Mateus 14

Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs ARIB

Sair da comparação
ARIB Almeida Revisada Imprensa Bíblica
1 Hɛ̀rɔdɛ̀ nɨ́ɨ’ɨ̀ Gàlìlayà tɔ́ pbìrì ɔ̌ lɨ̀walɨ̀ tɨ́ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌, kɨ̌rɨ Yěsù dɔ̌ ka kʉ́nɔna dhu.
1 Naquele tempo Herodes, o tetrarca, ouviu a fama de Jesus,
2 Nɨ́ kǎdʉ̀ àtɨ̀nà pbɨ̀ndà kasʉtálɛ nɨ̌: «Bàtizò nubhónà Yùwanɨ̀ nɨ́ wɔ̀ ndɨ̀ nɨ̀ngbɛ̀ ɔvɛ-bvʉ̀ rɔ̀. Ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ nɨ́ ndɨ, kà rɨ̌’ɨ̀ wɨwɨ̀ t’ɔ́nzɨta tɔ́ ɔbɨ nà.»
2 e disse aos seus cortesãos: Este é João, o Batista; ele ressuscitou dentre os mortos, e por isso estes poderes milagrosos operam nele.
3 Wɔ̀ ndɨ Hɛ̀rɔdɛ̀ nɨ́ ndɨ ʉyátá nabhʉ̀ kosò Yùwanɨ̀, kadʉ̀ ʉ̀tsɨ̀nà kɨdɔ̀ imbi ɔ̀. Kǎnzɨ̀ ndɨ dhu, adɔ̀nà Fìlipò-ve, Hɛ̀rɔ̀diyà-okú dɔ̀ rɔ̀.
3 Pois Herodes havia prendido a João, e, maniatando-o, o guardara no cárcere, por causa de Herodias, mulher de seu irmão Felipe;
4 Obhó tɨ́, Yùwanɨ̀ ongónà àtɨ̀nà ɨnzá dhu ràkǎ Hɛ̀rɔdɛ̀ rìdyì Hɛ̀rɔ̀diyà venà tɨ́.
4 porque João lhe dizia: Não te é lícito possuí-la.
5 Nɨ́ wɔ̀ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, Hɛ̀rɔdɛ̀ nóongónà ndòzè ndàbhʉ Yùwanɨ̀ kohò. Pbɛ́tʉ̀, kǒngónà ihé-yà ɔdɔ̀ nɔ́nzɨ̀, kɔ́rɔ́ alɛ nʉ́ʉnɨ dhu Yùwanɨ̀ ràrɨ̌ Kàgàwà bhà nabì nɨ́dhunɨ̌.
5 E queria matá-lo, mas temia o povo; porque o tinham como profeta.
6 Nɨ́ atdíku, Hɛ̀rɔdɛ̀ rɨ̌ ndɨ̀ ka kadhɨ̀ ɔ̀ná ɨdhɔ nɨ́rɛ̀ nɨ́nganɨ́, Hɛ̀rɔ̀diyà bhà tsìbhíngba náabɛ̀ yà Hɛ̀rɔdɛ̀ núnzìnà alɛ-ɔnzɨ̌, ndɨ ɔbɛ́ ràdʉ̀ Hɛ̀rɔdɛ̀-nyɨ̀kpɔ́ nɔ́fɔ̀ atdídɔ̌.
6 Festejando-se, porém, o dia natalício de Herodes, a filha de Herodias dançou no meio dos convivas, e agradou a Herodes,
7 Nɨ́ ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, kǎdʉ̀ dhu ɔtsɔ̀ ndàtɨ, ndɨ̀ ràrɨ̌ kɔ́rɔ́ dhu-tsí yà ndɨ tsìbhíngba rǒnzina-fɔná nábhʉ̌ kà tɔ̀.
7 pelo que este prometeu com juramento dar-lhe tudo o que pedisse.
8 Nɨ́ ɨ́yànà ɔ̀vɔ̀ fɨ̌ndà dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, ndɨ tsìbhíngba náadʉ̀ àtɨ̀nà Hɛ̀rɔdɛ̀ nɨ̌: «Íbhò bàtizò ùbhǒ arɨ́ Yùwanɨ̀-dɔ fudú ɨrɔ́ tsàlɨ̀tsalɨ̀ dɔ̌!»
8 E instigada por sua mãe, disse ela: Dá-me aqui num prato a cabeça de João, o Batista.
9 Nɨ́ ɨzʉ nʉ́ʉka ádrʉ̀ngbǎ kamà Hɛ̀rɔdɛ̀ atdídɔ̌ wɔ̀ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀. Pbɛ́tʉ̀, angyangyɨ ndɨ̀ ndɔ̀tsɔ̀nà dhu yà ndɨ̀ ndùnzìnà alɛ-ɔ̀nzɨ̌ rɔ̀ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, kǎdʉ̀ dhu ʉ̀ya ndɨ́nɨ̌ kabhʉ̀ tɨ́ Yùwanɨ̀-dɔ kà tɔ̀.
9 Entristeceu-se, então, o rei; mas, por causa do juramento, e dos que estavam à mesa com ele, ordenou que se lhe desse,
10 Nɨ́ kǎdʉ̀ atdí alɛ návi ràrà Yùwanɨ̀-dɔ nɔ́kɛ̀rɛ̀ imbi ɔ̀ rɔ̀.
10 e mandou degolar a João no cárcere;
11 Wɔ̀ alɛ adʉ̀ ɨ̀rà Yùwanɨ̀-dɔ nà tsàlɨ̀tsalɨ̀ dɔ̌ rɔ̀, ndàdʉ̀ àbhʉnà wɔ̀ tsìbhíngba-fɔ́, kà ràdʉ̀ àrà àbhʉnà ɨ́yànà-fɔ́.
11 e a cabeça foi trazida num prato, e dada à jovem, e ela a levou para a sua mãe.
12 Yùwanɨ̀ bhà ábhàlɨ̌ náadʉ̀ ìwu kǎ-bvò nídyì, ’òwù ɔ̀tdʉ̀nà. Abádhí adʉ̀ òwu wɔ̀ ndɨ̀ nɔ̀nzɨ̀ dhu ɔ̀yɨ̌ nà Yěsù tɔ̀.
12 Então vieram os seus discípulos, levaram o corpo e o sepultaram; e foram anunciá-lo a Jesus.
13 Bàtizò nubhónà Yùwanɨ̀ nɔ́vɛ̀ dhu ndɨ̀ ndɨ̀rɨ̀ rɔ̀, Yěsù nɨ́ɨvà ndɨ̀ ʉrɔ́ rɔ̀ ibhú ɔ̌, ndàrà atdí rɔ̀ atdí rʉ̀ngʉ̀ tɨ́ rɨ́’ɨ̀ ngari ɔ̀. Pbɛ́tʉ̀, kà rǎrà dhu nɨ̀rɨ̀ ihé-yà náadʉ̀ ùvò fɨ̌yɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ rɔ̀, ’òwù kǒwù ɔ̌ pfɔ̌ya dɔ̌, ɨdha-gì dɔ̀nǎ.
13 Jesus, ouvindo isto, retirou-se dali num barco, para um, lugar deserto, à parte; e quando as multidões o souberam, seguiram-no a pé desde as cidades.
14 Ibhú ɔ̀ rɔ̀ ndɨ̀ ndàhʉ rɔ̀, Yěsù náala ádrʉ̀ngbǎ ihé-yà, ndàdʉ̀ ɨzʉ nábà atdídɔ̌ abádhí dɔ̌. Nɨ́ kǎdʉ̀ ndɔ̀pɛ̀ ndɨ̀gʉ̌ abádhí ìwǔ nà andɨtálɛ.
14 E ele, ao desembarcar, viu uma grande multidão; e, compadecendo-se dela, curou os seus enfermos.
15 Pbɨ́tsɔ̀ngǎnǎ, Yěsù bhà ábhàlɨ̌ níiwú kà-tɨ’ɔ̀, ’àdʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Ɨnga nátɨ ɨwà, ndɨrɔ̀ ɨrɔ́ nga rɨ̌’ɨ̀ igi. Nɨ́ ávǐ kɔ̌kɔ̀ alɛ ràdʉ ɨ̀ pbanga-tsidɔ̀, ndɨ́nɨ̌ ɨ̀ udzí tɨ́ ɔ̀nyʉ̀ fɨ̌yɔ̀.»
15 Chegada a tarde, aproximaram-se dele os discípulos, dizendo: O lugar é deserto, e a hora é já passada; despede as multidões, para que vão às aldeias, e comprem o que comer.
16 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ tɔ̀ ndàtɨ: «Ɨnzá dhu àkǎ abádhí ròwù pbanga-tsidɔ̀! Nyàbhʉ ɔ̀nyʉ̀ nyɨ̌-tɨ́rɔ̀ abádhí tɔ̀.»
16 Jesus, porém, lhes disse: Não precisam ir embora; dai-lhes vós de comer.
17 Pbɛ́tʉ̀, abádhí náadʉ̀ dhu àdu Yěsù tɔ̀, ’àtɨ: «Ɔ̀nyʉ̀ tɨ́ mǎ mɨ́’ɨ̀ nà ɨrɔ́ dhu nɨ́ imbò mʉ̀gatì mà, ɔ́yɔ̌ ɨ̀bhɛ̀ mànà kɛ̀lɛ̌.»
17 Então eles lhe disseram: Não temos aqui senão cinco pães e dois peixes.
18 Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà abádhí nɨ̌: «Nyìwǔ ɨ dhu nà àzú fudu ɔ̀.»
18 E ele disse: trazei-mos aqui.
19 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ Yěsù náadʉ̀ kɔ̀rɨ́ alɛ́-yà návi ròkò obvò ɨrɨ́ dɔ̌. Kǎdʉ̀ kɔ̌kɔ̀ imbò mʉ̀gatì núgù, ɔ́yɔ̌ ɨ̀bhɛ̀ mànà ndʉ̀lʉ̌ fɔná. Tdɨ́tdɔ̌ kǎdʉ̀ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ nga nándà, ndàdʉ̀ Kàgàwà nónzì ràso ɨ dhu. Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, kǎdʉ̀ mʉ̀gatì-ɔ̌nga nʉ́kɔ, ndùbho pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌-fɔ́, abádhí ràdʉ̀ ʉ̀ndɔ̀nà ihé-yà-fɔ́.
19 Tendo mandado às multidões que se reclinassem sobre a relva, tomou os cinco pães e os dois peixes e, erguendo os olhos ao céu, os abençoou; e partindo os pães, deu-os aos discípulos, e os discípulos às multidões.
20 Kɔ́rɔ́ alɛ náanyʉ̀ dhu, ɨ̀ rùlè nɨ̌ àkǎkǎ dhu-bvʉ̌. Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù bhà ábhàlɨ̌ núundu ɔ̀dɔ̀dɨ̀ ɔ̀nyʉ̀-go-tsʉ̀, ɨ̀ rɨ̀rǎ ɨdrɛ dɔ̀ná ɔ́yɔ̌ nà sɛ̌ngɛ̀ nɨ̌.
20 Todos comeram e se fartaram; e dos pedaços que sobejaram levantaram doze cestos cheios.
21 Dhu nanyʉ̀ alɛ-bvʉ nɨ’ɨ̀ mbɛ̀mbɛ̀ imbò lʉfʉ̀ kpabhálɛ, ɨnzá ka kɔ̀zʉ̀ vèbhálɛ mà, nzónzo mànà rɔ́rɔ̀.
21 Ora, os que comeram foram cerca de cinco mil homens, além de mulheres e crianças.
22 Ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀ tɨ́, Yěsù náavì pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ rùpò ibhú ɔ̀, ndɨ́nɨ̌ ada tɨ́ angyi fɨ̌ndà rɛ̀rʉ̀-adzè, ihé-yà návǐ ndɨ̀ ndɨ́ ràdu ɨ̀ ɨbha ɔ̀na nǎ.
22 Logo em seguida obrigou os seus discípulos a entrar no barco, e passar adiante dele para o outro lado, enquanto ele despedia as multidões.
23 Abádhí ndɨ̀ ndàdu dhu lutɨ̀nǎ, kǎdʉ̀ ùpo pbìrì dɔ̀, ndàrà ndɨ̀tsɔ̀. Nɨ́ ɨnga nátɨ rɔ̀, kǎtù ndɨ̀ atdírɔ̀ ányɨ̀.
23 Tendo-as despedido, subiu ao monte para orar à parte. Ao anoitecer, estava ali sozinho.
24 Ibhú náadʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ ɨwà ndɨ̀ ndàrà ɨtsɛ nyʉ́ ɨdha-bɨdɔ̌ rɔ̀ rɔ́. Mʉ̀kʉrà núubhínà ndʉ̀pbɨ̀ rɔ̌ ibhú rɔ̌, awɛ rǒpili tʉ̀mbà tɨ́ abádhí-nyɨ̀kpa rɔ̌ nɨ́dhunɨ̌.
24 Entrementes, o barco já estava a muitos estádios da terra, açoitado pelas ondas; porque o vento era contrário.
25 Nɨ́ à’ʉ̌-akpà-ɔ̀ngɔ̌ ɔ̌, Yěsù adɨ̀ ndàmbɛ ɨ̀rà dɔ̌ pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌-tɨ’ɔ̀ ɨdha dɔ̌ ndɨ̀ ndúbhi rɔ́rɔ̀.
25 À quarta vigília da noite, foi Jesus ter com eles, andando sobre o mar.
26 Nɨ́, ɨdha dɔ̌ kà rǔbhi dhu ɨ̀ àla rɔ̀, ɔdɔ nɨ́ɨsɨ́ atdídɔ̌ abádhí ɔ̀, ’àdʉ̀ àtɨ̀nà: «Mɨ̀gɨ̀ngɔ̀ nɨ́ yà!» Nɨ́ abádhí náapɛ̀ ’àmbɛ ùkǔ dɔ̌ ɔdɔ rɨ̌ ’ɔ̀nzɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀.
26 Os discípulos, porém, ao vê-lo andando sobre o mar, assustaram-se e disseram: É um fantasma. E gritaram de medo.
27 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ Yěsù náadʉ̀ tǔna nápfò abádhí tɔ̀ ndàtɨ: «Nyòtù afíkʉ! Ɨma nɨ́ yà, ɨ̀nzɨ̌ nyɔ̀nzɨ ɔdɔ!»
27 Jesus, porém, imediatamente lhes falou, dizendo: Tende ânimo; sou eu; não temais.
28 Nɨ́ Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Ádrʉ̀ngbǎlɛ́, ɨnyɨ tɨ́ kǎpɛ́ ɨ̀’ɨ̀, nɨ́ ávǐ ma marà tɨnʉ ɔ̀ ɨdha dɔ̌.»
28 Respondeu-lhe Pedro: Senhor! se és tu, manda-me ir ter contigo sobre as águas.
29 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Ɨ́rà nà!» Nɨ́ Pɛ́tɛrʉ̀ ifo ibhú ɔ̀ rɔ̀, ndàmbɛ ùbhi dɔ̌ ɨdha dɔ̌ Yěsù-tɨ’ɔ̀ ndɨ̀ ndárà rɔ̀.
29 Disse-lhe ele: Vem. Pedro, descendo do barco, e andando sobre as águas, foi ao encontro de Jesus.
30 Pbɛ́tʉ̀, awɛ rǒpili ɔbɨ nà dhu ndɨ̀ ndàla rɔ̀, ɔdɔ nɨ́ɨsɨ́ àbadhi ɔ̀. Nɨ́ ɨdha ɔ̀ ndɨ̀ ndɔ̀pɛ̀ ndòsù rɔ̀, kǎkù: «Ádrʉ̀ngbǎlɛ́ ɨ́gʉ̌ ma!»
30 Mas, sentindo o vento, teve medo; e, começando a submergir, clamou: Senhor, salva-me.
31 Ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀ tɨ́, Yěsù adʉ̀ ɔtsʉ́na nágbà, ndàlʉ̌ ka, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Ɨnyɨ, ákɛ̌ a’uta nà alɛ, ádhu afínʉ rǔguru nɨ̌?»
31 Imediatamente estendeu Jesus a mão, segurou-o, e disse-lhe: Homem de pouca fé, por que duvidaste?
32 Nɨ́ abádhí náadʉ̀ ùpo ɔ́yɔ̌ rɔ̀ kɔ́rɔ́ ibhú ɔ̀, awɛ ràdʉ̀ opilita nʉ́bhà.
32 E logo que subiram para o barco, o vento cessou.
33 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ ibhú ɔ̀ ɨ̀’ɨ̀nà Yěsù bhà ábhàlɨ̌ nʉ́ʉkɔ ɨ̀ kɔ̀nzɨ̌, ɨ̀ rɨ̀fʉ ka, ’àdʉ̀ àtɨ̀nà: «Obhó nyʉ́, nyɨ nɨ́ Kàgàwà t’ídhùnà.»
33 Então os que estavam no barco adoraram-no, dizendo: Verdadeiramente tu és Filho de Deus.
34 Yěsù mà pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ mànà níitdègu rɛ̀rʉ̀ náda, nɨ́ abádhí awù ùvo Gɛ̀nɛ̀zàretì tɔ́ pbìrì ɔ̀.
34 Ora, terminada a travessia, chegaram à terra em Genezaré.
35 Ndɨ pbìrì ɔ̌ bhà nʉ́ʉnɨ Yěsù. Nɨ́ abádhí náadʉ̀ ìndrǔ núvi ròwù dhu nɔ́vɔ̀ kɔ́rɔ́ kyɛ̀rɔ̀kyɛ̀rɔ̀ rɨ́’ɨ̀ pbanga ɔ̀na nǎ. Nɨ́ ìndrǔ náadʉ̀ andɨ nà rɨ́’ɨ̀ kɔ́rɔ́ alɛ nʉ́mbà Yěsù-tɨ’ɔ̀.
35 Quando os homens daquele lugar o reconheceram, mandaram por toda aquela circunvizinhança, e trouxeram-lhe todos os enfermos;
36 Abádhí náadʉ́nà Yěsù nɨ́tdɛ̀ ɨ̀tdɛ̀ tɨ́ rʉ̀bhà ɨ andɨtálɛ rʉ̀pbàlǎ rɔ̀ná mʉ̀dzarʉ̀-bɨdɔ̀-ngbɔ̀ kɛ̀lɛ̌. Nɨ́ ka nʉ̀pbàlǎ alɛ nóowúnà ʉ̀gʉ rɔ̌ dòtsí.
36 e rogaram-lhe que apenas os deixasse tocar a orla do seu manto; e todos os que a tocaram ficaram curados.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 14, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.