Mateus 27

Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Kútsingánǎ nyʉ́, pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mà, Pbàyàhúdí ɔ̌ pbàkʉ̀rʉ̌ mànà kɔ́rɔ́, nɨ́ɨrɨ ɨ̀ atdíkpá, ndɨ́nɨ̌ ɨ̀ abhʉ̀ tɨ́ Yěsù kohò.
1 Assim que amanheceu, todos os chefes dos sacerdotes e os líderes judeus fizeram os seus planos para conseguir que Jesus fosse morto.
2 Nɨ́ abádhí náabhʉ̀ ka kʉtsɨ̀, ’àdʉ̀ òwu àbhʉnà Pìlatɔ̀-fɔ́. Ndɨ Pìlatɔ̀ nɨ’ɨ̀ Pbàrɔ́má tɔ́ pbìrì ɔ̌ lɨ̀walɨ̀.
2 Eles o amarraram, levaram e entregaram ao governador Pilatos.
3 Yudhà, yà Yěsù nípfo ndàbhʉ òmvǔ-fɔ́ alɛ, níitdègu kà-dɔ̌ ka kɔ̀tdɨ̀ anya ndɨ́nɨ̌ ka koho tɨ́ dhu nɨ́rɨ, nɨ́ kǎpɛ̀ ndɨ̀rɛ̀ nga yà ndɨ̀ ndɔ̀nzɨ̀ dhu dɔ̌, ɨzʉ ràdʉ̀ ndʉ̀ka atdídɔ̌. Nɨ́ kǐdyi yà ndɨ̀ ndàkɔ ɨ̀bhʉ kumì fʉ̀rangà-kpɔ̌, ndàrà àdunà pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mà, Pbàyàhúdí ɔ̌ pbàkʉ̀rʉ̌ mànà fɔ’ɔ̀.
3 Quando Judas, o traidor, viu que Jesus havia sido condenado, sentiu remorso e foi devolver as trinta moedas de prata aos chefes dos sacerdotes e aos líderes judeus,
4 Kǎdʉ̀ àtɨ̀nà abádhí nɨ̌: «Ma máfǎ dhu nzɛ́rɛ nyʉ́, ɨ̀mbǎ afátá nà alɛ ma mípfo ɔvɛ tɔ̀ nɨ́dhunɨ̌.» Pbɛ́tʉ̀, abádhí adʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀ ’àtɨ: «Ɨnzá wɔ̀ dhu àndà mǎ. Ɔ̀tɛ̌nʉ nɨ́ ndɨ!»
4 dizendo: — Eu pequei, entregando à morte um homem inocente. Eles responderam: — O que é que nós temos com isso? O problema é seu.
5 Nɨ́ Yudhà adʉ̀ wɔ̀ fʉ̀rangà nɨ́vɔ̀ Kàgàwà bhà ɨdzá, ndàdʉ̀ àhʉ, ndàrà ndʉ̀tsɨ̀.
5 Então Judas jogou o dinheiro para dentro do Templo e saiu. Depois foi e se enforcou.
6 Pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ nʉ́ʉwá wɔ̀ fʉ̀rangà-kpɔ̌, ’àdʉ̀ àtɨ̀nà: «Àlɛ̌ tɔ́ Ʉyátá návi nzá àlɛ̌ rʉ̀lɨ yàrɨ́ fʉ̀rangà pɛrɛ̀ tɨ́ ka kùbho Kàgàwà bhà ɨdzá fʉ̀rangà nʉ́lɨ̌ ka karɨ́ ɔ̀nà sàndukù ɔ̀. Obhó tɨ́, ndɨ fʉ̀rangà nɨ́ ìndrǔ-azù ka kòdzì rɔ̀ná fʉ̀rangà.»
6 Os chefes dos sacerdotes pegaram o dinheiro e disseram: — Isto é dinheiro sujo de sangue, e é contra a nossa
7 Abádhí níitdègu ’ɨ̀rɨ ndɨ fʉ̀rangà dɔ̌, nɨ́ abádhí adʉ̀ òwu ɨ̀tǎ ɔ̀rʉ arɨ́ alɛ bhà ɨnga nódzì kà-rɔ̌, ndɨ́nɨ̌ ka kongó tɨ́ ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Pbàyàhúdí nʉ́tdʉ ɔ̀ná.
7 Depois de conversarem sobre o assunto, resolveram usar o dinheiro para comprar o “Campo do Oleiro”, a fim de que servisse como cemitério para os não judeus.
8 Ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ nɨ́ ndɨ, ndɨ ɨnga nánzi ka kárɨ́ indo màtɨ́ «azu tɔ́ ɨnga» tɨ́.
8 Por isso aquele campo é chamado até hoje de “Campo de Sangue”.
9 Ndɨ dhu bhěyi nɨ́ ndɨ, yà Kàgàwà bhà nabì Yɛ̀rɛ̀mɨyà nʉ́ʉnɔ dhu náaká. Kǎtɨ: «Abádhí níidyi ɨ̀bhʉ kumì fʉ̀rangà-kpɔ̌ yà Pbàìsràyélí nɨ́ɨrɨ ɨ̀ dɔ̀ná ka ka kodzi tɨ́ rɔ̀ná.
9 Assim aconteceu o que o profeta Jeremias tinha dito: “Eles pegaram as trinta moedas de prata, o preço que o povo de Israel tinha concordado em pagar por ele,
10 Abádhí adʉ̀ ndɨ fʉ̀rangà nídyì, ’àbhʉ ɨ̀tǎ nɔ́rʉ arɨ́ alɛ bhà ɨnga rɔ̌, yà Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà nʉ́ʉyá idù dhu bhěyi.»
10 e as usaram para comprar o campo do oleiro, como o Senhor me havia mandado fazer.”
11 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù níidè lɨ̀walɨ̀-ɔ̀nzɨ̌. Nɨ́ lɨ̀walɨ̀ níivú dhu kà-tsʉ̌ ndàtɨ: «Nyɨ tɨ́ Pbàyàhúdí tɔ́ Ádrʉ̀ngbǎ kamà?» Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀ ndàtɨ: «Ɨnyɨ nɨ́ ndɨ ka nyɨ nyʉ̀nɔ̀.»
11 Jesus estava em pé diante do Governador, e este o interrogou, dizendo: — Você é o rei dos judeus? Jesus respondeu:
12 Tdɨ́tdɔ̌ pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mà, pbàkʉ̀rʉ̌ mànà náadʉ̀ kɔ̀bhʉ̀, pbɛ́tʉ̀ kǎdʉ̀ nzá atdí dhu mà nádu.
12 Mas, quando foi acusado pelos chefes dos sacerdotes e pelos líderes judeus, Jesus não respondeu nada.
13 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ Pìlatɔ̀ adʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Nyɨ nyɨ̀rɨ̀ tɨ́ nzá wɔ̀ kɔ́rɔ́ ka kʉ̀nɔ̀ dʉ̀nʉ́ dhu?»
13 Então Pilatos disse: — Você não está ouvindo as acusações que estão fazendo contra você?
14 Pbɛ́tʉ̀, Yěsù adʉ̀ nzá atdí dhu mà nádu kà tɔ̀, ɨdhɔ ràdʉ̀ lɨ̀walɨ̀ nʉ́kɔ atdídɔ̌.
14 Porém Jesus não disse nada, e o Governador ficou muito admirado com isso.
15 Bìlǐ, yà Pásɨ̀ka tɔ́ mʉ̀hɛndʉ̀-ɨdhɔ̀ náarɨ́rà dhu bhěyi, lɨ̀walɨ̀ bhà màndʉ nɨ’ɨ̀ ndɨ̀kɔ̀lɔ̀ atdí alɛ, yà ihé-yà nózè kɨkɔ̀lɔ̀ imbi ɔ̀ rɨ́’ɨ̀ alɛ nzínzì ɔ̌ rɔ̀.
15 Em toda Festa da Páscoa , Pilatos costumava soltar um dos presos, a pedido do povo.
16 Nɨ́ ndɨ nɨ́nganɨ́, yà atdídɔ̌ ɔvɔ̀na ɔ́tɔ̀ ndɨ̀ Bàrabà tɨ́ kátɨna atdí alɛ, nɨ́ɨ’ɨ̀ imbi ɔ̀ ka kósò rɔ́.
16 Naquela ocasião estava preso um homem muito conhecido, chamado Jesus Barrabás.
17 Nɨ́ ihé-yà níitdègu ’àndǔ, nɨ́ Pìlatɔ̀ ivú dhu abádhí-tsʉ̌, ndàtɨ: «Ádhɨ nyɨ̌ nyòzè mɨkɔ̀lɔ̀ fʉ̌kʉ̀? Tɨ́ Yěsù Bàrabà? Ndɨrɔ̀ tɨ́ Yěsù, yà Krɨ́stɔ̀ tɨ́ kátɨna alɛ?»
17 Então, quando a multidão se reuniu, Pilatos perguntou: — Quem é que vocês querem que eu solte: Jesus Barrabás ou este Jesus, que é chamado de
18 Pìlatɔ̀ nʉ́ʉnɨ dhu mběyi nyʉ́ abádhí rìwǔ kà nà fɔna ɔ̀ kǎdhà nɔ́nzɨ ɨ̀ ɨ́ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀.
18 Pilatos sabia muito bem que os líderes judeus haviam entregado Jesus porque tinham inveja dele.
19 Nɨ́ Pìlatɔ̀ àdɨ anya t’ɨ́tdɨ̀ta tɔ́ tombi dɔ̌ rɔ́rɔ̀, kà-ve níivi tǔna kà tɔ̀, ndàtɨ: «Nzǐtsǔ nyɨ wɔ̀ ɨ̀mbǎ rɨ́’ɨ̀ afátá nà alɛ bhà dhu ɔ̀. Obhó tɨ́, indo kúbhingá, ma màbà àpbɛ̀ abhɔ nyʉ́ ɔnyʉ-bvʉ̀ kǒkú dɔ̀ rɔ̀.»
19 Enquanto Pilatos estava sentado no tribunal, a sua esposa lhe mandou o seguinte recado: — Não tenha nada a ver com esse homem inocente porque esta noite, num sonho, eu sofri muito por causa dele.
20 Pbɛ́tʉ̀, pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mà, pbàkʉ̀rʉ̌ mànà níitsu dhu ihé-yà-dɔ ɔ̀, ndɨ́nɨ̌ Bàrabà nonzi tɨ́ kɨkɔ̀lɔ̀, kadʉ̀ Yěsù nóhò.
20 Os chefes dos sacerdotes e os líderes judeus convenceram a multidão a pedir ao governador Pilatos que soltasse Barrabás e condenasse Jesus à morte.
21 Nɨ́ lɨ̀walɨ̀ náakɔ̀ ɔtɛ tdɨ́tdɔ̌, ndìvǔ dhu abádhí-tsʉ̌ ndàtɨ: «Ádhɨ ndɨ kǎkà ɔ́yɔ̌ alɛ nzínzì ɔ̌ nyɨ̌ nyòzè mɨkɔ̀lɔ̀ fʉ̌kʉ̀?» Nɨ́ abádhí adʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀ ’àtɨ: «Bàrabà!»
21 Então o Governador perguntou: — Qual dos dois vocês querem que eu solte? — Barrabás! — responderam eles.
22 Nɨ́ lɨ̀walɨ̀ adʉ̀ dhu ìvu tdɨ́tdɔ̌ abádhí-tsʉ̌, ndàtɨ: «Olu, ádhu ndɨ Yěsù Krɨ́stɔ̀ tɨ́ ka kátɨna alɛ nɨ̌ ma mɔ́nzɨna?» Nɨ́ kɔ́rɔ́ alɛ náadʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀, ’àtɨ: «Ʉ́tɔ̌ ka mʉ̀sàlabhà dɔ̌!»
22 Pilatos perguntou: — Que farei então com Jesus, que é chamado de Messias? — Crucifica! — responderam todos.
23 Nɨ́ Pìlatɔ̀ níivú dhu tdɨ́tdɔ̌ ndàtɨ: «Ádhu nyʉ́ ndɨ kǎfǎ?» Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ abádhí adʉ̀ ɨ̀dʉ̀ àrǐ nyʉ́ tɨ́, ’àtɨ: «Ʉ́tɔ̌ ka mʉ̀sàlabhà dɔ̌ dhé!»
23 Ele perguntou: — Que crime ele cometeu? Aí começaram a gritar bem alto: — Crucifica!
24 Dhu ɔ̀nzɨ̀ lɛ̀màna dhu mà, ìndrǔ-tsì àva ndɨ̀ tɨ́ dhu mànà dhu ndɨ̀ ndàla rɔ̀, Pìlatɔ̀ níidyi ɨdha, ndù’o ɔtsʉ́na nɨ̌ ihé-yà-ɔ̀nzɨ̌ rɔ̀, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà abádhí nɨ́: «Wɔ̀ alɛ-azù àbhʉ̌ ka kɨ́ rʉ̀fʉ̀ ndɨ̀ dhu ɔ̀ ma mɨ́ mbǎ ɨ̀’ɨ̀! Ɔ̀tɛ̌kʉ nɨ́ ndɨ.»
24 Então Pilatos viu que não conseguia nada e que o povo estava começando a se revoltar. Aí mandou trazer água, lavou as mãos diante da multidão e disse: — Eu não sou responsável pela morte deste homem. Isso é com vocês.
25 Nɨ́ kɔ́rɔ́ ihé-yà adʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀ ’àtɨ: «Kǎzù àkǎ ndàdɨ dɔ̀ka-tsírɔ́ fàká nzónzo mànà.»
25 E toda a multidão respondeu: — Que o castigo por esta morte caia sobre nós e sobre os nossos filhos!
26 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ Pìlatɔ̀ adʉ̀ Bàrabà nɨ́kɔ̀lɔ̀ abádhí tɔ̀. Kǎdʉ̀ Yěsù àbhʉ kʉvɨ asé nɨ̌, ndàdʉ̀ àbhʉnà kowù ʉ̀tɔnà mʉ̀sàlabhà dɔ̌.
26 Então Pilatos soltou Barrabás, como eles haviam pedido. Depois mandou chicotear Jesus e o entregou para ser crucificado.
27 Pìlatɔ̀ bhà pbànówí náawù Yěsù nà lɨ̀walɨ̀ bhà ádrʉ̀ngbǎ ɨdzá-yà-ba ɔ̀, kɔ́rɔ́ pbànówí tɔ́ pɨ̀kɔ̀ ràdʉ̀ ’àndu rɔ̀ná.
27 Depois os soldados de Pilatos levaram Jesus para o Palácio do Governador e reuniram toda a tropa em volta dele.
28 Nɨ́ abádhí nʉ́ʉwa kà-rɔ̌ mʉ̀dzarʉ̀, ’àdʉ̀ òlǒlù kanzʉ̀ náfɔ kà-rɔ̌.
28 Tiraram a roupa de Jesus e o vestiram com uma capa vermelha.
29 Tdɨ́tdɔ̌ abádhí akpɔrɔ okpèna nà itsukpó-nzo tɔ́ mʉ̀kàkʉ́, ’àdʉ̀ àfɔnà kà-dɔ rɔ̌. Abádhí adʉ̀ ízò nábhʉ kà ràlʉ̌ fangà tɔ́ ɔtsʉ́na nɨ̌. Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, abádhí nóowúnà ’ʉ̀kɔ rɔ̌ ɔtdyʉ̀ya dɔ̌ kɔ̀nzɨ̌, ’àdʉ̀ òwu kɨ̀wa rɔ̌, ’ɔ̀pbɨ̀ sàlutì fɨ̌ndà, ’àdʉ̀ àtɨ̀nà kànɨ̌: «Yǎmbʉ̀ Pbàyàhúdí tɔ́ Ádrʉ̀ngbǎ kamà!»
29 Fizeram uma coroa de ramos cheios de espinhos, e a puseram na sua cabeça, e colocaram um bastão na sua mão direita. Aí começaram a se ajoelhar diante dele e a caçoar, dizendo: — Viva o Rei dos Judeus!
30 Abádhí nóowúnà ɨsɔ núso rɔ̌ kà-dɔ̀, ’àdʉ̀ òwu ízò nɨ́dha rɔ̌ kà-fɔ́ rɔ̀, ’ʉ̀tɨ̀ kà-dɔ̀tsirɔ̀ nɨ̌.
30 Cuspiam nele, pegavam o bastão e batiam na sua cabeça.
31 Wɔ̀ dhu bhěyi ɨ̀ àvu kà-rɔ̌ dhu-dzidɔ̌, abádhí nɨ́ɨwa òlǒlù kanzʉ̀ kà-rɔ̌ rɔ̀, ’àdʉ̀ kà-rɔ̌ mʉ̀dzarʉ̀ nyʉ́ nʉ́fɔ kà-rɔ̌ tdɨ́tdɔ̌. Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, abádhí adʉ̀ òwu kà nà, ’òwu ʉ̀tɔnà mʉ̀sàlabhà dɔ̌.
31 Depois de terem caçoado dele, tiraram a capa vermelha e o vestiram com as suas próprias roupas. Em seguida o levaram para o crucificarem.
32 Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀ rɔ̀ ɨ̀ úvò rɔ́rɔ̀, abádhí náatù ɨ̀ Kùrenì tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ atdí alɛ nà. Ndɨ alɛ-ɔvɔ̀ nɨ’ɨ̀ Sìmonì. Nɨ́ pbànówí adʉ̀ kʉ̀tʉ rànɔ̀ Yěsù bhà mʉ̀sàlabhà.
32 Quando estavam saindo, os soldados encontraram um homem chamado Simão, da cidade de Cirene, e o obrigaram a carregar a cruz de Jesus.
33 Nɨ́ abádhí awù ùvò atdí ngari Gɔ̀lɔ̀gɔtà tɨ́ kátɨna ɔ̀. Gɔ̀lɔ̀gɔtà-tɨ̀ nɨ́ alɛ dɔ̀-kpa tɔ́ ngari.
33 Eles chegaram a um lugar chamado Gólgota. (Gólgota quer dizer “Lugar da Caveira”.)
34 Ányɨ̀ abádhí náabhʉ̀ tdyɔkpɔ́ nà ka kàngbǒ dɨ̀vayì ndɨ́nɨ̌ Yěsù ɔmvʉ́ tɨ́. Nɨ́ ka ndɨ̀ ndìnè rɔ̀, Yěsù adʉ̀ nzá kòzè ndɔ̀mvʉ̀.
34 Ali deram vinho misturado com fel para Jesus beber. Mas, depois que o provou, ele não quis beber.
35 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, abádhí nʉ́ʉtɔ́ ka mʉ̀sàlabhà dɔ̌, ’àdʉ̀ kà-rɔ̌ mʉ̀dzarʉ̀ nʉ́ndɔ̀ fɔyá ngàlà ɔ̌ ɨ̀ ɔ̀vɨ̀ rɔ́rɔ̀.Yěsù nʉ́tɔ̌ ka kɨ́ mʉ̀sàlabhà dɔ̌ dhu|src="DN00493b.tif" size="span" copy="Darwin Dunham" ref="27.32-44"
35 Em seguida os soldados o crucificaram e repartiram as suas roupas entre si, tirando a sorte com dados, para ver qual seria a parte de cada um.
36 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, abádhí adʉ̀ òko obvò, ’àmbɛ kà-ngbɔ̀ nɔ́dɔ̀ dɔ̌.
36 Depois disso sentaram ali e ficaram guardando Jesus.
37 Kà-dɔ̀nǎ, abádhí apbá àndǐ ka kàndǐ dhu dɔ̀ná bháwʉ̌-ngba. Ɨ andítá nɨ’ɨ̀ kà-ànyǎ ka kɔ̀tdɨ̀ ndɨ́nɨ̌ ka koho tɨ́ okúna dɔ̀ rɔ̀ afátá nɨ́tɛ̀ rɨ́. Ndɨ andítá nɨ’ɨ̀: «Yàrɨ́ nɨ́ Yěsù, Pbàyàhúdí tɔ́ Ádrʉ̀ngbǎ kamà.»
37 Puseram acima da sua cabeça uma tabuleta onde estava escrito como acusação contra ele: “Este é Jesus, o Rei dos Judeus.”
38 Ndɨrɔ̀ ka kʉtɔ́ ɔ́yɔ̌ ogbotálɛ mʉ̀sàlabhà dɔ̌ kà mànà, atdí alɛ kà tɔ́ fangà dɔ̀nǎ rɔ̀, ndɨrɔ̀ ngǎtsi alɛ kàbhà ígù dɔ̀nǎ rɔ̀.
38 Com Jesus, crucificaram também dois ladrões: um à sua direita e o outro à sua esquerda.
39 Ányɨ̀rɔ̌ rʉ́da alɛ nóowúnà dhu nʉ́nɔ̀ rɔ̌ kà nɨ̌, ’àdʉ̀ òwu dɔ̀ya nóbhì rɔ̌.
39 Os que passavam por ali caçoavam dele, balançavam a cabeça e o insultavam,
40 Abádhí owúnà àtɨ̀nà rɔ̌ ka nɨ̌: «Ɨnyɨ, yà Kàgàwà bhà ɨdza nyɨ nyátsǔ nyugolo, nyadʉ̀ ɔ̀sɨ̀nà ɨ̀bhʉ ɨdhɔ ɔ̌ rɔ̀, ɨ́gʉ̌ pɛ́ nyɨ nyɨ-tɨ́rɔ̀! Nyɨ nyapɛ́ ɨ̀’ɨ̀ Kàgàwà t’ídhùnà nyʉ́ tɨ́, nɨ́ ífo pɛ́ mʉ̀sàlabhà dɔ̌ rɔ̀.»
40 dizendo assim: — Ei, você que disse que era capaz de destruir o Templo e tornar a construí-lo em três dias! Se você é mesmo o Filho de Deus, desça da cruz e salve-se a si mesmo!
41 Pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mà, Músà bhà Ʉyátá tɔ́ màlímó mà, Pbàyàhúdí ɔ̌ pbàkʉ̀rʉ̌ mànà nʉ́ʉgbɔ́ ka ndɨ dhu bhěyi tɨ́, ’àtɨ:
41 Os chefes dos sacerdotes, os mestres da Lei e os líderes judeus também caçoavam dele, dizendo:
42 «Kɨ̌gʉ̌ ngʉ̌kpà alɛ, pbɛ́tʉ̀ kà rɨ̌ nzɨ̌ àdʉ̀ ndɨ̀gʉ ndɨ̀tɨ́rɔ̀! Ka ná tɨ́ Pbàìsràyélí tɔ́ Ádrʉ̀ngbǎ kamà? Kìfo pɛ́ kombí mʉ̀sàlabhà dɔ̌ rɔ̀, ndɨrɔ̀ nɨ́ ndɨ mǎ madʉ̀na kà’ù.
42 — Ele salvou os outros, mas não pode salvar a si mesmo! Ele é o Rei de Israel, não é? Se descer agora mesmo da cruz, nós creremos nele!
43 Kǎ’u Kàgàwà, ndɨrɔ̀ kǎtɨ: ‹Ɨma nɨ́ Kàgàwà t’ídhùnà.› Nɨ́ kàndà pɛ́ Kàgàwà rɨ̌ kɨ̀gʉ̌ kombí dhu.»
43 Ele confiou em Deus e disse que era Filho de Deus. Vamos ver se Deus quer salvá-lo agora!
44 Ndɨrɔ̀ kɔ̌kɔ̀ kà-tɨ́ ka kʉ̀tɔ̌nà mʉ̀sàlabhà dɔ̌ ogbotálɛ nʉ́ʉnɔ dhu kà nɨ̌ ndɨ dhu bhěyi tɨ́.
44 E até os ladrões que foram crucificados com Jesus também o insultavam.
45 Rɔ̀pɛ̀ ndɨ̀ azà adyifɔ̀-sɨsɨ̀ adyíbhengá nga tɔ́ ɔ̌ rɔ̀, ràrà àhʉ àrʉ̀gyètdí adyifɔ̀-sɨsɨ̀ adyídɔ̌ nga tɔ́ ɔ̀, ɨ́nɔ̌-yà níibvú ndɨ̀ kɔ́rɔ́ ndɨ pbìrì ɔ̌.
45 Ao meio-dia começou a escurecer, e toda a terra ficou três horas na escuridão.
46 Nɨ́ mbɛ̀mbɛ̀ ndɨ àrʉ̀gyètdí adyifɔ̀-sɨsɨ̀ ɔ̌, Yěsù náakù ɔrʉ́ tǔna nyʉ́ nà, ndàtɨ: «Èloyì, Èloyì, lamà sàbàkàtanɨ̀?» Kà-tɨ̀ nɨ́: «Pbàkà Kàgàwà, pbàkà Kàgàwǎ, ádhu nyɨ nyʉ̀bhà ma nɨ́?»
46 Às três horas da tarde, Jesus gritou bem alto:
47 Ngúfe alɛ kɔ̌kɔ̀ ányɨ̀ rɔ̌ ɨ̀’ɨ̀ alɛ nzínzì ɔ̌ nɨ́ɨrɨ wɔ̀ dhu, ’àdʉ̀ àtɨ̀nà: «Kà rɨ̌ Ɛ̀lɨyà nánzi.»
47 Algumas pessoas que estavam ali ouviram isso e disseram: — Ele está chamando Elias.
48 Nɨ́ abádhí nzínzì ɔ̌ atdí alɛ náakʉ̀, ndìdyì sìfɔngɔ̀, ndàfɔ̌ ògyǒgyè dɨ̀vayì ɔ̀. Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, kǎdʉ̀ kɨ̀wà ndɔ̀tʉ̀ ízò-tsʉ̀ dɔ̌, ndàdʉ̀ àvanà Yěsù-tsʉ̌ ndɨ́nɨ̌ kǎndʉ́ tɨ́ ɔ̀nà rɨ́’ɨ̀ dɨ̀vayì.
48 Uma dessas pessoas correu e molhou uma esponja em vinho comum, pôs na ponta de um bastão e deu para Jesus beber.
49 Pbɛ́tʉ̀, ngʉ̌kpà alɛ àdʉ̀ àtɨ̀nà: «Kàndà pɛ́ Ɛ̀lɨyà rɨ̌rà kɨ̀gʉ dhu.»
49 Mas outros disseram: — Espere. Vamos ver se Elias vem salvá-lo!
50 Yěsù adʉ̀ òkù tdɨ́tdɔ̌ àrǐ nyʉ́ tɨ́, afína ràdʉ̀ ɨ̀tdɛ̌.
50 Aí Jesus deu outro grito forte e morreu.
51 Ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀ tɨ́, Kàgàwà bhà ɨdzá ka kúsò mbɛrʉ̀ náadù ndɨ̀fa, ɔ̀nánga rùtù ndɨ̀ ɔyɔ, rɔ̀pɛ̀ ndɨ̀ ɔrʉ̀ rɔ̀, ràrà àhʉ obvò. Mùtìtì náabhʉ̀ adzɨ rìvi, bhalabhala tɔ́ odu ràdʉ̀ ’ʉ̀fa.
51 Então a cortina do Templo se rasgou em dois pedaços, de cima até embaixo. A terra tremeu, e as rochas se partiram.
52 Ndɨrɔ̀, ìndrǔ ka kʉtdʉ́ ɔ̀yà ibhu-li’ɔ̀ náadʉ̀ ’ʉ̀ngbɛ. Nɨ́ yà Kàgàwà bhà alɛ tɨ́ ɨ̀ arɨ́’ɨ̀ rɔ́rɔ̀ ʉvɛ̀ alɛ náadʉ̀ ’ʉ̀ngbɛ.
52 Os túmulos se abriram, e muitas pessoas do povo de Deus que haviam morrido foram ressuscitadas
53 Abádhí núuvò ibhu ɔ̀ rɔ̀. Nɨ́ Yěsù ɨ̀ngbɛ̀ ndɨ̀ dhu-dzidɔ̌, abádhí àdʉ̀ òtsù Yèrùsàlɛmà ɨ̀lɨ̌lǎ kɨgɔ̀ ɔ̀ ábhɔ̌ alɛ nyʉ́ ràdʉ̀ ɨ̀ àla ányɨ̀.
53 e saíram dos túmulos. E, depois da ressurreição de Jesus, entraram em Jerusalém, a Cidade Santa, onde muitos viram essas pessoas.
54 Pbàrɔ́má tɔ́ pbìrì ɔ̌ atdí mɨyà pbànówí dɔ̌ ádrʉ̀ngbǎlɛ mà, yà Yěsù-ngbɔ̀ nɔ́dɔ̀ rɔ̌ ùbhinà pbànówí mànà, náala mùtìtì nábhʉ adzɨ ràmbɛ ìvi dɔ̌ dhu, kɔ́rɔ́ ndɨ̀ nɔ̀nzɨ̀ dhu mànà. Nɨ́ ɔdɔ nɨ́ɨsɨ́ atdídɔ̌ abádhí ɔ̀, abádhí ràdʉ̀ àtɨ̀nà: «Obhó nyʉ́, yàrɨ́ alɛ nɨ’ɨ̀ Kàgàwà t’ídhùnà.»
54 O oficial do exército romano e os seus soldados, que estavam guardando Jesus, viram o terremoto e tudo o que aconteceu. Então ficaram com muito medo e disseram: — De fato, este homem era o Filho de Deus!
55 Ábhɔ̌ vèbhálɛ nɨ́ɨ’ɨ̀ ányɨ̀ rɔ̀ ’àmbɛ ’ɔ̀nzɨ rɨ́ dhu àndà dɔ̌ ɨtsɛ rɔ̀. Ɨ vèbhálɛ nɨ’ɨ̀ Gàlìlayà tɔ́ pbìrì ɔ̀ rɔ̀ íwǔ Yěsù-owù ɔ̌, ’òwù kà-kàsʉ̌ nɔ́nzɨ̀ rɔ̌ vèbhálɛ.
55 Algumas mulheres estavam ali, olhando de longe. Eram as que tinham acompanhado Jesus desde a Galileia e o haviam ajudado.
56 Abádhí nzínzì ɔ̌ ɨ’ɨ̀ nɨ́: Màgàdalà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ Màrɨyà mà, Màrɨyà, Yàkɔbhɔ̀ mà Yɔ̀zɛfʉ̀ mànà tsánà, ndɨrɔ̀ Zɛ̀bɛ̀dayò bhà inzo tsánà mànà.
56 Entre elas estavam Maria Madalena; Maria, a mãe de Tiago e de José; e a mãe dos filhos de Zebedeu.
57 Pbɨ́tsɔ̀ngǎnǎ, atdí ònzǒnzì alɛ nɨ́ɨra àhʉ Pìlatɔ̀ bhà. Ndɨ alɛ nɨ’ɨ̀ Àrìmàtayò tɨ́ kátɨna kɨgɔ̀ ɔ̌ alɛ, ndɨrɔ̀ kɔ̌vɔ̀ nɨ’ɨ̀ Yɔ̀zɛfʉ̀. Ka nɨ’ɨ̀ Yěsù bhà ábhàlɨ̌ átɔ̀.
57 Já era quase noite quando chegou da cidade de Arimateia um homem rico chamado José. Ele também era seguidor de Jesus.
58 Nɨ́ kǎrà Pìlatɔ̀-tɨ’ɔ̀, ndàdʉ̀ Yěsù-abvò nónzì. Nɨ́ Pìlatɔ̀ àdʉ̀ ndɨ abvo návi kabhʉ kà-fɔ́.
58 José foi e pediu a Pilatos o corpo de Jesus. E Pilatos mandou que o entregassem a ele.
59 Nɨ́ Yɔ̀zɛfʉ̀ adʉ̀ ndɨ abvo nídyì, ndàkpɔ̀rɔ̀ ngbɔ̌na yà abvo ɔ̀tdʉ̀ ka karɨ́ ɔ̀ná mbɛrʉ̀-ɔwʉ́tá nɨ̌.
59 Então José pegou o corpo, enrolou num lençol novo de linho
60 Kǎdʉ̀ àrà kɔ̀tdʉ̀ yà ndɨ̀ nyʉ́ ka kɔtdʉ́ya tɨ́ ɔ̀ná ndɨ̀ ndabhʉ̀ kogyè bhalabhala ɔ̀ ibhu ɔ̀. Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, kǎdʉ̀ ádrʉ̀ngbǎ odu-ɨ́yà-ba nɨ́gɛ̀rɛ̀ ndàpbǐ ndɨ ibhu-li’ɔ̀ nɨ̌, ndàdʉ̀ àrà.
60 e o colocou no seu próprio túmulo, que há pouco tempo havia sido cavado na rocha. Depois rolou uma grande pedra para fechar a entrada do túmulo e foi embora.
61 Màgàdalà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ Màrɨyà mà, ngǎtsi Màrɨyà mànà náadʉ̀ òko ányɨ̀rɔ̌, ibhu-tsʉ̀nǎ.
61 Maria Madalena e a outra Maria estavam ali, sentadas em frente do túmulo.
62 Tsútsǎ nɨ́nganɨ́, sàbatʉ̀-ɨdhɔ̀ tɔ̀ ìndrǔ ɔ́bhɔ̀lɔ̀ná ɨ̀ ɔ̀ná ɨdhɔ dzidɔ̌ ùbho ɨnga ɔ̌, pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mà, Pbàfàrìsáyó mànà náawù atdíkpá Pìlatɔ̀ bhà.
62 No dia seguinte, isto é, o dia depois da sexta-feira, os chefes dos sacerdotes e os fariseus se reuniram com Pilatos
63 Abádhí adʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Ádrʉ̀ngbǎlɛ́, wɔ̀ tɨ̀tɔ̀-ba nʉ́ʉnɔ ɨnzá ndɨ̀ ndàpɛ̀ ɔ̀vɛ̀ rɔ́rɔ̀ dhu nísè wà ɔ̀ká. Kǎtɨ, ɨ̀bhʉ ɨdhɔ dzidɔ̌ ndɨ̀ rɨngbɛ̀ya ndɨ̀ ɔvɛ-bvʉ̀ rɔ̀.
63 e disseram: — Governador, nós lembramos que, quando ainda estava vivo, aquele mentiroso disse: “Depois de três dias eu serei ressuscitado.”
64 Nɨ́ ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, dhu àkǎ nyavi kɔdɔ̀ wɔ̀ adzɨdɔ-ngbɔ̀ ràrà àhʉ ɨ̀bhʉ ɨdhɔ ɔ̀. Obhó tɨ́, kàbhà ábhàlɨ̌ rǎdʉ̀ ìwu kǎ-bvò nówè, ’òwù nà, ’àdʉ̀ àtɨ̀nà ìndrǔ nɨ̌ ɨwà kà rɨ̀ngbɛ̀ ndɨ̀ ɔvɛ-bvʉ̀ rɔ̀. Nɨ́ wɔ̀ ndɨ tɨ̀tɔ̀ nádʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ nzɛ́rɛ nyʉ́, ròsè yà angyi ɨ’ɨ̀ dɔ̀nǎ.»
64 Portanto, mande vigiar bem o túmulo até o terceiro dia, para os discípulos dele não poderem roubar o corpo e depois dizerem ao povo que ele foi ressuscitado. Pois esta última mentira seria pior do que a primeira.
65 Nɨ́ Pìlatɔ̀ adʉ̀ àtɨ̀nà abádhí nɨ̌: «Kànɨ̌ pbànówí sàndǐrì tɨ́ oko tɨ́. Nɨ́ nyòwu, nyǎdʉ̀ ndɨ adzɨdɔ-ngbɔ̀ nábhʉ kɔdɔ̀ mběyi yà nyɨ̌ nyòzè ka dhu bhěyi.»
65 Então Pilatos disse: — Levem estes soldados com vocês e guardem o túmulo o melhor que puderem.
66 Nɨ́ abádhí awù, ’àdʉ̀ ize nɨ́lɨ ibhu-tsʉ̀ ka kàpbǐ nɨ̌ odu rɔ̌, ’àdʉ̀ pbànówí nʉ́lɨ ràmbɛ ndɨ adzɨdɔ-ngbɔ̀ nɔ́dɔ̀ dɔ̌.
66 Eles foram, puseram um selo de segurança na pedra e deixaram os soldados ali, guardando o túmulo.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 27, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.