Mateus 26
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs NTLH
1 Yěsù níitdègu yà ndɨ̀ ndúbhi ùdhenà rɔ̌ ìndrǔ tɔ̀ dhu t’údheta nɨ́tɔ kɔ́rɔ́, nɨ́ kǎdʉ̀ àtɨ̀nà pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ nɨ̌:
1 Quando Jesus acabou de ensinar essas coisas, disse aos discípulos:
2 «Nyɨ̌ nyʉ̀nɨ wà dhu Pásɨ̀ka tɔ́ Mʉ̀hɛndʉ̀ ràrɨ̌’ɨ̀ ɔ́yɔ̌ ɨdhɔ dzidɔ̌. Nɨ́ ka kɨ́ Ìndrǔ t’ídhùnà nípfǒ, kabhʉ òmvǔ-fɔ́, ndɨ́nɨ̌ ka kʉtɔ́ tɨ́ mʉ̀sàlabhà dɔ̌.»
2 — Vocês sabem que daqui a dois dias vai ser comemorada a
3 Wɔ̀ ndɨ kàsʉmɨ̀ ɔ̌ nɨ́ ndɨ, pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mà, Pbàyàhúdí tɔ́ pbàkʉ̀rʉ̌ mànà, núundu ɨ̀ Kàyafà bhà ádrʉ̀ngbǎ ɨdzá-yà-ba ɔ̌. Kàyafà nɨ’ɨ̀ pbàkùhánɨ́ dɔ̌ kamà.
3 Os chefes dos sacerdotes e os líderes judeus se reuniram no palácio de Caifás, o Grande Sacerdote ,
4 Nɨ́, abádhí nɨ́ɨrɨ ɨ̀ ndɨ́nɨ̌ ɨ̀ alʉ́ tɨ́ Yěsù ɨnzá kɔ́rɔ́ alɛ nʉ́nɨ rɔ́rɔ̀, ’àdʉ̀ àbhʉnà kohò.
4 e fizeram um plano para prender Jesus em segredo e matá-lo.
5 Pbɛ́tʉ̀, abádhí náadʉ̀ àtɨ̀nà: «Dhu àkǎ nzá àlɛ̌ ràlʉ̌ ka mʉ̀hɛndʉ̀ ɔ̌ rɔ̀, akyɛ ìndrǔ nɨ́ɨvàna dhu nɨ̌.»
5 Eles diziam: — Não vamos fazer isso durante a festa, para não haver uma revolta no meio do povo.
6 Yěsù nɨ́ɨ’ɨ̀ Bɛ̀tànɨyà tɨ́ kátɨna pbangá-ngba ɔ̌, Sìmonì tɨ́ kátɨna atdí alɛ bhà ɨdzá. Ndɨ Sìmonì nɨ́ yà kɨ́kɨ́ nà ɨ’ɨ̀ alɛ.
6 — ausente —
7 Nɨ́ atdí tsìbhálɛ náandrì kà-tɨ’ɔ̀. Ndɨ tsìbhálɛ nɨ́ɨ’ɨ̀ àlbatrɔ̀ tɨ́ kátɨna odu nɨ̌ ka kɔ́bhɔ̀lɔ̀ tsúpà nà fɔná. Ndɨ tsúpà ɔ̀ ɨ’ɨ̀ dhu nɨ́ ndrùù rɔ́ngʉ, ndɨrɔ̀ ɔrʉ́ odzìna nà akyɛ. Nɨ́ ɔ̀nyʉ̀ nɔ́nyʉ Yěsù rɨ̌ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌, kǎdhɔ̀ ndɨ akyɛ Yěsù-dɔ̀tsírɔ́.
7 — ausente —
8 Nɨ́ wɔ̀ dhu ɨ̀ àla rɔ̀, Yěsù bhà ábhàlɨ̌ náapɛ̀ ’ònù nzínzìya ɔ̌, ’àmbɛ àtɨ̀nà dɔ̌: «Hɔ̀kɔ̀! Ádhu kà rɨ̌ wɔ̀rɨ́ akyɛ nɨ́nzǎ wɔ̀ dhu bhěyi nɨ́?
8 Ao verem aquilo, os discípulos ficaram zangados e disseram: — Que desperdício!
9 Ka kàmbɛ̀nà tɨ́ obhó ndɨ akyɛ nábhʉ̌ kodzì ɔrʉ́ odzi ɔ̌, kadʉ̀ ndɨ fʉ̀rangà nʉ́ndɔ̀ nǎkʉ̀tálɛ tɔ̀?»
9 Esse perfume poderia ter sido vendido por uma fortuna, e o dinheiro, dado aos pobres.
10 Nɨ́ Yěsù níitdègu wɔ̀ abádhí rʉ̌nɔna dhu nɔ́sʉ̀, nɨ́ kǎdʉ̀ àtɨ̀nà abádhí nɨ̌: «Ádhu nyɨ̌ nyʉ̀va wɔ̀ tsìbhálɛ-tsì nɨ̌? Yà rùdú kɔ̀nzɨ̀ dhu nɨ́ ídzì dhu nyʉ́ ròsè.
10 Mas Jesus, sabendo o que eles diziam, disse:
11 Obhó tɨ́, nyɨ̌ nyóngo òko nǎkʉ̀tálɛ mànà bìlǐnganà, pbɛ́tʉ̀ àlɛ̌ kɨ́ nzɨ̌ ongo òko nyɨ̌ mànà bìlǐnganà.
11 Pois os pobres estarão sempre com vocês, mas eu não.
12 Wɔ̀ akyɛ kɔ̀dhɔ̀ dùdu-tsírɔ́ dhu nɨ̌, kɔ̀bhɔ̀lɔ̀ wà ngbɔ̌du angyangyɨ ɔtdʉ́ tɔ̀.
12 O que ela fez foi perfumar o meu corpo para o meu sepultamento.
13 Ma mɨ́ obhó dhu nʉ́nɔ fʉ̌kʉ̀: kɔ́rɔ́ ngari ɔ̌, yà Kàgàwà bhà Ídzì Màkʉ̌rʉ̀ nʉ́nɔ ka kɨ́ yà adzɨ ɔ̌ ɨnanǎ, ka kóngo yà tsìbhálɛ nɔ́nzɨ̀ dhu àwɛ ìndrǔ tɔ̀, kowù kɨ̀rɛ̀ rɔ̌ rɔ̀ná.»
13 Eu afirmo a vocês que isto é verdade: em qualquer lugar do mundo onde o
14 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, ɨdrɛ dɔ̀ná ɔ́yɔ̌ nà Yěsù bhà ábhàlɨ̌ nzínzì ɔ̌ atdí alɛ, Yudhà Ìskàrìyɔtà tɨ́ kátɨna, náarà pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ-tɨ́ ’ɔ̀,
14 Então um dos doze discípulos, chamado Judas Iscariotes, foi falar com os chefes dos sacerdotes.
15 ndàdʉ̀ àtɨ̀nà abádhí nɨ̌: «Ádhu nyɨ̌ nyòzè nyǐbhò idù ndɨ́nɨ̌ ma mipfo tɨ́ Yěsù mabhʉ fʉkʉ́?» Nɨ́ abádhí náadʉ̀ Pbàyàhúdí-bvʉ̌ ɨ̀bhʉ kumì fʉ̀rangà-kpɔ̌ nɔ́zʉ̀, ’àbhʉ kà-fɔ́.
15 Ele disse: — Quanto vocês me pagam para eu lhes entregar Jesus? E eles lhe pagaram trinta moedas de prata.
16 Ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀ tɨ́, Yudhà náadʉ̀ Yěsù nípfǒ ndɨ̀ ndɨ́, ndàbhʉ abádhí-fɔ́ nɨ̌ ídzì otu nɔ́pɛ̀ ndɔ̀nɛ̀.
16 E daí em diante Judas ficou procurando uma oportunidade para entregar Jesus.
17 Ɨ̀mbǎ ɔ̀nà afi nà mʉ̀gatì ka kɔnyʉ́nà ɔ̀ná mʉ̀hɛndʉ̀ tɔ́ wɛmbɛrɛ̀ tɔ́ ɨdhɔ ɔ̌, Yěsù bhà ábhàlɨ̌ náawù dhu ìvu Yěsù-tsʉ̌ ’àtɨ: «Ádhà nga ndɨ nyɨ nyòzè Pásɨ̀ka tɔ́ ɔ̀nyʉ̀ mɔ̌bhɔ̀lɔ̀ ɨndʉ̀ nɨ̌?»
17 No primeiro dia da Festa dos Pães sem Fermento , os discípulos chegaram perto de Jesus e perguntaram: — Onde é que o senhor quer que a gente prepare o jantar da
18 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ nɨ̌: «Nyòwu kɨgɔ̀ ɔ̀ atdí alɛ bhà, nyǎdʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌, Màlimò rǎtɨna ɨwà pbɨ̀ndà ɔvɛ tɔ́ kàsʉmɨ̀-tsʉ̀ rìndù ndɨ̀. Nɨ́ ɨ̀ ràrɨ̌ Pásɨ̀ka tɔ́ mʉ̀hɛndʉ̀ tɔ́ ɔ̀nyʉ̀ ɔ̀nyʉ atdíkpá pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ mànà pbʉ̀ ɨdzá rɔ̀.»
18 Ele respondeu:
19 Nɨ́ Yěsù bhà ábhàlɨ̌ náanzɨ̀ yà kàvinà fɨ̌yɔ̀ dhu, ’àdʉ̀ Pásɨ̀ka tɔ́ mʉ̀hɛndʉ̀ tɔ́ ɔ̀nyʉ̀ nɔ́bhɔ̀lɔ̀.
19 Os discípulos fizeram como Jesus havia mandado e prepararam o jantar da Páscoa.
20 Ɨnga níitdègu àtɨ, nɨ́ Yěsù mà náadʉ̀ òko ɔ̀nyʉ̀-tsʉ̀nǎ pbɨ̀ndà atdí kumì dɔ̀ná ɔ́yɔ̌ nà ábhàlɨ̌ mànà.
20 Quando anoiteceu, Jesus e os doze discípulos sentaram para comer.
21 Nɨ́ dhu nɔ́nyʉ ɨ̀ ɨ́ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌, Yěsù náatɨ abádhí nɨ̌: «Ma mɨ́ obhó dhu nʉ́nɔ fʉ̌kʉ̀, nzínzìkʉ ɔ̌ atdí alɛ rɨ̌ mipfǒ, ndàbhʉ ma òmvǔ-fɔ́.»
21 Durante o jantar Jesus disse:
22 Nɨ́ ɨzʉ nʉ́ʉka Yěsù bhà ábhàlɨ̌ atdídɔ̌ nyʉ́, ’àdʉ̀ ’ɔ̀pɛ̀ ’ɔ̀ngʉ̀ dhu atdátdírà ɔ̌ kà-tsʉ̌, ’òwù àtɨ̀nà rɔ̌: «Tɨ́ ɨma ndɨ Ádrʉ̀ngbǎlɛ́?»
22 Eles ficaram muito tristes e, um por um, começaram a perguntar: — O senhor não está achando que sou eu; está?
23 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu abádhí tɔ̀ ndàtɨ: «Yà atdíkpá mǎ mʉ̀fɔ̌ ɔtsʉ́ka nà kyàwì ɔ̀ alɛ nɨ́ ndɨ rɨ́ mipfǒ, ndàbhʉ ma òmvǔ-fɔ́.
23 Jesus respondeu:
24 Ìndrǔ t’ídhùnà rɔ̌vɛ̀ yà Kàgàwà bhà Andítá rʉ̌nɔna dɔ̀ná dhu bhěyi. Pbɛ́tʉ̀, kìpfǒ rɨ́ ndàbhʉ òmvǔ-fɔ́ alɛ rɨ̌’ɨ̀ ádrʉ̀ngbǎ àpbɛ̀ ɔ̌! Dhu akána nzɨ̌ kɔdhɨ̀ ndɨ alɛ mà!»
24 Pois o
25 Nɨ́ Yudhà, yà Yěsù nípfǒ rɨ́ ndàbhʉ òmvǔ-fɔ́ alɛ, náakɔ̀ ɔtɛ, ndìvǔ dhu kà-tsʉ̌, ndàtɨ: «Tɨ́ ɨma ndɨ Màlimǒ?» Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀, ndàtɨ: «Nyɨ nɨ́ ndɨ ka nyɨ nyʉ̀nɔ̀.»
25 Então Judas, o traidor, perguntou: — Mestre, o senhor não está achando que sou eu; está? Jesus respondeu:
26 Dhu ɔ̀nyʉ ɨ̀’ɨ́ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌, Yěsù idyi mʉ̀gatì, ndàlʉ̌ fɔná. Nɨ́ ɔ̀tsɔ̀ ndɨ̀ ndàbhʉ Kàgàwà tɔ̀ dhu-dzidɔ̌, kʉ̌kɔ kà-ɔ̌nga, ndàdʉ̀ ʉ̀ndɔ̀nà pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌-fɔ́, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà abádhí nɨ̌: «Nyàkɔ yà dhu, nyǎdʉ̀ ɔ̀nyʉ̀nà. Ngbɔ̌du nɨ́ yà.»
26 Enquanto estavam comendo, Jesus pegou o pão e deu graças a Deus. Depois partiu o pão e o deu aos discípulos, dizendo:
27 Tdɨ́tdɔ̌ kǐdyi dɨ̀vayì rɨ̌’ɨ̀ ɔ̀nà kɔ́pà ndàlʉ̌ fɔná. Nɨ́ ɔ̀tsɔ̀ ndɨ̀ ndàbhʉ Kàgàwà tɔ̀ dhu-dzidɔ̌, kǎdʉ̀ kàbhʉ abádhí tɔ̀, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà: «Nyɨ̌’ɨ kɔ́rɔ́, nyɔ̀mvʉ̀ ka.
27 Em seguida, pegou o cálice de vinho e agradeceu a Deus. Depois passou o cálice aos discípulos, dizendo:
28 Yàrɨ́ nɨ́ azùdu, yà ìndrǔ nùngbò Kàgàwà mànà azu, ndɨrɔ̀ ábhɔ̌ alɛ-okú dɔ̀ rɔ̀ ndɨ̀ nʉ̀fʉ̀, ndɨ́nɨ̌ Kàgàwà nʉ́ʉbà tɨ́ ìndrǔ tɔ́ nzɛ́rɛnga abádhí tɔ̀.
28 porque isto é o meu sangue, que é derramado em favor de muitos para o perdão dos pecados, o sangue que garante a
29 Ma mátɨna nyɨ̌ nɨ̌: Rɔ̀pɛ̀ ndɨ̀ kòmbí, ma mɨ́ nzɨ̌ yàrɨ́ dɨ̀vayì nɔ́mvʉ̀ tdɨ́tdɔ̌, ràrà àhʉ dɨ̀vayì ɔwʉ́tá nɔ́mvʉ̀ àlɛ̌ kowuya atdíkpá nyɨ̌ mànà Àbadu Kàgàwà bhà ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ idzi ɔ̌ dhu ɔ̀.»
29 Eu afirmo a vocês que nunca mais beberei deste vinho até o dia em que beber com vocês um vinho novo no
30 Adyi ɨ̀ ʉ̀yʉ̀ dhu-dzidɔ̌, abádhí adʉ̀ òwu mìzèyìtunì tɨ́ kátɨna itsu náarɨ́’ɨ̀ dɔ̀ná pbìrì dɔ̀.
30 Então eles cantaram canções de louvor e foram para o monte das Oliveiras.
31 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ nɨ̌: «Indo, yàrɨ́ iku ɔ̌, nyɨ̌ kɔ́rɔ́, nyɨ̌ nyɨ́ mʉbha atdírɔ̀. Obhó tɨ́, Kàgàwà bhà bhǔkù ɔ̀ ka kándǐ dhu katɨ:
31 E Jesus disse aos discípulos:
32 Pbɛ́tʉ̀, ma mɨ̀ngbɛ̀ ma dhu-dzidɔ̌, ma madʉ̀ya àrà nyɔ̌dɔ̀ Gàlìlayà tɔ́ pbìrì ɔ̀ rɔ̀.»
32 Mas, depois que eu ressuscitar, irei adiante de vocês para a Galileia.
33 Nɨ́ Pɛ́tɛrʉ̀ apɛ̀ ɔtɛ, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà Yěsù nɨ̌: «Ngʉ̌kpà alɛ mà rɨ̌ mbǎ nyʉbha, nɨ́ ma mɨ́ nzɨ̌ nyʉbha akɛkpá màtɨ́.»
33 Então Pedro disse a Jesus: — Eu nunca abandonarei o senhor, mesmo que todos o abandonem.
34 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Ma mɨ́ obhó dhu nʉ́nɔ ɨndʉ̀: ‹Indo, yàrɨ́ iku ɔ̌, ɨnzá à’ʉ̌-akpà nápɛ̀ ɔ̀ngɔ̀ rɔ́rɔ̀, nyɨ nyɨ’ɨna ɨwà nyɨ nyàtɨ ɨ̀bhʉ-gʉ̀na ɨnzá nyɨ rʉ́nɨ ma rɔ́.›»
34 Mas Jesus lhe disse:
35 Nɨ́ Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀, ndàtɨ: «Ma mɨ́ nzɨ̌ àtɨna akɛkpá màtɨ́ ɨnzá ma rʉ́nɨ nyɨ, ɨ̀mbǎ dhu ɨ’ɨna atdíkpá àlɛ̌ kʉ́vɛ nyɨ mànà dhu màtɨ́.» Ndɨrɔ̀ kɔ́rɔ́ ngʉ̌kpà ábhàlɨ̌ náadʉ̀ dhu ʉ̀nɔ̀ ndɨ dhu bhěyi tɨ́.
35 Pedro respondeu: — Eu nunca vou dizer que não o conheço, mesmo que eu tenha de morrer com o senhor! E todos os outros discípulos disseram a mesma coisa.
36 Tdɨ́tdɔ̌, Yěsù mà pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ mànà náawù ùvò Gɛ̀tɛ̀sɛ̀manɨ̀ tɨ́ kátɨna atdí ngari ɔ̀. Nɨ́ kǎdʉ̀ àtɨ̀nà abádhí nɨ̌: «Nyòko ɨrɔ́ ndǎlʉ̀ ma márà mɨtsɔ̀ ɔ̀na nǎ.»
36 Jesus foi com os discípulos para um lugar chamado Getsêmani e lhes disse:
37 Nɨ́ kǎdʉ̀ Pɛ́tɛrʉ̀ mà, Zɛ̀bɛ̀dayò bhà ɔ́yɔ̌ inzo mànà núnzì, ’àdʉ̀ òwu mànà ányɨ̀. Nɨ́ kɨ̌’ɨ̀ ɨzʉ nà atdídɔ̌, afína ràdʉ̀ ndɔ̀pɛ̀ ndɨ̀nza ndɨ̀.
37 Então Jesus foi, levando consigo Pedro e os dois filhos de Zebedeu. Aí ele começou a sentir uma grande tristeza e aflição
38 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ kǎdʉ àtɨ̀nà abádhí nɨ̌: «Afídu rɨ̌’ɨ̀ ábhɔ̌ ɨzʉ nyʉ́ nà, akyɛ ma mɔ́vɛ̀ dhu bhěyi. Nɨ́ nyòko ɨrɔ́, ndɨrɔ̀ nyòko ípìrɔ̌rɔ̀, yà ma mádɨ dhu bhěyi.»
38 e disse a eles:
39 Kǎdʉ̀ àrà ɨtsɛta akɛ, ndàdʉ̀ ndìbvu obvò, ndàpbǎ nyɨ̀na adzɨkpa nyʉ́ rɔ̌. Nɨ́ kǎdʉ̀ ndɨ̀tsɔ̀, ndàtɨ: «Àbá, ndɨ dhu rǎdʉ̀ ndɔ̀nzɨ̀ nánɨ̌, índrǐ wɔ̀ àpbɛ̀ tɔ́ kɔ́pà ɨtsɛ rùdú rɔ̀. Pbɛ́tʉ̀, ndɨ dhu àkǎ nzá ndɔ̀nzɨ̀ ndɨ̀ ma mòzè ka dhu bhěyi, kàkǎ ndɔ̀nzɨ̀ ndɨ̀ yà nyɨ nyʉ́ nyɨ nyòzè ka dhu bhěyi.»
39 Ele foi um pouco mais adiante, ajoelhou-se, encostou o rosto no chão e orou:
40 Nɨ́ kǎdʉ̀ ndàdu kɔ̌kɔ̀ ɨ̀bhʉ ábhàlɨ̌-tɨ’ɔ̀, ndàdʉ̀ abádhí nótù ɨwà ʉ̀dhɔ rɔ́. Nɨ́ kǎdʉ̀ dhu ìvu Pɛ́tɛrʉ̀-tsʉ̌, ndàtɨ: «Nyɨ̌ nyàdʉ̀ tɨ́ obhó òko ípìrɔ̌ rɔ̀ ma mànà atdí adyifɔ̀-sɨsɨ̀ màtɨ́?
40 Depois voltou e encontrou os três discípulos dormindo. Então disse a Pedro:
41 Nyòko ípìrɔ̌rɔ̀, ndɨrɔ̀ nyɨ̀tsɔ̀ nyɨ̌ akyɛ nyɨ̌ nyotsúna umvútá ɔ̀ nɨ̌. Alafí nózè ndɔ̀nzɨ̀ ídzì dhu, pbɛ́tʉ̀ alɛ-ngbɔ̀ rɨ̌ ndɨ ɨ̀’ɨ̀ ivíví ɨ dhu t’ɔ́nzɨta tɔ̀.»
41 Vigiem e orem para que não sejam tentados. É fácil querer resistir à tentação; o difícil mesmo é conseguir.
42 Ɔyɔ rɨ́ kìsě nɨ̌, kǐndrí ndɨ̀ ɨtsɛ tdɨ́tdɔ̌ abádhí-tɨ́ rɔ̀, ndàdʉ̀ ndɨ̀tsɔ̀ yà dhu bhěyi: «Àbadú, yàrɨ́ àpbɛ̀ tɔ́ kɔ́pà náapɛ́ ɨ̀’ɨ̀ ɨ̀nzɨ̌ rʉ́da dùdu nǎ ɨnzá ma mɔ̀mvʉ̀ rɔ́rɔ̀ dhu tɨ́, nɨ́ ítsè afínʉ òzè dhu rɔnzɨ ndɨ̀!»
42 Pela segunda vez Jesus foi e orou, dizendo:
43 Nɨ́, ábhàlɨ̌-tɨ’ɔ̀ ndɨ̀ ndàdu ndɨ̀ rɔ̀, kǎdʉ̀ abádhí òtù ɨwà ʉ̀dhɔ rɔ́, atdídɔ̌ ɨdhɔ rɨ̌’ɨ̀ nyɨ̀kpɔ́ya ɔ̌ nɨ́dhunɨ̌.
43 Ele voltou de novo e encontrou os discípulos dormindo. Eles estavam com sono e não conseguiam ficar com os olhos abertos.
44 Yěsù nɨ́ɨvà ndɨ̀, ndìndrǐ ndɨ̀ ɨtsɛ tdɨ́tdɔ̌ abádhí-tɨ́ rɔ̀. Nɨ́ ɨ̀bhʉ rɨ́ kìsě nɨ̌, kǎdʉ̀ ndɨ̀tsɔ̀, ndʉ̀nɔ̀ yà angyi ndɨ̀ ndárà ʉ̀nɔ̀nà rɔ̌ ɔtɛ kɛ̀lɛ̌.
44 Jesus tornou a sair de perto deles e orou pela terceira vez, dizendo as mesmas palavras.
45 Tdɨ́tdɔ̌ kǎdù ndɨ̀ ábhàlɨ̌ ɨ, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà abádhí nɨ̌: «Nyɨ̌ pbánɨ́ òko nyɨ̌ nyòko ɔ̀dhɔ̀ nyɨ̌ nyɔ́dhɔ̀ rɔ́! Nyɨ̌ pbánɨ́ nyǎsǒ nyɨ̌? Nyàndà! Kànɨ̌ Ìndrǔ t’ídhùnà nábhʉ̌ ka kɨ́ nzɛ́rɛngatálɛ-fɔ́ nɨ̌ kàsʉmɨ̀ nákǎ wà.
45 Então voltou até onde os discípulos estavam e perguntou:
46 Nɨ́ nyɨ̀và nyɨ̌, kòwu! Kànɨ̌ ma àbhʉ̌ rɨ́ òmvǔ-fɔ́ alɛ nɨ́rà wà!»
46 Levantem-se, e vamos embora. Vejam! Aí vem chegando o homem que está me traindo!
47 Yěsù rɔ̌tɛ ɔ̀nanǎ, Yudhà, atdí kumì dɔ̀ná ɔ́yɔ̌ nà kàbhà ábhàlɨ̌ nzínzì ɔ̌ atdí alɛ, nɨ́ɨtɔ ndɨ̀ ábhɔ̌ ihé-yà mànà owùna ɔ̌. Ɨ alɛ-fɔ́ nɨ’ɨ̀ obhí-akpá mà, mùgǒ mànà. Abádhí nivi nɨ’ɨ̀ pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mà, Pbàyàhúdí ɔ̌ pbàkʉ̀rʉ̌ mànà.
47 Jesus ainda estava falando, quando chegou Judas, um dos doze discípulos. Vinha com ele uma grande multidão armada com espadas e porretes, que tinha sido mandada pelos chefes dos sacerdotes e pelos líderes judeus.
48 Ndɨ Yudhà yà Yěsù nípfǒ rɨ́ ndàbhʉ rɨ́ òmvǔ-fɔ́ alɛ, nɨ’ɨ̀ ɨwà ndɨ̀ ndɔnzɨna Yěsù ka kʉnɨ tɨ́ rɔ̀ná dhu nʉ̀nɔ̀nà ihé-yà tɔ̀. Kǎtɨ abádhí nɨ̌: «Ma mámbǒna alɛ nɨ’ɨna ndɨ nyɨ̌ nyɨ́ atdyúna òho alɛ. Nɨ́ nyàlʉ̌ ka dòtsí.»
48 O traidor tinha combinado com eles um sinal. Ele tinha dito: “Prendam o homem que eu beijar, pois é ele.”
49 Nɨ́ Yudhà náandrì ányɨ̀rɔ̌ rɔ́ tɨ́ Yěsù-tɨ’ɔ̀, ndàdʉ̀ kàtsɛ̀ ndàtɨ: «Yǎmbʉ̀ Màlimò!» Kǎdʉ̀ kàmbo.
49 Judas foi até perto de Jesus e disse: — Mestre, que a paz esteja com o senhor! E o beijou.
50 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀ ndàtɨ: «Ɔdhɨ́, ɔ́nzɨ nyɨ nyɨ̀rà ɔ̀nzɨ̀nà dhu!» Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ ngʉ̌kpà alɛ náadʉ̀ ìndri, àlʉ̌ Yěsù, àdʉ̀ òsònà.
50 Jesus respondeu: Então eles chegaram, prenderam Jesus e o amarraram.
51 Nɨ́ Yěsù mà nɨ́’ɨ̀ mànà alɛ nzínzì ɔ̌, atdí alɛ nɨ́ɨdhá pbɨ̀ndà ɨla tɔ́ obhi-akpà, ndʉ̀’à pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ dɔ̌ kamà bhà kasʉtálɛ-bɨ̀ nɨ̌.
51 Mas um dos que estavam ali com Jesus tirou a espada, atacou um empregado do Grande Sacerdote e cortou uma orelha dele.
52 Nɨ́ Yěsù àdʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Ádǔ pbʉ̀kʉ̀ obhi fɨ̀ndá ngari ɔ̀. Obhó tɨ́, kɔ́rɔ́ alɛ yà obhi ùgu arɨ́ ìndrǔ tɔ̀, nʉ́ʉvɛ̀ya obhi nɨ̌ tɨ́.
52 Aí Jesus disse:
53 Nyɨ nyɨ̀rɛ̀ tɨ́ dhu ɨ̀nzɨ̌ ma ràmbɛ̀nà mʉ̀dzʉ̀nà nónzi Àbadu Kàgàwà-fɔ́, ràdʉ̀ atdí kumì dɔ̀ná ɔ́yɔ̌ nà dɔ̀nǎ róse ɨla t’úgyeta tɔ́ pbɨ̀ndà màlàyíká tɔ́ pɨ̀kɔ̀ níbhò idù ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀ tɨ́?
53 Você não sabe que, se eu pedisse ajuda ao meu Pai, ele me mandaria agora mesmo doze exércitos de anjos?
54 Pbɛ́tʉ̀, ndɨ dhu bhěyi kɨ̀’ɨ̀ rɔ̀, yà àndǐ ka kandí Kàgàwà bhà Andítá ɔ̀ dhu náakána ɨ̀ngbǎ dhu bhěyi? Obhó tɨ́, ndɨ Andítá rǎtɨna kà ràkǎ ndɔ̀nzɨ̀ ndɨ̀ ndɨ dhu bhěyi.»
54 Mas, nesse caso, como poderia se cumprir aquilo que as
55 Ndɨ kàsʉmɨ̀ ɔ̌, Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà ihé-yà nɨ̌: «Ádhu nyɨ̌ nyíwu ma nálʉ fʉkʉ́ obhí-akpá mà, mùgǒ mànà nà, ogbotálɛ nálʉ ríwu alɛ bhěyi nɨ̌? Bìlǐnganà ma múbhì àdɨ rɔ̀ mambɛ dhu ùdhe dɔ̌ Kàgàwà bhà ɨdza ɔ̌ rɔ̀, ɨ̀nzɨ̌ nyǎdʉ̀ ma àlʉ.
55 Depois Jesus disse para aquela gente:
56 Pbɛ́tʉ̀, kɔ́rɔ́ kɔ̌kɔ̀ dhu nɔ́nzɨ̀ ɨ̀ ndɨ́nɨ̌ Kàgàwà bhà pbànábí náandí dhu náaká tɨ́.» Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ kɔ́rɔ́ ábhàlɨ̌ nʉ́ʉbhà àbadhi, ’àdʉ̀ òtse.
56 Mas tudo isso está acontecendo para se cumprir o que os Então todos os discípulos abandonaram Jesus e fugiram.
57 Yà Yěsù nòsò alɛ náawù kà nà pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ dɔ̌ kamà, Kàyafà tɨ́ kátɨna bhà, yà Músà bhà Ʉyátá tɔ́ màlímó mà, pbàkʉ̀rʉ̌ mànà núndu ɨ̀ ɨ.
57 Os homens que prenderam Jesus o levaram até a casa do Grande Sacerdote Caifás, onde estavam reunidos alguns mestres da Lei e alguns líderes judeus.
58 Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ àdɨ ɨtsɛta ndàmbɛ àrà dɔ̌ Yěsù-owù ɔ̌, ndàrà àhʉ pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ dɔ̌ kamà bhà ɨdza-li’ɔ̀. Nɨ́ kǎtsù ɨdza-ngbɔ̀ ka kákpɔ̀rɔ̀ nɨ̌ kàlɨ̀ ɔ̀, ’àdʉ̀ òko obvò atdíkpá sàndǐrì mànà, ndɨ́nɨ̌ ndɨ̀ ndala tɨ́ wɔ̀ dhu rǎrà ìku tɨ́ dhu.
58 Pedro seguiu Jesus de longe até o pátio da casa do Grande Sacerdote. Entrou e sentou-se com os guardas para ver como aquilo ia terminar.
59 Nɨ́ pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mà, Pbàyàhúdí-bvʉ̌ ádrɔ̀drɔ̌ anya nɨ́tdɨ̀ arɨ́ ngʉ̌kpà alɛ mànà kɔ́rɔ́, náambɛ́nà tɨ̀tɔ̀ dɔ̌ màtɨ́ ka kɨ́ Yěsù nɔ́bhʉ dɔ̀ná dhu nɔ́nɛ̀ dɔ̌, ndɨ́nɨ̌ kadʉ̀ tɨ́ kòhò.
59 Os chefes dos sacerdotes e todo o Conselho Superior estavam procurando alguma acusação falsa contra Jesus a fim de o condenar à morte.
60 Pbɛ́tʉ̀, ɨ̀mbǎ tɨ̀tɔ̀ tɔ́ ábhɔ̌ ngàmbì mà níiwú, ’ʉ̀nɔ̀ tɨ̀tɔ̀ kà-dɔ̌, nɨ́ abádhí náabà nzá atdí dhu mà. Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ ɔ́yɔ̌ alɛ nʉ́ʉtɔ ɨ̀,
60 Mas não puderam encontrar nada contra ele, embora muitos se levantassem para dizer mentiras a respeito dele. Afinal dois homens se apresentaram
61 ’àdʉ̀ àtɨ̀nà: «Wɔ̀rɨ́ alɛ átɨ: ndɨ̀ ràrǎdʉ̀ Kàgàwà bhà ɨdza núgolo, ndàdʉ̀ ɔ̀sɨ̀nà tdɨ́tdɔ̌ ɨ̀bhʉ ɨdhɔ ɔ̌.»
61 e disseram: — Este homem afirmou: “Eu posso destruir o Templo de Deus e construí-lo de novo em três dias.”
62 Nɨ́ pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ dɔ̌ kamà nɨ́ɨvà ndɨ̀, ndìdè, ndàtɨ Yěsù nɨ̌: «Nyɨ tɨ́ obhó dhu àdǔ? Ádhu kɔ̌kɔ̀ alɛ rʉ̌nɔna dʉ̀nʉ́?»
62 Aí o Grande Sacerdote se levantou e perguntou a Jesus: — Você não vai se defender desta acusação?
63 Pbɛ́tʉ̀, Yěsù adʉ̀ ɨ̀nɛ̀ ɨ̀nɛ̀ tɨ́. Nɨ́ wɔ̀ kamà adʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Yà ɨ̀nzɨ̌ arɔ́vɛ̀ Kàgàwà-ɔvɔ̀ rɔ̌, ma mòzè nyɔtsɔ̀ dhu nyʉ́. Nyɨ tɨ́ Krɨ́stɔ̀, Kàgàwà t’ídhùnà nyʉ́?»
63 Mas Jesus ficou calado. Então o Grande Sacerdote tornou a perguntar: — Em nome do Deus vivo, eu exijo que você diga para nós: você é o
64 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀, ndàtɨ: «Ɨnyɨ nɨ́ ndɨ ka nyɨ nyʉ̀nɔ̀. Pbɛ́tʉ̀, ma mɨ́ obhó dhu nʉ́nɔ fʉ̌kʉ̀: Rɔ̀pɛ̀ ndɨ̀ kòmbí, nyɨ̌ nyɨ́ Ìndrǔ t’ídhùnà nálǎ ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ nà arɨ́’ɨ̀ Kàgàwà bhà fangà dɔ̀nǎ rɔ̀ àdɨ rɔ́. Ndɨrɔ̀, nyɨ̌ nyalaya ka átɔ̀ ádrʉ̀ngbǎ àpbù dɔ̌ rɨ́rà ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ rɔ̀ rɔ́.»
64 Jesus respondeu:
65 Nɨ́ pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ dɔ̌ kamà nʉ́ʉfa rɔ̀ná mbɛrʉ̀-ɔ̌nga, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà ihé-yà nɨ̌: «Kʉ̀nɔ̀ dhu nzɛ́rɛ nyʉ́ Kàgàwà nɨ̌! Ɨ̀mbǎ àlɛ̌ kɨ́’ɨ̀ ngàmbì-atdyú nà tdɨ́tdɔ̌. Nyɨ̌ nyɨ̀rɨ̀ wà kʉ̀nɔ̀ Kàgàwà nɨ̌ dhu.
65 Aí o Grande Sacerdote rasgou as suas próprias roupas e disse: — Ele
66 Nɨ́ ádhu nyɨ̌ nyɨ̀rɛ̀ kà dɔ̌?» Nɨ́ ihé-yà adʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀ ’àtɨ: «Kàkǎ wà ndɔ̀vɛ̀.»
66 Então, o que resolvem? Eles responderam: — Ele é culpado e deve morrer!
67 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, abádhí núuso ɨsɔ Yěsù-nyɨ̀kpɔ́ ɔ̀, ’àdʉ̀ kùdù ùngùrǔ ɨ̀ ùngùrǔ ɔtsʉ́ya nɨ̌. Ngʉ̌kpà alɛ nóowúnà kʉ̀pbɨ̀ rɔ̌,
67 Em seguida cuspiram no rosto de Jesus e deram bofetadas nele. E os que batiam nele
68 ’àdʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Ɨnyɨ Krɨ́stɔ̌, átɨ pɛ́ nyɨ nɔ̀pbɨ̀ alɛ fǎkà!»
68 diziam: — Ei, Messias, adivinhe para nós quem foi que bateu em você!
69 Pɛ́tɛrʉ̀ nɨ́ɨ’ɨ̀ irí ndɨ̀ ndàdɨ ɨdza-lí rɔ́. Nɨ́ kasʉ tɔ́ atdí tsìbhálɛ níindri kà-tɨ’ɔ̀, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Ɨnyɨ mà átɔ̀, nyɨ̌ nyɨ́’ɨ̀ atdíkpá Yěsù, Gàlìlayà tɔ́ pbìrì ɔ̌ alɛ mànà.»
69 Pedro estava sentado lá fora no pátio, quando uma das empregadas chegou perto dele e disse: — Você também estava com Jesus da Galileia.
70 Pbɛ́tʉ̀, Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ wɔ̀ dhu nágò kɔ́rɔ́ alɛ-ɔ̀nzɨ̌ rɔ̀, ndàtɨ: «Ɨnzá ma mʉ̀nɨ wɔ̀ nyɨ nyʉ́nɔna dhu.»
70 Mas ele negou diante de todos, dizendo: — Eu não sei do que é que você está falando.
71 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ ndɨ̀và, ndàrà ɨdza-ngbɔ̀ ka kákpɔ̀rɔ̀ nɨ̌ kàlɨ̀-li’ɔ̀. Nɨ́ kasʉ tɔ́ ngǎtsi tsìbhálɛ náala ka, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà ányɨ̀rɔ̌ ɨ̀’ɨ̀ alɛ nɨ̌: «Yàrɨ́ alɛ mà nɨ́’ɨ̀nà atdíkpá Yěsù, Nàzàretì alɛ mànà!»
71 Depois foi para a entrada do pátio. Outra empregada o viu e disse às pessoas que estavam ali: — Ele estava com Jesus de Nazaré.
72 Nɨ́ Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ wɔ̀ tsìbhálɛ ʉ̀nɔ̀ dhu nágò tdɨ́tdɔ̌, ndàdʉ̀ dhu nyʉ́ ɔ̀tsɔ̀, ndàtɨ: «Ɨnzá ma mʉ̀nɨ wɔ̀ alɛ.»
72 Pedro negou outra vez, respondendo: — Juro que não conheço esse homem!
73 Nɨ́ ɨnzá kàsʉmɨ̀ nʉ́dà abhɔ màtɨ́ rɔ́rɔ̀, ányɨ̀rɔ̌ ɨ̀’ɨ̀ alɛ náandrì Pɛ́tɛrʉ̀-tɨ’ɔ̀, ’àdʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Obhó nyʉ́, nyɨ nɨ́ abádhí nzínzì ɔ̌ atdí alɛ. Obhó tɨ́, mǎ mʉ̀nɨ nyɨ yà nyɨ nyɔ́tɛ tɨ́ dhu rɔ̀.»
73 Pouco depois, os que estavam ali chegaram perto de Pedro e disseram: — O seu modo de falar mostra que, de fato, você também é um deles.
74 Nɨ́ Pɛ́tɛrʉ̀ ádʉ̀ ɔtɛ nɔ́pɛ̀, ndàtɨ abádhí nɨ̌: «Kàgàwà nákǎ ndɔ̀tdɨ̀ ànyǎdu! Ma mɔ̀tsɔ̀ wà dhu matɨ, ɨnzá ma rʉ́nɨ wɔ̀ alɛ!» Nɨ́ ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀ tɨ́ à’ʉ̌-akpà náadʉ̀ ɔ̀ngɔ̀.
74 Então Pedro disse: — Juro que não conheço esse homem! Que Deus me castigue se não estou dizendo a verdade! Naquele instante o galo cantou,
75 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ yà Yěsù nʉ́nɔ̀nà fɨ̌ndà dhu nɨ́rɛ̀. Kǎtɨ: «Ɨnzá à’ʉ̌-akpà nápɛ̀ ɔ̀ngɔ̀ rɔ́rɔ̀, nyɨ nyɨ’ɨna ɨwà nyɨ nyàtɨ ɨ̀bhʉ-gʉ̀na, ɨnzá nyɨ rʉ́nɨ ma rɔ́.» Nɨ́ Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ àhʉ iri, ndàdʉ̀ ndɔ̀pɛ̀ ndɔ̀dzɨ̀ ádrʉ̀ngbǎ ɨzʉ nyʉ́ nà.
75 e Pedro lembrou que Jesus lhe tinha dito: “Antes que o galo cante, você dirá três vezes que não me conhece.” Então Pedro saiu dali e chorou amargamente.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 26, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.