Mateus 14
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs NVT
1 Hɛ̀rɔdɛ̀ nɨ́ɨ’ɨ̀ Gàlìlayà tɔ́ pbìrì ɔ̌ lɨ̀walɨ̀ tɨ́ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌, kɨ̌rɨ Yěsù dɔ̌ ka kʉ́nɔna dhu.
1 Quando Herodes Antipas ouviu falar de Jesus,
2 Nɨ́ kǎdʉ̀ àtɨ̀nà pbɨ̀ndà kasʉtálɛ nɨ̌: «Bàtizò nubhónà Yùwanɨ̀ nɨ́ wɔ̀ ndɨ̀ nɨ̀ngbɛ̀ ɔvɛ-bvʉ̀ rɔ̀. Ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ nɨ́ ndɨ, kà rɨ̌’ɨ̀ wɨwɨ̀ t’ɔ́nzɨta tɔ́ ɔbɨ nà.»
2 disse a seus conselheiros: “Deve ser João Batista que ressuscitou dos mortos! Por isso ele tem poder para fazer esses milagres”.
3 Wɔ̀ ndɨ Hɛ̀rɔdɛ̀ nɨ́ ndɨ ʉyátá nabhʉ̀ kosò Yùwanɨ̀, kadʉ̀ ʉ̀tsɨ̀nà kɨdɔ̀ imbi ɔ̀. Kǎnzɨ̀ ndɨ dhu, adɔ̀nà Fìlipò-ve, Hɛ̀rɔ̀diyà-okú dɔ̀ rɔ̀.
3 Herodes havia mandado prender e encarcerar João para agradar Herodias, que era esposa de Filipe, seu irmão.
4 Obhó tɨ́, Yùwanɨ̀ ongónà àtɨ̀nà ɨnzá dhu ràkǎ Hɛ̀rɔdɛ̀ rìdyì Hɛ̀rɔ̀diyà venà tɨ́.
4 João tinha dito repetidamente a Herodes: “É contra a lei que o senhor viva com ela”.
5 Nɨ́ wɔ̀ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, Hɛ̀rɔdɛ̀ nóongónà ndòzè ndàbhʉ Yùwanɨ̀ kohò. Pbɛ́tʉ̀, kǒngónà ihé-yà ɔdɔ̀ nɔ́nzɨ̀, kɔ́rɔ́ alɛ nʉ́ʉnɨ dhu Yùwanɨ̀ ràrɨ̌ Kàgàwà bhà nabì nɨ́dhunɨ̌.
5 Herodes queria matá-lo, mas tinha medo de provocar uma revolta, pois o povo acreditava que João era profeta.
6 Nɨ́ atdíku, Hɛ̀rɔdɛ̀ rɨ̌ ndɨ̀ ka kadhɨ̀ ɔ̀ná ɨdhɔ nɨ́rɛ̀ nɨ́nganɨ́, Hɛ̀rɔ̀diyà bhà tsìbhíngba náabɛ̀ yà Hɛ̀rɔdɛ̀ núnzìnà alɛ-ɔnzɨ̌, ndɨ ɔbɛ́ ràdʉ̀ Hɛ̀rɔdɛ̀-nyɨ̀kpɔ́ nɔ́fɔ̀ atdídɔ̌.
6 Contudo, numa festa de aniversário de Herodes, a filha de Herodias dançou diante dos convidados e agradou muito o rei,
7 Nɨ́ ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, kǎdʉ̀ dhu ɔtsɔ̀ ndàtɨ, ndɨ̀ ràrɨ̌ kɔ́rɔ́ dhu-tsí yà ndɨ tsìbhíngba rǒnzina-fɔná nábhʉ̌ kà tɔ̀.
7 e ele prometeu, sob juramento, que lhe daria qualquer coisa que ela pedisse.
8 Nɨ́ ɨ́yànà ɔ̀vɔ̀ fɨ̌ndà dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, ndɨ tsìbhíngba náadʉ̀ àtɨ̀nà Hɛ̀rɔdɛ̀ nɨ̌: «Íbhò bàtizò ùbhǒ arɨ́ Yùwanɨ̀-dɔ fudú ɨrɔ́ tsàlɨ̀tsalɨ̀ dɔ̌!»
8 Instigada pela mãe, a moça disse: “Quero a cabeça de João Batista num prato!”.
9 Nɨ́ ɨzʉ nʉ́ʉka ádrʉ̀ngbǎ kamà Hɛ̀rɔdɛ̀ atdídɔ̌ wɔ̀ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀. Pbɛ́tʉ̀, angyangyɨ ndɨ̀ ndɔ̀tsɔ̀nà dhu yà ndɨ̀ ndùnzìnà alɛ-ɔ̀nzɨ̌ rɔ̀ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, kǎdʉ̀ dhu ʉ̀ya ndɨ́nɨ̌ kabhʉ̀ tɨ́ Yùwanɨ̀-dɔ kà tɔ̀.
9 O rei se arrependeu do que tinha dito, mas, por causa do juramento feito diante dos convidados, deu as ordens para que atendessem ao pedido.
10 Nɨ́ kǎdʉ̀ atdí alɛ návi ràrà Yùwanɨ̀-dɔ nɔ́kɛ̀rɛ̀ imbi ɔ̀ rɔ̀.
10 João foi decapitado na prisão,
11 Wɔ̀ alɛ adʉ̀ ɨ̀rà Yùwanɨ̀-dɔ nà tsàlɨ̀tsalɨ̀ dɔ̌ rɔ̀, ndàdʉ̀ àbhʉnà wɔ̀ tsìbhíngba-fɔ́, kà ràdʉ̀ àrà àbhʉnà ɨ́yànà-fɔ́.
11 e sua cabeça foi trazida num prato e entregue à moça, que a levou à sua mãe.
12 Yùwanɨ̀ bhà ábhàlɨ̌ náadʉ̀ ìwu kǎ-bvò nídyì, ’òwù ɔ̀tdʉ̀nà. Abádhí adʉ̀ òwu wɔ̀ ndɨ̀ nɔ̀nzɨ̀ dhu ɔ̀yɨ̌ nà Yěsù tɔ̀.
12 Os discípulos de João vieram, levaram seu corpo e o sepultaram. Em seguida, foram a Jesus e lhe contaram o que havia acontecido.
13 Bàtizò nubhónà Yùwanɨ̀ nɔ́vɛ̀ dhu ndɨ̀ ndɨ̀rɨ̀ rɔ̀, Yěsù nɨ́ɨvà ndɨ̀ ʉrɔ́ rɔ̀ ibhú ɔ̌, ndàrà atdí rɔ̀ atdí rʉ̀ngʉ̀ tɨ́ rɨ́’ɨ̀ ngari ɔ̀. Pbɛ́tʉ̀, kà rǎrà dhu nɨ̀rɨ̀ ihé-yà náadʉ̀ ùvò fɨ̌yɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ rɔ̀, ’òwù kǒwù ɔ̌ pfɔ̌ya dɔ̌, ɨdha-gì dɔ̀nǎ.
13 Logo que Jesus ouviu a notícia, partiu de barco para um lugar isolado, a fim de ficar só. As multidões, porém, descobriram para onde ele ia e o seguiram a pé, vindas de muitas cidades.
14 Ibhú ɔ̀ rɔ̀ ndɨ̀ ndàhʉ rɔ̀, Yěsù náala ádrʉ̀ngbǎ ihé-yà, ndàdʉ̀ ɨzʉ nábà atdídɔ̌ abádhí dɔ̌. Nɨ́ kǎdʉ̀ ndɔ̀pɛ̀ ndɨ̀gʉ̌ abádhí ìwǔ nà andɨtálɛ.
14 Quando Jesus saiu do barco, viu a grande multidão, teve compaixão dela e curou os enfermos.
15 Pbɨ́tsɔ̀ngǎnǎ, Yěsù bhà ábhàlɨ̌ níiwú kà-tɨ’ɔ̀, ’àdʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Ɨnga nátɨ ɨwà, ndɨrɔ̀ ɨrɔ́ nga rɨ̌’ɨ̀ igi. Nɨ́ ávǐ kɔ̌kɔ̀ alɛ ràdʉ ɨ̀ pbanga-tsidɔ̀, ndɨ́nɨ̌ ɨ̀ udzí tɨ́ ɔ̀nyʉ̀ fɨ̌yɔ̀.»
15 Ao entardecer, os discípulos foram até ele e disseram: “Este lugar é isolado, e já está ficando tarde. Mande as multidões embora, para que possam ir aos povoados e comprar comida”.
16 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ tɔ̀ ndàtɨ: «Ɨnzá dhu àkǎ abádhí ròwù pbanga-tsidɔ̀! Nyàbhʉ ɔ̀nyʉ̀ nyɨ̌-tɨ́rɔ̀ abádhí tɔ̀.»
16 “Não há necessidade”, disse Jesus. “Providenciem vocês mesmos alimento para elas.”
17 Pbɛ́tʉ̀, abádhí náadʉ̀ dhu àdu Yěsù tɔ̀, ’àtɨ: «Ɔ̀nyʉ̀ tɨ́ mǎ mɨ́’ɨ̀ nà ɨrɔ́ dhu nɨ́ imbò mʉ̀gatì mà, ɔ́yɔ̌ ɨ̀bhɛ̀ mànà kɛ̀lɛ̌.»
17 Eles responderam: “Temos apenas cinco pães e dois peixes!”.
18 Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà abádhí nɨ̌: «Nyìwǔ ɨ dhu nà àzú fudu ɔ̀.»
18 “Tragam para cá”, disse ele.
19 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ Yěsù náadʉ̀ kɔ̀rɨ́ alɛ́-yà návi ròkò obvò ɨrɨ́ dɔ̌. Kǎdʉ̀ kɔ̌kɔ̀ imbò mʉ̀gatì núgù, ɔ́yɔ̌ ɨ̀bhɛ̀ mànà ndʉ̀lʉ̌ fɔná. Tdɨ́tdɔ̌ kǎdʉ̀ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ nga nándà, ndàdʉ̀ Kàgàwà nónzì ràso ɨ dhu. Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, kǎdʉ̀ mʉ̀gatì-ɔ̌nga nʉ́kɔ, ndùbho pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌-fɔ́, abádhí ràdʉ̀ ʉ̀ndɔ̀nà ihé-yà-fɔ́.
19 Em seguida, mandou o povo sentar-se na grama. Tomou os cinco pães e os dois peixes, olhou para o céu e os abençoou. Então, partiu os pães em pedaços e os entregou a seus discípulos, que distribuíram às multidões.
20 Kɔ́rɔ́ alɛ náanyʉ̀ dhu, ɨ̀ rùlè nɨ̌ àkǎkǎ dhu-bvʉ̌. Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù bhà ábhàlɨ̌ núundu ɔ̀dɔ̀dɨ̀ ɔ̀nyʉ̀-go-tsʉ̀, ɨ̀ rɨ̀rǎ ɨdrɛ dɔ̀ná ɔ́yɔ̌ nà sɛ̌ngɛ̀ nɨ̌.
20 Todos comeram à vontade, e os discípulos recolheram doze cestos com as sobras.
21 Dhu nanyʉ̀ alɛ-bvʉ nɨ’ɨ̀ mbɛ̀mbɛ̀ imbò lʉfʉ̀ kpabhálɛ, ɨnzá ka kɔ̀zʉ̀ vèbhálɛ mà, nzónzo mànà rɔ́rɔ̀.
21 Os que comeram foram cerca de cinco mil homens, sem contar mulheres e crianças.
22 Ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀ tɨ́, Yěsù náavì pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ rùpò ibhú ɔ̀, ndɨ́nɨ̌ ada tɨ́ angyi fɨ̌ndà rɛ̀rʉ̀-adzè, ihé-yà návǐ ndɨ̀ ndɨ́ ràdu ɨ̀ ɨbha ɔ̀na nǎ.
22 Logo em seguida, Jesus insistiu com seus discípulos que voltassem ao barco e atravessassem até o outro lado do mar, enquanto ele despedia as multidões.
23 Abádhí ndɨ̀ ndàdu dhu lutɨ̀nǎ, kǎdʉ̀ ùpo pbìrì dɔ̀, ndàrà ndɨ̀tsɔ̀. Nɨ́ ɨnga nátɨ rɔ̀, kǎtù ndɨ̀ atdírɔ̀ ányɨ̀.
23 Depois de mandá-las para casa, Jesus subiu sozinho ao monte a fim de orar. Quando anoiteceu, ele ainda estava ali, sozinho.
24 Ibhú náadʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ ɨwà ndɨ̀ ndàrà ɨtsɛ nyʉ́ ɨdha-bɨdɔ̌ rɔ̀ rɔ́. Mʉ̀kʉrà núubhínà ndʉ̀pbɨ̀ rɔ̌ ibhú rɔ̌, awɛ rǒpili tʉ̀mbà tɨ́ abádhí-nyɨ̀kpa rɔ̌ nɨ́dhunɨ̌.
24 Enquanto isso, os discípulos, distantes da terra firme, lutavam contra as ondas, pois um vento forte havia se levantado.
25 Nɨ́ à’ʉ̌-akpà-ɔ̀ngɔ̌ ɔ̌, Yěsù adɨ̀ ndàmbɛ ɨ̀rà dɔ̌ pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌-tɨ’ɔ̀ ɨdha dɔ̌ ndɨ̀ ndúbhi rɔ́rɔ̀.
25 Por volta das três da madrugada, Jesus foi até eles, caminhando sobre as águas.
26 Nɨ́, ɨdha dɔ̌ kà rǔbhi dhu ɨ̀ àla rɔ̀, ɔdɔ nɨ́ɨsɨ́ atdídɔ̌ abádhí ɔ̀, ’àdʉ̀ àtɨ̀nà: «Mɨ̀gɨ̀ngɔ̀ nɨ́ yà!» Nɨ́ abádhí náapɛ̀ ’àmbɛ ùkǔ dɔ̌ ɔdɔ rɨ̌ ’ɔ̀nzɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀.
26 Quando os discípulos o viram caminhando sobre as águas, ficaram aterrorizados. “É um fantasma!”, gritaram, cheios de medo.
27 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ Yěsù náadʉ̀ tǔna nápfò abádhí tɔ̀ ndàtɨ: «Nyòtù afíkʉ! Ɨma nɨ́ yà, ɨ̀nzɨ̌ nyɔ̀nzɨ ɔdɔ!»
27 Imediatamente, porém, Jesus lhes disse: “Não tenham medo! Coragem, sou eu!”.
28 Nɨ́ Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Ádrʉ̀ngbǎlɛ́, ɨnyɨ tɨ́ kǎpɛ́ ɨ̀’ɨ̀, nɨ́ ávǐ ma marà tɨnʉ ɔ̀ ɨdha dɔ̌.»
28 Então Pedro gritou: “Se é realmente o senhor, ordene que eu vá caminhando sobre as águas até onde está!”.
29 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Ɨ́rà nà!» Nɨ́ Pɛ́tɛrʉ̀ ifo ibhú ɔ̀ rɔ̀, ndàmbɛ ùbhi dɔ̌ ɨdha dɔ̌ Yěsù-tɨ’ɔ̀ ndɨ̀ ndárà rɔ̀.
29 “Venha!”, respondeu Jesus. Então Pedro desceu do barco e caminhou sobre as águas em direção a Jesus.
30 Pbɛ́tʉ̀, awɛ rǒpili ɔbɨ nà dhu ndɨ̀ ndàla rɔ̀, ɔdɔ nɨ́ɨsɨ́ àbadhi ɔ̀. Nɨ́ ɨdha ɔ̀ ndɨ̀ ndɔ̀pɛ̀ ndòsù rɔ̀, kǎkù: «Ádrʉ̀ngbǎlɛ́ ɨ́gʉ̌ ma!»
30 Mas, quando reparou no vento forte e nas ondas, ficou aterrorizado, começou a afundar e gritou: “Senhor, salva-me!”.
31 Ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀ tɨ́, Yěsù adʉ̀ ɔtsʉ́na nágbà, ndàlʉ̌ ka, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Ɨnyɨ, ákɛ̌ a’uta nà alɛ, ádhu afínʉ rǔguru nɨ̌?»
31 No mesmo instante, Jesus estendeu a mão e o segurou. “Como é pequena a sua fé!”, disse ele. “Por que você duvidou?”
32 Nɨ́ abádhí náadʉ̀ ùpo ɔ́yɔ̌ rɔ̀ kɔ́rɔ́ ibhú ɔ̀, awɛ ràdʉ̀ opilita nʉ́bhà.
32 Quando entraram no barco, o vento parou.
33 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ ibhú ɔ̀ ɨ̀’ɨ̀nà Yěsù bhà ábhàlɨ̌ nʉ́ʉkɔ ɨ̀ kɔ̀nzɨ̌, ɨ̀ rɨ̀fʉ ka, ’àdʉ̀ àtɨ̀nà: «Obhó nyʉ́, nyɨ nɨ́ Kàgàwà t’ídhùnà.»
33 Então os outros discípulos o adoraram e exclamaram: “De fato, o senhor é o Filho de Deus!”.
34 Yěsù mà pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ mànà níitdègu rɛ̀rʉ̀ náda, nɨ́ abádhí awù ùvo Gɛ̀nɛ̀zàretì tɔ́ pbìrì ɔ̀.
34 Depois de atravessarem o mar, chegaram a Genesaré.
35 Ndɨ pbìrì ɔ̌ bhà nʉ́ʉnɨ Yěsù. Nɨ́ abádhí náadʉ̀ ìndrǔ núvi ròwù dhu nɔ́vɔ̀ kɔ́rɔ́ kyɛ̀rɔ̀kyɛ̀rɔ̀ rɨ́’ɨ̀ pbanga ɔ̀na nǎ. Nɨ́ ìndrǔ náadʉ̀ andɨ nà rɨ́’ɨ̀ kɔ́rɔ́ alɛ nʉ́mbà Yěsù-tɨ’ɔ̀.
35 Quando o povo reconheceu Jesus, a notícia de sua chegada se espalhou rapidamente por toda a região, e trouxeram os enfermos para que fossem curados.
36 Abádhí náadʉ́nà Yěsù nɨ́tdɛ̀ ɨ̀tdɛ̀ tɨ́ rʉ̀bhà ɨ andɨtálɛ rʉ̀pbàlǎ rɔ̀ná mʉ̀dzarʉ̀-bɨdɔ̀-ngbɔ̀ kɛ̀lɛ̌. Nɨ́ ka nʉ̀pbàlǎ alɛ nóowúnà ʉ̀gʉ rɔ̌ dòtsí.
36 Suplicavam que ele deixasse os enfermos apenas tocar na borda de seu manto, e todos que o tocavam eram curados.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 14, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.