Lucas 9

Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Yěsù andu atdí kumì dɔ̀ná ɔ́yɔ̌ nà pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌-tsʉ̀, ndàbhʉ ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ fɨ̌yɔ̀. Ndɨ ɔbɨ nɨ’ɨ̀ kɔ́rɔ́ nzɛ́rɛ-alafí nípfo abádhí rǎdʉ̀ nɨ̌ ìndrǔ ɔ̀ rɔ̀, ’àdʉ̀ dhèdhèrɔ̀ andɨ-tɨdɔ̀ nà alɛ nɨ́gʉ nɨ̌ ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ.
1 Jesus reuniu os Doze e lhes deu poder e autoridade para expulsar todos os demônios e curar enfermidades.
2 Nɨ́, kǔví abádhí ròwù ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̌ Ádrʉ̀ngbǎ kamà Kàgàwà bhà idzi tɔ́ màkʉ̌rʉ̀ nʉ́nɔ̀ ìndrǔ tɔ̀, ’àdʉ̀ andɨ nà alɛ nɨ́gʉ.
2 Depois, enviou-os para anunciar o reino de Deus e curar os enfermos.
3 Kʉ̌yá dhu abádhí tɔ̀ ndàtɨ: «Àpɛ́ nyìdyi atdí dhu mà abhi tɔ̀. Àpɛ́ nyùgu mùgǒ mà, bhɔlɔ mà, mʉ̀gatì mà, ndɨrɔ̀ fʉ̀rangà mànà. Ndɨrɔ̀, àpɛ́ nyùgu mbɛrʉ̀ ɔyɔ̌yɔ́.
3 Ele os instruiu, dizendo: “Não levem coisa alguma em sua jornada. Não levem cajado, nem bolsa de viagem, nem comida, nem dinheiro, nem mesmo uma muda de roupa extra.
4 Nyɨ̌ ka kàkɔ ɔ̀ná ɨdza ɔ̌, nyɨ̌ nyowuna òko rɔ̌, ràrà àhʉ ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀ nyɨ̌ nyɨ́ nyɨ̌và nyǒwù dhu ɔ̀.
4 Aonde quer que forem, hospedem-se na mesma casa até partirem da cidade.
5 Ndɨrɔ̀, ɨnzá ka kàkɔ nyɨ̌ ɔ̀ná kɨgɔ̀ ɔ̌ rɔ̀, nyɨ̌ nyowuna ùvò rɔ̌, nyǎdʉ̀ pfɔ̌kʉ-tsítsírɔ́ àhʉ̀ nɔ́’ɔ̀ ányɨ̀rɔ̌, ndɨ́nɨ̌ abádhí tɔ́ afátá nɨtɛ̀ tɨ́ abádhí tɔ̀.»
5 E, se uma cidade se recusar a recebê-los, sacudam a poeira dos pés ao saírem, em sinal de reprovação”.
6 Nɨ́ kɔ̌kɔ̀ ábhàlɨ̌ nɨ́ɨvà ɨ̀ ’òwù, ɨ̀ rùbhi dhèdhèrɔ̀ pbanga ɔ̀na nǎ, ’àmbɛ Ídzì Màkʉ̌rʉ̀ nʉ́nɔ̀ dɔ̌, ’àdʉ̀ òwu ìndrǔ nɨ́gʉ rɔ̌ kɔ́rɔ́ ngari ɔ̀nǎ.
6 Então começaram a percorrer os povoados, anunciando as boas-novas e curando os enfermos.
7 Ádrʉ̀ngbǎ kamà Hɛ̀rɔdɛ̀ nɨ́ɨrɨ Yěsù rɔ̌nzɨna dhu-ɔ̀yɨ̌. Nɨ́ ndɨ dhu adʉ̀ kàdɔ àbhʉ rɨ̀nza ndɨ̀ atdídɔ̌. Atdídhená alɛ nóowúnà àtɨ̀nà rɔ̌, bàtizò ùbho rɔ̌ arúbhi Yùwanɨ̀ rɨ̀ngbɛ̀ wà ndɨ̀.
7 Quando Herodes Antipas ouviu falar de tudo que Jesus fazia, ficou perplexo, pois alguns diziam que João Batista havia ressuscitado dos mortos.
8 Ngʉ̌kpà alɛ adʉ́nà òwu àtɨ̀nà rɔ̌, Ɛ̀lɨyà ràrɨ̌ wɔ̀ ndɨ̀ nɨ̀tɔ̀. Ndɨrɔ̀ ngʉ̌kpà-tsí náadʉ́nà òwu àtɨ̀nà rɔ̌, yà angyí ʉvɛ̀ pbànábí nzínzì ɔ̌ atdí alɛ ràrɨ̌ wɔ̀ ndɨ̀ nɨ̀ngbɛ̀.
8 Outros acreditavam que Jesus era Elias, ou um dos antigos profetas que tinha voltado à vida.
9 Pbɛ́tʉ̀, Hɛ̀rɔdɛ̀ adʉ̀ àtɨ̀nà: «Ma mávi wà bàtizò ùbho rɔ̌ arúbhi Yùwanɨ̀-dɔ kɔkɛ̀rɛ̀. Nɨ́rɔ̀, ádhɨ pbá alɛ nyʉ́ wɔ̀ ma márà ɔ̀nzɨna rɨ́ dhu-ɔ̀yɨ̌ nɨ́rɨ̀ rɔ̌?» Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ Hɛ̀rɔdɛ̀ adʉ̀ ndòzè ndàla Yěsù.
9 “Eu decapitei João”, dizia Herodes. “Então quem é o homem sobre quem ouço essas histórias?” E procurava ver Jesus.
10 Yěsù bhà uvitatálɛ níitdègu ’àdǔ, nɨ́ abádhí adʉ̀ ɨ̀ ɔ̀nzɨ dhu àwɛ Yěsù tɔ̀ kɔ́rɔ́. Nɨ́, Yěsù mà, ɨ ábhàlɨ̌ mànà adʉ̀ ùvò atdíkpá, ’òwù lɛ̀ngɛ̀lɛ̀ngɛ̀ rɨ̌’ɨ̀ ngari ɔ̀, Bɛ̀tɛ̀sàyidà tɨ́ kátɨna kɨgɔ̀-tɨ’ɔ̀.
10 Quando os apóstolos voltaram, contaram a Jesus tudo que tinham feito. Em seguida, Jesus se retirou para a cidade de Betsaida, a fim de estar a sós com eles.
11 Pbɛ́tʉ̀ ihé-yà níitdègu abádhí òwù ndɨ ngari ɔ̀ dhu ɨ̀rɨ, nɨ́ ihé-yà adʉ̀ òwu ányɨ̀ átɔ̀. Nɨ́, ányɨ̀ ɨ̀ òwù ùvò rɔ̀, Yěsù adʉ̀ abádhí àkɔ, ndàdʉ̀ ɔtɛ ɔ̀pɛ̀ ndàwɛ fɨ̌yɔ̀ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̌ Ádrʉ̀ngbǎ kamà Kàgàwà bhà Idzi dɔ̌. Ndɨrɔ̀, kǎdʉ̀ ɨ̀ nòzè ndɨ̀gʉ̌ ɨ̀ alɛ nɨ́gʉ átɔ̀.
11 As multidões descobriram seu paradeiro e o seguiram. Ele as recebeu, ensinou-lhes a respeito do reino de Deus e curou os que estavam enfermos.
12 Nɨ́ ɨnga níitdègu ndɔ̀pɛ̀ ndàtɨ, nɨ́ Yěsù bhà ábhàlɨ̌ náadʉ̀ ìwu kà-tɨ’ɔ̀. Nɨ́ abádhí adʉ̀ dhu ɔ̀vɔ̀ kà tɔ̀, ’àtɨ: «Ɨrɔ́ àlɛ̌ kɨ́’ɨ̀ rʉ̀ngʉ̀ ɔ̀. Nɨ́, óvì ihé-yà ròwù kyɛ̀rɔ̀kyɛ̀rɔ̀ rɨ́’ɨ̀ pbanga mà, ɨnga òbhì ka karɨ́ ɔ̀yá ngari mànà ɔ̀nǎ. Ányɨ̀ nga nɨ́ ndɨ abádhí rɨ̌ ɔ̀nyʉ̀ mà, ɨdhɔ tɔ́ ngari mànà dhu nábà nɨ̌.»
12 No fim da tarde, os Doze se aproximaram e lhe disseram: “Mande as multidões aos povoados e campos vizinhos, para que encontrem comida e abrigo para passar a noite, pois estamos num lugar isolado”.
13 Pbɛ́tʉ̀, Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà abádhí nɨ̌: «Nyàbhʉ ɔ̀nyʉ̀ abádhí tɔ̀ nyɨ̌-tɨ́rɔ̀!» Nɨ́, ábhàlɨ̌ adʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀ ’àtɨ: «Mǎ mɨ́ imbò mʉ̀gatì mà ɔ́yɔ̌ ɨ̀bhɛ̀ kɛ̀lɛ̌ mànà nà. Nɨ́, nyɨ nyòzè tɨ́ mǒwù ɔ̀nyʉ̀ ùdzi mǎ-tɨ́rɔ̀ kɔ̌kɔ̀ alɛ́-yà tɔ̀ kɔ́rɔ́!»
13 Jesus, porém, disse: “Providenciem vocês mesmos alimento para eles”. “Temos apenas cinco pães e dois peixes”, responderam. “Ou o senhor espera que compremos comida para todo esse povo?”
14 Ányɨ̀rɔ̌ kpabhálɛ ɨ’ɨ̀ mbɛ̀mbɛ̀ imbò lʉfʉ̀ tɨ́. Nɨ́, Yěsù adʉ̀ pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ àvi ràbhʉ kɔ̌kɔ̀ alɛ, ròkò obvò, imbìmbó kumì rɔ̀ tsʉ̀na tɨ́.
14 Havia ali cerca de cinco mil homens. Jesus respondeu: “Digam a eles que se sentem em grupos de cinquenta”.
15 Ɨ ábhàlɨ̌ adʉ̀ dhu ɔ̀nzɨ̀ ndɨ dhu bhěyi tɨ́, ’àbhʉ kɔ́rɔ́ alɛ ròkò obvò.
15 Os discípulos seguiram sua instrução, e todos se sentaram.
16 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù ugu kɔ̌kɔ̀ imbò mʉ̀gatì mà, ɔ́yɔ̌ ɨ̀bhɛ̀ mànà, ndʉ̀lʉ̌ fɔná. Nɨ́, kǎdʉ̀ ɔrʉ̀-akpà-ɔ̀nga àndà, ndàdʉ̀ wɔ̀rɨ́ ɔ̀nyʉ̀ náso. Tdɨ́tdɔ̌, kǎdʉ̀ mʉ̀gatì-ɔ̌nga nʉ́kɔ, ndùbho pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌-fɔ́, ndɨ́nɨ̌ abádhí nʉ́ʉndɔ tɨ́ ihé-yà tɔ̀.
16 Jesus tomou os cinco pães e os dois peixes, olhou para o céu e os abençoou. Então, partiu-os em pedaços e os entregou aos discípulos para que distribuíssem ao povo.
17 Nɨ́, kɔ́rɔ́ alɛ náadʉ̀ dhu ɔ̀nyʉ̀ ’ùlè nɨ̌. Yěsù bhà ábhàlɨ̌ náadʉ̀ ɔ̀dɔ̀dɨ̀ mʉ̀gatì-go mà, ɨ̀bhɛ̀-go mànà-tsʉ̀ núndu, ’àdʉ̀ atdí kumì dɔ̀ná ɔ́yɔ̌ nà sɛ̌ngɛ̀ nɨ́ra nɨ̌.
17 Todos comeram à vontade, e os discípulos encheram ainda doze cestos com as sobras.
18 Atdíku, Yěsù núubhínà ndɨ̀tsɔ̀ rɔ̌ atdírɔ̀, ìnè pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ rɨ̌’ɨ̀ tɨná rɔ́rɔ̀. Nɨ́, kǐvú dhu abádhí-tsʉ̌, ndàtɨ: «Yà ìndrǔ rɔ̌tɛ dùdú rɔ̀, abádhí náaróngo àtɨ̀nà ma ràrɨ̌ àdhɨ?»
18 Certo dia, Jesus orava em particular, acompanhado apenas dos discípulos. Ele lhes perguntou: “Quem as multidões dizem que eu sou?”.
19 Nɨ́ abádhí náadù ɔtɛ kà tɔ̀ ’àtɨ: «Atdídhená alɛ náarátɨna nyɨ ràrɨ̌ yà bàtizò nubhónà Yùwanɨ̀. Ngʉ̌kpà alɛ náarátɨna nyɨ ràrɨ̌ Ɛ̀lɨyà. Ndɨrɔ̀, ngʉ̌kpà alɛ-tsí náarádʉ̀ àtɨ̀nà nyɨ ràrɨ̌ angyí ʉvɛ̀ pbànábí nzínzì ɔ̌ rɔ̀ ndɨ̀ nɨ́ngbɛ̀ atdí alɛ.»
19 Os discípulos responderam: “Alguns dizem que o senhor é João Batista; outros, que é Elias; e outros ainda, que é um dos profetas antigos que ressuscitou”.
20 Nɨ́, kǎdʉ̀ dhu ìvu abádhí-tsʉ̌, ndàtɨ: «Olu, nyɨ̌ nyʉ́, nyɨ̌ nyarátɨna ma ràrɨ̌ àdhɨ?» Nɨ́, Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ dhu àdu, ndàtɨ: «Nyɨ nɨ́ Kàgàwà bhà Krɨ́stɔ̀.»
20 “E vocês?”, perguntou ele. “Quem vocês dizem que eu sou?” Pedro respondeu: “O senhor é o Cristo enviado por Deus!”.
21 Yěsù adʉ̀ abádhí nɨ́sɔ ɔbɨ nyʉ́ nà ɨ̀nzɨ̌ ndɨ dhu nʉnɔ tɨ́ atdí alɛ tɔ̀ màtɨ́.
21 Jesus advertiu severamente seus discípulos de que não dissessem a ninguém quem ele era.
22 Kadʉ̀ àtɨ̀nà pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ nɨ̌ tdɨ́tdɔ̌: «Dhu àkǎ Ìndrǔ t’ídhùnà ràbà àpbɛ̀ atdídɔ̌. Pbanga ɔ̌ pbàkʉ̀rʉ̌ mà, pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mà, Ʉyátá tɔ́ màlímó mànà dhu nɔ́ɔdhɔya ka. Ka kohoya ka, kadʉ̀ ɔ̀tdʉ̀nà. Ndɨrɔ̀, ɨ̀bhʉ ɨdhɔ ɔ̌, kǎdʉ̀ya ndɨ̀ngbɛ̀.»
22 “É necessário que o Filho do Homem sofra muitas coisas”, disse. “Ele será rejeitado pelos líderes do povo, pelos principais sacerdotes e pelos mestres da lei. Será morto, mas no terceiro dia ressuscitará.”
23 Tdɨ́tdɔ̌, Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà ányɨ̀rɔ̌ ɨ̀’ɨ̀ kɔ́rɔ́ alɛ nɨ̌: «Ndɨ̀ nòzè ndùbhi owùdu ɔ̌ alɛ nákǎ ndàdzo rɔ̀ná rɔ̀, ndàdʉ̀ ndà’ù ndànɔ̀ pbɨ̀ndà mʉ̀sàlabhà kɔ́rɔ́ kàsʉmɨ̀ ɔ̌, ndàdʉ̀ owùdu nʉ́ngʉ.
23 Disse ele à multidão: “Se alguém quer ser meu seguidor, negue a si mesmo, tome diariamente sua cruz e siga-me.
24 Pbɨ̀ndà ípìrɔ̌nga nòzè ndɔ̀dɔ̀ fɨ̌ndà alɛ níiwíya ka. Pbɛ́tʉ̀, okúdu dɔ̀ rɔ̀ rɨ́ pbɨ̀ndà ípìrɔ̌nga níwǐ alɛ, nɨ́ɨgʉ́ya ka.
24 Se tentar se apegar à sua vida, a perderá. Mas, se abrir mão de sua vida por minha causa, a salvará.
25 Ìndrǔ rɨ̌ yà adzɨ ɔ̌ kɔ́rɔ́ ònzì nábà, pbɨ̀ndà ípìrɔ̌nga ràdʉ̀ ndɨ̀nza, ngǎtsi nɨ̌ ndɨ̀ nyʉ́ ndàdʉ̀ àwǐ dhu tɔ́ ídzìnga nɨ́ àdhu?
25 Que vantagem há em ganhar o mundo inteiro, mas perder ou destruir a própria vida?
26 Ìndrǔ-nyɨ̀ náapɛ́ ɨ̀wʉ okúdu dɔ̀ rɔ̀, ndɨrɔ̀ pbàkà ɔtɛ-okú dɔ̀ rɔ̀ màtɨ́, nɨ́ Ìndrǔ t’ídhùnà-nyɨ̀ nɨ́ɨwʉya átɔ̀ kǒkú dɔ̀ rɔ̀ ndɨ̀ ndítsi ɨ̀rà pbɨ̀ndà ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ awáwʉ̀ mà Àbanà bhà awáwʉ̀ mà ndɨrɔ̀ ɨ̀lɨ̌lǎ màlàyíká tɔ́ ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ awáwʉ̀ mànà ɔ̌ nɨ́nganɨ́.
26 Se alguém se envergonhar de mim e de minha mensagem, o Filho do Homem se envergonhará dele quando vier em sua glória e na glória do Pai e dos santos anjos.
27 Ma mɨ́ obhó dhu nʉ́nɔ fʉ̌kʉ̀: ngʉ̌kpà alɛ, yà ɨrɔ́ rɨ̌’ɨ̀ alɛ nzínzì ɔ̌, nʉ́ʉvɛ̀ya nzɨ̌ ɨnzá ɨ̀ àla Kàgàwà rɨ̌ idzi nɔ́nyʉ ìndrǔ dɔ̌ dhu rɔ́rɔ̀.»
27 Eu lhes digo a verdade: alguns que aqui estão não morrerão antes de ver o reino de Deus!”.
28 Mbɛ̀mbɛ̀ àrʉ̀ ɨdhɔ dzidɔ̌, wɔ̀ dhu ndɨ̀ ndɔ́tɛ̀ rɔ́rɔ̀, Yěsù náanzi Pɛ́tɛrʉ̀ mà, Yùwanɨ̀ mà, Yàkɔbhɔ̀ mànà, ’àdʉ̀ ùpo nà pbìrì dɔ̀, ndɨ́nɨ̌ ɨ̀ ɨtsɔ̀ tɨ́ ɨ̀.
28 Cerca de oito dias depois, Jesus levou consigo Pedro, João e Tiago a um monte para orar.
29 Nɨ́, Yěsù rɨ̌ ndɨ̀tsɔ̀ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌, kà-nyɨ̀-wɔ̀yɔ̌ nʉ́ʉgɛ̀rɛ̀ ndɨ̀, kà-rɔ̌ mʉ̀dzarʉ̀ ràdʉ̀ ɔ̀wʉ, ndàmbɛ ʉ̀mbɨlɨ dɔ̌ alɛ-nyɨ̀kpɔ́ nóho rɨ́ dhu bhěyi.
29 Enquanto ele orava, a aparência de seu rosto foi transformada, e suas roupas se tornaram brancas e resplandecentes.
30 Nɨ́ ányɨ̀rɔ̌, ɔ́yɔ̌ alɛ nʉ́ʉtɔ ɨ̀, ’àmbɛ ɔ̀tɛ dɔ̌ Yěsù mànà. Ɨ alɛ nɨ’ɨ̀ Músà mà Ɛ̀lɨyà nà.
30 De repente, Moisés e Elias apareceram e começaram a falar com Jesus.
31 Nɨ́ ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ awáwʉ̀ ɔ̌ ɨ̀ ʉ̀tɔ̀ ɨ̀ rɔ̀, abádhí náambɛ́nà ɔ̀tɛ dɔ̌ Yèrùsàlɛmà Yěsù rǎrà pbɨ̀ndà kasʉ nʉ́tsà nɨ̌ abhi dɔ̌.
31 Tinham um aspecto glorioso e falavam sobre a partida de Jesus, que estava para se cumprir em Jerusalém.
32 Pɛ́tɛrʉ̀ mà, ɔdhɨ́na mànà nɨ́ɨ’ɨ̀ ɨwà ɨdhɔ nʉ́dà nà atdídɔ̌ rɔ́. Nɨ́, ɨdhɔ ɔ̀ rɔ̀ ɨ̀ ɨ̀và ɨ̀ rɔ̀, abádhí náala Yěsù bhà ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ awáwʉ̀, kɔ̌kɔ̀ tɨná ìkò ɔ́yɔ̌ alɛ mànà.
32 Pedro e os outros lutavam contra o sono, mas acabaram despertando e viram a glória de Jesus e os dois homens que estavam com ele.
33 Nɨ́, kɔ̌kɔ̀rɨ́ alɛ rɨ̌ Yěsù nʉ́bha ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌, Pɛ́tɛrʉ̀ náadʉ̀ àtɨ̀nà Yěsù nɨ̌: «Màlimǒ, dhu ɔ̀fɔ̀ nga àlɛ̌ ròkò ɨrɔ́. Kʉ̀dɨ̌ ɨ̀bhʉ hɛmɛ̌-dzà, atdí ɨndʉ̀, ngǎtsi Músà tɔ̀, ndɨrɔ̀ ngǎtsi Ɛ̀lɨyà tɔ̀.» (Pɛ́tɛrʉ̀ nʉ́ʉnɨ ɨnzá àdhu mà nʉ́nɔ ndɨ̀ ndɨ́ dhu.)
33 Quando Moisés e Elias iam se retirando, Pedro, sem saber o que dizia, falou: “Mestre, é maravilhoso estarmos aqui! Vamos fazer três tendas: uma será sua, uma de Moisés e outra de Elias”.
34 Wɔ̀ dhu nɔ́tɛ kà rɨ̌ rɔ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ, ádrʉ̀ngbǎ àpbù níibvú ndɨ̀, ndàtsì abádhí sɨsɨ̀na nɨ̌. Nɨ́ ɔdɔ nɨ́ɨsɨ́ Yěsù bhà ábhàlɨ̌ ɔ̀, wɔ̀ àpbù rɨ̌ ndàtsì dɔ̀yá dhu ɨ̀ àla rɔ̀.
34 Enquanto ele ainda falava, uma nuvem surgiu e os envolveu, enchendo-os de medo.
35 Wɔ̀ àpbù ɔ̀ rɔ̀, atdí alɛ-tù nɨ́ɨrɨ ndɨ̀, ndàtɨ: «Yàrɨ́ nɨ́ Idhùdu, idù ma mɔ́pɨ̀ alɛ. Nɨ́, nyɨ̀rɨ kà-tsʉ̌ dhu.»
35 Então uma voz que vinha da nuvem disse: “Este é meu Filho, meu Escolhido. Ouçam-no!”.
36 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù náadʉ̀ ndòtù atdírɔ̀ tɨ́ ányɨ̀rɔ̌. Kàbhà ábhàlɨ̌ náadʉ̀ wɔ̀ ɨ̀ àla dhu nɔ́dɔ̀ afíya ɔ̀ tɨ́, ɨ̀nzɨ̌ àdʉ̀ atdí dhu mà nʉ́nɔ̀ ìndrǔ tɔ̀.
36 Quando a voz silenciou, só Jesus estava ali. Naquela ocasião, os discípulos não contaram a ninguém o que tinham visto.
37 Tsútsǎ nɨ́nganɨ́, Yěsù mà, kɔ̌kɔ̀ ɨ̀bhʉ pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ mànà náawú pbìrì dɔ̀ rɔ̀. Nɨ́, ihé-yà náadʉ̀ ìwu Yěsù tɨ́ ɔ̀.
37 No dia seguinte, quando desceram do monte, uma grande multidão veio ao encontro de Jesus.
38 Nɨ́, ɨ ihé-yà nzínzì ɔ̌ atdí alɛ náavɔ̀ dhu ɔrʉ́ tǔna nyʉ́ nà Yěsù tɔ̀, ndàtɨ: «Màlimǒ, ma mɨ̀tsɔ̀ mà ɨ̀tsɔ̀ tɨ́ nyʉ́ rʉ̀nʉ́, ágɛ̀rɛ̌ pɛ́ nyɨ nyàndà idhùdu. Obhó tɨ́ àbadhi arɨ́’ɨ̀ atdírɔ̀ tɨ́ fudú.
38 Um homem na multidão gritou: “Mestre, suplico-lhe que veja meu filho, o único que tenho!
39 Nzɛ́rɛ-alafí òtsù kà ɔ̀ rɔ̀, nɨ́ ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀ tɨ́ kǎrókù, ndɨ nzɛ́rɛ-alafí ràdʉ̀ ɔ̀nánga nɨ́yà ɔbɨ nyʉ́ nà, ɨsɔ́-yà ràdʉ̀ ndùpbò liná. Ndɨ nzɛ́rɛ-alafí náarɨ́ àrà kʉ̀bhà pbǎ ngbɔrɔ́ rɔ̀, ɨwà ndɨ̀ ndàbhʉ ka rɨ̀ngyɛ̌ ndɨ̀, ndʉ̀vɛ̌ kpàna atdídɔ̌ nyʉ́ rɔ́rɔ̀.
39 Um espírito impuro se apodera dele e o faz gritar. Lança-o em convulsões e o faz espumar pela boca. Sacode-o violentamente e quase nunca o deixa em paz.
40 Nɨ́, ma mɨ̀tsɔ̀ ma pbʉ̀kʉ̀ ábhàlɨ̌ rɔ̌, ndɨ́nɨ̌ wɔ̀ nzɛ́rɛ-alafí nipfo tɨ́ kà ɔ̀ rɔ̀. Pbɛ́tʉ̀, abádhí àdʉ̀ nzá kà-lɛ̀mà ɔ̀nzɨ̀.»
40 Supliquei a seus discípulos que o expulsassem, mas eles não conseguiram”.
41 Nɨ́, Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà: «Hàkà! Nyɨ̌ indo arɨ́’ɨ̀ alɛ tɨ́ rɔ̀, nyɨ̌ nɨ́ ɨ̀mbǎ arɨ́’ɨ̀ a’uta nà alɛ! Ndɨrɔ̀, nyɨ̌ nɨ́ nzɛ́rɛ alɛ! Àlɛ̌ kokoya atdíkpá nyɨ̌ mànà ìfe kàsʉmɨ̀ tɨ́? Ndɨrɔ̀, ma mondúya fʉ̀kʉ́ dhu-dzi ràrà àhʉ ìfe ɨdhɔ tɨ́?» Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà wɔ̀ ngbángba t’ábanà nɨ̌: «Ɨ́rà ndɨ idhùnʉ nà ɨrɔ́!»
41 Jesus disse: “Geração incrédula e corrompida! Até quando estarei com vocês e terei de suportá-los?”. Então disse ao homem: “Traga-me seu filho”.
42 Nɨ́, Yěsù-tɨ’ɔ̀ ndɨ ngbángba rǒndri ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌, nzɛ́rɛ-alafí níibvú kà-ɔ̌nga obvò, ndàdʉ̀ kà-ɔ̌nga nɨ́yà ɔbɨ nyʉ́ nà. Pbɛ́tʉ̀, Yěsù náadʉ̀ ɔ̀rʉ̀ wɔ̀ nzɛ́rɛ-alafí dɔ̌, wɔ̀ ngbángba ràdʉ̀ ɔ̀gʉ̀. Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, kǎdʉ̀ ndɨ ngbángba nádu àbanà-fɔ ɔ̀.
42 Quando o menino se aproximou, o demônio o derrubou no chão, numa convulsão violenta. Jesus, porém, repreendeu o espírito impuro, curou o menino e o devolveu ao pai.
43 Nɨ́, ɨdhɔ nʉ́ʉkɔ ʉrɔ́ ɨ̀’ɨ̀ kɔ́rɔ́ alɛ atdídɔ̌, Kàgàwà bhà ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ ɨ̀ àla rɔ̀.
43 Todos se espantaram com a grandiosidade do poder de Deus. Enquanto todos se maravilhavam com seus feitos, Jesus disse aos discípulos:
44 Kǎtɨ́: «Nyʉ̀dɨ̌ bɨ̌kʉ nyɨ̌rɨ̀ yà fʉ̌kʉ̀ ma mʉ́nɔna ɔtɛ mběyi: Obhó tɨ́, ka kɨ́ Ìndrǔ t’ídhùnà nípfǒ kabhʉ ìndrǔ-yà-fɔ́.»
44 “Ouçam-me e lembrem-se do que lhes digo: o Filho do Homem será traído e entregue em mãos humanas”.
45 Pbɛ́tʉ̀, wɔ̀ ɔtɛ náadʉ̀ nzá abádhí-dɔ àlʉ. Obhó tɨ́, ndɨ ɔtɛ-tɨ̀ náarù ndɨ̀ òru tɨ́ abádhí rɔ̌ ɨ̀nzɨ̌ abádhí ʉnɨ tɨ́. Ndɨrɔ̀, abádhí adʉ̀ Yěsù-tsʉ̌ ɨ̀’ɨ́ ndɨ ɔtɛ-tɨ̀ nívǔ dhu-ɔdɔ̀ nɔ́nzɨ̀ ɔ̀nzɨ tɨ́.
45 Eles, porém, não entendiam essas coisas. O significado estava escondido deles, de modo que não eram capazes de compreender e tinham medo de perguntar.
46 Ɨ ábhàlɨ̌ náadʉ̀ ’ɔ̀pɛ̀ ’àgò ɨ̀ nzínzìya ɔ̌. Abádhí ambɛ́nà dhu ɔ̀ngʉ̀ dɔ̌ tsʉ̀yá nzínzìya ɔ̌, ’àmbɛ àtɨ̀nà dɔ̌: «Àlɛ̌ nzínzì ɔ̌ ádrʉ̀ngbǎlɛ nyʉ́ ròsè nɨ́ ádhɨ?»
46 Os discípulos começaram a discutir sobre qual deles seria o maior.
47 Pbɛ́tʉ̀, Yěsù nʉ́ʉnɨ abádhí tɔ́ ɨrɛ̀ta angyangyɨ. Nɨ́, kǎdʉ̀ ákɛ̌ ngbángba nídyì ndɨ̀lɨ rìdè tɨná nyʉ́,
47 Jesus, conhecendo seus pensamentos, trouxe para junto de si uma criança pequena
48 ndàdʉ̀ dhu ɔ̀vɔ̀ pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ tɔ̀, ndàtɨ: «Yàrɨ́ ngbángba nàkɔ ɔvɔ̀du rɔ̌ alɛ nákɔ wà ma. Ndɨrɔ̀, ɨma nàkɔ alɛ nákɔ wà yà ɨma nívì alɛ. Obhó tɨ́, nzínzìkʉ ɔ̌ kɔ́rɔ́, ákɛ̌ alɛ tɨ́ rɨ̌’ɨ̀ alɛ nɨ́ ndɨ ádrʉ̀ngbǎlɛ.»
48 e disse: “Quem recebe uma criança como esta em meu nome recebe a mim, e quem me recebe também recebe aquele que me enviou. Portanto, o menor entre vocês será o maior”.
49 Yùwanɨ̀ adʉ̀ dhu ɔ̀vɔ̀ Yěsù tɔ̀, ndàtɨ: «Màlimǒ, mǎ màla atdí alɛ ɔvɔ̀nʉ rɔ̌ rɨ̌ nzɛ́rɛ-alafí nípfǒ ìndrǔ ɔ̀ rɔ̀ rɔ́. Nɨ́ mǎ mɨ̀sɔ̌ ka ɨ̀nzɨ̌ kǎrɨ́ ùbhi atdíkpá mǎ mànà owùnʉ ɔ̌ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀.»
49 João disse a Jesus: “Mestre, vimos alguém usar seu nome para expulsar demônios; nós o proibimos, pois ele não era do nosso grupo”.
50 Pbɛ́tʉ̀, Yěsù adʉ̀ dhu ɔ̀vɔ̀ kà tɔ̀, ndàtɨ: «Ɨ̀nzɨ̌ nyɨ̀sɔ̌ ndɨ dhu kà tɔ̀. Obhó tɨ́, ɨ̀nzɨ̌ ndɨ alɛ náapɛ́ ɨ̀’ɨ̀ àlɛ̌ tɔ́ òmvǔ tɨ́, nɨ́ ndɨ alɛ nɨ́ àlɛ̌ nzínzì ɔ̀ alɛ.»
50 “Não o proíbam!”, disse Jesus. “Quem não é contra vocês é a favor de vocês.”
51 Yěsù rɔ̌dzɨ̀ yà adzɨ ɔ̌ rɔ̀, ndàrà ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ ɔ̀ná ɨdhɔ nɨ́ɨ’ɨ̀ ɨwà ndɨ̀ ndìndù ndɨ̀ rɔ́. Nɨ́ ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, kǎká ndàrà Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀.
51 Como se aproximava o tempo de ser elevado ao céu, Jesus partiu com determinação para Jerusalém.
52 Nɨ́, kǎdʉ̀ pbɨ̀ndà mʉ̀kɛ̀ngyɛ̀ nóvì ròwù angyi fɨ̌ndà. Nɨ́ ɨ alɛ uvò ’òwù, ’òwù òtsù Pbàsàmàrɨ́yá tɔ́ atdí pbanga ɔ̀, ndɨ́nɨ̌ ɨ̀ ɔbhɔlɔ tɨ́ kàkɔ̌ ka kɨ́ tɨ́ dhu.
52 Enviou mensageiros adiante até um povoado samaritano, a fim de fazerem os preparativos para sua chegada.
53 Pbɛ́tʉ̀, ndɨ pbanga ɔ̌ bhà adʉ̀ nzá Yěsù àkɔ fɨ̀rábvʉ̌, Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀ kà rǎrà dhu-okú dɔ̀ rɔ̀.
53 Contudo, os habitantes do povoado não receberam Jesus, porque parecia evidente que ele estava a caminho de Jerusalém.
54 Nɨ́, Yěsù bhà ábhàlɨ̌, Yàkɔbhɔ̀ mà Yùwanɨ̀ mànà níitdègu wɔ̀ dhu àlǎ, nɨ́ abádhí adʉ̀ dhu ɔ̀vɔ̀ Yěsù tɔ̀, ’àtɨ: «Ádrʉ̀ngbǎlɛ́, nyɨ nyòzè tɨ́ wà mǒnzì kàzʉ rìfò ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ rɔ̀, rɔ̀tdɨ̀ kɔ̌kɔ̀ alɛ-tsè?»
54 Percebendo isso, Tiago e João disseram a Jesus: “Senhor, quer que mandemos cair fogo do céu para consumi-los?”.
55 Pbɛ́tʉ̀, Yěsù adʉ̀ ndàgɛrɛ ndàndà abádhí dɔ̀ nga, ndàdʉ̀ ɔ̀rʉ̀ abádhí dɔ̌.
55 Jesus, porém, se voltou para eles e os repreendeu.
56 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù mà pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ mànà náadʉ̀ ùvò, ’òwù ngǎtsi pbanga ɔ̀.
56 E seguiram para outro povoado.
57 Otu ɔ̌ kɔ̌kɔ̀ alɛ rǒwu rɔ́rɔ̀, atdí alɛ náavɔ̀ dhu Yěsù tɔ̀ ndàtɨ: «Ádrʉ̀ngbǎlɛ́, ma móngo ùbhi owùnʉ ɔ̌, kɔ́rɔ́ ngari ɔ̌ nyɨ nyúbhi ɨ nanǎ.»
57 Quando andavam pelo caminho, alguém disse a Jesus: “Eu o seguirei aonde quer que vá”.
58 Nɨ́, Yěsù adʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀ ndàtɨ: «Ayíwě mà náarɨ́’ɨ̀ ìnè bhǔya nà. Ndɨrɔ̀, yà ɔrʉ́ arángɨlɨ àrɛ̀ mà náarɨ́’ɨ̀ ìnè ɨdzàya nà. Pbɛ́tʉ̀, Ìndrǔ t’ídhùnà, rɨ̌ ndɔ̀kɔ̀, ndɨ̀lɨ dɔ̀na obvò rɔ́nga mà náarɨ́’ɨ̀ ɨ̀mbǎ.»
58 Jesus respondeu: “As raposas têm tocas onde morar e as aves têm ninhos, mas o Filho do Homem não tem sequer um lugar para recostar a cabeça”.
59 Ndɨrɔ̀, Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà ngǎtsi alɛ nɨ̌: «Ɨ́rà owùdu ɔ̌!» Pbɛ́tʉ̀, ndɨ alɛ adʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀, ndàtɨ: «Ádrʉ̀ngbǎlɛ́, ʉ́fà rʉsà idù, marà pɛ́ àbadu ɔ̀tdʉ̀ angyi.»
59 E a outra pessoa ele disse: “Siga-me”. O homem, porém, respondeu: “Senhor, deixe-me primeiro sepultar meu pai”.
60 Nɨ́, Yěsù adʉ̀ dhu ɔ̀vɔ̀ kà tɔ̀, ndàtɨ: «Ʉ́bhà kɔ̌kɔ̀ abvo rʉ̀tdʉ̌ fɨ̌yɔ́ abvo. Pbɛ́tʉ̀, árà nyʉnɔ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̌ Ádrʉ̀ngbǎ kamà Kàgàwà bhà Idzi tɔ́ Màkʉ̌rʉ̀ ìndrǔ tɔ̀.»
60 Jesus respondeu: “Deixe que os mortos sepultem seus próprios mortos. Você, porém, deve ir e anunciar o reino de Deus”.
61 Ngǎtsi alɛ náatɨ tdɨ́tdɔ̌ Yěsù nɨ̌: «Ádrʉ̀ngbǎlɛ́, ma mòzè mʉngʉ owùnʉ. Pbɛ́tʉ̀, ʉ́fà pɛ́ rʉsà angyi idù, marà pbàkà ɨdzá-bhà nóvì.»
61 Outro, ainda, disse: “Senhor, eu o seguirei, mas deixe que antes me despeça de minha família”.
62 Nɨ́, Yěsù adʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀, ndàtɨ: «Ɨwà ɨnga nɔ̀pɛ̀ ndòbhì alɛ náapɛ́ olùnga àndà, nɨ́ ndɨ alɛ àkǎ nzá ndɔ̀nzɨ̀ kasʉ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̌ Ádrʉ̀ngbǎ kamà Kàgàwà bhà Idzi ɔ̌.»
62 Mas Jesus lhe disse: “Quem põe a mão no arado e olha para trás não está apto para o reino de Deus”.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 9, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.