Mateus 14
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs NVI
1 Hɛ̀rɔdɛ̀ nɨ́ɨ’ɨ̀ Gàlìlayà tɔ́ pbìrì ɔ̌ lɨ̀walɨ̀ tɨ́ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌, kɨ̌rɨ Yěsù dɔ̌ ka kʉ́nɔna dhu.
1 Por aquele tempo Herodes, o tetrarca, ouviu os relatos a respeito de Jesus
2 Nɨ́ kǎdʉ̀ àtɨ̀nà pbɨ̀ndà kasʉtálɛ nɨ̌: «Bàtizò nubhónà Yùwanɨ̀ nɨ́ wɔ̀ ndɨ̀ nɨ̀ngbɛ̀ ɔvɛ-bvʉ̀ rɔ̀. Ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ nɨ́ ndɨ, kà rɨ̌’ɨ̀ wɨwɨ̀ t’ɔ́nzɨta tɔ́ ɔbɨ nà.»
2 e disse aos que o serviam: "Este é João Batista; ele ressuscitou dos mortos! Por isso estão operando nele poderes miraculosos".
3 Wɔ̀ ndɨ Hɛ̀rɔdɛ̀ nɨ́ ndɨ ʉyátá nabhʉ̀ kosò Yùwanɨ̀, kadʉ̀ ʉ̀tsɨ̀nà kɨdɔ̀ imbi ɔ̀. Kǎnzɨ̀ ndɨ dhu, adɔ̀nà Fìlipò-ve, Hɛ̀rɔ̀diyà-okú dɔ̀ rɔ̀.
3 Pois Herodes havia prendido e amarrado João, colocando-o na prisão por causa de Herodias, mulher de Filipe, seu irmão,
4 Obhó tɨ́, Yùwanɨ̀ ongónà àtɨ̀nà ɨnzá dhu ràkǎ Hɛ̀rɔdɛ̀ rìdyì Hɛ̀rɔ̀diyà venà tɨ́.
4 porquanto João lhe dizia: "Não te é permitido viver com ela".
5 Nɨ́ wɔ̀ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, Hɛ̀rɔdɛ̀ nóongónà ndòzè ndàbhʉ Yùwanɨ̀ kohò. Pbɛ́tʉ̀, kǒngónà ihé-yà ɔdɔ̀ nɔ́nzɨ̀, kɔ́rɔ́ alɛ nʉ́ʉnɨ dhu Yùwanɨ̀ ràrɨ̌ Kàgàwà bhà nabì nɨ́dhunɨ̌.
5 Herodes queria matá-lo, mas tinha medo do povo, porque este o considerava profeta.
6 Nɨ́ atdíku, Hɛ̀rɔdɛ̀ rɨ̌ ndɨ̀ ka kadhɨ̀ ɔ̀ná ɨdhɔ nɨ́rɛ̀ nɨ́nganɨ́, Hɛ̀rɔ̀diyà bhà tsìbhíngba náabɛ̀ yà Hɛ̀rɔdɛ̀ núnzìnà alɛ-ɔnzɨ̌, ndɨ ɔbɛ́ ràdʉ̀ Hɛ̀rɔdɛ̀-nyɨ̀kpɔ́ nɔ́fɔ̀ atdídɔ̌.
6 No aniversário de Herodes, a filha de Herodias dançou diante de todos, e agradou tanto a Herodes
7 Nɨ́ ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, kǎdʉ̀ dhu ɔtsɔ̀ ndàtɨ, ndɨ̀ ràrɨ̌ kɔ́rɔ́ dhu-tsí yà ndɨ tsìbhíngba rǒnzina-fɔná nábhʉ̌ kà tɔ̀.
7 que ele prometeu sob juramento dar-lhe o que ela pedisse.
8 Nɨ́ ɨ́yànà ɔ̀vɔ̀ fɨ̌ndà dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, ndɨ tsìbhíngba náadʉ̀ àtɨ̀nà Hɛ̀rɔdɛ̀ nɨ̌: «Íbhò bàtizò ùbhǒ arɨ́ Yùwanɨ̀-dɔ fudú ɨrɔ́ tsàlɨ̀tsalɨ̀ dɔ̌!»
8 Influenciada por sua mãe, ela disse: "Dá-me aqui, num prato, a cabeça de João Batista".
9 Nɨ́ ɨzʉ nʉ́ʉka ádrʉ̀ngbǎ kamà Hɛ̀rɔdɛ̀ atdídɔ̌ wɔ̀ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀. Pbɛ́tʉ̀, angyangyɨ ndɨ̀ ndɔ̀tsɔ̀nà dhu yà ndɨ̀ ndùnzìnà alɛ-ɔ̀nzɨ̌ rɔ̀ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, kǎdʉ̀ dhu ʉ̀ya ndɨ́nɨ̌ kabhʉ̀ tɨ́ Yùwanɨ̀-dɔ kà tɔ̀.
9 O rei ficou aflito, mas, por causa dos juramento e dos convidados, ordenou que lhe fosse dado o que ela pedia
10 Nɨ́ kǎdʉ̀ atdí alɛ návi ràrà Yùwanɨ̀-dɔ nɔ́kɛ̀rɛ̀ imbi ɔ̀ rɔ̀.
10 e mandou decapitar João na prisão.
11 Wɔ̀ alɛ adʉ̀ ɨ̀rà Yùwanɨ̀-dɔ nà tsàlɨ̀tsalɨ̀ dɔ̌ rɔ̀, ndàdʉ̀ àbhʉnà wɔ̀ tsìbhíngba-fɔ́, kà ràdʉ̀ àrà àbhʉnà ɨ́yànà-fɔ́.
11 Sua cabeça foi levada num prato e entregue à jovem, que a levou à sua mãe.
12 Yùwanɨ̀ bhà ábhàlɨ̌ náadʉ̀ ìwu kǎ-bvò nídyì, ’òwù ɔ̀tdʉ̀nà. Abádhí adʉ̀ òwu wɔ̀ ndɨ̀ nɔ̀nzɨ̀ dhu ɔ̀yɨ̌ nà Yěsù tɔ̀.
12 Os discípulos de João vieram, levaram o seu corpo e o sepultaram. Depois foram contar isso a Jesus.
13 Bàtizò nubhónà Yùwanɨ̀ nɔ́vɛ̀ dhu ndɨ̀ ndɨ̀rɨ̀ rɔ̀, Yěsù nɨ́ɨvà ndɨ̀ ʉrɔ́ rɔ̀ ibhú ɔ̌, ndàrà atdí rɔ̀ atdí rʉ̀ngʉ̀ tɨ́ rɨ́’ɨ̀ ngari ɔ̀. Pbɛ́tʉ̀, kà rǎrà dhu nɨ̀rɨ̀ ihé-yà náadʉ̀ ùvò fɨ̌yɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ rɔ̀, ’òwù kǒwù ɔ̌ pfɔ̌ya dɔ̌, ɨdha-gì dɔ̀nǎ.
13 Ouvindo o que havia ocorrido, Jesus retirou-se de barco em particular para um lugar deserto. As multidões, ao ouvirem falar disso, saíram das cidades e o seguiram a pé.
14 Ibhú ɔ̀ rɔ̀ ndɨ̀ ndàhʉ rɔ̀, Yěsù náala ádrʉ̀ngbǎ ihé-yà, ndàdʉ̀ ɨzʉ nábà atdídɔ̌ abádhí dɔ̌. Nɨ́ kǎdʉ̀ ndɔ̀pɛ̀ ndɨ̀gʉ̌ abádhí ìwǔ nà andɨtálɛ.
14 Quando Jesus saiu do barco e viu tão grande multidão, teve compaixão deles e curou os seus doentes.
15 Pbɨ́tsɔ̀ngǎnǎ, Yěsù bhà ábhàlɨ̌ níiwú kà-tɨ’ɔ̀, ’àdʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Ɨnga nátɨ ɨwà, ndɨrɔ̀ ɨrɔ́ nga rɨ̌’ɨ̀ igi. Nɨ́ ávǐ kɔ̌kɔ̀ alɛ ràdʉ ɨ̀ pbanga-tsidɔ̀, ndɨ́nɨ̌ ɨ̀ udzí tɨ́ ɔ̀nyʉ̀ fɨ̌yɔ̀.»
15 Ao cair da tarde, os discípulos aproximaram-se dele e disseram: "Este é um lugar deserto, e já está ficando tarde. Manda embora a multidão para que possam ir aos povoados comprar comida".
16 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ tɔ̀ ndàtɨ: «Ɨnzá dhu àkǎ abádhí ròwù pbanga-tsidɔ̀! Nyàbhʉ ɔ̀nyʉ̀ nyɨ̌-tɨ́rɔ̀ abádhí tɔ̀.»
16 Respondeu Jesus: "Eles não precisam ir. Dêem-lhes vocês algo para comer".
17 Pbɛ́tʉ̀, abádhí náadʉ̀ dhu àdu Yěsù tɔ̀, ’àtɨ: «Ɔ̀nyʉ̀ tɨ́ mǎ mɨ́’ɨ̀ nà ɨrɔ́ dhu nɨ́ imbò mʉ̀gatì mà, ɔ́yɔ̌ ɨ̀bhɛ̀ mànà kɛ̀lɛ̌.»
17 Eles lhe disseram: "Tudo o que temos aqui são cinco pães e dois peixes".
18 Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà abádhí nɨ̌: «Nyìwǔ ɨ dhu nà àzú fudu ɔ̀.»
18 "Tragam-nos aqui para mim", disse ele.
19 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ Yěsù náadʉ̀ kɔ̀rɨ́ alɛ́-yà návi ròkò obvò ɨrɨ́ dɔ̌. Kǎdʉ̀ kɔ̌kɔ̀ imbò mʉ̀gatì núgù, ɔ́yɔ̌ ɨ̀bhɛ̀ mànà ndʉ̀lʉ̌ fɔná. Tdɨ́tdɔ̌ kǎdʉ̀ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ nga nándà, ndàdʉ̀ Kàgàwà nónzì ràso ɨ dhu. Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, kǎdʉ̀ mʉ̀gatì-ɔ̌nga nʉ́kɔ, ndùbho pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌-fɔ́, abádhí ràdʉ̀ ʉ̀ndɔ̀nà ihé-yà-fɔ́.
19 E ordenou que a multidão se assentasse na grama. Tomando os cinco pães e os dois peixes e, olhando para o céu, deu graças e partiu os pães. Em seguida, deu-os aos discípulos, e estes à multidão.
20 Kɔ́rɔ́ alɛ náanyʉ̀ dhu, ɨ̀ rùlè nɨ̌ àkǎkǎ dhu-bvʉ̌. Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù bhà ábhàlɨ̌ núundu ɔ̀dɔ̀dɨ̀ ɔ̀nyʉ̀-go-tsʉ̀, ɨ̀ rɨ̀rǎ ɨdrɛ dɔ̀ná ɔ́yɔ̌ nà sɛ̌ngɛ̀ nɨ̌.
20 Todos comeram e ficaram satisfeitos, e os discípulos recolheram doze cestos cheios de pedaços que sobraram.
21 Dhu nanyʉ̀ alɛ-bvʉ nɨ’ɨ̀ mbɛ̀mbɛ̀ imbò lʉfʉ̀ kpabhálɛ, ɨnzá ka kɔ̀zʉ̀ vèbhálɛ mà, nzónzo mànà rɔ́rɔ̀.
21 Os que comeram foram cerca de cinco mil homens, sem contar mulheres e crianças.
22 Ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀ tɨ́, Yěsù náavì pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ rùpò ibhú ɔ̀, ndɨ́nɨ̌ ada tɨ́ angyi fɨ̌ndà rɛ̀rʉ̀-adzè, ihé-yà návǐ ndɨ̀ ndɨ́ ràdu ɨ̀ ɨbha ɔ̀na nǎ.
22 Logo em seguida, Jesus insistiu com os discípulos para que entrassem no barco e fossem adiante dele para o outro lado, enquanto ele despedia a multidão.
23 Abádhí ndɨ̀ ndàdu dhu lutɨ̀nǎ, kǎdʉ̀ ùpo pbìrì dɔ̀, ndàrà ndɨ̀tsɔ̀. Nɨ́ ɨnga nátɨ rɔ̀, kǎtù ndɨ̀ atdírɔ̀ ányɨ̀.
23 Tendo despedido a multidão, subiu sozinho a um monte para orar. Ao anoitecer, ele estava ali sozinho,
24 Ibhú náadʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ ɨwà ndɨ̀ ndàrà ɨtsɛ nyʉ́ ɨdha-bɨdɔ̌ rɔ̀ rɔ́. Mʉ̀kʉrà núubhínà ndʉ̀pbɨ̀ rɔ̌ ibhú rɔ̌, awɛ rǒpili tʉ̀mbà tɨ́ abádhí-nyɨ̀kpa rɔ̌ nɨ́dhunɨ̌.
24 mas o barco já estava a considerável distância da terra, fustigado pelas ondas, porque o vento soprava contra ele.
25 Nɨ́ à’ʉ̌-akpà-ɔ̀ngɔ̌ ɔ̌, Yěsù adɨ̀ ndàmbɛ ɨ̀rà dɔ̌ pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌-tɨ’ɔ̀ ɨdha dɔ̌ ndɨ̀ ndúbhi rɔ́rɔ̀.
25 Alta madrugada, Jesus dirigiu-se a eles, andando sobre o mar.
26 Nɨ́, ɨdha dɔ̌ kà rǔbhi dhu ɨ̀ àla rɔ̀, ɔdɔ nɨ́ɨsɨ́ atdídɔ̌ abádhí ɔ̀, ’àdʉ̀ àtɨ̀nà: «Mɨ̀gɨ̀ngɔ̀ nɨ́ yà!» Nɨ́ abádhí náapɛ̀ ’àmbɛ ùkǔ dɔ̌ ɔdɔ rɨ̌ ’ɔ̀nzɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀.
26 Quando o viram andando sobre o mar, ficaram aterrorizados e disseram: "É um fantasma! " E gritaram de medo.
27 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ Yěsù náadʉ̀ tǔna nápfò abádhí tɔ̀ ndàtɨ: «Nyòtù afíkʉ! Ɨma nɨ́ yà, ɨ̀nzɨ̌ nyɔ̀nzɨ ɔdɔ!»
27 Mas Jesus imediatamente lhes disse: "Coragem! Sou eu. Não tenham medo! "
28 Nɨ́ Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Ádrʉ̀ngbǎlɛ́, ɨnyɨ tɨ́ kǎpɛ́ ɨ̀’ɨ̀, nɨ́ ávǐ ma marà tɨnʉ ɔ̀ ɨdha dɔ̌.»
28 "Senhor", disse Pedro, "se és tu, manda-me ir ao teu encontro por sobre as águas".
29 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Ɨ́rà nà!» Nɨ́ Pɛ́tɛrʉ̀ ifo ibhú ɔ̀ rɔ̀, ndàmbɛ ùbhi dɔ̌ ɨdha dɔ̌ Yěsù-tɨ’ɔ̀ ndɨ̀ ndárà rɔ̀.
29 "Venha", respondeu ele. Então Pedro saiu do barco, andou sobre a água e foi na direção de Jesus.
30 Pbɛ́tʉ̀, awɛ rǒpili ɔbɨ nà dhu ndɨ̀ ndàla rɔ̀, ɔdɔ nɨ́ɨsɨ́ àbadhi ɔ̀. Nɨ́ ɨdha ɔ̀ ndɨ̀ ndɔ̀pɛ̀ ndòsù rɔ̀, kǎkù: «Ádrʉ̀ngbǎlɛ́ ɨ́gʉ̌ ma!»
30 Mas, quando reparou no vento, ficou com medo e, começando a afundar, gritou: "Senhor, salva-me! "
31 Ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀ tɨ́, Yěsù adʉ̀ ɔtsʉ́na nágbà, ndàlʉ̌ ka, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Ɨnyɨ, ákɛ̌ a’uta nà alɛ, ádhu afínʉ rǔguru nɨ̌?»
31 Imediatamente Jesus estendeu a mão e o segurou. E disse: "Homem de pequena fé, porque você duvidou? "
32 Nɨ́ abádhí náadʉ̀ ùpo ɔ́yɔ̌ rɔ̀ kɔ́rɔ́ ibhú ɔ̀, awɛ ràdʉ̀ opilita nʉ́bhà.
32 Quando entraram no barco, o vento cessou.
33 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ ibhú ɔ̀ ɨ̀’ɨ̀nà Yěsù bhà ábhàlɨ̌ nʉ́ʉkɔ ɨ̀ kɔ̀nzɨ̌, ɨ̀ rɨ̀fʉ ka, ’àdʉ̀ àtɨ̀nà: «Obhó nyʉ́, nyɨ nɨ́ Kàgàwà t’ídhùnà.»
33 Então os que estavam no barco o adoraram, dizendo: "Verdadeiramente tu és o Filho de Deus".
34 Yěsù mà pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ mànà níitdègu rɛ̀rʉ̀ náda, nɨ́ abádhí awù ùvo Gɛ̀nɛ̀zàretì tɔ́ pbìrì ɔ̀.
34 Depois de atravessarem o mar, chegaram a Genesaré.
35 Ndɨ pbìrì ɔ̌ bhà nʉ́ʉnɨ Yěsù. Nɨ́ abádhí náadʉ̀ ìndrǔ núvi ròwù dhu nɔ́vɔ̀ kɔ́rɔ́ kyɛ̀rɔ̀kyɛ̀rɔ̀ rɨ́’ɨ̀ pbanga ɔ̀na nǎ. Nɨ́ ìndrǔ náadʉ̀ andɨ nà rɨ́’ɨ̀ kɔ́rɔ́ alɛ nʉ́mbà Yěsù-tɨ’ɔ̀.
35 Quando os homens daquele lugar reconheceram Jesus, espalharam a notícia em toda aquela região e lhe trouxeram os seus doentes.
36 Abádhí náadʉ́nà Yěsù nɨ́tdɛ̀ ɨ̀tdɛ̀ tɨ́ rʉ̀bhà ɨ andɨtálɛ rʉ̀pbàlǎ rɔ̀ná mʉ̀dzarʉ̀-bɨdɔ̀-ngbɔ̀ kɛ̀lɛ̌. Nɨ́ ka nʉ̀pbàlǎ alɛ nóowúnà ʉ̀gʉ rɔ̌ dòtsí.
36 Suplicavam-lhe que apenas pudessem tocar na borda do seu manto; e todos os que nele tocaram foram curados.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 14, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.