fel, mas, quando Jesus o provou, recusou-se a beber.
35 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, abádhí nʉ́ʉtɔ́ ka mʉ̀sàlabhà dɔ̌, ’àdʉ̀ kà-rɔ̌ mʉ̀dzarʉ̀ nʉ́ndɔ̀ fɔyá ngàlà ɔ̌ ɨ̀ ɔ̀vɨ̀ rɔ́rɔ̀.Yěsù nʉ́tɔ̌ ka kɨ́ mʉ̀sàlabhà dɔ̌ dhu|src="DN00493b.tif" size="span" copy="Darwin Dunham" ref="27.32-44"
35 Depois de pregá-lo na cruz, os soldados tiraram sortes para dividir suas roupas.
36 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, abádhí adʉ̀ òko obvò, ’àmbɛ kà-ngbɔ̀ nɔ́dɔ̀ dɔ̌.
36 Então, sentaram-se em redor e montaram guarda.
37 Kà-dɔ̀nǎ, abádhí apbá àndǐ ka kàndǐ dhu dɔ̀ná bháwʉ̌-ngba. Ɨ andítá nɨ’ɨ̀ kà-ànyǎ ka kɔ̀tdɨ̀ ndɨ́nɨ̌ ka koho tɨ́ okúna dɔ̀ rɔ̀ afátá nɨ́tɛ̀ rɨ́. Ndɨ andítá nɨ’ɨ̀: «Yàrɨ́ nɨ́ Yěsù, Pbàyàhúdí tɔ́ Ádrʉ̀ngbǎ kamà.»
37 Acima de sua cabeça estava presa uma tabuleta com a acusação feita contra ele: “Este é Jesus, o Rei dos judeus”.
38 Ndɨrɔ̀ ka kʉtɔ́ ɔ́yɔ̌ ogbotálɛ mʉ̀sàlabhà dɔ̌ kà mànà, atdí alɛ kà tɔ́ fangà dɔ̀nǎ rɔ̀, ndɨrɔ̀ ngǎtsi alɛ kàbhà ígù dɔ̀nǎ rɔ̀.
38 Dois criminosos foram crucificados com ele, um à sua direita e outro à sua esquerda.
39 Ányɨ̀rɔ̌ rʉ́da alɛ nóowúnà dhu nʉ́nɔ̀ rɔ̌ kà nɨ̌, ’àdʉ̀ òwu dɔ̀ya nóbhì rɔ̌.
39 O povo que passava por ali gritava insultos e sacudia a cabeça, em zombaria:
40 Abádhí owúnà àtɨ̀nà rɔ̌ ka nɨ̌: «Ɨnyɨ, yà Kàgàwà bhà ɨdza nyɨ nyátsǔ nyugolo, nyadʉ̀ ɔ̀sɨ̀nà ɨ̀bhʉ ɨdhɔ ɔ̌ rɔ̀, ɨ́gʉ̌ pɛ́ nyɨ nyɨ-tɨ́rɔ̀! Nyɨ nyapɛ́ ɨ̀’ɨ̀ Kàgàwà t’ídhùnà nyʉ́ tɨ́, nɨ́ ífo pɛ́ mʉ̀sàlabhà dɔ̌ rɔ̀.»
40 “Você disse que destruiria o templo e o reconstruiria em três dias. Pois bem, se é o Filho de Deus, salve a si mesmo e desça da cruz!”.
41 Pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mà, Músà bhà Ʉyátá tɔ́ màlímó mà, Pbàyàhúdí ɔ̌ pbàkʉ̀rʉ̌ mànà nʉ́ʉgbɔ́ ka ndɨ dhu bhěyi tɨ́, ’àtɨ:
41 Os principais sacerdotes, os mestres da lei e os líderes do povo também zombavam de Jesus.
42 «Kɨ̌gʉ̌ ngʉ̌kpà alɛ, pbɛ́tʉ̀ kà rɨ̌ nzɨ̌ àdʉ̀ ndɨ̀gʉ ndɨ̀tɨ́rɔ̀! Ka ná tɨ́ Pbàìsràyélí tɔ́ Ádrʉ̀ngbǎ kamà? Kìfo pɛ́ kombí mʉ̀sàlabhà dɔ̌ rɔ̀, ndɨrɔ̀ nɨ́ ndɨ mǎ madʉ̀na kà’ù.
42 “Salvou os outros, mas não pode salvar a si mesmo!”, diziam. “Quer dizer que ele é o rei de Israel? Que desça da cruz agora mesmo e creremos nele!
43 Kǎ’u Kàgàwà, ndɨrɔ̀ kǎtɨ: ‹Ɨma nɨ́ Kàgàwà t’ídhùnà.› Nɨ́ kàndà pɛ́ Kàgàwà rɨ̌ kɨ̀gʉ̌ kombí dhu.»
43 Ele confiou em Deus, então que Deus o salve agora, se quiser. Pois ele disse: ‘Eu sou o Filho de Deus’.”
44 Ndɨrɔ̀ kɔ̌kɔ̀ kà-tɨ́ ka kʉ̀tɔ̌nà mʉ̀sàlabhà dɔ̌ ogbotálɛ nʉ́ʉnɔ dhu kà nɨ̌ ndɨ dhu bhěyi tɨ́.
44 Até os criminosos que tinham sido crucificados com ele o insultavam da mesma forma.
45 Rɔ̀pɛ̀ ndɨ̀ azà adyifɔ̀-sɨsɨ̀ adyíbhengá nga tɔ́ ɔ̌ rɔ̀, ràrà àhʉ àrʉ̀gyètdí adyifɔ̀-sɨsɨ̀ adyídɔ̌ nga tɔ́ ɔ̀, ɨ́nɔ̌-yà níibvú ndɨ̀ kɔ́rɔ́ ndɨ pbìrì ɔ̌.
45 Ao meio-dia, desceu sobre toda a terra uma escuridão que durou três horas.
46 Nɨ́ mbɛ̀mbɛ̀ ndɨ àrʉ̀gyètdí adyifɔ̀-sɨsɨ̀ ɔ̌, Yěsù náakù ɔrʉ́ tǔna nyʉ́ nà, ndàtɨ: «Èloyì, Èloyì, lamà sàbàkàtanɨ̀?» Kà-tɨ̀ nɨ́: «Pbàkà Kàgàwà, pbàkà Kàgàwǎ, ádhu nyɨ nyʉ̀bhà ma nɨ́?»
46 Por volta das três da tarde, Jesus clamou em alta voz: “ Eli, Eli, lamá sabactâni ?”, que quer dizer: “Meu Deus, meu Deus, por que me abandonaste?”.
47 Ngúfe alɛ kɔ̌kɔ̀ ányɨ̀ rɔ̌ ɨ̀’ɨ̀ alɛ nzínzì ɔ̌ nɨ́ɨrɨ wɔ̀ dhu, ’àdʉ̀ àtɨ̀nà: «Kà rɨ̌ Ɛ̀lɨyà nánzi.»
47 Alguns dos que estavam ali pensaram que ele chamava o profeta Elias.
48 Nɨ́ abádhí nzínzì ɔ̌ atdí alɛ náakʉ̀, ndìdyì sìfɔngɔ̀, ndàfɔ̌ ògyǒgyè dɨ̀vayì ɔ̀. Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, kǎdʉ̀ kɨ̀wà ndɔ̀tʉ̀ ízò-tsʉ̀ dɔ̌, ndàdʉ̀ àvanà Yěsù-tsʉ̌ ndɨ́nɨ̌ kǎndʉ́ tɨ́ ɔ̀nà rɨ́’ɨ̀ dɨ̀vayì.
48 Um deles correu, ensopou uma esponja com vinagre e a ergueu num caniço para que ele bebesse.
49 Pbɛ́tʉ̀, ngʉ̌kpà alɛ àdʉ̀ àtɨ̀nà: «Kàndà pɛ́ Ɛ̀lɨyà rɨ̌rà kɨ̀gʉ dhu.»
49 Os outros, porém, disseram: “Esperem! Vamos ver se Elias vem salvá-lo”.
50 Yěsù adʉ̀ òkù tdɨ́tdɔ̌ àrǐ nyʉ́ tɨ́, afína ràdʉ̀ ɨ̀tdɛ̌.
50 Então Jesus clamou em alta voz novamente e entregou seu espírito.
51 Ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀ tɨ́, Kàgàwà bhà ɨdzá ka kúsò mbɛrʉ̀ náadù ndɨ̀fa, ɔ̀nánga rùtù ndɨ̀ ɔyɔ, rɔ̀pɛ̀ ndɨ̀ ɔrʉ̀ rɔ̀, ràrà àhʉ obvò. Mùtìtì náabhʉ̀ adzɨ rìvi, bhalabhala tɔ́ odu ràdʉ̀ ’ʉ̀fa.
51 Naquele momento, a cortina do santuário do templo se rasgou em duas partes, de cima até embaixo. A terra estremeceu, rochas se partiram
52 Ndɨrɔ̀, ìndrǔ ka kʉtdʉ́ ɔ̀yà ibhu-li’ɔ̀ náadʉ̀ ’ʉ̀ngbɛ. Nɨ́ yà Kàgàwà bhà alɛ tɨ́ ɨ̀ arɨ́’ɨ̀ rɔ́rɔ̀ ʉvɛ̀ alɛ náadʉ̀ ’ʉ̀ngbɛ.
52 e sepulturas se abriram. Muitos do povo santo que haviam morrido ressuscitaram.
53 Abádhí núuvò ibhu ɔ̀ rɔ̀. Nɨ́ Yěsù ɨ̀ngbɛ̀ ndɨ̀ dhu-dzidɔ̌, abádhí àdʉ̀ òtsù Yèrùsàlɛmà ɨ̀lɨ̌lǎ kɨgɔ̀ ɔ̀ ábhɔ̌ alɛ nyʉ́ ràdʉ̀ ɨ̀ àla ányɨ̀.
53 Saíram do cemitério depois da ressurreição de Jesus, entraram na cidade santa de Jerusalém e apareceram a muita gente.
54 Pbàrɔ́má tɔ́ pbìrì ɔ̌ atdí mɨyà pbànówí dɔ̌ ádrʉ̀ngbǎlɛ mà, yà Yěsù-ngbɔ̀ nɔ́dɔ̀ rɔ̌ ùbhinà pbànówí mànà, náala mùtìtì nábhʉ adzɨ ràmbɛ ìvi dɔ̌ dhu, kɔ́rɔ́ ndɨ̀ nɔ̀nzɨ̀ dhu mànà. Nɨ́ ɔdɔ nɨ́ɨsɨ́ atdídɔ̌ abádhí ɔ̀, abádhí ràdʉ̀ àtɨ̀nà: «Obhó nyʉ́, yàrɨ́ alɛ nɨ’ɨ̀ Kàgàwà t’ídhùnà.»
54 O oficial romano e os outros soldados que vigiavam Jesus ficaram aterrorizados com o terremoto e com tudo que havia acontecido, e disseram: “Este homem era verdadeiramente o Filho de Deus!”.
55 Ábhɔ̌ vèbhálɛ nɨ́ɨ’ɨ̀ ányɨ̀ rɔ̀ ’àmbɛ ’ɔ̀nzɨ rɨ́ dhu àndà dɔ̌ ɨtsɛ rɔ̀. Ɨ vèbhálɛ nɨ’ɨ̀ Gàlìlayà tɔ́ pbìrì ɔ̀ rɔ̀ íwǔ Yěsù-owù ɔ̌, ’òwù kà-kàsʉ̌ nɔ́nzɨ̀ rɔ̌ vèbhálɛ.
55 Muitas mulheres que tinham vindo da Galileia com Jesus para servi-lo olhavam de longe.
56 Abádhí nzínzì ɔ̌ ɨ’ɨ̀ nɨ́: Màgàdalà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ Màrɨyà mà, Màrɨyà, Yàkɔbhɔ̀ mà Yɔ̀zɛfʉ̀ mànà tsánà, ndɨrɔ̀ Zɛ̀bɛ̀dayò bhà inzo tsánà mànà.
56 Entre elas estavam Maria Madalena, Maria, mãe de Tiago e José, e a mãe dos filhos de Zebedeu.
57 Pbɨ́tsɔ̀ngǎnǎ, atdí ònzǒnzì alɛ nɨ́ɨra àhʉ Pìlatɔ̀ bhà. Ndɨ alɛ nɨ’ɨ̀ Àrìmàtayò tɨ́ kátɨna kɨgɔ̀ ɔ̌ alɛ, ndɨrɔ̀ kɔ̌vɔ̀ nɨ’ɨ̀ Yɔ̀zɛfʉ̀. Ka nɨ’ɨ̀ Yěsù bhà ábhàlɨ̌ átɔ̀.
57 Ao entardecer, José, um homem rico de Arimateia que tinha se tornado seguidor de Jesus,
58 Nɨ́ kǎrà Pìlatɔ̀-tɨ’ɔ̀, ndàdʉ̀ Yěsù-abvò nónzì. Nɨ́ Pìlatɔ̀ àdʉ̀ ndɨ abvo návi kabhʉ kà-fɔ́.
58 foi a Pilatos e pediu o corpo de Jesus. Pilatos ordenou que lhe entregassem o corpo.
59 Nɨ́ Yɔ̀zɛfʉ̀ adʉ̀ ndɨ abvo nídyì, ndàkpɔ̀rɔ̀ ngbɔ̌na yà abvo ɔ̀tdʉ̀ ka karɨ́ ɔ̀ná mbɛrʉ̀-ɔwʉ́tá nɨ̌.
59 José tomou o corpo e o envolveu num lençol limpo, feito de linho,
60 Kǎdʉ̀ àrà kɔ̀tdʉ̀ yà ndɨ̀ nyʉ́ ka kɔtdʉ́ya tɨ́ ɔ̀ná ndɨ̀ ndabhʉ̀ kogyè bhalabhala ɔ̀ ibhu ɔ̀. Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, kǎdʉ̀ ádrʉ̀ngbǎ odu-ɨ́yà-ba nɨ́gɛ̀rɛ̀ ndàpbǐ ndɨ ibhu-li’ɔ̀ nɨ̌, ndàdʉ̀ àrà.
60 e o colocou num túmulo novo, de sua propriedade, escavado na rocha. Então rolou uma grande pedra na entrada do túmulo e foi embora.
61 Màgàdalà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ Màrɨyà mà, ngǎtsi Màrɨyà mànà náadʉ̀ òko ányɨ̀rɔ̌, ibhu-tsʉ̀nǎ.
61 Maria Madalena e a outra Maria estavam ali, sentadas em frente ao túmulo.
62 Tsútsǎ nɨ́nganɨ́, sàbatʉ̀-ɨdhɔ̀ tɔ̀ ìndrǔ ɔ́bhɔ̀lɔ̀ná ɨ̀ ɔ̀ná ɨdhɔ dzidɔ̌ ùbho ɨnga ɔ̌, pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mà, Pbàfàrìsáyó mànà náawù atdíkpá Pìlatɔ̀ bhà.
62 No dia seguinte, no sábado, os principais sacerdotes e os fariseus foram a Pilatos
63 Abádhí adʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Ádrʉ̀ngbǎlɛ́, wɔ̀ tɨ̀tɔ̀-ba nʉ́ʉnɔ ɨnzá ndɨ̀ ndàpɛ̀ ɔ̀vɛ̀ rɔ́rɔ̀ dhu nísè wà ɔ̀ká. Kǎtɨ, ɨ̀bhʉ ɨdhɔ dzidɔ̌ ndɨ̀ rɨngbɛ̀ya ndɨ̀ ɔvɛ-bvʉ̀ rɔ̀.
63 e disseram: “Senhor, lembramos que, quando ainda vivia, aquele mentiroso disse: ‘Depois de três dias ressuscitarei’.
64 Nɨ́ ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, dhu àkǎ nyavi kɔdɔ̀ wɔ̀ adzɨdɔ-ngbɔ̀ ràrà àhʉ ɨ̀bhʉ ɨdhɔ ɔ̀. Obhó tɨ́, kàbhà ábhàlɨ̌ rǎdʉ̀ ìwu kǎ-bvò nówè, ’òwù nà, ’àdʉ̀ àtɨ̀nà ìndrǔ nɨ̌ ɨwà kà rɨ̀ngbɛ̀ ndɨ̀ ɔvɛ-bvʉ̀ rɔ̀. Nɨ́ wɔ̀ ndɨ tɨ̀tɔ̀ nádʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ nzɛ́rɛ nyʉ́, ròsè yà angyi ɨ’ɨ̀ dɔ̀nǎ.»
64 Por isso, pedimos que lacre o túmulo até o terceiro dia. Isso impedirá que seus discípulos roubem o corpo e depois digam a todos que ele ressuscitou. Se isso acontecer, estaremos em pior situação que antes”.
65 Nɨ́ Pìlatɔ̀ adʉ̀ àtɨ̀nà abádhí nɨ̌: «Kànɨ̌ pbànówí sàndǐrì tɨ́ oko tɨ́. Nɨ́ nyòwu, nyǎdʉ̀ ndɨ adzɨdɔ-ngbɔ̀ nábhʉ kɔdɔ̀ mběyi yà nyɨ̌ nyòzè ka dhu bhěyi.»
65 Pilatos respondeu: “Levem soldados e guardem o túmulo como acharem melhor”.
66 Nɨ́ abádhí awù, ’àdʉ̀ ize nɨ́lɨ ibhu-tsʉ̀ ka kàpbǐ nɨ̌ odu rɔ̌, ’àdʉ̀ pbànówí nʉ́lɨ ràmbɛ ndɨ adzɨdɔ-ngbɔ̀ nɔ́dɔ̀ dɔ̌.
66 Então eles lacraram o túmulo e puseram guardas para protegê-lo.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 27, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.