Mateus 26
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs NVT
1 Yěsù níitdègu yà ndɨ̀ ndúbhi ùdhenà rɔ̌ ìndrǔ tɔ̀ dhu t’údheta nɨ́tɔ kɔ́rɔ́, nɨ́ kǎdʉ̀ àtɨ̀nà pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ nɨ̌:
1 Quando Jesus terminou de falar todas essas coisas, disse a seus discípulos:
2 «Nyɨ̌ nyʉ̀nɨ wà dhu Pásɨ̀ka tɔ́ Mʉ̀hɛndʉ̀ ràrɨ̌’ɨ̀ ɔ́yɔ̌ ɨdhɔ dzidɔ̌. Nɨ́ ka kɨ́ Ìndrǔ t’ídhùnà nípfǒ, kabhʉ òmvǔ-fɔ́, ndɨ́nɨ̌ ka kʉtɔ́ tɨ́ mʉ̀sàlabhà dɔ̌.»
2 “Como vocês sabem, a Páscoa começa daqui a dois dias, e o Filho do Homem será entregue para ser crucificado”.
3 Wɔ̀ ndɨ kàsʉmɨ̀ ɔ̌ nɨ́ ndɨ, pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mà, Pbàyàhúdí tɔ́ pbàkʉ̀rʉ̌ mànà, núundu ɨ̀ Kàyafà bhà ádrʉ̀ngbǎ ɨdzá-yà-ba ɔ̌. Kàyafà nɨ’ɨ̀ pbàkùhánɨ́ dɔ̌ kamà.
3 Naquela mesma hora, os principais sacerdotes e líderes do povo estavam reunidos na residência de Caifás, o sumo sacerdote,
4 Nɨ́, abádhí nɨ́ɨrɨ ɨ̀ ndɨ́nɨ̌ ɨ̀ alʉ́ tɨ́ Yěsù ɨnzá kɔ́rɔ́ alɛ nʉ́nɨ rɔ́rɔ̀, ’àdʉ̀ àbhʉnà kohò.
4 tramando uma forma de prender Jesus em segredo e matá-lo.
5 Pbɛ́tʉ̀, abádhí náadʉ̀ àtɨ̀nà: «Dhu àkǎ nzá àlɛ̌ ràlʉ̌ ka mʉ̀hɛndʉ̀ ɔ̌ rɔ̀, akyɛ ìndrǔ nɨ́ɨvàna dhu nɨ̌.»
5 “Mas não durante a festa da Páscoa, para não haver tumulto entre o povo”, concordaram entre eles.
6 Yěsù nɨ́ɨ’ɨ̀ Bɛ̀tànɨyà tɨ́ kátɨna pbangá-ngba ɔ̌, Sìmonì tɨ́ kátɨna atdí alɛ bhà ɨdzá. Ndɨ Sìmonì nɨ́ yà kɨ́kɨ́ nà ɨ’ɨ̀ alɛ.
6 Enquanto isso, Jesus estava em Betânia, na casa de Simão, o leproso.
7 Nɨ́ atdí tsìbhálɛ náandrì kà-tɨ’ɔ̀. Ndɨ tsìbhálɛ nɨ́ɨ’ɨ̀ àlbatrɔ̀ tɨ́ kátɨna odu nɨ̌ ka kɔ́bhɔ̀lɔ̀ tsúpà nà fɔná. Ndɨ tsúpà ɔ̀ ɨ’ɨ̀ dhu nɨ́ ndrùù rɔ́ngʉ, ndɨrɔ̀ ɔrʉ́ odzìna nà akyɛ. Nɨ́ ɔ̀nyʉ̀ nɔ́nyʉ Yěsù rɨ̌ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌, kǎdhɔ̀ ndɨ akyɛ Yěsù-dɔ̀tsírɔ́.
7 Quando ele estava à mesa, uma mulher entrou com um frasco de alabastro contendo um perfume caro e derramou o perfume sobre a cabeça dele.
8 Nɨ́ wɔ̀ dhu ɨ̀ àla rɔ̀, Yěsù bhà ábhàlɨ̌ náapɛ̀ ’ònù nzínzìya ɔ̌, ’àmbɛ àtɨ̀nà dɔ̌: «Hɔ̀kɔ̀! Ádhu kà rɨ̌ wɔ̀rɨ́ akyɛ nɨ́nzǎ wɔ̀ dhu bhěyi nɨ́?
8 Ao ver isso, os discípulos ficaram indignados. “Que desperdício!”, disseram.
9 Ka kàmbɛ̀nà tɨ́ obhó ndɨ akyɛ nábhʉ̌ kodzì ɔrʉ́ odzi ɔ̌, kadʉ̀ ndɨ fʉ̀rangà nʉ́ndɔ̀ nǎkʉ̀tálɛ tɔ̀?»
9 “O perfume poderia ter sido vendido por um alto preço, e o dinheiro, dado aos pobres!”
10 Nɨ́ Yěsù níitdègu wɔ̀ abádhí rʉ̌nɔna dhu nɔ́sʉ̀, nɨ́ kǎdʉ̀ àtɨ̀nà abádhí nɨ̌: «Ádhu nyɨ̌ nyʉ̀va wɔ̀ tsìbhálɛ-tsì nɨ̌? Yà rùdú kɔ̀nzɨ̀ dhu nɨ́ ídzì dhu nyʉ́ ròsè.
10 Jesus, sabendo do que falavam, disse: “Por que criticam esta mulher por ter feito algo tão bom para mim?
11 Obhó tɨ́, nyɨ̌ nyóngo òko nǎkʉ̀tálɛ mànà bìlǐnganà, pbɛ́tʉ̀ àlɛ̌ kɨ́ nzɨ̌ ongo òko nyɨ̌ mànà bìlǐnganà.
11 Vocês sempre terão os pobres em seu meio, mas nem sempre terão a mim.
12 Wɔ̀ akyɛ kɔ̀dhɔ̀ dùdu-tsírɔ́ dhu nɨ̌, kɔ̀bhɔ̀lɔ̀ wà ngbɔ̌du angyangyɨ ɔtdʉ́ tɔ̀.
12 Ela derramou este perfume em mim a fim de preparar meu corpo para o sepultamento.
13 Ma mɨ́ obhó dhu nʉ́nɔ fʉ̌kʉ̀: kɔ́rɔ́ ngari ɔ̌, yà Kàgàwà bhà Ídzì Màkʉ̌rʉ̀ nʉ́nɔ ka kɨ́ yà adzɨ ɔ̌ ɨnanǎ, ka kóngo yà tsìbhálɛ nɔ́nzɨ̀ dhu àwɛ ìndrǔ tɔ̀, kowù kɨ̀rɛ̀ rɔ̌ rɔ̀ná.»
13 Eu lhes garanto: onde quer que as boas-novas sejam anunciadas pelo mundo, o que esta mulher fez será contado, e dela se lembrarão”.
14 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, ɨdrɛ dɔ̀ná ɔ́yɔ̌ nà Yěsù bhà ábhàlɨ̌ nzínzì ɔ̌ atdí alɛ, Yudhà Ìskàrìyɔtà tɨ́ kátɨna, náarà pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ-tɨ́ ’ɔ̀,
14 Então Judas Iscariotes, um dos Doze, foi aos principais sacerdotes
15 ndàdʉ̀ àtɨ̀nà abádhí nɨ̌: «Ádhu nyɨ̌ nyòzè nyǐbhò idù ndɨ́nɨ̌ ma mipfo tɨ́ Yěsù mabhʉ fʉkʉ́?» Nɨ́ abádhí náadʉ̀ Pbàyàhúdí-bvʉ̌ ɨ̀bhʉ kumì fʉ̀rangà-kpɔ̌ nɔ́zʉ̀, ’àbhʉ kà-fɔ́.
15 e perguntou: “Quanto vocês me pagarão se eu lhes entregar Jesus?”. E eles lhe deram trinta moedas de prata.
16 Ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀ tɨ́, Yudhà náadʉ̀ Yěsù nípfǒ ndɨ̀ ndɨ́, ndàbhʉ abádhí-fɔ́ nɨ̌ ídzì otu nɔ́pɛ̀ ndɔ̀nɛ̀.
16 Daquele momento em diante, Judas começou a procurar uma oportunidade para trair Jesus.
17 Ɨ̀mbǎ ɔ̀nà afi nà mʉ̀gatì ka kɔnyʉ́nà ɔ̀ná mʉ̀hɛndʉ̀ tɔ́ wɛmbɛrɛ̀ tɔ́ ɨdhɔ ɔ̌, Yěsù bhà ábhàlɨ̌ náawù dhu ìvu Yěsù-tsʉ̌ ’àtɨ: «Ádhà nga ndɨ nyɨ nyòzè Pásɨ̀ka tɔ́ ɔ̀nyʉ̀ mɔ̌bhɔ̀lɔ̀ ɨndʉ̀ nɨ̌?»
17 No primeiro dia da Festa dos Pães sem Fermento, os discípulos vieram a Jesus e perguntaram: “Onde quer que preparemos a refeição da Páscoa?”.
18 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ nɨ̌: «Nyòwu kɨgɔ̀ ɔ̀ atdí alɛ bhà, nyǎdʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌, Màlimò rǎtɨna ɨwà pbɨ̀ndà ɔvɛ tɔ́ kàsʉmɨ̀-tsʉ̀ rìndù ndɨ̀. Nɨ́ ɨ̀ ràrɨ̌ Pásɨ̀ka tɔ́ mʉ̀hɛndʉ̀ tɔ́ ɔ̀nyʉ̀ ɔ̀nyʉ atdíkpá pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ mànà pbʉ̀ ɨdzá rɔ̀.»
18 Ele respondeu: “Assim que entrarem na cidade, verão determinado homem. Digam-lhe: ‘O Mestre diz: Meu tempo chegou e comerei em sua casa a refeição da Páscoa, com meus discípulos’”.
19 Nɨ́ Yěsù bhà ábhàlɨ̌ náanzɨ̀ yà kàvinà fɨ̌yɔ̀ dhu, ’àdʉ̀ Pásɨ̀ka tɔ́ mʉ̀hɛndʉ̀ tɔ́ ɔ̀nyʉ̀ nɔ́bhɔ̀lɔ̀.
19 Então os discípulos fizeram como Jesus os havia instruído e ali prepararam a refeição da Páscoa.
20 Ɨnga níitdègu àtɨ, nɨ́ Yěsù mà náadʉ̀ òko ɔ̀nyʉ̀-tsʉ̀nǎ pbɨ̀ndà atdí kumì dɔ̀ná ɔ́yɔ̌ nà ábhàlɨ̌ mànà.
20 Ao anoitecer, Jesus estava à mesa com os doze discípulos.
21 Nɨ́ dhu nɔ́nyʉ ɨ̀ ɨ́ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌, Yěsù náatɨ abádhí nɨ̌: «Ma mɨ́ obhó dhu nʉ́nɔ fʉ̌kʉ̀, nzínzìkʉ ɔ̌ atdí alɛ rɨ̌ mipfǒ, ndàbhʉ ma òmvǔ-fɔ́.»
21 Enquanto comiam, disse: “Eu lhes digo a verdade: um de vocês vai me trair”.
22 Nɨ́ ɨzʉ nʉ́ʉka Yěsù bhà ábhàlɨ̌ atdídɔ̌ nyʉ́, ’àdʉ̀ ’ɔ̀pɛ̀ ’ɔ̀ngʉ̀ dhu atdátdírà ɔ̌ kà-tsʉ̌, ’òwù àtɨ̀nà rɔ̌: «Tɨ́ ɨma ndɨ Ádrʉ̀ngbǎlɛ́?»
22 Muito aflitos, eles protestaram, um após o outro: “Certamente não serei eu, Senhor!”.
23 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu abádhí tɔ̀ ndàtɨ: «Yà atdíkpá mǎ mʉ̀fɔ̌ ɔtsʉ́ka nà kyàwì ɔ̀ alɛ nɨ́ ndɨ rɨ́ mipfǒ, ndàbhʉ ma òmvǔ-fɔ́.
23 Jesus respondeu: “Um de vocês que acabou de comer da mesma tigela comigo vai me trair.
24 Ìndrǔ t’ídhùnà rɔ̌vɛ̀ yà Kàgàwà bhà Andítá rʉ̌nɔna dɔ̀ná dhu bhěyi. Pbɛ́tʉ̀, kìpfǒ rɨ́ ndàbhʉ òmvǔ-fɔ́ alɛ rɨ̌’ɨ̀ ádrʉ̀ngbǎ àpbɛ̀ ɔ̌! Dhu akána nzɨ̌ kɔdhɨ̀ ndɨ alɛ mà!»
24 O Filho do Homem deve morrer, como as Escrituras declararam há muito tempo. Mas que terrível será para aquele que o trair! Para esse homem seria melhor não ter nascido”.
25 Nɨ́ Yudhà, yà Yěsù nípfǒ rɨ́ ndàbhʉ òmvǔ-fɔ́ alɛ, náakɔ̀ ɔtɛ, ndìvǔ dhu kà-tsʉ̌, ndàtɨ: «Tɨ́ ɨma ndɨ Màlimǒ?» Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀, ndàtɨ: «Nyɨ nɨ́ ndɨ ka nyɨ nyʉ̀nɔ̀.»
25 Judas, aquele que o trairia, também disse: “Certamente não serei eu, Rabi!”. E Jesus respondeu: “É como você diz”.
26 Dhu ɔ̀nyʉ ɨ̀’ɨ́ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌, Yěsù idyi mʉ̀gatì, ndàlʉ̌ fɔná. Nɨ́ ɔ̀tsɔ̀ ndɨ̀ ndàbhʉ Kàgàwà tɔ̀ dhu-dzidɔ̌, kʉ̌kɔ kà-ɔ̌nga, ndàdʉ̀ ʉ̀ndɔ̀nà pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌-fɔ́, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà abádhí nɨ̌: «Nyàkɔ yà dhu, nyǎdʉ̀ ɔ̀nyʉ̀nà. Ngbɔ̌du nɨ́ yà.»
26 Enquanto comiam, Jesus tomou o pão e o abençoou. Em seguida, partiu-o em pedaços e deu aos discípulos, dizendo: “Tomem e comam, porque este é o meu corpo”.
27 Tdɨ́tdɔ̌ kǐdyi dɨ̀vayì rɨ̌’ɨ̀ ɔ̀nà kɔ́pà ndàlʉ̌ fɔná. Nɨ́ ɔ̀tsɔ̀ ndɨ̀ ndàbhʉ Kàgàwà tɔ̀ dhu-dzidɔ̌, kǎdʉ̀ kàbhʉ abádhí tɔ̀, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà: «Nyɨ̌’ɨ kɔ́rɔ́, nyɔ̀mvʉ̀ ka.
27 Então tomou o cálice de vinho e agradeceu a Deus. Depois, entregou-o aos discípulos e disse: “Cada um beba dele,
28 Yàrɨ́ nɨ́ azùdu, yà ìndrǔ nùngbò Kàgàwà mànà azu, ndɨrɔ̀ ábhɔ̌ alɛ-okú dɔ̀ rɔ̀ ndɨ̀ nʉ̀fʉ̀, ndɨ́nɨ̌ Kàgàwà nʉ́ʉbà tɨ́ ìndrǔ tɔ́ nzɛ́rɛnga abádhí tɔ̀.
28 porque este é o meu sangue, que confirma a aliança. Ele é derramado como sacrifício para perdoar os pecados de muitos.
29 Ma mátɨna nyɨ̌ nɨ̌: Rɔ̀pɛ̀ ndɨ̀ kòmbí, ma mɨ́ nzɨ̌ yàrɨ́ dɨ̀vayì nɔ́mvʉ̀ tdɨ́tdɔ̌, ràrà àhʉ dɨ̀vayì ɔwʉ́tá nɔ́mvʉ̀ àlɛ̌ kowuya atdíkpá nyɨ̌ mànà Àbadu Kàgàwà bhà ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ idzi ɔ̌ dhu ɔ̀.»
29 Prestem atenção ao que eu lhes digo: não voltarei a beber vinho até aquele dia em que, com vocês, beberei vinho novo no reino de meu Pai”.
30 Adyi ɨ̀ ʉ̀yʉ̀ dhu-dzidɔ̌, abádhí adʉ̀ òwu mìzèyìtunì tɨ́ kátɨna itsu náarɨ́’ɨ̀ dɔ̀ná pbìrì dɔ̀.
30 Então cantaram um hino e saíram para o monte das Oliveiras.
31 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ nɨ̌: «Indo, yàrɨ́ iku ɔ̌, nyɨ̌ kɔ́rɔ́, nyɨ̌ nyɨ́ mʉbha atdírɔ̀. Obhó tɨ́, Kàgàwà bhà bhǔkù ɔ̀ ka kándǐ dhu katɨ:
31 No caminho, Jesus disse: “Esta noite todos vocês me abandonarão, pois as Escrituras dizem: ‘Deus ferirá e as ovelhas do rebanho serão dispersas’.
32 Pbɛ́tʉ̀, ma mɨ̀ngbɛ̀ ma dhu-dzidɔ̌, ma madʉ̀ya àrà nyɔ̌dɔ̀ Gàlìlayà tɔ́ pbìrì ɔ̀ rɔ̀.»
32 Mas, depois de ressuscitar, irei adiante de vocês à Galileia”.
33 Nɨ́ Pɛ́tɛrʉ̀ apɛ̀ ɔtɛ, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà Yěsù nɨ̌: «Ngʉ̌kpà alɛ mà rɨ̌ mbǎ nyʉbha, nɨ́ ma mɨ́ nzɨ̌ nyʉbha akɛkpá màtɨ́.»
33 Pedro declarou: “Pode ser que todos os outros o abandonem, mas eu jamais o abandonarei”.
34 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Ma mɨ́ obhó dhu nʉ́nɔ ɨndʉ̀: ‹Indo, yàrɨ́ iku ɔ̌, ɨnzá à’ʉ̌-akpà nápɛ̀ ɔ̀ngɔ̀ rɔ́rɔ̀, nyɨ nyɨ’ɨna ɨwà nyɨ nyàtɨ ɨ̀bhʉ-gʉ̀na ɨnzá nyɨ rʉ́nɨ ma rɔ́.›»
34 Jesus respondeu: “Eu lhe digo a verdade: esta mesma noite, antes que o galo cante, você me negará três vezes”.
35 Nɨ́ Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀, ndàtɨ: «Ma mɨ́ nzɨ̌ àtɨna akɛkpá màtɨ́ ɨnzá ma rʉ́nɨ nyɨ, ɨ̀mbǎ dhu ɨ’ɨna atdíkpá àlɛ̌ kʉ́vɛ nyɨ mànà dhu màtɨ́.» Ndɨrɔ̀ kɔ́rɔ́ ngʉ̌kpà ábhàlɨ̌ náadʉ̀ dhu ʉ̀nɔ̀ ndɨ dhu bhěyi tɨ́.
35 Pedro, no entanto, insistiu: “Mesmo que eu tenha de morrer ao seu lado, jamais o negarei!”. E todos os outros discípulos disseram o mesmo.
36 Tdɨ́tdɔ̌, Yěsù mà pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ mànà náawù ùvò Gɛ̀tɛ̀sɛ̀manɨ̀ tɨ́ kátɨna atdí ngari ɔ̀. Nɨ́ kǎdʉ̀ àtɨ̀nà abádhí nɨ̌: «Nyòko ɨrɔ́ ndǎlʉ̀ ma márà mɨtsɔ̀ ɔ̀na nǎ.»
36 Então Jesus foi com eles a um lugar chamado Getsêmani e disse: “Sentem-se aqui enquanto vou ali orar”.
37 Nɨ́ kǎdʉ̀ Pɛ́tɛrʉ̀ mà, Zɛ̀bɛ̀dayò bhà ɔ́yɔ̌ inzo mànà núnzì, ’àdʉ̀ òwu mànà ányɨ̀. Nɨ́ kɨ̌’ɨ̀ ɨzʉ nà atdídɔ̌, afína ràdʉ̀ ndɔ̀pɛ̀ ndɨ̀nza ndɨ̀.
37 Levou consigo Pedro e os dois filhos de Zebedeu e começou a ficar triste e angustiado.
38 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ kǎdʉ àtɨ̀nà abádhí nɨ̌: «Afídu rɨ̌’ɨ̀ ábhɔ̌ ɨzʉ nyʉ́ nà, akyɛ ma mɔ́vɛ̀ dhu bhěyi. Nɨ́ nyòko ɨrɔ́, ndɨrɔ̀ nyòko ípìrɔ̌rɔ̀, yà ma mádɨ dhu bhěyi.»
38 “Minha alma está profundamente triste, a ponto de morrer”, disse ele. “Fiquem aqui e vigiem comigo.”
39 Kǎdʉ̀ àrà ɨtsɛta akɛ, ndàdʉ̀ ndìbvu obvò, ndàpbǎ nyɨ̀na adzɨkpa nyʉ́ rɔ̌. Nɨ́ kǎdʉ̀ ndɨ̀tsɔ̀, ndàtɨ: «Àbá, ndɨ dhu rǎdʉ̀ ndɔ̀nzɨ̀ nánɨ̌, índrǐ wɔ̀ àpbɛ̀ tɔ́ kɔ́pà ɨtsɛ rùdú rɔ̀. Pbɛ́tʉ̀, ndɨ dhu àkǎ nzá ndɔ̀nzɨ̀ ndɨ̀ ma mòzè ka dhu bhěyi, kàkǎ ndɔ̀nzɨ̀ ndɨ̀ yà nyɨ nyʉ́ nyɨ nyòzè ka dhu bhěyi.»
39 Ele avançou um pouco, curvou-se com o rosto no chão e orou: “Meu Pai! Se for possível, afasta de mim este cálice. Contudo, que seja feita a tua vontade, e não a minha”.
40 Nɨ́ kǎdʉ̀ ndàdu kɔ̌kɔ̀ ɨ̀bhʉ ábhàlɨ̌-tɨ’ɔ̀, ndàdʉ̀ abádhí nótù ɨwà ʉ̀dhɔ rɔ́. Nɨ́ kǎdʉ̀ dhu ìvu Pɛ́tɛrʉ̀-tsʉ̌, ndàtɨ: «Nyɨ̌ nyàdʉ̀ tɨ́ obhó òko ípìrɔ̌ rɔ̀ ma mànà atdí adyifɔ̀-sɨsɨ̀ màtɨ́?
40 Depois, voltou aos discípulos e os encontrou dormindo. “Vocês não puderam vigiar comigo nem por uma hora?”, disse ele a Pedro.
41 Nyòko ípìrɔ̌rɔ̀, ndɨrɔ̀ nyɨ̀tsɔ̀ nyɨ̌ akyɛ nyɨ̌ nyotsúna umvútá ɔ̀ nɨ̌. Alafí nózè ndɔ̀nzɨ̀ ídzì dhu, pbɛ́tʉ̀ alɛ-ngbɔ̀ rɨ̌ ndɨ ɨ̀’ɨ̀ ivíví ɨ dhu t’ɔ́nzɨta tɔ̀.»
41 “Vigiem e orem para que não cedam à tentação, pois o espírito está disposto, mas a carne é fraca.”
42 Ɔyɔ rɨ́ kìsě nɨ̌, kǐndrí ndɨ̀ ɨtsɛ tdɨ́tdɔ̌ abádhí-tɨ́ rɔ̀, ndàdʉ̀ ndɨ̀tsɔ̀ yà dhu bhěyi: «Àbadú, yàrɨ́ àpbɛ̀ tɔ́ kɔ́pà náapɛ́ ɨ̀’ɨ̀ ɨ̀nzɨ̌ rʉ́da dùdu nǎ ɨnzá ma mɔ̀mvʉ̀ rɔ́rɔ̀ dhu tɨ́, nɨ́ ítsè afínʉ òzè dhu rɔnzɨ ndɨ̀!»
42 Então os deixou pela segunda vez e orou: “Meu Pai! Se não for possível afastar de mim este cálice sem que eu o beba, faça-se a tua vontade”.
43 Nɨ́, ábhàlɨ̌-tɨ’ɔ̀ ndɨ̀ ndàdu ndɨ̀ rɔ̀, kǎdʉ̀ abádhí òtù ɨwà ʉ̀dhɔ rɔ́, atdídɔ̌ ɨdhɔ rɨ̌’ɨ̀ nyɨ̀kpɔ́ya ɔ̌ nɨ́dhunɨ̌.
43 Quando voltou pela segunda vez, encontrou-os dormindo de novo, pois não conseguiam manter os olhos abertos.
44 Yěsù nɨ́ɨvà ndɨ̀, ndìndrǐ ndɨ̀ ɨtsɛ tdɨ́tdɔ̌ abádhí-tɨ́ rɔ̀. Nɨ́ ɨ̀bhʉ rɨ́ kìsě nɨ̌, kǎdʉ̀ ndɨ̀tsɔ̀, ndʉ̀nɔ̀ yà angyi ndɨ̀ ndárà ʉ̀nɔ̀nà rɔ̌ ɔtɛ kɛ̀lɛ̌.
44 Foi orar pela terceira vez, dizendo novamente as mesmas coisas.
45 Tdɨ́tdɔ̌ kǎdù ndɨ̀ ábhàlɨ̌ ɨ, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà abádhí nɨ̌: «Nyɨ̌ pbánɨ́ òko nyɨ̌ nyòko ɔ̀dhɔ̀ nyɨ̌ nyɔ́dhɔ̀ rɔ́! Nyɨ̌ pbánɨ́ nyǎsǒ nyɨ̌? Nyàndà! Kànɨ̌ Ìndrǔ t’ídhùnà nábhʉ̌ ka kɨ́ nzɛ́rɛngatálɛ-fɔ́ nɨ̌ kàsʉmɨ̀ nákǎ wà.
45 Em seguida, voltou aos discípulos e lhes disse: “Como é que vocês ainda dormem e descansam? Vejam, chegou a hora. O Filho do Homem está para ser entregue nas mãos de pecadores.
46 Nɨ́ nyɨ̀và nyɨ̌, kòwu! Kànɨ̌ ma àbhʉ̌ rɨ́ òmvǔ-fɔ́ alɛ nɨ́rà wà!»
46 Levantem-se e vamos. Meu traidor chegou”.
47 Yěsù rɔ̌tɛ ɔ̀nanǎ, Yudhà, atdí kumì dɔ̀ná ɔ́yɔ̌ nà kàbhà ábhàlɨ̌ nzínzì ɔ̌ atdí alɛ, nɨ́ɨtɔ ndɨ̀ ábhɔ̌ ihé-yà mànà owùna ɔ̌. Ɨ alɛ-fɔ́ nɨ’ɨ̀ obhí-akpá mà, mùgǒ mànà. Abádhí nivi nɨ’ɨ̀ pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mà, Pbàyàhúdí ɔ̌ pbàkʉ̀rʉ̌ mànà.
47 Enquanto Jesus ainda falava, Judas, um dos Doze, chegou com uma grande multidão armada de espadas e pedaços de pau. Tinham sido enviados pelos principais sacerdotes e líderes do povo.
48 Ndɨ Yudhà yà Yěsù nípfǒ rɨ́ ndàbhʉ rɨ́ òmvǔ-fɔ́ alɛ, nɨ’ɨ̀ ɨwà ndɨ̀ ndɔnzɨna Yěsù ka kʉnɨ tɨ́ rɔ̀ná dhu nʉ̀nɔ̀nà ihé-yà tɔ̀. Kǎtɨ abádhí nɨ̌: «Ma mámbǒna alɛ nɨ’ɨna ndɨ nyɨ̌ nyɨ́ atdyúna òho alɛ. Nɨ́ nyàlʉ̌ ka dòtsí.»
48 O traidor havia combinado com eles um sinal: “Vocês saberão a quem devem prender quando eu o cumprimentar com um beijo”.
49 Nɨ́ Yudhà náandrì ányɨ̀rɔ̌ rɔ́ tɨ́ Yěsù-tɨ’ɔ̀, ndàdʉ̀ kàtsɛ̀ ndàtɨ: «Yǎmbʉ̀ Màlimò!» Kǎdʉ̀ kàmbo.
49 Então Judas veio diretamente a Jesus. “Saudações, Rabi!”, exclamou ele, e o beijou.
50 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀ ndàtɨ: «Ɔdhɨ́, ɔ́nzɨ nyɨ nyɨ̀rà ɔ̀nzɨ̀nà dhu!» Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ ngʉ̌kpà alɛ náadʉ̀ ìndri, àlʉ̌ Yěsù, àdʉ̀ òsònà.
50 Jesus disse: “Amigo, faça de uma vez o que veio fazer”. Então os outros agarraram Jesus e o prenderam.
51 Nɨ́ Yěsù mà nɨ́’ɨ̀ mànà alɛ nzínzì ɔ̌, atdí alɛ nɨ́ɨdhá pbɨ̀ndà ɨla tɔ́ obhi-akpà, ndʉ̀’à pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ dɔ̌ kamà bhà kasʉtálɛ-bɨ̀ nɨ̌.
51 Um dos que estavam com Jesus puxou a espada e feriu o servo do sumo sacerdote, cortando-lhe a orelha.
52 Nɨ́ Yěsù àdʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Ádǔ pbʉ̀kʉ̀ obhi fɨ̀ndá ngari ɔ̀. Obhó tɨ́, kɔ́rɔ́ alɛ yà obhi ùgu arɨ́ ìndrǔ tɔ̀, nʉ́ʉvɛ̀ya obhi nɨ̌ tɨ́.
52 “Guarde sua espada”, disse Jesus. “Os que usam a espada morrerão pela espada.
53 Nyɨ nyɨ̀rɛ̀ tɨ́ dhu ɨ̀nzɨ̌ ma ràmbɛ̀nà mʉ̀dzʉ̀nà nónzi Àbadu Kàgàwà-fɔ́, ràdʉ̀ atdí kumì dɔ̀ná ɔ́yɔ̌ nà dɔ̀nǎ róse ɨla t’úgyeta tɔ́ pbɨ̀ndà màlàyíká tɔ́ pɨ̀kɔ̀ níbhò idù ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀ tɨ́?
53 Você não percebe que eu poderia pedir a meu Pai milhares de anjos para me proteger, e ele os enviaria no mesmo instante?
54 Pbɛ́tʉ̀, ndɨ dhu bhěyi kɨ̀’ɨ̀ rɔ̀, yà àndǐ ka kandí Kàgàwà bhà Andítá ɔ̀ dhu náakána ɨ̀ngbǎ dhu bhěyi? Obhó tɨ́, ndɨ Andítá rǎtɨna kà ràkǎ ndɔ̀nzɨ̀ ndɨ̀ ndɨ dhu bhěyi.»
54 Se eu o fizesse, porém, como se cumpririam as Escrituras, que descrevem o que é necessário que agora aconteça?”
55 Ndɨ kàsʉmɨ̀ ɔ̌, Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà ihé-yà nɨ̌: «Ádhu nyɨ̌ nyíwu ma nálʉ fʉkʉ́ obhí-akpá mà, mùgǒ mànà nà, ogbotálɛ nálʉ ríwu alɛ bhěyi nɨ̌? Bìlǐnganà ma múbhì àdɨ rɔ̀ mambɛ dhu ùdhe dɔ̌ Kàgàwà bhà ɨdza ɔ̌ rɔ̀, ɨ̀nzɨ̌ nyǎdʉ̀ ma àlʉ.
55 Em seguida, Jesus disse à multidão: “Por acaso sou um revolucionário perigoso para que venham me prender com espadas e pedaços de pau? Por que não me prenderam no templo? Ali estive todos os dias, ensinando.
56 Pbɛ́tʉ̀, kɔ́rɔ́ kɔ̌kɔ̀ dhu nɔ́nzɨ̀ ɨ̀ ndɨ́nɨ̌ Kàgàwà bhà pbànábí náandí dhu náaká tɨ́.» Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ kɔ́rɔ́ ábhàlɨ̌ nʉ́ʉbhà àbadhi, ’àdʉ̀ òtse.
56 Mas tudo isto está acontecendo para que se cumpram as palavras dos profetas registradas nas Escrituras”. Nesse momento, todos os discípulos o abandonaram e fugiram.
57 Yà Yěsù nòsò alɛ náawù kà nà pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ dɔ̌ kamà, Kàyafà tɨ́ kátɨna bhà, yà Músà bhà Ʉyátá tɔ́ màlímó mà, pbàkʉ̀rʉ̌ mànà núndu ɨ̀ ɨ.
57 Então os que haviam prendido Jesus o levaram para a casa de Caifás, o sumo sacerdote, onde estavam reunidos os mestres da lei e os líderes do povo.
58 Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ àdɨ ɨtsɛta ndàmbɛ àrà dɔ̌ Yěsù-owù ɔ̌, ndàrà àhʉ pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ dɔ̌ kamà bhà ɨdza-li’ɔ̀. Nɨ́ kǎtsù ɨdza-ngbɔ̀ ka kákpɔ̀rɔ̀ nɨ̌ kàlɨ̀ ɔ̀, ’àdʉ̀ òko obvò atdíkpá sàndǐrì mànà, ndɨ́nɨ̌ ndɨ̀ ndala tɨ́ wɔ̀ dhu rǎrà ìku tɨ́ dhu.
58 Enquanto isso, Pedro seguia Jesus de longe, até chegar ao pátio do sumo sacerdote. Entrou ali, sentou-se com os guardas e esperou para ver o que aconteceria.
59 Nɨ́ pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mà, Pbàyàhúdí-bvʉ̌ ádrɔ̀drɔ̌ anya nɨ́tdɨ̀ arɨ́ ngʉ̌kpà alɛ mànà kɔ́rɔ́, náambɛ́nà tɨ̀tɔ̀ dɔ̌ màtɨ́ ka kɨ́ Yěsù nɔ́bhʉ dɔ̀ná dhu nɔ́nɛ̀ dɔ̌, ndɨ́nɨ̌ kadʉ̀ tɨ́ kòhò.
59 Lá dentro, os principais sacerdotes e todo o conselho dos líderes do povo tentavam encontrar testemunhas que mentissem a respeito de Jesus, para que pudessem condená-lo à morte.
60 Pbɛ́tʉ̀, ɨ̀mbǎ tɨ̀tɔ̀ tɔ́ ábhɔ̌ ngàmbì mà níiwú, ’ʉ̀nɔ̀ tɨ̀tɔ̀ kà-dɔ̌, nɨ́ abádhí náabà nzá atdí dhu mà. Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ ɔ́yɔ̌ alɛ nʉ́ʉtɔ ɨ̀,
60 Embora muitos estivessem dispostos a dar falso testemunho, não puderam usar o depoimento de ninguém. Por fim, apresentaram-se dois homens,
61 ’àdʉ̀ àtɨ̀nà: «Wɔ̀rɨ́ alɛ átɨ: ndɨ̀ ràrǎdʉ̀ Kàgàwà bhà ɨdza núgolo, ndàdʉ̀ ɔ̀sɨ̀nà tdɨ́tdɔ̌ ɨ̀bhʉ ɨdhɔ ɔ̌.»
61 que declararam: “Este homem disse: ‘Sou capaz de destruir o templo de Deus e reconstruí-lo em três dias’”.
62 Nɨ́ pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ dɔ̌ kamà nɨ́ɨvà ndɨ̀, ndìdè, ndàtɨ Yěsù nɨ̌: «Nyɨ tɨ́ obhó dhu àdǔ? Ádhu kɔ̌kɔ̀ alɛ rʉ̌nɔna dʉ̀nʉ́?»
62 Então o sumo sacerdote se levantou e disse a Jesus: “Você não vai responder a essas acusações? O que tem a dizer em sua defesa?”.
63 Pbɛ́tʉ̀, Yěsù adʉ̀ ɨ̀nɛ̀ ɨ̀nɛ̀ tɨ́. Nɨ́ wɔ̀ kamà adʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Yà ɨ̀nzɨ̌ arɔ́vɛ̀ Kàgàwà-ɔvɔ̀ rɔ̌, ma mòzè nyɔtsɔ̀ dhu nyʉ́. Nyɨ tɨ́ Krɨ́stɔ̀, Kàgàwà t’ídhùnà nyʉ́?»
63 Jesus, porém, permaneceu calado. O sumo sacerdote lhe disse: “Exijo em nome do Deus vivo que nos diga se é o Cristo, o Filho de Deus”.
64 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀, ndàtɨ: «Ɨnyɨ nɨ́ ndɨ ka nyɨ nyʉ̀nɔ̀. Pbɛ́tʉ̀, ma mɨ́ obhó dhu nʉ́nɔ fʉ̌kʉ̀: Rɔ̀pɛ̀ ndɨ̀ kòmbí, nyɨ̌ nyɨ́ Ìndrǔ t’ídhùnà nálǎ ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ nà arɨ́’ɨ̀ Kàgàwà bhà fangà dɔ̀nǎ rɔ̀ àdɨ rɔ́. Ndɨrɔ̀, nyɨ̌ nyalaya ka átɔ̀ ádrʉ̀ngbǎ àpbù dɔ̌ rɨ́rà ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ rɔ̀ rɔ́.»
64 Jesus respondeu: “É como você diz. Eu lhes digo que, no futuro, verão o Filho do Homem sentado à direita do Deus Poderoso e vindo sobre as nuvens do céu”.
65 Nɨ́ pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ dɔ̌ kamà nʉ́ʉfa rɔ̀ná mbɛrʉ̀-ɔ̌nga, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà ihé-yà nɨ̌: «Kʉ̀nɔ̀ dhu nzɛ́rɛ nyʉ́ Kàgàwà nɨ̌! Ɨ̀mbǎ àlɛ̌ kɨ́’ɨ̀ ngàmbì-atdyú nà tdɨ́tdɔ̌. Nyɨ̌ nyɨ̀rɨ̀ wà kʉ̀nɔ̀ Kàgàwà nɨ̌ dhu.
65 Então o sumo sacerdote rasgou as vestes e disse: “Blasfêmia! Que necessidade temos de outras testemunhas? Todos ouviram a blasfêmia.
66 Nɨ́ ádhu nyɨ̌ nyɨ̀rɛ̀ kà dɔ̌?» Nɨ́ ihé-yà adʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀ ’àtɨ: «Kàkǎ wà ndɔ̀vɛ̀.»
66 Qual é o veredicto?”. “Culpado!”, responderam. “Ele merece morrer!”
67 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, abádhí núuso ɨsɔ Yěsù-nyɨ̀kpɔ́ ɔ̀, ’àdʉ̀ kùdù ùngùrǔ ɨ̀ ùngùrǔ ɔtsʉ́ya nɨ̌. Ngʉ̌kpà alɛ nóowúnà kʉ̀pbɨ̀ rɔ̌,
67 Então começaram a cuspir no rosto de Jesus e a dar-lhe socos. Alguns lhe davam tapas
68 ’àdʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Ɨnyɨ Krɨ́stɔ̌, átɨ pɛ́ nyɨ nɔ̀pbɨ̀ alɛ fǎkà!»
68 e zombavam: “Profetize para nós, Cristo! Quem foi que lhe bateu desta vez?”.
69 Pɛ́tɛrʉ̀ nɨ́ɨ’ɨ̀ irí ndɨ̀ ndàdɨ ɨdza-lí rɔ́. Nɨ́ kasʉ tɔ́ atdí tsìbhálɛ níindri kà-tɨ’ɔ̀, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Ɨnyɨ mà átɔ̀, nyɨ̌ nyɨ́’ɨ̀ atdíkpá Yěsù, Gàlìlayà tɔ́ pbìrì ɔ̌ alɛ mànà.»
69 Enquanto isso, Pedro estava sentado do lado de fora, no pátio. Uma criada foi até ele e disse: “Você é um dos que estavam com Jesus, o galileu”.
70 Pbɛ́tʉ̀, Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ wɔ̀ dhu nágò kɔ́rɔ́ alɛ-ɔ̀nzɨ̌ rɔ̀, ndàtɨ: «Ɨnzá ma mʉ̀nɨ wɔ̀ nyɨ nyʉ́nɔna dhu.»
70 Mas Pedro o negou diante de todos. “Não sei do que você está falando”, disse.
71 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ ndɨ̀và, ndàrà ɨdza-ngbɔ̀ ka kákpɔ̀rɔ̀ nɨ̌ kàlɨ̀-li’ɔ̀. Nɨ́ kasʉ tɔ́ ngǎtsi tsìbhálɛ náala ka, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà ányɨ̀rɔ̌ ɨ̀’ɨ̀ alɛ nɨ̌: «Yàrɨ́ alɛ mà nɨ́’ɨ̀nà atdíkpá Yěsù, Nàzàretì alɛ mànà!»
71 Mais tarde, junto ao portão, outra criada o viu e disse aos que estavam ali: “Este homem estava com Jesus de Nazaré”.
72 Nɨ́ Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ wɔ̀ tsìbhálɛ ʉ̀nɔ̀ dhu nágò tdɨ́tdɔ̌, ndàdʉ̀ dhu nyʉ́ ɔ̀tsɔ̀, ndàtɨ: «Ɨnzá ma mʉ̀nɨ wɔ̀ alɛ.»
72 Novamente, Pedro o negou, dessa vez com juramento. “Nem mesmo conheço esse homem!”, disse ele.
73 Nɨ́ ɨnzá kàsʉmɨ̀ nʉ́dà abhɔ màtɨ́ rɔ́rɔ̀, ányɨ̀rɔ̌ ɨ̀’ɨ̀ alɛ náandrì Pɛ́tɛrʉ̀-tɨ’ɔ̀, ’àdʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Obhó nyʉ́, nyɨ nɨ́ abádhí nzínzì ɔ̌ atdí alɛ. Obhó tɨ́, mǎ mʉ̀nɨ nyɨ yà nyɨ nyɔ́tɛ tɨ́ dhu rɔ̀.»
73 Pouco depois, alguns dos outros ali presentes vieram a Pedro e disseram: “Você deve ser um deles; percebemos pelo seu sotaque galileu”.
74 Nɨ́ Pɛ́tɛrʉ̀ ádʉ̀ ɔtɛ nɔ́pɛ̀, ndàtɨ abádhí nɨ̌: «Kàgàwà nákǎ ndɔ̀tdɨ̀ ànyǎdu! Ma mɔ̀tsɔ̀ wà dhu matɨ, ɨnzá ma rʉ́nɨ wɔ̀ alɛ!» Nɨ́ ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀ tɨ́ à’ʉ̌-akpà náadʉ̀ ɔ̀ngɔ̀.
74 Pedro jurou: “Que eu seja amaldiçoado se estiver mentindo. Não conheço esse homem!”. Imediatamente, o galo cantou.
75 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ yà Yěsù nʉ́nɔ̀nà fɨ̌ndà dhu nɨ́rɛ̀. Kǎtɨ: «Ɨnzá à’ʉ̌-akpà nápɛ̀ ɔ̀ngɔ̀ rɔ́rɔ̀, nyɨ nyɨ’ɨna ɨwà nyɨ nyàtɨ ɨ̀bhʉ-gʉ̀na, ɨnzá nyɨ rʉ́nɨ ma rɔ́.» Nɨ́ Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ àhʉ iri, ndàdʉ̀ ndɔ̀pɛ̀ ndɔ̀dzɨ̀ ádrʉ̀ngbǎ ɨzʉ nyʉ́ nà.
75 Então Pedro se lembrou das palavras de Jesus: “Antes que o galo cante, você me negará três vezes”. E saiu dali, chorando amargamente.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 26, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.